Martina Elicarová, Jakub Kratochvíl, Veronika Volfová. Bretonci. Pestrá Evropa 2014. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/bretan-pestra_evropa_2014

V této práci se čtenář seznámí s Bretonci a jejich kulturou, tradicemi, jazykem a postavením ve francouzské společnosti. Bretonci jsou keltojazyčné obyvatelstvo, které se nachází v Bretani. Bretaň se dělí na Horní Bretaň (severovýchod), pro kterou je typický jazyk Gallo (románský jazyk) podobný spíše francouzštině, a Dolní Bretaň (jihozápad), kde se vyskytuje bretonský jazyk (patřící do keltské jazykové skupiny). Počet Bretonců přesahuje 3 miliony, což je téměř 5 % celkové francouzské populace. Dnes si žádný Bretonec není jistý, jestli jeho předkové přišli do Bretaně během keltské expanze, tedy jestli byli opravdu Keltové. Bretonci jsou minorita, která byla po dlouhou dobu utlačována a jejich jazyk téměř vymizel, ale v současné době se mu blýská na lepší časy.

Vzhledem k tomu, že práce má za úkol obeznámit čtenáře se současným stavem bretonské kultury, jejich tradicemi a zvyklostmi, byly zvoleny následující otázky:

Hlavní výzkumná otázka:

• Jaký je stav současné bretonské etnické identity (bretonský jazyk, tradice, zvyklosti a jejich vliv na kulturu)?

K rozvedení tématu práce poslouží následující podotázky:

• Jak Bretonci vnímají sami sebe?

• Jak Bretonce vnímají Francouzi?

Otázkou bretonské etnické identity se zabývá Lois Kuter ve svém díle „Labeling People: Who Are the Bretons?“.¹⁾ Jak název napovídá autor se zde zabývá tím, co podle něho je důležité pro to, aby se člověk mohl identifikovat jako Bretonec. Snaží se poukázat na komplikovanost této otázky a zároveň také, že pro každého tato definice může být jiná. Jak pro antropology, kteří se tímto tématem zajímají, tak i pro samotné obyvatele Bretaně. Snaží se poukázat na fakt, že bretonská etnická identita je již od doby připojení k Francii oddělená od jejich národní identity.

O vlivu jazyka na etnicitu píše ve své práci autorka Mari C. Jones.²⁾ Dle její práce existovali v minulosti 4 dialekty, přičemž každý z těchto dialektů patřil k jiné náboženské diecézi. Každý z těchto dialektů měl mít až 3 další poddialekty. Málo kdo podle ní ale uvažuje o propojení jazyka a etnicity na základě jejího dělení už z toho důvodu, že nikdo nezohledňuje dialekty, které byly spjaté s diecézemi. Dále popisuje současné dění kolem zachování bretonského jazyka a zda má na tuto identitu vliv třídní původ lidí či nikoliv.

Bretonské tradice a historii zachycuje Claire Hamilton a Steve Eddy v knize Tajemný svět keltů.³⁾ Kniha pojednává o tom, které keltské tradice zůstaly dodnes, popřípadě, jaký vliv mají v dnešní době. Také popisuje rozdíly mezi různými tradicemi keltů z různých míst, kam se rozdělili ze střední Evropy. Autoři zde zachycují tradice jako jsou například, poezie, písně, vypravěčství, mýty a keltská hudba. Dále objasňují téma hrdinského boje nebo postavení žen v této společnosti. Dozvídáme se zde jak toto dědictví ovlivnilo utváření národních identit.

Tato práce používá kvantitativní metody, které zachycují informace především statisticky. Jedná se o informace od více subjektů, ale zároveň jsou více povrchové. Dále jsou použity metody kvalitativní, které detailněji zachycují informace pro větší pochopení. Tyto informace byly získány především na základě nestandardizovaneho individuálního rozhovoru. To znamená, že subjekt o problému hovořil sám, popřípadě odpovídal na dodatečné otázky. Dále byl také použit plostandardizovaný rozhovor, respondent vyprávěl sám, ale držel se daných otázek. Pro kompletní zachycení problematiky a vytvoření samotné práce bylo použito shromažďování literatury na toto téma.

V Bretani jsme nestrávili tolik času, který by byl potřeba ke smluvení schůzek s jednotlivými subjekty. Proto jsme si vybrali pár škol, do kterých jsme rovnou zašli a tam jsme hledali vhodného respondenta, který by měl čas a byl ochotný s námi rozhovor uskutečnit. Navštívili jsme střední školu, kde nám první respondent - profesor, nastínil historii a kulturu Bretaně. Dále nás odkázal na speciální základní školu, která je zaměřená na bretonský jazyk. Tuto školu jsme navštívili a získali jsme zde přehled o vzdělání Bretonců. Dále jsme navštívili zkoušku hudebního orchestru Bagad de Vannes, kde jsme získali informace o hudební kultuře Bretonců. Jak bylo uvedeno víše, během výzkumu v Bretani se stal primárním zdrojem informací nestandardizovaný rozhovor. Tento druh rozhovoru byl zvolen na základě hůře dostupných informací o etnicitě Bretonců. Metoda individuálního rozhovoru se jevila jako nejvhodnější pro zkoumání dané problematiky. Pomocí této kvalitativní metody se podařilo získat většinu informací zobrazených v této práci. Většina rozhovorů byla vedena v anglickém jazyce, a to nepředstavovalo žádný problém. Poslední z rozhovorů byl uskutečněn v jazyce francouzském, který nám byl přeložen do češtiny.

Respondenty pro pohled na Bretonce ze strany Bretonců se stali 3 obyvatelé Bretaně:

Prvním respondentem pro nás byl mladý učitel na „lycée“ což je druh střední školy. Jeho jméno je Julien Danielo, doktorant v oboru historie umění.

Zajímavým respondentem se pro tuto práci stal Gaëtan Boulice. Opět učitel, ale tentokrát na bretonské škole „skol diwan“. O bretonštinu se zajímá přes 20 let a zasadil se o založení skol diwan ve městě Vannes.

Dalším respondentem byl člen Vanneského hudebního orchestru (bretonsky: bagad), Yovenn Leret. V bagadu hraje na tzv. bombard. Jedná se o zvláštní druh píšťaly, která je v takovém orchestru, stejně jako například dudy, nezbytnou součástí.

Posledním respondentem, který odpovídal na otázky ohledně Bretaně z pohledu Francouze se jmenuje Claude Vallin z Dijonu z Burgundska. Dnes však žije v České republice.

Tato část Francie má výrazné historické vazby na Velkou Británii. Bretaň je anglicky Brittany oproti Velké Británii Great Britain, zde můžeme vidět velkou podobu i v názvu, která se ovšem během překladu do češtiny vytratila. Mezi 5. a 7. stoletím přišla z ostrovní Británie část keltského obyvatelstva na pevninu do dnešní Bretaně. V 16. století se Bretaň stává trvalou součástí Francie.

Bretaň je jazykově poměrně výrazně rozdělena na dvě části – Dolní Bretaň, kde se udržela bretonština (blízce příbuzná s kornštinou a velštinou) a Horní Bretaň (na východě), kde se podstatně více používala francouzština, případně další románský jazyk (dialekt) gallo.

Ačkoli je bretonština jazykem používaným přes 1500 let a dlouhou dobu se jednalo o nejpoužívanější keltský jazyk, je dnes velice ohrožen. Přestože počet osob používajících bretonštinu v každodenním styku dosahuje 200 000, počet mluvčích se dlouhodobě zmenšuje. Důvodem je především to, že zejména po 2. světové válce došlo cíleně k téměř úplnému vyloučení jazyka z veřejného života a ze škol.⁴⁾

V 70. letech minulého století v Bretani začíná znovuobjevování bretonské kultury. V těchto letech je založen tradiční bretonský hudební festival ve městě Lorient.

Jeden z našich respondentů - Claude Vallin, původem Francouz, ale dnes žijící v České republice, mluví o Bretoncích takto:

„A ještě jedna věc je o Bretoncích zajímavá. Když žijete v zahraničí a potkáte Francouze, strašně často je to Bretonec. Je to dané historicky, vždycky byly v kontaktu s mořem a proto to byli velcí cestovatelé. To jim zůstalo.„ - Claude Vallin⁵⁾

Bretonci jsou, jakožto obyvatelé Francie, všichni považováni za Francouze i přes jejich výrazné historické vazby na Velkou Británii.⁶⁾. Jak lze vidět v následující tabulce, Bretonci nejsou ve struktuře obyvatelstva vůbec uváděni vedle ostatních minorit.

Tabulka č.1 - Struktura obyvatelstva Bretaně ⁷⁾

Tabulka č. 2 - Počet osob hovořících bretonsky⁸⁾

Přes výraznou snahu o zachování bretonštiny jako plnohodnotného jazyka všeobecné komunikace (v bretonské verzi jsou publikovány např. i často používané programy, internetové prohlížeče…) stále dochází k poklesu počtu jejích uživatelů. Co se však postupně zlepšuje, je struktura mluvčích bretonštiny – už to není jen nejstarší generace, ale stále více i děti. ⁹⁾

Tabulka č. 3 - Podíl bretonských dětí (celá Bretaň) vzdělávajících se dvojjazyčně (2005–2013)¹⁰⁾

Zároveň je třeba mít na paměti výraznou regionální identitu obyvatel Bretaně, která nemusí být nijak pevně svázána s používáním bretonštiny – to ukazuje například výzkum v Bretani provedený v roce 2001 (viz graf).

Bretonci se snaží upoutat turisty tím, že ze sebe dělají keltskou populaci a zpestřují si historii i samotnou kulturu. Podle mého to není potřeba, protože bretonská kultura je i bez toho velmi zajímavá. V Bretani má díky nádherné divoké přírodě kořeny mnoho legend, které se rozšířily do celého světa. Každý určitě zná Sněhurku, krále Artuše a mága Merlina, legendu o Tristanovy a Isoldě nebo samotný Sherwoodský les. Typičtí pro Armorique jsou Korriganed, malí elfové a skřítci, kteří jsou vyobrazeny na každém kroku. Jedná se o velmi škodolibé elfy vyskytující se na bretonských vřesovištích, kteří čekají na vysvobození od Bretonce, který se nad nimi smiluje. Bretonci jsou velmi hrdí na minulé monumenty. Zobrazují menhiry a megality jako keltské, ale s kelty nemají nic společného, jsou mnohem starší, dokonce se svým stářím rovnají pyramidám. Keltské symboly v Bretani jsou spíše uměle vytvořené, často nejsou přímo bretonské. Ve Vannes se setkáváme hlavně se dvěma znaky triskel a hermine. Triskel je typicky keltský, pochází z Irska. Hermine je znakem bretonským, je vyobrazen i na vlajce a znaku Bretaně. Také ho můžeme vidět na šále vydry, která je ve znaku města Vannes.

Obrázek č.1 - Korriganed, malí elfové a skřítci z bretonských legend Zdroj: foto Veronika Volfová

Stejně jako pro Skotsko a Irsko je i pro Bretaň důležitá hudba s keltským nádechem. Každé důležité nebo alespoň větší město má svůj orchestr, hudební skupinu, která se nazývá Bagad. Zásadním hudebním nástrojem těchto bagadů jsou dudy, bretonsky Biniou, také se tu objevuje Bombarde, zváštní druh píšťaly. Bagady se dělí do pěti kategorií, 1. kategorie je nevyšší a nejlepší a do 5. kategorie patří spíše menší bagady. Větší bagad mívá kolem 50ti členů, průměrný okolo 30ti. Většina bagadů má počet členů mezi 40-55 a největší bagad dosáhl čísla 64, což je ovšem velmi vzácné. Každý bagad vystupuje v originálním kroji. Ve Vannes mají Bagad de Vannes, který patří do první kategorie a je vítězem třetího místa na festivalu keltské hudby v roce 2014. Věk členů bagadu není důležitý. Místní bagad měl nejmladšího člena, kterému bylo 12 let. Bagad de Vannes vystupuje největší bombard na světě, je vyroben „glass fibre“ a je i přes svou velikost velmi lehký. Majitelem basového bombarda, jedinného svého druhu je člen bagadu Yovenn Leret. Festival keltské hudby se uskutečňuje každý rok v městě Lorient již od 70. let 20. století. Na tomto festivalu, který trvá 9 dní (od pátku do neděle), se sejdou „keltové“ z celého světa. Každý rok je festival věnován jiné keltské kultuře, věnován v tomto případě znamená, že je sem pozváno co nejvíce kapel, které se zabývají místní hudbou.

Každá kultura má svůj typický pokrm, v Bretani je to Kouign Amann, koláč vyráběný z mouky, másla a cukru. Tento sladký pokrm byl ovlivněn tím, že přes Bretaň dovážela Východo-Indiská společnost koření, cukr, hedvábí a látky. Právě cukr, kterého bylo velké množství, se stal důležitou součástí tradičního pokrmu. Dále nemusejí zmínit i kroje, důležitým je Coiffes bretonnes, čepec z krajky, který se liší podle různých částí Bretaně. Od 30. do 50. let 20. století se mezi sebou oblasti Brataně soutěžili v tom, kdo ho má vyšší. Tyto čapce se tradují teprve od 19. století a je jich přes 1200 druhů. Dámský klobouk, se všívá rovnou do vlasů, je dost zvláštní, nandání trvá několik hodin. Typické pro bretonský kroj jsou vyšívané symboly.

Francouz Claude Vallin vidí svůj pohled na kulturu Bretaně následovně:

„V Bretani je spousta tradic, které se udržují jako například svátky hudby „fest noz“, při kterých se hraje na tradiční bretonské nástroje jako dudy, nejrůznější flétny, bubínky. Jsou to velmi populární svátky, kterých se účastní celá vesnice, hrají, tancují a jedí ryby..Mají taky tradiční tanec, kdy se všichni drží za malíčky a tancují dokola.“ - Claude Vallin¹¹⁾

Obrázek č.2 - Ukázka tradičního čepce (Coiffes bretonnes) Zdroj: foto Veronika Volfová

Systém školství se ve Francii od toho českého lehce liší. Součástí francouzského vzdělávacího systému je povinná a bezplatná školní docházka pro děti od šesti do šestnácti let, ale zároveň také právo na školní docházku od věku tří let. Školy, které poskytují pouze základní vzdělání (francouzsky je lze vyhledat pod názvem école primaire ), patří: mateřská škola (école maternelle) a škola základní (école élémentaire).

Mateřská škola představuje druh předškolního vzdělání pro děti od tří do šesti let. Tato školní docházka není povinná, přesto ve Francii navštěvují mateřskou školu téměř všechny děti ve věku tří let. Většina těchto škol je státních, ale soukromých škol nalezneme ve Francii opravdu nespočet. Cílem mateřských škol je zprostředkovat dětem poznání života ve společnosti, pomáhat rozvíjet jejich osobnost a komunikační schopnosti. Mateřská škola je považována za silnou stránku a význačný rys francouzského vzdělávacího systému, který má přispívat k větší efektivitě základního školství. Zajímavostí je, že učitelé v mateřských školách mají stejnou kvalifikaci jako vyučující na školách základních a mohou proto působit na všech úrovních systému základního vzdělání.

Obrázek č. 3 - Mateřská a základní škola Sv. Johanky z Arku ve Vannes Zdroj: foto Veronika Volfová

Základní škola je povinná pro všechny děti od šesti let. Tato škola se navštěvuje pouze do jedenácti let - na rozdíl od českého vzdělávacího systému, kde základní školu navštěvují děti přibližně do věku patnácti let. Posláním této školy je předat studentům základní znalosti a vést je k občanství. Dalším etapou vzdělání je vzdělání středoškolské. Sestává ze dvou stupňů - z nižší střední školy (collège) a z lycea (lycée).

Obrázek č.4 - Základní hudební škola ve Vannes Zdroj: foto Veronika Volfová

Střední školou pokračují děti od jedenácti do patnácti let. Odlišností je, že ve Francii je číslování tříd sestupné. Proto zde nastupují jedinci do šesté třídy a školu ukončují ve třídě třetí. Ve školách tohoto typu je důraz kladen zejména na jednotné vzdělání - tedy aby všechny děti získali v zásadě stejné vzdělání. Po ukončení získají absolventi diplom zvaný Diplôme National du Brevet.

Lyceum poskytuje tříleté studium pro studenty od patnácti do osmnácti let. Zahrnuje druhou, první a závěrečnou třídu (zvanou la terminale). Lycea nabízí opravdu široké spektrum oborů, přesto je možné je rozlišit na dva základní typy: • všeobecně vzdělávací a technická lycea - obojí zakončená všeobecnou maturitní zkouškou - baccalauréat général • odborná lycea, kde student na závěr obdrží výuční list (CAP - certificat d'aptitude professionnelle), vysvědčení o absolvování odborné školy (BEP – brevet d'études professionnelles) nebo složí odbornou maturitní zkoušku - baccalauréat professionnel

Maturitní zkouška (stejně jako v České republice) potvrzuje ukončení středoškolského studia a opravňuje k zahájení studia na vysoké škole.

Zde jsou zahrnuty všechny typy pomaturitního studia, které existují ve dvou systémech: • otevřený systém univerzit (Na univerzitu odchází největší počet studentů. Jedním z důvodů je také to, že studium není výběrové, je otevřeno všem, kteří složili maturitní zkoušku.) • systém výběrových škol s omezenou kapacitou (Zájemci o studium musí nejprve projít výběrových řízením, složit zkoušku nebo doložit své studijní výsledky, případně ještě navíc absolvovat vstupní pohovor. Takový systém panuje především na školách, jako jsou instituty politických věd, inženýrské a obchodní školy, technologické univerzitní instituty a odborné univerzitní instituty.) Studium jedné z otevřených odvětví je ukončeno diplomem na jedné ze tří úrovní – licence (odpovídá českému titulu bakalář), master recherche (český titul magistr) nebo doctorat (český titul doktorát). Odborné specializace udělují univerzitní diplom v oblasti technologie (DUT), diplom licence professionnelle a master professionnel.¹²⁾

Obrázek č.5 - Logo Skol Diwan v departmentu Mor Bihan Zdroj: foto Veronika Volfová

Skol Diwan je souhrný název pro speciální školy, které byly vytvořeny zejména proto, aby znovu obnovily popularitu bretoňského jazyka. V těchto školách je vyučování vedeno jak ve francouzském, tak v bretoňském jazyce. V Bretani je 45 Skol Diwan - z nichž 6 škol středních - collège a 1 lyceum - lycée. Ostatní jsou školy poskytující pouze základní vzdělání (école primaire) – tedy mateřské školy (école maternelle) a školy základní (école élémentaire).

Jedna ze Skol Diwan je postavena přímo ve městě Vannes, kam jsme se v rámci našeho výzkumu vydali. Účel naší návštěvy jsme vysvětlili a byla nám nabídnuta pomoct přímo od zakladatele školy - Gaëtana Boulice. Sám vzpomíná na založení školy těmito slovy:

„Byl jsem jedním z prvních lidí, kdo se začal zajímat o Skol Diwan a snažil jsem se ji založit tady ve Vannes. V té době jsem ještě sám bretonsky neuměl a neuměl jsem si představit, že ji budu někdy vyučovat.“ - Gaëtan Boulice¹³⁾

Skol Diwan ve Vannes byla postavena přibližně před 20 lety a současně ji navštěvuje 88 dětí a vyučují zde 4 učitelé. Skol Diwan byla v minulosti sponzorována samotným městem Vannes. Umožnilo tím bezplatnou docházku pro všechny děti do 11 let. Když tato škola vznikala, nebylo dostatek peněz na učebnice a ostatní vybavení, jelikož město platilo pouze výstavbu školy. Peníze byly poskytnuty hlavně od samotného zakladatele, ostatní příspěvky od náhodných dárců.

Obrázek č.6 - Jedna ze tříd pro starší děti ze Skol Diwan Zdroj: foto Veronika Volfová

Obrázek č.7 - Rozhovor: Gaëtan Boulic a Jakub Kratochvíl Zdroj: foto Veronika Volfová

V ostatních částech Bretaně jsou Skoly Diwan školami soukromými a jen někde jsou aslespoň z části podporovány městem. Jejich popularita je proto místy méně rozsáhlá. Gaëtan Boulice vidí popularitu skol Diwan takto:

„Skoly jsou populární, ale děti jsou posílány i do francouzských škol. Skol Diwan jsou soukromé, proto jsou populární, pokud na ní mají lidé peníze. Popularita se liší v každém městě.“ - Gaëtan Boulice¹⁴⁾

Výuka probíhá u dětí nejprve jenom v bretonštině. Bretonština je snazší – zní stejně jako se píše, proto se učí jako první. Předměty ve francouzštině jsou postupně přidávány až v dalších letech. Výuku si můžeme představit podle již zmiňovaného Gaëtan Boulice například takto:

„V prvním roce se děti učí počítat, číst a psát v bretonštině. Až ve druhém roce se učí psát francouzsky. Přímo čtení a mluvení ve francouzštině se v této škole tolik neučí. Děti se to naučí automaticky doma.“ - Gaëtan Boulice¹⁵⁾

Obrázek č.8 - Ukázka učebních pomůcek v bretonštině Zdroj: foto Veronika Volfová

Obrázek č.9 - Bretonská zájmena Zdroj: foto Veronika Volfová

První týden školy výuka probíhá poněkud volněji. Mladší děti jsou dohromady se staršími. Nové děti si tak lépe zvykají na školu. V den naší návštěvy se vyučovalo venku a to pomocí her a písniček v bretonštině. Jednou z her bylo například zopakovat tři slova v bretonštině a to co nejrychleji za sebou. Dle neustálého smíchu a radosti dětí usuzujeme, že je tato hra bavila. Zakladatel školy Gaëtan Boulice sám vyzdvihuje důležitost učení prostřednictvím her:

„Předškolní děti se učí bretonštinu poslouchat, poté se jí snaží opakovat a následně se pokoušejí sami komunikovat. Nejjednodušší je to formou her.“ - Gaëtan Boulice¹⁶⁾

Písnička, kterou děti zpívaly, byla o jedné z legend Bretaně – o elfech. Historie Bretaně je jedním z hlavních předmětů na této škole. Učí se samozřejmě i velkou část z francouzské i světové historie. Skol Diwan se stávají postupně více populárními. Gaëtan Boulic věří, že by se v budoucnu mohly vystavět další školy za účelem rozvoje bretoňské kultury a jazyka.

Obrázek č. 10 - Výuka formou her na školním hřišti Zdroj: foto Veronika Volfová

Obrázek č.11 - Výuka formou her na školním hřišti Zdroj: foto Veronika Volfová

Bretonec je hlavně Francouz, jelikož žije na území Francie. Pokud byste Bretonce potkali, nerozeznáte ho od Francouzů z ostatních regionů Francie. Výjimkou by bylo, kdyby na vás mluvil bretonsky.

Pohled na Bretonce je těžké specifikovat, protože ne každý obyvatel Bretaně je Bretoncem. Z rozhovorů provedených přímo v Bretani bylo zjištěno, že Bretoncem si člověk sám identifikuje. Existuje mnoho lidí, kteří žijí v silné bretonské kultuře, užívají si ji, jsou s ní spokojení, ale sami sebe nevnímají jako Bretonce. Tato sebe identifikace spolu s přístupem francouzské vlády k menšinám velmi ztěžuje získávání jakýchkoliv kvantifikovatelných údajů.

Bretonci sami sebe berou jako menšinu která má z velké části společnou historii s Francií. V osnovách běžné bretonské školy nelze najít rozdíl oproti škole v centru Paříže. Toto se ovšem mění při studiu Skol Diwan, která žáky učí rozšířenému geografickému i historickému aspektu, který je zaměřen na Bretonce. Tyto školy jsou v posledních letech velmi populární a pokud na to rodiče mají dostatek financí rádi posílají děti do škol, kde se naučí něco více oproti běžné škole.

Zároveň ohledně vlastního pohledu Bretonců je dobré poukázat na fakt, že v roce 2001 se více než polovina Bretonců identifikovala stejnou mírou jako Bretonce i Francouze. ¹⁷⁾

Tabulka č. 4 - Identita Bretonců podle roku 2001

Faktem zůstává, že bretonská kultura je velmi barvitá a užívají si ji všichni Francouzi bez ohledu na to, jestli se považují za Bretonce. Tento fakt jen potvrzuje vzrůstající počet obyvatel v Bretani, který je dán přesunem lidí z velkých měst Francie do menších městeček v Bretani.

Hlavním účelem této práce bylo seznámit čtenáře s bretonskou kulturou a ukázat, jaká je etnická identita Bretonců jejich očima i očima Francouzů.

Bretonci neměli dlouhou dobu ve Francii lehké postavení. Od jejich připojení k Francii v 16. století si prošli dlouhým obdobím, kdy byla jejich kultura a jazyk potlačovány větší francouzskou společností. Toto potlačování se projevovalo nejen v běžném životě, ale i ve školách, kde bylo zakázáno mluvit bretonsky. Tento zákaz přestal platit až v minulém století. Ve 20. století klesl počet bretonsky mluvících lidí na pouhou desetinu oproti počátku století. V roce 2007 to bylo pouhých 172 000 lidí. Od 70. let 20. století se Bretonci soustředí na obnovu kulturních tradic a zvyklostí, spolu s jazykem.

V důsledku této obnovy bylo postoupeno několik významných kroků, které mají velký dopad na znovu budování jejich kultury. Jedním z nejvýznamnějších kroků se stalo založení festivalu keltské hudby, který se již od 70. let koná ve městě Lorient. Na tomto festivalu se předvádějí nejen bretonské bagady, ale i keltské kapely z jiných keltských kultur. Tato akce přivádí do Bretaně každoročně mnoho turistů a pomáhá se znovu budování keltské kultury v Bretani.

Za možná ještě výraznější krok pro etnickou identitu Bretonců se dá považovat otevření škol, kde se učí v bretonštině jako primárním jazyku. Tyto skol diwan mají pozitivní dopad na používání bretonštiny. Počty bretonsky mluvících lidí sice stále klesají, ale podíl mladých lidí v celkovém počtu bretonsky mluvících obyvatel stoupá, což je velmi pozitivní ukazatel.

Knižní zdroje:

HAMILTON, Claire a Steve EDDY. Tajemný svět Keltů: Odhalování odkazu keltských tradic. 2009. vyd. Zoner Press, 2009. ISBN 978-80-7413-020-5.

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014, 438 s. ISBN 978-80-213-2524-1.

ONES, Mari C. Death of a Language, Birth of an Identity: Brittany and the Bretons. Language Problems and Language Planning [online]. 1998, vol. 22, issue 2, s. 129-142 [cit. 2015-03-22]. DOI: 10.1075/lplp.22.2.02jon. Získáno přes databázi: http://www.ingentaconnect.com/?logoHome=true

Internetové zdroje:

Francie v České republice: Velvyslanectví Francie v Praze. [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: www.france.cz/Francouzska-vzdelavaci-soustava

KUTER, Lois. Labeling People: Who Are the Bretons?. Anthropological Quarterly [online]. 1985, vol. 58, issue 1 [cit. 2015-03-22]. DOI: 10.2307/3317743. Získáno přes databázi: http://www.jstor.org/

Výzkumný deník (vyzkumny_denik_-_bretan_2015.docx)

Bakalářská práce: Anna Mališová "ZVLÁŠTNOSTI BRETANĚ" - včetně zmínek o legendách

Počet shlédnutí: 74