Kleknerová, Makovinyová, Najdenovová, Pacner, Špůr. Komunikace mezi kulturami, 2013.

V rámci rostoucí globalizace nelze přehlédnout neustálé míchání kultur, které je nejvíce patrné ve světových metropolích jako je Berlín, New York, Londýn. Česká republika patří podle Eurostatu k zemím v Evropské unii, kde žije poměrně málo cizinců. Cizinci, kteří nepocházejí z unie se podílejí na populaci 2,6 %. Vzhledem k nízkému zastoupení cizinců v České republice, lze říci, že většina občanů přichází do přímého kontaktu z cizí kulturou převážně v zahraničí.

V posledních letech počet dovolených realizovaných českými turisty stále stoupá. I když mezi hlavní destinace patří stále Chorvatsko, Slovensko, Itálie a Řecko, nelze opomenout rostoucí zájem o další země jako jsou Egypt, Turecko a Tunisko. Tyto země nabízí mnoho historických památek a přírodních krás, ale hlavně odlišnou kulturu, která je vždy provázaná s náboženstvím (islámem).

Islám představuje druhé nejrozšířenější náboženství světa, je většinovým náboženstvím v Severní Africe, na Blízkém východě a v některých částech Asie. Tyto země jsou Čechům vzdálené, ale díky současným možnostem cestování se lidé do těchto lokalit dostávají snadněji. Práce se zaměřuje právě na ty občany České republiky, kteří mají určitou zkušenost s muslimskou kulturou, jejími zvyky a tradicemi.

Hlavním cílem seminární práce je zodpovězení výzkumné otázky: „Do jaké míry čeští turisté dodržují islámské zvyky na dovolených v islámských zemích?

Seminární práce je zpracována v pětičlenném týmu. Jako prioritní body zájmu celé skupiny jsou výběr tématu a posléze vymyšlení vhodné výzkumné otázky. Dále se celá seminární práce rozebere na určité etapy či body, které dostanou za úkol jednotliví členové týmu či se budou zpracovávat společně.

Seminární práce se skládá z několika částí. Úvod, cíl práce – výzkumná otázka, metodika, literární rešerše, teoretická část, praktická část, závěr a seznam literatura. K vypracování práce jsou využita primární a sekundární data. Pro literární rešerši a teoretickou část bude základ prostudování článků a publikací k tématu práce. V praktické části je pro sběr primárních dat využit kvalitativní výzkum. Konkrétně se jedná o polořízený rozhovor.

Polořízený rozhovor má prvky jak z řízeného, tak i z neřízeného rozhovoru. Tazatel má připravenou základní strukturu otázek. Ty může během rozhovoru měnit či je doplňovat podotázkami podle reakcích a znalostí respondenta.

Zvolený rozhovor má několik výhod jak pro tazatele, tak i pro respondenta. Například respondent má možnost se o daném tématu více rozpovídat. Tazatel při rozhovoru může zachytit i neverbální komunikaci respondenta, která odpovědi může doplnit nebo jim dát i jiný význam. Během rozhovoru připravené otázky mohou měnit své pořadí či se dají doplnit podotázkami.

Nevýhodou rozhovoru je časová náročnost. Tazatel musí vymyslet takové otázky, aby mohla být posléze co nejvýstižněji zodpovězena výzkumná otázka. Důležitý je i výběr respondentů, neboť osloveno bude jen pár subjektů.

Pro eliminování nevýhod, je v naši práci poskládána základní kostra otázek tak, aby z reakcí respondentů mohla být zodpovězena zvolená výzkumná otázka. Ukázky otázek viz příloha. Osloveni byli 3 lidé, kteří byli pečlivě vybráni pro zvolené téma práce.

Byli osloveni 3 respondenti, kteří navštívili zemi s muslimskou kulturou. Poté se daly všechny rozhovory dohromady a vyvodily se z nich závěry.

S prvním respondentem probíhá rozhovor v domácím prostředí. Respondent byl velice příjemný a s radostí odpovídal na všechny dané a doplňující otázky. Celý rozhovor trval cca 25 minut.

Se třetím respondentem, informatikem, se rozhovor odehrál v prostorách kavárny. Rozhovor byl nahráván na diktafon. Při reakcích na odpovědi bylo podle neverbální komunikace vidět, že respondent má spíše negativní pohled na islámské země, co se týká jejich kultury a chování. Z tohoto důvodu byl na začátku rozhovoru trochu upjatý, ale díky možnosti se rozpovídat a více se zamyslet nad tématem se postupně uvolnil. Rozhovor trval necelých 15 minut.

1. respondent: muž, 57 let, podnikatel, v zemi s muslimskou kulturou byl na služební cestě, cestoval sám

2. respondent: žena: 24 let, studentka, navštívila více zemí s muslimskou kulturou, jedou pracovně a dvakrát jako turistka.

3. respondent: muž 28 let, informatik, v rámci dovolené navštívil Djerbu.

Zájem českých turistů o muslimské země je veliký. Jak sám říká analytik cestovního ruchu pan Jaromír Beránek, lidé mají stále více peněz a tyto destinace nejsou drahé. Pro turisty, dle jeho slov, je velkým lákadlem místní kultura, zvyklosti a historické památky. Je však otázka, co přesně se na zmíněných lákadlech lidem líbí. Jestli jen to, že mohou pozorovat věci a chování se kterým se v České republice nesetkávají, anebo jestli se na dovolené podle těchto kultur a zvyklostí rádi řídí.¹⁾

Zvyšující se popularita dovolených ve státech, kde je islám majoritní náboženství. Na tomto faktu se nemalým dílem podílejí místní obyvatelé, kteří se snaží turistům dopřát příznivé podmínky pro trávení dovolené. Jak je cestovní ruch důležitý pro muslimské státy popisuje Mairna Hussein Mustafa: Cestovní ruch je považován za hlavní zdroj zahraniční měny. Je to důležitý stimulátor celé ekonomiky a pomáhá v rozvoji infrastruktury. Díky cestovnímu ruchu vzniká mnoho pracovních míst, které jsou pro místní obyvatele velice potřebná (např. podle egyptské centrály cestovního ruchu: 10 % egyptského obyvatelstva se živý cestovním ruchem. Podstatná většina těchto lidí nemá žádnou kvalifikaci. V Bahrajnu je 17% - 18% obyvatel zaměstnaná v oblasti cestovnímu ruchu. Proto jsou v Ománu hotely ze zákona povinny zaměstnat alespoň 50 % místního personálu. Cestovní ruch také pomáhá při snižování závislosti na ostatních zdrojích (např. země v Perském zálivu dávají velmi dobrý příklad, jak snížit svou závislost na příjmech z těžby ropy v dlouhodobém horizontu a diverzifikují tak svou ekonomiku. Mezi tyto státy patří např.: Dubaj ve Spojených Arabských Emirátech , Omán, Katar a Bahrajn).²⁾

Turista, který se chystá navštívit muslimskou zemi si musí dát také pozor na to, zda zrovna v době jeho pobytu muslimové neslaví některý ze svých svátků. Velmi často se lidé setkávají s oslavami, velmi známého muslimského svátku, Ramadánu. V čem tento svátek spočívá a co spadá mezi 5 posvátných pilířů islámů, popisuje Jarmila Kocourková: Ramadán je období měsíčního půstu, který začíná v srpnu a při kterém od východu do západu slunce platí zákaz konzumace jídla, pití, kouření a pohlavního styku. Je to jeden z pěti pilířů islámu. Mezi další pilíře islámu patří: víra v Alláha, modlitba pětkrát denně včetně rituální očisty, alespoň jednou za život cesta do Mekky a almužna (zakát), která je ve skutečnosti náboženskou daní.³⁾

Jak se k tomuto svátku staví čeští turisté? Odpověď na tuto otázku můžeme nalézt ve vyjádření Petra Pěcha produktovým manažerem cestovní agentury dovolena.cz, které podal serveru lidovky.cz. „Úbytek turistů ani pokles zájmu o dovolené v muslimských zemích ve Středomoří během Ramadánu nepozorujeme. Někteří klienti termíny zájezdů v tomto období dokonce vyžadují, protože je to způsob, jak poznat muslimskou zemi ze zcela jiného úhlu pohledu.“ Lze tedy říci, že turisté se muslimským svátkům nevyhýbají, nýbrž naopak, je vyhledávají.⁴⁾

Čeští turisté, kteří navštíví muslimskou zemi, musí být připraveni na odlišnou kulturu a životní styl, který je dosti odlišný od evropského stylu života. Jedna z výraznějších odlišností je, jak uvádí server Dovolená: Baksheesh, neboli spropitné, či úplatek. Tento poplatek pochází z islámu, ve kterém je bohatství považováno za požehnání Alláhovo, proto by se měl bohatý člověk o toto požehnání dělit s chudými a rozdat alespoň 3 % ze svého zisku, a to těm, kteří nebyli obdařeni bohatstvím. Muslimové považují všechny zahraniční turisty za bohaté a vzhledem k jejich, na západní poměry, nízkým platům, pro ně baksheesh představuje dobré finanční přilepšení.⁵⁾

I při nakupování od muslimů si český turista musí zvyknout na odlišné zacházení. Jak by měl turista smlouvat s muslimy popisuje server cestopisy: Chce-li turista skutečně něco koupit, měl by se připravit na to, že první cena je vždy až nemravně vysoká, třebaže jej prodavač ujišťuje, že to je pro turistu velmi dobrá cena a je jen pro něj. Smlouvání je v muslimských zemích nutností, ba až dobrým mravem, a záleží jen na osobní zkušenosti, obratnosti, výřečnosti či drzosti, jak hluboko se cena nakonec sníží. V drtivé většině případu ovšem platí, že prodavač vždy vydělá, pro turistu může být útěchou, že přispěl ke zvýšení životní úrovně zdejších obyvatel, která sama o sobě není příliš vysoká.⁶⁾

Další odlišností od naší evropské kultury je, že v islámu mají ženy úplně jiné postavení, než třeba v Evropě. Internetový portál Mediaoislamu postavení žen v islámu komentuje takto: Obecně se žena v islámu podřizuje muži, jak uvádí Korán (4:34): “Muži zaujímají nadřazené postavení nad ženami proto, že Bůh jim dal přednost před ženami proto, že jsou živiteli. A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté to, co Bůh nařídil střežit. A ty, které se nepodrobí mužům jsou bity, diskriminovány a ponižovány.
V celém Koránu je mnoho podobných nařízení. Tato nařízení se týkají i bití žen a jiných trestů.
K trestům na ženách ve jménu Koránu podle práva Šaría patří vraždy „Ze cti“ či kamenování.
Muslimky mohou být potrestány za prohřešky, jako nevěra, aj., které nejsou na západě vůbec uznávány, nebo jsou řešeny daleko kultivovanější formou.⁷⁾

Obrázek č. 1: Muslimské ženy

Zdroj: http://atllanka.net

Mezi muslimské země se řadí takové státy, které jsou tvořeny převážně muslimským obyvatelstvem. Sjednocujícím prvkem muslimských obyvatel je náboženství – islám. Islám představuje jedno ze tří největších světových náboženství. Mezi státy s islámským náboženstvím patří například: Saúdská Arábie, Irák, Írán, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Lybie, Spojené arabské emiráty, Pákistán, Afghánistán, Jemen, Libye, Alžírsko, Maroko, Tunisko, Somálsko, Jordánsko, Indonésie, Malajsie, Ázerbajdžán, Albánie a Turecko.⁸⁾

Z průběžných výsledků TTG Travel Awards vyplývá, že mezi nejoblíbenější destinace Čechů patří Řecko, Chorvatsko, Turecko a Egypt. Do Egypta jezdí přibližně 240 000 turistů z České republiky.⁹⁾

Kultura v muslimských zemích je silně spjata s islámem stejně jako životní styl obyvatelstva. Od islámu se odvíjí denní režim věřících (např. doba modliteb, postaveni muže a ženy ve společnosti atd.). Proto by se každý návštěvník muslimské země měl alespoň obecně s islámem seznámit, aby předešel případným nepříjemnostem.¹⁰⁾

Každý člověk v něco věří. Ať už je to víra v duchovno nebo víra na nadpřirozené bytosti či víra sama v sebe.Islám patří mezi druhé nejrozšířenější náboženství. V celém světě ho praktikuje 1,4 mld muslimů.¹¹⁾ A jaké je vlastně myšlenka toho vyznání? Zvyky a kultura? To vše bude popsáno v následujících odstavcích.

Obrázek č. 2: Islám

Zdroj: http://gymkh.cz

Za zakladatele všeho je považován Stvořitel, který se jmenuje Alláh. Úplné přijetí učení a vedení Alláhem a odevzdání se do jeho vůle je nazýváno Islám.Islám spojuje víru v jedinnost a svrchovanost Alláha, který dává člověku poznat smysluplnost vesmíru a jeho místa v něm. ¹²⁾

Korán je „zjevené slovo Alláhovo“. Pro muslimy je to základní zdroj islámské nauky a práva, ve kterém najdou základy víry, morálky, humanity, uctívání, znalostí, moudrosti, vztahů člověka k Alláhovi a mezilidských vztahů ve všech oblastech života. Je to komplexní učení, na kterém staví silnou a zdravou sociální spravedlnost, ekonomiku, politiku, legislativu, soudcovství, zákonodárství, právo a mezinárodní vztahy.

„Opravdový věřící muslim uznává následující základní články víry:

1. Věří v jednoho jediného Boha, Nejvyššího a Věčného, Nekonečného a Mocného, Milosrdného a Slitovného, Stvořitele a Zabezpečovatele, On neplodil, ani nebyl zplozen a nikdo Mu není roven.

2. Věří ve všechny Posly Alláhovy bez jakéhokoli rozdílu mezi nimi, protože každý národ má varovatele nebo posla od Alláha.

3. Věří ve všechna původní Písma a zjevení Alláha, přijímajíce je jako světlo na cestě. Písma byla zjevena prorokům, aby ukázali lidem správnou cestu ke Stvořiteli. Jediná autentická a kompletní kniha Alláha je Korán, který byl zachován až do dnešní doby přesně v té podobě, v jaké byl zjeven proroku Muhammadovi (mír s ním).

4. Věří v Alláhovy anděly, kteří jsou nádherné bytosti, kteří ke své existenci nevyžadují žádné jídlo, pití ani spánek. Jsou to čestní sluhové, kteří jsou pověřeni různými funkcemi a tráví dny i noci službou Alláhovi.

5. Věří v posmrtný život a berou na vědomí, že tento svět jednou skončí a že všichni mrtví budou vzkříšeni k jejich poslednímu a spravedlivému soudu.

6. Věří v božské předurčení - osud, ať už se nám zdá dobrý či špatný, který Alláh stanovil a určil každému ze Svých stvoření dle Jeho předešlé vědomosti a jak je to, dle Jeho moudrosti, potřeba.

A dále věří v nekonečné vědomosti a sílu Alláha plánovat a vykonávat své plány. Nic se v jeho Království nemůže stát proti Jeho vůli. Jeho znalost a síla, které jsou vždy v pohybu, jsou stále nad Jeho stvořeními. Je moudrý a milosrdný a cokoli udělá, má vždy smysl.

Každý správný muslim musí dodržovat pět základních pilířů Islámu, které znějí:

1. Šahádatain (Dosvědčení): Dosvědčit, že není jiného božstva kromě Alláha (a On je jediný, kdo zasluhuje uctívání) a že Muhammad (mír s ním) je Jeho posel. Věřící muslimové mají následovat proroka Muhammada (mír s ním) a žít svůj život podle jeho příkladu.

2. Saláh (Modlitba): Každodenní modlitby jsou prováděny 5 krát jako povinnost vůči Alláhovi. Muslimové se takto posilují a potvrzují svou víru v Alláha a to dává člověku vyšší morální kvality. Očišťují tak svá srdce a je to prevence proti pokušení dělat špatné věci.

3. Zakáh (Dobročinnost, náboženská daň): význam slova zakáh je čistota, zatímco jeho praktický význam je v tom, že každý muslim, jehož čisté úspory v penězích nebo v naturáliích v průběhu celého roku neklesnou pod určitou hranici, z nich jednou ročně odvede 2,5% ve prospěch potřebných.

4. Saum (Půst): muslimové během měsíce ramadánu se nevyhýbají jen jídlu, pití a sexu od úsvitu do západu Slunce, ale je jim také nakázáno vyhýbat se špatným úmyslům a touhám během celého roku a měsíce ramadánu pak zvlášť.

5. Hadždž (Pouť do Mekky): má být vykonána alespoň jednou za život, pokud je toho muslim schopen (finančně i fyzicky). Je to největší roční shromáždění, kde se muslimové setkávají, společně konají předepsané obřady, dozvídají se jeden o druhém, rozebírají své společné problémy a zvyšují všeobecně své blaho bez předsudků o barvě pleti, rase, národnosti nebo společenském postavení. Konec konců všichni jsme si před Alláhem rovni a hadždž tímto jen potvrzuje univerzálnost Islámu a bratrství a rovnoprávnost muslimů.“ ¹³⁾

Z předešlé kapitoly o Islámu jsme si mohli všimnout některých odlišností od naší evropské kultury. Návštěvníci muslimských zemí, by se měli seznámit s místní kulturou a tomu přizpůsobit své chování. Přehled o těchto kulturních odlišnostech poskytují nejen cestovní kanceláře, ale i jiné dostupné zdroje. Nejpřehledněji to uvádí cestovní kancelář Čedok, která poskytuje na svých webových stránkách informace o jednotlivých státech. ¹⁴⁾
Dodržování místních zvyků je odlišné ve velkých městech i v oblíbených turistických letoviskách. Zde jsou akceptovány evropské zvyky a jen v ojedinělých případech se kvůli tomu dostanou turisté do konfliktu. Stejně tak i každý muslim k islámu přistupuje odlišně. Někteří dodržují zvyky velice striktně, jiní je dodržují jen částečně. Přístup k islámu je velmi individuální. V následujících odstavcích se seznámíme s určitými odlišnostmi od evropské kultury.

Nákupy

Každý turista si rád odveze nějaký suvenýr z cest. V islámských zemích může být tento úkol považován za mírně adrenalinový. Protože zejména na tržištích, ale i v některých kamenných obchodech se smlouvá. Pro muslimského obchodníka je smlouvání ceny naprosto normální. Může nastat i situace, kdy výsledná cena může být dokonce i nižší, než polovina ceny původně požadované. A když se kupující vzdá moc brzy, pokazí hru. Hlavní zásadou je trpělivost, vytrvalost a zejména vždy přátelský tón. ¹⁵⁾

Oblečení a zavazadla

V islámských zemích existují určitá omezení v oblasti oblečení. Tento zákaz velmi ovlivňuje turisty. Cestovní kanceláře doporučují neprovokovat místní obyvatele a dodržovat určité hranice. Což znamená, že pro dámy jsou nepřijatelné minisukně, minišaty na ramínka, minišortky, tílka a výstřihy, odhalená ramena a kolena. Turisté by měli mít kalhoty na vycházky minimálně pod kolena, košile s dlouhým i krátkým rukávem, dámy dlouhé letní šaty bez velkého výstřihu a delší sukně. Zejména mimo hotel by turistky měly chodit oblečené přiměřeně prostředí, tedy kolena i ramena zakrytá, přičemž oblečení nesmí být průsvitné, natož průhledné. Ačkoli běžně se přes den nosí ležérní oblečení, hosté v luxusnějších hotelích se k večeři zpravidla oblékají formálněji. V krátkých kalhotách, s minisukní a v šatech na ramínka by nemuseli být vpuštěni dovnitř. V nejluxusnějších hotelích se u pánů očekává kravata a u dam večerní šaty. ¹⁶⁾

Pláže a koupání

Hotelové pláže jsou od veřejně přístupných pláží odděleny plotem, zasahujícím až několik metrů do moře, aby spoře oděné cizinky nepohoršovaly pravověrné muslimy. Hotelová pláž bývá dobře vybavená, neubytovaní návštěvníci zpravidla musí platit za vstup. Také na některých veřejných plážích se vybírá malá částka. Jeden den v týdnu bývá zpravidla vyhrazený pouze ženám a malým dětem. ¹⁷⁾

Náboženství, zvyklosti a obyčeje

Každý muslim, musí dodržet pět povinností, které se dotýkají i turistů. Mezi ně patří: vyznání víry, modlitba, povinná charita a půst v měsíci ramadánu a jednou za život pouť do Mekky.
Během postního měsíce ramadánu jsou zkráceny úřední hodiny, zakázána je živá hudba, nejsou v provozu diskotéky ani taneční kluby a nekonají se společenské akce. V restauracích se nepodává alkohol a během dne se neobsluhuje ani v hotelových restauracích (k dispozici jsou švédské stoly v odděleném prostoru). Lze však objednat jídlo na pokoj. Ani cizinci by neměli na veřejnosti jíst, pít a kouřit, chtějí-li se vyhnout nepříjemnostem.
Fyzický kontakt mezi vyznavači islámské víry se řídí jinými pravidly než u nás. Často je možné zahlédnout na veřejnosti líbající se muže, avšak zde nikdy nezahlédneme líbajícího se muže se ženou. Stejně tak je považováno za nepřípustné plácání po ramenou či zádech. Nevhodná je jakákoli intimita na veřejnosti, například líbání a objímání. Vymezení osobního prostoru je menší než v Evropě. Důležitý je oční kontakt mezi partnery. Za neslušné je považováno, když muž na veřejnosti očima kontaktuje neznámou ženu.
Přijde-li žena do místní společnosti, neměla by podávat ruku první, na rozdíl od našich zvyklostí se to zde považuje za neslušné a měla by na podání ruky vyčkat; někteří zbožní muslimové si s ženami ruku dokonce vůbec nepodávají.
Homosexualita se trestá vězením, je však legální polygamie a čím je muž bohatší, tím více žen může mít. Všechny však musí zabezpečit stejným dílem, žádnou nesmí zanedbávat a každá musí být spokojená.
Významné postavení má host, který je pro hostitele posvátný. Host by neměl příliš obdivovat hostitelovu domácnost. Tento obdiv by ho mohl uvést do rozpadů, protože povinností hostitele je vychvalovaný předmět věnovat hostu. Hostitelovi může přinést dárek, avšak nikdy alkohol. Dárky musí být předávány pravou rukou, protože levá je považována za nečistou. Host by se měl vyvarovat témat jako je politika, islám, ženy a sex. ¹⁸⁾

Tunis

Tunisko je muslimské, ale velmi tolerantní k ostatním náboženstvím. Kromě mešit naleznete ve městech a turistických letoviscích také římsko-katolické, protestantské a anglikánské kostely. Pro turisty jsou v mešitách přístupná pouze jejich nádvoří. Někdy lze dovnitř nahlédnout otevřenými dveřmi, určitě se ale chovejte zdrženlivě a nefotografujte. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán úplně. Na případnou prohlídku církevních památek musíte mít zahalená ramena a kolena, a pokud vás pustí do mešity, je třeba se zout.
Nesmí se fotografovat osoby, které se modlí. Pokud budete chtít vyfotografovat místní obyvatele, musíte se jich vždy předem zeptat.
Přísně je zakázáno fotografování či natáčení vládních, policejních a vojenských objektů, nádraží, letišť a dalších budov označených tuniskou vlajkou, uniformované osoby, mosty, židovské objekty.
Hammam jsou v podstatě turecké parní lázně. Jsou buď oddělené podle pohlaví, nebo mají oddělený režim vstupu (dopoledne muži, odpoledne ženy či obráceně). Do lázní i bazénů nevstupujete nazí, ale v plavkách, případně zabaleni do osušek. Koupání bez plavek je zakázáno (i na plážích).
Internet je dostupný v některých hotelech a internetových kavárnách. Některé stránky jsou však blokovány vládními úřady.
Pro cestu do Tuniska potřebujete pas, jehož platnost musí minimálně o 3 měsíce přesahovat plánovaný pobyt. Při vstupu do země se vyplňuje jednoduchá registrační karta, jejíž druhou část pečlivě uschovejte. Odevzdává se až při odjezdu či odletu. Pro organizovanou turistiku není vízová povinnost, pro individuální cestovatele víza vydává Velvyslanectví Tuniska v Praze. Při opožděném opuštění země (např. z důvodu hospitalizace) je třeba požádat o výstupní vízum na policii v místě pobytu a doložit důvody prodloužení pobytu (při hospitalizaci - potvrzení lékaře a zdravotnického zařízení).
Celní předpisy jsou skoro téměř stejné, jako ty české. Turisté si mohou dovézt alkoholické nápoje, cigarety a tabák. Je zde však stanovené limitní množství.
Je zakázáno dovážet i vyvážet místní měnu (dináry). Vývoz předmětů pocházejících ze živých zvířat je zakázán, jen se souhlasem místního ministerstva zemědělství. Je zakázáno dovážet zbraně, pornografii, produkty, které mohou ohrozit bezpečnost, zdraví, náboženské cítění a morálku veřejnosti. Tuniské úřady velmi tvrdě postihují držení a užívání psychotropních látek.
Příruční zavazadlo nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty vyloučené z přepravy (nože, vývrtky, pilníčky, nůžtičky, pinzeta apod.). Objevené předměty uvedeného charakteru jsou bez výjimky a bez náhrady zabaveny.
V průběhu roku 2003 zahájila činnost mravnostní policie, která namátkově legitimuje smíšenou společnost mladých lidí, nevyjímaje páry, u nichž prověřuje, zda jsou manželi a zda jejich chování odpovídá pravidlům muslimské společnosti. Obdobně kontroluje místní dívky ve společnosti cizinců, a to zejména v nočních hodinách v okolí zábavních podniků. ¹⁹⁾

Turecko

Turecku je zakázáno fotografování vojenských objektů, letišť, nádraží a ve většině mešit. Při fotografování místních obyvatel je potřebné mít jejich souhlas.
Minitílka a minišortky jsou do Turecka nevhodné. Na případnou prohlídku církevních památek musíte mít zahalená ramena a kolena, a pokud vás pustí do mešity, je třeba se zout. Příruční zavazadlo nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty vyloučené z přepravy (nože, vývrtky, pilníčky, nůžtičky, pinzeta apod.). Objevené předměty uvedeného charakteru jsou bez výjimky a bez náhrady zabaveny.
Na návštěvě by bylo velkou urážkou nezout si boty. Nabízené jídlo se sluší řádně vychválit. Turecké lázně (hamam) jsou v každém městě a oddělené zvlášť pro muže a pro ženy. Nepovažuje se za vhodné, aby vedle sebe seděli v autobuse muž a žena, kteří se navzájem neznají. Pokud vás řidič „přesadí“ na jiné místo, nebraňte se. Toaletní papír je třeba mít vlastní a po použití se vyhazuje do koše. Veřejné toalety bývají zdarma u mešit.
Koupání bez plavek je zakázáno.
Pro cestu do Turecka potřebujete pas, jehož platnost musí minimálně o 3 měsíce přesahovat plánovaný pobyt. Pro turistický pobyt nepřesahující 90 dnů nepotřebují držitelé cestovního pasu České republiky vízum.
Celní předpisy jsou skoro téměř stejné, jako ty české. Turisté si mohou dovézt alkoholické nápoje, cigarety a tabák. Je zde však stanovené limitní množství. Je zakázáno vyvážet starožitné předměty. Při vývozu nově vyrobeného koberce je nutné předložit doklad o koupi. Stejně tak je zakázán vývoz předmětů pocházejících ze živých zvířat.
Je zakázáno dovážet zbraně, pornografii, produkty, které mohou ohrozit bezpečnost, zdraví, náboženské cítění a morálku veřejnosti, omamné a psychotropní látky. Za nedovolenou výrobu, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek (již za 1 g) hrozí trest odnětí svobody v délce 10 - 20 let a vysoké peněžité tresty. ²⁰⁾

Egypt

Platí zde zákaz fotografování veškerých vojenských a strategických objektů (mostů, přehrad, elektráren, komunikačních a telekomunikačních uzlů, přístavů, zásobovacích zařízení) a jejich bezprostředního okolí. Zákaz se týká stejně tak i osob v uniformách, vojenské a policejní techniky. Turistům hrozí minimálně zabavení filmu nebo karty. Při fotografování místních obyvatel, je slušné požádat o jejich svolení a zanechat jim spropitné, při fotografování dětí, je potřeba získat souhlas rodičů.
Opalování „nahoře bez“ se toleruje u luxusních hotelů, koupání bez plavek je zakázáno.
Turisté si mohou dovézt cigarety, doutníky a tabák. Je zde však stanovené limitní množství.
Pro cestu do Egypta je třeba cestovní pas, jehož doba platnosti přesahuje 6 měsíců od vstupu do země. Občané České republiky potřebují při cestách do Egypta turistické vízum, které se vydává pro pobyty nepřesahující 1 měsíc. Je třeba také vyplnit a odevzdat vstupní registrační kartu, kterou obvykle dostanete již v letadle. Pokud má dva díly, druhý z nich pečlivě uschovejte, odevzdává se při odletu ze země.
Je zakázáno dovážet potraviny, alkohol, drogy a jiné omamné prostředky, střelné zbraně, pornografii a bavlnu. Egyptské úřady velmi tvrdě postihují dovoz či vývoz drog. Za toto porušení hrozí i trest smrti.
Je zakázáno dovážet i vyvážet místní měnu (dináry). Vývoz starožitností a nezpracovaného zlata je zakázán.
Bezcelně lze dovézt předměty osobní potřeby. Drahé přístroje (počítače, fotoaparáty, dalekohledy ap.) je třeba při příletu deklarovat a ze země je musíte opět vyvézt. Konkrétně ihned po příletu do Egypta se na letišti provádí povinná registrace každé videokamery do cestovního pasu.
Dovézt nebo vyvézt se může maximálně 5000 EGP. Egyptská libra není směnitelná mimo Egypt. Jakoukoli volně směnitelnou měnu lze dovážet i vyvážet bez omezení, ale zákon od návštěvníků vyžaduje, aby všechny peníze, které mají s sebou, zapsali do měnového celního prohlášení. Při odjezdu z Egypta jej musíte předložit i se stvrzenkami ze směnárny. Mít tento formulář v pořádku je velmi důležité, protože celníci mohou měnu neuvedenou ve formuláři zabavit. ²¹⁾

Doporučení

Nejvíce poznamenáno evropskými zvyklostmi je Tunisko. Přestože je v této zemi islám státním náboženstvím, je velmi tolerantní k evropským zvyklostem. Turisté by měli rozhodně respektovat zákaz znevažování islámského náboženství a Alláha, zákaz vstupu do mešity pro bezvěrce (tedy ty, kdo nevyznávají islám), konzumace alkoholu na veřejnosti, fotografování žen i mužů bez jejich předchozího svolení a nevhodnost vyrušování modlících se.
Protože jste na návštěvě v muslimské zemi, měly by plavky, krátké kalhoty a odvážnější horní díly zůstat omezeny jen na uzavřenou pláž. Mimo ni se ženám nedoporučuje nosit přiléhavé oblečení, krátké sukně ani oblečení odhalující ramena či krátké rukávy. Příkladem pohodlného a zároveň pro většinu situací přijatelného oblečení mohou být volné kalhoty a bavlněná košile s dlouhými rukávy.

Čas je relativní veličina, a pro muslimy to platí dvojnásob. Dochvilnost nepatří k místním ctnostem, jakékoli projevy netrpělivosti však nepřidají na vážnosti ani důležitosti, spíše vytvářejí negativní dojem. Jednání zpravidla trvají dlouho a mimo jiné je třeba respektovat čas modliteb. Přímé odmítnutí je vůči hostovi považováno za neslušné. Abstinence od alkoholu při jednání dává hostiteli najevo, že uznáváme jeho hodnoty.

Levá ruka je považována za nečistou, protože ji muslimové používají k intimní hygieně. Proto levou rukou nikomu nic nepodáváme a samozřejmě jí nejíme. Za neslušnou se považuje taková poloha nohou, když chodidla na někoho přímo směřují.

Základem pro naši práci byla výzkumná otázka (Do jaké míry čeští turisté dodržují islámské zvyky na dovolených v islámských zemích?), kterou jsme nadefinovali na začátku práce. Pro náš výzkum jsme si zvolili tři nejvíce navštěvované země, ve kterých se s islámem setkáme. Tyto země jsou Turecko, Tunisko a Egypt. Na základě výběru zemí jsme vybrali tři respondenty, kteří jednotlivé země navštívili, a to buď z důvodu dovolené, anebo z důvodu pracovních.

Rozhovory byly vedeny s každým dotazovaným zvlášť. Postupovali jsme podle polostrukturovaného rozhovoru, který je naznačen níže. Vybraný vzorek respondentů spolupracoval bez větších problémů a jednotlivé rozhovory trvaly okolo 20 minut. Velice zajímavý byl rozhovor s podnikatelem, který navštívil Turecko. Jeho zkušenosti, a dalo by se říci i střety, s muslimskou kulturou byly zábavné a občas udivující.

V této části jsou vypsané otázky se zkrácenými odpověďmi od respondentů. Většina otázek je zpestřena o přepis částí rozhovoru.

1. V jaké muslimské zemi jsi byl/a a kdy?

Každý z dotazovaných respondentů navštívil jinou muslimskou zemi, někteří i víckrát. Dotazovaní navštívili Turecko, Egypt a Djerbu. Turecko sice není islámskou zemí, ale žije v ní velké procento věřících.

„Navštívila jsem více arabských zemí. Naposledy v roce 2011 Egypt, před tím jsem pracovala na ostrově Djerba jako animátorka a to v roce 2006. Rok před tím jsem byla ještě na Tabarce.“

2. Jaký byl důvod vaší návštěvy?

Většina respondentů uvedla, že cílem jejich návštěvy byla dovolená. Jeden respondent navštívil muslimskou zemi z pracovních důvodů.

„ Pracovní - založení zájmového spolku,proškolení funkcionářů,vedení vzdělávacích seminářů.“

Pokud dovolená – byl/a jsi v hotelovém komplexu nebo ve velkém městě?

Většina respondentů uvedla, že byla ubytována v hotelovém komplexu. Respondent, který uvedl, že zde byl na pracovní cestě, byl ubytován jak v luxusním hotelu, tak i v penzionu a dokonce byl ubytován i u místních rodin.

Pokud v hotelovém komplexu – byl/a navštívila jsi některé velké město nebo nějakou památku?

Všichni dotazovaní uvedli, že navštívili velké město či některou památku. Chtěli se podívat za „stěny“ hotelového komplexu, aby si mohli utvořit vlastní obrázek o této kultuře a životě v této zemi. Protože hotelový komplex se snaží působit co nejlépe a řada návštěvníků, kteří neopustí komplex má zkreslenou představu o dané zemi.

„Navštívil jsem mnoho památek - duchovní chrámy, muzea, památkové reservace, přírodní úkazy, stavební zajímavosti …“

3. Znáte některé muslimské zvyky a tradice?

Všichni dotazovaní znali alespoň jeden zvyk. Všichni si byli vědomi zákazu konzumace alkoholu, zahalování žen, nepojídání vepřového masa, některá pravidla ramadánu. Jeden z dotazovaných se zajímal o kulturu více, protože byl ubytován přímo v rodině.

„… znám několik zvyků např.: svatba, při které je nevěsta tetovaná henou, před svatbou nemají muslimové sexuální styk, muži mají několik žen v manželství. Ženy nosí burky a jsou celé zahaleny, také se moc neukazují na veřejnosti a mají jiná práva než ženy v Evropě. Arabové nemají kostely, ale mešity s minarety …“

4. Co si myslíte o muslimské kultuře?

Zde se názory jednotlivých respondentů lišili. Jeden respondent se domnívá, že mu nepřísluší danou kulturu hodnotit. Domnívá se, že ji příliš nezná. Jiný respondent uvádí, že tato kultura je velmi odlišná od té evropské. Třetí respondent se domnívá (na základě svých zkušeností), že jsou muslimové nepořádní, neváží si věcí a jsou líní (neustále přestávky apod.).

„Arabská kultura není špatná, ale korán je postavený tak, že ho lze jednoduše využít extrémistickými skupinami …“

5. Snažil/a ses akceptovat zvyky a tradice? (např. zahalování žen, konzumace alkoholu, nadřazenost mužů, ramadán atd.)

Většina dotazovaných se pokusila částečně dodržet místní zvyklosti, například konzumace alkoholu na veřejnosti, oční kontakt atd. Jeden respondent uvedl, že se nepokoušel vůbec dodržovat zvyky. Všichni tolerovali jejich kulturu a neobraceli je na svoji víru.

„Jako host jsem nebyl nucen dodržovat žádné jejich zvyky … Přizpůsobil jsem se v restauraci, kde se nepodával alkohol, jako host jsem měl vlastní toaletu, kam mně personál donesl basu piva …“

6. Přišel/a jsi do konfliktu s místními obyvateli kvůli nedodržení jejich zvyků?

Všichni respondenti se dostali do konfliktu s místním obyvatelstvem během svého pobytu, i když to bylo bez vědomého úmyslu. Jedna dotazovaná přišla do konfliktu kvůli svému odhalování (opalování bez vrchního dílu plavek). Dále jí bylo nepříjemné, že jí obchodníci při jednání pokládali ruce na ramena a jinak se jí dotýkali. Další dotazovaný byl konfrontován během přednášky, kterou vedl. Místnímu muslimovi se nelíbilo, že je poučuje nevěřící člověk (vyznavač jiného náboženství). Další konflikt vznikl z nedostatečného zahalení ženy na veřejnosti.
Dalším problémem, který zmínili dotazovaní, bylo živé diskutování obchodníků. Oslovoval (až otravoval) je každý obchodník, přesto že do obchodu ani nevstoupili. S tím souvisí i smlouvání obchodníků, na které turisté z Čech nejsou až tak zvyklí.

„Ano párkrát mě upozornili, že nemám chodit bez vrchního dílu plavek, ale nedbala jsem toho. Několikrát taky vznikl konflikt, když na mě někdo sahal. Nemám to ráda …“

7. Vrátil/a byste se do muslimských zemí?

Jeden z respondentů by se vrátil do stejné země a nebránil by se ani návštěvě jiné muslimské země. Oproti tomu další respondent přiznává, že by se už do žádné muslimské země nevrátil. Poslední dotazovaný by navštívil jakoukoli jinou muslimskou zemi, ale už nikdy by se nevrátil do navštívené země.

„Těžká otázka, ale pravděpodobně už ne.“

Proč?

Respondenti by se do stejné či jiné muslimské země nevrátili na základě svých „špatných“ zkušeností. Oproti tomu by jiné země navštívili pro jejich rozmanitost a rozdílnou kulturu.

„Už jsem navštívila ty státy a památky, které jsem chtěla. Navíc je tam teď horší politická situace …“

Změnil/a by si své chování při další návštěvě muslimské země?

Jeden respondent uvedl, že by při příští návštěvě více dbal na místní zvyklosti a pokusil by se jim více přizpůsobit. Jiný dotazovaný uvádí, že by na svém chování nic neměnil.

„Pravděpodobně ano, mnohem více bych se snažil o přijetí jejich zvyklostí. Neboť si myslím, že návštěvníci z jiných zemí by měli akceptovat místní zvyky a tradice.“

Prvním respondentem byl muž, 57 let, který několikrát navštívil Turecko. Jeho cesty byly převážně pracovního charakteru. Při svých cestách nocoval v luxusních hotelech, penzionech či v rodinách. Z důvodu zájmu o místní kulturu a tradice navštívil i několik památek. Při rozhovoru upozornil, že jako host neměl povinnost dodržovat místní zvyky. Ale i přesto se jim snažil přizpůsobit. Týkalo se to pití alkoholu, dodržování zvyklostí hostů a podobně. Do konfliktu přišel jen jednou. Při přednášení na semináři se ho zeptal jeden z posluchačů, zda je též muslim. Při záporné odpovědi se muž osočil, jak jim může přednášet nevěřící. Z celého rozhovoru vyplývá, že tento respondent se snaží poznávat muslimské zvyky a posléze některé z nich i dodržovat.

Druhým respondentem byla žena, 24 let, která navštívila více muslimských zemí, a to z pracovních důvodů a dovolené. Vždy pobývala v hotelovém komplexu. Respondentka velmi překvapila svojí znalostí muslimských zvyků a tradic. Muslimskou kulturu označila za svéráznou a dosti odlišnou od evropské kultury. Při svém pobytu v hotelovém komplexu nebrala na místní zvyklosti žádný zřetel. Naopak při pohybu mimo něj již určitá míra akceptace nastala. I když respondentka odpovídala odmítavě na dodržování zvyků, občas při rozhovoru, ač možná nevědomky, přiznala, že někdy se zachovala tak, aby neporušovala místní zvyklosti, a tím se nedostala do konfliktu. Jednodušeji se dá říci, že z obavy před konfliktem s místními, raději přeci jen některé zvyky dodržovala.

Třetím osloveným respondentem byl opět muž, 28 let. Navštívil jen jednu z muslimských zemí jako destinaci pro strávení své dovolené. Respondent věděl jen o pár základních tradicích a zvyklostech. Naopak při otázce na názor o muslimské kultuře se respondent už více rozmluvil. Vyjádřil jak kladné hodnocení, tak i záporné. Negativy kultury se především opíraly o zprávy v médiích o extremistických skupinách a jiných nepokojích. I když neměl mnoho možností se dostat mimo hotelový komplex, dobře věděl, jak by se měl chovat mimo něj. Snažil by se akceptovat místní zvyky a tradice, o kterých věděl. Například nepil by na ulici alkohol. Při uvědomění, že zná opravdu jen pár z mnoha obyčejů, by se před příští návštěvou muslimské země snažil své vědomosti rozšířit. I tento respondent přiznává určitou míru dodržování zvyklostí, kterou by do budoucna ještě prohluboval.

Cílem naší práce bylo zjistit, jako moc jsou čeští turisté přizpůsobiví a do jaké míry dodržují islámské zvyky v muslimských zemích. Muslimská kultura se svými zvyky velice liší od evropské kultury, protože je úzce spjata s arabskými zeměmi. V očích českých turistů je považována, s přihlédnutím na vysoký počet nevěřících v České republice, za exotickou. V rámci našeho výzkumu bylo zajímavé zjištění, že ikdyž všichni respondenti byli obeznámeni s tradicemi a zvyky v cílových destinacích, tak přesto se dostali do konfrontace s místními kvůli nedodržení určitých zásad, či zvyků muslimské kultury. Mezi nejčastější patří nedostatečné zahalení žen na veřejnosti, další konflikty byly způsobeny nedostatečným dodržením osobní zóny či až horečné touze místních obyvatel prodat své produkty. Všichni respondenti se snažili respektovat a do jisté míry i přizpůsobit muslimské kultuře, a to značí velkou míru tolerance ze strany českých turistů.

KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.

Arabský svět. Wikipedia.org [online]. 31. 10. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Arabsk%C3%BD_sv%C4%9Bt

Baksheesh. Dtest.cz [online]. 2012 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.dtest.czdovolena_volny-cas/clanek.shtml?x=2349464

BERÁNEK, Jaromír. Multikulturní rozdíly návštěvníků. Gastrotrend.cz [online]. 24.10.2012 [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.gastrotrend.cz/7-rubriky-clanky/9-hotel-wellness-spa/3085-multikulturni-rozdily-navstevniku.html

Co je to Islám? Al-islam.cz [online]. 2009 [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://al-islam.cz/uvodni-charakteristika-islamu/co-je-to-islam.html

KOCOURKOVÁ, Jarmila. Islámské země. Chování.eu [online]. 2013 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.chovani.eu/islamske-zeme/c133

Lidovky.cz. Ramadán turisty neodrazuje. Co by ale měli vědět? Lidovky.cz [online]. 17. 7. 2012 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://cestovani.lidovky.cz/ramadan-turisty-neodrazuje-co-by-ale-meli-vedet-fro-/aktuality.aspx?c=A120717_121812_aktuality_glu

MUSTAFA. Tourism And Globalization In The Arab World. International Journal of Business and Social Science [online]. 2010, č. 1 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/904511921/fulltextPDF/142DD1C1394495A7A92/37?accountid=26997

POLÁŠEK, Jiří. Egypt očima běžného turisty. Cestopisy.com [online]. 2008 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.cestopisy.com/egypt-hurghada-kahira/

Novinky. Návštěvnost Čechů. Press-report.cz [online]. 30. 8. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z:http://www.press-report.cz/kolik-cechu-navstivilo-vloni-chorvatsko

Novinky. Češi stále častěji tráví dovolenou v muslimských zemích. Novinky.cz [online]. 22. 7. 2008 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/cestovani/145285-cesi-stale-casteji-travi-dovolenou-v-muslimskych-zemich.html

SAE. Cedok.cz [online]. 2011 [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.cedok.cz/destinace/default.aspx?kod=sae.htm

Ženy v islámu. Mediaoislamu.cz [online]. 2012 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.mediaoislamu.cz/tema/zeny-v-islamu/

Dotazník:

1. V jaké muslimské zemi jsi byl/a a kdy?

2. Jaký byl důvod vaší návštěvy?

Pokud dovolená – byl/a jsi v hotelovém komplexu nebo ve velkém městě?

Pokud v hotelovém komplexu – byl/a navštívila jsi některé velké město nebo nějakou památku?

3. Znáte některé muslimské zvyky a tradice?

4. Co si myslíte o muslimské kultuře?

5. Snažil/a ses akceptovat zvyky a tradice? (např. zahalování žen, konzumace alkoholu, nadřazenost mužů, ramadán atd.)

6. Přišel/a jsi do konfliktu s místními obyvateli kvůli nedodržení jejich zvyků?

7. Vrátil/a byste se do muslimských zemí?

Proč?

Změnil/a by si své chování při další návštěvě muslimské země? 

Počet shlédnutí: 59