Emanuel Vlček se narodil v Rožmitále pod Třemšínem roku 1925. Po střední škole v Praze vystudoval v letech 1945-1951 lékařskou a přírodovědeckou fakultu obor antropologie University Karlovy v Praze. Během studií pracoval v Ústavu soudního lékařství jako pomocná vědecká síla. Byl též zapisovatelem profesorů Hájka a Tesaře u pitvy ministra Jana Masaryka roku 1948. Od roku 1951 do roku 1957 pracoval v Nitře ve Státním archeologickém ústavu a od roku 1967 v Archeologickém ústavu v Praze. Od roku 1967 pracoval zejména v Národním muzeu v Praze, kde v roce 1967 založil antropologické oddělení.

Od roku 1952 do roku 1974 přednášel antropologii na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě a také paleontologii člověka na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, v Paleontologickém ústavu.

Svůj zájem soustředil zejména na paleontologii v Evropě, nejvíce se zabýval pravěkými a středověkými populacemi.

Od roku 1955 se profesor Vlček zabýval kosterními pozůstatky našich panovníků a historických osob. Dokázal určit genetickou příbuznost, tělesné vlastnosti nebo věk.

Někdy se dokonce stalo, že profesor Vlček vyvrátil hypotézu o vlastníkových pozůstatcích.

Mezi jeho nejznámější prozkoumané a prokázané kosterní pozůstatky patří například Bedřich Smetana, Jan Žižka, Svatý Václav, Eliška Přemyslovna, Karel Hynek Mácha, Karel IV. nebo Václav IV.

Emanuel Vlček[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Vl%C4%8Dek >

V úvodu knihy nás autor seznamuje s osobou Bedřicha Smetany, který se narodil 2. března v Litomyšli a zemřel 12. května 1884 v Praze. Autor stroze popisuje jeho život a dopad jeho hluchoty na jeho život, která vedla nejen ke smrti, ale i k velké změně jeho kulturního života. Nezapomíná zmínit kontrast mezi jeho povoláním a nemocí, která ho potkala. Také se v knize dozvíme více ze soukromí B. Smetany, ale autor nezabíhává do přílišných detailů. Většina informací je okamžitě skloubena s dopadem a ovlivňováním jeho antropologických znaků. Prakticky celou dobu od jeho úmrtí se probírá v odborných kruzích jeho zdravotní stav a příčiny jeho hluchoty. V úvodu je znázorněno pár fotek z exhumace a fotky pozůstatků z roku 1987. Avšak Antropologicko-lékařský průzkum musel být ukončen na veliký nátlak rodiny B. Smetany (Vlček a kol., 2001, s.5-12).

Při exhumaci pozůstatků se ukázalo, že jsou téměř zničené opakovaným zaplavováním hrobu. Zbyla zachovaná lebka, horní končetiny, sloupec páteře, dolní končetiny a hrudní pánev. Bohužel velká část hrudní pánve byla demineralizovaná. Dále je součástí popisování stavu lebky a postup jejího zkoumání (např. asymetrie). Lebka se ukázala být mírně asymetrická. Dále se popisují jeho nemoci související s ostatky a poukázání na záznamy z dětství a zkoumání dalších lidí (Vlček a kol., 2001, s.13).

Při zkoumání chrupu se autor odkazuje na skladatelovy zápisky, ve kterých popisuje jeho problémy se zuby a způsoby léčení (např. šalvějovým olejem). Smetana nebyl ošetřován pouze laicky, ale i odborně, což dokazují kovové plomby v dolní stoličce. Poté popisuje celkový stav chrupu, který je hodnocen jako dobře zachovalý, ale je tu také zmínka o paradentóze a chybějících deseti zubů (Vlček a kol.,2001, s.25-27).

Popisuje zde jeho rozložení obličeje, výrazné ochlupení a velký nos. Smetana měl zřejmě problémy s maštěním vlasů, kterému se snažil vyhnout velice častým mytím. Popisují se zde i jeho charakteristické vlastnosti jako jsou: barva očí, vousy, atd. Avšak není známo, jakou měl Smetana barvu očí. Je popisován hlas a zrak. Hlas měl Smetana silný a hluboký. Smetana nosil brýle od 14 let, byl velmi krátkozraký a dalo by se říct, že bez nich téměř neviděl. V knize jsou brýle vyfoceny a popsány (Vlček a kol.,2001, s.29-30).

Při zkoumání skeletu, byl na žádost rodiny omezen průzkum jen na minimum. Zkoumala se jen výška a důvod skladatelových obtíží s dirigováním. Zjistila se výška těla, která je 166cm. Ruce měl Smetana štíhlé a hbité. Při popisu páteře je k vidění pár rentgenových snímků, ale autor popisuje tuto část jen zběžně (Vlček a kol.,2001, s.34-52).

Autor, zde zveřejňuje názory ostatních lidí na hluchotu a popisuje zde problémy se sluchem. Průběh onemocnění a výtažky z jeho dopisů prokládá fakty. V knize je velmi dobře znázorněn Smetanův chorobopis. Například to, jak autor slýchával pískot v uších. Velmi rozsáhlý text je věnován dalším Smetanovým výtahům a přiřazením příčiny. Při léčbě byly i světlé stránky, kdy se mu lehce vrátil sluch, ale toto bylo jen dočasné a pak následovala úplná ztráta sluchu. Smetana snášel svoji nemoc velmi špatně, prý zkoušel používat audion, ale jsou pochyby o tom, zda je to pravda. Jako příčina ohluchnutí bylo zřejmě krvácení do vnitřního ucha (Vlček a kol.,2001, s.43-62).

Nejen-že i přes úplnou hluchotu složil úžasná díla, ale dokonce žil i společenským životem.

Dále je v knize pár dalších výtažků z dopisů a svědectví. Velmi zajímavé jsou obrázky kladívka a kovadlinky pod mikroskopem (Vlček a kol.,2001, s.73).

Na závěr autor shrnuje výsledky výzkumu a shrnuje informace, které jsme se v knize dověděli. Jako třešnička na dortu, je na konci knihy kopie rukopisu Bedřicha Smetany: program symfonických básní „Má vlast“ (Vlček a kol.,2001, s.88-90).

Kniha je velice zajímavá, ale nutno podotknout, že pro čtení a dobré pochopení knihy je potřeba mít, alespoň trochu, medicínské vzdělání. V textu se autor zdržuje přirovnávání nebo složitých vět a vše hrne na čtenáře velmi surově. To hodnotím na knize jako velmi zdařilé a myslím si, že je to mnohem lepší, než nějaké metaforické vyznění. Fakta jsou v knize popsána velice pěkně. Bohužel autor někdy zbytečně zabíhá do detailů (viz. výpisky z dopisů), které jsou nejen velice dlouhé, ale ve výsledku nedají čtenáři fakta, tedy věc, kterou po knize chceme, když si takovou knihu koupíme. Osoba pana Vlčka je veřejně velice známá, i když pro mě do této chvíle nebyla.

Kniha se zabývá velmi okrajového a na hony vzdáleného tématu od středního proudu. Myslím si, že tuto knihu by měl číst jen člověk, který má rád osobu Bedřich Smetany, nebo někdo z oboru antropologie.

Velmi kontroverzní je pro mě fakt, že byla zkoumána osoba, která má dnes následovníky, a to ne moc vzdálené. Až s podivem je krásné, že Smetanovy následníci jsou i v dnešní době jistě hrdi na svého předka, jehož díla jsou známá po celém světě a v neposlední řadě si velice ráda každoročně nenechám alespoň v televizi ujít zahájení Pražského jara Smetanovou symfonickou básní Má vlast.

Kdybych měla shrnout pocity z tohoto díla, byly by vesměs pozitivní, ale pořád zde narážím na fakt, že představa o tom jak exhumujeme člověka, který není zas až tak dlouho po smrti, byť již jen jeho kosterní pozůstatky, mi není zrovna nejvíce příjemné. Vzhledem k tomu, že tuto knihu zabývající se touto problematikou nemohu toto zařadit do negativního pocitu z knihy. Proto musím tuto knihu hodnotit kladně. Bedřich Smetana byl jedním z českých velikánů, který proslavil naši zemi v celém světě na poli hudební, tak i její autor se proslavil na poli antropologickém.

Proč jste začala číst tuto knihu? Tuto knihu jsem začala číst, jelikož mě velice zajímá historie českých osobností. Bedřich Smetana je jedním z neznámějších a nejlepších skladatelů českých dějin, a proto jsem se chtěla více zabývat jeho životem. Bohužel nemám vzdělání z oblasti medicíny a antropologie, a proto je pro mě čtení této knížky poměrně obtížné, ale přes tuto bariéru si může i laik vychutnat kouzlo této knihy. Nejlepší na knize jsou fakta. Autor knihy se o ně opírá a s průnikem informací z dopisů a dochovaných dokumentů vystupuje závěr, který je také důvodem, proč hodnotím tuto knihu kladně a doporučila bych ji člověku, který se zabývá antropologií nebo sbírá informace o Bedřichu Smetanovy.

Tato kniha nám odhaluje sice dlouhou dobu omílané informace, avšak v novém pohledu.

Proč si to myslíte? Protože v knize jsou často uváděné informace z minulých výzkumů, a porovnáváním s novými poznatky. Často se v knize objevují úvahy nad tím, která z uvedených úvah je správná.

Rozuměla jste této knize? Kniha je velmi dobře napsaná, ze které je cítit, že ji psal člověk velmi vzdělaný.

Co víte o autorovi? O autorovy vím jen málo, většina informací je pouze z médií (článku).

Líbila se Vám tato kniha? Ano, tato kniha se mi líbila, i když byla některá slova velice těžké. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového a zajímavého. Není to zrovna kniha, kterou bych si v knihovně vybrala jako první, ale jak už jsem řekla, jsem ráda za nové poznatky. Zkrátka mě tato kniha velice překvapila a co je na celé knize to nejlepší je to, že se týkala skladatele, o kterém jsem se učila již na základní škole, a jeho skladby patří podle mne k těm, které jsou jedny z mála překrásně melodické.

Co Vám tato kniha přinesla? Kniha mi dala nová fakta o jednom z našich nejlepších skladatelů. Jsem moc ráda, že jsem jí přečetla a zjistila mnoho nových informací. Vždy jsem si přála přečíst si knihu o nějaké známé osobnosti, byť je to z hlediska trochu morbidní téma, ale za se mě posunula v oblasti anatomie a genetiky trochu dále, než jsem byla doposud. Je zajímavé, že jsem si o tomto oboru (antropologie a lékařství) myslela, že si nikdy v životě takovéto téma nevyberu v knihovně. Velice mě to povzbudilo a posunulo úplně do jiných oblastí lidského života.

VLČEK, Emanuel a kol. Bedřich Smetana fyzická osobnost a hluchota. 1. vyd. Praha: Serifa, 2001.94 s., ISBN 80-85977-46-X.

Internetový zdroj:

Emanuel Vlček[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Vl%C4%8Dek >



Počet shlédnutí: 48