obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


galicijci_ve_spanelsku_2014

Galicijci ve Španělsku

David Sedliský, Ondřej Sova, Kristýna Kociánová, Alžběta Suchopárová, Nikola Mauleová. Galicijci ve Španělsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/galicijci_ve_spanelsku_2014

Úvod

Tato práce je zaměřená na jednu z autonomních oblastí Španělska - Galicii. Zejména se zajímá o kulturu místních obyvatel, která je právě u Galicijců velmi specifická a zajímavá. Nejvíce Galicijců se vyskytuje na severu Španělska, dále je však můžeme najít také v Portugalsku nebo v Jižní Americe, kde žije mnoho obyvatel, kteří jsou potomky galicijských přistěhovalců. Práce chce také nalézt odpovědi na naše výzkumné otázky týkající se odlišností Galicijců a Španělů.

Mimo výzkumné otázky naše práce seznamuje čtenáře s galicijskou kulturou, kterou je Galicie výjimečná a v mnohém odlišná od té španělské, dále s galicijskou ekonomikou, historií, školstvím nebo také politickou situací a zároveň se zabývá vztahy mezi Galicijci a Španěly, zjišťuje, jaký názor mají Španělé na Galicijce a naopak. Také se zaobírá pohledem ostatních lidí žijících mimo Španělsko na Galicijce.

Cíl práce

Hlavním cílem této práce je odpovědět na výzkumnou otázku a její podotázky týkající se Galicijské kultury ve Španělsku a toho, jak je na tuto etnickou minoritu nahlíženo z různých pohledů, a tím se pokusit vytvořit jeden všestranný pohled.

Výzkumná otázka:

Kterými kulturními znaky se vyznačují Galicijci ve Španělsku?

Podotázky

1. Jak se Galicijci v Galicii dívají na Španěly? (pohled minority na majoritu)

2. Jak se Španělé dívají na Galicijce v Galicii? (pohled majority na minoritu)

3. Jak se na Galicijce v Galicii dívají lidé žijící mimo Španělsko? (externí pohled)

4. Jaký je pohled Galicijců na Galicii?

Dalším cílem je charakteristika této etnické minority, seznámení s její historií, současnou problematikou a nahlédnutím do nejrůznějších míst této země.

Literární rešerše

Mezi kulturní prvky, které jsou podstatné pro galicijskou kulturu a kterými se budeme zaobírat, patří určitě tradiční hudba, lokální kuchyně a svátky, které místní obyvatele sbližují. V práci se zabýváme zejména galicijskou kulturou. Mezi kulturu řadíme bezpochyby také galicijskou hudbu. Pro Galicii jsou velmi typické dudy (gaitas), na které hraje velmi oblíbený galicijský zpěvák Carlos Núñěz. Článek Carlos Nunez exports gaita from Spain1), který napsal Llewellyn Howell vypráví o životě tohoto nadaného zpěváka a o tom, jak je jeho hudba rozšířená i v dalších zemích.

Dalším kulturním prvkem je bezpochyby galicijská kuchyně. Jak vypadá tradiční galicijská kuchyně, objasňuje publikace Culinaria Španělsko2). V knize jsou popsána tradiční jídla, která reprezentují jednotlivé regionální kuchyně.

Galicijská kultura také vyniká velkým množstvím tradičních svátků, fiest a festivalů. Jeden z nich popisuje autor v článku 'Rapa das Bestas', tradición en que el hombre se mide con caballos salvajes: ESPAÑA TRADICIONES3). Text zachycuje průběh celé akce, která se tradičně koná ve městě Sabucedo.

Historickou tématikou Galicie se zabývá hned několik publikací. V knize s názvem Španělsko4) od českého autora, hispanisty a iberoamerikanisty Jiřího Chalupy, je stručně vysvětlena historie této země od prehistorických počátků, přes starověk, středověk až po současnost. Podrobněji se touto problematikou zaobírá autor v knize Dějiny Španělska5), ve které jsou podrobně zmapovány španělské dějiny od příchodu prvních obyvatel až po počátek 21. století. V knize je zaznamenáno velké množství historických událostí Španělska včetně vývoje celého Iberského poloostrova.

Kniha Španělsko a Španělé6) obsahuje informace o historii a přírodních podmínkách Španělska. Uvedena jsou také fakta o hospodářství, ekonomice, kultuře i sportu. Zajímavou částí je kapitola „Španělé zblízka“, v níž se autor snaží postihnout základní charakterové a povahové znaky obyvatel země.

Metodologie

Pro naši práci byly zvoleny metody kvantitativního i kvalitativního typu.

Kvantitativní metodou byl sběr dat a informací z literárních a internetových zdrojů, které jsme využily pro získání všeobecných znalostí k danému tématu. Tato metoda nám dala potřebné informace, se kterými jsme pracovali v průběhu kvalitativního výzkumu. Výhodou této metody je dostupnost, nízké náklady a časová nenáročnost. Navíc se můžeme dozvědět věci, které bychom se jiným způsobem dozvědět nemohli (například výpovědi zemřelých osob). Nevýhodou mohou být neověřené informace, které jsou vydávány jako ověřené. U psaných výpovědí dále nelze sledovat mimiku, řeč těla a jiné projevy neverbální komunikace, které jsou při osobním kontaktu zjevné.

Mezi kvalitativní metody bychom zařadili techniku přímých rozhovorů, které jsme vedli „tváří v tvář“, kvůli větší objektivitě. Tato metoda se osvědčila z toho důvodu, že reakce dotazovaných byla spontánní a neměli čas zkreslovat informace či dohledávat odpovědi na otázky. Zároveň jsme dbali, aby rozhovory byly vedeny individuálně, aby se respondenti navzájem neovlivňovali. Rozhovory byly zaznamenávány na videokameru, kdy jeden člen výzkumného týmu kladl předem připravené otázky. Další technikou bylo nezúčastněné pozorování.

Průběh terénního výzkumu


Obrázek 1: Trasa výzkumu 7)

Na náš výzkum jsme se museli již předem připravit v Praze, hlavně z toho důvodu, abychom si mohli naši cestu dobře naplánovat. Předem jsme si vyhledali nejvýznamnější místa v Galicii, které budou pro náš výzkum důležitá. Byla to především velká města, kde jsme chtěli získat co nejvíce galicijských respondentů a zjistit, jak zde lidé žijí, jak vypadá jejich kultura a shlédnout historické památky, které jsou nedílnou součástí kultury. Tato velká města se stala spolu s keltskými památkami našimi záchytnými body. Bylo nám však předem jasné, že jestli se chceme pokusit o všestranný pohled na tuto etnickou minoritu, není možné provádět rozhovory jen s lidmi ve městech, kde jak je známo, jsou obyvatelé více multikulturní nežli na venkově. Proto jsme doufali, že při cestování mezi městy se nám podaří více se seznámit s opravdovou galicijskou kulturou. Díky důkladné přípravě jsme nevynechali žádné důležité místo.

Se sháněním respondentů jsme začali také už v Praze prostřednictvím internetu, a to především přes stránku Couchsurfing 8), kde byly skupiny rozděleny podle španělských měst, a tak pro nás nebylo těžké vyhledat ta města, která jsme si naplánovali navštívit. Žádali jsme tak lidi o rozhovor k našemu tématu. Setkali jsme se překvapivě s mnoha ohlasy. Po domluvě s respondenty jsme se s nimi na naší cestě sešli a provedli předem připravený rozhovor. Pokoušeli jsme se také respondenty shánět prostřednictvím Facebooku, kde jsme vyhledali pár Galicijských skupin, kam jsme napsali, ale bohužel zde jsme žádného respondenta nesehnali.

Dále jsme našli Galicijský institut keltských studií (IGEC), kam jsme poslali e-mail a zde jsme také získali respondenta, se kterým jsme se setkali hned na začátku naší cesty.

Na rozhovory jsme se připravili tak, že jsme si předem vypracovaly otázky, které jsme měli připravené jak v angličtině, tak ve španělštině. Rozhovory byly především řízené a my jsme byli tazatelé.

Tabulka č. 1: Základní identifikační údaje o respondentech z terénního výzkumu v Galicii

Jméno Věk Bydliště Povolání Místo setkání Délka rozhovoru
Xoán37Castineirasčlen IGECCastineiras75 min
Enrique25PontevedrastudentPontevedra19 min
José60CebreirodůchodceCebreiro25 min
Benjamin57CebreirodůchodceCebreiro19 min
José37CebreiročíšníkCebreiro17 min
Juan79A Guardarecepční v kempuA Guarda15 min
Sandra37A Guardarecepční v kempuA Guarda19 min
Manuel68PontevedradůchodceO Grove36 min
Sabela23Porto do Sonrecepční v informačním centruPorto do Son18 min
Carlos28Fisterrarecepční v hoteluFisterra17 min
Andrea38Santiago de CompostelaprodavačkaSantiago de Compostela16 min
Carmen33Santiago de Compostelaturistický průvodceSantiago de Compostela21 min
Loreta36La Coruňavedoucí pobočky galicijské bankySantiago de Compostela28 min
Santiago80LugofarářSantiago de Compostela35 min
André57Santiago de Compostelaarcheolog, historikSantiago de Compostela99 min
Javier29La Coruňapočítačový inženýrLa Coruňa19 min
Suzo37La Coruňaturistický průvodceLa Coruňa35 min
Manuel26La Coruňamajitel informačních turistických centerLa Coruňa13 min
Avelina55LugodesignérkaLugo13 min
Marta41Liňaresturistický průvodceO Cebreiro16 min
Manuel71O CebreirodůchodceO Cebreiro15 min

Z rozhovorů s místními Galicijci bylo patrné, že většina z nich je na svůj původ hrdá. Nejvíce jsou pyšní na svou typickou galicijskou hudbu a jejich hudební symbol - dudy.

Tabulka č. 2: Základní identifikační údaje o respondentech z ostatních částí Španělska

Jméno Věk Bydliště Povolání Druh rozhovoru Délka rozhovoru
Jesus22HuelvastudentFacebook15 min
Luis23HuelvastudentFacebook13 min
Carolina21Granadastudentkaosobní20 min
Borja21Madridstudentkaosobní19 min
Javier33HuelvaúředníkFacebook16 min
Carla27Barcelonarecepčníosobní14 min
Maria38Valenciaučitelkaosobní23 min
Vitoli19Bilbaostudentkaosobní10 min

Respondenti z ostatních částí Španělska vždy mluvili o Galicijcích jako o milých a přátelských lidech. První věc, kterou si respondenti vybavili ve spojení s Galicií, byly dudy, někteří si vzpomněli na krásnou přírodu a jiní na Camino de Santiago, jednu z nejznámějších křesťanských poutí, která má za cíl galicijské město Santiago de Compostela. Jedinou výraznější odlišnost mezi sebou a Galicijci vidí jazyk. Galicijci jsou podle španělských respondentů laskaví, milí a pohostinní. Na druhou stranu mohou být vážní, chladnější a zamračení, což prý může být ovlivněno počasím.

Tabulka č. 3: Základní identifikační údaje o respondentech z ostatních zemí Evropy

Jméno Věk Bydliště Povolání Druh rozhovoru Délka rozhovoru
Shumon25LondýnobchodníkFacebook13 min
Antoine20PařížstudentkaFacebook18 min
Inga21Prahastudentkaosobní, Facebook12 min
Daniel32Montrealpodnikatele-mail-
Jack26BostonIT specialistae-mail-

Respondenti z evropských zemí většinou alespoň tušili, kde se Galicie nachází. Oba respondenti ze Severní Ameriky o Galicii nikdy neslyšeli.

Výzkumná část

Představení minority

Galicie, jeden ze 17 španělských regionů, se nachází na severozápadním cípu Pyrenejského poloostrova. Podle oficiálních údajů galicijského statistického úřadu z roku 2013 žije v Galicii necelých 2.800.000 obyvatel. Přestože je počet Galicijců relativně vysoký, nemají svůj vlastní stát, a možná proto také tvoří menšiny v dalších státech, a to například zejména Portugalsku nebo v zemích Jižní Ameriky. Galicijci se mohou pyšnit tím, že mají vlastní jazyk, který nazývají galicijština (gallego), o kterém se zmíníme v samostatné kapitole.

Pokud byste si Galicii představovali jako typicky španělský kraj s vyprahlými rovinami a plážemi plných turistů, budete na omylu. Velmi členité pobřeží s mnoha zálivy, které bičuje silný vítr, a permanentně zelené kopce s kamennými vesničkami připomínají spíše Irsko nebo sever Skotska. I kulturně má Galicie ke svým severským sousedům blízko. Tango a kastaněty zde nahradily dudy, o corridu zde prakticky nezavadíte a síla keltského dědictví je patrná na každém kroku.

Tabulka č. 4: Oficiální údaje počtu obyvatel Galicie k 1. lednu 2013 rozdělené podle jednotlivých provincií 9)

PROVINCIE A Coruňa Lugo Ourense Pontevedra
MUŽI547.079168.013157.425462.605
ŽENY591.082177.992169.299492.445
CELKEM1.138.161346.005326.724955.050

Tabulka č. 5: Oficiální údaje k počtu obyvatel Galicie za níže uvedené roky 10)

Historie

První zmínky o lidech, kteří osídlili Pyrenejský poloostrov, máme z doby středního paleolitu. Nejvýznamnější památka pochází z jeskyně Altamira, kde byla objevena nástěnná malba, která je pravděpodobně stará 15 000 let. Kolem roku 2 000 př.n.l. přišli na Iberský (Pyrenejský) poloostrov Iberové. Ti se časem začali mísit s Kelty, kteří přišli díky migračním vlnám přes Pyreneje okolo roku 1 200 př.n.l., a tak vzniká nové etnikum Keltibérové. To je podle pana Gemalla jedna z možných teorií, kterou nazývá: Teorie o invazích. Další jeho teorií je proces keltizace. Vychází z osídlení území indoevropskými kmeny již z dob neolitu, protože toto osídlení je starší než ostatní keltské kultury, nazýváme tuto kulturu protokeltskou. Má totiž znaky keltské kultury a to hlavně té z Velké Británie, proto se také nevylučuje to, že mnoho Keltů z Británie přišlo právě na Iberský poloostrov. Tato domněnka je také věrohodnější díky mnoha legendám, které spojují tyto keltské kultury. Proces keltizace, ale nevylučuje to, že další Keltové poté mohli přijít přes Pyreneje.

Přibližně od 3. století př.n.l. do 5. století n.l. na poloostrově panovala Římská nadvláda a kolem 4. století n.l. zde vzniklo několik provincií z nichž jednou byla i provincie Gallaecia. Římané šíří křesťanství a následně zavádí jazyk latinu. Nadvláda končí pádem západořímské říše. Poté se sem dostávají barbarské kmeny, za kterých se území nerozvíjí. A tak jejich odpůrci požádají o pomoc a roku 711 se zde vyloďují muslimské oddíly a zmocňují se celého poloostrova. Galicie se v této době stává součástí Království Asturie, později označované jako Království Asturie a Galicie. V 10. století spojuje Ordoňo II. Galicii a León a od té doby byla Galicie součástí Leónu. Pouze v letech 1060 - 1071 byla Galicie na chvíli samostatná. Jižní Galicie byla roku 1095 připojena k Portugalskému hrabství a zbytek Galicie spadající pod León se stal součástí zemí Kastilské koruny. Galicie zde tvořila jednu ze španělských provincií Království Galicie.

Pod arabskou nadvládou se lidé neměli špatně, oficiálním náboženstvím byl islám. Nikdo k tomuto náboženství nebyl nucen, bylo však výhodnější k němu přestoupit. Až roku 1492 byla křesťany dobyta Granada a tím byla završena reconquista (znovudobytí území). Převážně v 16. století se Španělsko stává velmi bohatou zemí díky kolonizaci. Toto bohatství však Španělé prohýřili.

Roku 1822 přišla Galicie o dnešní Bierzo, tato část připadla Leónu, galicijská kultura a jazyk jsou zde až dodnes a nacionalisté v této oblasti se chtějí navrátit zpět pod Galicii. V listopadu 1833 se v územní reformně Galicie rozdělila na 4 provincie, toto rozdělení přetrvalo až dodnes.

Za 1. světové války bylo Španělsko neutrální a to pomohlo jeho hospodářskému rozvoji. Po pádu monarchie zde nastalo období druhé republiky (1931). V roce 1936 vyústily spory a nepokoje až v občanskou válku proti republikánské vládě. Nacionalisty, které vedl Francisco Franco (narozen roku 1892 ve městě Ferrol v Galicii). Měl na své straně fašisty, konzervativce a církev. Byl masivně podporován Itálií a Německem. Proti němu stála Lidová fronta (republikáni) podporována SSSR. V této občanské válce si Rusové a Němci hlavně zkoušeli své nové zbraně a tím napáchali obrovské škody, tato válka byla jako první sledována médii a to mělo velký vliv na obyvatele. Republikáni prohráli a Franco se roku 1939 chopil moci a nazval se neomezeným diktátorem. Nastaly masové popravy a zatýkání, velkou moc měla katolická církev, jedinou politickou stranou se stalo Národní hnutí a vše bylo cenzurováno. Poté přišla druhá světová válka a Španělsko zůstalo opět neutrální. Franco si nechtěl nikoho znepřátelit a ani na to neměl sílu. Po druhé světové válce na tom bylo Španělsko velmi špatně, a tak když Franco dostal od Spojených států nabídku finanční pomoci za to, že si tam Američané udělají čtyři základny, okamžitě ji přijal a tím zemi zachránil a znovu oživil. Franco před svou smrtí (1975) jmenoval jako svého nástupce Juana Carlose I., který se rozhodl pro přechod k demokracii. Roku 1955 byla země přijata do OSN, roku 1982 se stává součástí NATA a roku 1986 i členem Evropské unie.

K historii Galicie se nám z mimo španělských respondentů vyjádřil pouze Shumon z Londýna, který věděl o keltském působení v Galicii.

Španělští respondenti si většinou vybavili keltskou minulost Galicie. Někteří z nich si vzpomněli i na Francisca Franca, za něhož to prý obyvatelé Galicie měli těžké.

Část Galicijců se při otázce na historii hrdě rozmluvila o keltském osídlení jejich země. Téměř všichni z nich však nakonec správně dodali, že po sobě Keltové kromě pár osad, skládajících se z kruhových kamenných staveb s doškovou střechou, mnoho nezanechali, tudíž toho o Keltech vlastně příliš nevíme. Druhá polovina dotázaných se zmínila pouze o římské nadvládě. Všichni bez výjimky nezapomněli zmínit občanskou válku, která jejich kraj krutě zasáhla a Francovu diktaturu, která je podle mnohých symbolem zlých časů. Našli se ale i tací, kteří na Francově vládě našli jistá pozitiva, například reformu zdravotnictví nebo sociální jistoty.

Galicijština

Galicijština se španělsky označuje jako gallego, častěji se však v Galicii setkáme s jejím galicijským překladem galego. Je jedním ze 4 státních jazyků Španělska. Spolu s ní jde o kastilštinu (španělštinu), katalánštinu a baskičtinu. Galicijštinou dnes mluví okolo 3 milionů obyvatel nejen na území Španělska, ale i na severu Portugalska. I když galicijštinou mluví původně keltské obyvatelstvo, jedná se o románský jazyk, blízký španělštině, ale hlavně portugalštině.

Galicijština se dle předpokladů vyvinula v 11. století našeho letopočtu. Do 14. století můžeme mluvit o galicijštině a portugalštině jako o jednom jazyku, jelikož do té doby měly stejnou slovní zásobu. Do dnešní doby se Portugalci nemohou srovnat s myšlenkou, že portugalština vznikla z galicijštiny a ne naopak. Nicméně od 14. století začala galicijština upadat do zapomnění a do popředí vešla španělština. Obrození galicijštiny můžeme datovat do 18. a 19. století, kdy se začaly projevovat osvícenecké ideály. V období 19. století se objevil i první galicijský slovník. Jako oficiální jazyk byl uzákoněn až 15. června 1983 galicijským parlamentem. Od té doby se galicijština vyučuje na školách, používá na úřadech a v médiích.

V období diktatury Francisca Franca prožívala galicijština těžké chvíle. Ačkoli Franco z Galicie pocházel, přikázal tvrdé potlačení všech „protišpanělských“ myšlenek, stejně jako ve zbytku Španělska. Používání galicijštiny bylo zakázané po celou dobu jeho vlády. Od smrti Franca a jeho vlády se opět začaly rozvíjet nacionalistické představy a lidé mohli opět používat svůj jazyk.

Osud galicijštiny v dnešní době je velmi podobný všem malým jazykům, které používá minoritní množství obyvatel v dané zemi. Oblasti, kde se mluví hlavně galicijštinou, se nachází spíše na venkově a ve městech se začíná používat jako první jazyk spíše španělština. Ta má ve velkých galicijských městech už většinové zastoupení.

Z našich evropských respondentů všichni tři věděli, že Galicijci používají svůj vlastní jazyk. Další podrobnosti však nevěděli.

U španělských respondentů se názory na galicijštinu liší. Někteří si myslí, že galicijština vznikla z portugalštiny, jiní zase, že vznikla ze staré španělštiny. Někteří mají za to, že tento jazyk má keltské kořeny.

Galicijštinou hovořila naprostá většina dotázaných obyvatel. O historii svého jazyka neměl však téměř nikdo z nich ponětí. Většina dotázaných v běžném životě užívá oba dva jazyky (galicijštinu i kastilštinu) a je jim jedno, kterým jazykem budou hovořit. Díky tomu nemají problém se domluvit se Španěly z ostatních oblastí Španělska, což se zdá být jako samozřejmost, ale například v Katalánsku to samozřejmostí není.

Politika a autonomie

Oblast Galicie má v rámci španělského království množství autonomních pravomocí. První a nejdůležitější z nich je sestavení vlastního parlamentu o 75 poslancích. Vláda je sestavována ve volbách každé 4 roky. Ta je označována jako junta, galicijsky Xunta de Galicia. Volena je klasickým poměrným většinovým systémem. I když má vláda Galicie množství pravomocí, je závislá na králi. Ten ji musí schválit a jmenovat, i když se jedná spíše o symbolické gesto. Vláda sídlí v nádherné budově Pazo de Raxoi v hlavním městě, v Santiagu de Compostela.

Téma autonomie Galicie je pro místní velmi vážné. První náznaky autonomie pochází z počátku 20. století, kdy se místní začali ve velkém zajímat o svou historii a o svá práva. Tato vlna prošla celou Evropou od východu až na západ. Vytvořilo se zde silné národní hnutí, které požadovalo nezávislost či vysokou míru autonomie. Ta byla ve všelidovém hlasování roku 1936 schválena, ale s nástupem Francisca Franca opět ihned zrušena. Ten i přes svůj galicijský původ nedovolil jakoukoli míru autonomie a sebeurčení.

Vše se změnilo po Francově smrti a změny zřízení z diktatury zpět na království. Král Juan Carlos II. přislíbil autonomii a po 3 letech jeho vlády se Galicie konečně stává v rámci Španělského království autonomní. 28. dubna 1981 byl proces autonomie dokončen podepsáním daného statutu.

O politické situaci Galicie neměli respondenti, kteří nejsou galicijského původu skoro žádné povědomí.

Asi polovina respondentů španělského původu by uznala Galicijskou samostatnost, kdyby o ni Galicie žádala. Nutno podotknout, že někteří respondenti byli z Katalánska nebo Baskicka. Druhá polovina vnímá Španělsko jako soubor různých komunit, které patří dohromady a nebylo by pro Španělsko dobré, kdyby se některá část oddělila.

Z mimo španělských respondentů se k této otázce vyjádřil pouze Shumon z Londýna, který by Galicii přál samostatnost, ostatní mimo španělští respondenti buď neměli na tuto problematiku vlastní názor, nebo jim to bylo jedno.

Téměř všichni galicijští respondenti si při otázce na politiku vzpomněli na nejznámější politickou stranu Partido popular. Hned několik lidí si, jak tomu bývá, postěžovalo. Nejčastěji na údajně velmi rozšířenou korupci a na to: „že to prostě nefunguje tak, jak by mělo“. Co se týká autonomie, pro, by byla pouze necelá třetina dotázaných. Většina respondentů sice nadává na státní vládu v Madridu, cítí však, že jako součást většího společenství mají větší možnosti.

Fiesty v Galicii

V Galicii se slaví nejvíce svátky náboženské, gastronomické a keltské. Největší váhu mají pro místní obyvatele svátky náboženské, ke kterým můžeme zařadit zejména svátek Semana Santa (Velikonoční týden) nebo Fiesta del Apostol Santiago de Compostela. Další fiesty, které nás zaujaly, jsou například Rapa das Bestas, Romería Vikinga a další karnevaly, které jsou známé po celém Španělsku.

Prvním svátkem, který jsme si vybrali, je Semana Santa neboli Velikonoční týden. Je to jeden z náboženských svátků, který se slaví po celém Španělsku. Pro místní obyvatele je to nejvýznamnější fiesta v roce. Velikonoční týden je náboženský svátek, který se slaví od Květné neděle až do Božího hodu, kdy nastalo Kristovo zmrtvýchvstání. Lidé během tohoto svátku chodí do průvodů a připomínají si tak Kristovo umučení.

Další významnou fiestou v Galicii je svátek svatého Jakuba. Opět se jedná o náboženskou fiestu, která se slaví na počest patrona Galicie dne 25. července.11)

V průběhu prvního víkendu v červenci Galicijci slaví Rapa das Bestas. Jedná se o kulturní svátek a fiestu určenou zejména pro turisty. Tato fiesta je známá hlavně ve městě Sabucedo v provincii Pontevedra. Během této fiesty se nahání koně z galicijských hor, poté se jim stříhá hříva a počítají se nově narozená hříbata, která se musí označkovat. Vše se odehrává na místě zvané curro – starobylá kamenná ohrada/aréna.

Na začátku srpna Galicijci slaví Romería Vikinga neboli Vikingskou pouť. Pro místní obyvatele je to významná fiesta, která se koná ve městě Catoira v provincii Pontevedra vždy první neděli v srpnu. Místní obyvatelé se převlékají za vikingské válečníky a předvádějí turistům a ostatním, jak dříve vypadaly pirátské invaze do vesnic.12)

Druhou neděli v srpnu Galicijci slaví svátek chobotnice (Fiesta del pulpo). Je to tradiční folklorní festival, který je vyhlášen jako svátek národního turistického zájmu. Tato fiesta se slaví v městském parku v obci Carballiño (v provincii Ourense). Místní obyvatelé zde připravují chobotnice na spousty různých způsobů. Kromě chobotnic zde můžete ochutnat také domácí chléb, koláče nebo místní víno. Každoročně se na festivalu spotřebuje až 40 tisíc kilogramů chobotnic a přijde okolo 60 tisíc návštěvníků. Pro navození atmosféry je festival oživen hudbou dudáckých kapel.13)

Po celém Španělsku jsou velmi známé corridy – býčí zápasy, které se konají vždy při příležitosti nějakého významného svátku či slavnosti. Právě Galicijci jsou ale největšími odpůrci býčích zápasů, a proto se v Galicii corridy konají minimálně, a to jen kvůli pobavení turistů a místní se jich nikdy neúčastní.

Podle Galicijců je různých oslav mnoho a jsou velmi oblíbené. Především pak ty, zasvěcené jídlu. Každý respondent si vzpomněl hned na několik z nich. Oblíbené jsou podle respondentů také různé lokální fiesty, o kterých se člověk nedozví, pokud mu o nich místní nepoví. Galicijci uváděli, že hodně svátků slaví stejně jako ve zbytku Španělska. Především pak ty křesťanské. Čím se od nich zbytek Španělska liší je například corrida, která je mezi většinou obyvatel ostatních španělských regionů oblíbená.

Mimo španělští respondenti neměli o galicijských fiestách žádné povědomí.

Španělským respondentům se nejčastěji vybavily fiesty zasvěcené různým mořským pochoutkám, nejčastěji ta, která oslavuje chobotnice. Někteří respondenti také zmínili fiestu v Santiagu de Compostela, která je oslavou svátku svatého Jakuba.

Mýty a realita

Pokud si myslíte, že byste se dnes s čarodějnicemi setkali pouze v knihách, mýlíte se. Galicie jich je plná. Je jen těžko uvěřitelné, kolik obyvatel Galicie v dnešní době věří na čarodějnice (bruxas). Mnoho pramenů uvádí, že čarodějnictví pochází z keltských dob, žádné důkazy jsme však nenašli. Čarodějnice se zpravidla dělí na hodné, které léčí a zlé, které podle pověr unáší děti a sají jim krev. Nejznámější čarodějnicí je Santa Compaňa (svatá společnost). Podle pověstí se jedná o družinu duší zahalených v bílých hábitech s kapucí, která se toulá nocí. Santa Compaňa je posel smrti, lze si ji tedy představit jako naší smrtku. Proti čarodějnicím se galicijci brání různě, nejčastěji u sebe nosí česnek či připravují kouzelný nápoj Quiemadu. Velmi populární je také přeskakování ohně o svatojánské noci, který musí být přeskočen třikrát. V Galicii je velmi rozšířené přísloví: Eu non creo nas meigas, mais habelas, hainas („Na čarodějnice nevěříme, ale existují“). Podle některých pramenů byla poslední čarodějnice v Galicii upálena v roce 1936 a to se souhlasem místních úřadů i fary. Zvyk, který v Galícii již po léta sbližuje rodiny a přátele je příprava tajemného alkoholického nápoje Queimada. Jeho příprava a následné požití je pro Galicijce obdobné jako naše grilování. Při přípravě tohoto nápoje z vínovice, do kterého se přidává cukr, kůra z citrónu a poté podle libosti zrnka kávy nebo nakrájené kousky ovoce, se nápoj zapálí a zatímco hoří, se pronáší tajemná zaklínadla. Nejlepší denní doba pro tento rituál je po západu slunce, až tehdy totiž nejlépe vynikne jeho magický duch. Tradice říká, že perfektní čas na rituál Queimada nastává během keltského svátku Samhain, který se slaví v noci z 31. října na 1. listopadu. Pro Kelty byl tento svátek začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Značně pozměněný se tento svátek díky křesťanskému vlivu slaví jako Halloween dodnes. Navzdory tradicím je však pro tento rituál nejtypičtější Svatojánská noc, také nazývaná jako noc čarodějnic, která připadá na 23. června. Navzdory tomu, že většina lidí věří, že nápoj Queimada a s ním spojený rituál má keltský původ a předává se po generace, pravděpodobně vznikl až v padesátých letech dvacátého století. Queimada byla původně připravována skupinkami galicijských emigrantů na místech jako byl Madrid, například po přátelském obědě. Příprava nápoje byla doprovázena odříkáváním různých přání a také na místě vymyšlených zaklínadel, které měly za úkol odehnat čarodějnice. Tento rituál se stal velmi populárním a rychle se rozšířil. Pro značnou oblibu nápoje navrhl roku 1955 Tito Freire hliněný hrnec, který vydrží teplotu modrého ohně. Ruku k dílu přiložil i Mariano Marcos Abalo, který v šedesátých letech napsal magickou formuli, která doprovází přípravu nápoje dodnes. 14)

Někteří španělští respondenti prý již o tajuplném nápoji Queimada slyšeli. Vitoli z Baskitska navíc uvedla, že slyšela i o místních pověrách, které se týkají čarodějnic.

Všichni Galicijci uvedli, že znají nápoj Queimada a většina z nich nám potvrdila, že se zúčastnila jeho výroby nebo ho dokonce sami občas vytváří. Překvapivé bylo zjištění, že hned několik respondentů uvedlo, že věří na čarodějnice. Někteří z nich u sebe například nosili i česnek. Pár respondentů (José a Benjamin z Ocebreira) řekli: „V čarodějnice nevěříme, ale bojíme se jich“. Mnoho respondentů na tuto otázku odpovědělo neutrální větou „Eu non creo nas meigas, mais habelas, hainas“.

Ostatní respondenti neměli o galicijských mýtech ani tušení.

Obrázek č. 2: Santa Compaňa

15)
Obrázek č. 3. Příprava ohnivého nápoje Queimada

16)

Galicijská hudba

Neodmyslitelnou součástí galicijské kultury je zajisté hudba, ta ale evokuje spíše deštivé Skotsko či Irsko, nežli okolní španělské regiony. V Galicii totiž kastaněty a kytary nahrazují dudy (gaitas), jež jsou typickým galicijským hudebním nástrojem a jedním z mnoha symbolů. Na dudy se v tomto regionu hraje od nepaměti, velké oblibě se těšily také ve středověku. Ve středověku byla Galicie dokonce evropským centrem všech dudáků. Největší podíl na šíření dudáctví měli poutníci, kteří přicházeli ze Santiaga de Compostely. Nejvýznamnější galicijský dudák je Carlos Núñěz, který se stal ikonou galicijské hudby a je jedním z nejoblíbenějších interpretů.

Téměř všichni španělští respondenti uvedli, že vědí, že se v Galicii hraje na dudy. Z ostatních respondentů toto uvedl pouze Shumon. Byl to jediný zvyk, galicijský zvyk, na který si respondenti vzpomněli.

Všichni galicijští respondenti uvedli dudy, jako tradiční galicijský nástroj. Většina z nich navíc dodala, že mají tuto hudbu v oblibě. Když se řekne španělská hudba, téměř všem respondentům se vybavila kytara a kastaněty. Jedním dechem však doplňovali tanec flamenco, který prý Španělsko proslavil po celém světě.

Média

Pokud v Galicii lidé dorazí domů unavení z práce a rádi by si pustili televizi, můžou vybírat z nepřeberného množství kanálů, zaměřené od vaření až po sport. Pokud by ovšem rádi sledovali nějaký kanál ve svém rodném jazyce, už to tak slavné není. Přání mnoha galicijců vyslyšela roku 1984 veřejnoprávní společnost Compañia de Radio Televisión de Galicia (CRTVG) 17), která začala vysílat kanál Televisión de Galicia (TVG) 18) s posláním podporovat galicijský jazyk a kulturu. Dodnes je tento kanál v Galícii jedním z nejpopulárnějších a ne nadarmo se mu přezdívá „A Galega(ten jediný galicijský). Kromě reklam, které jsou občas vysílané v kastilštině, jsou veškeré programy zásadně v galicijštině. Kanál se těší takové podpoře, že v dalších letech společnost zahájila vysílaní dvou dalších kanálů, TVG Europa, který lze naladit ve všech státech Evropské Unie a TVG América, který ocení především početná skupina galicijců v Jižní Americe. Smutný konec potkal v létě 2013 další galicijský televizní kanál Popular TV Galicia 19), který skončil kvůli finančním problémům a nízké sledovanosti. Není velkým překvapením, že i nejoblíbenější rádiové stanice má na starosti společnost CRTVG. První rádiovou stanicí, kterou roku 1985 společnost spustila, byla Radio Galega 20). Později se přidaly Radio Galega Música a Son Galicia Radio, která je zaměřená na galicijskou hudbu. Kromě těchto hlavních stanic, se vysílá i mnoho menších regionálních, jak v galicijštině, tak v kastilštině. Nejprodávanějšími novinami v Galícii a osmými nejprodávanějšími na území celého Španělska jsou La Voz de Galicia 21) 22). Tyto denně vydávané noviny jsou od roku 1882 psané primárně v kastilštině a pouze kulturní a myšlenkové sekce jsou psány v galicijštině. V dnešní době mnoho lidí také určitě ocení digitální verzi v kastilštině i galicijštině. Dalšími známými novinami jsou El Correo Gallego 23) ze Santiaga de Compostela, Faro de Vigo 24), nejstarší noviny v Galicii, vydávané od roku 1853, El Progreso 25) z Luga a La Región 26) z Ourense. S jedinými denně vydávanými novinami výhradně v galicijštině se museli galicijci nakonec rozloučit (původně O Correo Galego, později přejmenované na Galicia Hoxe), když museli vydavatelé roku 2011 kvůli finančním problémům svou činnost ukončit. Z desíti nejčtenějších novin v Galícii tedy nyní nejsou ani jediné pouze v galicijštině. Názor na galicijská média se značně liší. Některým galicijcům je jedno, jestli jsou média v galicijštině či v kastilštině a vůbec nevnímají rozdíl. To je většinou zdůvodněné tím, že umějí dobře oba dva jazyky. Mnohdy dávají přednost především kvalitě a nezáleží jim tolik na samotném jazyku. Poté jsou jedinci, kteří výrazně podporují galicijská média. Setkali jsme se ale i s tím názorem, že médií je v Galicii přebytek a velké náklady určené pro jejich chod, by se měl využít v jiných oblastech. Většina obyvatel, kteří tedy akceptují média v kastilštině, jsou s počtem televizních kanálů, rádiových stanic a tiskovin obecně spokojeni. Místní, kteří preferují média v galicijštině se shodnou na tom, že jich je nedostatek a měly by se chránit. 27)

Španělští respondenti všeobecně neměli velké povědomí o galicijských médiích. Někteří z nich uvedli: „snad mají (Galicijci) svoji vlastní televizi“. Mimo španělští respondenti o médiích v Galicii nic nevěděli.

Názor místních na galicijská média se značně liší. Některým Galicijcům je jedno, jestli jsou média v galicijštině či v kastilštině a vůbec nevnímají rozdíl. To je většinou zdůvodněné tím, že umějí dobře oba dva jazyky. Mnohdy dávají přednost především kvalitě a nezáleží jim tolik na samotném jazyku. Poté jsou jedinci, kteří výrazně podporují galicijská média. Setkali jsme se ale i s tím názorem, že médií je v Galicii přebytek a velké náklady určené pro jejich chod, by se měl využít v jiných oblastech. Většina obyvatel, kteří tedy akceptují média v kastilštině, jsou s počtem televizních kanálů, rádiových stanic a tiskovin obecně spokojeni. Místní, kteří preferují média v galicijštině se shodnou na tom, že jich je nedostatek a měly by se chránit. 28)

Graf č. 1: Jazykové preference Galicijců při sledování televize

29)

Školství

Předškolní výchova je nepovinná a dělí se dle věku na 2 stupně (0-3 roky a 3-6 let). První stupeň je částečně dotovaný (uchazeč podá žádost o dotaci, u které se přihlédne jeho finanční situaci), druhý stupeň je zdarma. Základní školy se dělí na 2 stupně. První stupeň se skládá z šesti tříd, které navštěvují děti ve věku od 6 do 12 let a stupeň druhý tvoří třídy čtyři, určené pro děti od 12 do 16 let. Oba tyto stupně spadají do povinné školní docházky. Základní školy lze rozlišovat na veřejné a soukromé, přičemž ty soukromé jsou částečně dotovány z veřejných fondů. Doprava do školy a stravování ve školách je pro studenty zdarma. Po absolvování druhého stupně musí studenti složit závěrečné zkoušky ESO (Educación Sedundaria Obligatoria). Po ukončení povinné základní školy si studenti vybírají mezi prací (minimální věk pro práci ve Španělsku je 16 let) nebo dalším studiem. Po úspěšném složení zkoušky ESO mohou studenti pokračovat ve studiu na třech různých školách. Prvním typem škol jsou střední školy s „maturitou“, jejichž vystudování trvá 2 roky. Tyto školy mají různá zaměření - obvykle se dělí na umělecké, vědecko-technologické a sociálně-humanitní. Dalším typem škol jsou odborná učiliště (tzv. profesní programy), kde se studenti připravují na svá budoucí povolání. Po absolvování odborného učiliště mají studenti možnost bez zkoušek nastoupit na střední školu s „maturitou“. Posledním typem jsou střední školy, které se soustřeďují na tzv. speciální studia. Tyto školy se dělí na umělecké, sportovní a jazykové. Tyto školy jsou určeny pro pracující nebo vrcholové sportovce od 18 let a lze je studovat pouze na dálku. Po absolvování střední školy mají studenti možnost pokračovat na univerzitu (ze střední školy s “maturitou”), na nástavbu (z odborného učiliště) nebo na vyšší odbornou školu. 30) V Galicii se nachází tři univerzity - Universidad de Vigo, Universidad de La Coruňa a neznámější z nich Universidad de Santiago de Compostela, která byla založena již v roce 1495 a je tedy čtvrtou nejstarší univerzitou ve Španělsku a zároveň se podle listu El País umístila na 5. místě mezi nejlépe hodnocenými univerzitami ve Španělsku a na 4. mezi univerzitami veřejnými. 31) 32)

Zatímco respondenti nepocházející ze Španělska neměli o školství v Galicii žádné informace, respondenti ze Španělska uvedli, že vědí, že se ve školách hovoří galicijštinou.

Většina Galicijců uvedla, že se na školách mluví napůl galicijštinou a napůl španělsky. Několik z nich nám vypovědělo, že to, jakým jazykem jsou předměty vyučovány, záleží pouze na preferencích učitele. Někteří respondenti měli ve škole prý naprostou většinu předmětů v kastilštině, knihy však byly psané galicijštinou, protože prý byly levnější. Celkově převládala spokojenost se vzdělávacím systémem.

Nezaměstnanost a ekonomická situace

Populace v Galicii je velmi nerovnoměrně rozložená. Největší hustota obyvatel je v Pontevedře (212,8 obyvatel/km2) a v A Coruñě (143,8 obyvatel/km2). V provinciích Lugo a Ourense je hustota obyvatel velmi nízká. Pohybuje se kolem 40 obyvatel/km2.

Ekonomika západní části Galicie, tj. Pontevedra a A Coruña, je díky rybářskému a zpracovatelskému průmyslu poměrně prosperující, což můžeme vidět i na hustotě obyvatel.33) V provincii A Coruña ve městě Arteixo se nachází společnost Inditex. Tato společnost je velmi známá, protože vyváží své zboží, zejména oděvy do mnoha zemí světa. Pod tuto firmu patří značky Zara, Bershka, Stradivarius, Pull&Bear, a další.34) Nezaměstnanost v Galicii se pohybuje okolo 21 %, přičemž dlouhodobě nezaměstnaných je necelá polovina (43,87 %). Nejvýznamnější segmenty trhu, které se podílí na růstu a stabilitě ekonomiky jsou restaurační služby, pozemní a potrubní doprava a také roste cestovní ruch, který v současnosti tvoří okolo 12 % HDP35).

Graf č. 2: Zaměstnanost obyvatel dle sektorů

36)

O nezaměstnanosti a ekonomické situaci Galicie neměli shodně respondenti ze Španělska i z jiných států žádné povědomí.

Ekonomickou situaci hodnotili všichni místní respondenti záporně. Podle některých je toto období vůbec nejhorším obdobím v nedávné historii. Někteří spojují svou špatnou ekonomickou situaci se vstupem do eurozóny, většina z nich …..ekonomická krize…. Nezaměstnanost je trnem v oku téměř všech dotázaných. Podle některých způsobuje emigraci především mladých schopných lidí, což ještě více …poškozuje Galicii….

Gastronomie

Ke španělské kuchyni patří neodmyslitelně tapas, malé porce regionálních pochutin. Tyto jídla ve formě malých talířků se tradičně servírují zdarma k objednanému pití. Pokud by si zákazník chtěl tapas zakoupit, zaplatí okolo 2-5 euro za talířek. Nejčastěji se ve formě tapas nabízejí brambory na mnoho způsobů a empanadas, typické galicijské plněné koláče. Díky rozličným druhům nádivek se nenajde snad nikdo, komu by alespoň jeden koláč nezachutnal. Náplně se liší region od regionu. Nejčastěji se využívají různé druhy zeleniny, mas (nejčastěji kuřecí a vepřové) nebo říčních či mořských ryb. Empanadas se pojídají horké i studené. Ve španělských restauracích lze také narazit na tzv. raciones, což jsou v podstatě dvojité porce tapas, které mají sloužit k podělení mezi více lidí. 37)

Obrázek č. 4: Ukázka tapas

Obrázek č. 5: Chobotnice

Zdroj: vlastní

Ke specialitám galicijské kuchyně patří především mořské plody (mariscos). Pobřeží Galicie a studené vody Atlantského oceánu skýtají nespočet delikates, kterými je Galicie proslulá daleko za svými hranicemi. Zvláště hrdí jsou Galicijci na svou chobotnici (pulpo), které je zasvěceno nemálo restaurací. Tradiční podávání chobotnice je jednoduché avšak velmi chutné. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Chobotnice se nejdříve uvaří a poté se její chapadla nastříhají nůžkami na kousky. Ty se naaranžují na dřevěné prkénko, posypou se hrubou mořskou solí a středně ostrou mletou paprikou a nakonec se pokapou olivovým olejem. Mezi další oblíbené mořské plody patří krevety, které se upravují na mnoho způsobů a různé druhy mušlí. Nejčastěji se setkáme se slávkami (mejillones), srdcovkami (berberechos) a hřebenatkami svatojakubskými (vieira), se kterými se v Galicii lze setkat téměř na každém rohu. Právě lastury hřebenatky se totiž staly symbolem svatého Jakuba a celé Svatojakubské cesty. Pokud v Galícii někdo zmíní vilejše stvolnatého (percebes), malého neobvyklého korýše, většina lidí si vybaví vysokou cenu na jídelním lístku (100-120€/kg), která souvisí s tím, že sběrači (percebeiros), při jejich získávání riskují vlastní životy. Musí se totiž pohybovat po kluzkých útesech, na které naráží ničivé vlny oceánu. 38)

Obrázek č. 6: Slávky

Obrázek č. 7: Srdcovky

Zdroj: vlastní

Nedílnou součástí Galicijské kuchyně jsou regionální speciality, typické pro jednu menší oblast či město. V Galicii je mnoho těchto menších kulinářských zázraků, my jsme si vybrali dva, které nás během cesty zaujali nejvíce. Pokud si turista vybaví město Santiago de Compostela, zpravidla si vzpomene na cíl tisíců poutníků z celého světa a kouzelné staré centrum s překrásnou katedrálou. Málokdo ale ví, že Santiago de Compostela je také známé svým koláčem Tarta de Santiago. Jde o lehký mandlový moučník, který po staletí zdobí kříž ve tvaru meče, symbol rytířského Řádu svatého Jakuba z Compostely. Kříž vzniká podle šablony, která je zasypána moučkovým cukrem. Malá obec Padrón na západě Galicie je zase proslulá svými malými zelenými papričkami tzv. Pimientos de Padrón. Papričky se podávají tepelně upravené s hrubou mořskou solí a olivovým olejem. 39)

Obrázek č. 8: Pimientos de Pardón

Zdroj: vlastní
Obrázek č. 9: Tarta de Santiago
ASCII
40)

Při otázce na jídlo si všichni španělští respondenti vzpomněli především na mořské plody. Nejen obyvatelé Madridu, ale také přímořských oblastí jako jsou Valencie, Barcelona nebo Andalusie shodně tvrdí, že nejlepší “mariscos” nalezneme právě v Galicii. Každý zná vyhlášenou chobotnici. A někteří se doslova rozplývají při pomyšlení nad dalšími pochoutkami, jakými jsou třeba percebes, které se jinde než v Galicii nevyskytují.

Respondenti nepocházející ze Španělska neměli o galicijském jídle žádné povědomí.

Všichni Galicijci při otázce na gastronomii začali básnit o různých pochoutkách své země. Hned začali jmenovat různé mořské plody, kterých se zde konzumuje nepřeberné množství. Nejoblíbenější pochoutkou je bezesporu chobotnice, která je k dostání prakticky na každém rohu. Někteří respondenti s nadsázkou říkali, že je to až hřích, jak dobře se v tomto kraji jí.

Podle některých Galicijců je v celém Španělsku nabídka jídel velmi podobná. Přesto však tyto jídla chutnají v každé oblasti jinak. Nejlepšího lososa prý dostanete v Asturii, nejlepší gaspacho (studená rajčatová polévka) naleznete v Andalusii a nejlepší paellu zase ve Valencii. Dále je pak pro celé Španělsko typický dezert flan (koláč s pudingem), sušená šunka jamón serrano a tvrdý turecký med turrón. V celém Španělsku se stejně jako v Galicii podávají tapas, malé porce různých delikates podávané k pití, které slouží spíše na chuť než na zahnání hladu. Z mas se ve Španělsku nejvíce konzumuje vepřové. Pro přímořské oblasti Španělska jsou typické mořské plody, které však jak Galicijci s oblibou zdůrazňují, jsou dováženy z Galicie nebo nejsou tak dobré.

Závěr

Největším rozdílným prvkem mezi Galicijciem a Španělem je jejich etnický původ. Zatímco Španělé jsou románského původu, Galicijci jsou původu keltského. Další rozdíly můžeme spatřit v krajině, která je rozdílná od zbytku Španělska. Najdeme zde kamenné vesničky, členité pobřeží a zelené louky typické hlavně pro Irsko a Skotsko. Rozdílnost těchto kultur je „cítit“ ve vzduchu.

I fiesty mají v Galicii odlišné od zbytku Španělska. Velmi významnou je fiesta ve jménu svatého Jakuba, jenž je i patronem celé Galicie. Dalším důležitým svátkem je tzv. Vikingská pouť, která je zaměřena převážně na turisty. Jedná se o rekonstrukci a připomenutí si vikingských plenění galicijských vesnic. Důležitá je i fiesta, která se slaví ve starobylých kamenných arénách, kam se nahánějí koně z hor. Zde je stříhají a značkují nově narozená hříbata. Na druhou stranu se v Galicii slaví mnoho fiest, které jsou naopak typické hlavně pro Španělsko, jako např. Velikonoční týden. Ačkoli je tento svátek typický především pro Španělsko, je to zároveň nejdůležitější svátek v Galicii.

Galicijci se v mnohém odlišují od Španělů i ve spirituálním životě. Je tomu tak hlavně z pozůstalostí keltského obyvatelstva, které zde zanechalo mnoho kulturních památek, a Galicijci se jejich kulturou v mnohém inspirovali. Je to vidět hlavně na jejich odlišné hudbě, která s tou španělskou nemá vůbec nic společného. Dále jsou tu také jejich mýty, o kterých věří, že také pochází od Keltů. Ačkoli jsou Galicijci většinou katolického vyznání, udržely se v jejich kultuře mýty o čarodějnicích. Ty jsou nejrůznějšího druhu a povolání. Našli bychom zmínky o Santa Campaňe, což je skupina duší zahalených v bílých hábitech. V českých mýtech máme podobnou postavu. Je jí smrtka.

Když se se Španěly začnete bavit o Galicii, vždy padne téma na jídlo. Především se mluví o mořských plodech. Nejen obyvatelé Madridu, ale také přímořských oblastí jako jsou Valencie, Barcelona nebo Andalusie shodně tvrdí, že nejlepší “mariscos” nalezneme právě v Galicii. Každý zná vyhlášenou chobotnici a někteří se doslova rozplývají při pomyšlení nad dalšími pochoutkami, jakými jsou třeba percebes, které se jinde než v Galicii nevyskytují.

Dalším rozdílným znakem je jazyk. Ten je sice v obou případech původu románského, nicméně i ten se liší. Galicijština si je totiž více příbuzná s portugalštinou. Ovšem rozdíly mezi galicijštinou a španělštinou jsou daleko menší, než rozdíly mezi jinými románskými jazyky, jako např. mezi španělštinou a francouzštinou.

Galicijci jsou hrdí na svojí řeč a kulturu, ale nedělá jim problém tuto řeč opustit a se Španěly se bavit španělsky. Španělštinu musí používat hlavně ve velkých městech, na venkově je tomu naopak. Tam se galicijština používá naprosto běžně. Španělé žijící v Galicii, zde také nemají žádné problémy. Nestává se, že by se například Španěl v Galicii nedomluvil. Na odlehlém venkově by se maximálně mohlo stát, že by starým lidem hůře rozuměl.

Seznam literatury

Apostle Santiago Festival [online]. [cit. 15.6.2014]. Dostupný z:http://www.santiagoturismo.com/festas-e-tradicions/festas-do-apostolo-santiago

ARTETA, A.U. a kol. Dějiny Španělska. Praha: Lidové noviny, 2007. 915 s. ISBN 8071068365.

BENEŠ, V. a kol. Španělsko a Španělé. Praha: Grada Publishing, 2000. 122 s. ISBN 80-247-0358-0.

Compañia de Radio Televisión de Galicia. [online]. [cit. 20 4. 2014]. Dostupné z: http://www.crtvg.es/

Compilación de recetas. [online]. [cit. 6.5. 2014]. Dostupné z: http://compilacionderecetas.blogspot.cz/2011/03/tarta-de-santiago.html

Ekonomické segmenty trhu. [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.investingalicia.com/economia-2_en.html

El Correo Gallego. [online]. [cit. 2.3. 2014]. Dostupné z: http://www.elcorreogallego.es/

El Progreso. [online]. [cit. 5.4. 2014]. Dostupné z: http://elprogreso.galiciae.com/

Faro de Vigo. [online]. [cit. 12. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.farodevigo.es/

Fiesta del Pulpo de Carballiño.[online]. [cit. 22 4. 2014]. Dostupné z: http://turismogalicia.blogspot.cz/2007/06/fiesta-del-pulpo-de-carballio-ourense.html

Fiesta del Pulpo de Carballiño. [online]. [cit. 22 4. 2014]. Dostupné z: http://www.galiciaenpie.com/fiestas/ourense/fiesta-pulpo-carballino.html

Galicijci ve Španělsku. [online]. c2013 [cit. 25. 4. 2014]. Dostupné z: http://pestraevropa1.hks.re/

Guide to the Education System in Galicia. [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.edu.xunta.es/ftpserver/portal/DXC/diversidade/educacion_guia_ingles.pdf

Hledání respondentů. [online]. [cit. 5.5.2014]. Dostupný z: https://www.couchsurfing.org/

HOWELL, L. (1997). Carlos Nunez exports gaita from Spain [online]. Billboard, 1997. [cit. 2014-04-07]. ISSN 00062510. Další dostupnost: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/227103860/6B0C5C96C2144D73PQ/5?accountid=26997.

CHALUPA, J. Španělsko. Praha: Libri, 2005. 217 s. ISBN 978-80-7277-478-4.

IGAPE [online]. [cit. 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.investingalicia.com/economia-2_en.html

Inditex [online]. [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.inditex.com/en/who_we_are/timeline

Klasifikace španělských univerzit [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.elpais.com/static/portadas/mapa/universidad.html

La Región [online]. [cit. 8.3. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.laregion.es/

La Voz de Galicia [online]. [cit. 22 4. 2014]. Dostupné z: http://www.lavozdegalicia.es/

Labour market information [online]. [cit. 4. 5.2014]. Dostupný z: (https://ec.europa.eu/eures/main.jsp?countryId=ES&acro=lmi&showRegion=true&lang=en&mode=text&regionId=ES0&nuts2Code=+&nuts3Code=null&catId=450

Popular TV Galicia [online]. [cit. 21 4. 2014]. Dostupné z: http://www.populartvgalicia.net/

Přehled prodeje denně vydávaných novin ve Španělsku [online]. [cit. 15 4. 2014]. Dostupné z: http://www.introl.es/medios-controlados/

Radio Galega [online]. [cit. 21. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.crtvg.es/rg

Rapa das Bestas', tradición en que el hombre se mide con caballos salvajes: ESPAÑA TRADICIONES [online]. EFE News Service, 2013 [cit. 7.4.2014]. Další dostupnost z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1398329090/C4B7D01C8D424E3APQ/1?accountid=26997

Rozdělení lidí podle jazykové preference pri sledování televize [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.ige.eu/igebdt/esqv.jsp?ruta=verTabla.jsp?OP=1&B=1&M=&COD=3086&R=9912[12];0[5];1[all]&C=2[0]&F=&S=3:2008&SCF=

Rozložení zaměstnaných obyvatel podle sektorů [online]. [cit. 20. 5.2014]. Dostupný z: http://www.investingalicia.com/economia.html

Španělsko [online]. [cit. 1.5.2014]. Dostupný z:http://www.spain.info/en/que-quieres/agenda/fiestas/pontevedra/romeria_vikinga.html

Tarta de Santiago [online]. [cit. 10. 6.2014]. Dostupný z: http://compilacionderecetas.blogspot.cz/2011/03/tarta-de-santiago.html

Televisión de Galicia [online]. [cit. 20 4. 2014]. Dostupné z: http://www.crtvg.es/tvg

The European Job Mobility Portal [online]. [cit. 28. 3. 2014]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eures/main.jsp? countryId=ES&acro=lmi&showRegion=true&lang=en&mode=text&regionId=ES0&nuts2Code=+&nuts3Code=null&catId=450

TRUTTEROVÁ, M. Culinaria Španělsko. Praha: Slovart, 2009, s. 220-255. ISBN 978-80-7391-269-7.

Who we are [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.inditex.com/en/who_we_are/timeline


Počet shlédnutí: 9

1)
HOWELL, L. (1997). Carlos Nunez exports gaita from Spain [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/227103860/6B0C5C96C2144D73PQ/5?accountid=26997
2)
TRUTTEROVÁ, M. Culinaria Španělsko. Praha: Slovart, 2009, s. 220-255.
3)
'Rapa das Bestas', tradición en que el hombre se mide con caballos salvajes: ESPAÑA TRADICIONES [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1398329090/C4B7D01C8D424E3APQ/1?accountid=26997
4)
CHALUPA, J. Španělsko. Praha: Libri, 2005. 217 s.
5)
ARTETA, A.U. a kol. Dějiny Španělska. Praha: Lidové noviny, 2007. 915 s.
6)
BENEŠ, V. a kol. Španělsko a Španělé. Praha: Grada Publishing, 2000. 122 s.
7)
Trasa výzkumu [online]. [cit. 25. 4.2014]. Dostupný z: https://maps.google.com/maps?hl=en&tab=wl
9)
Oficiální údaje o počtu obyvatel Galicie k 1. lednu 2013 [online]. [cit. 20.5.2014]. Dostupný z: http://www.ige.eu/web/mostrar_actividade_estatistica.jsp?idioma=gl&codigo=0201001002
10)
Oficiální údaje k počtu obyvatel Galicie [online]. [cit. 20.5.2014]. Dostupný z:http://www.ige.eu/igebdt/esqv.jsp?ruta=verPpalesResultados.jsp?OP=1&B=1&M=&COD=1552&R=9912[all]&C=0[all]&F=1:0&S=
11)
Apostle Santiago Festival [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z:http://www.santiagoturismo.com/festas-e-tradicions/festas-do-apostolo-santiago
12)
Viking Festival [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.spain.info/en/que-quieres/agenda/fiestas/pontevedra/romeria_vikinga.html
14) , 27) , 28) , 32) , 37) , 38) , 39)
Galicijci ve Španělsku [online]. c2013 [cit. 25. 4. 2014]. Dostupné z http://pestraevropa1.hks.re/
15)
Santa Compaňa [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://cronicasirreales.blogspot.cz/2011_12_0_archive.html
16)
Příprava ohnivého nápoje Queimada [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z:http://www.flickr.com/photos/elentir/2777491211/lightbox/
17)
Compañia de Radio Televisión de Galicia http://www.crtvg.es/
18)
Televisión de Galicia http://www.crtvg.es/tvg
22)
Přehled prodeje denně vydávaných novin ve Španělsku http://www.introl.es/medios-controlados/
29)
Rozdělení lidí podle jazykové preference při sledování televize [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.ige.eu/igebdt/esqv.jsp?ruta=verTabla.jsp?OP=1&B=1&M=&COD=3086&R=9912[12];0[5];1[all]&C=2[0]&F=&S=3:2008&SCF=
30)
Guide to the Education System in Galicia [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.edu.xunta.es/ftpserver/portal/DXC/diversidade/educacion_guia_ingles.pdf
31)
Klasifikace španělských univerzit [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.elpais.com/static/portadas/mapa/universidad.html
34)
Who we are [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.inditex.com/en/who_we_are/timeline
35)
Ekonomické segmenty trhu [online]. [cit. 9. 6.2014]. Dostupný z: http://www.investingalicia.com/economia-2_en.html
36)
Rozložení zaměstnaných obyvatel podle sektorů [online]. [cit. 20. 5.2014]. Dostupný z: http://www.investingalicia.com/economia.html
40)
Tarta de Santiago [online]. [cit. 10. 6.2014]. Dostupný z: http://compilacionderecetas.blogspot.cz/2011/03/tarta-de-santiago.html
galicijci_ve_spanelsku_2014.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1