obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hare_krishna_-_fiala_kubatova_kotenova

Citace:

Fiala, Lukáš; Kubátová, Zuzana; Kotenová, Helena Trend emancipace v hnutí Hare Krišna. [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/hare_krishna_-_fiala_kubatova_kotenova

Trend emancipace v hnutí Hare Krišna

Úvod

Cílem tohoto výzkumu je objasnění role ženy v hnutí Hare Krišna v kontrastu s většinovou společností. K tomu je zapotřebí seznámit se s filozofickými a historickými souvislostmi a východisky, které s tímto tématem souvisí. Hnutí Hare Krišna vychází ze starodávných indických textů, véd, ze kterých pramení filosofie hnutí a kterými se řídí. Védy a védská filosofie je obšírněji rozebrána v kapitole historie a charakteristika hnutí Hare Krišna. Ve vlastním výzkumu potom naleznete odpovědi na otázky týkající se pohledu na roli ženy zevnitř hnutí a problematiku emancipace žen v dnešní společnosti.

Výzkumná otázka

Jak se odráží současný trend emancipace v hnutí Hare Krišna v ČR?

Použitá metodologie

Pro vlastní výzkum jsme zvolili metodu neřízeného rozhovoru. Učinili jsme tak proto, že téma rodina je natolik obsáhlé, že by ho žádná jiná metoda nemohla postihnout v jeho komplexnosti. Navíc nedostatečná znalost životního stylu, zvyků, kultury a náboženství Hare Krišna obecně již tak trochu předurčila způsob provedení výzkumu. Obecně probíhá neřízený rozhovor jako interakce mezi tazatelem a respondentem, kdy tazatel má jen velmi strohý plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění a ani jejich pořadí. Na základě odpovědí respondenta jsou pokládány rozšiřující a doplňující otázky.

Technicky byla metoda realizována formou osobního setkání s dotazovaným za účasti všech členů výzkumného týmu. Důležitým aspektem zde potom byl fakt, že dotazovaný až do začátku setkání nevěděl, na jaké téma bude tázán. Tato skutečnost dává získaným údajům významnou vypovídací hodnotu, protože se dotazovaný na dané téma nemohl předem připravit.

Naopak nevýhodou zvolené kvalitativní metody je samozřejmě její časová náročnost, tudíž není možné získání většího množství dat k jejich případnému porovnání.

Výzkumná otázka, na kterou se tato práce snaží dát odpověď byla již v minulosti položena, ale závěry z ní vyvozené byly zcela nesprávně interpretovány z důvodu neznalosti hloubky filozofie, ze které hnutí Hare Krišna vychází.

Ze všech výše uvedených důvodů se metoda neřízeného rozhovoru jeví jako nejlepší možnost k pochopení dané problematiky a odkrytí skutečnosti.

Historie a charakteristika hnutí

Dnešní podoba krišnovského hnutí, jak se s ní setkáváme v našem prostředí, se vyvíjela dlouhou dobu. Jeho základy byly položeny v Indii již na počátku 16. století Šrí Čaitanjou Maháprabhou (1486 – 1533), který vycházel z indických tradic starých několik stovek let. Jeho učení se nazývalo čaitanjovský višnuismus.

podoba_visnua.jpg

Jak čaitanjovský višnuismus, tak logicky hnutí Hare Krišna filosoficky vychází z véd. Védy jsou rozsáhlým komplexem textů pocházejících ze starověké Indie. Samotné slovo „véda“ znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání. Jakožto nejstarší sanskrtské texty jsou základem řady východních náboženství, k nimž se řadí i hnutí Hare Krišna.

Védy se rozdělují na 5 částí, a sice na Rgvéda (modlitební hymny), Sámavéda (melodické uctívání sómové šťávy), Jadžurvéda (návody k obětnímu uctívání), Atharvavéd (obětní a zaklínací formule) a pátou částí je Mahábhárata, jejíž součástí je Bhagavadgíta (jeden z nejposvátnějších textů pro oddané Krišnovi).

Hlavním účelem védské literatury je poskytnout poznání a seberealizaci a tak přinést vysvobození z utrpení, protože jedině pravé poznání přinese osvícení. Védská literatura se do všeobecného povědomí začala dostávat na konci 19. století.

Směrem na západ náboženství Hare Krišna začal šířit až Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896 – 1977) v 60. letech 20. století. Už v roce 1944 vydal překlad Bhagavadgíty (kniha o uctívání Kršny) do angličtiny. Roku 1965 přijel do New Yorku a o rok později založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON), což je oficiální název hnutí. Na konci 60. let se zasloužil o rozšíření hnutí do Velké Británie a dále do zbytku Evropy. Do Československa se pak hnutí dostalo roku 1974.

bhaktivedanta_svami_prabhupada.jpg

Toto náboženství je založeno na uctívání Kršny jako nejvyšší božské bytosti. V tradiční indické literatuře vystupuje Kršna, stejně jako Ráma, jako jedno z deseti převtělení boha Višnua. Podle zastánců hnutí Hare Krišna je Kršna nejvyšším bohem a Ráma jeho druhým převtělením. „Učení o avatárech pak umožňuje, aby se s Višnuem ztotožňovali další božské bytosti. Tak je tomu i s Kršnou. Ten je obecně chápán a uctívám jako Višnuův avatár, tedy jako jedna z jeho mnohých manifestací. V bengálském višnuismu, zastupovaném na západě hnutím Hare Kršna, je ovšem Višnu chápán jako manifestace Kršny.“ 1)

Hlavními zásadami hnutí jsou tato pravidla, která hrají v životě oddaných důležitou roli a jejich dodržování je podmínkou členství v ISKCONu:

nekonzumovat žádné maso; neužívat nic, co obsahuje omamné látky; nemít nedovolený pohlavní styk; nedopouštět se hazardu.

K těmto čtyřem pravidlům je přidáváno páté, pro členy hnutí nejcharakterističtější pravidlo, zpívání Mahámantry: „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“. „Pro indické mantry obecně platí, že při jejich zpívání nebo odříkávání nejde o rozjímání o významu slov, ale o ponoření se do vibrací, které způsobuje jejich energie.“ 2)

Život oddaných v komunitách podléhá výše zmíněným pravidlům, způsob jejich dodržování se však v různých centrech drobně liší. Denní režim je však všude v podstatě stejný. Oddaní vstávají brzy ráno, často už kolem čtvrté hodiny ranní, vykonají ranní hygienu, omyjí se studenou vodou a v pět začínají den modlitbami. Po této společné modlitbě se dvě hodiny věnují modlitbě osobní. V průběhu dne se věnují své práci nebo přednáškám a bohoslužbám. Členové komunit chodí pak spát večer kolem 10. hodiny.

Členové hnutí jsou na veřejnosti snadno rozeznatelní. Muži mají vyholenou hlavu, jen na temeni mají nechaný pramínek vlasů. Na sobě nosí omotaný dlouhý jednobarevný pruh látky. Ženy mají dlouhé vlasy, zakryté šátkem a jsou oblečeny podobně jako muži s výjimkou toho, že pruh látky pokrývající jejich tělo je pestrobarevný. Vdané ženy mají na čele červenou tečku.

Literární rešerše

V čaitanjovské tradici pojetí ženství vychází ze vztahu božského páru Rádhy a Kršny. „Zjednodušeně můžeme říct, že božský pár představuje dva aspekty jednoho božství, kde Kršna je chápán jako zdroj veškerých sil a vší existence. Rádha je jeho věčná síla. … Pro reálný fyzický život žen čaitanjovská tradice přejala mnohé ze širokého rámce indických systémů. Jedná se především o koncept strídharmy, neboli cesty (povinnosti) pro ženy. “ 3)

Podle indických tradic, sepsaných v Manu-sanhitě, nemá být ženě dána svoboda, což ovšem neznamená, že by měla být otrokem. Ve skutečnosti by měla být v každém období svého života chráněna mužem – v dětství otcem, v mládí manželem, ve stáří syny. „Bhágavatapurána, uctívané písmo višnuistů, popisuje jednání ideální manželky: Sloužit manželovi, být vůči němu vždy milá, stejně tak se pěkně chovat k manželovým příbuzným a přátelům a dodržovat sliby přijaté jejím manželem.“ 4) Nutné je ale dodat, že i manžel má vůči své ženě povinnosti a i on jí musí sloužit.

Přestože je v hnutí vyvyšován celibátní způsob života, v komunitách existují také manželské páry. Na sexuální život se vztahují také určitá pravidla. V Hare Kršně je pohlavní styk povolen pouze za účelem plození potomků a předchází mu očistný rituál. Na všechny ženy kromě své manželky má muž pohlížet jako na mátadží (matku) a podle toho se k nim chovat.

Zhruba v polovině 70. let se začal postoj mužů k ženám z hnutí výrazně zhoršovat. Příčinou toho byl nástup nových sannjásinů (asketi) do vedení Hare Kršny. Ti začali ženy omezovat sérií zákazů a příkazů, které uplatňovali v náboženské praxi. Jedním z příkladů takových omezení je to, že ženy při vykonávání náboženských rituálů musely stát za muži, i když dříve mohly stát ve skupině vedle nich. Další změnou bylo to, že ranní meditaci nesměly ženy provádět ve stejné místnosti s muži. K mohutné vlně emancipace začalo docházet na přelomu nového tisíciletí, kdy ženy začaly usilovat o to, aby se jedna z nich stala první zasvěcující učitelkou.

Výzkum

Pro nejlepší pochopení problematiky týkající se vzniku, chodu a uspořádání rodiny a získání nejvěrohodnějších odpovědí na námi položenou výzkumnou otázku jsme oslovili jednoho z nejdéle oddaných členů hnutí Hare Krišna v České republice a dřívějším Československu, Níla Mádhava dáse (oddaným je již od roku 1987) z chrámu ISKCON, Zličín. Výzkum se uskutečnil 22. 4. 2010.

chram_iskcon.jpg

Vlastní výzkum rozdělíme do 2 částí a sice:

1. Manželství

2. Postavení ženy v rodině a ve společnosti

Manželství

Vstup do manželství představuje pro oddané Krišnovi hlavně oběť. Tato představa má svůj původ v indických védách a ve své podstatě znamená obětování se druhému ve smyslu duchovního a emocionálního spojení. Nejvyšší oběť pak představuje zasvěcení života partnerů nejvyššímu bohu, Krišnovi.

Pro vstup páru do manželství je zapotřebí uskutečnit dva obřady. Jednak civilní, z důvodu uznání svazku většinovou společností, a druhý, pro oddané zásadní, duchovní neboli Viváha Jadžňa.

Viváha Jadžňa

Tento obřad je, jak už již bylo zmíněno, pro oddané Krišnovi tím pravým vstupem do manželství. Jedná se o slib věrnosti přijatý před bohem a ostatními oddanými. Tento svazek je výhradně duchovní záležitostí.

Obřad řídí tzv. „kněz“ z řad oddaných, jehož úkolem je hlavně vytvoření atmosféry, která by umožnila oddávaným do tohoto duchovního svazku správně vkročit.

Na druhou stranu výstup z manželství neboli rozvod není doporučovaný (z pohledů véd dokonce nepřípustný). Je to z důvodu, že rozpadem manželství ztrácí smysl podstupování oběti při vstupu do něj. Nutno dodat, že ani hnutí Hare Krišna se rozvody nevyhýbají, nejsou obvyklé, avšak nejsou zakázané.

Postavení ženy v rodině a společnosti

Postavení ženy vyplývá z psychofyzických dispozic a vychází ze společenského řádu. Podle stoupenců hnutí Hare Krišna se tělo skládá ze dvou částí. První částí je fyzické tělo (hrubá hmota) a druhou tělo astrální (jemná hmota, která obsahuje mysl, intelekt a hlavně koncept já). Zatímco fyzické tělo je smrtelné, astrální putuje koloběhem reinkarnace.

Ženské tělo má své kapacity, je slabší a zvládá menší fyzické zatížení. Védy ale nepopisují ženské tělo jako nižší, jen je jiné s jinými kapacitami.

Astrální tělo muže a ženy se zásadně liší. Zatímco mentalita muže je jednoduchá, žena je složitější a expanzivnější (proto se také nazývá strií = expandovat). Díky těmto rozdílnostem spojení muže a ženy přestavuje perfektní kombinaci. Sexuální touha je motivací k utvoření rovnováhy ve vztahu. Sex je jediný element, který donutí muže pracovat. Dle véd je dítě vedlejším produktem soužití páru. Dítě je v podstatě expanzí ženy. Ta má silné sklony starat se o rodinu a děti, zatímco úlohou muže je vést. Toto uspořádání odpovídá konzervativnímu modelu rodiny.

Zatímco žena plánuje schéma, muž ho pak prakticky plní. Dalo by se říct, že žena je motorem vztahu. Muž tedy plánuje na základě toho, co žena chce. Oba jsou služebníky Nejvyššího, ale muž ve vztahu funguje jako vůdce. Jsou dvě možnosti, jak muž ke svému vůdcovství přistoupí – buď bude tyran, nebo leader (leader = ten, který je schopný pracovat pro druhé).

Přirozená touha ženy je být vedená a chráněná – na začátku života otcem, pak manželem a na konci nejstarším synem. Žena nemá být nezávislá kvůli své mentalitě.

Ve vztahu mají rozhodnutí fungovat na základě kompromisů, ale když kompromisu není možné dosáhnout, má rozhodující slovo muž a žena se mu musí podřídit. „Každý tým má svého kapitána!“ Jedná se tedy o přirozenou diskriminaci žen. Diskriminace je ve skutečnosti projev inteligence, jde o rozlišování, ne o snižování.

Stejně jako celou současnou společnost i hnutí Hare Krišna zasáhl trend emancipace a feminismus. Podle Níla Mádhava dáse je emancipace výmysl mužů, kteří nutí ženy ke zrovnoprávnění. Když totiž budou ženy na stejné úrovni jako muži, bude pro ně jednodušší ženy vykořisťovat. Současná emancipace nutí ženy stále více se dostávat do vůdcovských pozic, což je pro ně nepřirozené. Tento fenomén je umělý a dochází tak k chaosu.

„V současné společnosti chce každý vykořisťovat toho druhého, vyždímat co nejvíc požitků a zbytek zahodit. Jako vymačkat pomeranč a zahodit slupku.“ Níla Mádhava dás

Závěr

Na závěr se dá říci, že role ženy v hnutí Hare Krišna si prošla určitým vývojem, stejně jak tomu bylo ve většinové společnosti. V posledních desetiletích se u nás začal probíjet do popředí ze západu dovezený individualismus. Důraz na individuální svobodu vedl k postupné unifikaci pohlaví do té míry, že rozdíly mezi ženskou a mužskou rolí se postupně smazávaly, a to jak ve společnosti tak v osobním životě. Ženy čím dál tím více chtějí býti nezavislé na svých mužských protějšcích a model, který znali naši prarodiče, model „tradiční“ rodiny, kde muž hmotně zaopatřuje svou ženu, zatímco ona se stará o rodinu, zásadně odmítají.

Naproti tomu role ženy v hnutí Hare Krišna si i přes tlak dnešní společnosti na individualitu uchovává svou „tradiční“ podobu, tak jak tomu bylo již při vzniku hnutí. Důraz na oddělování ženství a mužství je zde velmi patrný, a jak je uvedeno výše, vychází z prostého faktu, že ženské tělo nemá stejné fyzické predispozice jako mužské. Emocionální stránka ženy je rovněž odlišná od mužské. Z této jednoduché rovnice vychází logické (pro oddané Kršnovi) rozdělení rolí muže a ženy ve společnosti a domácnosti.

V kontextu s dnešním individualisticky pojatým, unifikovaným západním světem se může zdát model striktního rozdělení rolí v Hare Krišna zastaralý, již dávno překonaný. Ale pro oddané Kršnovi je toto dělení naprosto samozřejmé a přirozené. Harmonie soužití obou pohlaví zde vychází právě z rozdílných rolí, ne z jejich směšování v jakousi roli univerzální.

Nutno dodat, že oproti dodržování některých zásad (zejména asketického sexuálního života) hnutí Hare Krišna v zemi jejího vzniku, Indii, je v ČR přístup k této oblasti značně benevolentnější. Je tomu tak i díky prostému historickému nezdaru různých donucovacích metod, které měly v minulosti za následek hromadné odchody členů z hnutí.

Co se týče emancipace žen, tak nejčastějším a takřka jediným momentem, kdy se s ní členové hnutí setkávají, je, když do Hare Krišna vstupují ženy, které už nutně jsou ze společnosti tímto trendem zasaženy. Ale jak říká Níla Mlhava dás, jen minimum nově příchozích členek se nepodaří obrátit na cestu Krišnovu a přesvědčit je o správnosti „tradiční“ a přirozené roli ženy.

Prameny a použitá literatura

FÁREK, M., Hnutí Haré Kršna: Institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1579-0

MRÁZEK, M., Děti modrého boha: Tradice a současnost hnutí Hare Kršna. Praha: Dingir, 2000. ISBN 80-902528-1-8

PRABHUPÁDA, A. Č. B., Kršna: Nejvyšší Osobnost Božství. Praha: Bhaktivedanta Book Trust, 1991. ISBN 80-900098-2-4

Védy [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie, 2010 [citováno 14.3.2010]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Védy




Počet shlédnutí: 19

1)
MRÁZEK, M. Děti modrého boha: Tradice a současnost hnutí Hare Kršna., str. 11, Praha, 2000
2)
MRÁZEK, M. Děti modrého boha: Tradice a současnost hnutí Hare Kršna., str. 22, Praha, 2000
3)
FÁREK, M. Hnutí Haré Kršna: Institucionalizace alternativního náboženství, str. 101, Praha, 2008
4)
FÁREK, M. Hnutí Haré Kršna: Institucionalizace alternativního náboženství, str. 102, Praha, 2008
hare_krishna_-_fiala_kubatova_kotenova.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1