obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hare_krsna

Haré Kršna

Citace:

Pavel Borecký, Dagmar Jonášová, František Lhotský Haré Kršna [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2007. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/hare_krsna


Hare Kršna Hare Kršna
Kršna Kršna Hare Hare
Hare Rama Hare Rama
Rama Rama Hare Hare



Projektování výzkumu

Výzkumná otázka


Cílem této seminární práce je odpovědět si na základní otázku:

Do jaké míry je hnutí Hare Kršna sektou v negativním smyslu slova?

Normativním Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost je slovo sekta definováno jako náboženská skupina odštěpená od církve (nebo jiné větší náboženské společnosti). Tedy definice bez zjevného emocionálního zabervení.

Sociolog Ronald Enroth však ve své práci o sektách (česky pod názvem „Za novými světy“, Praha 1994) shrnul jejich určující rysy takto:

1. Vůdce, který autoritativně vyžaduje naprostou oddanost
2. Vyznání a hodnoty jsou v protikladu k vyznání a hodnotám převládající kultury
3. Pocit výlučnosti skupiny, jež disponuje „pravdou“
4. Zákonictví s množstvím pravidel a omezení
5. Důraz na pocity a emoce
6. Pocit pronásledování
7. Strach ze sankcí a trestů za neposlušnost
8. Tajnůstkářství
9. Odpor proti duchovním církvím

Tímto definoval sekty jako veskrze nebezpečné komunity plné nejistých lidí.

Jak říkal Descartes: „O všem je nutné pochybovat.“

Jelikož „všechny víry jsou Jedna“, byly v práci použity verše z knihy libanonského filozofa Chalíla Džibrána, „Písek a pěna“.


Literární rešerše a další zdroje

ENROTH, Ronald. Za novými světy. vydání: první. Praha : Návrat domů, 1994. 186 s. ISBN 80-85495-29-5
V úvodu knihy se Enroth zaobírá definicí sekty jako takové, upozorňuje na mnohá nebezpečí (viz. Výzkumná otázka). Následuje analýza „Průvodce sektami a novými náboženstvími“, v níž předkládá průzkum 10 skupin a srovnává je s učením biblického křesťanství. V případě hnutí Hare Kršna píše o všeobecně známých faktech (hinduistické pozadí, ze života Prabhupády, doktríny a učení, duchovní praktiky), jež jsou vesměs ve výzkumné práci obsaženy. Z pozice věřícího křesťana podává ona fakta nezaujatě, nezkresluje je eufemistickým ani disfemistickým způsobem, přesto je jeho vlastní názor jasný - „kršnovci“ (jak je on sám nazývá) by měli být přivedeni na cestu víry v Krista. Z tohoto hlediska podává instrukce k navázání bezkonfliktní komunikace skrze vzájemnou otevřenost a pochopení společného cíle („Pravděpodobně nejsilnějším základem spojujícím křesťany s kršnovci je víra v osobního Boha a Spasitele.“). Prvotní úvodní definice sekt tak v aplikaci na ISKCON v tomto textu není obsažena nebo autor neshledává vhodné se o rozporuplných skutečnostech zmiňovat.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás. 1. vyd. Praha : Dingir, 1998. 137 s. ISBN 80-902528-0-X.
Stručné seznámení s problematikou nových náboženských směrů a alternativní religiozity. Kniha renomovaného českého odborníka v oboru netradičních náboženských směrů přináší nejnovější poznatky z této oblasti. Podává stručný přehled nejznámějších a nejvýznamnějších současných netradičních náboženství a sekt. Autor ve svém pojedání o dvaceti významných alternativách hnutí Hare Kršna nevěnuje nijak rozsáhlý prostor, přesto lze vysledovat již skeptičtější postoj. Zdůrazňuje zejména množství omezení, která jsou s „věrnou službou Pánu“ spojena (viz. Deset přestupků proti svatému jménu). Upozorňuje také na zneužívání neprůhledně daných pravomocí uvnitř ISKCONU, elitářství a vnitřní (i zcela otevřené) pohrdání jinověrci.

PRABHUPÁDA, Abhaj Čaranáravinda. Kršna : Nejvyšší Osobnost Božství. 1st edition. [s.l.] : The Bhaktivedanta Book Trust, 1992. 2 sv. (304, 280 s.). ISBN 91-7149-053-1.
Kniha shrnuje základní texty hnutí Hare Kršna. Zakladatel hnutí v ní předkládá text o životě a skutcích hmotného vtělení boha Višnua - jeho osmé inkarnace - Kršny. Vychází z původních védských moudrostí Bhagavadgíty, jejíž částí je vyprávění o Kršnovi. Epické pasáže se plynule prolínají s hinduistickým učením. Autor odlišný „východní“ způsob náhledu na svět přiblužuje „západnímu“ čtenáři ve vložených výkladových pasážích. Pro věřící hnutí Hare Kršna jde o text posvátného charakteru z pera téměř zbožštěného Šríly Prabhupády, proto negativistické nazírání na učení Kršnovo není možné očekávat. Tento zdroj však užitečně posloužil pro získání faktických znalostí o víře.

DŽIBRÁN, Chalíl. Písek a pěna. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2001. 93 s. ISBN 80-7021-504-6.
Svazek obsahuje soubor krátkých sentencí a úvah z tvorby významného libanonského autora. Džibrán se zde vyjadřuje k filozofii a náboženství, snaží se definovat lidskou moudrost, zachycuje úctu a obdiv k ženě i nejrůznější podoby lásky a přátelství. Tato útlá knížka je holdem základním lidským hodnotám, které mohou obohatit život každého člověka. Ve výzkumu plní úlohu můstku či paralely k myšlenkám esenciálně obsaženým v každém světovém náboženství.

BHAGAVADGÍTA. Jan Filipský, Jaroslav Vacek. 2. vyd. Praha : Votobia, 2000. 243 s. ISBN 80-7220-028-3.
Posvátná epická báseň hinduismu obsahuje výklad soudobého náboženského učení.

VLASTA, Červená, et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost . 4. vyd. Praha : Academia, 2006. 647 s. ISBN 80-200-1446-2.

http://www.harekrsna.cz

http://www.iskcon.com

http://www.wikipedia.com

http://www.vaisnava.cz

http://www.krsnuvdvur.cz

http://www.vegetarian.cz

http://www.krsna.wz.cz

http://mitglied.lycos.de/gbc/


Metodologie

Prvotní otázka, týkající se rozdílnosti náboženství vzhledem k jeho geografické determinaci, byla po bližším vhledu do zvoleného tématu zavržena. Hnutí Hare Kršna je totiž ve své esenci společenstvím, které se vyvíjí v komunitách na různých stupních separace od většinové společnosti, tedy separace od převládajích tradic a hodnot. Proto není pro českého vyznavače problémem žít dle stejných principů jako brazilský vyznavač. Jediným marginálním rozdílem tak může být snad jen konzumace odlišných druhů plodin ve vztahu k přírodním podmínkám. Byla proto zvolena VO zcela jiná.

V rozdílných mírách byly použity všechny tři základní metody kvalitativního výzkumu - pozorování, interview a studium dokumentů. Znalosti z rozmanitých informačních zdrojů určily fokus výzkumu. Důraz byl kladen na odlupování zavádějícího balastu. Knihami počínaje, přes oficiální a neoficiální internetové stránky (viz. Literární rešerše), až k samotnému řízenému interview se členy hnutí Hare Kršna a návštěvě komunity (viz. Farma Kršnův dvůr).

Byla tak zajištěna triangulace metodová, a vzhledem k většímu počtu výzkumníků (Borecký, Jonášová, Lhotský), i triangulace badatelů, z čehož plyne třísložková analýza zjištěných faktů.


Historický vývoj

Zakladatel

Z mlh líně se vpíjejících do prostoru vystupuje ocelové monstrum. Vyplouvá ze zastřeného obzoru dálek Atlantiku. S prvním nádechem Nového světa odlamují ztichlí pasažéři kousky příslibů z oné hrdě se tyčící dámy z dálky vítající zapálenou loučí. Většina svírá své příbuzné a hledí do lepší budoucnosti Země možností. Jeden je však v tomto okamžiku s Nejvyšší Osobností Božství, Kršnou, a tiše šeptá: „Můj milý Kršno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a vysvobodí se ze všech nepříjemných životních situací.“

Usměvavý maličký stařec, jehož věk lze s přesností odhadnout na 69, přivítá New York roku 1965. S kufrem plným knih a mizivými financemi je na počátku svého Svatého poslání, splnit přání učitele a mistra Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatí Gósvamího a šířit védské poznání v západním světě.

Šrí Šrímad Abhaj Caranáravinda Bhaktivédanta Swami Prabhupáda vstoupil do tohoto světa 1. záři 1896 v indické Kalkatě jako Abhay De Charan. Vystudoval Scottish Church College, nejstarší britskou akademii svobodných umění a věd na Dálném Východě. S manželkou a dětmi vedl malou lékárnu, a kdyby ho na jaře roku 1922 natolik silně nezasáhlo setkání s nejvyšším představeným Gaudiya (Bengálského) Vaišnavismu, mohl klidně léčit lidské bolesti až do své smrti. Místo fyzické strasti se však soustředil na bolesti duše.

Mladý lékař se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Od samotného počátku měl mistr s žákem jasný záměr, jeho prvním přáním bylo šířit védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě*2*, podporoval Gaudija Math (46 védských ústavů založených jako mistrem) a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník „Návrat k Bohu“ (Back to Godhead). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně rozdával jednotlivá čísla. Časopis nezanikl, naopak, je překládán do mnoha jazyků a vydáván po celém světě dodnes.

Vysokým ocenění jeho učenosti a oddanosti titulem „Bhaktivédanta“ je Gaudija-vaišnavskou společností oceněn roku 1947. O tři roky později vkládá svou rodinu do rukou nejstaršího syna a odchází se pohroužit do studia a meditací v klidném prostředí posvátného města Vrndávanu. 1959 přijímá konečný stupeň askeze a bhakti-jógy, poslední shod ašrámového systému, Sannjásu. Životním dílem se mu stává mnohosvazkový překlad a výklad osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhagavatamu, jedné z Purán věnující se Višnuovi a Kršnovi.

Cesta jeho historické nesmrtelnosti však teprve tiše čeká.

Ten, kdo touží nejvíce, žije nejdéle.

Mistr vyslovil své poslední přání.

Po založení prvního chrámu se svou skupinou nejvěrnějších v centru New Yorku, „velkém jablku západní kultury“, zaměřil Šríla Prabhupáda svou pozornost na západní pobřeží Spojených států, druhé centrum védské učenosti vzniklo v San Francisku. Odtud se s rozšiřujícím se zástupem následovníků odrazil k velkolepé cestě napříč Amerikou. Tradiční zpěv mahá-mantry v ulicích měst, rozdávání knih kolemjdoucím a veřejné projevy v parcích se stali jednoduchou a účinnou cestou k srdcím lidí.

V roce 1966 Šríla Prabhupáda zakládá v New Yorku Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název pro hnutí Hare Kršna.

Mnoho vod Gangy neuplynulo a tři rodiny dosáhly břehů Velké Británie, provázelo je stejně Svaté poslání jako jejich duchovního mistra při dosažení břehů Spojených států. Londýnem mávalo jiné náboženství. Šílenství zvané „Beatles*3*“. K prolnutí zákonitě muselo dojít. George Harrison byl natolik uchvácen, že daroval hnutí rozlehlou venkovskou usedlost (dnes se nazývá Bhaktivédanta Manor*4*), jež se vedle Chrámu Radhy a Kršny stala hlavním centrem věřících v Anglii.

K svítání se nemůže nikdo dostat jinak než stezkou noci.

Jablko kutálející se ze svahu může opět zastavit jen svah. Ve všech koutech světa se začali pořádat přednášky Bhagavad-gíty a festivaly duchovní hudby spolu s rozdáváním miliónů porcí vegetariánského jídla obětovaného Kršnovi, neboli „prasádamu“. Přes svůj pokročilý věk, kdy mnoho stařečků usíná v parcích při západech slunce, uspořádal Šríla Prabhupáda nespočet kazatelských cest, v rámci nichž během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Pokládal to za svůj nejdůležitější odkaz. Jeho šedesát knih lze s čistým svědomím označit za slušný základ standardní osobní knihovničky průměrného člena Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Navíc roku 1972 položil základy světově největšímu vydavatelství védské náboženské literatury – Bhaktivedanta Book Trust (BBT*5*). Rozsah působení BBT je skutečně komplexní. Od vydávání stručných úvodníků, studijních příruček či shrnujících studií po krátké práce v Sanskrtu, až k vyčerpávajícím mnohosvazkovým překladům (včetně připojených komentářů) hlavních pilířů Hinduismu. Publikování audio kazet a cd disků spolu s video záznamy a multimediálními prezentacemi je samozřejmostí. V neposlední řadě guru inspiroval po celém světě své žáky k zakládání zemědělských farem a vytváření otevřených společenství k životu podle védských zásad.

Smrt není bližší starému člověku než novorozenci; a stejně je tomu s životem.

Když 14. listopadu 1977 ve věku 81 pozemských let opustil na posvátné půdě města Vrndávanu své hmotné tělo, zanechal za sebou rozvíjející se náboženskou společnost založenou na tradici nenásilí, vegetariánství, askeze a jednoty vycházející z prapříčiny všech příčin, Kršny. ISKCON se stal po posmrtném honorování odkazu maličkého starce úředně respektovanou organizací i na jeho nejpůvodnějším území – v Indii. Tento fakt silně obrousil „sektovitost“ čerpající z odtržení větve od původního učení. Paradoxně je Hinduismus velmi rozvětveným náboženstvím s mnoha ohnisky a směry (o tomto níže).


Stále kráčím po tomto pobřeží
mezi pískem a pěnou.
Příliv zahladí mé šlépěje
a vítr odvane pěnu.
Ale moře a pobřeží zůstanou
navždy.



Král je mrtev, ať žijí králové.

11 vůdců = vnitřní rozkol

Ke sklonku svého života (1972) ustanovil Šríla Prabhupáda vně organizace radu nazvanou Governing Body Commission (GBC), vedoucí sdružení jedenácti guru, sloužící k udržování chodu Hnutí, dohlížející na spirituální pravidla a řešící možné problémy či rozepře.

Z jedenácti původních mistrů působí dodnes pouze první tři.

Jayapataka Swami

Jayapataka Swami

První „setkání s védskou kulturou“ Johna Erdmana vystrašilo natolik, že utekl. Přesto se stal jedním z nejaktivnějších šiřitelů její moudrosti. Až do dnešních dnů zakládá centra od Toronta a Ekvádoru, přes Blízký Východ až po samotnou Indii. Je předsedou „Food for life“ – programu potravinové pomoci ISKCONu a více-předsedou World Hindu Federation.

Hridayananda Goswami

Hridayananda Goswami

V roce 1972, po dvou letech života v komunitě hnutí Hare Kršna, přijímá Sannjásu. Po dalších dvou letech je ustanoven členem GBC s odpovědností za rozšiřování hnutí v Latinské Americe. V měsíc smrti Šríly Prabhupády přijímá úkol zadaný samotným mistrem – pokračovat v jeho nedokončeném překladu a komentářích ke Šrímad Bhagavatamu, klasickému dílu védské literatury a druhé nejdůležitější knize Gaudiya Vaišnavismu. V současnosti pracuje na adaptaci nejznámějšího indického eposu, Mahábháraty, do podoby historického románu zasazeného do dnešních dnů. Opět na prosbu svého učitele.

Satsvarupa dasa Goswami

Spisovatel, básník (150 sbírek) a umělec. Všechnu svou činnost směřoval k rozradostnění Nejvyššího. Poctu, v podobě obdržení jmenování do GBC, nepřijal s nadšením, jelikož se musel odtrhnout od skupin svých následovníků, šířit víru v Evropě a žít dle pravidel Sannjásy. Na počátku osmdesátých let začal trpět bolestmi hlavy a chorobnou úzkostí. Až roku 2003 navštívil terapeutku. Vzplanutí bylo sice krátké, ale pro praktiku nejvyšší askeze zásadní. Z vedení GBC byl vyloučen. Po dvou letech léčby v Severní Kalifornii, mezi svými nejbližšími, se uzdravil.

Tamal Krishna Goswami

Tamal Krishna Goswami

Ač z židovské rodiny, Kršnovi sloužil aktivně po 32 let, napsal množství knih (dvě védské divadelní hry), náboženství se věnoval i při svých studiích teologie na University of Cambridge. Zemřel z Západním Bengálsku při automobilové nehodě roku 2002.

Bhavananda Goswami

Bhavananda Goswami

Roku 1980 jmenován odpovědným za Centrální Indii, kde podle dostupných indicií zneužíval malé chlapce, což nebyl v Majapuru nijak vyjímečný jev. Jane Wallace, reportérka televizní stancie CBS, jej nafilmovala obklopeného padesáti mladíky, kteří jej po celém těle masírovali. Účastnil se i natáčení experimentálního filmu svého přítele Andyho Warhola „Chelsea girls“.

Hansadutta Swami

Hansadutta Swami

Odpovědný za Francii, Německo a Srí Lanku. V roce 1980 byl zadržen a později odsouzen za nelegální ozbrojování, což vedlo k jeho exkomunikaci z ISKCONu. Léta se snažil očistit, ale bezvýsledně. Rada jeho argumentace nepřijala. Zahořkl a upadl do spirály alkoholu a drog. Po osmnácti letech od svého odsouzení vznesl majetkové nároky vztahující se k jeho poručnictví v Bhaktivédanta Book Trust. Organizace se s ním smířlivě vypořádala.

Ramesvara Swami

Ramesvara Swami

Od roku 1977 působil jako poručník BBT pro Los Angeles, později pro celou Severní Ameriku. Rukmini, mladičká členka Hnutí, se mu stala osudnou. Podal svou rezignaci a GBC ji přijala.

Harikesa Swami

Harikesa Swami

Svojí činností se snažil vytvořit most mezi západní hudbou a východními mantrami – od roku 1978 produkoval více než 28 alb (pod jmény skupin jako Rasa, BLISS či Sri Hari). Jeho rezignaci přinesl rok 1998. Oženil se s jednou ze svých následovnic ze Švédska a nyní žijí společně na Floridě.

Bhagavan dasa Adhikari

Bhagavan dasa Adhikari

V osmdesátých letech způsobil Hnutí ve Francii těžkou ránu. Zlatá záchodová mísa ani zlaté poháry mu nebyli proti mysli. Oháněje se bezcitným režimem a vzhlížeje k nacistickým modlám, Hitlerovi a Mengelemu, tuneloval peníze ISKCONu. Zasazoval tak jednu morální ránu za druhou. To vše mu procházelo překvapivě dlouho, nakonec se oženil se svou přítelkyní a uprchl s balíkem peněz kamsi do Ameriky.

Kirtanananda Swami

Kirtanananda Swami

Se Swami Prabhapúdou si byli velmi blízcí, mimo jiné ho doprovázel při misijní cestě po Indii. Roku 1968 na mistrův popud podepsal na 99 let nájemní smlouvu na pozemek o rozloze 130 akrů v Západní Virginii. To byl počátek rozsáhlé usedlosti nazvané New Vrindavan. Pokušení čekalo. O dvacet let později byl Kirtanananda vyloučen z hnutí Hare Kršna pro své ilegální aktivity. Reagoval založením vlastního hnutí a New Vrindavan pod něj zaštítil. Louže však byla hlubší, než se zdálo. US federal government obvinil pseudo-vůdce z poštovních podvodů, sexuálního obtěžování, organizovaného zločinu a spiknutí za účelem vraždy. Vyšetřování odhalilo i finanční machinace vedoucí k nezákonnému obohacení o 10,5 milionu dolarů. Roku 1991 byl Kirtanananda uznán vinným v devíti bodech obžaloby z jedenácti. Přiznal se pouze k organizovanému zločinu. Ve vězení však z původních dvaceti let strávil pouhých osm. Ze zdravotních důvodů byl propuštěn v červenci 2004. Nyní káže svým věrným v chrámu Sri Sri Radha v New Yorku.

Jayatirtha dasa Adhikari

Jayatirtha dasa Adhikari

Okolo roku 1982 začal svá kázání podporovat požíváním marihuany a LSD, což mohlo mít částečný vliv na pravidla, jež prosazoval – nepovolený sex s následovníky Nejvyšší Osobnosti Božství – a pravdy, jež hlásal – prohlásil se za reinkarnaci Ježíše Krista. Byl okamžitě z ISKCONu vyhoštěn. Se svými 150 fanatickými nejvěrnějšími se přesunul do Mendocina ve státě Kalifornia, kde si koupili farmu. Uzavřel sňatek s jednou ze svých následovnic a prohlásil ji za Svatou matku. Po pět let silou své osobnosti udržoval sektu v chodu. Jednoho krásného dne informoval z Havajských ostrovů své stoupence, že tajně vstoupil do „mystického manželství“ s jinou ženou. To jeden z členů psychicky nezvládl a po jayatirthově návratu svého mistra sťal.


Vnější mezinárodní kontroverze

1998 – Společenství se omlouvá a oficiálně přiznává k psychickému, emocionálnímu a sexuálnímu zneužívání dětí ve svých školách v Indii a ve Spojených státech během sedmdesátých a osmdesátých let, což lze ocenit za jistou otevřenost, ale omluvit jakkoliv něco takového možné není. 95 žalob na sebe nenechalo dlouho čekat a další poškození se hlásí na základě zveřejněného inzerátu. Přes 430 osob je odškodněno částkami od USD 6,000 do USD 50,000. Kompenzace tvoří v součtu USD 9,5 milionu.

K zamezení dalšího možného zneužívání ISKCON ustanovil roku 1997 Úřad pro ochranu dětí (Child protection office). Celosvětové týmy dnes dohlížející na „nulovou toleranci“ násilí na dětech.

V reakci na nutnou institucionalizaci průhlednosti a odpovědnosti byl díky GBC (na němž je nezávislý) založen ISKCONResolve – úřad ombudsmana. Od roku 2002 dopňují šest hlavních obránců práv odpovídající počty konzultantů v každé zemi. Organizace je navržena k zajištění neutišitelného hlasu všech členů ISKCONu.


Vnější česká kontroverze

Čím hlouběji se tato práce zabývala historií, zejména nedávnou, hnutí Hare Kršna, tím častěji narážela na slova jako pedofilie, polygamie, spiknutí, vražda, padělání, drogy, zneužívání. Týkalo se to zejména dvou států, jimž je Gaudyia Vaišnavismus nejvlastnější – Indie a Spojených států. To však neznamená, že podobné problémy se v Hnutí neobjevily i v České republice.

„My, skupina oddaných v České republice, kteří jsou později podepsaní, bychom rádi dnes, po dlouhé době rozvažování, chtěli vyjádřit naše stížnosti na vedení české yatry, jména jehož zástupců uvádíme později. Stížnosti se týkaji dlouhodobého manipulování a zneužívání jejich pozic, špatného chování, jednostranného výkladu a zneužívání šástry, nepoctivosti, nesouladu mezi ačárou a pračárou, pomlouvání, rozšiřování pomluv a lží o druhých s úmyslem dosažení jistého cíle a vyhrožování těm, kteří se nechtěli bezpodmínečně odevzdat jejich autoritě.“

„Byli bychom rádi, aby se naše petice vzala vážně, protože obvinění jsou také vážná. Doufáme, že budeme moci vyřešit tyto problémy vnitřním, ISKCONským právním systémem, a to včetně obvinění ze zneužití fondů. Přirozeně bychom byli rádi informováni o krocích, které v tomto ohledu podniknete.“

Podepsáno 18 stoupenců Hare Kršna upozorňujících na chování 10-ti vůdčích osobností, rok 2000

V této souvislosti navrhovali vedení GBC řešení u jednotlivých osob od forem omluv až po vyloučení z ISKCONU. Světové vedení reagovalo ustanovením mezinárodní vyšetřovací komise. Závěr však signatáře příliš neuspokojil.

„Události, které následovaly po zaslání petice na evropské ústředí, paradoxně ukázaly, že problémy jsou zásadně hlubšího dosahu a že petice ukazuje jenom na viditelnou část ledovce, jehož mnohem větší část je ukrytá pod hladinou moře. Já osobně si myslím, že petice mnohému a mnohým pomohla, a doufám, že jako memento poslouží i nadále; skutečné hodnoty jako čistota charakteru, poctivost, pokora, odvaha, upřímnost atd. přetrvávají, zatímco jejich opak, ať už zabalený do čehokoli, vždy časem pomine, aby uvolnil místo skutečnosti.”

Čit-šakti dás, vůdčí iniciátor petice

Oficiální stanovisko vedení k celé situaci:

„Skutečný záměr autorů petice není starost o řešení problémů ISKCONu, ale šíření polopravd, pomluv a zkreslování skutečnosti. To vše zabalené do pláště zájmu o budoucí nové členy. Ve skutečnosti jakékoliv řešení svými postoji od začátku znemožňovali.“ „Většina signatářů Petice opustila ISKCON již před několika lety a od té doby se mnoho věcí změnilo. Získali jsme řadu zkušeností, díky nimž se dnes můžeme vyhnout chybám, kterých jsme se dříve dopustili. Tyto chyby ovšem nebyly zákeřné nebo cílené, ale vyplývaly z naší nezkušenosti. Postupně se vytváří systém, jak řešit určité sociální problémy a neustále pracujeme na vzdělávacím systému, který je rok od roku kvalitnější a systematičtější.“

Trilokátma dás, tiskový mluvčí Hare Kršna ČR

Při naší osobní návštěvě farmy u Chotýšan nám Priya–kírti dás upřímně odhalil problémy, které otřásly místní komunitou v roce 1997. Nejmenovaná duchovní osobnost dopustila uvolnění mravních zásad. Zejména byla porušována zásada omezení pohlavního styku. Výraz „harém“ je v tomto případě odpovídající. Situace eskalovala nevyhnutelným odchodem této skupiny, což pochopitelně systém fungování farmy zasáhlo.


Systém víry

Čtyři Vaišnavské sampradayi

Každý, ze třech hlavním proudů široké řeky nazvané Hinduismus, má své rozmanité přítoky.
Každý proud je naplněn esencí jednoho ze třech hlavních bohů – Brahma, Šiva a Višnu.
Každý přítok proudu upřednostňuje jiné náboženské a filozofické aspekty daného boha.
A řeka teče…

Tradiční Vaišnavismus (uctívání inkarnací Višnua) tvoří čtyři hlavní linie následovnictví (sampradaya). Za vedení žijícího guru, stává se učedník řádným vyznavačem určité linie až skrze iniciační obřad (diksha). Jiný způsob zasvěcení (narozením) není přípustný. Zásadní rozdíl mezi sampradayami tkví ve vztahu mezi duší (jiva) a bohem (Višnu).

Rudra-Sampradaya filozofie: Shuddhadvaita („čistá nedualita“), významný zastánce Vallabhacharya.

Brahma-Sampradaya filozofie: Dvaita („dualita“), významný zastánce Madhvacharya, také Chaitanya Mahaprabhu (odnož Gaudyia Vaišnavismus)

Lakshmi-Sampradaya filozofie: Vishishtadvaita („podmíněná nedualita“), významný zastánce Ramanuja (odnož Šrí Vaišnavismus)

Kumara-Sampradaya filozofie: Dvaitadvaita („dualita v jednotě“), významný zastánce Nimbarka.

Gaudiya Vaišnavismu je kořenem hnutí Haré Kršna.

Odnož hinduistické víry založená Čaitanjou Mahaprabhou (1486-1534), jejíž základní filozofie čerpá ze starodávných písem Bhagavad Gíty a Bhagavata Puranů (indické historické, tradiční i náboženské mýty). Ohniskem je oddaná služba a zbožné uctívání (tzv. bhakti) Rádhy (nejdůležitější ženská osobnost védské tradice, manželka Kršny) a Kršny, a jejich mnoha odlišných inkarnací jako prapůvodních forem Boha. Nejpopulárnějším způsobem uctívání je zpěv jejich svatých jmen „Hare“, „Kršna“ a Ráma“ – nejčastěji jako Haré Kršna máha-mantra.

Bhagavad-gíta je částí jednoho ze tří hlavních pilířů indské kultury, nejdelší epické básně světa, Mahábháraty. Gíta v 701 verších vypráví o rozhovorech mezi sestoupivší inkarnací Kršny a králem Ardžunem, jenž před bitvou proti svým příbuzným váhá. Královo morální dilema rozhání moudré slovo kršnovo, pro něž je Gíta často označována za příručku indické filozofie a také jako praktický návod pro běžný život. Jde o nejdůležitější text pro uctívače osobnosti Kršny – hnutí Hare Kršna.


Kršna - Nejvyšší Osobnost Božství

Kršna (též Krišna, v sanskrtu „černý“, nebo také „nejpřitažlivější“), nejoblíbenější hinduistické božstvo a osmé vtělení, tj. avatár, jednoho ze tří nejdůležitějších indických božstev (vedle Brahmy a Šivy), a to boha Višnua, je v hinduistickém náboženství zobrazován ve dvou podobách - nejprve jako lidská bytost, posléze je pak zbožštěn (jako božská bytost vystupuje v části eposu Mahábhárata, v Bhagavadgítě).

Podle tradice Kršna přichází na svět snad někdy mezi lety 400-200 před naším letopočtem v indickém městě Mathura - rodí se princezně Dévakí, neteři místního panovníka jménem Kamsa: Kršnovo narození je přitom předpovězeno, má být tím, kdo Kamsu, vládnoucího tyranským způsobem, zbaví moci.

Předpověď Kršnova narození způsobí, že každé Dévakíno dítě je na Kamsův příkaz po narození usmrceno - když ale Dévakí otěhotní posedmé, je zárodek dítěte přenesen zázrakem do dělohy další z žen Dévakínina manžela (tato žena se jmenuje Róhiní) - na svět přichází částečné vtělení Višnua, syn jménem Balaráma. Dévakíno osmé těhotenství je pak zázrakem před Kamsou zatajeno - na svět pak příchází vtělení boha Višnua, osmý avatár, Kršna, který je po svém narození dán na vychování adoptivním rodičům (pastevcům krav) do Vrndávanu.

Když se Kamsa dozví, že Dévakí porodila syna, nechává povraždit všechna novorozeňata (mužského pohlaví) na území své říše - Kršna se svými rodiči (vlastními i nevlastními), bratrem Balarámou a Róhiní, je ale zachráněn, podaří se jim uniknout do sousedního království.

Podle tradice pak Kršna vyrůstá mezi pastevci - jako dítě je přitom neposedný („dětský“ Kršna je často zobrazován, jak krade matce máslo), jeho mládí a ranná dospělost je spojována s mnoha milostnými pletkami a hrami: Kršna podle legendy např. tančí s několika tisící pastýřkami (ty jsou přezdívány gópí), láká je k sobě hrou na flétnu (s flétnou je velice často pak zobrazován), je výtečným svůdcem - milostné hry s pastýřkami, symbolizované především rituálním tancem ráslílá, lze interpretovat jako vyjádření mystické lásky mezi Bohem a jeho věrnými.

V dospělosti pak má Kršna podle tradice přes šestnáct tisíc manželek a na sto osmdesát tisíc synů, jeho život je pak životem plným hrdinských činů - podaří se mu zabít mnoho démonů s Kamsou v čele.

Dospělý Kršna přitom ztrácí svoji lidskou podobu a začíná vystupovat jako božský učitel, jako hlasatel božského - jeho myšlenky jsou vyjádřeny v Bhagavadgítě, která má formu dialogu mezi ním a jeho přítelem Ardžunou, velitelem vojska Pánduovců, který se na bitevním poli Kurukšétra rozhoduje, zda má dát povel k útoku na vojsko Kuruovců, kteří jsou s jeho rodem pokrevně spřízněni - v této chvíli se mu Kršna, jeho vozataj, zjeví jako Nejvyšší Božstvo a vyloží mu svoji nauku.

V dalších staletích je Kršnův kult inspiračním zdrojem mnoha indických literárních památek, jeho osoba pak stojí, i dnes, v centru mnoha sekt a náboženských směrů - Kršna je často uctíván ne jako vtělení Višnua, nýbrž jako samotný nejvyšší a jediný bůh (kult bhakti).

Podle tradice Kršna umírá na následky zranění - po probodnutí nohy šípem.

Kršna má mnoho jmen obdržených během svého rozmanitého vtělení v hmotné podobě. Příklady níže.

Gópínáth - „pán pastýřek“
Góvinda - „pasáček krav“
Rančhód - „ten, jenž zanechal boje“
Šjám - „tmavý“

Český indolog V. Miltner o něm napsal: „V postavě Kršnově stvořili si Indové boha k obrazu svému: v dětství rošťák, v mládí proutník, k stáru pak filozof. Jak hluboce lidská to boží kariéra!“


Mantry – všeobecný význam

Mantra, jako taková, jest „mystický zvuk“ v rozsahu od několika písmen po několik vět (většinou se jedná o boží jméno), které se ve víře v efekt dané mantry musí mnohokrát opakovat.

V hinduismu existuje přesvědčení o totožnosti jména a toho, co je tímto jménem označeno. Proto opakování mantry zpřítomňuje ono označované – přiblížení se Bohu. Nejstarší indické spisy mluví, ve spojitosti s původním Stvořením, o mantře „Óm“. Je zapisována zpravidla jako splynutí tří písmen – počátcích jmen nejvyšších bohů (Brahma, Višnu, Šiva). „A-U-M“ (v přepisu ze Sanskrtu) lze nalézt i jako kořen jiných náboženských směrů. Buddhismus čerpá ze stejných pramenů, tedy „Óm“ není modifikováno.

Účelem většiny manter je dosáhnout vysvobození (mókšy) z běhu života (sansáry).

„Pronášením mantry, která vyjadřuje absolutního Boha, povznese adepta k ztotožňení se s ním, čímž se jeho vědomí stane samotnou mantrou.“

Ale mimo to často slouží i k získání zdraví, odvrácení nepřátel apod. Podmínkou úspěchu je „jen“ zopakovat mantru dostatečněkrát. Zakladatel hnutí Hare Kršna doporučoval říkat či zpívat mahá-mantru za pomoci růžence, kterému se říká Džapa o 108 kuličkách, a to šestnáctkrát denně (tj. celkem 1 728x)Růženec se drží v pravé ruce, mezi palcem a prostředníkem, a korálky se přitahují jeden za druhým. Celý růženec tvoří sto osm korálků plus jeden hlavní, který se ke zpívání nepoužívá. Sto osm manter se nazývá jedno kolo. Oddaní pronášejí nejméně 16 kol denně, což zabere asi dvě hodiny. Obvykle meditují brzy ráno, kdy je atmosféra klidná a napomáhá duchovnímu pokroku

Pro mantru existují 4 realizace odříkávání:
1. vaikhari - jasně nahlas
2. nadhjama - potichu (aby ji ostatní neslyšeli)
3. pašjanti - v myšlenkách
4. para - mantra se zde jeví jako prazvuk, základ všech ostatních zvuků, který je nevyslovitelný


Mahá-mantra

Pro následovníky Hare Kršna jde o mantru „nejvyšší z nejvyšších“. „Rama“ a „Kršna“ reprezentují sedmou a osmou inkarnaci Višnua sestoupivšího na planetu Zemi. „Hare“ lze vyložit jako jiný tvar „Hari“, jedno z mnoha jmen pro Višnua, znamenající „nejzlatější“. Druhá možnost výkladu je odvozena od tvaru „Harä“, jméno kršnovy manželky Radhy.

Zde se opět dostáváme k pružnému výkladu v rámci hinduistických odnoží původního náboženství. Šríla Prabhupáda, představitel Gaudya Vaišnavismu, zvýraznil výklad „Harä“, jako „božské energie“ plynoucí z příčiny všech příčin - Kršny. „Kršna“ a „Rama“ pak jako označení bohů samo o sobě – „Ten, jež je nejpřitažlivější“ a „Ten, jež je zdrojem všeho potěšení“. Další možnost výkladu pro „Rama“ je zkrácená forma jména Balarama, kršnovy první expanze.

Vhodným „nasměrováním“ významu slova tak vzniká možnost aplikovat dané slovo v rámci jistého komplexu myšlenek. Přeorientovat výklad mantry k potřebě hnutí Hare Kršna. V tomto případě lze buď použít rčení „Účel světí prostředky“ nebo odsoudit takový postup tvorby kultu jako ničení prapůvodních hodnot.


Materiální svět

Chrámy

ISKCON v současné době vlastní na celém světě více než tři sta chrámů, farem, škol a dalších středisek. Ve všech pořádají členové každodenní přednášky, zpívají a poskytují individuální pokyny týkající se vědy o vědomí Kršny. Každé středisko také pravidelně každý týden pořádá festival a vegetariánskou hostinu a navíc programy při slavnostních příležitostech během celého roku. Všechny programy jsou přístupné veřejnosti. Na první fotce je moderní chrám v Dillí a na fotce druhé starodávný chrám, který je postavem v Hampi. Posledním místo zaujímá stavba ve svatém městě Hare Kršna - indickém Vrindavanu.


Jak oddaný vypadá?

Členové hnutí se oblékají a upravují si své zavnějšky dle určených pravidel. Muži i ženy mají trochu odlišný styl oblékání i upravování například svých tváří a vlasů. Muži mají oholenou hlavu tradičním způsobem, se šikhou (pramenem vlasů na temeni). Je to čisté a praktické a vyjadřuje to podřízenost Pánu a odpoutanost od hmotného světa. Ženy obvykle nosí dlouhé vlasy spletené do copu. Vypovídá to o jejich počestnosti, neboť ve védské kultuře si ženy rozpouštějí vlasy jen v soukromí před svými manžely. Tečka mezi obočími (bindi) znamená, že je žena zasnoubená. Vdané ženy si kromě bindi barví červeným kumkumovým práškem pěšinku mezi vlasy uprostřed hlavy.

Oddaní ISKCONu se oblékají různými způsoby, někdy tradičně a jindy podle současného stylu. Jelikož je ISKCON také kulturní hnutí, oddaní se oblékají většinou v souladu s tradiční vaišnavskou kulturou, což je hlavní duchovní proud védské kultury v Indii. V Orientu se lidé oblékají do dhótí a sárí tisíce let. Šafránový, neboli oranžový mužský oděv znamená, že muž složil slib celibátu. Bílý oděv u mužů napovídá, že jsou ve stavu hospodáře (grhastha) nebo že se připravují na vstup mezi členy chrámu, kteří slouží „na plný úvazek“. Ženy obvykle nosí barevná sárí, gopí (polosárí), punjábí a šperky.

Dále je obvyklé, že oddaní nosí barevná znamení na čele a dřevěné korálky kolem krku. To je tzv. Tilak, který se dělá z hlíny posvátných indických řek, Gangy a Jamuny. V Indii uvidíte lidi nosit mnoho druhů těchto znamení podle toho, ke které konkrétní tradici se hlásí. Podle tilaku lze rozlišit i různé vaišnavské sampradáji (filozofické školy). A korálky na krku (kanti-málá) vyjadřují skutečnost, že se daná osoba zavázala následovat pokyny pravého duchovního mistra, který je přímým představitelem Pána Šrí Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako růženec používaný k odříkávání mantry (džapa-málá) jsou vyrobeny ze dřeva posvátné rostliny tulasí.


Hare Kršna v České republice

Tradice Gaudiya Vaišnavismu pronikla do českých zemí kolem roku 1974, kdy šiřitelé ze západních zemí uspořádali v Praze první utajené přednášky. Od té doby pravidelně navštěvovali naši republiku. V polovině osmdesátých let se počalo formovat jádro budoucího českého hnutí Haré Kršna. Začali se vydávat knihy v mateřském jazyce a pořádat veřejné programy.

První neoficiální komunita oddaných vznikla na území někdejšího Československa roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Tomuto předcházelo pilné pašování knih BBT a jejich tajná, očím socialistického zřízení nepřístupná, distribuce mezi sympatizanty. Brzy po roce 1989 vznikla střediska v Praze Na hrázi a na statku u Chotýšan a hnutí postupně vytvořilo stabilní strukturu. Oddaní z ČR a SR mají společné vedení, které tvoří vedoucí představitelé jednotlivých středisek, mezi nimi především prezident pražského chrámu Nenad Nejkov (Narakriti dás), vedoucí Kršnova dvora Václav Lichtág (Varnašram dás) a tiskový mluvčí Antonín Valer (Trilokátma dás). Spojení se Správní komisí (GBC) zajišťuje československé pobočce guru Bhaktivaibhava Swami, který má pod svou správou mimo ČR i Albanii, Maďarsko, Finsko, Makedonii, Mongolsko, Polsko a Slovensko.

Ústředním centrem hnutí Haré Kršna v ČR je chrám v Praze, Jílová 290. Na stejné adrese sídlí také Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Dalšími středisky hnutí u nás jsou ekologická farma Kršnův dvůr, založená roku 1990, a dvě vegetariánské jídelny v Praze v ulicích Na hrázi (U Góvindy, od roku 1992) a v Soukenické (Góvinda, od roku 1995). K nim je volně připojena i vegetariánská restaurace v Orlické ulici v Praze. Další chrám vytvořilo Hnutí v roce 1999 v Lutotíně na Prostějovsku. Během roku 1996 se kršnovi oddaní snažili založit vlastní základní školu (gurukulu) na Kršnově dvoře. Projekt byl však ministerstvem školství zamítnut.

Roku 2002 získalo Hnutí pod jménem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – hnutí Haré Kršna status státem registrované náboženské společnosti.

Nyní má okolo sta aktivních členů. Ovšem počet sympatizantů je nepoměrně vyšší.


Farma Kršnův Dvůr

Farma Kršnův Dvůr se rozkládá uprostřed polí, luk a lesů krásné benešovské krajiny. Toto místo láká nejen k zemědělství, ale i k odpočinku, relaxaci a k praktikování duchovního života. Motto jejich farmy je „jednoduché žití, hluboké myšlení“, což znamená žít podle principů védské kultury.

Mohutná kola Škody Octavia ukusovala úzké lesní cestě množství hlíny. S odletujícími kameny plivala jej z prudkého srázu zpět mezi stromy. „Off-road jak má být“ tak předcházel přebrození místního Rubikonu. Náš zkrocený škodovácky bílý Bukefalos se vzpouzel jen na oko. To už nás však obklopila do vrchů se rozkládající políčka a my začali stoupat od meandrovité říčky k dominantě obzoru – farmě Kršnův dvůr. Dorazili jsme podle plánu – pozdě. Což padá na vrub páně Pavla Boreckého poctivě si plnícího svou sportovní povinnost k florbalovému týmu.

S obezřetností vlastní vstupu do neznámého prostředí uložili jsme si boty v předsíni k tomu určené. Prvním obyvatelem farmy, kterého jsme ze zálohy zákeřně přepadli, byl v kuchyni službu konající vysoký muž s výraznýma očima, výraznými nadočnicovými oblouky a výrazným ohryzkem. Navigoval nás po schodech lemovaných obrazy kršnových radovánek a Šríly Prabhupády do místní svatyně, kde právě probíhalo čtění z Ghagavad-gíty spojené s diskuzí, které se účastnilo kolem patnácti lidí včetně návštěvníků, nás a jisté netradiční rodinky.

Svatyně samotná je na farmě místností pulzující klidem. Narůžovělé zdi a poctivá dřevěná podlaha. Oltář, zasvěcený dvěma nižším bohům, doplňuje v protipohledu velký obraz Zakladatele lemovaný párem oken. Představený kršnova dvora, Priya – kírti – dás, vzhlédl od textu, srdečně nás uvítal a okamžitě podněcoval k přívalu otázek. Schovali jsme si je však do osobního quadralogu.

Po přednášce následovalo vskutku rozmanité vegetariánské pohoštění. Prasádám - dle tradice, jídlo očištěné obětováním Kršnovi. To nám již Priya – kírti – dás vstřícně odpovídal na záplavu dotazů plynoucí natolik intenzivním způsobem, že ani sám obědvat nestačil. Tuto tradici nedělní „Hostiny lásky“ (Sunday Feast) a hlavního dne otevření se veřejnosti založil už na počátku po svém příjezdu do New Yorku Šríla Prabhupáda, kdy osobně četl a vařil pro rozšiřující se zástupy svých následovníků.

Bylo dávno po hodování a my stále tiše hovořili. Vyslechnout si zpěv Gaura áráti a tanec Hare Kršna kírtan nám však dopřáno nebylo. Z klidného prostředí nás vytrhlo tikání času, elementu, jež tak málo kršnovy nejoddanější ovládá. Z vlastní vůle jsme se s Priyou a obyvateli rozloučili a s končícím dnem nasedli na bělostného Bukefala.


Život na farmě

Věrný, který se rozhodl pro život na farmě, má ty nejlepší podmínky pro oddanou službu Kršnovi.
Musí však dodržovat…

Čtyři důležité zásady

citováno přímo z úst člena Hare Kršna

- Žádné omamné látky

Žádné drogy, alkohol, kafe, čaj nebo cigarety. Svět se utápí v iluzi, lačnosti, falešném egu a v zneužívání síly ve vlastní prospěch. Oddaní Kršny musí být plně při vědomí. Samotné bytí je od přirozenosti radostné. Nepotřebujeme žádnou materiální substanci či věc k tomu, abychom „byli“ šťastni. Potřebujeme se jen očistit a poté nalezneme štěstí a radost, která je již v nás.

- Žádný hazard

V Hnutí Hare Kršna se snaží očistit mysl, a tak se připravit na duchovní cestu seberealizace. Hazard ovšem uvádí mysl do pohybu a zaměstnává ji. Hazard odvádí mysl na scestí od skutečného smyslu života.

- Žádné jezení masa - laktovegetariánství

Žádné maso, ryby či „jen“ vajíčka. Oddaní Pána Kršny se snaží předcházet zbytečnému násilí. Vidí ostatní živé bytosti jako duchovní. Třebaže některé mohou být méně inteligentní, jsou stejně považovány za syny a dcery, naše bratry a sestry. Subtilní zákony karmy - utrpení, které způsobujeme druhým, nám nebude odpuštěno. Příroda nám dává spoustu ovoce, zeleniny, obilí, mléka (mléčných produktů) a jiných přírodních surovin. S tím vším bychom měli být spokojeni a šťastni.

- Žádný nepovolený pohlavní styk

Všechno má své místo, a to platí i u pohlavního styku. Když má pár pohlavní styk po svatbě a za účelem zplození dítěte, je vše v pořádku. Akceptujeme rozkoš, ale zároveň přebíráme také zodpovědnost. Jinak nám pohlavní styk přivede do života komplikace, vykořisťování, zklamání a iluzi. Pro duchovní vývoj by jsme měli svůj život zjednodušit a udržet naši mysl a smysly pod kontrolou. Střídmost v pohlavnim životě nám také pomůže.

… a nedopouštět se …

Deset přestupků proti svatému jménu

1. Pomlouvat oddané, kteří zasvětili své životy rozšiřování slávy svatého Jména Pana.

2. Považovat jména polobohů jako jsou Pán Brahma a Pán Šiva za rovnocenná či nezávislá na jméně Pana Višnua.

3. Neposlouchat pokyny duchovního mistra.

4. Pomlouvat védská písma v souladu s védskými závěry.

5. Považovat slávu zpívání Hare Kršna mahá-mantry za přehnanou či za výplod představivosti.

6. Vytvářet vlastní výklady o svatém jménu Pána.

7. Hřešit na síle zpívání svatého jména Pána.

8. Považovat zpívání svatého jména Pána za jeden z běžných rituálů popsaných ve Védách jako činnosti karmakánda.

9. Poučovat o slávě svatého jména Pána člověka bez víry.

10. Nemít úplnou víru ve zpívání svatého jména Pána a udržovat hmotné svazky i přesto, že jsme obdrželi tolik pokynů v tomto ohledu.

Složení obyvatel

Na farmě žije nyní pětadvacet osob různého věku. Od ročních dětí až po muže v nejlepších letech. Ubytovací kapacity zatím nedovolují, aby se na farmě na trvalo usadilo více lidí. Už nynější stav není zrovna ideální. Obyvatelé statku bydlí ve třech oddělených prostorách. Jako svobodní muži a ženy, dále pak tři manželské páry s dětmi. Někteří obyvatelé farmy bydlí v přilehlých vesničkách a na farmu každodenně dojíždí. Většina usedlíků normálně pracuje.

Na farmě už bylo odchováno několik dětí. V současnosti jsou tam děti tři. Dvě přeškolního a školou povinné. Hnutí usiluje o vlastní školu, což se jim zatím nedaří, ačkoliv dostali nabídku od tamější školy, že by jednu speciální třídu zaštítila. Jinak preferují domácí vzdělávání dětí, ve kterém mohou ale děti studovat pouze první stupeň. V praxi domácí vzdělávání funguje tak, že děti dochází pouze dvakrát týdně mezi ostatní děti na základní školu, aby dostali správné sociální návyky.

Jak se stát jedním(ou) z nich?

Přijetí života v komunitě je postupná záležitost. Nejdříve si osoba musí zažít základní návyky oddané služby a musí být sama přesvědčená, že chce žít takovým způsobem života. Pak může podstoupit základní seznamovací kurz bhakti jógy v Centru pro védská studia. Po absolvování tohoto tří měsíčního programu si každý lépe uvědomí, na jaké úrovni může praktikovat vědomí Kršny. Pro život v komunitě se nerozhodují všichni a neznamená to, že něco ztrácejí.

Ve Šrímad Bhágavatamu je psáno, že 50% příjmů by mělo jít na službu Pánu, 25% na rodinné výdaje a 25% na osobní. Oddaní se snaží praktikovat oddanou službu neustále a mnohdy odevzdávají daleko více, než jen padesát procent svého výdělku. Jelikož však jsou hmotné priority věřících na zcela základní úrovni, není pro ně toto významnou překážkou. Pokud však někdo může jakýmkoliv způsobem podporovat činnosti Hnutí Haré Kršna, získá z toho zaručeně věčný duchovní prospěch. Odevzdání padesáti procent svého příjmu je ideální příklad pro oddané žijící rodinným životem.

Sex a manželství

Ve védské kultuře se neuzavírá manželský sňatek na základě chtíče a vzájemného fyzického zalíbení. Vztah manželů je založený na společném vykonávání oddané služby Pánu. Také se dbá na mnoho dalších měřítek jako je podobnost charakteru, zájmů, úrovně životního standardu atd. Manželé pak mohou žít spokojeným životem ve vědomí Kršny a vychovávat děti v duchovní atmosféře. Tímto způsobem mohou dosáhnout dokonalosti života, což je hlavní cíl všech oddaných.

Pohlavní život není určený pro nekontrolovaný smyslový požitek, ale výhradně pro plození dětí. Pohlavní život, jako zdroj pouhého požitku, degraduje vědomí a tím znemožňuje člověku dělat duchovní pokrok.

Každé tělo má duši a stejně tak Nadduši. Není to nikdy tak, že by se spojila dvě těla a měla jednu duši či Nadduši. To, že „jsou jedno tělo a jedna duše“ vyjadřuje jejich společný úkol a cíl, službu Bohu s láskou a oddaností.

Odpočinek

Základem odpočinku i u oddaných je spánek, který tělo potřebuje. Oddaní přes noc odpočívají asi šest až sedm hodin. To je dostatečné. Pokud je potřeba více, tak odpočívají více, ale snaží se vyvarovat nadměrnému a zbytečnému spánku. K odpočinku také patří aktivní odpočinek, kterého oddaná služba nabízí dostatek.

Zemědělství

Půdu obdělávají z 50 % se zvířaty, čtyřmi koňmi a třemi voly. Na jejich polích nepoužívají žádnou chemii, hnojí chlévskou mrvou a zeleným hnojením. Pěstují brambory, pohanku, zelený i žlutý hrách, obilniny, jako je špalda, žito, krmný oves atd. V areálu provozují i mlýn, který jim zaručuje další soběstačnost. Mouku zde melou v jejich vlastního certifikovaného bio obilí, nebo z kupovaného v bio i nebio kvalitě. Výroba celozrnné mouky má vyšší nároky na čistotu obilí. Proto věnují zvýšenou pozornost čištění obilí, které přispívá ke zvýšení kvality mouky. Melou na kamenném mlýnu, což skýtá hned několik výhod. Mouka mletá mezi dvěma kameny si zachovává původní energii zrna, která je velmi potřebná pro náš organismus. Díky tomuto mlýnu jsou schopni dodávat dokonce i pšeničnou celozrnnou mouku hladkou a polohrubou, kterou můžou použít podobně jako klasickou bílou mouku. Další výhodou jejich mouky je, že při její výrobě nepoužívají žádné bělící, konzervační ani jiné chemické látky. Mouku tedy dodávají čerstvou a jako taková si zachovává nejen veškerou výživnou hodnotu, ale také výbornou chuť a vůni.


Financování hnutí

Hnutí jako takové není v České republice dotováno státem. Tedy všechno, co hnutí má nebo dělá, je financováno z kapes členů a sympatizantů. V nedávné době otevřeli internetový obchod, kde se dájí koupit vegatariánské potraviny, bio produkty, literatura, atd. Dalším zdrojem peněz jsou již zmiňované pražské restaurace Góvindy. Kde servirují výhradně vegetariánskou stravu.

Jediné, na co dostává hnutí dotace je zemědělství. Jednu dobu měla jejich farma dokonce status ekofarmy, ale od toho se odstoupilo z důvodu nadměrných byrokratických postupů.

Například v šesedátých a sedmdesátých letech v Americe, kdy bylo hnutí Hippies v plném proudu, dávala americká vláda peníze právě na programy Hare Kršna. Bylo to proto, že mladí lidé z řad Hippies, kteří často neblaze zacházeli s drogami se stávali členy Hare Kršna a organizovali se právě do komunit, které žili podle zásad hnutí, což se z pochopitelných důvodů tehdejší americké vládě líbilo a hodilo.


Analýza zjištěných faktů

Je nutné nalézt odpovědi na VO podotázky. Podložením vlastní zkušenosti z osobního kontaktu pak vystoupí závěrečné resumé - zda je či není Hare Kršna sektou v negativním smyslu slova.

1. Vůdce autoritativně vyžadující naprostou oddanost

Období 1966 – 1977, kdy ISKCON vedl jeho zakladatel Šríla Prabhupáda, se zpětně jeví jako časy nadšené expanze pod křídly přirozené osobnosti přicházející jakoby z jiného světa. Vstup na americkou půdu snad pro po-alternativě-volajících-lidech nešlo načasovat lépe. O to více tato mladá krev naslouchala a oddaně plnila pokyny sestoupivšího „mimozemšťana“.

S jeho smrtí přišlo lehké vystřízlivění a hledání cest. Svět se roztříštil na sféry vlivu jednotlivých členů GBC a tím začal klíčit skrytý boj o moc. Dnes lze z různých více či méně věrohodných zdrojů vystopovat všemožné teorie od fantastických spiknutí (např.: pomalé trávení Šríly Prabhupády nasazenými agenty vlády Spojených států) až po svědectvími podložené šílenství vůdčích osobností.

Není překvapením, že člověk slabý, jemuž je dána absolutní moc nad lidmi, snáze sklouzne k jejímu zneužití. Svedení z cesty askeze láskou lze přijmout jako volbu dvou lidí k jinému způsobu naplnění pozemského života a tímto ji omluvit. Jakkoliv omlouvat konání Bhavanandy Goswamího, Hansadutty Swamího, Bhagavana dasa Adhikariho, Kirtananandy Swamího a v neposlední řadě samozvaného Vyvoleného Jayatirthu dasa Adhikariho možné není. Pět z jedenácti vůdců ISKCONU zklamalo. Do jaké míry šlo o špičku ledovce plujícího do vod současnosti je těžké odhalovat či alespoň odhadovat.

Možnost zabrzdit zachraňuje životy. Od roku 2002 ji má i ISKCON ve své nezávislé dozorčí skupině Resolve.

Odpověď zní: váhavé ne

2. Vyznání a hodnoty jsou v protikladu k vyznání a hodnotám převládající kultury

Ronald Enroth tento aspekt nepokládá jako vyloženě negativní součást sektářského kultu. Jde o prostý fakt, kdy minoritní náboženská skupina vnímá své vyznání a hodnoty v jiném světle, než majoritní část. Pokud tento stav není zažehnán, dochází ke krizi a následnému odštěpení minority. Hare Kršna je západním světem považováno za sektu, i když pouze upřednostňuje jeden z proudů Hinduismu.

Nesouhlasím s mírou radikalizace tohoto tvrzení. Vyznání a hodnoty nemusí být nutně v protikladu s kulturou. Hnutí je např. absolutně humánní ke zvířatům, tedy tuto hodnotu respektovanou po celém světě pozvedá. Pavel Borecký

Rozhodně nepovažuji za negativní skutečnost, že menšina vyznává jiné zásady než většina. Jestliže je na základě demokratického systému upřednostněno 51% proti 49%, nelze 49% jednoduše zavrhnout, tím by se narušila rozmanitost lidské společnosti. Toto všude bohužel neplatí. Pavel Borecký

Odpověď zní: ano s výhradami

3. Pocit výlučnosti skupiny, jež disponuje “pravdou”

Pravda je skryta ve víře. Věřící by podle zásad Hare Kršna měli toto poznání šířit k uším, jež jsou ochotny naslouchat, a tím rozšiřovat řady sympatizantů. Konají tak na pokyn Šríly Prabhupády od dob první nedělní hostiny otevřené všem lidem. Zpívání mahá-mantry a prodej knih BBT v ulicích měst již desetiletí patří ke koloritu mnoha metropolí. Takto se ISKCON otevírá veřejnosti.

Řadoví členové musí na základě „Deseti přestupků proti svatému jménu“ a „Čtyř důležitých zásad“ nasměrovat svůj život daným směrem, tedy k Pravdě, kterou jim předává duchovní mistr a kterou je zakázáno interpretovat jinak. Je velkým prohřeškem naplnit přestupek třetí a sice: Neposlouchat pokyny duchovního mistra. Tedy slova této autority jsou Pravda, kterou je nutné přijmout.

Člověk je omezován pokud si své omezení připouští. Je věcí každého jednotlivce, co považuje za zásah do osobní svobody a co je pro něj cestou z věčné sansáry k dosažení mókšy. Hnutí Hare Kršna nedisponuje Pravdou o nic méně, než křesťanství či buddhismus. V tomto se od světových náboženství neliší.

Odpověď zní: ano

4. Zákonictví s množstvím pravidel a omezení

Je nepochybné, že hnutí se řídí množstvím pravidel a vnitřních zákonů. Tyto pravidla se vztahují na každodenní praktický život dále pak i na život duchovní. Chci-li být věrným Nejvyššího, pravidlům se vyhnout nemohu.

Avšak náboženství bez pravidel by jednoduše funkční být nemohlo. Definice náboženství podle Clifforda Geertze: Náboženství je systém symbolů, které v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že formulují pojmy obecného řádu bytí a obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.

Důležité je, že při pohledu „zvenčí“ se pravidla jeví jako pravidla a omezení. Tomu tak ale pravděpodobně není pro členy hnutí. Je to spíše způsob života. Jakási forma protislužby. „Když budu dělat tohle tak a tamto zase dělat nebudu, má duše dojde spásy.“

Odpověď zní: váhavé ne

5. Důraz na pocity a emoce

Hnutí jednoznačně důraz na pocity a emoce klade. Je to opěrný bod jejich víry. Jedním z jejich cílů je žít v askezi. Lidé, kteří se zříkají majetku, svobody a rozverného způsobu života nechtějí být rozptylováni materiální stránkou jejich životů. Tudíž se chtějí oddávat meditaci a duševní očistě. Je proto přirozené, že na pocity a emoce důraz kladou.

„Kršna vědomý životní styl je založen na principu „jednoduché žití a hluboké myšlení“

Nic v negativním smyslu slova v tom nespatřuji. Nic, co by poukazovalo na skutečnost, že hnutí Hare Krišna je sektou. Sektou ve smyslu kladení důrazu na pocity a emoce.

Odpověď zní: ne

6. Pocit pronásledování

Mají-li věrní Kršny pocit, že jsou pronásledováni si nemyslím. Ani zjevné skutečnosti nenaznačují nic nebo nikoho, kdo by je pronásledoval.

Z historie hnutí je známo, že docházelo i k nepatrným odlukám od hlavního směru Hare Krišna. V takových společnostech by se pocit objevit pravděpodobně mohl. Dokáži si představit, že v pochybných výkladech původního učení a samoobohacování vůdců těchto odloučených společností, by se zmiňované negativní pocity objevily.

Za podmínek stanovených organizací ISKCON – tedy podmínek podle kterých žijí členové hnutí na celém světě – je pocit pronásledování nepodložený.

Snad jen kdyby byli samotní členové pronásledováni svými vlastními prohřešky vůči svému Pánovi nebo víře.

Odpověď zní: ne

Závěr patří malé anekdotě

Žila jedna stará žena, která chodila každý den do lesa sbírat dříví na topení a pak ho prodávala na tržišti. Nesla dříví na hlavě, jak je v Indii zvykem, ale neustále jí padalo a musela se pro ně pořád shýbat a sbírat je. Stmívalo se a ona ze zoufalství zavolala Kršnu, aby jí pomohl z její nesnáze. Kršna se před ní zjevil a zeptal se, co pro ni může udělat. Řekla mu, že by mu byla vděčná, kdyby mohl zařídit, aby dřevo zůstalo na svém místě na její hlavě, aby mohla dojít na tržiště včas a prodat dříví ještě před setměním. „Staniž se“, řekl Kršna a zmizel..

Poučení z tohoto příběhu je, že ta žena byla velmi pošetilá, když měla tak malicherné tužby. Přímo před ní stál Nejvyšší Pán a ona požádá o tak směšnou věc. Kršna nám může dát cokoliv - především čistou oddanou službu, takže už nebudeme mít žádné potíže v hmotném světě. Tento hmotný svět je místo plné problémů a utrpení, a dokud jsme zde, třebaže žijeme obklopeni bohatstvím, nutně budeme mít mnoho problémů. Nejlepší, o co se můžeme ke Kršnovi modlit, je, aby nás jednou provždy dostal z tohoto světa a umístil nás opět u svých lotosových nohou.


Počet shlédnutí: 304

hare_krsna.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:30) (upraveno mimo DokuWiki)