obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hare_krsna_2012

Jak vypadá každodenní režim příslušníků Hare Kršna?

Karolina Veselá, Martina Neradová, Jana Tesárková, Renáta Picková, Kateřina Oličová, Petra Liprtová, Dominik Ceľuch , HKS 2012

citation_title=(Jak vypadá každodenní režim příslušníků Hare Kršna?) metatag-DC.identifier=http://www.hks.re/wiki/ metatag-citation_publisher=(Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze) metatag-dcterms:language=cs-CZ metatag-dcterms:publisher=http://www.hks.re metatag-dcterms:rights=http://www.hks.re metatag-dc.Title=(Jak vypadá každodenní režim příslušníků Hare Kršna

Úvod a cíl

Hnutí Hare Kršna. Někdo je považuje za blázny chodící ulicemi a zpívající o jakési Hare Kršně. Jiní se jim zase obloukem vyhýbají, když je zahlédnou stát na náměstí a vidí, že se snaží prodat některou ze svých knih. Členové tohoto hnutí se ve své víře řídí přísnými pravidly, která ovšem rádi dodržují, protože tato pravidla je mají dovést ke Kršnovi.

I nám se stalo, že se kolem nás prohnal neznámý průvod, jehož příslušníci ve zvláštních hábitech bubnují a zpívají o jakési Hare Kršně. Při zjišťování, kdože to byl, jsme zjistili, že se jedná právě o hnutí Hare Kršna. Díky tomu, že jsme jej skoro vůbec neznali, rozhodli jsme se v této práci zaměřit právě na něj. Kdo přesně je Kršna? Co je to za zvláštní oděv, který jeho příslušníci nosí? A hlavně jak vypadá jejich každodenní život? Odpovědi na otázky jsme se rozhodli hledat u samotných příslušníků hnutí. Konkrétně se zaměříme na Kršnův Dvůr u Benešova, kde se nachází farma patřící příslušníkům Hare Kršna a budeme se zajímat o to, jak vypadá jejich každodenní život.

Naše výzkumná otázka tedy zní: „Jak vypadá každodenní režim příslušníků Hare Kršna?“.

Cílem práce není jen zodpovězení hlavní výzkumné otázky, ale také seznámení čtenáře s hnutím Hare Kršna jako takovým. Práce má přinést informace o vzniku a samotné podstatě hnutí. Přiblížit čtenáři aspekty, které ovlivňují život členů a které jsou součástí jejich každodenního života. Pomocí rozhovorů zjistit, do jaké míry příslušníci hnutí dodržují stanovený denní rozvrh a jestli existují rozdíly mezi povinnostmi mužů a žen v tomto hnutí. Zjistit, čím se liší denní režim příslušníka Hare Kršna v Čechách a v zahraničí. A v neposlední řadě se dozvědět, v jakém měřítku se liší výuka dětí Hare Kršna a dětí studujících v klasickém vzdělávacím systému.

Literární rešerše

Vyhledat odbornou literaturu o hnutí Hare Kršna bylo náročné. Moc publikací se jí nezabývá, a pokud ano, autoři se věnují historii a podstatě hnutí, což bylo také přínosem, ale ne stěžejním bodem pro tuto práci. Kniha „Víry a vyznání“ byla první knihou vůbec, kde jsme se setkali s tím, jak by měl vypadat každodenní režim příslušníků Hare Kršna. Stejně tak nám tato kniha stručně a jasně přiblížila, kdo je Kršna a kdo jsou jeho stoupenci. Mimo to jsme se také v krátkém odstavci dozvěděli, jak je možné stát se členem hnutí. Kniha nám tedy vytvořila jakýsi prvotní přehled o Hare Kršna, ale pro základ práce byli tyto informace nedostatečné.1)

Nejvíce informací bylo nakonec nalezeno pomocí internetu. Ty nejdůležitější informace o filosofii hnutí a jeho počátcích, které jsou uvedeny v kapitole „Seznámení s hnutím“, nabízí internetové stránky samotných příslušníků Hare Kršna. Je možné na nich najít téměř cokoliv. Od receptů na vegetariánské jídlo po zvukový záznam Mahámantry. O tom jaký by měl být rozvrh člena hnutí, zde žádné informace nejsou. Taktéž přínosným, ale v některých ohledech méně obsáhlým pramenem se v této oblasti stal článek od autora Fischettiho. 2)

Dennímu režimu byla věnována magisterská diplomová práce s názvem „Spiritualizace těla-Tělesnost v Hare Kršna (ISKCON) a v českém oshovském hnutí v kontextu teorie tzv. spirituální revoluce“, jejíž autorkou je Jitka Martínková. Podle této práce je největší důraz kladen na ranní a večerní obřady. Samotný denní režim by pak měl být ideálním vzorem rozvržení dne v dalších střediscích či farmách hnutí Hare Kršna a měl by vypadat následovně:

Pro každého oddaného, který by měl spát hlavou k východu a na tvrdé podložce, začíná den časně ráno. Spánek je chápán jen jako tělesná potřeba, kterou se mrhá časem, jež se dá věnovat oddané službě Kršnovi. Vstávání je tedy většinou stanoveno na čtvrtou hodinu nebo dříve. Ranní hodiny jsou považovány za nejvhodnější a nejdůležitější proto, že patří mezi nejklidnější část dne a jsou tedy vhodné pro duchovní praxi. Ta následuje hned po očistě a snídani, trvá přibližně čtyři hodiny a její náplní je uctívání božstev, zpívání mahámantry (džapa), či kolektivní zpívání božích jmen (kírtan). Po duchovní praxi následuje ta praktická, která je přerušena jen pauzou na oběd. Tomu, jak probíhá zbytek dne, se již práce nevěnuje. 3)

Po teoretickém základu a vytvoření si vlastního pohledu na hnutí Hare Kršna přecházíme k vlastnímu zkoumání. Práce v terénu vyžadovala přípravu pro rozhovory a jejich následné přepisy a zpracování.

Metodologie

Pro vypracování této seminární práce bylo zapotřebí využít dvou výzkumných metod. Metoda kvantitativní byla první z nich a spadala do počáteční fáze našeho výzkumu. V této fázi kolektiv autorů zaměřil svou pozornost na studium odborné literatury. Ta nám pomohla získat důležité informace o hnutí Hare Kršna a vytvořit tak pevný základ pro následující terénní výzkum. Výhodou této metody byla snadná dostupnost internetových zdrojů a přístup do knihovny.

Pro terénní výzkum bylo využito nezúčastněného pozorování a rozhovoru. Obě tyto metody spadají do metod kvalitativních. Rozhovor proběhl na Farmě Kršnův Dvůr u Benešova, jež je vlastnictvím právě několika příslušníků hnutí Hare Kršna. Hlavním cílem rozhovoru bylo, poznat život na farmě a naleznout odpověď na výzkumnou otázku. Rozhovor proběhl s mnichem Mahdumangalem, který je členem hnutí sedm let. Vzhledem k tomu, že Mahdumangal strávil několik měsíců v Indii, dodal této seminární práci i geografické měřítko. Díky svým zkušenostem byl schopen porovnat každodenní život tamních příslušníků s každodenním životem těch v České republice. Krom rozhovoru bylo v Kršnově Dvoře využito nezúčastněné pozorování, které se stalo zdrojem několika postřehů a pomohlo k lepšímu pochopení sdělovaných informací. Výhodou rozhovoru byla možnost klást doplňující otázky. Nevýhodou naopak snaha příslušníků Hare Kršna zahrnout nás až nadbytečným množstvím informací.

Abychom nevztahovali náš výzkum jen do Benešova, rozhodl se kolektiv autorů navštívit jeden z večerních programů, které pořádá vegetariánská restaurace Govinda, jež je taktéž v péči příslušníků hnutí Hare Kršna. Díky přednášce a nezúčastněnému pozorování jsme se dozvěděli více o samotném hnutí a získali informace o tom, jak některé aspekty víry přijímají samotní jeho členové.

Studium literatury bylo sice méně náročné než pochůzky a posezení přímo s příslušníky hnutí, ale když jste s těmi lidmi přímo a dýchá na vás jejich svět, jste prostě nadšeni fungující společností. Ohromí vás jejich pohostinnost, laskavost a poznáváte a zkoumáte jejich život zcela přirozeně.

Seznámení s hnutím Hare Kršna

Podle následujícího grafu náboženství ve světě usuzujeme, že Hare Kršna je oproti ostatním náboženstvím podstatně méně rozšířena. Kolektivem autorů tedy byla zařazena jako důležitá součást práce následující část se základními informacemi o vzniku, praktikách a působení tohoto hnutí, aby byla pro čtenáře práce srozumitelnější a kolektivu pomohla přiblížit se k hlavnímu cíli, tedy zodpovězení výzkumné otázky. Na grafu jsou dobře vidět nejrozšířenější náboženství podle počtu věřících. Hnutí Hare Kršna není dost velké, aby zde bylo vyobrazeno, přesto je více než zajímavé a rozhodně stojí za to se jím zabývat a poznat ho blíže. Začněme u zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON).

4) Graf světových náboženství podle počtu věřících.

Zakladatel ISKCONu

V roce 1966 byla Šrílem Prabhupádou založena Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název Hare Kršna hnutí. Celým jménem Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda je zakladatel a velký muž, ke kterému se připojily desítky tisíc následovníků. Je zakladatelem více než sto chrámů a ášramů a vydal spoustu knih. Narodil se 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal v Kalkatě ve svých 26 letech. Byl to představitel filozofie oddanosti a zakladatel šedesáti čtyř védských ústavů. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Roku 1950 Šríla Prabhupáda opustil rodinu a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel na posvátné místo Vrindávana, kde žil skromným životem v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. V roce 1965 se rozhodl odjet do New Yorku, aby naplnil poselství svého duchovního mistra. Dne, kdy přistál v Americe a spatřil mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si zapsal do deníku: „Můj milý Krišno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a osvobodí se ze všech nepříjemných životních situací.“ Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Jeho úspěch je zvláštní tím, že zvládl přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století. Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí, s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V češtině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem „Prabhupáda“, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarúpa dás Gósvámí. 5)

6) Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda

Denní režim

Stát se přívržencem není zcela jednoduché, ale Kršna, jakožto Bůh je otevřen každému. Dokonce zrádce, který opustí Kršnu, bude milosrdně přijat zpět, protože Kršna ví, že se všichni k němu nakonec obrátí. Je jedno jakou zvolíte ke Kršnovi cestu, ale musíte být připraveni na denní režim, který by měl vypadat následovně:

3:00 Vstávání a sprchování

3:00 – 4:00 Samostatné odříkávání manter podle modlitebních korálků

4:00 – 4:30 Bohoslužby, muži stojí na jedné straně místnosti a ženy a děti na druhé

4:30 – 6:00 Individuální modlitby

6:00 – 7:00 Studijní hodina, četba Bhagavadgíty, posvátného textu „kršnovců“. Nejprve je přečten verš v sanskrtu, pak je vysvětlen a členové kladou otázky.

7:30 - Snídaně

8:00 – 10:00 Očista, běžné práce v chrámu

10:00 – 18:00 Vybírání peněz na ulici, s krátkou přestávkou na oběd v chrámu.

18:00 Jídlo

18:30 – 19:00 Studium

19:00 Bohoslužba

20:15 Teplé mléko

20:30 – 22:00 Plnění povinností v chrámu

22:00 – 3:00 Spánek

Stát se členem, znamená přijmout určitá pravidla týkající se nejen denního rozvrhu, ale též očisty, sexu, stravy, léků či sportu. Věřící se proto několikrát denně sprchují, sex mají dovolený jen manželé za účelem plození dětí a ve stravě je zakázána konzumace ryb, masa, vajec či požití alkoholu, čaje nebo kávy. Léky jsou povoleny jen v nejnutnějších případech a sport nesmí narušovat čas, který věřící mají věnovat prohloubení svého vztahu s Kršnou. 7) Je důležité, aby se přívrženci vyvarovali 4 nejdůležitějším a nejhorším hříchům. Jsou jimi: • nezákonný sex • intoxikace • hazard • jezení masa. Při dodržování zákazů, které pochází od samotného Kršny, se zvyšuje fyzická, duševní a duchovní pohoda věřících. Právě vegetariánství je jednou z možností, jak dosáhnout spokojenějšího a zdravějšího bytí. Zabíjením zvířat člověk narušuje proces reinkarnace a za to je pak sám trestán. Samotná reinkarnace je složitý proces, který bude přiblížen v následujícím odstavci.8)

Reinkarnace

Indické lidové příběhy jsou plné motivů, které přijímají stěhování duše jako přirozené faktum a dokonce i dnes Indové považují za samozřejmost, že smrt je vlastně výměna těla a že duše v putování existencí pokračuje v novém zrození. Latinské slovo reinkarnace představuje stěhování duše spolu s tělem z jednoho hrubohmotného (fyzického) těla do dalšího určeného individuální karmou (výsledky svých činností). Re znamená „opakovaně“ a inkarnare „vytvořit maso“. Bez přehánění lze říct, že védská („indická“) filozofie je nepřekonatelná v přesnosti i barvitosti, s jakou popisuje stěhování duše. Starodávná védská filozofická písma předkládají neobyčejně podrobné informace o průběhu reinkarnace. Reinkarnace je tedy proces řízený zákonem karmy. 9)

10) Zobrazení reinkarnace

Karma

Karma, která řídí reinkarnaci, doslova označuje jednání, aktivitu nebo práci. Toto slovo sanskrtského původu se běžně nepřekládá, protože ostatní jazyky k němu nemají správný ekvivalent. Na Západě tento termín poprvé použila ruská teozofistka Helena P. Blavatská (1831–1891). Definovala ji následovně: „Karma je základní kosmický zákon, který ve fyzickém, mentálním a duševním světě spojuje příčinu se svým výsledkem. Každá příčina, ať už největší (jako je pohyb kosmu) nebo nejmenší (jako je pohyb ruky), nezbytně zapříčiní následek.“ Antropozofista Rudolf Steiner ve svém díle „Manifestation of karma“ (z roku 1910) píše: „Bez omezování svobodné vůle člověka, zákon karmy zpětně působí na bytost, která příčinu způsobila, jako zákon akce a reakce.“ Nejvyšší bytostí je přece jenom Bůh, který může ovlivnit cokoliv co se děje, proto následující řádky patří pouze Krišnovi. 11)

Kršna

Představte si nejvyšší Osobnost Božství, prvotní a svrchovanou osobu, která vás kdykoliv laskavě přijme. Krišna. Krišna je nejvyšší podobou Absolutna. Ten, kdo zná Krišnu, spočívá podle Véd na nejvyšší úrovni poznání Absolutní Pravdy. Ačkoli se Krišna zjevil v tomto světě před 5 000 lety jako pasáček a později vystupoval jako král Jaduovské dynastie a přítel Pánduových synů, svým jednáním a neobyčejnými činy vždy dokazoval, že je Bůh.

Krišna je původcem všech bytostí a my jsme jeho nepatrné nedílné části. Všechny bytosti jsou omezené, zatímco Krišna je neomezený, stejně jako všechny jeho vznešené vlastnosti. Činnosti Krišny představují dokonalost stejně jako Jeho krása, sláva, poznání, moc, bohatství a odříkání. Bůh je nejpřitažlivější a je také zdrojem veškeré krásy, proto se jmenuje Krišna.

Slovo „Krišna“ také označuje nejvyšší radost a všechna zjevená písma potvrzují, že Nejvyšší Pán je zdrojem veškeré radosti. Individuální bytosti oplývají vědomím stejně jako Pán a touží po štěstí. Krišna je neustále šťastný, a pokud jsme v jeho společnosti a sloužíme mu, jsme také šťastní. Krišna o sobě dal vědět skrze učení, které se dostalo až na Zem, nejde totiž pouze o vědomosti, nýbrž i o poznání, které pochází z duchovního světa, proto potřebujeme znát Védy, abychom porozuměli poznání. 12)

13) Kršna

Védy

Slovo Véda znamená poznání. Védy nejsou nějakou pouhou sbírkou lidských vědomostí. Přichází z duchovního světa. Védy se také nazývají šruti, protože se nejedná o experimentální poznání, ale o poznání, které se získává sluchem. Chceme-li dojít k poznání, které se nachází za hranicemi naší zkušenosti, nezbývá nám nic jiného než přijmout poznání od toho, kdo tuto zkušenost má. „Čtyři Védy (Rig, Jadžur, Sáma a Atharva) vycházejí z dechu velké Osobnosti Božství“. V Bhágavata Puráně je uvedeno: „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, a jsou samozrozené.“ Šrímad-Bhágavatam detailně popisuje, jak toto poznání sestoupilo učednickou posloupností od nejdokonalejší prvorozené bytosti Brahmy až sem na Zemi. Brahmá přijal učení Véd od Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, a dále je předal Náradovi a dalším svým synům, kteří toto poznání rozšiřovali dále. Toto poznání se po dlouhou dobu předávalo pouze ústně, protože lidé byli dostatečně inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si je jednou od duchovního učitele a ihned mu porozuměli a zapamatovali si ho. Dokonce ještě v dobách starého Řecka existovali řečníci a vypravěči, kteří znali Homérova díla celá nazpaměť. Před 5 000 lety ale Vjásadéva poznání sepsal a pro lepší pochopitelnost rozdělil do čtyř oddílů (Rig, Sáma, Jadžur a Atharva). Tyto Védy pak předal svým žákům. Dále pro méně inteligentní lidi Kali-jugy sepsal Mahábháratu. Nakonec pro učence a filozofy shrnul veškeré védské poznání do Védánta-súter (véda-anta = konečné poznání; sútry jsou aforismy). Duchovní osvícení, které slouží k proniknutí smyslové, mentální a intelektuální úrovni existence přivodí mantra. Slovo mantra je složeno ze dvou slov: manas a trájaté. „Manas“ znamená mysl, „trájaté“ osvobodit. Mantra je tedy to, co osvobozuje mysl, jejíž rozpoložení a „naladění“ určuje náš budoucí směr vývoje. Všechny mantry nejsou stejné. Védská písma doporučují hlavně zpívaní Haré Krišna mahá („velké„) mantry. 14)

Mahá mantra

Je to vznešená metoda pro probuzení našeho duchovního vědomí. Kršna znamená „ten, kdo je přitažlivý pro všechny“, Ráma znamená „nejvyšší blaženost“ a Hare označuje Kršnovu vnitřní energii blaženosti známou jako Šrímatí Rádhárání. Jako duchovní duše jsme si všichni původně vědomí Krišny, ale kvůli našemu odvěkému styku s hmotou je naše vědomí znečištěno hmotným prostředím. Jde o to, že se všichni snažíme podmanit si hmotnou přírodu, zatímco jsme ovládáni jejími přísnými zákony. Přestože tedy s přírodou usilovně bojujeme, naše závislost na ní jen roste. Zpíváním této transcendentální vibrace můžeme svá srdce zbavit všech nečistot, jejichž základem je falešné vědomí, že jsme pány všeho, co vidíme. Vědomí Krišny je původní, přirozený stav vědomí každé živé bytosti, který překonává všechny nižší úrovně vědomí – smyslovou, mentální a intelektuální. Není nezbytně nutné slovům mantry rozumět, neboť svými transcendentálními vibracemi očišťuje všechny bytosti včetně zvířat. Tato nejjednodušší metoda meditace se doporučuje pro současný věk, Kali-jugu. Každý včetně dětí se může zúčastnit zpívání bez jakýchkoli předchozích kvalifikací – není k tomu potřeba žádného akademického vzdělání. 15)

16) Mahá mantra

Vlastní práce

Ve snaze najít odpověď na výzkumnou otázku, se kolektiv autorů rozhodl vydat na Farmu Kršnův Dvůr u Benešova, jež je domovem několika členů hnutí Hare Kršna. Návštěva této farmy proběhla na konci dubna a respondentem se stal pětadvacetiletý Mahdumangal, který na farmě žije již po dobu sedmi let. Protože se farma jako taková ukázala být zajímavým místem a protože její návštěva pomohla k lepšímu pochopení získaných informací, rozhodl se kolektiv autorů věnovat jednu kapitolu pro její přiblížení.

Farma Krišnův Dvůr

Mezi poli a loukami nedaleko Benešova se nachází malá farma, jíž se v roce 1991 ujali příslušníci Hare Kršna a pustili se do její rekonstrukce. Od té doby se z farmy, kterou snadno naleznete pod názvem Krišnův Dvůr, stalo místo, které občasně navštěvují sympatizanti tohoto hnutí. Ať už se účastní vždy některé části denního programu, nebo zde stráví víkend, či jakýkoli jiný volný den, dle svého uvážení, vždy mají možnost zblízka vidět a na vlastní kůži zažít jaké to je, být členem hnutí. V současnosti farmu obývá 15 členů hnutí, z toho 5 žen, všechny vdané.

Farma je dodnes v rekonstrukci a cílem je obnovit ji v původním rozsahu. Když se příslušníci Hare Kršna farmy ujali, byla většina budov téměř zbořena. Nyní je kompletní hlavní budova, stodola a vstupní brána. Stoupenci Hare Kršna se snaží na farmě vypěstovat vše přírodní cestou, po staru (orají pluhem, nepoužívají pesticidy apod.). Mají i kamenný mlýn a sami si melou několik druhů mouky. Kladou velkou váhu na vztah farmáře a zvířete. Dnes jsou již v tom všem farmaření tak zběhlí, že není problém objednat si přímo z Krišnova Dvora některé potraviny. V internetovém obchodě, který naleznete na oficiálních stránkách Krišnova Dvora, si můžete zakoupit med nebo třeba tolik vychvalované Ghí, přepuštěné neboli přečištěné máslo. Díky tomu, že stoupenci Kršny nepoužívají pesticidy ani podobná hnojiva, je tato možnost nákupu oblíbená hlavně u zastánců Bio potravin. Návštěva Kršnova Dvora a zároveň návštěva vegetariánské restaurace Govinda, o které se lze dočíst v přiložené reportáži, vedli k získání následujících odpovědí. 17)

18) Statek Krišnův Dvůr

Jak denní režim dodržují příslušníci Hare Kršna v Kršnově Dvoře u Benešova?

V Krišnově Dvoře oficiálně začíná všechno dění ve 4:30, kdy se den zahajuje uctíváním božstev. Předtím je ale každý příslušník povinen provést ranní očistu aby se tělo, po spánku, dle védské kultury, znečištěné, očistilo. Až pak se může obléct do typického oděvu, který příslušníci Hare Kršna nosí, tedy sárí pro ženy a dhotí pro muže. U Mužů se barva dhotí řídí tím, zda jsou zadaní nebo svobodní. Pro zadané je bílá dhotí a pro nezadané mnichy, kteří tak musí žít v celibátu, je dhotí barvy oranžové. Co se vstávání týče, tak ve skutečnosti záleží na každém členovi samotném, kdy svůj den začne, ale musí stihnout očistu a uctívání božstev. Samotný Mahdumangal, kterému zkráceně říkají Madhu, začíná svůj den už mezi 2:30 a 3:00.

Uctívání božstev tedy trvá od 4:30 do 5:15. Pak následuje hodinové volno, které zpravidla využívají k individuálnímu modlení. V sáčku zavěšeném na krku sebou nosí takzvané „Japa Mau“, což jsou modlitební korálky, které by měli projít, dle duchovního vůdce, alespoň 16x za den, u tohoto procesu „modlení“ zpívají Hare Kršna mahamatru. Mahamantru musí vyslovit 1728x, což znamená, že v jednom kolečku ji musejí říct 108x. Nemusí to říct vše najednou, mohou si toto odříkávání mantry rozvrhnout do celého dne dle svého. To znamená, že v jednom kolečku modlitebních korálků nemusí zopakovat mahamatru přesně 108x. Důležité je, aby na konci dne měli mahamantru odříkanou 1728x.

Po tomto hodinovém modlení přichází na řadu další důležitá část programu, kterou je vítání božstev a vítaní duchovního učitele. Během této duchovní chvíle se božstva převlečou do čistých šatů a uvítají do nového dne. Po tomto obřadu přichází na řadu přednáška, kdy se většinou čte nějaký verš z Bhagavadgíty. Ten je nejprve přečten v sanskrtu a pak v češtině. Následuje jeho vysvětlení a diskuze mezi příslušníky o jeho významu. Teprve po přednášce, která končí kolem 9:00, je čas na společnou snídani. Když všichni naberou síly do nového dne, přichází na řadu další povinnosti. Tentokrát se jedná o práci, která představuje pro každého něco jiného. Hlavně záleží na ročním období, více práce je při samozřejmě při žních, než v zimě, kdy je pole zapadané a zmrzlé. Mezi povinnosti obyvatel Kršnova Dvora patří hlavně péče o krávy, půdu a statek. Právě věci jako je kydání hnoje, orání nebo třeba sázení rostlin, by se měli provádět levou rukou, neboť příslušníci Hare Kršna věří, že právě levou rukou se dělají věci „špinavé“ a na tu pravou pak zbývají věci „čisté“. Další věcí, která patří mezi povinnosti je propagování Hare Kršna pomocí průvodů, přednášek, různých akcí nebo prodeje knih o hnutí. Pomocí těchto aktivit získává hnutí finanční podporu na svou činnost. Peníze získávají také díky mlýnu, kde se mele mouka „postaru“ tedy na kameni a následně prodávána.

Kolem 13:30 je práce přerušena kvůli pauze na oběd. Když je slunečné počasí, tak si příslušníci Hare Kršna rádi sednou ven na dlouhé koberce natažené na malé louce pod lípou. Předtím než se společně pustí do jídla, je jeden talíř nabídnut Kršnovi. Tzv. Maha prasádam, neboli Kršnův talíř. Až pak všichni usednou proti sobě a začnou obědvat. Oběd většinou trvá do 14:30 a pak se všichni uchýlí zpět k práci. Té se věnují do 19:00, kdy je čas na večeři. Večeří se přibližně do 20:00, pak je čas na večerní bohoslužbu.

Nějaký čas, kdy by měli jít všichni spát, není přesně stanoven. Zaleží na každém, kolik hodin spánku mu stačí. Madhu, který s námi hovořil, uvedl, že mu klidně stačí šest hodin spánku. Tento denní režim na statku bývá narušen tím, že se členové také vydávají do ulic a měst, prodávat vypěstované plodiny, mouku atd. V naší přítomnosti na farmě chyběl jeden manželský pár z důvodu propagování sekty v Praze.

Čím se liší denní režim příslušníka Hare Kršna v Čechách a zahraničí?

Madhu se také postaral o geografický rozsah naší práce, neboť v roce 2011 strávil dva měsíce v Indii. V květnu a červnu pobýval v největším centru hnutí Hare Kršna v Gurukuly. Indie jako taková pro něj byla odlišná od České republiky hlavně v tom, že když někomu řekl, že je členem Hare Kršna, lidé věděli o co se jedná. Také byli ochotni u sebe některého z mnichů pohostit, protože vědí, že tito mniši jsou osobami žijícími v duchovním světě a uctívajícími Kršnu.

Centra Hare Kršna dodržují stejný denní režim, jako centra kdekoliv jinde na světě. Není divu. Tento denní rozpis je starý už tisíc let a tak je hluboce zaryt v mysli každého příslušníka. Jediným rozdílem oproti České republice je vstávání. V Indii už mniši vylézají z postelí kolem druhé hodiny ranní. Jinak, co se času určeného na práci týče, Madhu zde hlavně studoval, aby své načerpané vědomosti mohl přenést do vzdělání dětí Hare Kršna u nás v Čechách.

Jak se liší denní režim příslušníků Hare Kršna u mužů a žen?

Ženy mají identický rozvrh jako muži, jen jejich denní náplň se liší. Hlavní povinností žen je mateřství a péče o děti. Dále pak šijí šaty, starají se o dobytek, zahradu a vaří. Avšak příprava jídel není jen výsadou žen. Poctivě se střídají s mužskými příslušníky. Co se týče manželských párů, tak ty se mohou rozhodnout , zda budou pracovní náplň dne plnit společně nebo odděleně.

V jakém měřítku se liší výuka dětí Hare Kršna a dětí studujících v klasickém vzdělávacím systému?

Pohled na vzdělávání dětí se od toho našeho naprosto liší. Systém současného školství je opovrhován. Děti jsou vedeny k solidaritě a jsou vyučovány individuálně, či v malých skupinkách. Konkrétně, děti z Krišnova Dvora jednou za měsíc dochází do blízké, Postupické školy, kde stráví jeden den, během něhož dostanou úkoly na další měsíc. Místní příslušníci hnutí sdílejí názor, že děti Hare Kršna jsou duševně napřed, před dětmi z běžných škol, protože je jim věnována individuální pozornost a péče.

Pohled na vzdělání se liší také v Indii. Děti a mladiství do školy v centru Gurukuly, jejíž ředitel je českého původu, chodí od pěti do devatenácti let. Jejich školní den je pak striktně uspořádaný. Vstává se ve dvě hodiny ráno a pak následují činnosti jako je zpívání mantry, uctívaní božstev, učení se veršů z Bhagavadgíty, společná příprava snídaně, studium angličtiny, filosofie, astrologie nebo třeba léčitelství. Nezapomíná se ani na bojová umění jako je třeba kung-fu. Tento výčet aktivit je jen zlomkem toho, co Madhu v Indii zažil. Veškerá výuka probíhá venku, a jak nám sám sympatický mnich prozradil, z dětí se díky ní stávají opravdu velké osobnosti.

19) Výuka v Indii

Více fotografii najdete ve fotogalerii níže.

Závěr

Psal se rok 1966, když v Americe vznikla organizace s názvem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON). Jejím zakladatelem se stal Šríla Prabhupáda, který do Ameriky přijel z Indie a spolu s sebou přivezl i novou víru. Víru v Kršnu, který je zdrojem veškeré radosti a jehož součástí je každý z nás. Hnutí Hare Kršna se stalo nejen vírou, ale také stylem života. Jeho příslušníci se musí vyhýbat nezákonnému sexu, pojídání masa, hazardu a drogám. Hnutí ovlivňuje jejich manželství, vzdělání i každodenní život. Manželé mohou mít sex jen za účelem zplození potomka, ve vzdělání je kladen důraz hlavně na duchovní vědomosti a každodenní život má určitý harmonogram, který se příslušníci hnutí snaží striktně dodržovat.

Na farmě Krišnův Dvůr nedaleko Benešova, žije 15 členů hnutí, kteří nám ochotně poreferovali o tom, jak denní režim dodržují oni. O nějakém dlouhém vyspávání si jako Hare Kršna můžete nechat jen zdát. První obřad zde začíná již kolem půl páté ráno, po něm následují hodinové meditace a před snídaní je zapotřebí ještě přivítat božstva a duchovního učitele. Nesmíte zapomenout ani na přednášku, kdy se čtou verše z Bhagavadgíty a vysvětlují se jejich významy. K snídani se tak dostanete až kolem deváté hodiny a obzvláště v době žní je dobré pořádně nabrat síly, neboť po snídani přichází na řadu fyzická práce. Až do dvou hodin se obyvatelé Krišnova Dvora starají o pole, louky, krávy a rekonstrukci statku. Ženy se věnují lehčím pracím jako je zahradničení, příprava oběda a péče o děti. Když je hezké počasí, tak kolem druhé hodiny všichni společně usedají k obědu přímo pod širým nebem. Jídlo zbavené karmy, takzvaný prasádam je nejprve nabídnuto Kršnovi a až pak se mohou pustit do jídla ostatní. Obědu věnují tak hodinu času a pak se vrací zpět k práci. Někteří vyrážejí do města propagovat hnutí, prodávat knihy a výrobky, které na farmě vyrobí a vypěstují. Mezi oblíbené zboží patří například na kameni po staru mletá mouka nebo ghí, přepuštěné neboli přečištěné máslo. Kolem devatenácté hodiny je čas na večeři a pak na další etapu obřadů. Před spaním si musíte být jistí, že jste za den řekli 1728x Mahamantru a splnili tak jednu ze svých hlavních povinností.

Co se týče otázky ohledně rozdílu v každodenním rozvrhu mužů a žen, ukázalo se, že tu skoro žádné nejsou. Jejich denní rozvrh je téměř identický. Je tu jen ten klasický rozdíl, kdy ženy dělají lehčí práci než muži. Starají se hlavně o děti a dobytek, zatímco muži zastávají těžkou práci na poli. V době žní ovšem každý přiloží ruku k dílu, neboť to je na Kršnově Dvoře ta nejrušnější část roku.

V Indii, která se stala dalším místem našeho zájmu, je tento denní režim odlišný hlavně v tom, že se vstává už ve dvě hodiny ráno a čas, který v Krišnově Dvoře věnují práci, je zde investován do duchovního vzdělání. Právě zde narážíme na rozdíl mezi vzděláním dětí Hare Kršna a dětí v klasickém vzdělávacím systému, který známe u nás. Děti příslušníků hnutí vzdělávané ať už v Indii nebo České republice, se zabývají předměty, které jsou pro náš školní systém spíše neobvyklé. Hlavními předměty jsou pro ně například astrologie či léčitelství. Pro vzdělávání dětí Hare Kršna je nejdůležitější vzdělání duchovní. To je také důvod, proč tyto děti v České republice nedochází do školy každý den. Aby měli čas na prohloubení svého vztahu s Kršnou a duchovní výchovu, dochází do školy jednou za měsíc, dostanou úkoly na měsíc následující a dále se vzdělávají doma. Klasickou každodenní výuku, kterou známe u nás, můžeme najít v Indii, kde se ovšem věnují duchovnímu vzdělání celý týden.

Tento styl života má příslušníkům Hare Kršna pomoci dostávat se stále blíže ke Kršnovi až s ním úplně splynou. Tohoto nelehkého úkolu se v České republice zhostilo přes 200 příznivců a v dnešní chaotické době jich přibývá. Členem hnutí se může stát každý z nás, je k tomu zapotřebí „jen“ pevně věřit a projít obřady přijímání. Ten, kdo zvládne projít i nejvyšším obřadem, se stane takzvaným Sanjása. Život tohoto člena pak musí být v chudobě, službě Kršnovi, dobrých skutcích a celibátu. Jak jsme se přesvědčili, život těchto lidí není úplně jednoduchý, ale když něčemu věříte, vaše víra vám pomůže překonávat překážky, tak jako pomáhá příslušníkům Hare Kršna.

Přílohy

Reportáž z návštěvy Krišnova Dvora

Hare Kršna, jiný svět

Postávám na autobusovém nádraží a snažně doufám, že mí spolužáci z Prahy mají natolik vyvinutý orientační smysl, aby se neztratili v našem sedmnáctitisícovém městečku Benešov. Co ten je proti pražskému, monstróznímu bludišti? Po pár minutách dalšího doufání se ke mně úspěšně připojují a odebíráme se na vlakové nádraží, kde nastupujeme do historicky vyhlížejícího, jedno vagonového „Orient expresu „. Po dvacetiminutové „klepanici“ jsme konečně na místě určení. A to v Městečku u Benešova, sídle oddaných Kršnovi.

Po tom, co vláček zmizí v zatáčce, nás obstoupí úplné a slastné ticho. Jen zpěv rozmanitých opeřenců narušuje tuto harmonii. Odvážným krokem počínáme sledovat cestičku linoucí se k branám velkého statku - Krišnova Dvoru. Cestou zpozorujeme chlapce, který se neohroženě a s rychlostí větru prohání po louce. Tak jako žádné jiné děti. Působí naprosto spokojeným dojmem a vypadá to, jako by na tu louku určitým způsobem patřil. Vůbec mu nevadí, že jeho chatrné boty by mohly propustit kdejaký trn, či hmyzí žihadlo. Vůbec mu nevadí, že možná chytne klíště, protože mu tráva sahá až k hrudníku. Není to vystrašené a rozmazlené dítě naší doby. Takové, jehož svoboda je spoutávána panickým strachem jejich matek. Je to svobodné dítě, objevující krásu přírody bez jakýchkoli předsudků. Stejně jako na počátku našich věků.

Poté, co jsme vstoupili do bran nás hned několik členů hnutí vesele zdraví typickým „Hare Krišna!“ Načež slušně odpovídáme, sem poněkud nehodícím se, dobrý den. Jeden z nich nám vyráží vstříc a po vyslovení našeho záměru mizí ve velké budově se slovy, že na naši přítomnost upozorní a že to je „supr“, že jdeme akorát na oběd. Ve stádu mých svěřenců zavládá panika, že jdeme nevhod - tedy na oběd, ač je už půl druhé odpoledne, načež jsme ujištěni, že pro ně je povinnost nás pohostit a že to udělají velmi rádi. Tak o pár minut později usedáme asi s deseti členy hnutí na dva dlouhé koberce, natažené na loučce pod velkou lípou čelem proti sobě. K obědu se podávají brambory s rýží a s naprosto vynikajícím domácím sýrem. Mezitím hovoříme. Oni se ptají nás odkud jsme, co studujeme za školu, kolik nám je let atd. A my se počínáme ptát opatrně jich na jejich filozofii, život i denní rutinu. Proč opatrně? Protože každý příslušník Hare Kršna vypadá tak trošičku jako z jiného světa, přinejmenším z hodně vzdálené země a v našem podnebném pásu se nejen mě zdá jejich oděv trochu strohý. Prvních 5 minut pro mne byli všichni naprosto nepochopitelné bytosti ale poté, co jsem začala naslouchat, se můj pohled změnil.

Nejvíce s námi hovořil Mahdumangal, který je mnichem a má na starosti péči o božstvo, což je velice vážená a důležitá funkce. Je členem hnutí již od svých 18 let a nyní mu je něco kolem 25 let. Snahu lidí v hnutí přirovnává k házení kamenů do vody. Když se lidé snaží trefit na stejné místo, kamínky dělají kruhy a tyto kruhy se spolu spojují a plynou společně směrem k okolnímu světu. Jak poetické. Ale jaká je realita? Jak se později dozvídáme, je to vše o rutině a řeholi. Vše je dané celkem pevným řádem. Ale příslušníci to neberou jako povinnost. Je to pro ně jejich vlastní snaha se očišťovat a pěstovat duchovno. Není to pro ně něco, co musí, ale něco co chtějí a co si vybrali. Povšimneme si jednoho talíře připraveného k podávání avšak, nikdo se ho nevšímá. Je to Maha prasádam, neboli Kršnův talíř. Je mu vždy nabídnuto jídlo i pití, před tím, než ostatní začnou jíst. Dále se dozvídáme, že znaky na jejich čelech se nazývají Tilak a jsou kresleny jílem z posvátné řeky Gangy. Copánek na týlu hlavy má hlavně rozlišující charakter. A to ten, aby lidé poznali příslušníka Kršny od budhisty, a jmenuje se Šika. Madhu , tak mu zkráceně říkají, nám také vysvětluje, že rozlišují pravou a levou ruku a to ve smyslu, že pravou rukou se dělají „čisté věci“ a levou ty „špinavé“, jako je třeba orání, sázení rostlin atd. Náš zasvětitel do světa Hare Kršny je vstřícný a kamarádský, proto se neostýchám zeptat se na ožehavější témata, jako je jeho osobní život. Jeho oděv je bílý, což značí „zadaného“, naopak oranžový mají mniši, kteří ještě nenašli partnerku a žijí v celibátu. Má přítelkyni, která celý život žije v přesvědčení Hare Kršna. To mi přijde naprosto obdivuhodné, jelikož Madhu upřesnil, že on je první muž, se kterým se sblížila. Nyní mají roční „zkušební lhůtu“, kdy můžou oba promyslet, jestli se k sobě hodí, nebo ne. To mi přijde celkem praktické. Dalším tématem jsou krevní transfuze. Krišnovci to sice odmítají, ale v případě krajní nouze transfuzi podstupují. Na rozdíl od Savědků jehovových, kteří jsou v tomto směru více umanutí a raději poškodí lidské zdraví, než aby připustili transfuzi. Co se života v Krišnově Dvoře týče, Madhu se nám chlubí tím, že loňský rok byli již 7 měsíců v kuse naprosto soběstační a toto číslo chtějí samozřejmě zvyšovat. V zimě kupují hlavně zeleninu, která se jen těžko pěstuje v tomto ročním období, zvláště bez technických prostředků. Poté se zmiňuje, že dvakrát do měsíce drží půst. Na Kršnovy narozeniny se drží půst celý den až do půlnoci a pak následuje obrovská hostina. Takto se „nacpat“ po dvanácti hodinách půstu popisuje Madhu jako „opojné“. Když nám dojdou dotazy, necháme Madhumangala jít si po svých, protože má jistě nějaké povinnosti a přebírá si nás chlapík, oblečený ve více méně pracovním oděvu.

Má totiž na starost místní mlýn na mouku. Následujeme ho do prostorné stodoly, kde spatřujeme celodřevěný mlýn. Je prý vyroben podle tradičních zvyků na objednávku. Veškerá mouka je mleta na kameni jako za starých časů. A nádherně voní! Místní mlynář nám dává sáhnout a přičichnout k čerstvě namleté mouce. Je ještě teplá. Po „moučné“ exkurzi se ještě na chviličku zapovídáme a potom již opouštíme tento svět, který se z „našeho“ světa dokázal skoro úplně vytratit.

Tyto bytosti mají můj obdiv, protože takto žít bych asi nedokázala. Ale v jedné věci jim dávám za pravdu a to v té, že duševní stránka dnešního člověka je zakrnělá. Nedokážeme se již navracet k přírodě a chápat ji tak, jako oni. Žijeme v každodenním shonu. Tento shon oni ze svého života vytěsnili. Přestože vstávají již ve 3 hodiny ráno, modlí se a mají jiné povinnosti, přes to všechno žijí poklidně a plynule. Brána Krišnova Dvoru se za námi zavírá a naše kroky zpět do civilizace jsou sledovány jen lučním kvítím a pasoucími se krávami na nedaleké louce. Hare Kršna !

Rozhovor o průběhu všedního dne a způsobu života na statku Krišnův Dvůr

Jak probíhá váš všední den?

Program začíná ve 4:30 ráno každý den, ale jakože de vo to jak každej chce vstávat.. já třeba vstávám ve 2:30 až ve 3 ráno plus mínus.. takhle to mám .. ráno pokaždý koupel protože vlastne po spánku je člověk nečistej podle „védské „ kultury. Pak teprve se vlastně oblečem do toho našeho tradičního obleku. Tradiční sárí věci.. ve 4:30 začíná program uctivání božstev to trvá do čtvrt na šest plus mínus no pak je vlastně jakoby do čtvrt na sedm takový volno, ale my máme japa mau v tom pytlíku to znamená něco jako modlení a zpíváme si haré kršna mahamatru.. jak řekl náš učitel minimálně 16 koleček za den, to znamená 1728x říct to haré kršna mahamatra, což znamená že v jednom kolečku to musíme říct 108x … todle si může většinou člověk rozvrhnout nemusí to nutně říct v tom jednom kolečku 108x, ale aby na konci měl těch 1728. Pak v 7:15 začíná naše duchovní chvíle což je vlastně vítání božstev, který se převlečou do jiných šatů a taky vítání našeho duchovního učitele a to trvá tak do osmi třiceti, pak je přednáška do devíti hodin. Po přednášce se de na společnou snídani a pak začíná práce a povinnosti což trvá do 13:30 pak oběd a pak vlastně povinnosti až do večera. Mezi povinnosti například zemědělství, oprava baráku, mlýn, krávy tady sou takže „gorala“ uklidit a vykydat hnůj, no a teď jakoby nic moc, ale když sou žně tak toho je prostě hodně. (Jaká je úloha žen? Jakoby připravují jídlo??) no ženy připravují jídlo, ale to dělají i muži.. je to vlastně rozdělený.

Kolik tu s vámi žije žen?

No to já nevím.. asi raz dva tři… pět žen, většinou sou už vdaný a maj tu svoje manžele.

Kdy mají čas na sebe jako manželský pár?

No to je na nich prostě, jestli splněj svoje povinnosti tak můžou mít čas jen na sebe. Není to jakoby tak, že teď je čas povinností musíte se od sebe oddělit a můžete k sobě až teprve, když vám to někdo povolí. Ty povinnosti můžete třeba dělat pospolu.. je to prostě na vás jak tady ten manželskej život budete žít.. je tu například jeden manželskej pár, kterej tu zrovna teď teda není a ten peče spolu sušenky a vozej je na trh každej den… Co se týče šíření háre kršny tak každej čtvrtek máme program v Praze „govinda“, to je restaurace na Palmovce, kde každej čtvrtek jako farma má přednášku. Vod pěti harina, pak přednáška a pak hostina. To je jakoby naše šíření plus ještě mniši rozdávají svíčky v Praze různě.. většinou na Andělu potkáte maru sudána, to je takovej malej veselej mnich, prostě když tam pudete budete koukat po oranžovým tak ho sto procentně uvidíte haha..

V kolik hodin vlastně chodíte spát?

Védská kultura říká, že novej den začíná s tím kdy my deme spát.. takže je to prostě na každým kdy pude spát.. jestli někomu stačej čtyři hodiny a vstává ve 4 tak může jít spát o půlnoci.. Já třeba vím, že já mám tak šest až pět , když mám pod pět tak sem jakoby další den nevrlej, ale jakoby šest hodin by mě úplně bohatě stačit… zas když si dám třeba osm tak už je člověk přespalej, takže já chodím spát většinou kolem devátý a říkám no kolem tý třetí vstávám… denní program se liší sobotou a nedělí ,kdy v sobotu vlastně od sedmi od večera máme uctívání božstev a v neděli je program pro veřejnost… kdy je všechno stejný až na to, že ve dvě místo oběda je přednáška a po přednášce je obrovská hostina .

A co vy a manželství?

Co se týče manželství já mám 19ti letou manželku, když sme se viděli podruhý, tak se to ňák tak už vyhrbilo a ona mi vlastně řekla, že sem první mužskej co na něj šáhla a že se někomu takhle žena otevře a začne důvěřovat to už něco znamená. Je schopna následovat vlastně já sem jedinej koho tam má..

A nevidíte její nízký věk jako nevýhodu? Přeci jen 19 let není moc.

No než sme do toho šli tak sme si nejdřív nechali udělat horoskop, kterej nám řek aby sme byli spolu, když todle sedělo tak tady existuje takový „zkušební období“ což je jeden rok, po dobu kterýho z toho můžeš vycouvat a že si člověk vyjasní očekávání… já mám očekávání todle,todle,todle a ona má taky svoje očekávání.. todle vlastně vyjasní celou situaci, jakej chce barák, kolik peněz.. nemůže dojít k situaci, kdy nastane já chci todle… no počkej já chci todle.. atd takhle ty vlastně víš co každej od každýho očekává a pak víš jestli do toho s ní fakt deš nebo sorry, ale ne…

Rozhovor o rozdílech mezi Českou republikou a Indií

Jaký je rozdíl mezi Českou republikou a Indií?

Po duchovní stránce je to spíš o kvantitě , že vlastně ta Indie je nejvíc nábožná země a ta kultura, tak vona se uchovala v Indii. Takže tam všichni vědí vlastně o co de, že sme tohohle náboženství.. ty lidi to chápou proto tam je vlastně víc zbožnosti. Ty lidi mají větší úctu a jsou mnohem víc zdvořilejší. Tam když v „šatánu“ (nerozuměl sem co to je, ale bude to jejich oblečení ) tak se ti ženy normálně klaněj, některý tě pozvou i domů chtěj tě nakrmit, pohostit. Oni vědí, že seš osoba která žije v duchovním životě.. ale tak jako samozřejmě to není po celý Indii, jen někde dochovali tydle střípky kultury.. Co se týče center Hare Kršna tak my máme centra v podstatě všude na světě a ten standard je všude stejný v těch chrámech, takže moje realizace je taková, že sem byl v podstatě všude.. všude kam přijedou panuje přátelská atmosféra, dostanu najíst a je tam vlastně stejnej režim na kterej sem zvyklej všude na světě! V Indii tam se uctívá všechno po Mickey Mouse, po Hitlera.. tam se fakt uctívá úplně všechno i různý polobohy a tak.. a my uctíváme jako nejvyšší osobnost božství Kršnu, která se uctívá v chrámech, může mít jakýkoliv podoby, ale furt to bude Kršna… Moje úloha právě tady je vlastně, že pro božstva vařím, převlíkám je a starám se o to chrámový uctívání a… a proč ti to vlastně říkám?? „já se ptala na krmení těch soch každej den“ pro tebe sou to sochy, pro mě je to nejvyšší pán.. jakoby skrze duši můžeme vidět hmotný věci trávu, mlejn a ta podobně a Kršna je vlastně duševní, že ona se může ztvárnit pomocí nějakého hmotného předmětu a právě to je pro nás ta Kršna.. on vlastně může sestoupit ty se musíš právě snažit aby on přijal to co mu nabízíš.. je to vlastně silná realizace každýho toho z nás kdo tu žije, že to nejsou jen sochy.. a když přijdou hosti tak jim vaříme a až to teprve snědí voni, což je vlastně to obětování těm Kršnám tak to pak teprve jíme my… takže nejíme nic co by nejdřív nebylo obětováno Kršnám

Takže denní režim v Indii je stejný jako tady?

No furt stejnej, to je proces kterej je danej tisíc let, je to proces seberealizace je to vlastně obnovení ztracené lásky k bohu.. a když někoho miluješ tak mu i uvaříš víš co má rád a nejčistší co mu můžeš dát je to co vypěstuješ.

A když jste byl v Indii tak jste žil taky na nějaké farmě nebo kde?

No já žil přímo v tom centru Gurukuly, který je vlastně největší na světě vůbec.. a tam je škola, která je přímo založena na principech.. já tam byl vlastně hlavně kvůli studiu… jedna z mých dalších služeb tady je, že vlastně učím ostatní tak abych viděl jak ta škola vlastně funguje a mohl to přenýst sem.

A v Indii je to pro děti nějak omezené?

Tak já byl vlastně nejstarší ze studentů, který tam kdy byl.. většinou tam choděj od těch pěti do devatenácti let.

Proč tam třeba nejezdí nějací starší „nadšenci“?

No protože vlastně ty lidi tam utvářej kolektiv a aby přijmuli někoho novýho tak musí hýřit energií a ten režím co tam maj je tak strašně striktní a plnej.. tam se fakt vstává ve dvě hodiny ráno.. program vypadá takhle: vstává se brzo ráno, zpívá se čapá, učej se verše, oběti, uctívaj se božstva, připravuje se na snídani, potom mají angličtinu, filozofii, maj i astrologii, léčitelství, bojový umění, kung-fu, pak spolu vařej, pak maj rozezpívání manter, prostě fakt tak nabitý.. to by sme tu byli dvě hodiny než bych to všechno popsal… voni se učej venku, to prostředí ve kterým se učej! To je nRtečný … škoda, že ste tu nebyli před tejdnem to přijeli dva učenci na dva tejdny tak byly přednášky, semináře.. a jak oni žijou v tom striktním prostředí, to sou tak nRtečně velký osobnosti, fakt charakter.. jaký maj poznání v jejich letech, jejich vystupování, já sem z toho úplně paf prostě… já tam byl v tom nejteplejším období, květen červen, kdy zrály manga..to je taková extáze, si nedovede představit co znamená fakt zralý mango, to je měkoučký, to pomačkáš pak tam máš takovou šťopku celý to vysaješ.. a to má něco mezi jahodou takovou strukturu jak má vodní meloun, slaďoučký.. prostě pomerančový, prostě víš totální nektar! .. s tím co prodávaj tady to nemá vůbec nic společnýho.

A chystáte se zase někam?

Jojo zas do Indie, i když teď nemůžu protože tu mám závazky nějaký.. a určitě jestli tam pojedu tak se ženou už.. jako závazek beru tudle farmu samozřejmě.

Byl jste někde jinde než v Indii?

Na Slovensku, Rakousko, Německo a tak.

Potkal jste nějakého čecha, když jste byl v Indii?

Jasně.. přímo ten ředitel školy je čech, právě proto sem tam vlastně moh bejt v těch osmadvaceti letech, protože sme přátelé.. on je velice duchovně pokročilá osoba, ale fakt velice.. teď sou tam tři kluci z čR zrovna.

Jaký je teď teď váš plán?

No cílem našeho života je v podstatě pořád se vzdělávat a pracovat na svoji osobnosti, je pořád co zlepšovat, pořád…vlastně cesta do Indie je jako poutní cesta, když sem ta byl poprvý navštívil sem ty posvátný místa, když podruhý tak sem byl v tý škole a jestli tam pojedu potřetí tak zas někam jinam.. nejsme jako turisti, ale fakt to je pro nás jak posvátná cesta.. navštívit ty osobnosti, který tam fakt sou, ty duchovně velice silný osobnosti… jen je musíš hledat, v indii máš prostě všechno.

Reportáž z návštěvy vegetariánské restaurace Govinda

Co by to bylo za seminární práci o Hare Kršna, kdybychom se alespoň okrajově nepokusili pochopit, o co se vlastně v tomto hnutí jedná. Proto jsme se rozhodli vplout mezi jeho příslušníky a seznámit se s ním prostřednictvím jejich slov a pocitů. Tuto možnost jsme dostali nejen při návštěvě statku Kršnův dvůr, ale také ve vegetariánské restauraci Govinda, kterou provozují právě příslušníci Hare kršna. Každou středu se zde koná program, který má za úkol přiblížit návštěvníkům filosofii, z níž hnutí vychází. A právě ve středu 16. 5. 2012 vyrazila naše trojčlenná skupina vstříc novým poznatkům, které program sliboval a které by mohli obohatit naši práci.

Když vejdete do prostor restaurace, všude se line vůně vonných tyčinek, kolem vás chodí ženy oděné v typické, bohatě zdobené sárí, a muži s vyholenou hlavou, jež zdobí jen malý „culíček“ na zátylku. Zpočátku jsme byli trochu nervozní, jelikož jsme mezi přítomné moc nezapadali. Naše nervozita se naštěstí rozplynula s prvním úsměvem, kterým nás vítala jedna postarší žena. Ukázala nám, kam se máme usadit a odešla se věnovat dalším příchozím. Program se odehrával v malém krámku, kde si můžete zakoupit jak již zmiňovanou sárí, tak třeba čaje či si vybrat z široké nabídky šál, tunik apod. V druhé půlce obchodu se nachází malé hlediště, ačkoliv lépe řečeno jsou to spíše nízké židličky seřazené do čtyř řad. Na každé židli je upevněno několik malých zvonečků, které jsou jen zlomkem dekorace v místnosti. Jednou z věcí, kterých si hned po příchodu všimnete, je na zdi pověšená zarámovaná Mahámantra, jejíž přítomnost se v průběhu programu velice hodila.

Samotný program začal milým přivítáním mladou slečnou, která si rozpačitě sedla za mikrofon a s sebou si na pomoc přinesla malé piano. Po její levici usedla ještě jedna slečna, která držela v rukou takzvané kartály neboli činelky. Po její pravici pak byl mladík, jehož hudebním nástrojem se stal mridanga, něco jako oboustranný buben. Potom, co jsme se museli přiznat, že jsme na tomto programu úplně poprvé, přišel čas pro hudební nástroje a Mahámantru. Mahámantra, se vždy opakovala po slečně u mikrofonu, jednou ona, jednou my. Nejednalo se jen o suché odříkávání, ale hudba udávala rytmus, který se pomalu zrychloval. Zpočátku jsme museli použít nápovědu v podobě zarámované Mahámantry na zdi, ale po několika opakování se vám její slova vryjí do paměti. Čím rychleji jsme mantru odříkávali, tím více byli ve vzduchu cítit vibrace našich hlasů. Čím víc vibrace sílili, tím více se oddaní Kršny, ale i lidé na pohled „normální“, pohupovali do rytmu a doprovázeli hudbu tleskáním. Ke konci Mahámantra nabírá pomalé tempo, které vás jemně ukolébává a uklidňuje. Když jsme mantru úspěšně po povinných 108 opakování dokončili, trošku jsme si oddychli, protože chvílemi je přeci jen opakování jednoho a toho samého unavující a někteří z nás sem tam nenápadně zívali.

Protože si slečna moderátorka potřebovala odpočinout, na podiu ji vystřídal postarší pán. Měl za úkol něco nám zazpívat, ale byl výzvou ke zpěvu tak zaskočený, že k našemu nemalému zděšení, opět začal zpívat Mahámantru. Další kolečko 108 odříkání už jsme odříkávali s posledními zbytky sil, ale zvládli jsme jej a zvýšili si tak body na našem božském kontě. Zároveň jsme dosáhli jistého očištění a přiblížili se k reinkarnaci v něco krásného, co je blíže ke Kršnovi. Tedy aspoň tak to podle přítomných slibuje Bhagavadgíta. Po odříkání mantry pán uvolnil místo zpět slečně moderátorce, která nám zazpívala krátkou písničku v sanskrtu. Někteří účastnící zpívali s ní a my, jako neznalci sanskrtu, jsme měli možnost čerpat atmosféru kolem nás. Je třeba říct, že ačkoliv pro nás 216 odříkání Mahámantry nebylo zrovna nejjednodušší, atmosféra kolem byla nabitá energii a pozitivní náladou přítomných.

Vonné tyčinky nabývali na síle a my nedočkavě čekali, až začne další část programu, tedy přednáška. Očekávali jsme seznámení s indickou filosofií a dostali jsme seznámení s jedním ze 700 veršů Bhagavadgíty. Předtím než se verš přečetl, musela se pronést další mantra, aby nám bylo umožněno jej slyšet. Verš se nejprve přečetl v sanskrtu, následně v češtině a pak následoval jeho výklad podle Bhagavadgíty. Verš, který jsme měli možnost poznat, se týkal transcendentálního poznání. Slečna přednášející k němu pak zaujala svůj subjektivní postoj a vysvětlila nám, jak jej chápe ona.

Dozvěděli jsme se, že Kršna vidí do srdce každého z nás. Vidí naše sny a touhy. Pomáhá nám buď naše touhy uskutečnit anebo, což je prý ještě lepší, se jich zbavit. Vše, co děláme, je jen naše touha. Dá se říct, že právě naše touhy po moci či bohatství nás uvrhují do neštěstí. Kršna nám svou pomoc nabízí neustále pomocí malých znamení. Tím nejčastějším je, že nám sešle Bhagavadgítu. Pomocí ní pochopíme, že tento svět je jen iluze. Skutečné je to, co funguje. Funguje tento svět? Podle Kršny ne a proto je jen iluzí. Oddaní Kršny věří, že jejich pán je všude. Není možné se před ním skrýt a ať už jsme květina, kočka nebo pes, Kršna na nás čeká a chce, abychom si k němu našli cestu a přišli za ním. Nevadí mu, že na něj zapomeneme, protože on ví, že se k němu vrátíme. Je naší jedinou volbou, neboť je milostivý a jedinečný. Je jen jeden jediný, tudíž nemáme možnost volit si jiného Kršnu třeba ve volbách.

Velký důraz byl při výkladu také kladen na krásu. Krása je totiž pomíjivá a vlastně ani pořádně neexistuje. Řeknete-li někomu, že je krásný, pletete se. Protože když někoho rozříznete, najdete jen maso, orgány a vlastně vůbec nic krásného. Naše přednášející se pravděpodobně pohybuje v lékařských kruzích, jelikož sama několikrát viděla, jak člověk vypadá zevnitř. Je tedy hloupé někomu říkat, že je krásný, protože to není pravda. Důležitá je ta duchovní krása. Naše skutečné ego, tedy svalupa.

Slečna brala přednášku, jako možnost splatit svůj dluh Kršnovi. Byla její první a tak byla trochu nervozní, ale při výkladu verše z Bhagavadgíty z ní nervozita pomalu opadávala. Byla znát její velká důvěra v tuto knihu a Kršnu. Ta neopadla ani při dotazu jednoho zúčastněného. Pán, který působil jako člověk na půli cesty ke Kršnovi, který zvažuje, zda jít dál nebo se vrátit, položil velice zajímavý dotaz. Zeptal se, proč, když je Kršna dobrý a milostivý, existují na světě lidé s handicapem nebo třeba děti v Africe, které trpí hlady. Odpověď, některé z přítomných, kteří byli na programu poprvé, dost zarazila. Neboť podle Bhagavadgíty neštěstí dětí v Africe i všech dalších, kteří v tomto životě něčím trpí, je trestem za jejich skutky v minulém životě. Někteří z nových přítomných se zvedli a program opustili, už při čtení z Bhagavadgíty, ti, co to neudělali s nimi, to začali zvažovat teď. Naše výzvědná skupinka ale vydržela až do konce, kdy jsme byli pozváni na večeři, která byla návštěvníkům nabídnuta zcela zdarma.

Ačkoliv jsme měli v úmyslu odejít, vlídná slova a přesvědčování jednoho z příslušníků hnutí, nás zavedli do horního patra restaurace. Zde jsme dostali tác s jídlem a u pultíku, kde jsme si jej vyzvedli, jsme zanechali nějaké drobné jako poděkování. Ti, co mají rádi pořádný kus masa, by si na jídle asi moc nepochutnali. Naše večeře se skládala z polévky, která připomínala bramboračku, ale spíš než brambor byla plná fazolí. Po polévce přišel na řadu hlavní chod. V podání kuchařů Hare Kršna jím byla rýže na kari s rozinkami a zeleninou. Nesměl chybět ani salát, jež byl kombinací ředkviček, koření a bílého jogurtu. Jako sladkou tečku na konec jsme dostali kousek zákusku, který připomínal měkký turecký med.

Jelikož jsme během přednášky přiznali, že jsme studenti píšící o Hare Kršna seminární práci, poctila nás svou přítomností při večeři jedna z příslušnic hnutí. Mysleli jsme, že budeme mít možnost zeptat se jí na pár otázek, ale dvaadvacetiletá Aneta nás skoro nepustila ke slovu. A tak jsme se při rychlé večeři dozvěděli jeden z důvodů, proč v jídelníčku příznivců Kršny není maso. Je to například proto, že věří, že když si dají třeba kousek vepřového, budou muset ještě projít tolikrát reinkarnací, kolik mělo dané prase štětin. Při této představě jsme se jen zaraženě pozastavili nad našimi jídelníčky a přemýšlely, jak to asi je s rybami, když ty nemají ani štětiny nebo chlupy. Ale přechod z vepřového na ryby by nás nezachránil. Kršna je totiž přítomen všude a ve všem, proto se také při přípravě jídla zpívá Mahámantra. Z jídla se tak stává prasádam, tedy jídlo zbavené karmy, a my už nemusíme mít výčitky, že jsme snědli mrkev nebo třeba jablko. Když Aneta nabírala dech, využili jsme možnosti a zajímali se, co ji vedlo k tomu, aby se přidala k hnutí. Z jejího krátkého a stručného vyprávění jsme pochopili, že měla problémy s drogami a právě hnutí, lépe řečeno Kršna, jí pomohl se drog zbavit a přivedl jí do cesty jejího budoucího manžela. Manželé nejsou denním řádem, který uvádíme v práci, nějak striktně odděleni ani nemají určený čas, kdy se jeden druhému věnují. Když chtějí, dělají nějakou každodenní činnost společně, to je na nich.

Co se dětí a studia týče, tak pokud se chce někdo k hnutí připojit, musí si udělat základní studium a nejlépe i to středoškolské. Následně si najdou svého duchovního vůdce nebo on si najde je a s jeho pomocí se snaží přiblížit Kršnovi. Funguje to tak, že starší učí mladšího. Zajímavá byla i poznámka o meditacích a známé joze. Podle členů hnutí jsou obě praktiky neosobní a vsugerovávají člověku pocit, že on sám se může stát bohem, neboť jím při nich prochází božská podstata. Tyto praktiky nás tedy klamou a jsou důvodem mnoha sporům, jež způsobuje pocit větší důležitosti a moci. Po zbytek naší večeře jsme pak slyšeli jinými slovy to, co jsme se dozvěděli během přednášky. Na závěr jsme pak dostali kuličku vytvořenou z másla, sušeného mléka a cukru. Spolu s rozloučením jsme ještě dostali pozvání na strávení prázdnin v jednom z chrámů hnutí Hare kršna, a pak jsme plni dojmů a s novými informacemi vyrazili k našim domovům, dát si pořádný kus masa.

Fotogalerie

Naše fotografie z návštěvy Krišnova Dvora

Vstupní brána na statku Krišnův Dvůr  Oběd

Pokrm

Kamenem mletá mouka

Stroj na mletí

Mouka připravená k prodeji

Fotky z Indie

Seznam použitých zdrojů

FISCHETTI, P. R. Hare Krishna. Washington: Educational Extension System, 1997 [cit. 2012-08-30]. s. 267 DOI: 189308463 Dostupný také z: <http://searchproquest.mlp.cz/docview/189308463/138EB9113552D98261E/6?accountid=16579/>

LANGLEYOVÁ, M., BUTTERWORTH, J., ALLAN, J. Víry a vyznání. Praha:SLOVART, 1994. ISBN 80-85871-27-0.

HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 19. 3.2012] Dostupný z: <http://www.harekrsna.cz/cvs/>.

KRIŠNŮV DVŮR [online] © Krišnův dvůr, 2011 [cit. 19.3.2012] Dostupný z: <http://www.krisnuvdvur.cz/>.

MARTÍNKOVÁ, Jitka. <i>Spirituální revoluce a tělo (Tělesnost v Haré Kršna a v českém oshovském hnutí v kontextu teorie tzv. spirituální revoluce)</i> [online]. Brno, 2010 [cit. 5.8.2012]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/145448/ff_m/. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Milan Fujda, Ph.D.




Počet shlédnutí: 16

1) , 7)
LANGLEYOVÁ, M., BUTTERWORTH, J., ALLAN, J. Víry a vyznání. Praha:SLOVART, 1994. ISBN 80-85871-27-0.
2) , 8)
FISCHETTI, P. R. Hare Krishna. Washington: Educational Extension System, 1997 [cit. 2012-08-30]. s. 267 DOI: 189308463. Dostupný také z: <http://searchproquest.mlp.cz/docview/189308463/138EB9113552D98261E/6?accountid=16579/>
3)
MARTÍNKOVÁ, Jitka. <i>Spirituální revoluce a tělo (Tělesnost v Haré Kršna a v českém oshovském hnutí v kontextu teorie tzv. spirituální revoluce)</i> [online]. Brno, 2010 [cit. 5.8.2012]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/145448/ff_m/. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Milan Fujda, Ph.D.
4)
Major Religions of the World Ranked by Number of Adherents. [online]. 2005 Dostupné z: http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html#Shinto
5) , 6)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://www.harekrsna.cz/cvs/menu/filozofie/zakladatel_iskconu/zivot
9) , 10)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://harekrsna.cz/cvs/2007/co_je_reinkarnace
11)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://www.harekrsna.cz/cvs/menu/karma
12) , 13)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://harekrsna.cz/cvs/2007/kdo_je_krisna_0
14)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://www.harekrsna.cz/cvs/menu/filozofie/vedy
15) , 16)
HARÉ KRIŠNA [online] © 2007 Hnutí Hare Krišna [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: http://harekrsna.cz/cvs/2007/zpivani_hare_krisna_maha_mantry_0
17) , 18)
KRIŠNŮV DVŮR [online] © Krišnův dvůr, 2011 [cit. 20.6.2012] Dostupný z: <http://www.krisnuvdvur.cz/>
19)
Fotografie poskytnuta členem hnutí
hare_krsna_2012.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1