Pavla Harmáčková, Lucie Melicharová, Dominika Pilná, Markéta Šanderová, Veronika Šrámková, Rudolf Švec. Turci v Rumunsku. [online] Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU, 2010. Dostupné z: hks.re/wiki/ harmackova_melicharova_pilna_sanderova_sramkova_svec

Když se řekne Rumunsko, mnoho lidí si vybaví cikány, že vás tu okradou, znásilní a zabijí…To všechno jsou jen předsudky lidí, kteří v Rumunsku ani nebyli. Rumunsko je země s nádechem romantiky, dobrodružství a tajemna. Nabízí k vidění krásné hory a v jejich údolí řeky, jezera, jeskyně, vesničky, ve kterých jakoby se zastavil čas. Má velmi bohatou historii, bezpočetné množství památek, jako např. hrad hraběte Drákuly. Země je etnicky velice rozmanitá.

My jsme si vybrali tureckou minoritu, kde je patrná historická souvislost, státy k sobě nemají zeměpisně daleko a jak Rumunsko, tak i Turci na nás působí exoticky. Největším důvodem naší volby je ovšem inspirativní projekt, díky němuž máme možnost toto etnikum v blízké době osobně navštívit, poznat styl života Turků i Rumunů a rozhodně vidět spoustu zajímavých věcí.

Práce je rozdělena na dvě části: v teoretické části se dozvíte o příchodu Turků do Rumunska, o současném působení turecké menšiny, o spolcích a jejich aktivitách. Dále se podíváme na turecké a rumunské svátky, tradice a obřadnosti. A nakonec porovnáme tradiční kuchyně a speciality. V praktické části se budeme věnovat srovnání tureckých Turků a rumunských Turků, jak a v čem se odlišují, co se pouze traduje, nebo je to pravdivé, co pro ně je důležité či není, aby si i v Rumunsku zachovali svou tureckou identitu. Budeme vycházet z odpovědí na naše připravené otázky, které jsme rozeslali prostřednictvím internetu Turkům do Rumunska i Turecka.

Cílem našeho výzkumu bylo odhalit „ideálního“ příslušníka tureckého národa a také zjistit, zda se nějak liší tato představa u Turků s tureckým občanstvím od Turků s rumunským občanstvím (sem započítáváme i Turky s tureckým občanstvím, kteří ale žijí už nějaký čas v Rumunsku).

1) Jaké typické vlastnosti má Turek, a jak se podle Vás projevují v běžném životě?

2) Myslíte si, že by každý Turek měl být muslim, nebo může vyznávat i jiné náboženství?

3) Která jídla považujete za tradiční turecká a jak často je vaříte?

4) Jaké slavíte svátky? A víte, jaký mají význam? Které z nich jsou pro Vás nejdůležitější?

5) Při jakých příležitostech používáte rumunštinu a kdy turečtinu?

6) Myslíte si, že lze na první pohled rozeznat Turka v Rumunsku od Rumuna? (fyzický vzhled, gesta, oblečení,…)

7) Cítíte se být spíše Turkem nebo Rumunem?

8) Tradují se ve Vaší komunitě pověsti nebo mýty o příchodu Vašich předků do dnešního Rumunska? Tušíte co bylo důvodem jejich příchodu do Rumunska a kdy to tak bylo?

9) Které jídlo jíte nejčastěji?

10) Scházíte se při zvláštních příležitostech jen s tureckou komunitou? Při kterých?

Při zjišťování informací o turecké minoritě v Rumunsku, jsme narazili na problém. V sousedním Bulharsku totiž žije turecká menšina, čítající zhruba 10\-% populace, zatímco v Rumunsku tvoří Turci pouhá 0,2\-%. Proto se drtivá většina knih, věnujících se turecké menšině v Dobrudži (župa na jihovýchodě Rumunska, ale historické území Dobrudži sahá i přes hranice Bulharska), zaobírá právě situací v Bulharsku, a problematika Rumunska je zmiňována spíše okrajově. I přesto se nám podařilo dohledat několik textů, věnujících se přímo rumunským Turkům.

Například RAMET, Sabrina P. Religion and nationalism in Soviet and East European politics. Durham, N.C. : Duke University Press, 1984. V kapitole Romanian Muslims ¹⁾ Rametová popisuje příchod dnešních Turků na Balkán, po dobytí Osmanskou říší. Také zmiňuje spory a boje o oblast Dobružie mezi Bulharskem a Rumunskem. Po Berlínském kongresu (1878) došlo ke zlepšení postavení všech menšin v Dobrudži. Roku 1913 získalo Rumunsko i Jižní Dobrudži, spolu s 200 tisíci muslimy – asi 178 tisíc byli etničtí Turci. Ti byli sice apolitičtí, ale v té době už velmi dobře organizovaní. Po nástupu komunistů k moci, došlo k zabavení majetku a sloučení všech dřívějších organizací do jedné. Turci ale úspěšně odolávali snahám rumunské, komunistické vlády, o asimilaci. Turecký jazyk se udržel především díky jeho používání při náboženských obřadech. Zajímavé je, že rumunská vláda upřednostňovala do čela „národnostních spolků„ především muslimské duchovní, těmto lidem i umožňovala studium na Immámy v zahraničí. Přesto byly náboženské aktivity potlačovány a lidé slavili svátky potají doma, neveřejně. V 70. letech 20. století byla rumunská, muslimská komunita národnostně rozdělená přesně na dvě půlky – tj. 21 tisíc Turků a stejně tak i Tatarů. U Turků došlo k menší imigraci asi 211 osob mezi lety 1956 a 1966. Malý počet emigrantů, z převážně křesťanských států celého Balkánu, je přikládán faktu, že turecké menšiny v Evropě se na sekulární Turecko dívaly jako na případné útočiště, nikoli jako na domov. Od roku 1966 už turecká populace v Rumunsku už jenom stoupá. Už od 70. let jsou asi dvě třetiny Turků plně urbanizovány.

V další práci (CONSTANTIN, Daniela-Luminiţa; GOSCHIN, Zizi; DRAGUSIN, Mariana. Ethnic Entrepreneurship as an Integrating Factor in Civil Society and a Gate to Religious Tolerance: A Spotlight on Turkish Entrepreneurs in Romania. Journal for the Study of Religions and Ideologies [online]. 2008, 7, 20, [cit. 2010-04-26]. Dostupný z WWW: <http://jsri.ro/new/?Archive:JSRI_Volume_7%2C_no.%0A20%2C_Summer_2008>. ISSN 1583-0039.), se autoři zabývají tím, jak příslušnost k turkickým národům, v tomto případě se zabývali pouze etnickými Turky a Tatary, ovlivňuje podnikatelské aktivity jejích členů na území Rumunské republiky. Autoři se přitom zajímali, jak o rumunské občany dvou výše jmenovaných národností, tak i o turecké občany podnikající v Rumunsku. I přes tento ekonomický směr výzkumu, je v něm obsaženo mnoho informací vhodných i pro naši práci. Například, že Turci nemají problém s integrací, protože jsou většinou bilingvní, mluví jak rumunsky, tak turecky. Zákon, přiznávající menšinám v Rumunsku právo na vzdělání v národním jazyce byl přijat až po pádu komunismu (1989), ale to neznamená to, že by se tím chtěli Turci zbavit rumunštiny. Naopak ta jim otevírá dveře v budoucím uplatněním se, protože podíl jejich etnické menšiny vůči zbytku obyvatel Rumunska, je opravdu malý. V minulosti již probíhalo vzdělávání v turečtině na území Rumunska, ale bylo zrušeno roku 1957. Turci vychází se svým okolím velmi dobře a nikdy mezi nimi a státem, či Rumuny, nebyli žádné větší rozepře. Ani žádné útoky v náboženské oblasti, ani z křesťanské, ani z muslimské strany. Navíc zde autoři uvádějí, že podle údajů rumunské vlády je 96,95\-% Turků muslimského vyznání.

V další knize (ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě : Encyklopedická příručka. 1. Praha : Ivo Železný, 1994. 385 s.) nastinuje Šatava, v kapitole Rumunsko, velmi stručně historický vývoj turecké populace v Rumunsku a uvádí zde demografické údaje získané při sčítáních obyvatel. Zajímavostí je, že v Rumunsku se menšiny sčítají podle 2 hledisek, jednak podle vědomí etnické příslušnosti, a dále podle mateřského jazyka. I když obě veličiny jsou si vždy velmi podobné, ne-li totožné.

Jako u většiny publikací, je však mnohem větší pozornost věnována mnohem početnější a významnější turecké minoritě v Bulharsku.

Dalšími stěžejními body našeho výzkumu je porovnávání jednotlivých rozdílů mezi rumunskou a tureckou kulturou, případné ovlivnění turecké menšiny majoritní kulturou, proto pro nás jsou důležité informace o jednotlivých svátcích, zvyklostech, rodinné obřadnosti, jídle a stravování. Tyto jsou citovány z webů, věnujících se jednotlivým tématům, uvedených v seznamu zdrojů literatury.

Metodologie, která byla použita ke zkoumání našeho námětu, se skládá z konkrétních výzkumných technik. V našem výzkumu bylo využito kvalitativních výzkumných metod. Informace týkající se našeho námětu práce jsme získali studiem dokumentů. Pro teoretickou část práce jsme použily sekundární zdroje, a to odbornou literaturu, které je opravdu málo, pokud se chceme zaměřit konkrétně na téma rumunských Turků. Dalším sekundárním zdrojem byly různé internetové stránky. Tato metoda se nazývá studium dokumentů Je to metoda, která nám umožňuje získat relativně mnoho informací v krátkém čase, aniž bychom přicházeli do přímého kontaktu s lidmi. Tímto způsobem jsme si například udělali představu o rozložení vyznavačů islámu v Rumunsku. Rumunské Turky a „pravé“ Turky z Turecka jsme kontaktovali pomocí e-mailů přes různé organizace nalezené na internetu a skupiny na sociální síti Facebook. Seznam otázek, dotazník, který jsme respondentům zasílali, byl složen z jednoduchých, jasných a srozumitelných otázek, aby byly respondenty shodně chápány. Tento seznam otázek jsme si pečlivě připravili v předvýzkumu. Tato metoda dotazníku byla jako jediná možná, protože minorita rumunských Turků je nám geograficky tak vzdálená, že by bylo nemožné se s ní v období školního roku setkat.
Nevýhodou této metody je, že není možné ověřit správnost tvrzení respondentů a při odpovídání na otázky není možné sledovat výrazy těla včetně gest, což nám jindy může napovědět jak se například respondent při odpovídání cítí. Podle získaných informací a podle této výzkumné techniky není možné říct: „Taková skutečnost je jediná možná„. Můžeme si však vytvořit obecný obrázek o tématu.

Rumunsko je přímořský stát ležící na Balkánském poloostrově. Na severovýchodě sousedí s Ukrajinou a Moldavskem, na severozápadě s Maďarskem, na západě se Srbskem a na jihu s Bulharskem. Východní břehy země omývá Černé moře. Rozloha země je 238 391 km².

Wikipedia, the free encyklopedia [online]. 2005 [cit. 2010-05-15]. Mapa_Rumunska.PNG. Dostupné z WWW: <http://upload.wikimedia.org>.

Oficiální název je Rumunská republika (România) se státním zřízením pluralitní republiky s dvoukomorovým parlamentem, hlavu státu představuje momentálně prezident Traian Băsescu. Podle správního členění se Rumunsko skládá ze 41 žup a hlavního města Bukurešť (6 obvodů), jenž je známo hlavně pro impozantní budovu parlamentu, druhou největší administrativní budovu na světě. Dalšími významnými městy jsou Temešvár, Konstanca či Brašov.

Dle předpovědi na rok 2010 by mělo Rumunsko obývat 21 466 174 obyvatel. Řadí se také mezi velmi pobožné země: nejvíce je zde pravoslavných křesťanů 86,8 %, protestantů 7,5 %, římsko-katolických křesťanů 4,7 % a ostatních 0,9 %. Úředním jazykem je rumunština a mluví jím 91 % obyvatel, dále se setkáme s maďarštinou 6,7 %, romštinou 1,1 %, a ostatními jazyky 1,2 %. Tento stát je rájem pro antropology, neboť se zde nachází mnoho etnik: Rumuni 89,5 %, Maďaři 6,6 %, Romové 2,5 %, Němci 0,3 %, Ukrajinci 0,3 %, Rusové 0,2 %, Turci 0,2 %, ostatní 0,4 % a nechybí zde ani české etnikum v oblasti Banátu.

Rumunsko patří mezi země bývalého východního bloku. Od roku 2004 je členem severoatlantické aliance a roku 2007 bylo přijato mezi státy EU, ale jako měnu stále ještě používá Leu = 100 bani.

Přesun tureckých kmenů z Číny a Střední Asie na Malou Asii je zaznamenán v 7 st. Na území Malé Asie vznikl v roce 1071 první státní útvar tzv. Ikonská říše s hlavním městem Konoza. V důsledku vnitřních rozporů a mongolských nájezdů se na přelomu 13. a 14. st. říše rozpadla. Roku 1299 založil v severozápadní Anatólii sultán Osman I. Osmanskou říši, která jako muslimský stát započala s výboji východním směrem do Malé Asie, ale také na západ na Balkán. ²⁾ Nejprve si Turci podmanili Srby v bitvě na Kosově poli roku 1389 a poté o sedm let později i Bulharsko. Důležité vítězství připadlo na stranu Turků v roce 1453, kdy osmanský sultán Mehmed II. dobyl Konstantinopol, čímž definitivně zanikla Byzantská říše a pod novým názvem Istanbul se stal hlavním městem Osmanské říše. Turci obsadili většinu Balkánu v první polovině 15. st., včetně území dnešního Rumunska.

Rumunsko bylo od středověku rozděleno na tři samostatné oblasti. Ve vnitrozemí za Karpatami to bylo Sedmihradsko (od 10. století součást Uherska). Valašsko na jihu země a Moldavsko na východě, zde vznikla ve 12. a 13. století rumunská knížectví, která podléhala vlivu Polska, Uher a později Ruska. ³⁾

Na území dnešního Rumunska se Turkům podařilo získat nejprve Valašsko kolem roku 1500 a Moldavsko až ve druhé pol. 16. st. V 16. st. se obě podunajská knížectví, jak Moldavsko, tak i Valašsko, dostala do závislosti na Turcích. Velice důležitou postavou této doby byl valašský kníže Michal Chrabrý (Mihai Viteazu, vládl 1593-1601), který se stal prvním sjednotitelem všech tří rumunských území, a nakrátko se mu podařilo získat nezávislost. Po jeho smrti se však Moldavsko i Valašsko znovu staly tureckými vazaly a Sedmihradsko bylo roku 1699 opět připojeno k Uhrám. Na přelomu 16. a 17. st. stál u moci nejznámější osmanský panovník Süleyman I. Nádherný, jehož mocenské ambice se zaměřovaly nejvíce na Evropu. Osmanská říše prožívala svůj zlatý věk a ovládala celou jihovýchodní Evropu, Střední východ a severní Afriku. Největšího konkurenta představoval římskoněmecký císař Karel V., proto Turkům poskytla spojenectví Francie - tradiční soupeř Habsburků. Po roce 1683 byla turecká vojska zastavena u Vídně a následovalo období úpadku a ztrát jednotlivých území. ⁴⁾ Říše si tak vysloužila pověst „Nemocného muže na Bosporu“.

Fly With Passion Of Islam [online]. 2005 [cit. 2010-05-15]. Maps of the early spread of islam. Dostupné z WWW: <http://yahyaalnoor.files.wordpress.com>.

Postavení obou knížectví se poněkud zlepšilo po rusko-tureckých válkách v letech 1828 – 1829, jimiž byla moc turecké říše prolomena. Drinopolským mírem (1829) byla potvrzena autonomie Valašska a Moldavska v rámci turecké říše, ale zároveň ruský protektorát nad oběma knížectvími. V roce 1859 došlo ke sjednocení Valašska s Moldavskem jako základ samostatnému Rumunsku, ale stále ještě v rámci Turecka. Po rusko-rumunském vítězství nad Turky ve válce 1876 - 1878 byla potvrzena nezávislost Rumunska a 25.3.1881 bylo vyhlášeno rumunské království. ⁵⁾

Definitivní konec Osmanské říše přišel s koncem první světové války, v níž stálo Turecko na straně Německa a Rakouska-Uherska.

V současné době čítá populace rumunských Turků, podle sčítání provedeného v roce 2002 Výborem pro mezietnické vztahy, zřízeným rumunskou vládou ⁶⁾, asi 33 000 osob, a tím tvoří etničtí Turci cca 0,2 % populace Rumunska. Drtivá většina těchto lidí žije na východě země, v pobřežní části Rumunska, Dobrudži. Konkrétně nejvíce (asi 24,5 tisíce) žije v župě ⁷⁾ Constanţa. Jejich národním jazykem je turečtina a vyznáním jsou sunnitští muslimové. Turci byli velmi zasaženi urbanismem a žijí převážně ve městech jako je Constanta, Magnalia, Eforie Nord, či Teechirgiol . Městská populace tvoří asi 70 %. Venkovská populace se, dle dostupných dat, omezuje pouze na několik (maximálně desítek) vesnic s tureckým obyvatelstvem v počtu asi 20 – 80 osob. Například Adamclisi, Agigea, Balcescu, John nebo Topraisar.

Wikipedia, the free encyklopedia [online]. 2005 [cit. 2010-04-02]. Minorities of Romania. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Minorities_of_Romania>.

V Dobrudži však nežijí pouze Turci, ale také (původně Krymští) Tataři, Řekové, Romové, či Bulhaři. Právě díky této roztříštěnosti je nejspíše rumunská vláda k etnickým menšinám poměrně vstřícná. Zřídila právě onen výše jmenovaný Výbor pro mezietnické vztahy (Departamentul pentru Relatii Interetnice) nebo Informační centrum pro etnokulturní skupiny ⁸⁾. Výbor má za úkol podporovat etnickou rozmanitost Rumunska pomocí konsolidace a rozvoje multikulturní společnosti. Také iniciuje a rozvíjí programy určené ke zlepšení systému ochrany národnostních menšin, vypracovává strategii boje proti rasismu a xenofobii, a poskytuje podporu organizacím působícím v této oblasti. Této podpory využívá i Rumunská demokratická unie Turků (RUDT) ⁹⁾, která je apolitickým sdružením, a která vznikla už v roce 1990. Právě ona organizuje a sdružuje národností zájmy rumunských Turků (občanů Rumunska s tureckou národností).

Turci mají školy na podobné úrovni jako ostatní etnické menšiny, ale i přesto zůstává přibližně jedna desetina z nich negramotných. Mezi Tureckem a Rumunskem navíc došlo ke shodě, že je třeba rozvíjet vzdělávání v turečtině. V roce 1995 bylo za pomoci Turecka založeno gymnázium M. K. Atatürk, s cílem vyučit immámy a pracovníky pro rumunsko-turecké vztahy. V roce 2000 byla založena, při univerzitě Ovidius Constanţa, Colegiul Pedagogic M. K. Ataturk, což je v podstatě obdoba pedagogické fakulty v turečtině. Rumunské ministerstvo školství má také inspektora, zabývajícího se otázkami vzdělávání v turečtině. ¹⁰⁾ Dokonce i Generální konzulát Turecké republiky v Constanţě poskytuje od roku 1994 deseti nejlepším, etnickým Turkům prospěchová stipendia pro studium na tureckých univerzitách.

Turci se snaží si zachovat své vlastní tradice i náboženství, za tímto účelem vytvořila RDUT několik komisí, a vydává také noviny v turečtině. Turci organizují vlastní hudební festivaly, například každoroční „Gregory Kiazim“. Během Ramadánu také pořádají večery věnované náboženským spisům a tureckému náboženskému umění. Pro své děti také pořádají řadu mimoškolních aktivit týkajících se Turecka. Pro turecké děti byla také založena Atatürkova turecká mládežnická organizace v Rumunsku. RDUT má také komisy pro ženy, která společně s Konzulátem Turecké republiky stála například za organizací Mezinárodního kongresu žen v balkánských zemích.

Turci se také snaží udržovat kontinuitu aktivního náboženského života. Vyznáním jsou to sunnitští muslimové. Turci spolupracují při tomto úsilí především s další rumunskou menšinou, Tatary. Založili proto společnou organizaci Muftiatului Cultului Musulman din Romania ¹¹⁾ a rozvoji islámu také napomáhá Náboženská komise RDUT. Tato organizace také vlastní knihovnu s náboženskými díly v turečtině, rumunštině i tatarštině. Od akademického roku 2008/2009 funguje v Rumunsku, za podpory a dotací Rumunského státu, Muslimská teologická fakulta. Její založení bylo zdůvodněno zvyšujícím se zájmem mladých rumunských muslimů. Naproti tomu 13.3.2010 proběhlo setkání rumunských muslimských učitelů, především proto, aby se pokusili vyřešit problém nízké míry studentů účastnících se islámských náboženských tříd. ¹²⁾ Roku 1996 začala výstavba nové mešity (po celém Rumunsku jich je v současnosti zhruba 80 mešit), a to ve čtvrti Kumluk Mahallesi, jejíž majoritními obyvateli jsou právě Turci, a za mohutné podpory Tureckého státu i místních podnikatelů. Rumunské ministerstvo kultury a náboženských záležitostí také eviduje 35 immámů. ¹³⁾ S podporou RDUT vyráží každoročně velké množství etnických Turků na pouť do Mekky (hadždž).

Podle představitelů RDUT nemají etničtí Turci žádné separatistické ani emigrační sklony, jsou hrdí na to, že jsou Rumunskými občany, a chtějí zachovat harmonický život a vzájemný respekt všech minorit v etnicky i kulturně roztříštěné Dobrudži. Vyhrazují se proti násilí ve jménu svobody.¹⁴⁾

Turci v Dobrudži vydávají od června 1995 i své vlastní noviny v turečtině, Hakses. Navazují přitom na noviny Sakr, které byly v této oblasti vydávány už od roku 1896. Shrnují v nich společensko-politické události, otázky vzdělání, kultury, tradic a náboženství. Noviny byly založeny, aby pomohli rumunským Turkům, po vykořeňující éře komunismu, s řádným, masovějším uvědoměním si jejich vlastní, turecké etnicity, odlišné od zbytku majoritní společnosti.

Stejně jako rumunské svátky a tradice, jsou i ty turecké z velké části ovlivněny náboženským vyznáním. V Turecku se 99 % procent lidí hlásí k islámu, převážně jsou to sunnité. Nejedná se však o islám extrémní či fanatický. Státní svátky jsou v Turecku určeny podle gregoriánského kalendáře, náboženské svátky jsou však dodržovány v termínech určených muslimským kalendářem hidžry. Jedná se o lunární kalendář, takže data konání všech náboženských svátků se každý rok posouvají o 11 dní vůči gregoriánskému kalendáři. ¹⁵⁾

V Turecku se státní svátky slaví mnohem výrazněji než u nás nebo v jiných zemích Evropy. Města zaplaví výzdoba národních vlajek, podobizen Ataturka, či jiných ikon a mávátek. Všude vyhrává hudba a v tyto dny se nepracuje. Mezi státní svátky patří 1. leden – Nový rok, 23. duben – Den národní nezávislosti a Den dětí. V tento den jsou ve městech pro děti přichystány různé atrakce, děti jsou oblečeny ve svátečním a celkově je tento svátek brán docela vážně. 19. květen je Den mládeže a sportu, ale také zároveň den vzpomínky na Ataturka, který se v tento den narodil. Výročí jeho smrti se vzpomíná 10. listopadu, nejedná se však o státní svátek. Dalším svátkem je Den vítězství, který se slaví 30. srpna a jedná se o vítězství nad Řeky v roce 1922. Posledním státním svátkem je 29. říjen – Den Republiky, kdy se připomíná vyhlášení republiky z roku 1923 Ataturkem. ¹⁶⁾

Možná ještě výrazněji než svátky státní jsou v Turecku slaveny svátky náboženské. Mezi nejznámější patří Kubran bayrami, neboli „svátek oběti“. Je to pravděpodobně neslavnostnější událost, vzpomínka, kdy Abraham, podle koránu, obětoval svého syna Ismaela. Dnes oběti představují ovce, které obětuje každá rodina, která si to může dovolit. Maso z ovce je pak rozděleno na tři části, jednu rodina daruje chudým, druhou sousedům nebo příbuzným a třetí si nechá pro sebe. Obětování se odehrává většinou na veřejnosti, zvíře má zavázané oči hadříkem a je otočeno směrem k Mekce, recituje se korán a pak se zvířeti podřízne hrdlo. Během tohoto svátku je obětováno více než 2,5 miliónu ovcí. V tento den se nepracuje.

Dalším svátkem je Ramadán, který patří mezi pět pilířů Islámu. Je to devátý měsíc islámského kalendáře hidžry, během kterého byly údajně prorokovi Mohamedovi vyjeveny první verše z Koránu. Po celý tento měsíc se musí od východu do západu slunce muslimové zdržet jídla, pití, kouření, sexu a všech špatných zlozvyků. Co se týče pití, je povoleno pít čistou vodu a půstu se nemusí účastnit malé děti, těhotné ženy, staří lidé a nemocní.

Kadir Gecesi se odehrává v noci z 27. na 28. den Ramadánu. Tuto noc se muslimové modlí v mešitách a má to být noc, kdy byl Mohamedovi Korán zvěstován andělem Gabrielem. Slavnostním zakončením Ramadánu je svátek Seker Bayrami, v překladu „svátek cukru“. Znamená to, že se setkávají rodinní příslušníci, rozdávají si dárky, děti dostávají sladkosti a pečou se koláče, z nichž je asi nejoblíbenější baklava. I tento den je stejně jako státní svátky a Kubran Bayrami den pracovního klidu. ¹⁷⁾

True Romania [online]. 2009 [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: <http://surprising-romania.blogspot.com/search/label/Dobruja>.

Rodinná obřadnost

Když se má v muslimských rodinách narodit dítě, je možné to poznat už na oblečení těhotných žen. Hlavně ve venkovských oblastech mají ženy na svých šatech různé výšivky, motivy nebo šátky, které značí, že jsou těhotné. Po narození dítěte matce pomáhají příbuzní i přátelé, ale první tři dny je mohou navštívit jen nejbližší příbuzní. Pak přicházejí i ostatní a matka i dítě dostávají různé dárky, např. zlaté náramky a podobně. Další tradicí je výsadba stromů, pro dívky se vysazují např. jabloně, pro kluky borovice nebo topoly. Pro kluky to má být jakási investice do budoucna pro jejich manželství.

Co se týče pojmenování dítěte, jména mají vždy nějaký význam. Mohou například značit dobu, kdy se dítě narodilo, takže to může být třeba Byram (svátek), Bahar (jaro) nebo Ramazan (svátek Ramadanu). Jméno také někdy vyjadřuje událost, která se odehrávala během porodu např. Yagmur (déšť) nebo Tufan (bouřka). Také to může vyjadřovat pocity rodičů, jestliže chtějí, aby bylo dítě poslední, pojmenují ho Yeter (dost) nebo Songul (poslední růže). A pak to mohou být jména starších členů rodiny jako vyjádření úcty k nim. Samotné pojmenování pak probíhá tak, že imán nebo starší člen rodiny drží dítě ve směru Mekky, do levého ucha předčítá verše z koránu a do pravého ucha třikrát zopakuje vybrané jméno. ¹⁸⁾

Svatebních obřadů v Turecku existuje více druhů. Obřady jsou závislé na sociálním a ekonomickém postavení párů, ale také záleží, zda se obřad odehrává ve městě nebo na vesnici. Když se pár rozhodne vstoupit do manželství, musí se nejdřív sejít obě rodiny a dát ke sňatku povolení. Jestliže rodina nevěsty svatbu povolí, pak se stanovuje datum. Na vesnicích svatba probíhá dva dny a konají se dva obřady. Jeden v domě ženicha a druhý v domě nevěsty. Začíná se v pátek večer a končí v neděli odpoledne, kdy příbuzní vezmou nevěstu z domu její rodiny a odvezou ji do nového domu ženicha, kde tráví svatební noc. Ve městech většinou obřad probíhá v nějakém hotelovém sálu, kde je i svatební večeře. Svatebčané sedí u jednoho stolu, po jejich pravé straně sedí svědci a po levé vládní úředník, který provádí obřad. Svatební noc pak novomanželé také tráví v tomto hotelu. Kdo si nemůže dovolit obřad v hotelovém sále s večeří, může ho mít v nějaké obřadní svatební síni bez večeře.

Když někdo v muslimské rodině zemře, je jeho tělo položeno na postel v nějaké oddělené místnosti, hlavou směrem k Mekce. Pohřeb se pak musí uskutečnit co nejdříve, nejlépe ještě v průběhu dne, jestliže zesnulý zemřel někdy pozdě odpoledne nebo večer, tak hned druhý den ráno. Důležitou součástí obřadu pohřbívání je omytí těla, jestliže by byl někdo pohřben bez omytí, nemohl by vstoupit do nebe. Proto musí být mrtví omyti nějakou oprávněnou osobou a to vždy žena ženou a muž mužem. Po omytí je mrtvý oblečen do bílé rubáše, položen do dřevěné rakve pokryté zelenou látkou. Jestliže byl mrtvý nějaký mučedník, je jeho rakev zakryta tureckou vlajkou. Pak rakev odnesou na nádvoří mešity a jdou se modlit dovnitř. Po modlitbách jdou opět ven k rakvi, kde imán ukončuje pohřeb tím, že se ptá pozůstalých, jaký byl zemřelý. Tyto odpovědi jsou samozřejmě kladné. ¹⁹⁾ Také turecké (muslimské) hřbitovy se značně liší od nám známých evropských (křesťanských) hřbitovů. Hroby mají být co nejjednodušší, bez zbytečných ozdob, stačí i pouhá stéla s vyrytým jménem nebožtíka, nebo některé ze súr. Tento hrob se také dá použít pouze jednou a měl by směřovat k Mekce. ²⁰⁾

V rumunských tradicích hraje významnou roli jejich náboženské vyznání a regionální charakter. Tradice se liší podle území. Jiné jsou specifické pro Moldavsko, Banát, Sedmihradsko nebo Dobrudži.
V Rumunsku se 87 % lidí hlásí k pravoslavnému křesťanství, z ostatních se nejvíce hlásí k římsko-katolické církvi.

Mezi státní svátky patří 1. a 2. leden, kdy oslavují nový rok. Traduje se, že by se měl o půlnoci na Nový rok dělat velký hluk, aby se odehnali zlí duchové. Věří se, že zvířata získávají možnost mluvit lidskou řečí a ten, kdo je zaslechne, bude mít celý rok mimořádnou smůlu.

Dalším státním svátkem jsou Velikonoce – Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Před Velikonoci se drží sedmitýdenní půst, kdy se jí pouze zelenina. Předchází jim také velký úklid a přípravy. O postních sobotách se modlí za zemřelé, neslaví svatby ani křtiny. Na velký pátek barví vajíčka, většinou červenou barvou. Velikonoce jsou velmi živou tradicí, ale silně se liší podle regionů. Symboly těchto svátků se stal kříž (ukřižování), vejce (vzkříšení, věří že uzdravují a ochraňují), jehně (symbolizuje Vykupitele) a zajíček (symbol plodnosti z dob pohanských rituálních slavností věštění bohyni Eastre). ²¹⁾

Mezi státní svátky patří také 1.květen – Svátek práce, 1. prosinec – Národní den (symbolizuje sjednocení všech Rumunů, spojení Rumunska a Transylvánie, přijato 1990) a 24. - 26. prosinec – Vánoce. ²²⁾

Vánocům také předchází tvz. lehký půst, který trvá od 15. listopadu do 24. prosince (u nás advent) a jí se opět pouze zelenina a o sobotách, nedělích a svátcích ryba. Mezi vánoční zvyky patří zabijačka a to týden před svátky – 20. 12. na sv.Ignáce. Na Štědrý den večer se zdobí stromeček a odstrojuje se až na sv. Jana 7. 1. Kdyby v domě stromek nebyl, Děda Vánoce by do domu nevstoupil.

Oblíbenou tradicí je i koledování. Koledníci chodí od Štědrého dne až do Nového roku. Děti dostávají preclíky, ořechy, ovoce a v poslední době i peníze.

Okolo svátků všeobecně panuje mnoho pověr jako např. :

• Pokud se ostříháš na velikonoční pátek, nebude tě bolet hlava po celý rok.

• Je dobré vstoupit do Nového roku s penězi v kapse, aby se tě držely po celý rok.

• O vánocích je dobré se okoupat, protože pak zůstanete celý rok čistí.

• Pokud pojíte na štědrý den jablek, budete zdraví po celý rok.

Existují nestátní svátky, které lidé v Rumunsku oslavují. Jsou to dny, kdy není volno, ale lidé spíše slaví než pracují. V tyto dny se nehodí návštěva či služební cesta. Jsou to dny 7. ledna (sv.Jan), 1. března – Svátky jara (darují se drobné dárky), 8. března – MDŽ, 24. dubna (sv.Jiří), 21. května (Konstantin a Helena), 15. srpna (sv. Marie) a 6. prosince – sv. Mikuláš (Nicolae). Předvečer sv. Mikuláše si děti vyčistí boty a nechají si je u dveří, aby jim tam Děda Mikuláš dal dobrotu, jestliže byli hodné.

Rodinná obřadnost

Křest představuje jednu ze sedmi svátostí křesťanských církví a to způsob jak vstoupit do křesťanské komunity. Kněz při pravoslavném obřadu křtu uchopí dítě a třikrát (Sv. Trojice) ho celé ponoří do křtitelnice, ve které je asi 50l teplé svěcené vody. Křtem se smyjí hříchy, u novorozenců hříchy rodičů. Následuje hostina v rodinném kruhu.

Svatbě předchází vybrání termínu, výběr svědků, kmotrů, zajištění oficialit v kostele, na úřadě, objednání prostor – restaurace, kulturní dům, výběr a pozvání hostů, … Svatba dříve trvala 4 dny, poté se zkrátila na tři a dnes trvá pouze dva dny. Ve svatební den se dopoledne snoubenci oddají na úřadě (civilní sňatek), odpoledne pak probíhá církevní sňatek v kostele. Navečer se scházejí pozvaná k hostině, která trvá až do rána. Každý den je velká sláva – průvody, hudba u domu ženicha. Vše záleží opět na regionu. Velkou roli hrají kmotři, jako noví duchovní rodiče, kteří při hostině sedí mezi rodiči a podílejí se na spojení „cizích“ rodin. Se svatbou se pojí také pár pověr:

• Není dobré sedět na rohu stolu, protože se neoženíte nebo nevdáte.

• Pokud překročíš nametené smetí, tak se nevdáš /neoženíš.

• Pokud je v kostele více svateb během dne, nesmí se nevěsty vidět, protože by jim to přineslo smůlu.

• Dobrá znamení v den svatby: vidět duhu, mít slunečný den, potkat černou kočku, potkat kominíka.

V rumunské kultuře je velmi silný kult mrtvých. Úmrtí se oznamuje faráři, který připraví mši a pohřeb. Na domě zemřelého visí černé vlajky a nebožtík uvnitř leží tři dny, během niž kostelní zvon každý den třikrát odbíjí. Do domů chudí sousedé zapalovat svíčky a ženy hořekují. Třetí den přichází kněz, mrtvý je oblečen do čistého oblečení, ve kterém vstane v soudný den a je vložen do rakve. Rakev nese šest ženatých mužů nebo přátel v průvodu, který zastavuje u mostů či křižovatek k modlitbám. Včele průvodu jde věřící s křížem a cestou se zpívá. Na hřbitově každý dostane malý bochníček chleba se svíčkou a červeně obarvené vejce. O tři dny později následuje vzpomínkové jídlo. Po devíti dnech se sejde devět vdov, které se modlí u košile zemřelého. Po šesti týdnech a šesti měsících se opakuje obřad s pokrmem. Po roce je pořádána pro rodinu velká hostina. Smutek trvá celý rok, během něž se rodina nesmí účastnit svateb, tančit a ženy chodí v černém. Dušičky u pravoslavných nedrží.

Turecká kuchyně je charakteristická svou rozmanitostí. Dle informací, které jsme získali, se řadí k jedné z nejlepších a nejzdravějších na světě. Během staletí zde zanechala vliv spousta kultur, spojila se zde tradice centrální anatolské kuchyně a národů středomoří, velký vliv měla i arabská kuchyně, taktéž indická, perská a kurdská. Tato rozmanitost vlivů se vyvinula staletími, zejména osmanskou kulturou a způsobem života až k dnešní typické turecké kuchyni. Kdybychom tureckou kuchyni měli rozdělit dle geografického hlediska, řekli bychom, že východní Turecko je ovlivněno kuchyní středomoří, severní Turecko zase kuchyní ruskou a gruzínskou, zatímco v jihoturecké kuchyni jsou patrné arabské vlivy. Turecká kuchyně vyniká výběrem, vzájemně se doplňujícími kombinacemi a bohatým výběrem chutí. Díky své poloze (z jedné strany je omýváno Středozemním a z druhé Černým mořem) Turecko čerpá z vlastních zásob velké množství ryb a dalších darů moře a vhodné klimatické podmínky přinášejí po celý rok množství čerstvé zeleniny a ovoce. Turecká kuchyně dodnes využívá své bohaté historie, některé recepty jsou staré přes tisíc let jako například šafránová rýže. Navzdory všeobecné modernizaci života a západním vlivům se tradice stále udržují a to se samozřejmě projevuje i na turecké kuchyni. ²³⁾

Turecká kuchyně také ovlivňuje řeckou a balkánskou kuchyni. Například tzaziki z tureckého slova cacık (čti džažik) a čevapčiči pochází z kebab şişi (kebabový špíz). Jogurt pochází z tureckého slova yoğurt. ²⁴⁾ Turečtí kuchaři zavedli špenát, jogurt, kebab a množství jiných jídel.

Tureckou specialitou, která se stala známou a oblíbenou po celé zeměkouli, je jídlo zvané Kebab, které získáme ořezáváním kuřecího či jehněčího masa pečeného na jehle a podávané se v tureckém chlebu – ekmeku. Podobné ale více kořeněné jídlo, které můžeme na ulici získat, je kofte. V Turecku se stejně jako v ostatních muslimských zemích nejí maso vepřové, zato se zde holduje především kuřecímu, skopovému, jehněčím, taktéž se konzumují samozřejmě ryby. Maso se různě upravuje a koření, podávané je obvykle s velkým množstvím příloh, nejvíce s rýží, s čerstvou zeleninou nebo s typickým tureckým chlebem ekmekem. Zvláštním a chutným jídlem jsou palačinky, které jsou v Turecku plněné sýrem, masem či bramborami. V Turecku se často konzumují saláty, jak zeleninové, tak také ovocné. Do jídla se přidávají často ořechy a mandle.

Zdejší dezerty jsou velice sladké a i největším mlsounům bude stačit opravdu jen kousíček. Známým tureckým sladkým pokrmem je chalva neboli sladká pasta připravená ze sezamu. ²⁵⁾ Asi nejznámějším tureckým dezertem je baklava, která se vyrábí z listového těsta s příchutí lískových oříšků, vlašských ořechů nebo pistácií. Po upečení se obvykle dochucuje sladkým sirupem. V turecké kuchyni neexistují sladká hlavní jídla. Plněné, tvarohové nebo kynuté knedlíky, či sladký nákyp se většinou setkává s nepochopením. ²⁶⁾

Čaj dostanete v Turecku všude, ve všech možných podobách, od sladkého ovocného po hořký černý čaj. Turecko samo o sobě patří mezi „čajové země.“ Nejoblíbenějším tureckým nápojem není káva, ale čaj, který se podává velice silný. Čaj se často pije z malých 10cl skleniček, které padnou akorát do ruky. Typickým alkoholickým nápojem je v Turecku Rakije, anýzová pálenka. Islám sice alkohol zakazuje, ale Alláh přece nevidí pod střechu… Rakije se podává s ledem a vodou. Vodou se tento nápoj ředí a zároveň se mléčně zakalí. Výsledkem je nápoj, jemuž se přezdívá lví mléko. ²⁷⁾

Ve všech balkánských zemích je velká spotřeba mléčných výrobků - skvělých jogurtů, sýrů (tzv.kaškaval) z kozího, ovčího i z kravského mléka.²⁸⁾ Jedním z tradičních tureckých nápojů je Ayran. Je to nápoj mléčné konzistence a nakyslé chuti. Ayran je směs jogurtu a vody v poměru 2:1. Někdy se přidává i česnek nebo trochu pepře.

V Turecku mají často poetické nebo fantastické názvy pokrmů. Např. zapékaný plněný lilek se nazývá „Iman bayildi“ (Imanovo překvapení nebo mdloba). Turci zavedli zeleninu plněnou masem a rýží, do Evropy přinesli pilaf.

Rumunská kuchyně je ovlivněna tradičními kuchyněmi států ležících především na Balkánském poloostrově. Znaky rumunské kuchyně můžeme najít tedy i v řeckých, tureckých nebo bulharských pokrmech. Rumunská tradiční kuchyně má ale mnoho společného například i s maďarskou kuchyní.

Základní potravinou při přípravě pokrmů je maso a zelenina. Nejtradičnější maso je skopové, hovězí, vepřové a telecí. Hojně se využívá i rybí maso a to hlavně v okolí Dunaje a ostatních řek, které Rumunskem protékají a podél černomořského pobřeží. Nejčastější úpravou mas je úprava na rožni, tzv. grataru, nebo přímo na rozpálených tálech sporáků. ²⁹⁾

Ze zeleniny je nejoblíbenější lilek, pórek, cuketa, rajčata a paprika. Specialitou rumunské kuchyně je nakládaná zelenina, kdy do dřevěného soudku dobře vytřeného česnekem se naskládají okurky, malé zelené melouny, paprikové lusky, malá zelená rajčata, menší hlávky zelí, jablka, kořenová zelenina a červené kapie. To vše se zalije vroucím roztokem připraveným z vody, octa a většího množství soli. Takto připravená zelenina pak rumunským kuchařům vydrží celou zimu a pokrmům dodává specifickou chuť. ³⁰⁾

Jídla v Rumunsku bývají pikantní, především díky přidávání papriky a feferonek.

Polévky jsou nedílnou součástí rumunské národní kuchyně. Mohou být masové či zeleninové, vetšinou mají základ z kvašené mouky,sladového těsta a vody. Nejznámější rumunskou polévkou je ciorba. Připravuje se z hovězího, nebo kuřecího masa, klobásy, brambor a zkvašených otrub. ³¹⁾

Rumunským národním nápojem je tzuica, jinak také švestková brandy. Nejsilnější je tzuica pochází z pohoří Bihor, známá může být také jako palinca. Kromě tzuici se v Rumunsku obvykle podává k jídlu i slivovice. Velmi proslulá jsou rumunská vína, například pinot noir, cabernet sauvignon, ryzlink, pinot gris a chardonnay.

Rumunské zákusky a sladkosti obsahují hodně cukru. Oblíbenou cukrovinkou v Rumunsku je chalva, která je však původem z orientu.

Mezi nejznámější rumunská jídla patří sarmale, závitky z kysaných zelných listů plněné masem. Připravuje se z kysaných zelných listů, kysaného zelí, mletého masa, česneku, mletého pepře, drceného kmínu, soli, vajíčka, strouhanky, cibule. Směs z masa a ostatních ingrediencí se zabalí do zelných listů a poté se závitky nechají zapéct.

Zde uvádíme odpovědi jednotlivých respondentů na naše otázky, třebaže se odpovědi obsahově i kvalitativně liší, zahrnuli jsme je od našeho výzkumu všechny.

Ahmet Coskun, student univerzity, turecké občanství, Turecko

1) Turci jsou patrioti, hodně se jich dotýká (citově), když se mluví o státní vlajce, válce o nezávisloti (po první SV) a o Ataturkovi. Mohou tak přehnaně reagovat na sportovních událostech (vzhledem k tomu, že jsou patrioti) Jsou hodně oddaní rodině, nesnadno se od ní oddělují. Naše rodině se schází jednou do měsíce, zvláště na svátky a slavnosti.

2) Nesoudím lidi dle náboženství, je to pro mě OK (pro mnoho z nás), když je někdo jiného vyznání. Ale stále pro naprostou většinu je být muslimem něco extra (nejlepší věc). Náš prezident je členem strany, která je známá jako muslimská. Západní část Turecka je mnohem tolerantnější, východní moc ne.

3) Kebap, lahmacun, iskender a manti jsou některé z nich. První tři neděláme doma, ale chodíme na ně do restaurace přibližně 2-3 týden (1-2x za měsíc). Manti se může dělat doma a odhaduji, že tak jednou za 2 měsíce.

4) Máme 2 náboženské svátky a 4 národní.

Náboženské:

• ramazan bayrami

• kurban bayrami

Státní:

• 23 Nisan Ulusal Egemenlik ve Çocuk Bayramı

• 19 Mayıs Atatürk’ü Anma ve Gençlik ve Spor Bayramı

• 30 Ağustos Zafer Bayramı

• 29 Ekim Cumhuriyet Bayramı

5) Ramazan bayrami: držíme půst 16 hodin denně, trvá to asi měsíc. Děláme to abychom pochopili jak jsou na tom chudí lidé, kteří nemají na jídlo a k posílení „mezí“ (????) kolem nás.

Kurban bayrami: obětujeme naše bohatství Bohu a dáváme ho chudým lidem ( v podobě masa, které koupíme jako jehně, tele, ..)

Ostatní svátky se vztahují k naší historii, válce o nezávislost, vůdci Ataturkovi a dětem, které popsal jako naději Turecka, a k naší republice. Všechny jsou jen jeden den a většinou chodíme společně oslavovat do arén.

6) Pro mě jsou více důležité státní svátky a slavím je všechny stejně. Akorát se liší předstvavení – 23.nisana mají různá představení děti a 19.mayis mladí a vojáci v těch jiných svátcích

Kaan Kocabay, 28 let, student univerzity, turecké občanství, Turecko

1) Typické vlastnosti Turků jsou: žárlivost, někdy až moc, chytrost, pohostinnost, vychytralost, mazanost. Také jsme dobročinní – rádi pomůžeme a také jsme někdy naštvaní, obecně, protože život v Turecku je obtížný. S tím, že rádi pomůžeme, mám jeden příklad. Minulý týden jsem se sešel s kamarády v kavárně a nějaká žena dostala epileptický záchvat. Viděl jsem, že mnoho lidí jí pomáhalo. Další příklad: Když jseš hladový a nemáš žádné peníze, tak když někomu řekneš, tak ti stoprocentně dá peníze.

2) Myslím si, že u mladých lidí to nepoznáš. Protože jsou jako Evropani. Na první pohled jejich styl oblíkání je evropský. Když s někým mluvíš, tak u toho hodně a rád gestikuluje.

3) Můžeš si vybrat náboženství. Je to možné. Žije zde mnoho nevěřících lidí. Nebo také buddhisti, křesťané, jehovisté. Je to možné. Když se v Turecku narodí miminko , tak v jeho občance MUSÍ být napsáno, že je muslim. Ale můžeš si občanku změnit.

4) Typické je jíst 3krát denně. Ale mohu jíst i sám, nebo má rodina může jíst beze mě. Ale když se narodíš ve východním Turecku, tak nemůžeš jíst sám. Je to velmi rozdílná kultura. Všechny rodiny spolu jedí v pondělí večer.

5) Svátek Obětí. Ale tomuto svátku nerozumím. Protože zabíjíme jehňata, ovce, telata. Ale toto oni říkají, je to napsáno v naší náboženské knize.Možná toto pochopíš, když budeš hledat “ kurban bayramı “. A také Svátek Cukru. A Ramadán. Tento svátek je pro všechny muslimy – v Arábii, Turecku.

6) Samozřejmě že znám. Například Svátek Obětí. Když zabiješ ovci, budeš mít mnoho masa a musíš dát maso dalším lidem – chudým lidem. Tento svátek je dobročinný pro chudé lidi. Svátek Cukru. Když je tento svátek, tak musíš jít za tvou babičkou a dědečkem, nebo tetou a strejdou.

7) Všechny svátky jsou pro mě důležité. Ale nejlepší je Svátek Cukru. Protože když jdeš domů k tvé babičce a jseš dítě, tak ti dají peníze. Všechny děti tento svátek milují. Ale teď už jsem vyrostl a ty peníze nemohu dostat. Myslím si, že nejdůležitější svátek pro Turky je Ramadán.

Ali Selim Bak, 26 let, student univerzity, turecké občanství, Turecko

1) Turci si cení především na prvním místě rodiny a přátelství. Je pro ně důležité být schopný se starat o přátele a rodinné členy. Turci jsou také velmi pohostinní. Jsou pyšní na svou kulturu a kuchyň a rádi se o to podělí. Také mají rádi společnost cizinců, kteří obdivují tureckou kulturu a pokouší se učit turecky. Turci také směřují k tomu být pragmatičtí když se potýkají s denními překážkami.

2) Je velice těžké charakterizovat Turka v otázce rasy, krve, nebo etnickém původu. Jejich původ je od centrální Asie, kde žili jako nomádi. Turci migrovali skrz celým regionem, ale jejich nejvýznamnější migrace byla do Anatólie v počátcích 11. století. Po založení Seldžuckého impéria v Anatólii, turecká vláda začala expandovat na západ. Jelikož dnešní Turecko zahrnuje domorodce z Malé Asie, migranti z centrální Anatólie a utečence ze Středního východu, také lidi z Balkánu a Středomoří od 15. století, je těžké rozlišit Turka na základě fyzických vlastností. Jsou modroocí blonďatí Turci, kteří se podobají evropským rasám a také tmaví Turci, kteří se podobají lidem ze Středomoří a Středního východu. Kulturní rozdíly ( např. venkovské X městské obyvatelstvo, atd. ) a stupeň, který rozhoduje o tom jak moc praktikují jejich náboženství může být silný determinant v jejich výběru odívání, životních stylů, atd.

3) Jak je řečeno v předešlé odpovědi, definice Turka na základě etnického původu neukazuje rozdílnost tureckého národa dnes. Turci jsou spojeni především jazykem a pravděpodobně jejich emotickým odevzdáním ku národní identitě. Náboženství není definujícím elementem v turecké konstitučně ustanovené identitě, která je odvěká. Jsou turečtí občané různé oddanosti, zbožnosti a ne všichni turečtí muslimové jsou stejného vyznání. Turečtí občané jsou svobodní si vybrat jakékoli náboženství, které si přejí.

4) Turci si rádi pochutnávají na jídle s rodinou. Snídaně je většinou pro turky důležitá a obecně se skládá z chleba, sýru, oliv a čaje. Tradiční turecké káva je podávaná po jídle. Hlavní jídlo dne se může skládat z dušeného ( kombinace sezónní zeleniny a masa ), rýže, salátu a jogurtu.

5) Turecko slaví následující světské a náboženské svátky: - 1. leden – Nový rok, slavení nového roku - 23. duben – Národní suverenity a Den dětí – vzpomínka na první otevření Tureckého národního shromáždění v Ankaře. Ataturk věnoval tento den dětem. Toto datum se liší regionálně, mezinárodní Den dětí byl poprvé slaven v Turecku a poté přijat mnoha zeměmi na světě. - 19. května – Oslava památky Ataturka, mládí a sportu – aby se slavilo Národní svobodné hnutí, které začalo v r. 1919 odjezdem Ataturka z Istanbulu do země Samsunu. Den je věnován turecké mládeži. 30. srpen – Den vítězství – památka vítězství konečné Bitvy v Dumplupinaru, ve které řecká vojska byla nucena ustoupit z Anatólie 29. říjen – Den republiky Náboženské svátky zahrnují Ramadán, který se slaví na konci měsíce Ramadánu podle islámského kalendáře a také Svátek Obětí, který oslavuje dobrou vůli Abraháma, který obětoval svého syna jako akt povolnosti Bohu, ale rovněž byl schopný obětovat beránka.

6) Prosím, je to to nahoře.

7) Všechny svátky ze seznamu jsou ctěné tureckým lidem jako příležitost k tomu být s rodinou a přáteli.

Ali Ersan Karadeniz, 23 let, student univerzity, turecké občanství, Turecko

1) Turci jsou velmi horkokrevní a středomořští. Lehce jsou veselí, lehce se naštvou. Milují, speciálně, těšit cizince. Dělat je šťastnými. Milují jíst. Milují žít život nadšeně.

2) Myslím si, že je opravdu možné poznat Turka na první pohled, všude.

3) Nemyslím si, že to je problém. Avšak je pravda, že je tu opravdu málo křesťanských Turků. Protože křesťanství a jeho kultura není odpovídající pro Turky a jejich tradice.

4) Turecká egejská kuchyně je bohatá na zeleninu a maso je myslím opravdu typické. Všechny druhy masa kromě jehněčího.

5) Všechny náboženské svátky, také Nový rok.

6) Náboženské svátky jsou oslavou Boha v islámu.

7) Ramadán je pro mě nejdůležitější.

Arzum Cakir, 35 let, civil engineer, pochází z Rumunska (před svatbou měla rumunské občanství), ale teď už žije v Turecku (turecké občanství)

1) Myslím, že ano.

2) Ne, to si nemyslím. Pokud si chce Turek změnit náboženství, není v tom žádný problém, i když většina Turků jsou muslimové.

3) Především vařím zeleninu s masem. A pro svou rodinu vařím každý druhý den.

4) Slavíme většinou naše náboženské svátky, ale v Rumunsku se musí pracovat i při Ramadánu a Kurbanu. V Turecku jsou tyto svátky velmi důležité, protože během nich jsou rodiny pohromadě a to je velmi důležité.

5) Doma a s rodinou mluvím turecky a v práci mluvím rumunsky a anglicky.

6) Rumuni jsou štíhlejší.

7) Samozřejmě že se cítím jako Turek.

8) O tom nevím.

9) To záleží na regionu. já pocházím od černomořského pobřeží a naše nejvíc vařené jídlo je Mihlama, to se dělá z kukuřičné mouky, másla a speciálních sýrů.

10) No comment.

Çağlayan Okumuş, 23 let, student univerzity, turecké občanství, Turecko

1)Typické vlastnosti: My Turci jsme velice žárliví, nedokážeme se dělit o naši lásku.

2)Náboženství: Např. já jsem muslim, ale moc nevěřím a nežiju svým náboženstvím tolik…je to jen taková „známka“. A žije tady mnoho lidí, co jsou Turci, ale ne muslimové.

3)Tradiční turecká jídla: mantı,yaprak sarması. – jednou týdně

4)Svátky: Vánoce, Velikonoce

5)Význam: Vánoce - pro Izabelu

6)Nejdůležitější: Vánoce

Gamzi Bakrici, 20 let, studentka, rumunská st. příslušnost, Rumunsko

1) Turci jsou přátelští a vždy ochotni pomoci, a takoví jsou, ať už žijí kdekoliv na světě a připadá mi, že Rumuni jsou jsou mnohem chladnější a odtažitější. Když potřebuje někdo pomoci, tak Turek se vždy snaží dělat to nejlepší, co může, a to bez ohledu na to, jestli danou osobu osobně zná, či nikoliv.

2) Ano, já jsem muslimka, ale v současnosti už neprovádím žádné náboženské obřady, ale věřím v Boha. Ale Turek nemusí být jenom muslim, mě osobně na lidech vůbec nezajímá jejich víra, ale jejich chování. A jsem pro svobodnou volbu víry.

3) Většinou nevaříme moderní „rychlá jídla“, ale samozřejmě pokud je někdo student jako já a někdy nestíhá tak si je i uvaří. Ale když jsem doma, tak máma vaří vždycky z čerstvých surovin a zdravě. Především čerstvou zeleninu, bílé maso a ryby. A Turci také jedí k mnoha jídlům jako přílohu chléb, většinou z bílého pečiva. A máme také speciální jídla jako kebab, manti, gozleme atd. Ale já si doma většinou nevařím, jíme s přáteli v rstauracích, nebo si jídlo objednáme domů, protože některé turecké omáčky je velmi těžké připravit doma.

4) Máme svátky jako např 'ramazan bayrami' – tento měsíc muslimové nejí nic mezi 5,00 a 18,00 a nejsem si jistá, jestli to není od východu slunce do západu. Je to prý jako ukázka soucítění s chudými lidmi, aby se všichni vžili do jejich situace. Také bohatí kupují jídlo a dávají ho chudým, především maso, které je dost drahé. Je to zároveň i oslava Boha.

5) Turci mezi sebou mluví většinou turecky (mezi přáteli a také v rodině), já osobně mluvím ještě v práci a ve škole anglicky, ale mezi rumunskými přáteli nebo při každodenním pohybu v ulicích, v barech, při nakupování, samozřejmě rumunsky.

6) Ne, žádné větší rozdíly na pohled nejsou, a to i většinou u známých co přijedou ze západního Turecka – velkých měst (Smyrna, Istanbul, Ankara) – všichni vypadají stejně „evropsky“.

7) Rozhodně se necítím být Rumunkou. Rumuni jsou chudí a hloupí. Rumuni jenom dělají, ale práci jim musí organizovat a řídit je vždy někdo jiný, bez cizinců by se rozhodně neobešli. A cítit se Rumunem mi přijde ostudné.

8) Ne, o ničem takovém nevím.

9) 2krát týdně zelenina, 1krát maso a 1krát ryba.

10) O žádných oficiálních srazech turecké menšiny nevím, ale často s přáteli či známými, kteří jsou také Turci, chodíme ven za zábavou do barů a restaurací a na oblíbenou Rakii a tureckou muziku sedmdesátých let.

Sati Betul Beydilli, 22 let, studentka medicíny, turecké občanství, v Rumunsku 2 roky studuje

1) Turci jsou nadšení, velmi zvídavý, někdy přehnaně nervózní, ale jsou slušní a vždy respektují druhé, je to jejich tradicí prokazovat všem respekt. Pokud ale turka rozzlobíte velmi rychle se urazí.

2) Většina lidí na světě si myslí, že Turci jsou pouze muslimové, to není ale pravda. Muslimů je sice 95%, ale 5% z nás jsou i křesťané, židé, ateisté nebo příslušníci jiných náboženství. A také si buďte jisti, že zdaleka ne všichni muslimové se drží náboženských pravidel islámu.

3) Jistě, vařím každý den turecké pokrmy a u večeře by se měla sejít celá rodina, to jsou tradice. Všechna jídla a suroviny do nich, především maso, musí být podle HALAL (=něco jako u židů košer, speciální muslimské rituály při porážení zvířat) a nikdy nejíme vepřové.

4) Slavíme především národní a náboženské svátky. Z náboženských samozřejmě Ramadan a muslimský svátek obětování zvířat Bohu podříznutím, vše je spojené s modlitbami, slaví se 4 dny, poráží se velbloudi ovce krávy a porážení se řídí náboženskými pravidly (there ıs a rules of to cut anımal u must have the money for extra after u calculate the your all year spendıng ) Národní svátky:

• 1.republic festival - 29. září(1923)

• 2.national ascendancy and chıldren day - 23. dubna (otevření parlamentu roku 1920)

• 3.teachers day - 24. listopadu

• 4.festival of youngest and sport - 19. květen

• 5.festival of conquest - 30. srpna

Žádný z nich záměrně nevyzdvihuji, protože jsou pro mě důležité všechny stejně, dělají mě, tím čím jsem. Je to součást naší kultury, odkaz našich předků a naší historie – všechno tohle nás dělá pravými Turky.

5) Mezi přáteli Turky a v rodině mluvím turecky, ve škole anglicky a učím se i rumunsky, protože to potřebuji pro každodenní život a komunikaci s okolím.

6) Ne, protože Rumuni mají úplně odlišné chování a zvyky od Turků, Rumuni jsou víc uvolnění, zatímco Turci víc zapálení do věcí. Ale někdy není na první pohled rozdíl mezi Rumuny a Turky a vypadáme jako príbuzní.

7) Cítím se být stále Turkem, ale poté co v Rumunsku studuji si připadám jako na rozhraní 2 kultur.

8) Ano, máme zde turecké školy a možná víte, že turecko velmi štědře podporuje místní Turky, z čehož těží i Rumuni.

9) Všichni znají kebaby, ale ja mám nejradši sarmae (něco jako baklava).

10) Se spoustou Turků se potkávám ve škole, ale nějaké oficiální srazy nemáme, prostě se vidíme když chceme, především o pátcích.

Zafer Özben, 24 let, student, turecké občanství, Rumunsko

1) Turci jsou přátelští, jak víte, narozdíl od Arabů, ačkoli jsou taky muslimové. Turci rádi pomáhají ostatním.

2) Podle mého názoru, když vidím Turka, musí to být muslim, protože to znamená, že si s ním budu lépe rozumět. Ale nezáleží na tom, jestli je člověk muslim, křesťan atd. Ze všeho nejdůležitější je, jaký člověk je lidsky.

3) Vařím každý den turecké národní jídlo. Také můžete v Rumunsku najít mnoho tureckých restaurací.

4) Máme mnoho svátků, které jsou odlišné od těch křesťanských, ale mnoho je jich také podobných. Slavíme Ramadán. Znamená to, že po dobu jednoho měsíce, nesmíme od východu do západu slunce jíst ani pít. Děláme to proto, abychom se vcítili do pocitů chudých lidí, pro naše zdraví a z důvodu víry v boha. Také máme svátek obětování, v těchto dnech obětujeme ovce, krávy.. A sdílíme jejich maso s chudými lidmi, kteří si maso nemohou koupit. Ale tento svátek nemůžeme zde v Rumunsku moc slavit, v tomto případě je lepší být v Turecku.

5) Na veřejnosti mluvím anglicky, ale se svými přáteli z Turecka mluvím turecky. Je těžké naučit se rumunštinu, hlavně gramatika je těžká.

6) Řekl bych, že je rozeznat nelze. Jedině Tataři mají trochu šikmé oči.

7) Cítím se samozřejmě jako Turek.

8) Můj otec sem přišel kvůli práci.

10) Scházíme se během svátků, řešení našich problémů, a mnoho Turků se shromažďuje v mešitách při modlitbách. Pro muslimy jsou důležité pátky, v pátek je nejdůležitější se pomodlit. Je to něco jako pro křesťany neděle. Po modlitbě, někteří lidé z komunity dávají jídlo chudým.

Guray Cakir, 24 let, student, turecké občanství, Rumunsko

1) Turci jsou mnohem vice přátelští, otevření a zábavní. Například Turci nemají problém se s kýmkoliv přátelit a v krátké době ho považovat za svého blízkého přítele.

2) Jednoduchá otázka, v 99,6 procentech jsou Turci muslimové a jsou si svým náboženstvím naprosto jistí. Je zde demokracie, ale když jste Turek a řeknete, že vyznáváte jiné náboženství, budou na vás ostatní Turci koukat divně.

3) Turecká kuchyně je opravdu velmi bohatá. Jako první si teď vybavím „Manti“ a „Baklava“. Manti vaříme velmi často, ale Baklava připravujeme pouze na „Bayram“ (svátek). Během roku se Bayram slaví dvakrát a během tohoto svátku musíme právě vařit Baklava. Mimochodem nejoblíbenějším rumunským jídlem je „Sarmale“ a to je právě tradiční turecké jídlo. „Sarma“ v turečtině znamená to, že naši prarodiče spolu žili dlouho.

4) Slavíme náboženské svátky, jako se slaví v Turecku. Máme speciální svátek jménem „Ramazan“, který trvá celý měsíc. Během tohoto měsíce nejíme, nepijeme, nekouříme, nesmíme si dávat nic do úst, ani nic ochutnávat a nesmíme mít sex a to asi 12 hodin denně. Doba záleží na muslimském kalendáři, datum i čas se mění každý rok, vždy se posouvá o dva týdny nazpátek. Když například začíná 15. Srpna, bude následující rok začínat 1. Srpna. Prvním Bayramem je „Ramazan Bayrami“. Začíná právě po tomto měsíci a trvá 4 dny. Druhý Bayram je 2-3 měsíce po Ramazanu a při něm se obětuje zvíře bohu. Může to být ovce, kráva nebo vůl. Tento svátek trvá také 4 dny. Tento Bayram se jmenuje „Kurban Bayrami“, což znamená den obětí. V průběhu tohoto svátku navštěvujeme své sousedy, příbuzné, staré lidi, kupujeme si nové oblečení a dětem se kupují dárky a dávají peníze, aby měly radost. Všichni se chodí modlit do mešit. Můžete si myslet, že to je jako vánoce.

5) V podstatě používáme jenom rumunštinu, protože nikdo nerozumí turečtině a je velmi neslušné mluvit turecky, když vám ostatní nerozumí. Pokud jsme pouze mezi Turky, mluvíme samozřejmě turecky.

6) Na 90% je to snadné. Já třeba patřím mezi těch 10%, protože mám blond vlasy, světlou kůži a barevné oči. Všichni si myslí, že jsem Rumun. Turkové mají obvykle černé vlasy, tmavé oči a tmavou pleť. Většina Rumunů má světlejší pleť a polovina má světlé vlasy. Máme rádi legraci, ale vypadáme daleko víc seriózně.

7) Cítíme se být Turky.

8) Zajímám se o historii, zvláště o tu tureckou. Když Turci osidlovali nová místa přiváděli s sebou i Turky, aby naučili původní obyvatele tradicím a zamezili nepokojům. Moji prarodiče se do Rumunska dostali během růstu Osmanské říše ze střední Anatolie.

9) Nescházíme se při nějakých zvláštních příležitostech. Někdy se scházíme s tureckými přáteli na kávu nebo na oběd. Rozumíme více, protože máme stejné tradice a zvyky.

V naší práci jsme se zaměřili především na porovnání rozdílů mezi tureckou a rumunskou kulturou. V teoretické části jsme se tak prostřednictvím sekundárních zdrojů snažili tyto dvě kultury zmapovat a poznat, v praktické části jsme se pak pokusili pomocí dotazníků dozvědět, zda těmto získaným informacím odpovídá i skutečnost. Na položené otázky nám odpovídali především Turci s tureckým občanstvím. Rozeslali jsme dotazníky i Turkům s rumunským občanstvím, bohužel odpovědí přišlo poměrně málo, proto jsme závěr naší práce zpracovali především na základě odpovědí Turků žijících v Turecku v porovnání s Turky žijícími v Rumunsku, ovšem s tureckým občanstvím. Jak již bylo řečeno, snažili jsme se najít podobu Turka, jak jí vnímají samotní Turci. Na otázku jaký takový Turek je, jsme dostali různorodé odpovědi, podle nichž by se ale s určitostí dalo říci, že Turci jsou velice vznětliví. Umí se rychle nadchnout pro zábavu, na druhou stranu se snadno urazí, také mohou být žárliví. Nejčastěji zmiňované vlastnosti Turků jsou pohostinnost a obětavost. Respondenti také uváděli, že jsou velmi přátelští, a to i k cizincům nebo lidem, které znají málo nebo vůbec. Ačkoli jsou podle statistik Turci z 95% muslimové, v otázkách víry byli velmi benevolentní, často zmiňovali, že každý má právo volby, a že i když pro Turky je typické být muslimem, nemusí tomu tak být vždy. Je ale důležité, že všichni naši respondenti byli mladí lidé, kdyby byli jiné věkové kategorie, možná by v otázkách víry byli více konzervativní. Podle odpovědí by se dalo říct, že pro Turky je „normální“ být muslimem, i když připouštějí možnost, že někteří Turci vyznávají například křesťanství. Pro Turky jsou důležité náboženské svátky. Téměř všichni uvedli jako nejdůležitější svátek Ramadán a Svátek obětí. Zajímavé je, že respondenti žijící v Rumunsku slaví také tyto svátky, i když během Ramadánu se v Rumunsku narozdíl od Turecka pracuje a ke Svátku obětí se Rumuni také nestaví zrovna přívětivě. Jako patrioti se Turci žijící v Rumunsku ukázali i v oblasti gastronomie. Mají rádi své národní jídlo, často ho vaří, nebo na něj alespoň chodí do restaurace. Asi jako nejvýznamnější zjištění naší práce by se dalo označit tvrzení, že Turci žijící v Rumunsku se považují rozhodně za Turky, od Rumunů se cítí být odlišní, a to jak na pohled, tak vlastnostmi, mezi sebou používají turečtinu a mají stále vztah ke svému domovu.

CONSTANTIN, Daniela-Luminiţa; GOSCHIN, Zizi; DRAGUSIN, Mariana. Ethnic Entrepreneurship as an Integrating Factor in Civil Society and a Gate to Religious Tolerance: A Spotlight on Turkish Entrepreneurs in Romania. Journal for the Study of Religions and Ideologies [online]. 2008, 7, 20, [cit. 2010-04-26]. Dostupný z WWW: <http://jsri.ro/new/?Archive:JSRI_Volume_7%2C_no.%0A20%2C_Summer_2008>. ISSN 1583-0039.

PIRICKÝ, Gabriel. Turecko : Stručná historie států. 1. Praha : Libri, 2006. 198 s. ISBN 80-7277-323-2.

RAMET, Sabrina P. Religion and nationalism in Soviet and East European politics [online]. Durham, N.C. : Duke University Press, 1984 [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://books.google.cz>.

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě : Encyklopedická příručka. 1. Praha : Ivo Železný, 1994. 385 s.

Prezentace:

turci_v_rumunsku.ppt

Turecký náboženský průvodce (v turečtině):

turecky_nabozensky_pruvodce.pdf

Zpráva o demografickém vývoji menšin na území Rumunské republiky podle žup (1930-2002):

pocet_mensin_v_rumunsku.pdf

Viděl jsem, že jste našli docela dobré statistiky přímo od vlády - možná by vám pomohly i statistiky podle sčítání z roku 2002, kde se to dá vyhledat i podle jednotlivých měst a obcí. Můžete na to mrknout zde:
http://www.edrc.ro/recensamant.jsp?regiune_id=503&judet_id=634&localitate_id=0 Jinak dávejte pozor na psaní malých a velkých písmen - třeba: vývoj Turecké populace PK. 

Počet shlédnutí: 58