obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hinduismus

Citace:

Lucie Sokolová, Kateřina Pavlů Hinduismus: JAKÝ VLIV MÁ ZÁPADNÍ CIVILIZACE NA HINDUISTICKÉ TRADICE A OBŘADY – SVATBU? [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/hinduismus


JAKÝ VLIV MÁ ZÁPADNÍ CIVILIZACE NA HINDUISTICKÉ TRADICE A OBŘADY – SVATBU?

Úvod

Jsou země a oblasti, ke kterým jako by se neustále stáčely oči celého světa. Lákají a vábí – ať už pro svou úlohu v historickém vývoji, pro přírodní bohatství a krásy nebo pro jakousi tradičně udržovanou pověst čehosi neobyčejného a jedinečného.

A k těmto zemím nesporně patří Indie. Už od pradávného tažení Alexandra Velikého se k ní upíraly zraky světa, po dlouhá staletí jako čarovný magnet přitahovala dobyvatele a dobrodruhy, cestovatele a poutníky, muže, kteří dychtili po bohatství, nebo zase ty, kteří toužili především po moudrosti a poznání velkých životních pravd. A zájem o ni neopadl ani v moderním věku střízlivých informací, který rozptýlil romantický opar, ještě poměrně nedávno opřádající prastarou minulost Indie i nejednu stránku jejího současného života.

V Indii nacházíme mnohá náboženství, mezi něž patří také hinduismus. Hinduismus je velice obsáhlé náboženství, proto byla vybrána pouze část, které se tato práce bude věnovat. Práce je zaměřena na svatbu a svatební obřad. Také se zabývá faktem, že i do Indie se postupem času dostává určitý vliv západní kultury. Cílem práce bude zjistit, jak moc zasahuje do hinduistova každodenního života a v čem spočívá.

  • Jak probíhá hinduistická svatba, jaké tradice se během ní dodržují, co má na sobě ženich s nevěstou?
  • Je možné, aby měl hinduista svatbu podle evropských tradic?
  • Jak ovlivňuje západní styl života ten indický – hinduistický, vidí v tom Hindové výhody nebo nevýhody?

Literární rešerše

Dušan Zbavitel ve své knize píše o nejproduktivnějších a pro pochopení současné Indie klíčových údobích v kulturních dějinách jihoasijského subkontinentu a přibližuje dávné tradice, z nichž mnohé jsou dodnes živé v bytí a myšlení národů této oblasti, a vytváří tak předpoklady k jejich lepšímu pochopení. Tato kniha časově zahrnuje období největšího rozmachu staroindické vzdělaností až do příchodu muslimů. Neomezuje se jen na líčení historie, ale všímá si podrobně i vývoje myšlenkových proudů a ideologických systémů i bohaté indické kultury.1)

Hinduismus je považován spíše za polyteistické náboženství, jak uvádí Otakar Čerba ve svém článku Hinduismus.2) Nicméně po prozkoumání dalších pramenů bylo objeveno i opačné tvrzení. Michael Keene ve své knize Světová náboženství uvádí: „Hinduismus je monoteistické náboženství, jehož stoupenci věří v jediného Boha – brahma (absolutní duch) – který je mimo lidský dosah a chápání.“ „Převážná většina hinduistů však věří v Boha – nebo bychom snad měli raději říci v bohy? V tomto bodu není hinduistické učení ani zdaleka jasné a dokonce i svaté knihy vydávají protikladná svědectví.“ 3)

Hana Preinhaelterová ve své knize Hinduista od zrození do zrození nastiňuje hinduistův život, obřady, které ho životem provázejí, svatby nevyjímaje. Důležitou informaci sděluje hned na úvod kapitoly týkající se sňatku: „Hinduista se nežení, hinduista je ženěn.“ Sděluje nám tedy, že svatba se neuskuteční na základě rozhodnutí dvou lidí, ale je to rozhodnutí rodičů, rodů ba dokonce kast. Láska zde tedy nehraje vůbec roli, oproti našim zvyklostem. Popisuje v knize vše, co svatebnímu obřadu předchází, jak probíhá a jaké zvyky se na svatbě dodržují. Čerpá z vlastního pozorování, protože hinduistických svateb se sama zúčastnila. Také se v knize zmiňuje o náboženských reformátorech, kteří usilovali o povolení mimokastovních svateb, inspirováni Evropou. Zde už tedy lze hovořit o vlivu západní civilizace na hinduistické obřady.4)

John Lancaster ve svém článku Indičtí kočovníci cituje hinduistku Kanju a její obavy před manželem. Rodiče Kanjy rozhodli, že se po hinduistické slavnosti vrátí k manželovi. On i jeho matka ji nutili pracovat celý den u měchů a muž ji bil, když odporovala. Rozvod je pro ni nemyslitelný. Lancaster zde poukazuje na bezmocnost ženy, která je navíc prohloubena jejím nízkým společenským postavením.5)

Kasty, tedy indické přísně uzavřené společenské vrstvy (viz v kapitole Hinduismus), hrají v životě hinduistů velkou roli, nejen při svatebních obřadech, dokládá to i kniha Svátky světových náboženství. „Každý jednotlivý hinduista je zrozen jako příslušník určité kasty, která je nábožensky předurčena a je pro něj nezměnitelná. Z toho plynou i jiná přesvědčení a návody k jednání než ty, která platí pro příslušníky jiných kast.“6)

Metodologie

Pro tento výzkum byly zvoleny kvalitativní výzkumné metody. Kvalitativní výzkum hledá odpovědi na otázky jak nebo proč. Jedná se o nenumerické šetření a interpretaci sociální reality, které nelze zapsat do grafu nebo tabulky, na rozdíl od kvantitativních metod. Kvantitativní metody mají za úkol testovat předem stanovené hypotézy, podmínkou je ověřitelnost a zkoumané atributy musí být měřitelné. Cílem kvalitativního výzkumu je porozumění a rozpoznání významu získané informace.

Informace byly čerpány jak z primárních, tak i sekundárních zdrojů. K získání prvních teoretických znalostí o hinduismu, bylo uskutečněno studium dostupných dokumentů, tedy knih a článků na internetu. Po získání základních znalostí jsme přešly k primárním zdrojům, tedy k našemu samotnému výzkumu, aby byla ověřena, doplněna a ucelena již získaná data. Nejprve bylo třeba navázat kontakt s někým, kdo hinduistické prostředí velmi dobře zná, nejlépe někoho, kdo v něm žije nebo je sám hinduistou. Po využití osobních kontaktů, byl navázán kontakt s hinduistou Nishantem Gautamem. Nishant Gautam žije v Indii, ale nějaký čas studoval v České republice. Byl nám i zprostředkovatelem pro navázání dalších kontaktů. Jako technika v této praktické části byl zvolen semistandardizovaný neboli polostandardizovaný rozhovor. Tato technika je tvořena částečně standardizovaným a částečně nestandardizovaným rozhovorem.

Standardizovaný rozhovor má pevně stanovené otázky, jejich pořadí i formulaci. Otázky musí být dobře srozumitelné a všem respondentům položené stejným způsobem. Používá se ale v kvantitativním výzkumu, respondent nemá šanci rozvíjet své odpovědi a tazatel nepokládá doplňovací otázky, které by informace od respondenta upřesnily, proto byla tato technika pro náš výzkum zamítnuta.

Nestandardizovaný rozhovor je opakem předchozího. Používá se, pokud tazatel není blíže seznámen se zkoumaným prostředím a nemá tedy předem naformulované a sestavené otázky. Ani to však nebyl případ tohoto výzkumu. Z tohoto důvodu byl zvolen semistandardizovaný rozhovor. Při semistandardizovaném rozhovoru má tazatel předpřipravené otázky, ale při samotném rozhovoru je doplňuje dalšími. Rozšiřující otázky by měly doplnit, obohatit, zpřesnit a rozvít respondentovu odpověď, proto byla tato technika vybrána jako nejvhodnější.

Kromě rozhovoru byly informace čerpány i z e-mailové pošty s Pryiankou Gautam, sestrou výše zmiňovaného respondenta, která nám poskytla pohled z ženské strany. Respondentce byly položeny otázky, které byly po obdržení odpovědí doplněny dalšími, podobně jako tomu bylo u semistandardizovaného rozhovoru.

V obou případech rozhovorů musela být překonána jazyková bariéra. S našimi respondenty probíhala komunikace výhradně v angličtině.

Indie a náboženství

Oficiální název je Indická republika, anglicky Republic of India, hindsky Bhárat Ganarádžja, zkráceně jen Bhárat. Indové svou zemi nazývají také Hindustán. Tento název je odvozený z perských slov Hindu (podle řeky Indus) a Stan (území, stát). 7) Jako geografický celek je však Hindustán pouze území na severu Indie mezi Himálajem a Dákkhinem, v podstatě povodí Gangy a přítoků.8)

Indie je s počtem 1 166 079 217 obyvatel druhou nejlidnatější zemí světa hned po Číně, za kterou zaostává “pouze” necelých 200 milionů. Žije zde tedy zhruba 115x více lidí než v České republice. Protože je Indie rozlohou poměrně velká, díky vysoké populaci je vysoká i hustota obyvatelstva. S cca 385 obyvateli na km2 jde o 33. nejhustěji obydlenou zemi. Jen pro srovnání, v České republice je hustota obyvatel 3x menší. Nejhustěji je obydleno hlavní město Delhi, kde žije přes 28 000 obyvatel na km2.

Indie má mnoho úředních jazyků – 16, mezi něž patří např. hindština, bengálština, sanskrt, urdština nebo tamilština a angličtina, která platí pro celou Indii. V Indii se používá přes 1 600 dalších různých jazyků a dialektů. Jednotlivé jazyky se od sebe mnohdy velmi liší, proto jednotným dorozumívacím jazykem je v současné době angličtina, resp. indická mutace angličtiny (tzv. Hinglish).

Všechny jazyky jsou použity na indických bankovkách. Anglicky se lze domluvit prakticky na všech úřadech, bankách či nádražích, ve většině obchodů v turistických oblastech apod. Indická verze angličtiny je občas legrační. Pokud mluvíte opravdu kvalitně podle Oxfordu, budete mít občas problém s dorozumíváním. Jde zkrátka o Hinglish.

Náboženství v Indii má oproti většině jiných zemí velmi pestrou minulost. Nejprve zde vznikl hinduismus, který patří k nejstarším dosud existujícím náboženstvím světa. Po hinduismu zde vznikal také buddhismus a džinismus. Posledním velkým náboženstvím, které zde vzniklo, byl sikhismus. V současné době z Indie budhismus takřka vymizel, majoritními náboženstvími zde jsou hinduismus a islám.

V souvislosti s náboženstvím se v Indii někdy užívá termínu východní náboženství, indická náboženství a dharmická náboženství. Pojem indická náboženství označuje čtyři velká náboženství, která v Indii vznikla, tedy buddhismus, hinduismus, džinismus a sikhismus. Pojem dharmická náboženství označuje ta indická náboženství, která považují dharmu za základ své nauky. Dharma v hinduismu znamená vesmírný, kosmický řád, zákon.

Již v prvním století proniklo na území Indie křesťanství, podstatně se rozšířilo až v novověku. V některých oblastech Indie tvoří dnes křesťané dokonce většinu, například ve spolkovém státě Nágálandu.

Hinduismus

„Hinduismus je souborné označení pro velké množství náboženských a filozofických směrů, zvyklostí a tradic.“9) Datace jeho vzniku se ve všech zdrojích rozcházejí, někde se uvádí 15. století před naším letopočtem, ale můžeme říct, že se jedná o nejstarší, dosud existující, náboženství. Vytvořily ho indoevropské kmeny Árjů, které přišly do Indie z pravlasti Indoevropanů, ležící pravděpodobně na území dnešního Turecka. Příchod Árjů k řece Indu se odehrál asi v 18. století před naším letopočtem. Jak postupovali stále hlouběji do nitra Indie (k řece Ganze), postupně ovládli a podrobili si původní obyvatelstvo. Tak vzniklo rozdělení na dvě vrstvy, jež se později proměnilo ve známý indický kastovní systém, který přetrval v některých částech země dodnes.

Slovo hinduismus vzniklo z původního sanskrtského pojmenování řeky Indus – Sindhu, který starověcí Peršané vyslovovali Hindu. Kořeny má hinduismus v Indii, ale vyskytuje se i v jiných zemích, například v Nepálu, v Bangladéši, Surinamu, Guyaně, Malajsii nebo také na Fidži, Mauriciu, na Srí Lance, v Indonésii a v Jihoafrické republice. V Evropě není hinduismus nijak rozšířený, vyskytuje se v nevelkém zastoupení ve Velké Británii, Nizozemsku nebo v Německu.

Hinduismus se uvádí jako polyteistické náboženství, na rozdíl od křesťanství, judaismu nebo islámu. Jeho stoupenci věří ve více bohů. Hlavními bohy jsou Brahma, Višnu a Šiva. Tito bohové mají také své ženské protějšky. Brahmova dcera nebo také manželka je Sarasvatí. Sarasvatí je bohyní literatury a umění. Bohyně štěstí, Lakšmí, je manželkou Višnua. Manželkou Šivy je Kálí; symbol pomíjivosti a nového zrození. Hinduismus je ovšem v tomto směru velice nejednotný. Každá rodina, ves či město mají své vlastní božstvo. Děti uznávají většinou stejné bohy jako jejich rodiče.

V hinduismu jsou často zaměňované pojmy varna a kasta. Varna, v překladu barva, je společenský stav staroindické společnosti. Hinduistická společnost je rozdělena do čtyř základních skupin, tedy varen. Každá ze čtyř varen měla svá vlastní životní a morální pravidla. Podle příběhu z Rgvédy, nejposvátnější a nejstarší hinduistické knihy, stvořil Brahma prvního muže Purušu. Puruša byl obětován a z jeho těla vznikly varny. Nejvyšší varnou jsou bráhmani, kněží, tvořící prostředníky mezi bohy a věřícími, vykonávají rituály a náboženské služby. Druhou varnou jsou kšatrijové, válečníci a vládcové Indie. Hospodářsky aktivní lidé, jako například rolníci, řemeslníci a obchodníci jsou třetí varnou nazývanou vaišijové. Čtvrtou varnu tvoří šúdrové, tedy sluhové a nádeníci. Lidé, kteří nepatří do žádné varny, jsou dalitové, neboli utlačovaní nebo lesní lidé. Další skupinou, která nepatří k žádné varně, jsou nedotknutelní, ti vykonávají znečišťující práce jako vydělávání kůže nebo pohřbívání mrtvých. Dále je hinduistická společnost rozdělena do kast, tedy společenských skupin, založených na zaměstnání lidí. „Každý jednotlivý hinduista je zrozen jako příslušník určité kasty, která je nábožensky předurčena a je pro něj nezměnitelná.“10) O kastovním systému se mluví i ve svatých hinduistických knihách. Tedy kromě čtyř hlavních varen se v Indii nachází tisíce dalších kast a podkast. O tom však Indové nevedli žádné soustavné historické záznamy. Záležitosti tohoto pozemského světa měly totiž podle indických učenců jen druhořadý význam, za mnohem důležitější považovali nadpřirozenou existenci a tajemství duše a vesmíru jako celku. Kastovní systém dodnes ovlivňuje životy hinduistů a to zejména na venkově. Je důležitý při uzavírání sňatků, ten je možný podle tradice pouze mezi příslušníky stejné kasty. Hinduistické chrámy nebo vzdělání jsou ale dnes dostupné všem, bez ohledu na kastu.

Všichni hinduisté nevěří v totéž, ale můžeme nalézt několik hlavních složek hinduismu, které jsou stejné pro většinu stoupenců. Soustředí se na vztah těla a duše (átmanu). Tělo je součástí materiálního světa, átman duchovní reality. Společným jmenovatelem všech hinduistických směrů je víra v posvátnost a neomylnost védských spisů. Hinduisté jsou také jednotní v uctívání krávy, jejíž produkty, včetně mléka, moče a trusu, jsou považovány za očistné.

Hinduismus je na rozdíl od křesťanství nebo islámu spíše celým stromem náboženských a filozofických učení. Názorová snášenlivost starých Indů je výjimečná. Byla jim totiž naprosto cizí myšlenka, že by pravda mohla mít jen jednu jedinou podobu, naopak byli přesvědčeni, že pravdu je třeba neustále hledat.

Putování duše z těla do těla a ze života do života, přes narození, žití až po smrt se nazývá sánsara. „Důvodem, proč se všechny živé bytosti rodí stále znovu, je karma, zákon příčiny a následku. Hinduisté věří, že karma nahromaděná v předešlých životech, se přenáší do nynějšího, a tak rozhoduje o stavu, v němž se duše narodí znovu. Každý hinduista se snaží odstranit účinky karmy pro příští znovuzrození tím, že žije životem plným dobročinnosti a nesobeckého jednání. Bhagavadgíta učí, že je to jediný způsob, jak se znovuzrodit s menší karmou. Špatná karma zajistí, že se átman jedince vrátí v příštím životě na svět na nižší úrovni. Mókša je ukončení sánsary a je to cíl každého zbožného hinduisty. Hlavní starostí hinduistické spirituality je dopravit lidskou duši na onen břeh, jinak řečeno naučit věřící, jak dosáhnout vysvobození z opětovných zrodů. K tomuto účelu musí hinduista neutralizovat karmu tím, že se zbaví všech tužeb.“ Osvobození duše může trvat až osm milionů čtyři sta tisíc zrození.11)

V hinduismu je spásou osvobození duše od sánsary. Je to konečný cíl hinduismu, kde peklo a nebe jsou dočasné. Říká se mu mókša (sanskrt: osvobození) nebo mukti (sanskrt: uvolnění). Mókša je konečné uvolnění od světského pojetí sebe sama, uvolnění pout empirické duality a obnovení vlastní elementární podstaty, i když je podstata viděna nepopsatelně a za hranicí senzace. Opravdový stav je viděn rozdílně v závislosti na myšlenkovém směru.12)

Stejně jako ostatní světová náboženství, i hinduismus má své posvátné knihy. K posvátným knihám řadíme Védy – čtyři knihy – Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda. Tyto knihy vznikaly zhruba mezi léty 1500 a 800 před naším letopočtem. Nejstarší a nejposvátnější knihou je Rgvéda, sbírka 1028 básní. Védy jsou ukončeny upanišady. Název těchto knih je odvozen od toho, že při jejich poslechu žáci sedávali u nohou učitele. Obsahují rozhovory učitele a žáka a také učení o brahma a átmanu, vznik upanišad se datuje kolem 8. – 7. století před naším letopočtem. Védy jsou spisy, které se předávaly pouze ústně od jednoho pokolení kněží k následujícímu a žáci se je učili nazpaměť. Jsou tvořeny čtyřmi sbírkami a obsahují modlitby k bohům, popis obětních obřadů i kouzelná zaříkadla. Poprvé se zde také objevuje jedna u úředních myšlenek celé indické filozofie – teorie o reinkarnaci (převtělování), která se řídí podle karmického zákona odplaty. To znamená, že každé další převtělení se děje podle zásluh v předchozím životě, přičemž řetězec převtělování nezahrnuje jen lidské bytosti, nýbrž vše živé od nejmenšího hmyzu až po brahmíny – nejvyšší lidskou kastu.

Upanišady jsou pravděpodobně nejstarší filozofické texty na naší planetě. Ty první a nejdůležitější patří ke skvostům starověké literatury. Jsou v nich shrnuty a zároveň vyloženy staré védské myšlenky – celá další indická filozofie z upanišad čerpala, a to jak samotný hinduismus, tak i buddhismus, který se od hinduismu oddělil. Rámájana je složena ze čtyřiceti osmi tisíc veršů a obsahuje duchovní ponaučení a rady. Mahábhárata patří k hlavním indickým eposům, je tvořena dvěma sty tisíci verši a uvádí se jako nejdelší básnická sbírka na světě. Součástí Mahábháraty je Bhagavadgíta, oblíbené klasické hinduistické dílo. V těchto knihách najdeme modlitby, hymny, mýty, návody k obětování a domácím pobožnostem, zaříkávadla nebo magické formule.

Tak jako islám má mešity, křesťanství kostely, tak i hinduismus má své chrámy zvané mandiry. Tyto chrámy bývají zasvěcené některému z bohů. V chrámu je pak socha tohoto boha umístěna. Kněz sochu omývá, obléká a předkládá jí květiny, ovoce a jiné oběti. K soše přináší oběti i věřící. Garbhagrha, místnost, ve které se socha nachází, má zpravidla věž, která představuje horu, posvátnou součást přírody. Hinduistické chrámy symbolizují vesmír, mají vyřezávané stropy zdobené světélky. Většina hinduistických obřadů se odehrává doma. Někteří přesto chodí do chrámu a kromě obětování darů zde také zapalují svíce, odříkávají modlitby a při odchodu dostanou prasád – posvěcené jídlo. Součástí bohoslužeb je také zpěv a kázání. Večer se koná obřad ukládání boha na lůžko. Ten se odehrává za znění bubnů a gongů, socha je znovu omyta a uložena ke spánku.

Hinduistické svátky a sváteční obřady

Púdžá

  • „Ačkoliv v hinduistickém světě existuje nesčetné množství chrámů, v žádném byť sebeskromnějším domu nechybí zvláštní místo, kde se pravidelně, konají rodinné bohoslužby. Ty probíhají podle obřadu púdžá, což je rituál, jenž v posledku určuje každou chrámovou bohoslužbu.“ Základem takové domácí místnosti je oltář, na kterém můžeme nalézt podobiznu božstva, olejové lampičky, vonné tyčinky, místo na pokládání obětin, umělecké předměty a podobně. Jak velký prostor a jaké vybavení je tomuto místu věnováno určují hlavně finanční prostředky rodiny. Púdžou lze nazývat už samotné zapálení vonné tyčinky nebo položení květiny. Púdžá je doprovázena modlitbami, zpěvy, meditací, oslovováním bohů, ale i pokleknutím nebo jinými modlitebními gesty. Chrámová bohoslužba probíhá v zásadě stejně jako ta domácí, pouze s tím rozdílem, že je vedena knězem.

Hólí

  • Během tohoto svátku se vzdává dík bohu Višnuovi. V ohni zvaném hólika má shořet veškeré zlo z uplynulého roku a začíná tak rok nový. Lidé do ohně hází rýži, hlínu a kamínky, tak ničí špatné myšlenky a pocity. Vnitřní očistu pak symbolizuje tečka z popele ohně, která se dělá na čelo každého účastníka. Lidé si navzájem odpouštějí, zpívají a tancují.

Rakša bandhan

  • Tento svátek probíhá tak, že sestry váží na zápěstí svých bratrů (pokud nemají bratra, tak jiným mužům v rodině) šňůrky spředené z bavlněných a hedvábných nití. Tyto šňůrky jsou symbolem ochrany. Na čelo bratra pak nanáší červenou tečku, symbol síly a zdaru.

Dívalí

  • Jde o takzvaný svátek světel, jeho symbolem je lampa. Věřící prosí bohyni Lakšmí o štěstí ve vlastním životě.13)

V životě hinduistů můžeme napočítat minimálně šestnáct okamžiků v životě, kterým je třeba věnovat nějaký obřadní úkon. Ten první se odehrává ještě před narozením, nebo dokonce početím dítěte, kdy se rodiče modlí, aby mohli mít děti. Během těhotenství pak žádá matka božstvo o přízeň. Konkrétní obřady se váží k jednotlivým kastám a krajům. Slaví se například první nakrmení dítěte pevnou stravou – obětní rýží. Slavnostní událostí je i pojmenování dítěte. Dále můžeme zmínit obřad upanajana, tedy obřad posvátné šňůry. Ten se koná u dětí bráhmanů mezi pátým až osmým rokem života, u dětí z nižších kast pak o něco déle. Obřad probíhá tak, že kněz zavěsí chlapci přes rameno trojdílnou nit. Symbolizuje to dobu, kdy chlapec přechází do rukou guru, aby se mu dostalo náboženské výchovy. Dalšími významnými obřady v životě hinduistů jsou svatba, o které zde budeme ještě hovořit, a pohřební obřad. Každý hinduista doufá, že zemře v dosahu řeky Gangy, aby do ní mohly být vloženy jeho ostatky, tak by se ukončil cyklus znovuzrození. Když zemře hinduista, sejde se jeho rodina, zemřelý se omyje, zahalí do plátna a na místě obřadu se položí na dřevěnou hranici. Hranice se podpalují suchou cukrovou třtinou, pronáší se modlitby. Druhý den se pozůstatky vsypávají do řeky, ať už do posvátné Gangy nebo do jiné řeky, která se považuje za rovnocennou s posvátnou řekou.

Velký význam pro toto náboženství má horoskop. Ten se sestavuje při narození dítěte a provází ho pak celým životem.

Hinduistická svatba

„Sňatek (viváha) je společensko-náboženská povinnost, zajišťující růst rodu.“

Hana Preinhaelterová popisuje ve své knize Hinduista od zrození do zrození hinduistický sňatek v několika kapitolách. Hned na úvod zdůrazňuje, že hinduistický sňatek není záležitostí dvou lidí, ale celé kasty. Vzít se smí pouze lidé stejné kasty, a i dnes je počet lidí, kteří toto pravidlo ignorují nepatrný i v městské společnosti. Naopak od kast lidé stejného gótra se brát nesmí. Gótra je označení pro rodovou linii, uvnitř které je zakázáno se mísit. „Společné gótra jako překážku sňatku uvádí i hinduistický sňatkový zákon z roku 1955, dodnes platný.“ (1997)

Hledání vhodného partnera je u hinduistů starostí otce. K nalezení partnera dnes hinduisté používají například novinové inzeráty rozdělené podle kast, příbuzné, známé, ale i dohazovače – ghataky.

Náboženští reformátoři, odsuzující kastovní systém, se inspirovali evropskými způsoby. V roce 1923 přiměli britské vládce země, aby vydali zákon povolující mezikastovní sňatky. Dívky se zde smějí vdávat od 18, muži od 21 let.

Poté co je nalezen vhodný partner stejné kasty, začnou se rodiče teprve zabývat o jeho další kvality jako vzdělání, zaměstnání, plat, vzhled, jaký nebo jaká je a podobně. Nevěstu chodí rodiče obhlédnout před sňatkem do nevěstina domu. Měla by být rozumná, krásná, zdravá a neposkvrněná. Také by měla odpovídat požadavkům nastávající tchýně, která s ní bude trávit mnoho času při práci ve společné domácnosti. Jednou tradicí při vybírání nevěsty je použití hlíny. „Před adeptku se položí několik hliněných hrudek, na pohled stejných, leč přitom zcela rozdílných proveniencí. Místo, ze kterého hlína pochází, symbolizuje tajné sklony nic netušícího děvčete. Vybere-li si hroudu hlíny z obětiště, je a vždy bude zbožná. Dotkne-li se hroudy z úrodného pole či chléva, přinese do domu blahobyt. Hlína z rozcestí naproti tomu znamená nestálost, zem z plácku, kde se hrají hazardní hry, oddanost neřestem. Nejhorší (a přece zdánlivě stejná jako ty ostatní) je hrudka ze spaloviště mrtvých. Ta by přinesla dívčinu budoucímu manželovi smrt. Od uchazečky, která zvolí tuto budoucnost ruce pryč.“

Vzhledem k tomu, že proces vybírání partnerů, je záležitostí rodičů, budoucí manželé se před svatbou vůbec nemusí vidět. Podle osobního pozorování Hany Preinhaelterové ovšem dvojic, které se před svatbou potkali, přibývá, ale na svatbu to nemá vliv. Dalším kritériem je horoskop. Dříve měli astrologové rozhodující právo, museli porovnat horoskopy nevěsty i ženicha a rozhodnout, zda je svatba vhodná či nikoli. Dnes už mají za úkol jen potvrdit správnost rodičovského výběru.

Po konečném výběru partnera přijdou nevěstiny rodiče do domu ženicha na hostinu, dohaduje se výše věna a výbava snoubenců. Veškerá nevěstina výbava se pak pošle na kovových tácech do domu ženicha, součástí je i tzv. pozdravné. Pozdravné je oblečení pro ženichova otce, matku a jeho ženské příbuzné. Dohodne se i počet hostů na svatbu. Protože se hinduistický manželský svazek nestvrzuje dokumentem, plní hosté funkci svědků, čím více jich je, tím lépe. Podobná hostina se pak koná i v domě nevěstiny rodiny, zde se pak domlouvají povinnosti ženichovy rodiny. Nakonec zbývá smluvit den svatby. Zde rozhoduje opět horoskop. Kněz vybere podle horoskopů snoubenců několik vhodných dnů, ze kterých potom rodiče vybírají. Pokud by se svatba konala v jiný den, přineslo by to jen neštěstí. V každém kraji Indie se určování šťastných dní liší. V některých místech určují i vhodné roky, kdy se má svatba konat, mezi těmito roky pak může existovat i několikaletá mezera, proto dochází i ke sňatku nezletilých.

Dříve se na svatbě podílela celá rodina, dnes už ovšem většina povinností leží jen na bedrech rodičů, především otce. Ten musí zařídit mnoho věcí, jejichž seznam je v knize také uveden: „Vyjádření astrologů. Hinduistický kalendář. Kněz. Holič. Svatební prostory. Registrace na úřadě. Fotograf. Květináři. Dekoratéři. Recepce mimo dům/doma. Pronájem automobilů. Dopravní strážník. Pořádkový strážník. Telefon navíc. Telefonní seznam. Sluhové a služky. Bráhmanští kuchaři (pomocníci). Uklízeči/metaři. Seznam pozvaných. Zvací dopisy a obálky. Známky. Lepidlo. Rozpočet. Sešity na rozpočet. Pořadače. Tašky. Drobné mince. Minimálně pět zlatých mincí. Seznam dosažitelných pomocníků. Oblečení pro nevěstu a ženicha. Věci na ozdobení nevěsty a ženicha. Šperky pro nevěstu. Kosmetický salon. Dary. Pozdravné. Zvláštní dary pro ženichovy sestry. Zvláštní dary pro vdané ženy. Odění a ozdoby pro družičku. Odění a ozdoby pro družbu. Odění ženských příbuzných a přítelkyň. Odění ostatních. Voda z Gangy. Náčiní k obětem. Věci pro oběť předkům. Věci pro ženské obřady. Věci pro kurkumovou koupel. Věci pro svatbu. Věci pro obřadní přijetí nevěsty. Auta pro zvaní hostů. Auta pracovní. Auta pro svatebčany/ženicha. Auta pro odeslání věna a darů.“ Nevěstě z bohaté rodiny by neměly chybět železný kroužek, lasturové náramky, zlaté náramky, prsteny, náušnice i náhrdelníky, zlatá ozdoba do vlasů a na čelo, diadém, zlatá jehlice, perlový komplet a podobně. Zdobení chudších nevěst je často inspirováno západem. Tvář nevěsty je pomalována ornamenty ze santálové pasty a rumělky, chodidla se obtahují červenou lakovou barvou áltou. Naopak nahrazeny jsou sazové černidlo očními stíny a indické přírodní voňavky jinými parfémy a kolínskou.

Jeden z obřadů, který se provádí krátce před svatbou, je požehnání. Nejprve se žehná ženichovi. Ženich i nevěsta sedí směrem k východu, kněz k severu. V den, kdy se žehná ženichovy, odmění kněze nevěstina strana a naopak. V předsvatební den se uspořádá pohoštění na rozloučenou se svobodnými přáteli. Někdy nevěsta připravuje smaženky.

Návod: „600 g rýžové mouky, 100 g bílého sezamu, 700 g zahuštěného sirupu z cukrové třtiny, 1 loupaný kokosový ořech, olej na smažení, hliněná mistička s pokličkou (zvaná Kršnova mistička), kovové nářadí na smažení. Nevěsta vlastníma rukama uhněte 7 tvarů smaženek, např. kulaté, čtverhranné, trojhranné atd. První usmaží sama nevěsta nebo nějaká žena ze stejného gótra. Sedm smaženek uhnětených nevěstinou rukou se vloží do hliněné mističky, přiklopí se a dá stranou. Bude jich potřeba jako obětin pro Višnua při obřadu vzývání předků. Po sedmi dnech se potom ponoří do vody v Ganze. Ostatních smaženek se všichni najedí po libosti.“

Také se dříve den před svatbou konala kurkumová koupel. Ta měla očistné a zkrašlovací účinky. Měla ji na starost matka a další alespoň čtyři ženy. Počet žen musel být lichý. Dnes se ovšem od koupele upouští a dodržuje se jen potření čel snoubenců kurkumovou pastou. Hinduistická svatba se odehrává v soukromí, před osobním božstvem rodiny. Vysvětí se posvátný čtyřúhelník mezi banánovníky nebo jiné místo, které se vyčistí vodou z Gangy, rituálními malůvkami a jinými obětinami.

Svatební oznámení jsou zdobená, přepychová, v barvě červené, která symbolizuje radost a v barvě zlaté, která značí bohatství. Mají různé tvary, plastické písmo, symboly, obrázky a červenožlutou skvrnu na obálce, nanesenou odesílatelem.14)

Vlastní výzkum

Hinduistická svatba podle respondenta Nishanta Gautama

Nishant Gautam přispěl této práci svými názory a zodpovězením otázek, týkajících se hinduistické svatby. V hinduistické a české svatbě vidí mnoho rozdílů. A to nejen v oblečení a pokrmech, které se svatebčanům podávají. Je to způsobené rozdílností našich kultur a náboženství. V Indii trvá klasická svatba několik dní, obvykle jde o 4-5 dní, avšak dříve byly svatby i delší. Nishantova svatba trvala dní pět. Během těchto svatebních dní existuje mnoho kulturních „funkcí“, které rodiny a svatebčané musí splnit. Jde například o tanec žen nebo Mehndi (zdobení těla henou). Všichni hosté jsou na tyto dny svatby na jednom místě, jsou přítomni celému obřadu. Jeden den jdou ženich a jeho rodina k nevěstě do domu s bubny a flétnami a tím svatba začíná. Tam se začíná slavit za zvuků hudby a světel ohňostrojů. Ženich a nevěsta si navzájem dají garland (věnce z květin) a vymění si prstýnky. Poté začínají tradiční kulturní oslavy během celé noci.

Velký rozdíl mezi svatbou v Čechách a v Indii vidí v délce svatby. V Čechách se slaví pouze jeden den, v Indii musí novomanželé projít několika etapami zasvěcení do manželství – tradičními rituály. Ale tyto rituály už nejsou stejné, jako bývaly například před sto lety.

Během svatby se podávají různé pokrmy. Vegetariánské i nevegetariánské. Většinou ženich, nevěsta i svatebčané mají na sobě tradiční oblečení na svatbu. Tomuto oblečení pro ženicha se říká Sherwani, Kurta a Pajamas a nevěsta má na sobě Shaaris a Lenhgas. Toto oblečení ale není typické pro všechny hinduisty, jde také o to, v jaké lokalitě se nacházíte. Pro různé lokality jsou zvyky také rozdílné, ale většinou jsou obdobné. Co se týče svatby v „evropském“ stylu, je v Indii podle Nishanta možná, ale není to typické, spíše je to výjimkou, například když je jeden z novomanželů z jiné kultury. Sám respondent už svatbu, kdy nevěsta měla na sobě bílé šaty, typické pro západní kulturu, viděl.

Jako závazné pravidlo pro legálnost svatby pro všechny lokality Nishant uvedl zletilost. Ženich musí být starší jednadvaceti let a nevěsta osmnácti let. Pokud toto pravidlo na svatbě novomanželé splní, pak je svatba legální – je podle zákona uznatelná.

Jako další rozdíl zmínil to, že partnera vybírají rodiče. Jemu samému rodiče také vybrali partnerku. Čím dál častěji se však stává, že díky vlivu ze západu už si mladí lidé vybírají sami. Stále ještě ale převažuje manželství, které domluví rodiče. Partner by měl být ze stejné kasty, ale v této době se už také stává, že novomanželé ze stejné kasty nejsou. Vybírání partnerů se říká „arrange marriage“(plánovaná svatba). V Indii je častější, protože rodiče znají své dítě a vědí, kdo je pro něj nejlepší. Znají jeho charakter a vlastnosti. Arrange marriage je také mnohem úspěšnější a déle vydrží, než když si partnera vybere člověk sám. Ale čím dál více mladých lidí tomu nevěří a chtějí si vybrat sami. Pak ale s partnerem musí souhlasit celá rodina, zejména rodiče. Zvlášť, pokud se jedná o partnera z nižší kasty.

Pokud ovšem jsou novomanželé z odlišných kast nebo lokalit (popřípadě z odlišných náboženství), mohou si vybrat, ve kterém náboženství se vezmou, jaké tradice dodrží. Ale s tím musí souhlasit rodiny obou partnerů

Rozhovor s Pryiankou Gautam

Pryianka Gautam psala převážně o vlivu západní kultury na hinduisty a Indii. Indie má svoje tradice a to se týká také oblečení. Ženy nosí sárí a jsou hodně ozdobené – zlaté šperky. Náramky, řetízky, náušnice. Čím více šperků žena má, z tím bohatší je rodiny. V poslední době je ale čím dál častější potkat na ulici ženy, zejména mladšího věku, které mají na sobě džíny a tričko, je to pohodlnější. Starší generace tento způsob oblékání ale odmítá, není to tradiční. Dále má západní svět vliv na stravování. V Indii se začaly objevovat fastfoody, které zde dříve nebyly vůbec. Ty jsou ale jen ve velkých městech. Také se hodně změnila doprava, ať už vlivem západní kultury nebo modernizace. Pryiančiny rodiče se dopravovali zejména rikšami, nyní má každá rodina (z bohatších vrstev) auto.

Modernizaci vidí jako naprosto běžnou věc a nevidí v tom nic špatného, pokud ovšem nepřijde Indie o své hodnoty a základní tradice. Co se týká vlivu západní kultury na svatby, byly Pryiančiny odpovědi velice podobné těm Nishantovým. Shodli se zejména v důležitosti názoru rodiny, také v tom, že je možné a dnes už čím dál častější vybírat si partnery sami, a že může jít i o partnery z jiných kast. Dodržování tradičních hinduistických svatebních oděvů také dnes už ve městech není tak striktní jako dřív a je možné se vdát i v bílých šatech.

Popis Sárí

Sárí je nejstarším stále běžně nošeným oděvem na světě. A přitom je úplně jednoduchý – je to vlastně jen pruh látky, který se dá zavinout na tělo mnoha způsoby. Oba jeho okraje bývají zdobeny většinou tiskem nebo výšivkou, nejvýraznější zdobení ale bývá na jednom konci. Tomu se říká pallu, pallava nebo headpiece. Jde o dekorativní ukončení sárí, které se může nosit přes rameno anebo přes hlavu jako závoj. Nejčastěji se nosí v Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance. Oproti častým představám mívá běžné sárí pouze 5 – 6 metrů. Výjimku tvoří některé typy jihoindických sárí, které mohou dosahovat až osmi metrů.

Pod sárí se ještě nosí speciální spodničky (gahgri, petticoat), na které se sárí upevňuje. Jde o dlouho, bavlněnou sukni, která má v pase provázek. Některá domorodá sárí ale drží pohromadě jen uzlík, někdo zase dává přednost zamotání sárí jen za provázek.

Závěr

Cílem této práce bylo zjistit odpovědi na výzkumnou otázku, týkající se vlivu západní civilizace na hinduistické tradice a obřady – svatbu, jak tento vliv hinduisté vnímají a jaké jsou rozdíly mezi českou a hinduistickou svatbou. Výsledkem snažení bylo zjištění, že západní civilizace ovlivňuje hinduistické tradice, ale přesto jsou stále originální a odlišné. Západ má vliv zejména na oblékání dnešních mladých hinduistů, kteří se snaží přizpůsobit okolnímu světu a zmodernizovat svůj svět, zároveň ale nechtějí přijít o své hodnoty. Někde ale vliv západu není tak silný, konkrétně u kastovního systému. Přestože je po vzoru evropského stylu ze zákona povolen mimokastovní sňatek, mnozí hinduisté se stále drží své tradice a nechávají své rodiče vybírat jim partnery, což může být pro naši kulturu nepochopitelné, ale pro hinduisty je to naprosto samozřejmé. Rodiče mají v mnoha věcech vždy hlavní slovo a bez jejich povolení se jejich potomci neobejdou, což také není v naší kultuře běžné. Vliv západní kultury je zde tedy patrný, ale ne úplný, hinduismus si stále zachovává většinu svých tradic a hodnot. Je ale možné, že do budoucna se bude západní styl života dostávat s větším úsilím do života hinduistů, dodnes se mu to ovšem zcela nepodařilo.

Použité zdroje

CoJeCo - Vaše encyklopedie [online]. 28.10.2006 [cit. 2011-09-07]. Hindustán, území v Indii. Dostupné z WWW: <http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=33550&s_lang=2&title=Hindust%E1n>.))

ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. 2003 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: <http://gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/html/ch10s03.html>.

HAŠPL, Marcel. Hindustan.cz [online]. 2010-11 [cit. 2011-09-07]. Základní informace o Indii. Dostupné z WWW: <http://www.hindustan.cz/indie/default.aspx>.))

Hinduismus.cz [online]. 2006 [cit. 2011-04-07]. Dostupné z WWW: <http://www.hinduismus.cz/o-hinduismu/>.

KEENE, Michael. Světová náboženství. První vydání. Praha : Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2003. 192 s. ISBN 80-242-0983-7.

KIRSTE, Reinhard; SCHULTZE, Herbert; TWORUSCHKA, Udo. Svátky světových náboženství. První vydání. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., 1995. 128 s. ISBN 80-7021-588-7.

LANCASTER, John. Indičtí kočovníci. National geographic. 2010, č. 2, s. 69.

LINHART, Jiří, et al. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov : Dialog, 2010. 416 s.

PELKO, Azam Khodashenas, et al. Religions and Human Salvation. International Journal of Engineering Science and Technology. 2010, 7, s. 3185-3187 . ISSN 0975-5462.

PREINHAELTEROVÁ, Hana. Hinduista od zrození do zrození. Vydání první. Havlíčkův Brod: Vyšehrad, spol. s.r.o., 1997. 136 s. ISBN 80-7021-211-X.

ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. První vydání. Nakladatelství Panorama 1985 Praha. 296 s. ISBN 11-038-85 13/33

Respondenti

Gautam, Nishant. [dotazovaný] Kateřina Pavlů a Lucie Sokolová. Praha, 25. březen 2011.

Gautam, Pryianka. [dotazovaný] Kateřina Pavlů a Lucie Sokolová. duben 2011. 


Počet shlédnutí: 11

1)
ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. První vydání. Nakladatelství Panorama 1985 Praha. 296 s. ISBN 11-038-85 13/33
2)
ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. 2003 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: <http://gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/html/ch10s03.html>.
3) , 11)
KEENE, Michael. Světová náboženství. První vydání. Praha : Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2003. 192 s. ISBN 80-242-0983-7.
4) , 14)
PREINHAELTEROVÁ, Hana. Hinduista od zrození do zrození. Vydání první. Havlíčkův Brod: Vyšehrad, spol. s.r.o., 1997. 136 s. ISBN 80-7021-211-X.
5)
LANCASTER, John. Indičtí kočovníci. National geographic. 2010, č. 2, s. 69.
6) , 10)
KIRSTE, Reinhard; SCHULTZE, Herbert; TWORUSCHKA, Udo. Svátky světových náboženství. První vydání. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., 1995. 128 s. ISBN 80-7021-588-7.
7)
HAŠPL, Marcel. Hindustan.cz [online]. 2010-11 [cit. 2011-09-07]. Základní informace o Indii. Dostupné z WWW: <http://www.hindustan.cz/indie/default.aspx>.
8)
CoJeCo - Vaše encyklopedie [online]. 28.10.2006 [cit. 2011-09-07]. Hindustán, území v Indii. Dostupné z WWW: <http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=33550&s_lang=2&title=Hindust%E1n>.
9)
Hinduismus.cz [online]. 2006 [cit. 2011-04-07]. Dostupné z WWW: <http://www.hinduismus.cz/o-hinduismu/>.
12)
PELKO, Azam Khodashenas, et al. Religions and Human Salvation . International Journal of Engineering Science and Technology. 2010, 7, s. 3185-3187 . ISSN 0975-5462.
13)
KIRSTE, Reinhard; SCHULTZE, Herbert; TWORUSCHKA, Udo. Svátky světových náboženství. První vydání. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 1995. 128 s. ISBN 80-7021-588-7.
hinduismus.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1