V úvodu jsme si připomněli základní události Aristotelova života, ukázali jsme si kontext vzniku Aristotelova díla Politika. Tématem je nastínění obce a jednotlivce, uspořádání obce, vztah mezi obcí a jednotlivcem dle přirozenosti, problematika otroctví a pojetí ideálního státu. Aristoteles svoji politickou teorii, a tedy celé své dílo Politika, začíná vymezením polis (obce) jako zvláštního, jedinečného druhu společenství. Toto společenství, doslova partnerství či sdílení, je charakteristické tím, že všichni plnoprávní členové, tj.nemá tím na mysli podřízené pomocníky, vždy svorně usilují o společný záměr nebo lépe řečeno cíl, jímž je nějaké „dobro“. Tato „zaměřenost na dobro“ je základním rysem každého pravého společenství, a tedy k dobru nebo též blaženosti, blaženému životu musí nutně směřovat i polis, neboť je ze všech společenství nejvýznamnější a zahrnuje v sobě všechna ostatní. Aristoteles nepopisuje polis jako určitý typ státu obsahující veškeré politické instituce, tj. stát v moderním smyslu slova, ale pod pojmem polis chápe společnost jako celek, který zahrnuje jak „státní orgány“, tak i jiná společenství. Tím, že obec směřuje k nejvyššímu dobru, musí se politik snažit dosáhnout dobrého života pro všechny členy polis, i když dílčí dobra mohou zajišťovat podřízené instituce, které jsou součástí obce. Od obecného úvodu přistupuje k přesnějšímu vymezení předmětu dalšího zkoumání, tj. k polis a také se věnuje vztahu jednotlivce a obce. Nejvíce o tomto pojednává první kniha, zvláště druhá kapitola. Řeší se zde základní otázky podstaty, vzniku a funkce obce, její odlišení od ostatních společenství co do vzniku i důležitosti, stejně jako podmínky „plnoprávného členství“ a dále zdůvodňuje, proč někteří obyvatelé obce nejsou a nemohou být občany. Ústava je základem obce (základní právní ustanovení). Z ústavy vycházejí zákony, které dále rozpracovávají témata nastíněná v ústavě. Právo zajišťuje pro všechny spravedlnost (rovnost). Existují různé druhy ústav. Ke zvolení té nejlepší ústavy je potřeba, aby vládnoucí znal dobře svou obec a dokázal správně zvolit tu ústavu, která se hodí k té které obci. Aristoteles rozlišuje ústavu na správnou a nesprávnou. Správné jsou ty, kdy vládnoucí nehledí na svůj prospěch, ale na blaho všech, mezi správné ústavy řadí království (monarchii), politeu a aristokracii. Mezi nesprávné ústavy řadí demokracii, tyranii a oligarchii. Moc je rozdělena na zákonodárnou, výkonu a soudní. 

---

Počet shlédnutí: 28