Tato práce pojednává o velice diskutovaném a v dnešní době stále aktuálním tématu, konkrétně problematice vzdělávání Romů na základních školách v České republice. Romové jsou odnepaměti součástí naší společnosti, ale přesto naše soužití není bez rozdílů. Začleňování Romů do společnosti je současným problémem, který se bude jistě řešit ještě v dalších letech.

V teoretické části jsou kapitoly zabývající se historií Romů, jejich tradicemi, kulturou, rodinou a dětstvím. Další kapitoly se zabývají vzděláváním romských žáků, především zde jsou vyjmenovány potřeby a také odlišnosti, které jsou pravděpodobně příčinnou odlišného přístupu k romským žákům v oblasti vzdělávání.

Praktická část je vytvořena na základě rozhovorů s respondenty na vybrané základní škole. Díky odpovědím do pedagogů a jejich asistentů jsou vybrány základní aspekty, které nás zasvětí do problému vzdělávání romských žáků a pomohou tedy zodpovědět výzkumnou otázku.

Hlavním cílem naší práce je nalezení odpovědí na výzkumnou otázku: Mají romské děti na základních školách problémy s výukou? Pokud ano, tak jaké a v čem naopak romské děti vynikají? Jaký je zájem rodičů romských dětí na vzdělávání jejich potomků? Jakou roli hraje použití romštiny při výuce na základních školách?

K zodpovězení výzkumné otázky i podvýzkumných otázek bylo potřeba důkladně zmapovat problematiku vzdělávání romských dětí a provést vlastní výzkum. Teoretická část práce je zaměřena na historii Romů s důrazem na oblast Čech, jejich tradice, kulturu, rodinu a dětství, ale také na vzdělávání romských žáků. V praktické části se nacházejí výsledky výzkumu, který byl proveden formou rozhovorů s pedagogy vybrané základní školy a asistenty pedagogů.

V první řadě byla využita metoda brainstormingu, díky které bylo vybráno téma práce a výzkumná otázka.

Dalším krokem bylo prostudování sekundárních zdrojů, tzn. odborné literatury. Byly využity knižní publikace a internetové zdroje, které členům týmu pomohly v seznámení se s danou problematikou. Následně byla sepsána literární rešerše a teoretická část.

K zodpovězení výzkumné otázky byl použit polostrukturovaný rozhovor. Rozhovor je výzkumný prostředek používaný při dotazování, spočívající v přímé ústní komunikaci výzkumného pracovníka s respondentem či informantem. Výhodou tohoto prostředku je určitá volnost v pokládání otázek, kdy záleží na tazateli, jaké pořadí otázek zvolí. Také se lze opakovaně vracet k tématu, o kterém se respondent nezmínil, k tomuto se používají tzv. sondy, které pomáhají navázat na potřebnou nezodpovězenou otázku. Může také nastat situace, kdy se rozhovor ubere trochu jiným směrem a tazatel se může ptát na otázky, které později vyplynou z tématu. Nevýhodou rozhovorů je časová náročnost. Také klade větší nároky na tazatele a na jeho přípravu. V neposlední řadě je také nutná spolupráce dotazovaných, což může v některých případech přinášet problémy – dotazovaný se stydí, bojí se odpovědět pravdivě, nemá důvěru v tazatele, odpovědi si vymýšlí atd. Eliminace nevýhod této metody byla provedena na základě včasného obeznámení s rozhovorem. Jelikož všichni dotazovaní byli s rozhovorem obeznámeni, měli také přehled otázek předem k dispozici a mohli se tedy na rozhovor připravit. Během rozhovorů nedošlo k žádnému s výše uvedených problémů, pouze u rozhovorů s pedagogy byl znát důraz na spisovná slova a zpočátku rozhovor probíhal strojeně, postupně se ale atmosféra sama uvolnila, a to díky vhodnému výběru následujících otázek.

Rozhovory byly provedeny s pěti respondenty, konkrétně se jednalo o dvě paní učitelky a tři asistenty pedagogů. Pro asistenty bylo připraveno celkem šest otázek a pro paní učitelky pět, vždy se jednalo o otázky cílené na zodpovězení výzkumné a podvýzkumných otázek. Rozhovory probíhaly v první polovině měsíce listopadu 2013 a trvaly od třiceti do pětačtyřiceti minut, podle toho, do jaké míry se respondent o tématu rozhovořil. Rozhovory byly nahrávány na diktafon a následně přepsány do elektronické podoby.

Vzdělávání Romů je poměrně často diskutované téma. V České republice se tomuto tématu věnuje několik autorů, jejichž publikace poté slouží převážně pedagogům, studentům pedagogiky nebo asistentům.

Jedním z autorů, který se zabývá specifickými aspekty vzdělávání romských žáků, je Jaroslav Balvín, který ve své knize Metody výuky romských žáků uvádí, že je potřeba respektovat kulturní rozdíly mezi romskou menšinou a ostatními žáky. Z historie romského národa je známo mnoho okolností, které souvisejí kromě jiného i se spletitou cestou k rovnoprávnému podílu na výchově a vzdělávání Romů ve společnosti. Byla to cesta od skoro úplné izolace od evropské vzdělanosti až k získání práva se na této vzdělanosti podílet, ale zachovat si přitom své tradice a především svou identitu. Na tyto okolnosti by měla brát zřetel i pedagogika a k sociálnímu přístupu přidat i aspekt národnostní, tzn. nejen respektovat romské žáky a romské klienty jako příslušníky specifické národnostní menšiny, ale také vytvářet postoje a postupy pedagogické práce, které by díky zařazení národnostních přístupů a posilování identity pomohly k efektivním výsledkům učitelské práce. Zde hraje velkou roli právě učitel jako subjekt vyučovacího procesu.¹⁾

Dalším z autorů, který ve svých knihách řeší začleňování Romů do základního vzdělávání je Pavel Říčan. V knize S Romy žít budeme – jde o to, jak řeší změny v přístupu romských žáků k výuce v průběhu základního vzdělávání. Nástup do první třídy je pro romské dítě velkým okamžikem, který rozhoduje o mnohém, protože Romové mají často ze školy strach. A pokud má romský žák, který nechodil do mateřské školy ani do přípravné třídy, udržet krok se třídou, musí se, především zpočátku, zvolit individuální přístup. V prvních třídách bývají romské děti vůči učitelům milé, poddajné, ochotné učit se novým věcem. To se zlomí zhruba v páté třídě, tento zlom někdy učitelé nazývají jako „volání krve“, kdy se zhoršuje prospěch a dítě ztrácí zájem o učivo a školu obecně. Důvodem může být jednak dřívější nástup puberty, ale především náročnější učivo, které vyžaduje domácí přípravu a ta je z hlediska romské komunity vnímána jako zbytečná. Žáci jsou pak svými neúspěchy často frustrováni, opakují ročníky, jsou agresivní vůči spolužákům, nudí se a ze školy si odnášejí komplex méněcennosti a nenávist. Až 80 % romských dětí skončí základní vzdělání ve zvláštních školách, což je alarmující. Většina počítá s tím, že základním vzděláním to pro ně končí. Jen někteří se jdou učit nějaký učební obor, ale opět malé procento z nich se doopravdy vyučí. Na střední školu jde jen minimum Romů a mnohdy se potýkají s nesouhlasem rodiny.²⁾

Eva Šotolová ve své knize Vzdělávání Romů uvádí, že základní škola má vytvářet příznivou atmosféru pro rozvoj dítěte a pěstování jeho lidské důstojnosti. Překonávat jazykové problémy a rozdíly v připravenosti romských žáků na povinnou školní docházku zakládáním málopočetných 35 vyrovnávacích tříd. A v neposlední řadě rozvíjet přirozené schopnosti a zájmy uplatňováním specifických zájmových činností.³⁾

Problematikou vzdělávání romských dětí se zabývá také řada odborných článků a prací. David Doubek a Markéta Levínská ve své práci Schémata a výzkum přístupu k výchově ve vyloučených lokalitách popisují své dlouhodobé zkušenosti s výzkumem neúspěchu romských dětí ve škole. Poukazují například na to, že Romové prokazatelně dospívají dříve, což u nich také brzy vyvolává nezájem o vzdělávání a výuka by pro ně měla být upravena, případně zkrácena. Zamýšlejí se rovněž nad tím, jak je možné, že ve školách pro děti s mentálním postižením zaujímají romské děti tak významný podíl, přitom ale žádné mentální postižení nemají. Během výzkumu mimo jiné zjistili, že do zvláštních škol posílají děti mnohdy sami jejich rodiče, kteří přímo zažádají o jejich přeložení, i když jejich děti mají naprosto průměrné známky a nijak mentálně ani jinak znevýhodněny nejsou. Jako důvod rodiče obvykle uvádějí, že dítě má již na zvláštní škole sourozence nebo že na ZŠ se bojí některého z učitelů. Jako výhodu rovněž uváděli, že dítě má na takové škole obvykle jedničky, což rodiče vítají. Autoři ale dále také popisují, jak obtížné je takovéto výzkumy vůbec provádět, neboť školy o ně nemají většinou zájem a dokonce zapírají, že by nějaké romské žáky měly.⁴⁾

Ve společnosti převládá názor, že se Romové dříve živili především příživnickými způsoby obživy – žebrali, kradli potraviny nebo slepice, věštili z ruky, vykládali karty, a jiné. Pravdou je, že někteří Romové tyto způsoby obživy skutečně praktikovali ještě dlouho po válce. Některé činnosti užívaly jen ženy, nebo i děti, ale většinou jen jako přídavné formy k řemeslné a jiné práci svých mužů, protože jejich výdělky nestačily na pokrytí základních výdajů a stravování rodiny. Zejména na vesnici byli Romové odměňováni za kovářské a kotlářské výrobky nebo za práci v zemědělství v naturáliích. Podobná situace trvala až do tzv. kolektivizace zemědělství v polovině padesátých let. Soukromé zemědělství jejich služby potřebovalo, bylo na jejich službách závislé a můžeme tedy říci, že šlo o symbiózu mezi romským a zemědělským obyvatelstvem. Jenže po vzniku zemědělských družstev, například JZD, státních statků s dílnami a po zániku soukromých zemědělců už nebyly romské výrobky, ani jejich služby, potřeba, a proto dochází k postupnému zániku romských řemesel a dovedností ⁵⁾.

Stejně jako indičtí předkové, byli Romové příslušníci domských kast a věnovali se v rámci svého rodu provozování určitých řemesel. Indické kasty jsou typické svou monoprofesností, a proto byl jejich život spojený s územním pohybem nutností, nazývá se řemeslné kočovnictví. Romové, kteří patřili mezi řemeslně kočující, se věnovali především kovozpracujícím činnostem jako kovářství, kotlářství, brusičství, drátenictví, ale i výrobě dřevěného nádobí nebo koryt. Dále se živili akrobacií, loutkoherectvím, předváděním cvičené zvěře, hlavně opic a medvědů, a také herectvím. ⁶⁾

Základem romské společnosti je rod, neboli fajta. Příbuzenská struktura a vztahy ve fajtě jsou nepřehledné, proto je obtížné ji jakkoli ohraničit. Její soudružnost je ale mnohem vyšší než u „neromské“ společnosti, což je zřejmě důsledek jejich kočovného způsobu života, kdy si její členové za všech okolností pomáhali ⁷⁾.

Romská rodina je zřetelně patriarchální, rodiče si přejí spíše syny než dcery. Nejvyšší hodnotu v životě má pro romskou ženu porodit a mít děti. Taková žena má i pro muže vyšší hodnotu. Kolik dětí bude žena mít, rozhoduje muž, nikoli žena. Muž od své ženy předpokládá především plodnost, která by měla být co největší a také brzká. Pokud má žena málo dětí, je to pro ni ostuda a když je neplodná může být svým mužem odehnána. Ponížení nepadne jen na ni, ale i na její příbuzné ⁸⁾.

Romská rodina obsahuje tři, někdy i čtyři, generace. Rodina má pro Romy vysokou hodnotu, což ale neznamená, že jsou romské rodiny pevné. I u nich se vyskytují rozvody, i přesto je ale romská rodina fungující jednotkou. Matka je pro Roma mnohdy jedinou jistotou ve světě a je vnímána svými dětmi i dalšími příbuznými jako jistota v případě nouze ⁹⁾.

Romské dítě mělo většinou těžký život, mnohdy hladovělo, mrzlo, umíralo vzhledem k nedostatečné zdravotní péči a také jeho vzdělání bylo chabé. Žilo ale obvykle v pevné rodině a také bylo zakotveno ve společenství velkorodiny nebo kočující skupiny. Ve společenství platila určitá pravidla, hlavně pravidlo vzájemné solidarity, která byla považována za nedotknutelnou. Pravidla byla formulována v mateřském jazyku, kterým se i zpívali písně a vyprávěli příběhy. Romské dítě bylo obklopeno vroucí láskou, která se živě a přirozeně projevovala. Sdílelo s dospělými všechny radosti a veselí, ale na stranu druhou i jejich starosti, smutek i hněv. Dnešní romské dítě je na tom v oblasti stravy, zdravotní péče i vzdělání nesrovnatelně lépe. Co se týká ale vztahů v rodině a v širší společnosti je to horší. Dříve romské rodiny na své děti nedaly dopustit, protestovaly proti umístění do dětských domovů. Zatímco dnes se dětí vzdávají, a v dětských domovech nejsou výjimkou, právě naopak ¹⁰⁾.

Romské dětství je kratší, což je dáno dřívější pubertou a brzkým zahájením sexuálního života, ale také tím, že jsou romské děti brzy zapojovány do záležitostí dospělých, kdy se například odmala zúčastňují rozhovorů dospělých a jejich rozhodování ¹¹⁾.

¹²⁾

Národnostní školství je u nás součástí systému výchovy a vzdělávání. Posláním národnostního školství podle Listiny základních práv a svobod je pěstovat národnostní uvědomění a zároveň přispívat ke sjednocení a sbližování občanů České republiky. Pomocí národnostního školství je žákům umožněno vzdělání na úrovni, která odpovídá jiným školám téhož druhu. Účelem je předat žákům takové znalosti, aby se mohli zapojit do praktického života nebo pokračovat v dalším studiu ¹³⁾.

Jako koordinační a poradní orgán v otázce národnostního školství je komise MŠMT ČR pro otázky národnostního školství, kde kromě jiných zastoupena také romská národnost ¹⁴⁾.

Současný stav romské populace, včetně její úrovně vzdělávání, má neblahé důsledky v sociální, ekonomické a v neposlední řadě i kulturní oblasti. Prohlubuje rozpory ve skupině i společnosti a vyvolává problémy z hlediska národnostního uvědomění. Mezi základní podmínky pro odstranění společenské nerovnosti Romů je změna ve školském systému, který musí akceptovat ve výchovně – vzdělávacím procesu přítomnost romských dětí s jejich odlišnostmi v rovině etnické, sociální a kulturní. Škola má odpovědnost za kvalitu výchovné a vzdělávací složky s cílem připravit romské žáky k plnohodnotnému občanství a pozitivní emancipaci. Dále účelně usilovat o orientaci všech dětí k tolerantnímu soužití.

K základním úkolům patří: a) zabraňovat počáteční neúspěšnosti romských žáků od 1. tříd ZŠ v důsledku nedostatečné jazykové zdatnosti a celkové sociální situaci, b) přiměřenými postupy práce motivovat romské žáky a jejich rodiče k pozitivnímu vztahu ke vzdělání, c) využívat jejich vrozeného nadání a schopností pro přípravu na povolání a občanský život ¹⁵⁾

Pro základní školu platí, aby nestranně posuzovala míru připravenosti romského žáka na povinnou školní docházku tak, že nebude uplatňovat testy, které jsou standardizované pro neromskou populaci. Základní škola od začátku povinné školní docházky vytváří příznivé klima pro rozvoj romského žáka a pěstuje jeho pocit lidské důstojnosti tak, že mu podává pozitivní informace o jeho historii a kultuře, uplatňuje jeho zvláštní pozitivní schopnosti, nebo mu pomocí romských asistentů umožní emocionální využití romštiny. Dále pomáhá překonávat jazykové problémy a rozdíly v připravenosti na vzdělávání zřizováním málopočetných vyrovnávacích tříd. Uplatňovat specifické zájmové činnosti pro romské žáky, jako tanec nebo hudba, v rámci školních družin. V neposlední řadě také zavést do učebních osnov výchovu, která je zaměřená na pochopení jiných kultur a menšin, jejich historie a kultury, včetně menšiny romské ¹⁶⁾.

Jelikož do mateřské školy dochází jen mizivé procento romských dětí, zřizují se v regionech s větším počtem Romů přípravné ročníky, které jsou určené pro romské i neromské děti ve věku těsně předškolním, nebo pro děti s odloženou školní docházkou ¹⁷⁾.

Hlavním problémem výchovy a vzdělávání romských žáků je především jazyková příprava. Z tohoto důvodu zůstává na prvním místě zkvalitnit výuku českého jazyka, abychom překonali jazykovou, ale i sociální bariéru. Abychom dosáhli pozitivních výsledků ve vzdělání a výchově romských žáků, je potřeba se umět dorozumět a pochopit zvláštnosti v psychice dítěte, které se na učitele dívá jako na ideální obraz člověka. Právě zřizování přípravných tříd je jedním z řešení této problematiky. Děti se zde adaptují na nové prostředí a také na školní režim. Přípravné třídy se zřizují při mateřských nebo základních školách a jejich úkolem je osvojování a rozvíjení českého jazyka, kultury a tradic Romů. Děti zde mají získat základní dovednosti a návyky ¹⁸⁾.

¹⁹⁾

Doba vyučování činí 20 vyučovacích hodin, které jsou rozděleny do krátkých časových úseků. Činnosti se střídají podle potřeb dětí. Střídá se pohyb s klidnou prací, nebo náročné úkoly s lehkými. Délku vyučovací hodiny si určuje učitel sám, podle toho jak děti vnímají, jak jsou unavené a jaké činnosti se věnují. Na začátku si osvojují základní hygienické návyky a adaptují se na prostředí a kolektiv. Postupně se přechází k různým didaktickým a konstruktivním hrám, aby děti lépe pochopily zadaný úkol. Ve třídě panuje jistý řád, vše má své místo, aby si děti snáze zapamatovaly co kam a k čemu patří.

Tyto nulté ročníky se velmi dobře osvědčily. Jejich absolventi mají na základní škole mnohem lepší výsledky, než děti, které do přípravné třídy nechodily. Rodiče však nemají povinnost své děti do přípravné třídy posílat, což je pro děti nevýhoda ²⁰⁾.

Ředitel základní školy může dítě z přípravné třídy vyřadit na žádost zákonného zástupce dítěte, nebo pokud dítě bez omluvy do přípravné třídy nedochází nepřetržitě nejméně jeden měsíc, nebo překročí jeho zameškané dny 30 dnů ve školním roce, po prokazatelném a předchozím písemném upozornění zákonného zástupce. Před vyřazením dítěte z přípravné třídy bere ředitel v potaz zájem dítěte ²¹⁾.

Nástup do první třídy je pro romské dítě velkým okamžikem, který rozhoduje o mnohém, protože Romové mají často ze školy strach. A pokud má romský žák, který nechodil do mateřské školy ani do přípravné třídy, udržet krok se třídou, musí se, především zpočátku, zvolit individuální přístup V prvních třídách bývají romské děti vůči učitelům milé, poddajné, ochotné učit se novým věcem. To se zlomí zhruba v páté třídě, tento zlom někdy učitelé nazývají jako „volání krve“, kdy se zhoršuje prospěch a dítě ztrácí zájem o učivo a školu obecně. Důvodem může být jednak dřívější nástup puberty, ale především náročnější učivo, které vyžaduje domácí přípravu a ta je z hlediska romské komunity vnímána jako zbytečná. Žáci jsou pak svými neúspěchy často frustrováni, opakují ročníky, jsou agresivní vůči spolužákům, nudí se a ze školy si odnášejí komplex méněcennosti a nenávist. Až 80 % romských dětí skončí základní vzdělání ve zvláštních školách, což je alarmující. Většina počítá s tím, že základním vzděláním to pro ně končí. Jen někteří se jdou učit nějaký učební obor, ale opět malé procento z nich se doopravdy vyučí. Na střední školu jde jen minimum Romů a mnohdy se potýkají s nesouhlasem rodiny ²²⁾.

Základní škola má vytvářet příznivou atmosféru pro rozvoj dítěte a pěstování jeho lidské důstojnosti. Překonávat jazykové problémy a rozdíly v připravenosti romských žáků na povinnou školní docházku zakládáním málopočetných vyrovnávacích tříd. A v neposlední řadě rozvíjet přirozené schopnosti a zájmy uplatňováním specifických zájmových činností ²³⁾.

Romský asistent je pomocný pedagogický pracovník, který individuálně pracuje s žáky pod vedením třídního učitele. Pomáhá překonávat jazykové obtíže, nebo jiné problémy ve vzdělávání, pomáhá při spolupráci školy s romskou komunitou, zejména s rodiči nebo při mimoškolních aktivitách. Jejich pracovní náplň určí ředitel dané školy, podle jejích potřeb. Někteří pedagogičtí asistenti mají ve školách vlastní pěvecké, taneční nebo dramatické kroužky. Někteří pedagogové se snaží asistenta zapojit do vyučování, věnují mu čas, aby ho na funkci asistenta připravili. Nebo asistenti sami sledují činnost dětí a v případě potřeby jim pomohou ²⁴⁾.

Funkce asistenta pedagoga je pevně zakotvena ve vzdělávacím systému České republiky a podmínky zřizování této pozice jsou uvedeny v § 16 školského zákona č. 472/2011 Sb. a také v zákoně č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, kde jsou zařazeny mezi pedagogické pracovníky. Jsou zde uvedeny také podmínky jejich kvalifikace. Asistent pedagoga je tedy určitým vyrovnávacím a podpůrným opatřením s cílem efektivně pomoci žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami a zvýšit tak jejich školní úspěšnost.

²⁵⁾

Cílem této práce je získat odpovědi na výzkumné otázky: Mají romské děti na základních školách problémy s výukou? Jaké jsou případně tyto problémy a v čem romské děti naopak vynikají? Jaký je zájem rodičů romských dětí na vzdělávání jejich potomků? Jakou roli hraje použití romštiny při výuce na základních školách? K jejich zodpovězení byl proveden výzkum na základní škole na Praze 3 pomocí polořízených rozhovorů s učiteli a asistenty učitelů. Vzhledem k tomu, že jsme se dotazovaly učitelů i asistentů pedagogů, bylo třeba připravit dva typy rozhovorů. Rozhovor pro romské asistenty byl zaměřen na kázeňské tresty a na lhostejnost ze strany rodičů, se kterou se mohou asistenti i učitelé při řešení problémů setkat. Samy si myslíme, že právě nezájem rodičů může za hlavní problémy vzdělávání Romů v České republice. Dále jsme vycházely z jazykové připravenosti romských dětí, a to především romštiny. Zde předpokládáme, že využití romštiny na prvním stupni by mohlo zlepšovat studijní výsledky romských žáků. V rozhovoru pro učitele jsme se zaměřily na podobné problémy jako v rozhovoru pro romské asistenty, avšak nebyl zde již předpoklad znalosti romštiny. Proto jsme zvolily spíše otázky na jazykovou připravenost, slovní zásobu a práci s textem českého, ale i jiného cizího jazyku.

1/ Jak hodnotíte podporu své práce ze strany veřejnosti? Jste se svou prací spokojený/á?

2/ Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy?

3/ Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? (domácí úkoly, pomůcky, jazyková připravenost, kázeňské problémy)

4/ Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

5/ Využíváte při výuce romštinu? Pokud ano, myslíte si, že to vede ke zlepšení studijních výsledků?

6/ Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

1/ Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy? (vliv mateřské školy, přípravných tříd, motivace ze strany rodiny)

2/ Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? (domácí úkoly, pomůcky, jazyková připravenost, kázeňské problémy)

3/ Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

4/ Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

5/ Jste se svou prací spokojená? Přináší Vám uspokojení?

Výzkum byl prováděn na základní škole na Praze 3, která se již po několik let specializuje na výuku žáků ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Vyučování zde probíhá v malých třídních kolektivech a využívá se speciální pedagogické metody a techniky. Cílem menších kolektivů je především respektování různého tempa při výuce. Škola poskytuje také poradenské pracoviště, jehož hlavním úkolem je vytvářet podmínky pro vzdělávání žáků a zaměřit se na takové, které mají speciální potřeby. Dále tato základní škola vlastní školní družiny, která je provozována na základě grantů MŠMT a Evropských strukturálních fondů a zaměřuje se na zájmové činnosti pro děti, které jim poskytuje zdarma.

Rozhovory s romskými asistenty proběhly v listopadu roku 2013. První rozhovor byl proveden s romským pedagogickým asistentem, který na základní škole působí již 15 let. Je asistentem na prvním stupni, ve 2. třídě a také na druhém stupni na tělesné výchově. Tento rozhovor se konal 5. 11. 2013 a trval zhruba 45 minut. Panu asistentu byly otázky dány dopředu, aby měl čas se na tento rozhovor připravit. Druhý rozhovor byl proveden s romskou asistentkou na dané základní škole, která dříve pracovala 4 roky jako vychovatelka v družině a nyní pracuje 2 měsíce jako asistentka učitele v 1. třídě. Tento rozhovor probíhal 5. 11. 2013 a trval zhruba hodinu. Stejně tak jako asistent v předchozím rozhovoru měla i romská asistentka k dispozici otázky rozhovoru dopředu. Třetí rozhovor byl proveden s romskou asistentkou na této základní škole, která zde pracuje již 8 let. Jeden rok pracovala jako asistentka v první třídě a nyní již sedm let pracuje v přípravné třídě. Rozhovor se konal 6. 11. 2013 a probíhal stejně jako předchozí rozhovory, tak že paní asistentka měla opět dopředu seznam otázek pro rozhovor. Celý rozhovor trval zhruba 45 minut.

V měsíci listopadu roku 2013 proběhly také rozhovory s pedagogy. První rozhovor byl proveden s paní učitelkou, která na základní škole působí již 16 let. Na základní školu nenastupovala s úmyslem učit romské žáky, ale časem se přizpůsobila situaci. Tato učitelka učí na druhém stupni český jazyk, biologii a výchovu k občanství a také na první stupni český jazyk a vlastivědu. Rozhovor se konal 6. 11. 2013 a trval přibližně půl hodiny. Paní učitelka měla otázky k rozhovoru dopředu, aby se na něj mohla připravit. Druhý rozhovor byl proveden s paní učitelkou, která na základní škole učí od roku 1988. Od roku 1999 se stala zástupkyní ředitelky. Její zaměření je český jazyk, francouzština. Paní zástupkyně neměla zájem o práci s Romy, ale také se přizpůsobila okolnostem. Rozhovor se konal 8. 11. 2013, který trval přibližně 30 minut. Otázky byly paní zástupkyni taktéž, jako v prvním rozhovoru, poskytnuty dopředu, aby byla na něj připravená.

Otázka č. 1: Jak hodnotíte podporu své práce ze strany společnosti? Jste se svou prací spokojen?

K této otázce se asistenti vyjadřovali shodně, že je vnímána jejich práce spíše v pozitivním světle a s negací se nesetkali. Všechny práce s dětmi baví a naplňuje, proto jsou se svou prací spokojeni. Konkrétně jedna romská pedagogická asistentka při rozhovoru uvedla: „Já jsem se nesetkala, že by někdo proti tomu něco měl. Myslím si, že je to jen kladný… Že bych se setkala s nějakou negací, to ne. I pedagogický sbor, úplně je obdivuju, že to takhle zvládaj…”

Otázka č. 2: Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy?

Tato otázka nám ověřovala zájem rodičů a připravenost žáků do školy. Zde vyplynulo, že podle asistentů, Romové mateřskou školu jako přípravu pro děti do školy nenavštěvují. Jeden z důvodů byl, že matky jsou doma s dalším dítětem a tudíž je doma se všemi dětmi. Také se objevil názor, že rodiče neposílají děti do školek kvůli penězům, ale naopak do přípravného ročníku, který provozuje naše vybraná základní škola, tak tam ano. Dále nás asistenti upozornili na problém, že děti v přípravném nultém ročníku nejsou vůbec připraveny, paní učitelka je učí základní věci, které má dítě znát již od tří let jako jsou barvy, zvířata, ale i základní hygienu. Z toho vyplývá, že pokud jde dítě do první třídy rovnou, tak mu chybí tyto základní věci. Rodiče se s nimi doma vůbec neučí a nepracují.

Otázka č. 3: Jaké nejčastější problémy s romskými žáky řešíte?

Otázka se zaměřovala na problémy s kázní. Největší shoda padla na docházce dětí, ale i chování. Vyplývá to například z odpovědi romského pedagogického asistenta, který uvedl: „Všechny možný. Chování samozřejmě, domácí úkoly, připravenost… Teď v poslední době hlavně to chování řešíme.“

Otázka č. 4: Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

Tato otázka se zaměřuje na jazykovou připravenost dětí. První asistent řekl: „Tak co se týče toho prvního stupně, tak tam je to všechno, dá se říct, na stejný úrovni. Matika, čeština, čtení taky hlavně… Ta čtenářská gramotnost jde čím dál tím víc dolu… A ne jen u romských dětí nebo u dětí ze sociálně slabých rodin.“ Toto nám potvrdila i poslední dotazovaná asistentka. Tuto otázku jsme také ověřovali především u učitelů.

Otázka č. 5: Využíváte při výuce romštinu? Pokud ano, myslíte si, že to vede ke zlepšení studijních výsledků?

Tato otázka se zaměřovala na využití romštiny při výuce, kdy nám z odpovědí vyplynulo, že romština není se studijními výsledky nijak spjatá. Asistenti se shodli, že při své práci romštinu nevyužívají a také jsme zjistili, že ne všichni asistenti umějí romsky. Většinou romštinu používají pouze, když hovoří s rodiči, ale to není pravidlo.

Otázka č. 6: Myslíte si, že je aktivita ze stran rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Otázka ověřovala aktivitu ze strany rodičů, kde se asistenti shodli, že rodiče o spolupráci se školou spíše nejeví zájem. Nechodí na třídní schůzky, a pokud řeší nějaký problém, tak až když vznikne, jinak o spolupráci nemají zájem. Pokud přijdou do školy, tak mimo stanovené konzultace a tudíž na ně nemají pedagogové tolik času. Problém se dozví většinou z telefonátu od školy, což není dobrý přístup a samotným rodičům to kazí pohled na školu.

Otázka č. 1: Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy? (vliv mateřské školy, přípravných tříd, motivace ze strany rodiny)

U této otázky se pedagogové částečně vyjádřili shodně. Obecně se vyjádřili tak, že romští žáci nejsou připraveni na vstup do základní školy. Problém byl viděn převážně v přístupu rodiny k předškolním dětem. Jelikož rodiny jsou početnější a rodiče se starají pouze o to, aby děti byly zabezpečeny po finanční stránce, měly teplo, jídlo a na čtení pohádek, ukazování obrázků a dalších potřebných věcí (např. správné držení tužky, hygienické návyky, a jiné), tak se dostatečně nevěnují svým dětem a spíše je nechávají na starost starším sourozencům. Jeden pedagog to neviděl až tak jednobarevně a uznal, že kdyby mohli romské děti chodit do přípravné třídy již od čtyř let, pak by se toto mohlo změnit. Je zde však problém, že rodiče těchto dětí si v některých případech (například zimních obdobích) začnou vymýšlet výmluvy typu, že se jim nechtělo vstávat, nebo že byly nemocné. Z odpovědí lze vyvodit, že největší kámen úrazu jsou rodiče a jejich nedůslednost. Jedna z dotazovaných se vyjádřila dosti jasně: Myslim si, že základ je rodina! Nějaká školka, nějaká přípravka, to se nemůže už doučit. Protože prostě se promešká ten vhodnej okamžik, kdy mozek tyhlety informace přijímá.„

Otázka č. 2: Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? (domácí úkoly, pomůcky, jazyková připravenost, kázeňské problémy)

Na tuto otázky pedagogové odpověděli shodně, že domácí úkoly žákům na druhém stupni nedávají (jelikož je neplní). Děti na prvním stupni úkoly sice dostávají, ale nejsou považovány za domácí, jelikož je žáci dělají s učiteli nebo s asistenty v družině. Co se týká pomůcek, tak pedagogové odpověděli úplně shodně tak, že žáci je nenosí a spoléhají na to, že jim je škola zajistí. Zde názor jedné z učitelek: „Jinak taky pomůcky, to je opravdu hrůza. Ještě ty na prvním stupni, protože v těch romskejch rodinách je taková tradice, nebo takový zvyk, že se vždycky nejvíc starají o to nejmladší dítě v rodině. Takže tyhlety považujou už za dospělý, oni se už nezajímají a zajímají se o ty malý. Takže dokud jsou ještě na prvním stupni, tak to jakžtakž jde, ale jak přijdou sem na druhý stupeň, většinou už mají na starosti ty mladší sourozence a škola je něco bokem, to je vlastně nezajímá.“ Další důvod proč děti nemají pomůcky je ten, že rodiče na ně nemají finanční prostředky. Dalším problémem jsou kázeňské prohřešky a docházka. Jelikož děti na druhém stupni již nedávají pozor, tak pak aby na sebe upoutali pozornost, začnou vyrušovat. Co se týká docházky, tak v tom se pedagogové taktéž shodli, že žáci jsou svými rodiči podporováni v tom, že do školy nechodí. (z malicherných důvodů).

Otázka č. 3: Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

Při odpovědích na tuto otázku se pedagogové rozcházeli. Jedna paní učitelka uvedla, že prakticky nemají zájem o nic, tudíž je těžké přesně říct, které aktivity jim dělají největší problémy. Názor paní zástupkyně byl ten, že největší problém dělá český jazyk. Jelikož romské děti ho mají, dalo by se říci, jako cizí. A v případě, že mají ještě jeden cizí jazyk, pak pedagog nemá možnost tento cizí jazyk přiblížit prostřednictvím českého jazyka. V čem se však pedagogové shodli, je fakt, že ačkoliv se o Romech říká, že mají taneční a hudební talent, v současné době to tak již není. Největším problémem je to, že nevidí žádný vzor, kterým by se mohli řídit. Jedna z učitelek také řekla: „To je docela těžká otázka, protože v podstatě jak komu. Zdaleka už neplatí, že by byli šikovný třeba ve výtvarný výchově, v hudební výchově. To už dávno neplatí. Jsou fakt výjimky, kde se naučí na nějaký nástroj hrát, ale většinou je nic nebaví. Ani se hýbat nechtějí, nemají v podstatě zájem a z toho samozřejmě vyplývají všechny ty problémy.“

Otázka č. 4: Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Obě dvě paní učitelky se při odpovědi na tuto otázku shodují. Shodují se v tom, že rodiče nemají o školu zájem. Pokud jsou ve škole třídní schůzky, pak na ně rodiče nechodí a s pedagogy nespolupracují. Dle odpovědi paní učitelky se ještě nestalo, že by na třídní schůzky přišel alespoň jeden rodič. Paní učitel na tuto otázku uvedla: “Vůbec. Já jak jsem na druhým stupni, na prvním stupni ještě přijdou třeba na třídní schůzky, jo. Ale na druhým stupni. Já jsem ještě neměla třídní schůzku, kde by mi přišel alespoň jeden rodič. Vždycky sem tu úplně sama, nikdy nikdo nepřijde.„ Obě dvě paní učitelky uvedly, že pokud chtějí, aby rodiče přišli do školy, musí schůzku naplánovat na čas, kdy si jdou vyzvednout své dítě ze školy. V jiných termínech rodiče nejsou ochotni přijít na schůzku.

Otázka č. 5: Jste se svou prací spokojená? Přináší Vám uspokojení?

U této otázky se paní učitelky částečně shodovaly. První paní učitelka je se svojí prací spokojená a uspokojení jí to přináší. Největší úspěch vidí v tom, že děti vůbec do školy přijdou. Ačkoliv je to boj s větrnými mlýny, tak je úspěch také v tom, že se děti něco naučí. Co se týká paní zástupkyně, tak uvedla: „Tak v zásadě jo, ale možná bych si uměla představit větší pocit uspokojení.“

Cílem této práce bylo nalezení odpovědi na námi zadanou výzkumnou otázku, která zněla: Mají romské děti na základních školách problémy s výukou? Pokud ano, tak jaké a v čem naopak romské děti vynikají? Jaký je zájem rodičů romských dětí na vzdělávání jejich potomků? Jakou roli hraje použití romštiny při výuce na základních školách? K zodpovězení daných otázek nám posloužila odborná literatura zabývající problematikou vzděláváním Romů a dále nám posloužili především rozhovory s pedagogy a asistenty pedagogů v jedné základní škole na Praze 3, která se specializuje na sociokulturně znevýhodněné žáky.

Teoretická část byla věnována především romské rodině, kultuře a dětství, což nám posloužilo k hlubšímu poznání jejich přístupu nejen ke vzdělání. Dále jsme se zaměřily na vzdělávání romských žáků, kde jsme uvedly základní pilíře v jejich vzdělávání.

Z výzkumné části vyplývá, že romští žáci mají velké mezery v předškolní přípravě, jelikož mateřskou školu zpravidla nenavštěvují. Přípravný ročník, který nabízí zkoumaná základní škola, je v romské komunitě velmi oblíben a využíván. Romské děti tento přípravný ročník navštěvují, avšak jeden rok jim nedokáže nahradit znalosti v předškolním věku, které nasbírají v mateřských školách. Také mají především velké nedostatky v jazykové přípravě, neumí základní věci, jako jsou barvy, zvířata, ale i své jméno, příjmení a nemají základní hygienické návyky. Dalším velkým úskalím jsou rodiče romských dětí, kteří nemají zájem se školou komunikovat o chování a studijních výsledcích. Nechtějí se školou spolupracovat a považují ji za instituci, která jim nic nepřináší, ale jen po nich něco chce. Tento přístup ke škole samozřejmě přenášejí na své děti a ti tuto instituci pak vidí podobně a nerespektují ji. Rodiče by měli děti podporovat ve vzdělání a chtít pro ně víc než mají oni sami. Toto se zatím však neděje. Pokud bychom na základě našeho zkoumání měly odpovědět na výzkumnou otázku, tak závěr je takový, že romské děti na základních školách mají problémy s výukou. Z rozhovorů vyplynulo, že vynikají například v hudebních či tělesné výchově a zájem rodičů romských děti na vzdělávání jejich potomků je nicotný. Romština při výuce pak nehraje zásadní roli a není ani využívaná.

Rozhovory s pedagogy a asistenty učitelů nám pomohly lépe pochopit přístup ke vzdělání Romů. Celé přepisy rozhovorů jsou přidané v přílohách a jsou v nich obsaženy velmi zajímavé názory na tuto problematiku.

Na základě našeho řešeného tématu se domníváme, že situace ohledně vzdělání romských dětí je na stejné úrovni nebo se vyvíjí jen pozvolna. V tomto ohledu leží před společností ještě dlouhá cesta, která by v budoucnu měla setřít odlišnosti k přístupu vzdělání, ale i vzdělání samotného.

BALVÍN, J. Metody výuky romských žáků. 1. vyd. Praha : Radix, spol. s r.o., 2007, 200 s. ISBN 978-80-86031-73-6.

DAVIDOVÁ, E. Romano drom - Cesty Romů 1945 – 1990. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1995, 245 s. ISBN 80-7067-533-8.

HORVÁTHOVÁ, J. Kapitoly z dějin Romů. Praha : Lidové noviny, 2002, 84 s. ISBN 80- 7106-615-X.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1993, 124 s. ISBN 80-901424-7-8.

ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha : Portál, 1998, 144 s. ISBN 80- 7178-250-5.

ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. 4. vyd. Praha : Karolinum, 2011, 130 s. ISBN 978-80- 246-1909-5.

DOUBEK, D. and LEVÍNSKÁ, M., 2013. Schémata a výzkum přístupu k výchově ve vyloučených lokalitách. Studia Paedagogica, vol. 18, no. 1, pp. 77-96 ProQuest Central. ISSN 18037437.

Rozhovor č. 1

Romský pedagogický asistent, který je na škole již 15 let. Je asistentem na prvním stupni, ve 2. třídě a také na druhém stupni na tělesné výchově.

1. Jak hodnotíte podporu své práce ze strany společnosti? Jste se svou prací spokojený?

… Tak většinou jsem se setkal s tou lepší stránkou na tu moji profesi. Většinou tu práci obdivujou, vzhledem k tomu, jaký máme děti, co sme za školu. Většinou tu práci obdivujou.

A jste tedy se svou prací spokojen?

Spokojen jsem, nevydržel bych tady zas takhle dlouho jako muž. Víceméně si už myslím, že už snad nic jiného ani neumím než tuhle práci. Jsem šťastnej mezi děckama. Myslíte si, že je Vaše práce dobře ohodnocena?

No, nestěžuju si. Vždycky by mohlo být líp, samozřejmě, mám svoji vlastní rodinu… Ale mohlo by být i hůř.

2. Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy?

Myslím si, můj osobní názor je ten, že jim chybí mateřská škola. Na druhou stranu tady máme ten přípravný ročník, který víceméně nahrazuje tu mateřskou školu. Ale samozřejmě, že je výhoda ta mateřská škola. To dítě je úplně jiný, je sociálně vyzrálejší. I hygienická příprava je lepší. Základní znalosti jako jsou barvy, počítání do desíti, taková ta příprava je lepší.

Takže jsou potom v první třídě mezi žáky rozdíly, podle toho jestli navštěvovali nebo nenavštěvovali přípravnou třídu?

To je taky o té domácí přípravě. Buď jsou připravení, protože mu to dali doma, anebo to prostě nejde. Nebo přijde do první třídy z našeho přípravného ročníku, kde se mu paní učitelka s paní asistentkou věnujou a je ta práce jiná. Jako 50 % nebo víc jak 50 % je vlastně domácí příprava a tam to někde vázne… Samozřejmě ne u všech dětí, ale je to špatný.

Je to teda v těch rodičích?

Je to v rodičích. Ale ne jen v těch rodičích, i kdyby chtěli tak víceméně, tím je teda nechci omlouvat, ale mají to těžký ty děti připravit, protože většinou žijou v takových podmínkách… Je vhodná ta mateřská škola, přípravný ročník, protože doma s nima těžko bude někdo pracovat. Ale neříkám, že je to u všech, třeba i přes to všechno jsou rodiny, který se snažej. Je to v podstatě individuálně rodina od rodiny…

Proč si myslíte, že romské rodiny nedávají děti do mateřských škol? Setkal jste se s tím už někdy?

Tak taky jsem se s tím už setkal, že romské dítě bylo v mateřské škole… Ale je to málokdy. Ale taky protože romská rodina je velká, je tam víc dětí. Když matka naváže těhotenství hned po prvním dítěti, tak s tím dítětem bude prostě doma…

3. Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte?

(zasmání) Všechny možný. Chování samozřejmě, domácí úkoly, připravenost… Teď v poslední době hlavně to chování řešíme.

4. Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

Tak co se týče toho prvního stupně, tak tam je to všechno, dá se říct, na stejný úrovni. Matika, čeština, čtení taky hlavně… Ta čtenářská gramotnost jde čím dál tím víc dolu… A ne jen u romských dětí nebo u dětí ze sociálně slabých rodin.

A v čem byste řekl, že naopak vynikají?

Tak v té tělesné výchově. Ale tam je zase problém, že musí nosit cvičební úbor. A cvičit s nima něco jiného kromě fotbalu, to je s nima taky kříž… Baví je i hudebka, to je o Romech známý, že jsou hudebně nadaný, i když nemusí na nic hrát, ale ten sluch mají a baví je to. I když se stydí zpívat, ale to děti většinou.

5. Využíváte při výuce romštinu? Pokud ano, myslíte si, že to vede ke zlepšení studijních výsledků?

Před patnácti lety, když jsem tady začínal, tak jsem ji využíval. Teď ta generace je pořád mladší a mladší, takže dnR už ne. Spíš s rodiči.

Takže s romskými dětmi to není potřeba?

Ne, ne. S těmi mladšími dětmi vůbec. A s těma staršíma někdy něco prohodíme, ale ne ve výuce… A myslím si, že už ani jeden z nás tady romštinu nevyužívá.

6. Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Je to individuální, je to rodina od rodiny. Ale ta aktivita ze strany rodičů je velice slabá. Když vezmu třídní schůzky, tak chodí málo. A co se týče těch aktivit, tak taky ne… Dříve jsme tady měli různé besídky vánoční, velikonoční, tak to chodili, ale teďka už ne, teď už to padá.

Rozhovor č. 2

Romská pedagogická asistentka, pracující na škole 2 měsíce jako asistentka pedagoga v 1. třídě.

1. Jak hodnotíte podporu své práce ze strany společnosti?

Já jsem se nesetkala, že by někdo proti tomu něco měl. Myslím si, že je to jen kladný… Že bych se setkala s nějakou negací, to ne. I pedagogický sbor, úplně je obdivuju, že to takhle zvládaj…

A jste se svou prací spokojena?

Já jsem spokojená, ta práce mě baví. Akorát by mohla být třeba trošku líp platově zvýhodněná, což si myslím, že ještě asi není, ale já jsem spokojená, mě ta práce s dětma baví a myslím si, že to že tady jsou romští asistenti, že to má svoje plus… Že je to taková přirozená autorita a hlavně jistota, že je tady někdo, kdo jim může víc porozumět, že jsou jiní a odlišný, takže tím si myslím, že je to takový plus pro ně…

2. Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy?

Tak já si myslím, že většina romských žáků, na této škole, není připravená na ten vstup do základní školy. Že je důležitá opravdu ta mateřská škola, přípravná třída, kde romské dítě se naučí novým věcem, které doma vlastně nedělal. To si myslím, že je strašně důležitá ta přípravná třída. A pro většinu Romů je vzdělání, ještě pořád, na posledním místě. Takže některé dítě neumí držet ani tužku a neznají zvířátka a nebyly třeba v zoologický…A to opravdu potom začínáte od začátku, proto si myslím, že taková ta přípravná třída je úplně, většina z nich třeba ani do mateřské nechodila, že rovnou přídou do té přípravné třídy. A to je jim pět let…

3. Jaké nejčastější problémy s romskými žáky řešíte?

Tak problémy jsou u každého jiné. Řešíme hlavně pomůcky, připravenost a kázeň.

4. Jaké aktivity a předměty dělají romským žákům největší problémy?

U každého jiné, není to tak, že s nima mají problémy všichni.

5. Využíváte při výuce romštinu? Pokud ano, myslíte si, že to vede ke zlepšení studijních výsledků?

Nevyužívám, myslím si, že romština se takhle málokde už vyskytuje, což je myslím si, škoda. Že je to pro ty děcka jistota, že přece nejsou jiný, že je to normální… Neplatí, že každý romský asistent umí romsky. Já třeba romsky neumim vůbec… Ale neříkám, že mi to někdy chybělo, nechybělo, se přiznám, ani jsem to nikdy nepotřebovala.

6. Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Tak já si myslim, že je to u každého jiný. Že nějakej rodič má opravdu zájem a má to dítě všechno a snaží se a komunikuje s náma. A naopak někdo třeba ani nepřijde třeba na ty třídní schůzky. To o pravdu je tady ta škola prázdná… Spíš si to vyřizujou dopoledne, zeptají se, anebo se pak volá až v těch nejhorších případech a to si myslim, že je špatně no. Potom se spíš ty rodiče zaleknou, řeknou si to moje dítě je takový a oni volaj, jen když se něco stane, což si myslim, že je taky špatný a potom k tý škole nemaj až tak dobrej vztah, ale myslím si, že tady to funguje tak půl na půl…

Rozhovor č. 3

Romská pedagogická asistentka, která na škole pracuje 8 let. Jeden rok pracovala jako asistentka v první třídě a teď již sedm let pracuje v přípravné třídě.

1. Jak hodnotíte podporu své práce ze strany společnosti? Jste se svou prací spokojená?

Jsem spokojená, práci hodnotim dobře, nikdy sem se nesetkala s nějakou negativní reakcí. Bez problému.

2. Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy?

…Tak je to výhoda, když chodí do té školky nebo do toho přípravnýho ročníku, vlastně sou připravený, že jo. Už věděj a uměj vlastně ty základní věci, ty barvy hlavně, že jo, sedět, poslouchat, jak se chovat ve škole. Tak maj vlastně tyhlety základy, tak maj defakto děti chodit do školky…

3. Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? Nebo si teda myslíte, že se řeší, protože Vy tady v přípravné třídě moc problémy asi nemáte, že?

No, nejvíc se u těch větších řeší asi docházka, že jo, ty pomůcky, že nepřinesou. Jo tohleto jako, to spíš na tom druhym stupni se stává, že maj špatnou tu docházku.

4. Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

… Vnukovi dělají problémy matematika a ten českej jazyk. Tohle mu dělá problém, ta matematika a ten českej jazyk…

5. Využíváte při výuce romštinu? Pokud ano, myslíte si, že to vede ke zlepšení studijních výsledků?

No, teď to tady zkoušim právě z těma malinkejma. Jo, mluvim jako, učíme se ty písničky romský, počítat romsky, barvy romsky, protože většina dětí vůbec nezná romsky. Nezná, protože rodiče s nima už vlastně mluví česky… My s nima romsky nemluvíme. Já řikám za chvilku ta romština vymizne, protože ty děti vopravdu už vubec neznaj romsky.

6. Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Tak některý jo. Tak jako my tady z týhletý přípravky, že jo, když něco potřebujem, tak jako přídou a takhle jako. Pani učitelka je s nima spokojená, jako my sme jako teda takhle jako. Si myslim, že jo, tady z tý přípravky. A dole, nahoře, to nemůžu posoudit.

Rozhovor č. 4

Paní učitelka na ZŠ působí již 16 let. Nenastupovala sem ale s úmyslem učit romské žáky, pouze se časem přizpůsobila situaci. Učí na druhém stupni český jazyk, biologii a výchovu k občanství, na prvním stupni český jazyk a vlastivědu.

1. Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy? (vliv mateřské školy, přípravných tříd, motivace ze strany rodiny)?

(pauza) Budu zobecňovat, protože nemůžu mluvit o každém zvlášť, že. Ale obecně se může říct, že vůbec připraveni nejsou. Podle mě je to vina rodiny, protože rodina se o ty děti stará jenom po stránce zabezpečení finančního, a aby měly teplo, jídlo a vlastně nějaký čtení pohádek, ukazování obrázků. To ty děti vůbec neznají. Takže … A určitě víte z biologie, že co se dítě nenaučí do tří let, tak si pak do tý hlavy těžko dostává. Takže oni neumí vůbec nic, vůbec. Většina těch dětí. Jsou výjimky samozřejmě, ale většina těch dětí neumí držet tužku v ruce, neznají barvy, neznají zvířátka, nevědí ani co které zvířátko dělá… Prostě to jsou základní nedostatky v rodině. Takže já si pak s nima pak čtu třeba pohádku a oni mi, kdo to je rytíř, co to je brnění, co to znamená, že potok zurčí a takovýhle prostě slova, oni to v životě neslyšely a neví. Dokonce tady máme případy, že třeba přijdou a neumí chodit po schodech, protože se to nikdy neučily. Maminka, zrovna letos jsme tu měli, holčičku nosila pořád na zádech. Takže holčička přišla a plakala, protože my máme nultej ročník, jako přípravnej před první třídou, a ona plakala dole, protože nevěděla, jak má jít nahoru do těch schodů. To ji nejdřív musela paní učitelka učit chodit do schodů. No a pak, že nemají základní jako hygienický návyky, to je taky tragédie. To jsme měli zrovna kluka, to už je v šestý třídě, padaly mu bobky z kalhot, jo. (odmlka) Takže to jsou nepředstavitelný problémy. A myslim si, že základ je rodina! Nějaká školka, nějaká přípravka, to se nemůže už doučit. Protože prostě se promešká ten vhodnej okamžik, kdy mozek tyhlety informace přijímá.

2. Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? (domácí úkoly, pomůcky, jazyková připravenost, kázeňské problémy)?

No, domácí úkoly neřešíme, protože jsme škola bez úkolů. Jsme se letos přihlásili k tomuhle projektu, protože se ukázalo, že ti žáci nejsou schopný doma úkoly udělat, že jedině co se vyklubalo, že ty menší děti si je dělaly s učitelem nebo s asistentem v družině, ale to pak není domácí úkol, že jo, protože to ještě pořád dělá ve škole. Nebo úplně nějakou samostatnou práci, že by se třeba zadalo, učim ještě taky češtinu, že by se zadalo tohle a tohle cvičení, tam máš napsáno, co máš dělat, udělej to doma. To oni nezvládnou. Takže vlastně takovýhle úkoly, tohohle typu, jsme úplně odbourali, teď máme spíš jako, vypiš si z knížky to a to, pak se o tom budeme bavit, abysme se nezdržovali jakoby při výuce. Aby se naučili pracovat s knihou. No, ale ty domácí úkoly jsme museli prostě zrušit, protože si s tím nevěděli rady. Ještě tak dokážou spočítat matematiku, že je to mechanická práce, ale jakmile je to trošku na přemýšlení, trošku něco tvůrčího, tak už to prostě nezvládnou. Potřebujou nějakou podporu, nějakou pomoc, radu. A i když jim člověk předem vysvětlí tak a tak budete pracovat, tohle s tím cvičením uděláte, oni to stejně nezvládnou. Protože než dojdou domu, tak to zapomenou, anebo to v tý škole nejsou schopný vnímat, když to hned jakoby nedělaj. Takže tohle je jeden problém. To, že nenosí pomůcky to je dennodenní boj, ale bohužel i boj s rodiči, protože rodiče pak do žákovské knížky napíšou, že když na to nemají peníze, že jim to stejně nekoupí… Takže já mám na stole hrnek plnej obyčejných tužek, jakmile potřebuju, aby děti opravdu psaly, tak rozdám tužky a jedině takhle. Jinak taky pomůcky, to je opravdu hrůza. Ještě ty na prvním stupni, protože v těch romskej rodinách je taková tradice, nebo takový zvyk, že se vždycky nejvíc starají o to nejmladší dítě v rodině. Takže tyhlety považujou už za dospělý, oni se už nezajímají a zajímají se o ty malý. Takže dokud jsou ještě na prvním stupni, tak to jakžtakž jde, ale jak přijdou sem na druhý stupeň, většinou už mají na starosti ty mladší sourozence a škola je něco bokem, to je vlastně nezajímá. A ani je nezajímá, co děti budou dělat. (odmlka) Co dál. No, jazyková připravenost to jsem říkala, to prostě… Není to o tom, že by doma mluvili romsky, to tam nemluví. Oni většinou tou romštinou znají pár sprostých slov, jo. Ale je to o tom, že si s nima nikdo nepovídá, nikdo jim nečte. Oni ani třeba nejsou schopni koukat na nějaký film, ono je to za chvilku přestane bavit, protože prostě musí vnímat děj, musí vnímat, co se tam povídá a to oni většinou nevydrží dýl než dvacet minut. Jo, když je to nějaký akční film, kde se hodně střílí a to, tak to možná jo. Ale kdyby to mělo být jenom něco, třeba do češtiny, občas se snažím abychom, protože vím, že si to nepřečtou, tak abychom alespoň viděli něco zfilmovanýho, oni to nevydrží. Film, který trvá třeba dvě hodiny, to nepřipadá v úvahu. Takže já si musím vybírat kousky filmů, kde jim něco ukážu… (odmlka) Je to takový nekonečný boj, no. A kázeňský problémy jsou samozřejmě příšerný. Protože ty děti, když už nemají sílu dávat pozor, no tak samozřejmě nejsnazší je začít vyrušovat. Oni potřebujou nějakou pozornost na sebe shrnout a tohleto je nejsnazší řešení, že vyrušujou, ruší ostatní, teď oni se jim smějou, tak to se jim líbí, tak proto to dělají. Kázeňský problémy samozřejmě jsou.

3. Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

To je docela těžká otázka, protože v podstatě jak komu. Zdaleka už neplatí, že by byli šikovný třeba ve výtvarný výchově, v hudební výchově. To už dávno neplatí. Jsou fakt výjimky, kde se naučí na nějaký nástroj hrát, ale většinou je nic nebaví. Ani se hýbat nechtějí, nemají v podstatě zájem a z toho samozřejmě vyplývají všechny ty problémy. Kdy jim to nejde, většinou v žádném předmětu žádný velký úspěch nemají… Taky to jejich uplatnění na dalším vzdělávání nebo na trhu práce je mizivý. Hlavní věc je, že nemají zájem. Nechtějí. Oni nevidí totiž žádný vzor. Protože, třeba já mám ve třídě teď jedenáct dětí a jenom jedné dívky rodiče pracují. Jinak jsou všichni doma na podpoře. Nebo případně na mateřský. Takže to je jediná, která ví, že jako je dobrý chodit do práce, ale je to jediná z celé třídy. Takže když není vzor, vlastně není ani motivace, oni nemají potřebu se podobat někomu z bílejch, že jo. Tam ty vzory nehledají. No a v tý rodině najdou jen tyhle věci, proč nevyužít stát, proč si nedojít pro dávky, nejlepší je nic nedělat, ležet doma. Tím způsobem je zase obdivuhodný, že ráno vstanou a do školy přijdou, protože doma u nich všichni spěj. (dlouhá odmlka) Je to takovej zamotanej příběh, kde nevim, kde by se mělo začít to klubko rozmotávat. Jo, protože těžko tuhle generaci vychovávat nějak hodně jinak než byla ta generace předtim, ale oni ten vzor nemaji, ale potřebovali by těm dětem nějaký vzor potom předávat, ale zase ho nebudou mít.

4. Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

Vůbec. Já jak jsem na druhým stupni, na prvním stupni ještě přijdou třeba na třídní schůzky, jo. Ale na druhým stupni. Já jsem ještě neměla třídní schůzku, kde by mi přišel alespoň jeden rodič. Vždycky sem tu úplně sama, nikdy nikdo nepřijde. Nejvejš, když sem učila kluka, co tady měl ve škole babičku, že tady dělala asistentku. Tak ta se přišla tak jako zeptat, co teda ten její vnuk. Ale jinak vůbec. Ani jeden, ani jednou. Takže rodiče znám jenom z nějakých výchovných komisí a když si je sama pozvu. Taky to tak řešim, všechny problémy, jakmile je nějaký problém, tak okamžitě zvedám telefon a urguju rodiče hned, protože jakmile se něco odkládá, tak je z toho jen další problém. (odmlka) A akce školy to je to samý. Na prvním stupni, když napečou perníčky a pozvou rodiče na čaj, tak možná některý přijdou, ale to musí být ve dvanáct hodin, když si pro ty děti chodí, ale aby přišli někdy jindy, třeba večer, odpoledne, to už taky nejde. Prostě musí to, ten čas kdy sem jdou, tak aby to bylo přesně. Jinak jakmile je to někdy jindy, tak to už, záměrně do školy v jinej čas, ani náhodou. Takže buď ráno, když děti vedou do školy, nebo odpoledne když si pro ně přijdou. (odmlka) Ale jinak dostat je sem do školy je fakt problém. Přijdou, samozřejmě když musí, když už je tady výchovná komise, když už je do toho zapojená i sociálka.

5. Jste se svou prací spokojená? Přináší Vám uspokojení?

Tak nakonec přeci jenom ano, protože zase mám pocit, že přeci jenom pro ty děti sme schopný něco udělat. Jo, protože se tady o ně dopoledne postaráme (úsměv) a rozhodně alespoň něco jim v té hlavě uvízne. Protože zase mám v osmičce kluka, kterej je v péči babičky, ta babička je negramotná. Takže on za ní úplně všechno vyřizuje. Babička teď jela tramvají, dostala pokutu a on se mě teda přišel zeptat, jestli může nepřijít do školy, že musí s babičkou na dopravní podnik a tam s ní vlastně přečíst co má dělat a vysvětlit jí, kde má zaplatit pokutu, aby se tam ta babička vůbec vyznala, aby našla správný dveře, že jo. Takže jo, nakonec je něco naučíme a nakonec ano (zasmála se) bych tady nebyla, kdyby to bylo úplně beznadějný, jo. Ale je to takový ten boj s větrnejma mlýnama, pořád dokolečka. (odmlka) Ale fakt jsem vždycky šťastná, když vidim, že ráno mám plnou třídu dětí, protože si řikam, zase všichni vstali, nehleděli na to, že doma celá rodina spí, přišli do školy, někteří si dokonce koupili i propisku, když jsem den předtim na ně nadávala, že nemají zase čim psát. Ale i ty děti mají zájem o to si koupit bagetu, koupí si velkou flašku kokakoly a to že nemají propisku? To je nechá být. To je to poslední. Takže ráno, když přijdete do třídy, všichni mají obrovskou bagetu, někteří dvě bagety, velikánkou flašku pití a tak sou vybavený do školy.

Rozhovor č. 5

Paní učitelka na ZŠ učí od roku 1988. Od roku 1999 pracuje jako zástupkyně ředitelky. Její aprobací je český jazyk – francouzština. O práci s Romy žádný výrazný zájem neměla, ale přizpůsobila se okolnostem.

1. Co si myslíte o připravenosti romských žáků na vstup do základní školy? (vliv mateřské školy, přípravných tříd, motivace ze strany rodiny)?

Tak my máme zkušenosti s tím, že pokud děti nechodí ani do přípravné třídy u nás ve škole, ani do mateřské školy, což teda většinou nechodí, že by měly problémy s tím, aby nastoupily do první třídy, protože jsou opravdu, většinou na školy málo připravené. Nejsou zvyklé na to, aby, asi jako děti většinových rodin, se učily cvičit paměť, někdy třeba neviděly ani tužku, ani ji nedržely, takže nedokážou udělat rovnou čáru, natož napodobovat nějaké tvary, nebo mají velké nedostatky dorozumívání, protože mají vady řeči, velké vady řeči, jako je třeba patlavost. Nebo mají velmi nízkou slovní zásobu, často ani nerozumějí, co se jich ptáme, mají špatnou sluchovou analýzu. Mají problémy s hygienou, kdy bohužel taky. Mají nižší sociální informovanost než většinové děti. A taky jsou málo zručné, asi doma taky nejsou zvyklé na nějaké navlékání korálků a prostě takové ty hry. Ono je to zřejmě dáno tím, že v těch rodinách je víc dětí a ty rodiče vlastně pro tyhlety děti se už nedostává času, protože mají mladší sourozence a zase se věnují těm mladším sourozencům. A pokud se dostanou do toho předškolního věku, tak se dostávají na okraj a už jim není věnována taková péče. A co se týká té jazykové přípravy, tak si myslím, že mnohdy ty rodiče taky neumí dobře česky a tak na ty děti mluví takovým tím zvláštním způsobem, tou směsicí češtiny, romštiny a někdy slovenštiny, tak taky tam to dorozumívání je takový (pomlka). Tohleto jsou vlastně všechno zkušenosti spíš té paní učitelky z přípravné třídy, která píše vždycky hodnocení, takže jsem to tam si trošku jako přečetla. Já s těmi malými dětmi nepracuju, ale vím, že tyhlety problémy tady jsou.

2. Jaké nejčastější problémy ve škole s romskými žáky řešíte? (domácí úkoly, pomůcky, jazyková připravenost, kázeňské problémy)?

Já osobně teda s nima nejčastěji řeším jejich chování, protože ty děti, který my tady učíme na druhým stupni, tak se dostávají do toho pubertálního věku, a u nich je to ještě umocněno tím, že se dostanou do toho pubertálního věku dřív. A navíc jsou z rodiny chápaný jako skoro už dospělý a zřejmě mají v té rodině větší práva než by bylo záhodno a pak si myslí, že to budou zkoušet na nás tady taky. Takže (pomlka) to je jejich drzé chování, ale to asi nebude jenom tím, že jsou Romové, prostě je to tak. To je jejich drzé chování a i takové odmítání jakékoli autority, nebo se setkávám s postojem, já se s vámi bavit nechci teďko, já se s vámi bavit nebudu, protože jako vy mě nezajímáte. Tak bohužel, s tím se poslední dobou setkáváme. Pak teda (pomlka) je problém tzv. skrytého záškoláctví, že ty rodiče ty děti vlastně podporujou v tom, že prostě z nějakého malicherného důvodu to dítě do školy nejde. Pro ně je absolutně nepochopitelné, když jim vytýkáme, že když byly u zubaře, že měly přijít potom do školy. Což je u většinové společnosti běžné. To dítě skončí u lékaře a potom jde do školy, ale tyhlety děti do školy prostě nepřijdou. A že se taky snaží chodit za školu a potom když se ptáme na to rodičů, tak takový to přehlížení a proč. Kvůli tomu, aby měli klid, aby třeba neměli problémy se sociálkou, tak jim ty omluvenky napíšou, a protože bohužel zákony jsou takový, že jako rodič na základní škole může svoje dítě omlouvat, bez nějakého doložení důvodu. Pak je teda problém ještě s pomůckami, v tom, aby ty děti je do školy vůbec nosily. Oni by nejradši do školy chodily s rukama v kapse a my abychom jim tady ve škole všechno pučili, případně dali, a oni to v tu ránu zahodili do koše. Nám se tady stávalo, že učitel přišel do třídy řek, on tam nikdo nemá čim psát, co s nima mám dělat? Tak to se nám se nám teďko teda trochu možná podařilo, ale hodně po nich šlapat a chtít, že se do školy musí připravovat. No a domácí úkoly, to jste už možná slyšela, že my jim (smích) domácí úkoly nedáváme. Ale na prvním stupni jim, si myslim, pani učitelky úkoly dávají. Že to nepovažují za nějaké domácí úkoly, když jim daji přepsat z pracovního sešitu tři řádky, že to není domácí úkol. A že bychom ty děti až tak dobře nepřipravovali, kdybychom po nich vůbec nic nechtěli. Ale já jsem teda byla zastáncem toho, že ty velký děti, dávat jim písemné úkoly, že se tim vlastně, tak jako, abych to řekla lidově, že se tim mučíme vzájemně. (…) Akorát pak když na ty rodiče kvůli něčemu tlačíme, tak se nám zase stávalo, že: „Vždyť oni nemají stejně žádný úkoly a oni v tý školy nic nedělaj. A vy po nich nic nechcete a teď byste chtěli po nás.“ Ale bohužel si vždycky najde každej to, co se mu hodí.

3. Jaké předměty a aktivity dělají romským žákům největší problémy?

Nevim, teda jestli je to tou mojí představou, když já učim češtinu, že to tak je, ale vždycky to tak všichni taky říkají, že to je teda ta čeština a potom ten cizí jazyk. Protože oni neovládnou dobře tu češtinu, tak těžko se potom člověk, teda vyučující cizího jazyka, může opírat o věci z té češtiny. A když pro ně vlastně ta čeština je částečně druhý jazyk a oni se maj potom učit další cizí jazyk a teď by se měli učit další (úsměv), tak to už si neumim představit. A pak teda si myslim ty věci, které souvisí s tím abstraktním myšlením, že ty si neumějí představit. Taky se říká, že mají menší nadání pro výtvarnou činnost, ale když se podíváte u nás ve škole, tak to v podstatě tak nevypadá. Takže buď je to práce pani učitelky, nebo pana učitele, nebo to není pravda. Já to nedokážu posoudit, jak je to s tou výtvarnou činností.

4. Myslíte si, že je aktivita ze strany rodičů dostatečná? Mají zájem o akce školy?

No, pokud mají ty děti malé a líbí se jim tady, tak se taky chtějí přijít podívat, co se ty jejich děti naučily a předvádějí. A třeba se podívat i na ty obrázky, co nakreslily a jak píšou. Ono to taky hodně záleží na tom třídním učiteli. Když je ta paní učitelka prostě kontaktuje a zve je a láká je do školy. Učitelky na prvním stupni vymýšlejí různé akce při nějakých příležitostech, nějaké svátky a ony to prostě pro ně připraví a ještě jim připraví občerstvení, tak to ty rodiče přídou a pyšně se dívají, jak ty jejich děti se tam teda producírujou a snědi to občerstvení a (smích) a zase odejdou. Ale taky jako nepřijdou všichni a pak jestliže jsou normální třídní schůzky, aby prostě přišli do školy jen tak, to už není ono. A na druhým stupni teda není vůbec žádná velká sláva. (začne zvonit telefon) Protože když vědi, že je čeká nějaký problém, tak proč by sem chodili, že jo. (rozhovor je přerušen kvůli telefonu) Naopak si je pak musí pani učitelka pozvat úplně zvlášť, mít zvláštní třídní schůzku, když s nima chce pracovat, teda s nima chce mluvit. A ještě jim musí zvlášť telefonovat domu, aby se teda uráčili přijít. Ale běžně s tak jako zvykli, když to tak řeknu (pomlka) no, nespolupracovat s námi, no.

5. Jste se svou prací spokojená? Přináší Vám uspokojení?

Já jsem o tom přemýšlela, jestli vůbec očekávám, aby mi ta práce nějaký uspokojení přinášela. (úsměv) Prostě už jsem (pomlka) asi jsem už ve věku, kdy bych se možná nejradši viděla v důchodu. A tak do tý práce chodim, není to s nějakým velkým odporem a pocit uspokojení už asi od toho ani nečekám. Tak v zásadě, no. Tak v zásadě jo, ale možná bych si uměla představit větší pocit uspokojení. (úsměv)

Počet shlédnutí: 34