Nacházíme se v době, kdy se stále zvětšuje počet přistěhovalců nejen v rámci evropské unie, ale také z dálného východu afrického kontinentu. Proto jsem se rozhodl zaměřit se jako na cílovou skupinu přistěhovalce z Vietnamu. Díky kamarádům a známým jsem se dostal k této komunitě, abych jim mohl položit několik otázek na témata související s integrací vietnamské menšiny do České republiky. Mnoho lidí v současné době trápí předsudky vůči této komunitě, nevidí však možnosti, které nabízí.

Cílem mého výzkumu bylo zjistit, s jakými problémy se potýkají žáci vietnamské národnosti. Především přiblížit problematiku integrace a poukázat na podmínky, v jakých žijí. Vietnamská národnost patří mezi nejrozšířenější na mateřských, základních i středních školách a přesto je toho o jejich způsobu života, tradicích, zvycích a způsobů chování známo mezi lidmi celkem málo. Chtěl bych tímto výzkumem zjistit, jak vietnamští žáci zvládají zařazení se do kolektivu, český jazyk, přípravu do života i samotné bydlení u nás.

K dosažení výsledků mému výzkumu jsem se rozhodl použít kvalitativní metodu, která nevyužívá žádné statistické měření či jiné metody kvantifikace. Mého šetření se tak zúčastnilo celkem 5 lidí (žáků, studentů a rodičů), se kterými jsem vedl strukturovaný nebo volný rozhovor. Pro metodu rozhovoru jsem se rozhodl z důvodu získání co největšího množství různých podrobností a konkrétních příkladů, kterého bych dotazníkem nedocílil. Ptala jsem se na jejich rodinné zázemí, kdo se s nimi doma učí a jestli se rodiče zajímají o jejich výsledky ve škole. Dále mě zajímalo, jak se naučili češtinu, kdo jim nejvíce pomohl a pak jsem postupně přešla k otázkám týkajících se jejich vzdělávání. Především byly zaměřeny na jejich vztahy s ostatními spolužáky, jejich prospěch a problémové nebo naopak oblíbené předměty. Také mě zajímalo, jak zvládají české jídlo, jestli jim chutná, protože ve školních jídelnách převažuje. Celkem jsem tak vytvořil 6 volnějších otázek, které by přiblížili a pomohli pochopit situaci vietnamských rodin v české společnosti.

Současné česko-vietnamské vztahy jsou výsledkem složitého mnoholetého historického vývoje. Oficiální začátek migrace příslušníků vietnamské národnosti na české území se dá datovat od 2. února 1950, kdy došlo k navazování prvních vzájemných česko-vietnamských diplomatických vztahů mezi tehdejší Československou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou (VDR). Stali jsme se tak v pořadí čtvrtou zemí (před námi Čínská lidová republika, SSSR a Mongolská lidová republika), která s VDR navázala diplomatické styky. Hlavní příčiny této zcela záměrné spolupráce těchto dvou zemí jsou následující. Dobré podmínky ke spolupráci v rámci socialistického bloku, ČSR získalo nové pracovní síly. Pro obě země příležitost, jak rozšířit odbytové trhy pro své produkty, a jedním z neposledních důvodů byla pomoc válkou zužovanému Vietnamu, který se topil v hospodářské a ekonomické krizi a kde bylo zanedbáno nejen školství, ale i další sféry. Spousta Vietnamců měla pro svůj příjezd k nám i osobní důvody jako získání kvalitního vzdělání, zlepšení své finanční situace a zlepšení pozice rodiny ve společnosti. Do Československa tak začaly přijíždět skupiny studentů, válečných sirotků, praktikantů, učňů a pracovníků. V letech 1950-1989 přijížděli Vietnamci na naše území zejména na základě Dohody o kulturní spolupráci (1977) a Dohody o vědeckotechnické spolupráci (1956). Na základě těchto dohod sem přijížděli studenti především technicky zaměřených oborů. Platila pro ně ovšem přísná pravidla nadiktovaná vietnamským velvyslanectvím v Československu, při jejichž nedodržování jim hrozil okamžitý návrat do Vietnamu.

Kromě výborných studijních výsledků, nesměli navazovat důvěrné vztahy se studenty opačného pohlaví nebo například nosit západní oblečení. Po skončení vietnamsko-amerických bojů roku 1973 se příliv vietnamských občanů za účelem profesního vzdělávání ještě několikanásobně zvýšil. V tomto roce byla podepsána další dohoda mezi VDR a Československem o přijímání dalších studentů, učňů a o zaměstnávání. Uzavřením Dohody o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické republiky v československých organizacích z roku 1974 začali na naše území přijíždět další vietnamští občané ve věkovém rozhraní od 17 do 25 let. Vzdělávali se především ve strojírenství, stavebnictví a energetice. Jejich pobyt trval šest let a zahrnoval půlroční jazykovou průpravu, odbornou výuku i výrobní praxi. Asi nejvíce pak vzrost počet Vietnamců u nás v letech 1979 až 1985, kdy došlo k podepsání další dohodě o odborné přípravě. Na jejím základě pak přijížděly skupiny na střední odborná učiliště s možností praxe nebo na odbornou přípravu praktikantů a stážistů. Po roce 1989 velkou většinu migrantů z Vietnamu tvoří přistěhovalci, kteří doposud v ČR nebyli ani o ni neměli žádné povědomí. Od 90. let bylo možné rozdělit vietnamské obyvatele v ČR do těchto skupin:

- Vietnamští učni - Vietnamci studující na vysokých školách - Vietnamci se získaným občanstvím ČR - Ilegálně pobývající Vietnamci na území ČR - Vietnamci ve smíšených manželstvích - Vietnamci pracující na základě živnostenského listu - Vietnamci, kteří zde pracují na základě bilaterální vládní dohody z roku 1994 podepsané mezi vládou ČR a VSR. Kromě přistěhovalců, kteří sem jezdí s obchodním zájmem, čím dál víc roste počet těch, kteří sem jezdí za svými rodinnými příslušníky. Také bychom neměli opomenout významnou skupinu Vietnamců tvořenou dětmi a studenty, kteří v České republice Už se narodili, tudíž nemají k Vietnamu tolik úzkou vazbu. Proces integrace je u nich velmi intenzivní, především zásluhou jejich českých vychovatelek (“babiček“), nebo českých kamarádů. Právě tato skupina může nejvíc ovlivnit budoucnost vzájemných vztahů. V současné době žije většina Vietnamců u nás na základě povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Těch, kterým se podařilo získat české občanství nebo azyl, je velmi málo.

Vietnamci jsou nenároční, pracovití a velmi schopní. Bez ohledu na jejich dosažené vzdělaní se u nás nejčastěji věnují podnikání na základě živnostenského oprávnění. Z velké většiny se zaměřují na levné oděvy, obuv, elektroniku, tabák a lihoviny. Poslední dobou se velmi rozrůstají vietnamské občerstvení, restaurace, popřípadě obchody s potraviny. Přitom pracovní podmínky jsou mnohdy velmi tvrdé, dlouhá pracovní doba (i o víkendech), často v provizorních stáncích, většinou jim nezbude čas na nic jiného. I přesto všechno tvrdí, že jsou u nás spokojeni, že životní podmínky v České republice jsou stále lepší než ty ve Vietnamu. Vedou zde klidnější život, jejich děti mají lepší přístup ke kvalitnímu vzdělávání a jejich ekonomická situace se také výrazně zlepší. Příchod do ČR sebou přináší i několik negativních záležitostí a nepříjemných situací. Jedna z nich je nepřátelské chování vůči jejich komunitě, často s projevy rasismu. Mezi další patří pocit odcizení, odtrhnutí od rodiny. Většinou se snaží pozvat zbytek své rodiny za nimi do ČR, ale ne vždy úspěšně. Kvůli nárůstu konkurence a snižování jejich příjmů, často nemají dostatek financí, aby si to mohli dovolit. Problémem bývá i nemožnost prodloužit si u nás pobyt, velké množství formulářů, ne příliš dobré vyjednávání s Cizineckou policií a zhoršující se podmínky podnikání. I přes všechny tyhle překážky a problémy si nijak nestěžují a snaží se je vyřešit sami.

Integraci cizinců je možné vnímat jako proces jejich pozvolného začleňování do většinové společnosti a neměla by se zaměňovat s pojmem asimilace. Asimilačních tendencí je potřeba se hlavně v oblasti kultury vyhnout. Integrace cizinců je nezbytná pro spokojené soužití přistěhovalců z majoritní společnosti. Existuje několik názorů, co je pro úspěšnou integraci doopravdy důležité a jak by měla v konkrétních oblastech probíhat. Přestože počet cizinců v Evropě, zejména střední a východní, roste, není této problematice věnována dostatečná pozornost. Integrace by měla pokud možno probíhat oboustranně, jak ze strany cizinců, tak ze strany státu, který by jim měl vyjít vstříc nabídkou pomoci. Integrace by měla probíhat na základě principu rovného přístupu a rovné příležitosti.

Tyto principy jsou důležité pro uchování, podporu a rozvíjení vlastních schopností, které jsou nezbytným předpokladem úspěšné integrace, jejich samostatnosti s nezávislostí přistěhovalců. Je důležité vzbuzovat v nich pocit sounáležitosti k hostitelské zemi. Pro Evropu je charakteristická její etnická, národnostní a kulturní rozmanitost. Imigranti musí v hostitelské zemi překonat hned několik překážek. „Právní postavení cizinců v ČR se opírá zejména o Ústavu ČR, Listinu základních lidských práv a svobod a příslušné mezinárodně-právní dokumenty, kterými je Česká republika vázána. Jedná se zejména o mezinárodní úmluvy OSN o lidských právech (Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech) a o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod.“ (http://aplikace.-mvcr.cz/archiv2008/azyl/integrace2/zasady/zasady.pdf).

Vietnamská společnost je všeobecně považována za velmi uzavřenou a izolovanou oproti jiným národnostem, avšak velmi úspěšnou a samostatnou. Nejvíce překážek v integraci musí překonávat především nově příchozí Vietnamci, většinou ve věkovém rozmezí 30-55let, kteří u nás žijí na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Na rozdíl od ostatních národnostních menšin sem většina z nich přijela na pozvání rodinného příslušníka a doufají v blízký návrat. Vietnamci většinou ani nevyhledávají bližší přátelské vztahy s českou populací. Ani se o integraci moc nesnaží, jejich pobyt u nás je většinou jen ekonomického charakteru, neplánují v ČR zůstat. Vietnamská komunita si v ČR vytvořila již poměrně silné organizační a ekonomické zázemí. Izolovanost Vietnamců je možné ale pozorovat i v jiných státech (podobná situace je i v sousedním Polsku nebo například v USA, kde můžeme najít i “asijská“ města a čtvrtě). Mezi největší bariéry, které brání jejich integraci, patří kromě uzavřenosti komunity především neznalost jazyka, kultury, zákona a různé administrativní překážky. Často pak využívají služeb vietnamského servisu a dalších organizací. Jejich zásluhou pak najdou zaměstnání i ti, kteří by kvůli neznalosti českého jazyka a dalším překážkám na trhu práce neobstáli. V současné době 16 se aktivity těchto vietnamských organizací z ekonomických a interních rozrůstají i na komunitní, sociální a veřejné, což vede k jejímu postupnému otvírání se majoritě a k častějším kontaktům s ní. U většiny Vietnamců se ovšem zájem o integraci, začlenění do společnosti a společenské dění začne projevovat až po delším pobytu v ČR, kdy si zvyknou na nové prostředí a zdejší kulturu. Velkou motivací k integraci bývá i narození dětí, které už nemají k Vietnamu tolik silnou vazbu jako jejich rodiče.

Bariér, které musí imigranti překonat je hned několik. Je to i česká majoritní společnost, která je kulturně homogenní, xenofobní, o vietnamských migrantech má mizivé povědomí a ještě do nedávna o ně nejevila žádný zájem. I ona je jedním z faktorů, který proces integrace zpomaluje. Spousta Čechů je navíc plná předsudků a jedná s Vietnamci velmi neosobně. Další příčina oddalování integrace je, že většina přistěhovalců z Vietnamu sem přijela s vidinou rychlého zbohatnutí a brzkého návratu do rodného Vietnamu, ale realita je pak většinou jiná a často pak dochází k velkému zklamání (výdělky nesplňují očekávání, nedostatek financí, aby si mohli pozvat do ČR zbytek své rodiny, nárůst konkurence, problémy s češtinou, děti si vytvořily vztah spíše k ČR než k Vietnamu, atd.). Chybí jim pestřejší společenský život, na který byli zvyklý ve Vietnamu a jejich tradiční svátky, mají problém přivyknout si na zcela odlišné klimatické podmínky a další odlišnosti. To, že zpátky do rodné země jen tak rychle nevrátí, si začínají uvědomovat až po delší době.

Níže zmiňované bariéry jsou chápány vietnamskou menšinou jako nejchoulostivější bariéry. - Neplánují v ČR delší pobyt (následují pouze svou rodinu, takže se o integraci nesnaží) - Rozdílnost češtiny a vietnamštiny - Silný vztah ke své vlasti a ke svým krajanům - Rozdílné komunikační styly, překážky interkulturní interakce (právě ty často způsobují mnoho nedorozumění a přehnané reakce) - Jejich pojetí rodiny, snaží se utužovat pouze příbuzenské vztahy, ne vazby a vztahy s majoritní společností - Využívání zprostředkovatelského servisu - Nevyužívání státních institucí pro vlastní užitek, téměř žádná spolupráce, nepochopení jejich role - Neznalost zákona, velmi slabé právní povědomí - Neznalost české kultury - Uzavřenost majority vůči vietnamským imigrantům, xenofobie, rasismus

Rád bych zmínil faktory, které se nejvíce podepisují na úspěšné integraci Vietnamských rodin s dětmi do kulturních a sociálních kruhů ČR. - Vietnamské děti narozené v České republice, nemají k Vietnamu už takový vztah jako jejich rodiče - Prodlužování pobytu v ČR, neustálé odkládání návratu do Vietnamu - Nárůst vietnamských organizací a spolků rozšíření jejich pole působnosti na sociální sféru a služby - Spolupráce českých a vietnamských organizací - Zlepšující se spolupráce českých a vietnamských firem, zaměstnanců se zaměstnavateli - Silná motivace k dosažení vzdělání (jak rodičů, tak dětí), uctívání tradičních hodnot jako úcta k učiteli apod. - Získávání informací o České republice z krajanského vietnamského tisku (např. Van xuan, Tuan tin moi, Vuon dao), z různých přednášek apod. - Otevírání podnikatelského prostředí tržnic - Multikulturní výchova, poznávání Vietnamu a jeho kultury K úspěšné integraci je ovšem potřeba snaha nejen ze strany vietnamských migrantů, ale i ze strany majority, tedy české společnosti. V České republice se můžeme setkat se dvěma extrémními názory na vietnamské přistěhovalce. Jeden z nich je negativní, kdy jsou Vietnamci vnímáni jako nedůvěryhodní, ti, kteří padělají zboží a věnují se ilegálními obchodu. Druhá skupina se na ně naopak dívá jako na pilné, pracovité, bezproblémové a milé spoluobčany a na jejich děti jako vzorné žáky a studenty.

ČERNÍK, Jan, et al. S vietnamskými dětmi na českých školách. Dotisk 1. vydání. Jinočany: Nakladatelství H&H Vyšehradská, s.r.o., 2007. 221 s. ISBN 80-7319-055-9.
HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Nakladatelství Karolinum, 1999.278 s. ISBN 80-246-0030-7.
HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 357 s. ISBN 978-80-7106-965-2(váz.).
NĚMEC, Petr, et al. Západní Čína a Vietnam: nové šance, nové výzvy. Vyd.1. Praha: Oeconomica, 2008. 198 s. ISBN 978-80-245-1365-2.
SOUDKOVÁ, Vladimíra; SOUDEK, Tomáš. Bariéry mezi námi očima cizinců. Vyd. 1.Praha: European Training and Consulting, 2008. 80 s. ISBN 978-80-254-3857-2. 

Počet shlédnutí: 127