Vyoral Marek

Nacházíme se v době, kdy se stále zvětšuje počet přistěhovalců nejen v rámci Evropské unie, ale také z Dálného východu nebo afrického kontinentu. Proto jsem se rozhodl zaměřit se na přistěhovalce z Vietnamu jako na cílovou skupinu. Díky kamarádům a známým jsem se dostal k této komunitě, abych jim mohl položit několik otázek na témata související s integrací vietnamské menšiny do České republiky. Mnoho lidí v současné době trápí předsudky vůči této komunitě, nevidí však možnosti, které nabízí.

Cílem mého výzkumu bylo zjistit, s jakými problémy se potýkají žáci vietnamské národnosti. Především přiblížit problematiku integrace a poukázat na podmínky, v jakých žijí. Vietnamská národnost patří mezi nejrozšířenější na mateřských, základních i středních školách, a přesto je o jejich způsobu života, tradicích, zvycích a chování mezi lidmi známo celkem málo. Chtěl bych tímto výzkumem zjistit, jak vietnamští žáci zvládají začlenění do kolektivu, český jazyk, přípravu do života i samotné bydlení u nás.

K dosažení výsledků mého výzkumu jsem se rozhodl použít kvalitativní metodu, která nevyužívá žádné statistické měření či jiné metody kvantifikace. Mého šetření se tak zúčastnilo celkem 5 lidí (žáků, studentů a rodičů), se kterými jsem vedl strukturovaný nebo volný rozhovor. Pro metodu rozhovoru jsem se rozhodl z důvodu získání co největšího množství různých podrobností a konkrétních příkladů, kterých bych dotazníkem nedocílil. Ptala jsem se na jejich rodinné zázemí, kdo se s nimi doma učí a jestli se rodiče zajímají o jejich výsledky ve škole. Dále mě zajímalo, jak se naučili česky, kdo jim nejvíce pomohl, a pak jsem postupně přešla k otázkám týkajícím se jejich vzdělávání. Především byly zaměřeny na jejich vztahy s ostatními spolužáky, jejich prospěch a problémové nebo naopak oblíbené předměty. Také mě zajímalo, jak zvládají české jídlo, jestli jim chutná, protože ve školních jídelnách převažuje. Celkem jsem tak vytvořil 6 volnějších otázek, které by přiblížily a pomohly pochopit situaci vietnamských rodin v české společnosti.

Současné česko-vietnamské vztahy jsou výsledkem složitého mnoholetého historického vývoje. Oficiální začátek migrace příslušníků vietnamské národnosti na české území se dá datovat od 2. února 1950, kdy došlo k navázání prvních vzájemných česko-vietnamských diplomatických vztahů mezi tehdejší Československou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou (VDR). Stali jsme se tak v pořadí čtvrtou zemí (před námi Čínská lidová republika, SSSR a Mongolská lidová republika), která s VDR navázala diplomatické styky. Hlavní příčiny této zcela záměrné spolupráce byly následující: dobré podmínky ke spolupráci v rámci socialistického bloku, nové pracovní síly pro ČSR, možnost rozšířit odbytové trhy pro produkty obou zemí a také pomoc válkou sužovanému Vietnamu, který se topil v hospodářské a ekonomické krizi a kde bylo zanedbáno nejen školství, ale i další sféry. Spousta Vietnamců měla pro svůj příjezd k nám i osobní důvody – získání kvalitního vzdělání, zlepšení své finanční situace a postavení rodiny ve společnosti. Do Československa tak začaly přijíždět skupiny studentů, válečných sirotků, praktikantů, učňů a pracovníků.

V letech 1950–1989 přijížděli Vietnamci na naše území zejména na základě Dohody o kulturní spolupráci (1977) a Dohody o vědeckotechnické spolupráci (1956). Na základě těchto dohod sem přijížděli studenti především technicky zaměřených oborů. Platila pro ně ovšem přísná pravidla nadiktovaná vietnamským velvyslanectvím v Československu, při jejichž nedodržování jim hrozil okamžitý návrat do Vietnamu.

Kromě výborných studijních výsledků nesměli navazovat důvěrné vztahy se studenty opačného pohlaví nebo například nosit západní oblečení. Po skončení vietnamsko-amerických bojů roku 1973 se příliv vietnamských občanů za účelem profesního vzdělávání ještě několikanásobně zvýšil. V tomto roce byla podepsána další dohoda mezi VDR a Československem o přijímání dalších studentů, učňů a o zaměstnávání. Uzavřením Dohody o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické republiky v československých organizacích z roku 1974 začali na naše území přijíždět další vietnamští občané ve věkovém rozmezí od 17 do 25 let. Vzdělávali se především ve strojírenství, stavebnictví a energetice. Jejich pobyt trval šest let a zahrnoval půlroční jazykovou průpravu, odbornou výuku i výrobní praxi. Nejvíce pak vzrostl počet Vietnamců u nás v letech 1979 až 1985, kdy došlo k podepsání další dohody o odborné přípravě. Na jejím základě pak přijížděly skupiny na střední odborná učiliště s možností praxe nebo na odbornou přípravu praktikantů a stážistů.

Po roce 1989 velkou většinu migrantů z Vietnamu tvoří přistěhovalci, kteří doposud v ČR nebyli ani o ní neměli žádné povědomí. Od 90. let bylo možné rozdělit vietnamské obyvatele v ČR do těchto skupin: - Vietnamští učni - Vietnamci studující na vysokých školách - Vietnamci se získaným občanstvím ČR - Ilegálně pobývající Vietnamci na území ČR - Vietnamci ve smíšených manželstvích - Vietnamci pracující na základě živnostenského listu - Vietnamci, kteří zde pracují na základě bilaterální vládní dohody z roku 1994 podepsané mezi vládou ČR a VSR

Kromě přistěhovalců, kteří sem jezdí s obchodním zájmem, čím dál více roste počet těch, kteří přijíždějí za svými rodinnými příslušníky. Také bychom neměli opomenout významnou skupinu Vietnamců tvořenou dětmi a studenty, kteří se v České republice už narodili, tudíž nemají k Vietnamu tak úzkou vazbu. Proces integrace je u nich velmi intenzivní, především zásluhou jejich českých vychovatelek („babiček“) nebo českých kamarádů. Právě tato skupina může nejvíce ovlivnit budoucnost vzájemných vztahů. V současné době žije většina Vietnamců u nás na základě povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Těch, kterým se podařilo získat české občanství nebo azyl, je velmi málo.

Vietnamci jsou nenároční, pracovití a velmi schopní. Bez ohledu na jejich dosažené vzdělání se u nás nejčastěji věnují podnikání na základě živnostenského oprávnění. Z velké většiny se zaměřují na levné oděvy, obuv, elektroniku, tabák a lihoviny. Poslední dobou se velmi rozrůstají vietnamská občerstvení, restaurace, popřípadě obchody s potravinami. Přitom pracovní podmínky jsou mnohdy velmi tvrdé – dlouhá pracovní doba (i o víkendech), často v provizorních stáncích, a většinou jim nezbude čas na nic jiného. I přesto všechno tvrdí, že jsou u nás spokojeni, že životní podmínky v České republice jsou stále lepší než ty ve Vietnamu. Vedou zde klidnější život, jejich děti mají lepší přístup ke kvalitnímu vzdělávání a jejich ekonomická situace se také výrazně zlepšila.

Příchod do ČR s sebou přináší i několik negativních záležitostí a nepříjemných situací. Jedna z nich je nepřátelské chování vůči jejich komunitě, často s projevy rasismu. Mezi další patří pocit odcizení, odtrhnutí od rodiny. Většinou se snaží pozvat zbytek své rodiny za nimi do ČR, ale ne vždy úspěšně. Kvůli nárůstu konkurence a snižování jejich příjmů často nemají dostatek financí, aby si to mohli dovolit. Problémem bývá i nemožnost prodloužit si u nás pobyt, velké množství formulářů, ne příliš dobré vyjednávání s Cizineckou policií a zhoršující se podmínky podnikání. I přes všechny tyto překážky a problémy si nijak nestěžují a snaží se je vyřešit sami.

Integraci cizinců je možné vnímat jako proces jejich pozvolného začleňování do většinové společnosti a neměla by se zaměňovat s pojmem asimilace. Asimilačním tendencím je potřeba se hlavně v oblasti kultury vyhnout. Integrace cizinců je nezbytná pro spokojené soužití přistěhovalců s majoritní společností. Existuje několik názorů, co je pro úspěšnou integraci doopravdy důležité a jak by měla v konkrétních oblastech probíhat. Přestože počet cizinců v Evropě, zejména ve střední a východní části, roste, není této problematice věnována dostatečná pozornost. Integrace by měla pokud možno probíhat oboustranně – jak ze strany cizinců, tak ze strany státu, který by jim měl vyjít vstříc nabídkou pomoci. Integrace by měla probíhat na základě principu rovného přístupu a rovných příležitostí.

Tyto principy jsou důležité pro uchování, podporu a rozvíjení vlastních schopností, které jsou nezbytným předpokladem úspěšné integrace, jejich samostatnosti a nezávislosti přistěhovalců. Je důležité vzbuzovat v nich pocit sounáležitosti k hostitelské zemi. Pro Evropu je charakteristická její etnická, národnostní a kulturní rozmanitost. Imigranti musí v hostitelské zemi překonat hned několik překážek. „Právní postavení cizinců v ČR se opírá zejména o Ústavu ČR, Listinu základních práv a svobod a příslušné mezinárodněprávní dokumenty, kterými je Česká republika vázána. Jedná se zejména o mezinárodní úmluvy OSN o lidských právech (Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech) a o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod.“ (http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/azyl/integrace2/zasady/zasady.pdf).

Vietnamská společnost je všeobecně považována za velmi uzavřenou a izolovanou oproti jiným národnostem, avšak velmi úspěšnou a samostatnou. Nejvíce překážek v integraci musí překonávat především nově příchozí Vietnamci, většinou ve věkovém rozmezí 30–55 let, kteří u nás žijí na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Na rozdíl od ostatních národnostních menšin sem většina z nich přijela na pozvání rodinného příslušníka a doufají v blízký návrat. Vietnamci většinou ani nevyhledávají bližší přátelské vztahy s českou populací. Ani se o integraci příliš nesnaží, jejich pobyt u nás je většinou jen ekonomického charakteru, neplánují v ČR zůstat. Vietnamská komunita si v ČR vytvořila již poměrně silné organizační a ekonomické zázemí. Izolovanost Vietnamců je možné ale pozorovat i v jiných státech (podobná situace je i v sousedním Polsku nebo například v USA, kde můžeme najít i „asijská“ města a čtvrti). Mezi největší bariéry, které brání jejich integraci, patří kromě uzavřenosti komunity především neznalost jazyka, kultury, zákona a různé administrativní překážky. Často pak využívají služeb vietnamského servisu a dalších organizací. Jejich zásluhou pak najdou zaměstnání i ti, kteří by kvůli neznalosti českého jazyka a dalším překážkám na trhu práce neobstáli.

V současné době se aktivity těchto vietnamských organizací z ekonomických a interních rozrůstají i na komunitní, sociální a veřejné, což vede k jejich postupnému otevírání se majoritě a k častějším kontaktům s ní. U většiny Vietnamců se ovšem zájem o integraci, začlenění do společnosti a společenské dění začne projevovat až po delším pobytu v ČR, kdy si zvyknou na nové prostředí a zdejší kulturu. Velkou motivací k integraci bývá i narození dětí, které už nemají k Vietnamu tak silnou vazbu jako jejich rodiče.

Bariér, které musí imigranti překonat, je hned několik. Je to i česká majoritní společnost, která je kulturně homogenní, xenofobní, o vietnamských migrantech má mizivé povědomí a ještě donedávna o ně nejevila žádný zájem. I ona je jedním z faktorů, který proces integrace zpomaluje. Spousta Čechů je navíc plná předsudků a jedná s Vietnamci velmi neosobně. Další příčina oddalování integrace je, že většina přistěhovalců z Vietnamu sem přijela s vidinou rychlého zbohatnutí a brzkého návratu do rodného Vietnamu, ale realita je pak většinou jiná a často dochází k velkému zklamání (výdělky nesplňují očekávání, nedostatek financí na pozvání zbytku rodiny do ČR, nárůst konkurence, problémy s češtinou, děti si vytvořily vztah spíše k ČR než k Vietnamu atd.). Chybí jim pestřejší společenský život, na který byli zvyklí ve Vietnamu, a jejich tradiční svátky. Mají problém přivyknout si na zcela odlišné klimatické podmínky a další odlišnosti. To, že se zpátky do rodné země jen tak rychle nevrátí, si začínají uvědomovat až po delší době.

Níže zmiňované bariéry jsou chápány vietnamskou menšinou jako nejchoulostivější: - Neplánují v ČR delší pobyt (následují pouze svou rodinu, takže se o integraci nesnaží) - Rozdílnost češtiny a vietnamštiny - Silný vztah ke své vlasti a ke svým krajanům - Rozdílné komunikační styly, překážky interkulturní interakce (často způsobují mnoho nedorozumění a přehnané reakce) - Jejich pojetí rodiny – snaží se utužovat pouze příbuzenské vztahy, ne vazby a vztahy s majoritní společností - Využívání zprostředkovatelského servisu - Nevyužívání státních institucí pro vlastní užitek, téměř žádná spolupráce, nepochopení jejich role - Neznalost zákona, velmi slabé právní povědomí - Neznalost české kultury - Uzavřenost majority vůči vietnamským imigrantům, xenofobie, rasismus

Rád bych zmínil faktory, které se nejvíce podepisují na úspěšné integraci vietnamských rodin s dětmi do kulturních a sociálních kruhů ČR: - Vietnamské děti narozené v České republice nemají k Vietnamu už takový vztah jako jejich rodiče - Prodlužování pobytu v ČR, neustálé odkládání návratu do Vietnamu - Nárůst vietnamských organizací a spolků a rozšíření jejich působnosti na sociální sféru a služby - Spolupráce českých a vietnamských organizací - Zlepšující se spolupráce českých a vietnamských firem, zaměstnanců se zaměstnavateli - Silná motivace k dosažení vzdělání (jak rodičů, tak dětí), uctívání tradičních hodnot jako úcta k učiteli apod. - Získávání informací o České republice z krajanského vietnamského tisku (např. Van Xuan, Tuan Tin Moi, Vuon Dao), z různých přednášek apod. - Otevírání podnikatelského prostředí tržnic - Multikulturní výchova, poznávání Vietnamu a jeho kultury

K úspěšné integraci je ovšem potřeba snaha nejen ze strany vietnamských migrantů, ale i ze strany majority, tedy české společnosti. V České republice se můžeme setkat se dvěma extrémními názory na vietnamské přistěhovalce. Jeden z nich je negativní, kdy jsou Vietnamci vnímáni jako nedůvěryhodní, ti, kteří padělají zboží a věnují se ilegálnímu obchodu. Druhá skupina se na ně naopak dívá jako na pilné, pracovité, bezproblémové a milé spoluobčany a na jejich děti jako na vzorné žáky a studenty.

ČERNÍK, Jan, et al. S vietnamskými dětmi na českých školách. Dotisk 1. vydání. Jinočany: Nakladatelství H&H Vyšehradská, s.r.o., 2007. 221 s. ISBN 80-7319-055-9.
HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Nakladatelství Karolinum, 1999. 278 s. ISBN 80-246-0030-7.
HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 357 s. ISBN 978-80-7106-965-2 (váz.).
NĚMEC, Petr, et al. Západní Čína a Vietnam: nové šance, nové výzvy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2008. 198 s. ISBN 978-80-245-1365-2.
SOUDKOVÁ, Vladimíra; SOUDEK, Tomáš. Bariéry mezi námi očima cizinců. Vyd. 1. Praha: European Training and Consulting, 2008. 80 s. ISBN 978-80-254-3857-2.