obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


islam3

Námluvy a zásnuby muslimů v ČR, Sýrii a Jordánsku

Veronika Sloupová, Tereza Krůželová, Pavlína Baudyšová, Martina Elicarová, Ondřej Čerbačeský. Námluvy a zásnuby muslimů v ČR, Sýrii a Jordánsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/islam3

Úvod a cíl práce

Islám je jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě. Díky svým tradicím však bývá v mnoha koutech světa považováno za kontroverzní, především v otázce vztahu muž a žena. Velké množství lidí tak má vůči tomuto náboženství předsudky a to zejména kvůli různým extremistickým skupinám, vycházejícím z islámu. Tento postoj však může být způsoben pouhou neznalostí či nepochopením. Tato práce má tedy za úkol dozvědět se co nejvíce informací z oblasti seznamování, zásnub a výběru partnera v islámském světě. Dále se zaměřuje na srovnání těchto tradic v České republice, Sýrii a Jordánsku.

Rozšířeným názorem na islámské tradice je, že žena má v muslimské společnosti pramalé pravomoci a téměř žádná práva. Tento výzkum zjišťuje, zdali je tomu tak doopravdy, jestli má opravdu většina muslimů hned několik žen, a jestli si muslimové běžně domlouvají sňatky dopředu.

Pro účely práce tedy byla stanovena následující výzkumná otázka:

Probíhají námluvy a zásnuby muslimů v České republice, Sýrii a Jordánsku stejně?

Dále byly stanoveny tři podotázky:

  • Má opravdu muslimka právo si vybrat svého manžela?
  • Je pravda, že je v islámu běžná polygynie?
  • Existuje kontrolní orgán, který hlídá dodržování muslimských tradic v oblasti manželství?

Literární rešerše

V dnešní době se problémem rodinných vztahů v muslimských zemích zaobírá mnoho lidí. Jednak z důvodů prostého výzkumu nebo i z vlastní zkušenosti. Příkladem knihy, zaobírající se islámskými tradicemi je „Islám – Ideál a skutečnost“ 1) jejímiž autory jsou Adéla Křikavová, Miloš Mendel a Zdeněk Müller. Autoři této knihy se zabývají revolučními činnostmi, které v historii ovlivňovaly tzv. ženskou otázku a snažily se upevnit a urychlit emancipaci žen. V mnoha případech ale tyto politické zásahy do tradic skočily neúspěšně a naopak podnítily ženy, aby dodržovaly nejrůznější tradice ještě úpěnlivěji (například nošení hidžábu jako symbol nesouhlasu s aktuální politikou). Tvrdí také, že dnešní muslimové již začali od tradic upouštět, a to zejména díky televizi, internetu a trendům dnešního světa.

Dalším příkladem knihy, která se zabývá tématem seznamování a zásnub v islámu je „Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské“ 2) od Lenky Bezouškové. Autorka této monografie se podrobně zabývá problematikou sňatků a vztahů z pohledu islámské tradice. Zaměřuje se kromě klasického manželství i na manželství „zvykové“ či „za pochodu“. Poukazuje i na rozdíly v přístupu k uzavření manželství v různých muslimských státech. „Současné právní úpravy uzavření manželství v jednotlivých muslimských státech se snaží většinou nalézt řešení, které by ženě dopomohlo k získání podobné pozice, jaká je garantována muži. V několika ohledech je její stav přinejmenším nezáviděníhodný - možnost uzavřít sama manželství je pro ženu omezená stejně jako možnost bránit se uzavření dalšího manželství jejím mužem. Nejedná se však o jediná znevýhodnění ženy v rodinném či dědickém právu, ale jen o ta, jež se vztahují k uzavření manželství.“

Téma manželství s muslimem je v dnešní době poměrně zajímavým a vyhledávaným tématem nejen odborných knih, ale i beletrie. Příkladem takové knihy, která vznikla na základě vlastní zkušenosti, je román „Byla jsem princeznou“ 3). Jedná se o příběh dívky, která se zamilovala do muslima, ale muslimské tradice jí málem zničily život. V rodině, do které se autorka knihy přivdala, byly totiž tradice a zvyky daleko před lidskými právy. A tak se mladá žena zvyklá na absolutní svobodu musela podrobit své tchýni, manželovi a všem příbuzným. Zakusila bití a ponižování a nakonec se musela soudit o vlastní děti.

Metodologie

Pro tento výzkum byly zvoleny jak kvalitativní tak kvantitativní metody. První zvolenou technikou bylo studium dokumentů, a to v podobě studování odborných knih i beletrie, týkající se výzkumné otázky. Výhodou této techniky je možnost studovat jevy minulé a hlavně menší časová i finanční náročnost než terénní výzkum. Nevýhodou však je fakt, že dokument nebyl pořízen za účelem tohoto výzkumu a odpadá zde možnost se na jisté věci zeptat.

Další použitou technikou je dotazování. Výhodou této techniky je možnost ptát se na jevy minulé, přítomné i budoucí, na subjektivní názor a zkušenost respondenta. Konkrétně byla použita technika polostandardizovaného rozhovoru, tedy za použití několika málo připravených otázek, které fungovaly spíše jako osnova a zaručovaly, že dojde k vyčerpání všech témat. Respondent měl také možnost se o daném tématu rozpovídat a poukázat tak na to, co je podle jeho názoru opravdu důležité.

Rozhovory se konaly s následujícími respondenty:

S. S. (30 let), narozen v Praze s palestinskými kořeny. Oba rodiče pocházejí původně z Palestiny, ale otec patří k těm, kteří emigrovali z Palestiny do Jordánska v roce 1967, a matka pochází z rodiny, která emigrovala v roce 1948 z Palestiny do Libanonu. Nebyl vychováván v islámu, ale začal se o něj zajímat tak říkajíc sám od sebe. V Medině vystudoval islámské právo šaría, a nyní působí v Islámském centru v Praze jako imám, tedy znalec a učitel Koránu. Řadí se mezi sunnity a podle svých slov své povolání chápe spíše jako poslání než práci.

S. (18 let) studentka, narozena a žijící v Praze. Její matka pochází z Tábora a otec se přestěhoval z rodné Sýrie za účelem studia. V Praze žije již 30 let, a to nejen kvůli rodině, ale také kvůli podnikání. Respondentka se k islámu hlásí pouze symbolicky z úcty k příbuzným a tradicím, které uznávají. Rodina dodržuje pouze některé islámské zvyky, jako je například způsob uzavírání sňatku nebo svatba sama o sobě.

C. D. (24 let), narozen a žijící v Praze. Jeho rodiče pochází z Ammánu, hlavního města Jordánska. Nevzali se z lásky, ale proto, že jejich rodiny se na sňatku dohodly. Již přes 20 let žijí v Praze, kam se přestěhovali kvůli zaměstnání.

Islám

Islám je po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství na světě. Z pohledu světadílů žije nejvíce muslimů v Asii (zhruba 20 – 25 %) a mezi nejlidnatější muslimské země patří Indonésie a Indie. Dále je Islám rozšířen v Africe, za to v Evropě je muslimů poměrně málo (nejvíce jich je v Bosně a Hercegovině a v Albánii). Jejich počet se v Evropě ale stále zvyšuje, zejména díky přistěhovalcům. V Americe a Austrálii má islám mizivý vliv. Vznik islámu můžeme datovat v souvislosti s prorokem Mohamedem (7. st. n. l.). Podle muslimů se jedná o náboženství starší, protože navazuje na židovskou a částečně křesťanskou tradici. Podle muslimů je tedy Islám starý jako samo lidstvo.

„Muslimové věří v Jednoho Jediného Boha, který stvořil vesmír i člověka. Dále věří v anděly, zjevené Knihy, proroky, prostřednictvím kterých se k lidem dostala Alláhova zjevení, v soudný den, v zodpovědnost každého jedince za své činy, v předurčenost všech věcí (tj. nadčasové vědění Alláha o všech dějích a skutcích) a věří také v posmrtný život.“ 4)

Praktická část

Funkce manželství v islámu

Informace pro tuto část práce byly získány z rozhovorů s respondenty a z odborného článku „The Contract of Marriage and Its Purposes from Islamic Perspective“ 5). Manželství v Islámu je velice důležité a je jedním z hlavních muslimských cílů. Manželství má pět cílů, a to: plodit děti a zajistit potomstvo, zkrotit choutky a tím zlikvidovat vliv ďábla, vytvořit s partnerem společnou domácnost, rozmnožit řady příbuzných a starat se o druhé, a naučit se obětovat svůj čas i majetek.

Žena i muž mají oba stejná práva zvolit si, koho si vezmou. Nejdůležitějším vodítkem je bezpochyby to, zdali je onen muž či žena dobrý muslim. Bohatství a krása jde až na druhou kolej, ale samozřejmě i tyto aspekty jsou při výběru partnera důležité. Muž si také nesmí vzít ženu, pokud již před sňatkem ví, že se s ní rozvede. Tento sňatek by byl považován za neplatný. Žena si také nesmí vzít za muže nemuslima, muž si však může vzít například křesťanku, pokud v jeho okolí není žádná muslimka, která by byla ochotná si ho vzít. Pro muže není doporučeno oženit se s nemuslimkou, ale není to zakázáno.
Manželství není povinností pro ženy, ale je povinností pro muže. Někteří duchovní říkají, že je to povinnost pro společnost jako celek, ale ne pro jednotlivce. Všichni se shodují, že je to doporučeno pro každého, ale pro toho, kdo je schopen cizoložit, je to přímo nařízeno. Islámští učenci tvrdí: „Kdo se může oženit, ať to udělá a klopí zrak. Kdo ne, ať drží půst a to ho ochrání.“ Pokud člověk nechce riskovat velmi tvrdé tresty za nedovolený intimní styk (ziná), musí uzavřít sňatek a legalizovat tak svůj budoucí sexuální vztah. „Po spáchání takového trestného činu následuje trest: 80, případně 100 ran bičem nebo ukamenování v závislosti na tom, zda pachatel byl, či nebyl ve stavu manželském. Výše trestu je stanovena Koránem a sunnou.

Pokud se ženě nabídne muž, který je dobrý muslim a má dobré chování, žena by ho měla přijmout. I pokud se muž se ženou rozvede, neměl by jí bránit se znovu vdát.
Muslimové by se brát měli a nezáleží na finanční situaci (protože ta se může zlepšit), ani na názoru rodičů či okolí. Cílem je, aby každý muslim byl v pevném a šťastném svazku, plnil to co má a plodil hodně dětí (Islám se musí šířit a je třeba zbavit lidstvo hříchu, a to i víry v jiné bohy). Také není dobré sňatek odkládat, protože tak mohou lidé přijít o část krásného manželství.

Polygynie a předem dohodnuté sňatky

V muslimském světě je také povolena polygamie, přesněji tedy polygynie (jeden muž má více žen). Pokud si muž chce vzít více žen, může ale nemusí. Každý muslim má pojmout za manželky až čtyři ženy. „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům… berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři, čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“

V západních zemích je vyzdvihována monogamie. Islám však poukazuje na to, že někdy je lepší mít více žen než jen jednu, a tu podvádět, jako je to na západě běžné. Polygynie však není běžná ve všech arabských státech. Uvádí se, že takové svazky představují asi 2-12 % manželství. Výjimku tvoří například Tunisko, kde je mnohoženství od roku 1957 nelegální. V jiných státech jako je například Sýrie, je zase zapotřebí souhlas soudce, který se rozhoduje na základě finanční situace muže.

„Co se týče předem domluvených sňatků, není to dobré. Muslimové, hlavně z velkých rodin, tíhnou k domlouvání sňatků předem. To však není správné. Podle Koránu by si měl každý sám zvolit, s kým stráví zbytek života. Ač je poslušnost k rodičům druhým nejdůležitějším pravidlem (hned po modlitbách), v tomto ohledu rodiče nemohou svému dítěti sňatek přikázat. Mohou mu pouze poradit či někoho doporučit, ale nikdy ne poroučet. I pokud ženin zástupce začne ženě přikazovat, co má dělat, žena ho může propustit a najít si jiného, například stát nebo duchovního (i pokud by byl tím zástupcem sám otec).“

V praxi jsou ale předem dohodnuté sňatky velmi oblíbené. Rodiny, které se dobře znají, chtějí svým potomkům zajistit co nejlepší zázemí a budoucnost a tak se na sňatku domluví, i když jsou budoucí manželé ještě v plenkách.

Seznamování a zásnuby

Seznamování a zásnuby v muslimském světě se zásadně liší od západních tradic. V Islámu je například nepřípustné, aby žena jakkoli komunikovala s cizím mužem, aniž by to nebylo naprosto nutné. Jedinou správnou možností jak se s někým seznámit jsou tak tzv. rodinné návštěvy. Rodina, ve které je muž k ženění, si vyhlídne rodinu s dcerami, které se chtějí vdát a domluví si schůzku. Muž i žena se tak setkají v rodinném prostředí.

V muslimském světě je žena považována za cudnou a nezkušenou. Z toho důvodu zde existuje tzv. zástupce. Zástupce je něco jako zprostředkovatel či prostředník mezi ženou a cizími muži. Každá muslimka musí mít svého zástupce, pokud se chce vdát, a to i v případě, že se nejedná o muslimku. Zástupcem je nejbližší příbuzný z otcovy strany. Tedy otec, dědeček, bratr a tak dále. Dívka si svého zástupce nesmí zvolit sama. Funkce zástupce je pouze ta, že radí ženě s výběrem partnera a funguje jako prostředník mezi ženou a mužem. Zástupce nemůže za ženu rozhodovat, stejně jako za ni nemohou rozhodovat ani její rodiče či někdo jiný. Pokud si žena připadá ukřivděná a nesouhlasí s názorem svého zástupce, podá žalobu a soud projedná, kdo má pravdu. Zástupce také může jít požádat o ruku muže, pokud ho o to žena požádá. Stává se však, že v tomto případě se muž bojí ženu odmítnout a vezme si ji, i když o ní nemá zájem.

Podle respondentů je ale v dnešní době situace značně uvolněná. V praxi má jen zlomek žen svého zástupce a např. v Sýrii nebo Jordánsku se lidé seznamují stejným způsobem jako kdekoli jinde na světě - v kavárnách, klubech, školách, apod. Paradoxem je, že například muslimská obec v Praze toto pravidlo dodržuje mnohem úzkostlivěji než muslimové v muslimských zemích.

Pro spokojený a právoplatný sňatek je potřeba, aby žena i muž splnili dvě podmínky. Poradu a modlitbu. Než se muslim za někoho ožení či provdá, měl by si nejprve o svém protějšku zjistit co nejvíce informací. Tj. muž by měl poslat svou matku za přáteli a známými dané osoby. Ta se pak bude ptát na možnou budoucí manželku svého syna, stejně tak žena pošle svého otce za přáteli muže. Dotazovaný pak na jeho otázky musí pravdivě odpovědět (jediný stav, kdy se může „pomlouvat“). Dotazovaný pak také musí zachovat mlčení a nesmí nikomu prozradit, kdo se ho na koho ptal. Muslimové toto poznávání považují za mnohem lepší než západní zásnuby. Tvrdí, že člověk je schopen se přetvařovat, když je zasnoubený a svou pravou tvář ukáže až v manželství, které je definitivní.
Další věcí, kterou by měl muslim před takovým rozhodnutím učinit, je modlitba istichara. Pokaždé, když si muslim není jistý ohledně jakékoli věci, modlí se k Bohu, aby mu ukázal správnou cestu. Prosí Boha, aby mu usnadnil to, co je pro něj dobré a znemožnil mu to, co je pro něj špatné. Odpověď však nedostanou hned prostřednictvím nějakého snu nebo znamení. Pokud si muž není jistý, zdali je tato žena pro něj ta pravá, musí ji zkrátka požádat o ruku vícekrát. Muslimové věří, že pokud je pro něj ta žena dobrá, nakonec si ho vezme.

Za zásnuby se považuje čekání v době mezi potvrzením sňatku ze strany ženy a svatbou. V této době by lidé neměli o chystané svatbě rozšiřovat informace. Mohlo by to totiž způsobit pomluvy a to šíří nenávist ve společnosti. Pokud by také žena svého snoubence odmítla kvůli jinému, nebyl by tento sňatek považován za právoplatný, a bylo by to považováno za hřích.
Když se dva lidé rozhodnou vzít, musí se dohodnout na věnu (maher). Muž musí ženě věnovat něco, na čem se společně domluví (šperky, finanční dary, nemovitosti,…). Věno musí být uvedeno ve smlouvě, pokud by došlo k rozvodu.

„První nerovnost mezi plnoletým mužem a plnoletou ženou je možné spatřovat v nemožnosti uzavřít manželství bez zastoupení svým zákonným zástupcem. Za druhou nerovnost je možné považovat omezenější výběr svého budoucího partnera. Zatímco muž je limitován ve svém výběru na ženu vyznávající jedno ze tří monoteistických náboženství (judaismus, křesťanství nebo islám), žena si smí vybrat za manžela pouze muslima. Pokud by si vzala muže jiného vyznání, byl by sňatek z hlediska islámského práva považován za neplatně uzavřený a manželství za neexistentní (bátil). Je však teoreticky možné, aby vada byla dodatečně zhojena, např. tím, že muž přestoupí na islám.“ 6)

Uzavírání manželství

Podle učení se lidé mohou vzít až po dosažení pohlavní vyspělosti (menstruace u dívek a „mokré sny“ u chlapců). Minimální věk pro sňatek si každá země upravuje individuálně. Například v Jordánsku je tato hranice stanovena na 15 let. Dále je zde potřeba souhlas soudu, je-li věkový rozdíl mezi snoubenci větší jak 20 let a dívce je méně než 19 let. Obecně ale k sňatkům dochází velmi brzy, aby se zajistilo, že dívka bude ještě panna. Pokud je totiž dívka nezletilá panna má její otec právo provdat ji bez jejího svolení, totéž platí i pro nezletilé chlapce.

Hlavním aktem svatby je podepsání smlouvy. Ve smlouvě musí být uvedeno věno (mahr), zástupce ženy (walí), dále je zde uveden majetek, který má manžel nachystán k výbavě (nábytek a vše, co obsahují místnosti), to je pokládáno za majetek manželky a bez jejího souhlasu s tím manžel nesmí nic provést. A v neposlední řadě smlouva obsahuje ústní prohlášení (síra).

Právě věno však bývá často kámen úrazu. Někteří chlapci si jej nemohou dovolit nebo se zdráhají pojímat za manželky ženy z bohatých rodin a raději si berou cizinky. V některých zemích, například v Sýrii byl tedy zaveden zákon, který ztěžuje uzavření sňatku s muslimkou z jiné země a naopak zavedl různé finanční odměny, pokud dojde ke sňatku s místní ženou.

Svatby se účastní rodiny ženicha, nevěsty a dva věrohodní svědci. Sňatek se pak oslavuje sedm dní, během nichž je manžel považován za krále, dalších sedm dní je ministrem a nakonec je otrokem. Během oslav je nevěsta zejména v Jordánsku obdarovávána zlatými šperky.

Posledním krokem k uzavření manželství je registrace u příslušného státního orgánu, jinak není považováno za legitimní. V Jordánsku tak například může novomanžele čekat trestní postih, pokud svůj sňatek nezaregistrují. Naopak v Sýrii tento krok vyžadován není, pokud jsou splněny určité podmínky.

Komise pro rodinu

Státy, které nevládnou podle islámských tradic, nemají právo rozhodovat o islámských svatbách a rozvodech. Proto v těchto státech musí být zřízena tzv. Komise pro rodinu. Ta má za úkol uzavírat sňatky, potvrzovat rozvody a v krajních případech také rozhodovat o ukončení manželství. Zároveň funguje jako manželská poradna pro manžele, kteří si sami přijdou pro radu. Komise musí zároveň hlídat, aby byly splněny všechny podmínky (zástupce ženy, dva důvěryhodní svědci a věno).
Komise spadá pod muslimskou obec v Praze.

„Komise tady v Praze byla zřízena docela nedávno. Mám tady napsané, že první sňatek se uskutečnil v roce 2012. Do té doby se tu sňatky uzavíraly nedobře. Ženy neměly zástupce a lidé se seznamovali, jak se jim zlíbilo. A to není správné. I když i nyní sem chodí spousta dvojic, že už se znají a chtějí se vzít. A to taky není úplně správné.“

Závěr

Dodržování tradic v oblasti zásnub a uzavírání manželství v islámu se nedá nijak zobecnit. Každá země má svůj vlastní právní řád, od kterého se tyto činnosti odvíjí. A tam, kde chybí oficiální pravidla, se lidé řídí zažitými tradicemi a zvyklostmi. I v dnešní moderní a uspěchané době tak může uzavření sňatku trvat i několik let. Avšak i muslimů a jejich tradic se dotýká globalizace a šíření informací díky internetu. Dnešní muslimky tak mají větší právo na svůj osobní život, který vedly před uzavřením sňatku. Mají možnost zapsat do manželské smlouvy své požadavky, což jim umožňuje například studovat, pracovat, věnovat se koníčkům, zasahovat do výchovy dětí nebo svobodně navštěvovat své příbuzné.

V dnešní době se stále více muslimů podlehne tlakům ze západu a upouští od tradic a zvyků svých rodin. Díky snadnému síření informací se o svých možnostech mohou dozvědět i lidé z chudších vrstev a ne jen bohatá smetánka. Co se zásnub týče, situace se liší nejen v různých zemích ale také oblastech. Muslimové žijící ve městech se snaží řídit se moderními trendy mnohem více než jiní.

Paradoxně tak muslimové žijící v České republice pod taktovkou Komise pro rodinu dbají na dodržování tradic mnohem více nežli muslimové v Sýrii nebo Jordánsku.

Seznam literatury

Knižní publikace:

KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M., MÜLLER, Z. Islám – ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-012-8. 367 s.

BEZOUŠKOVÁ, L. Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské Praha: Leges, s. r. o., 2013. ISBN 978-80-87576-55-7. 264 s.

PASCRL, J. Byla jsem princezou. Praha: Ikar, 2006. ISBN 80-249-0766-6. 424 s.

BEZOUŠKOVÁ, J. (Ne)rovné postavení muže a ženy v islámském rodinném právu. Praha: Leges, 2013. 263 s.

Odborné publikace:

LALUDDIN, Hayatullah. The Contract of Marriage and Its Purposes from Islamic Perspective. Asian Social Science Volume: 10 Issue: 2 (2014-01-01) p. 139 - 144. ISSN: 1911-2017. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Internetové zdroje:

http://al-islam.cz/rok-2012/rodina-v-islamu.html

http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/manzelstvi.htm

Zdroje obrázků:

http://hqwallbase.com/11644-islamic-women-by-naderbellal-wallpaper/

http://meccaaudio.blogspot.cz/2013/08/islamske-rodinne-pravo-se-zamerenim-na.html

http://www.emadak.com/


Počet shlédnutí: 16

1)
KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M., MÜLLER, Z. Islám – ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990, ISBN 80-7038-012-8. 367 s.
2)
BEZOUŠKOVÁ, L. Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské. Praha: Leges, s. r. o., 2013, ISBN 978-80-87576-55-7. 264 s.
3)
PASCRL, J. Byla jsem princezou. Ikar, 2006, ISBN 80-249-0766-6. 424 s.
4)
Islám a muslimové [online] al-islam [citováno 10. 8. 2014]. Dostupný z WWW: http://al-islam.cz/uvodni-charakteristika-islamu/islam-a-muslimove-zakladni-pojmy.html
5)
LALUDDIN, Hayatullah. The Contract of Marriage and Its Purposes from Islamic Perspective. Asian Social Science Volume: 10 Issue: 2 (2014-01-01) p. 139 - 144. ISSN: 1911-2017
6)
BEZOUŠKOVÁ, J. (Ne)rovné postavení muže a ženy v islámském rodinném právu Praha: Leges, 2013. 263 s.
islam3.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1