obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


islam_-_stara_lorenc_vymazal_zvelebil_cervenka

Citace:

Stará, Lorenc, Vymazal, Zvelebil, Červenka Islám [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU) 13. 9. 2010. Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki-pkokaisl/doku.php?id=islam_-_stara_lorenc_vymazal_zvelebil_cervenka>

Islám

Úvod

Náboženství, které jsme si pro naši seminární práci vybrali, je jedno z nejrozšířenějších a nejkontroverznějších na světě. Budeme se zabývat islámem.

V České republice je kolem 11 000 muslimů, vyznavačů tohoto náboženství. I přesto je však povědomí Čechů o islámu minimální a často je opředeno předsudky a i proto jsme si právě je vybrali. Zaměřili jsme se na soudobé muslimy praktikující islám v nemuslimských podmínkách České republiky.

Cílem naší seminární práce je seznámit se blíže s islámem a muslimy žijícími na území Čech. Především nás zajímalo nakolik muslimové žijící v České republice dodržují základní tradice a pilíře své víry. Jaký je přístup jejich okolí, rodiny a především co pro ně jejich víra znamená zde, v nemuslimské zemi. Jak se liší jejich přístup a postoj, když jsou zde a když jsou v zemi odkud pochází (například na návštěvě u své muslimské rodiny). Jak žijí a nakolik jejich víru ovlivňuje relativně ateistické prostředí naší země.

Mezi respondenty byl například pan Vladimír Sáňka, předseda Islámské nadace v Praze, jež je muslimským konvertitou, rodilý Syřan žijící v ČR 20 let či maročan Elhadi, který zde žije 12 let a další. Z jejich odpovědí jsme se dozvěděli mnohé ze života muslimů, různé náhledy na islám a jeho pozici v životě našich respondentů.

Výzkumná otázka

Hlavní téma a výzkumná otázka práce:

Do jaké míry dodržují muslimové tradice islámu v podmínkách nemuslimského prostředí České republiky?

Podotázky:

1. Dodržování jednotlivých pilířů islámu přesně podle Koránu.

2. Přístup k oslavám muslimských a křesťanských svátků.

3. Příjmání odlišné víry respondenta okolím.

Metodologie

Pro náš výzkum jsme využívali převážně kvalitativní výzkumné metody, studium dokumentů a rozhovor (interview). Studium dokumentů je velice důležité pro začátek výzkumu, kdy je potřeba si danou tématiku nastudovat. Rozhovory mohou být standartizované, které slouží spíše ke kvanitativnímu sběru dat. Díky nim lze posbírat větší množství informací a lépe je třídit, nelze s nimi však proniknout moc hluboko do daného tématu. K tomu slouží nestanadrtizovaný rozhovor, který je ryze kvalitativní.

V první řadě použitá metod studia dokumentů, která slouží zejména ke sběru dat a následnému využití získaného materiálu, nám pomohla k bližšímu seznámení se s islámem jako takovým. Načetli jsme několik publikací, článků či jiných seminárních prací týkajících se dané tématiky a získali tak nezbytné informace pro uskutečnění našeho výzkumu.

Hlavní použitou metodou však byl standardizovaný rozhovor, který je veden osobně s respondentem na základě dotazníku s předem stanovenými otázkami. Ty jsou postupně kladeny respondentovi a zaznamenávají se odpovědi, buď písemně na papír nebo je celý rozhovor (se souhlasem respondenta) nahráván. Naši dotazovaní byli povětšinou z řad známých našich rodin či přátel a pocházeli z několika různých muslimských zemí, například Sýrie, Maroka, Saudské Arábie či Albánie. Přestože všichni žili v České republice již řadu let, jejich čeština nebyla nejlepší a angličtina nešla vždy plně využít, proto jsme se povětšinou striktně drželi předem stanovených otázek a standardizovaný rozhovor byl proto metodou nejvhodnější.

Poslední použitou metodou byl nestandardizovaný rozhovor, který je interakcí mezi tazatelem a repondentem, pro kterou má tazatel jen velmi obecný plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění a ani jejich pořadí.1) Tuto metodu, pouze s rozdílem, že jsme měli předem dané otázky, které nás zajímaly, jsme použili pro rozhovor s panem Vladimírem Sáňkou, předsedou Islámské nadace v Praze. V tomto případě bylo vhodnější využití spíše metody nestandartizovaného rozhovoru, neboť s panem Sáňkou nevyvstávala žádná komunikační bariéra a navíc byl velice ochotný a během více než hodinového rozhovoru jsme se dozvěděli řadu velice zajímavých informací jak o něm samotném, tak o islámu jako takovém.

Literární rešerše

Je mnoho knih zabývajících se islámem, méně již o islámu v českých zemích, Čechách a České republice. Tyto tři pojmy je nutno rozdělit. Námi dohledané prameny se zabývaly spíše dobou minulou než přítomostí, která by do našeho výzkumu zapadala.

Mezi studijními materiály byla kniha „Islám a české země“ od Jiřího Bečky a Miloše Mendela z roku 1998.

Na začátku knihy je krátké zamyšlení o srdci Evropy jako o nesporné křižovatce na cestách, stejně jako základně stále se rozšiřujících náboženstvích, mimo jiné i islámu. V dalších částech knihy je spíše ohlédnutí do minulosti, kdy a kde se muslimské náboženství v českých zemích nacházelo. První pro nás (vzhledem k našemu výzkumu) zajímavá zmínka vyvstává až na konci knihy, kdy se dostaneme do dvacátého století. Tato kniha byla výdana roku 1998, a proto jsou pro náš výzkum tyto údaje nevyhovující.

Obecně o islámu

Islám vznikl v 6.stol. na území dnešní Saudské Arábie. Je nejmladším monoteistickým náboženstvím a stejně jako judaismus a křesťanství je náboženstvím knihy. Posvátnou knihou islámu je Korán, jenž dal svému lidu přímo Bůh (pro muslimy Alláh), prostřednictvím Mohammeda, který je hlavním Prorokem islámu (píše se schválně s velkým písmenem na znamení jeho jedinečnosti) a v podstatě jeho zakladatelem. Nejposvátnějším místem Islámu je Mekka se svatyní Kaaba, odkud Prorok pochází a Medina, kde zemřel.

(Mohammed - prorok, Mekka - posvátné místo)

Islám je náboženstvím s řadou povinností a nařízení, jimiž se muslim musí řídit. Zároveň však nemá téměř žádné formální závazky, jako například křest či církevní sňatek. Muslimem se člověk buď narodí nebo stane, ale jen tak, že se jím stát skutečně chce a svůj život přizpůsobí zásadám Koránu, nemusí se nikde přihlašovat či podstupovat nějaký obřad.

Nejposvátnějším a nejdůležitějším textem islámu je Korán, dále Sunna, což je kanonizovaná sbírka tradic, poté analogie a v poslední řadě slovesné stanovisko učenců. Tento poslední pramen rozhoduje v případě, kdy v Koránu ani Sunně nelze najít odpověď na nějakou otázku. Právě učenci například stanovili, že v oblasti za polárním kruhem se modlitba řídí časem panujícím v nějaké muslimské zemi, povětšinou v Saudské Arábii.

(Korán - posvátná kniha)

Islám má pět základních pilířů, jež jsou povinností každého muslima

1. Vyznání víry (šaháda)

2. Modlitba (salát)

3. Almužna (zakát)

4. Půst (saum)

5. Pouť do Mekky (hadždž)

Vlastní práce

Našich respondentů jsme se zeptali na několik otázek týkajících se dodržování jednotlivých pilířů, muslimských svátků, názorů na „omezení“ daná Koránem a hlavně přístup okolí k odlišnému vyznání.

Měli jsme štěstí a každý rozhovor nám přinesl trochu jiný pohled a zkušenost. Dotazované lze rozdělit na tři základní skupiny. V první řadě ty, co vyrostli v muslimském prostředí a byli k islámu od dětství vedeni. Nyní žijí v ČR a od své víry neupustili, naopak jim, podle slov jednoho z respondentů, „hlavně zpočátku dodala sílu vypořádat se se zásadní životní změnou“. Jako příklad bych uvedla maročana Elhadiho, neboť zkušenosti ostatních rodilých a praktikujících muslimů byly velice obdobné. Elhadi přišel do České republiky před 12ti lety za prací, nyní je poměrně úspěšným podnikatelem a je ženatý s Češkou ateistkou a mají dvě děti, které jsou rovněž ateisté. To je ovšem poněkud v rozporu s tradicí, kdy by dítě muslima mělo být muslimem rovněž, přestože má matka víru jinou. Také není zcela obvyklé, aby muslim žil s ateistkou. Podle Koránu je schůdnější vztah s „jinověrcem“ než s „bezvěrcem“.

V první řadě nás zajímalo Elhadiho dodržování základních pilířů islámu. Na otázku pravidelné modlitby byla odpověď kladná, zároveň jsme se však dozvěděli, že v Praze, kde náš respondent žije, to není jednoduché s návštěvou mešit neboť tu jsou pouze dvě, které jsou povětšinou přeplněné. „ Mešitu se snažím navštěvovat alespoň na páteční velkou modlitbu“. Další otázka se týkala Ramadánu, který je nejdůležitějším měsícem v životě každého muslima. Elhadi se během tohoto pohyblivého období snaží vždy dojíždět za rodinou žijící v Maroku. Společně pak navštěvují příbuzné a známé, tráví spolu čas, společně se modlí a účastní se čtení z Koránu. Samozřejmě dodržuje půst a v rámci muslimského prostředí i svátky spojené s koncem Ramadánu. Co se zakátu týče, provádí jej povětšinou formou daru své muslimské rodině, která nežije ve zrovna nejepších podmínkách. Posledním pilířem je pouť do Mekky, „Pouť, hadždž, jsem ještě neuskutečnil, ale rozhodně bych chtěl. Jen co budu mít dostatečné finanční prostředky. O zástupu rozhodně neuvažuji“.

Zajímalo nás také jaký má přístup ke křesťanským svátkům s ohledem na českou rodinu a nepřekvapilo nás, že skutečně slaví tradiční Vánoce a Velikonoce. Dalším důležitým bodem byl přístup okolí k muslimské víře našeho respondenta. „Za celou dobu co zde žiji, jsem se nesetkal s žádnou agresí nebo nesnášenlivostí vůči sobě. Jednou se mi ale stalo, že se mě obchodní partner během naší první schůzky nepřímo zeptal, zda nemám něco společného s nějakou teroristickou organizací, což mně značně zaskočilo. Ale například, když jsem se svou rodinou či českými přáteli v restauraci, nikdo si neobjednává vepřové maso, ani na stole není žádný alkohol. Lidé kolem mě jsou velice ohleduplní a já si toho moc vážím. Se životem v České republice jsem spokojen a nechtěl bych se natrvalo vracet do Maroka.“ Ani ostatní respondenti neměli žádnou zásadně negativní zkušenost s reakcemi okolí na jejich víru a také jsou zde spokojeni a rozhodně se nehodlají stěhovat pryč, popřípadě vracet se zpet do země svého původu. Všichni se také shodli, že jim víra velice pomohla, hlavně zpočátku. A poté co přestala být jejich „povinností“ je pro ně mnohem důležitější nežli dříve.

Další skupinu tvořili rodilí muslimové, kteří vyrostli v prostředí islámu a od dětství byli k víře vedeni, avšak po přestěhování do nemuslimské společnosti, přestali víru praktikovat v takovém rozsahu jako v jejich domově. Většinou bylo důvodem nepochopení, jiná mentalita okolí a změna životního režimu, popřípadě vztah s partnerem jiného nebo žádného vyznání. V jiném případě se jednalo o generaci, která se zde narodila a vyrůstala a svými rodiči nebyla tak přísně k islámu vedena. Jeden respondent nám k tomu řekl: “Cítím se muslimem, i když se nemodlím každý den. Nejím vepřové maso, alkohol si sice občas dopřeji, ale nikdy ne během ramadánu, kdy jezdím většinou za rodinou do Sýrie. Když jsem doma, tak chodím do mešity a modlím se. Dodržuji půst a slavím svátky Ramadánu, věnuji zakát. Připomínám si tak své kořeny, ale když jsem v Čechách, žiji jako Češi. Nemám pocit, že bych dělal něco špatně, jsem muslimem uvnitř a to je pro mne hlavní“.

Jako příklad poslední kategorie bych uvedla pana Vladimíra Sáňku, který k islámu konvertoval před šestnácti lety a v současné době je předsedou Islámské nadace v Praze. Aktivně se zabývá rozrůstající se muslimskou komunitou v České republice, „Během socialismu byl počet muslimů v Čechách nepatrný, avšak od 70. let se tato skupina rychle zvětšuje. V roce 1989 byla zřízena první modlitebna na pražském Kačerově a nyní je zde kolem 11 000 muslimů. Hodně lidí přichází a komunita je většinou jejich prvním zastavením. Pomáháme jim začít zde nový život, začlenit se, najít si zaměstnání. Zároveň zde mají své zázemí“. Podle pana Sáňky má islám velký potenciál rozšířit se v Evropě, neboť je snáze pochopitelný, oproti například křesťanskému učení a svaté trojici. “Lidé se v něm mohou najít. Důkazem toho je mnoho lidí, kteří mají tendenci islám přijímat a stále se rozšiřující komunita.„

Velice mne zajímaly důvody, proč si pan Sáňka vybral právě islám a jak tento fakt brala jeho rodina, která (jak mi později sdělil) byla ateistická. „V té době jsem hledal sám sebe, nějaký smysl života. Zjišťoval jsem si informace o různých náboženstvích a islám mi přišel nejlépe uchopitelný a rychle jsem se v něm nalezl. Jistou roli hrálo i to, že jsem během svého mládí žil a pracoval několik let v Sýrii a měl jsem proto znalost muslimského prostředí. Také jsem se oženil s rodilou Syřankou, která ovšem nebyla praktikující muslimkou“. Pan Sáňka sám začal islám praktikovat a jeho žena se k němu později přidala. Rodina byla zpočátku trochu skeptická, neboť islám znali jen z médií. Po bližším seznámení s muslimskou vírou ji začali respektovat a zalíbilo se jim například to, jak by se měl muslim chovat ke své rodině a starším celkově. Na mou otázku, zda se osobně setkal s negativním ohlasem okolí, mi bylo odpovězeno jednoznačně záporně. Za dobu působení v nadaci mu sice přišlo několik anonymních e-mailů a podobně, ale vzhledem k tomu, že se pohybuje spíše ve vzdělanější společnosti, nenarazil na nic zásadně negativního. Během rozhovoru jsem se dále dozvěděla mnoho doplňujících informací ohledně jednotlivých pilířů, například že zakát má přesně daná pravidla, za jakých podmínek a kolik peněz se odvádí, zároveň však, že je pouze na člověku, komu chce „almužnu“ dát. Také jsme hovořili o půstu, kdy prý panu Sáňkovi hladovění a odpírání si přineslo lepší (sou)cítění s nemohoucími a hladovějícími a zároveň fyzická slabost jej více sblížila s Bohem. Dlouze jsme také hovořili na téma zahalování žen. Korán a i ženy samotné tento fakt berou jako součást identity a ochranu. Na mou otázku, jak se ženy v tradičním muslimském prostředí chodí koupat, jsem se dozvěděla, že pro ženy jsou vybudovány speciální koupaliště. Co se týče žen v českém prostředí, které se „svých šátků“ nevzdávají, se projevuje lehká diskriminace neboť tyto ženy mají prý složitější sehnat pracovní pozici.

(Žena - Saudská Arábie)

Tento rozhovor mi pomohl alespoň k částečnému pochopení islámu více, než všechny předchozí, jež se uskutečnily s rodilými muslimy. Snad proto, že rodilý muslim má jinou mentalitu a vše, o čem mi vyprávěl, mu přišlo přirozené. Oproti tomu pan Sáňka jako konvertita, byl schopen vše podat tak, jak on sám to postupně přijímal.

Závěr

Celý výzkum bych ráda shrnula tak, že je velice indivduální, jak který muslim svou víru pojímá a s tím souvisí i to, že někteří respondenti dodržují tradice a pilíře své víry pouze když jsou ve svém rodném prostředí. V tom nemuslimském jsou muslimy pouze uvnitř. Často mají vztah s partnerem jiného či žádného vyznání a ani u svých dětí nijak striktně nevyžadují přijetí muslimské víry. Povětšinou se prostředí, které je jejich domovem, přizpůsobují natolik, že slaví křesťanské svátky. V srdci však stále zůstávají muslimy, i když třeba opustili od přísného dodržování Koránem daných nařízení. I mezi praktikujícími muslimy se opakoval názor, že věří sami pro sebe a byť se denně očištěni modlí, nedávají to nikomu na odiv, pokud na modlitbu nedochází do mešity za ostatními muslimy.

Velice mne potěšil fakt, že nikdo nemá nijak zásadní negativní zkušenost s reakcemi lidí žijícími v České republice, ale přesto se většina dotazovaných shoduje, že občas cítí odstup. To ovšem nemění nic na tom, že jsou zde spokojeni a neplánují se vracet do muslimského prostředí, kde vyrostli.

Zdroje

  • CROFTER, Warren, Velká kniha Islámu Praha: BVD, 2006. ISBN 80-903754-0-5
  • MENDEL, M. a BEČKA, J., Islám a české země Olomouc: Nakladatelství Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8
  • DENNY, Frederick M., Islám a muslimská obec Praha: PROSTOR, 1998. ISBN 80-85190-69-9
  • Islám, obecné informace, zdroj Wikipedia.org, dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

—-

Počet shlédnutí: 7

1)
MAJEROVÁ, V., MAJER, E., Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství: Část I.. PEF ČZU v Praze, Provozně ekonomická fakulta, ČZU v Praze ve vydavatelství CREDIT Praha, 1999, s. 68 - 69. ISBN 80-213-0507-X
islam_-_stara_lorenc_vymazal_zvelebil_cervenka.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1