obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


islam_2013

Zákon Šaría v ČR a ve světě

Jandová Andrea, Justová Klára, Sedliský David, Dobešová Lucie, Vávra Marek. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013. http://www.hks.re/wiki/islam_2013

Úvod

V poslední době jsou čím dál tím více vidět problémy muslimského světa. Můžeme jmenovat 11. září 2001 a teroristický útok na USA, březen 2004 a útok na vlakovou dopravu v Madridu nebo červenec 2005 a sebevražedný útok v Londýně. Toto jsou jen střípky a nejznámější teroristické útoky na velké západní mocnosti. Hlavně kvůli těmto problémům v moderním světě a následná ohromná vlna nepřátelství mezi občany západních zemí a muslimskými přistěhovalci vyvolala řadu konfliktů, jako tomu bylo například po zveřejnění karikatury Mohameda před 8 lety v Dánsku. Z těchto a dalších důvodů se stává islám v poslední době daleko skloňovanějším slovem než dříve.

Islám, resp. Šaríu, jsme si ovšem nevybrali z výše uvedených důvodu, ale jelikož má každý z nás toto slovo v podvědomí. My mu chceme alespoň trochu porozumět. Nechceme sdílet stejné xenofobní myšlenky jako většina našich „západních“ spoluobčanů a chceme se dozvědět něco nového o jejich kultuře. Proto jsme se zaměřili na jedny ze základních prvků společenského života lidí - svatbu, pohřeb, modlitbu a soudnictví.

Cíl práce

Výzkumná otázka: Jaké kulturní rozdíly najdeme ve vyznávání zákona Šaría v České republice a ve světě?

Výzkumná podotázka: Je nějakým způsobem možné, aby tyto praktiky byly vykonávány?

Popis každého z vyjmenovaných by obsáhl na samostatnou seminární práci. My ovšem nechceme do detailu rozebrat, jak se slaví svatba v Egyptě a jak fungují soudy v Kyrgyzstánu. Naším cílem je popis výše uvedených zvyků a ovlivnění kulturou předešlou nebo kulturou, která se s muslimskou dostala do kontaktu. Hledáme zvyky jiné, které do muslimských tradic nepatří a patří do tradic, které při příchodu islámu do země byly asimilovány nebo se vyvinuly nezávisle na dodržování islámu.

V každé zemi, nezáleží na většinovém náboženství, se objevují určité vlivy, určité „novoty„, které na dané náboženství působí, nadále se dodržují, ale přesto do něj nepatří. Těmito odlišnostmi se budeme v práci zabývat, blíže je popíšeme a shrneme. Není bohužel možné, abychom obsáhli všechny kulturní rozdíly týkající se této otázky, nicméně uvedeme několik, dle imáma Islámské nadace v Praze pana Samera Shehadeha, nejzajímavějších a v islámském světě nejdiskutovanějších zvyklostech daných zemí.

Přesněji jsme se rozhodli zaměřit na dodržování zákona Šaría v České republice a ve státech, kde je islám vyznáván naprostou většinou obyvatel. Zajímaly nás především největší rozdíly mezi Českou republikou a zeměmi ostatními, kde existuje nějaká možnost ovlivnění tradičních muslimských tradic tradicemi místními. Samozřejmostí je, že blíže uváděné zvyky nejsou praktikovány po celém světě, ale pouze v určitých oblastech.

Literární rešerše

Publikací na téma islám i zákon Šaría v cizím jazyce je velká řada. Knih i článků v českém jazyce je již znatelně méně. Mezi jednu z nich patří Velká kniha Islámu 1), která je odborným výkladem Koránu i historie a dějin. Poukazuje na základní složky islámské věrouky, povinnosti a morální zásady muslimů. Zároveň se autor také věnuje právu Šaría.

Kniha Šaría – Úvod do islámského práva 2) se tímto tématem zabývá mnohem více. V úvodu autor charakterizuje islámské právo jakožto systém norem pocházejících od Boha, které je neměnné a nezměnitelné. Dále nastiňuje historický vývoj tohoto práva. Další oddíly této knihy se zabývají například povinnostmi člověka vůči Bohu a moderními teoriemi islámského státu. Tato kniha dobře uvádí do problematiky zákona Šaría.

Problematikou islámského práva v České republice se například zabývá kniha Islám a islamismus v České republice 3), ve které se autor zaměřuje na muslimské komunity na českém území zhruba od 30. let až do současnosti. Obsahuje přehled muslimských organizací a strukturu muslimských komunit.

Mnoho informací týkajících se Koránu se nachází v brožuře Zaostřeno na islám4), kterou nám poskytl přímo pan Sáňka, představitel muslimské obce v Praze.

Dalším významným zdrojem se staly stránky blisty.cz 5), kde se v pětidílném seriálu dozvídáme, co to vůbec právo Šaría je a jakým způsobem se má dodržovat. Prvním článkem popisuje islámské právo, v dalších popisuje historii práva, vztah člověka k bohu a člověka k člověku. V textu je řečeno, že Šaría je „soubor Bohem zjevených pravidel, které musí každý muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti.“6) Proto je právo Šaría neměnné a je dáno, že člověk se musí přizpůsobit božímu právu, nikoli právo lidu, jak je běžné u nás.

Podobným tématem jako my, tj. rozdílnost dodržování práva Šaría v muslimských a nemuslimských zemích, se zabývá Besim Can Zirh. Věnoval se například rituálům, jako jsou svatby a pohřby u islámských imigračních komunit v Evropě.7)

Metodologie

K vytvoření naší práce jsme použili obě nám známé výzkumné metody a to kvantitativní i kvalitativní. Začali jsme kvantitativní metodou sběru dat studia dokumentů. Tím jsme chtěli získat základní poznatky o zvoleném náboženství a o faktech, které se budou přímo dotýkat naší výzkumné otázky. Tento sběr dat hrál nezanedbatelnou roli při dalším pokračování našeho bádání. Jakmile jsme si udělali přehled o publikacích na naše téma, použili jsme techniku sběru dat kvalitativní metodou studia dokumentů. Tím jsme dostali detailnější přehled.

Poté se dostáváme ke kvalitativní metodě techniky sběru dat - dotazování. Následovaly rozhovory s dobře informovaným zástupcem tohoto náboženství, při nichž jsme si vyzkoušeli jak metodu neřízeného rozhovoru, tak i rozhovoru řízeného. Při první návštěvě jsme nechali rozhovor s rodilým Arabem plynout a jen jsme si zapsali pár bodů, o kterých bychom chtěli vědět více. Což jsme zužitkovali hned při druhé návštěvě, kdy jsme si domluvili zhruba hodinovou schůzku s představitelem Muslimské obce v Praze panem Vladimírem Sáňkou. Tento rozhovor jsme převážně řídili a ptali jsme se na témata, která nás zajímala právě ve vztahu k naší výzkumné otázce.

Třetí komunikace proběhla kvůli velké vytíženosti a časové disharmonii po telefonu s imámem Sámerem Shedahehem. Díky němu jsme dostali přesnější informace o kulturních rozdílech a novotách v muslimských státech ve spojení s praktikováním zákona Šaría.

Teoretická část

Aby bylo možné dostat se hlouběji do našeho tématu, je potřeba si uvést na pravou míru některé důležité informace.

Islám

Islám je monoteistické náboženství založené na učení proroka a politického vůdce Muhammada, v přepisu psaný také Mohamed, které má po křesťanství druhý největší počet věřících. Počátek islámu se přikládá do roku 610 n. l., kdy Muhammad prožil úplně první zjevení Koránu.

Islám znamená podřízení se či úplně podrobení se jedinému pravému Bohu, Alláhovi. Je to dosažení hlubokého naplnění na úrovni jednotlivce i celé společnosti skrze podřízení se Boží vůli, což znamená přijmout jediného pravého Boha, stvořitele a živitele všech, za svého Pána a spasitele, neuctívat nikoho kromě něho a vést život v souladu s Jeho vůlí, protože jedině On přikazuje co je dobré a špatné. Toto podřízení je milující, ochotný a vědomý postoj, který je pro vlastní dobro.

Stoupenec tohoto náboženství se nazývá muslim. Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil Korán islámu, avšak nepovažují ho za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní víry Adama, Abraháma, Mojžíše a dalších proroků islámu. Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tj. pět povinností, které muslimy spojují ve společenství. Tyto povinnosti zahrnují jak pravidla uctívání, tak i islámské právo Šaría. Muslimové se dělí na dvě základní a největší části - Sunnity (90 %) a Šíity (10 %).

Pět pilířů islámu

  1. Šahada - víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda
  2. Saum – půst – v měsíci Ramadánu (9. měsíc islámského kalendáře) od úsvitu do soumraku
  3. Salát – motlitba - 5 krát denně s kiblou (směrem) k Mekce
  4. Zakát - náboženská daň (používá se k zajištění chodu muslimské obce, financování válek a charitativně)
  5. Hadždž – pouť do Mekky – jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima8) 9) 10) 11) 12) 13)

Korán

I když je islám jiným náboženstvím než křesťanství a judaismus, mají spolu mnoho společných rysů, například proroky Abraháma, Mojžíše aj. Stejně jako tyto dvě náboženství i islám je „náboženstvím knihy“, to znamená, že Korán, jako jejich nejsvětější a nejdůležitější kniha, není a nesmí být zpochybňována věřícími a muslimové ji musí dodržovat v plném měřítku. Z Koránu vychází právo či zákon Šaría upravující každodenní život muslima. Originál knihy je podle muslimů v nebi.

Podle muslimů Korán obsahuje přesně zaznamenané zjevení, které se proroku Muhammadovi dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela. Kniha je nepopíratelně hodnověrná, obsahuje stále původní a ucelený text, naprosto shodný, který téměř před čtrnácti staletími právě Muhammad dostal.

Účelem této knihy je strážit předchozí zjevení a zároveň obnovit věčnou Boží pravdu. Dále také má za úkol vést lidstvo po přímé stezce a pomoci urychlit duši člověku. V každém probudit svědomí a osvítit mysl. Člověka přijímá takového, jaký opravdu je a vyžaduje, aby se stal takovým, jakým se stát může. Pokyny jsou zaměřeny na všeobecné blaho, založeny na možnostech, které člověk sktuečně má.

Korán byl zjeven postupně po částech, ale vždy měl určitou formu uspořádání. Postupné zjevování pasáží bylo podle plánu a s Boží vůlí. Jelikož byli Arabové vždy znalí literatury, jednomyslně se shodli, že kniha je naprostým skvostem. Ohromně krásné a poutavé dílo, v němž nacházeli a stále nacházejí zalíbení nejen muslimové. Jeho neobvyklá krása je přiměla k rozhodnutí naučit se knihu do slova a do písmene. Proto je každý muslim povinen části Koránu recitovat při všech modlitbách.

Během života proroka Muhammada pokaždé, když se mu zjevil úryvek či verš, ihned byli pověřeni písaři, aby vše zaznamenali a on sám vše zkontroloval nebo popřípadě i upravil do správné podoby. Po smrti Muhammada se Korán uchoval v hlavách mnoha muslimů, avšak obavy, že po smrti právě těchto lidí může dojít ke ztrátě některých veršů, první kalifa, Abú Bakra nařídil vrchnímu zapisovači Zjevení, aby úplnou verzi Koránu sepsal přesně tak, jak jí autorizoval prorok. Tuto úplnou a konečnou verzi zkontrolovali naprosto všichni muslimové, kteří verše znali nazpaměť.

Několik let po smrti Muhammada se kopie Koránu šířily do nových oblastí, kde se rozvíjel islám. Vlivem šíření se Korán recitoval v různých přízvucích s rozdílnou intonací. Právě tyto rozdíly v recitaci se příliš nelíbily muslimské obci. Po mnoha domluvách se ujednalo, že všechny kopie budou sebrány a nahrazeny jedinou společnou verzí, která se měla používat s dialektem a přízvukem samotného Muhammada, tedy dialektem Kurajšovců.

Od té doby je Korán naprosto beze změny. Nikdy k textu nebylo nic přidáno či z něj vypuštěno. Je stále plný neobyčejné moudrosti, která se samozřejmě odvozuje od moudrosti samotného autora, jímž je bezpochyby Bůh.

Právo a Šaría

Islám je ve většině islámských státech jako státní náboženství. Z tohoto důvodu je i Šaría zakomponována většinou v ústavě (Írán, Saúdská Arábie atd.). V těchto zemích by se měly pro příklad konat soudy podle přesně daných pravidel, trestat by se mělo přesně podle zákonů v Šaríe. Šaría nezahrnuje pouze právo soudní, ale i ekonomická, politická a společenská dogmata. Najdou se i státy, kde islám státním náboženstvím není, jako například Turecko (dříve Lybie či Egypt), které se chce z evropského hlediska vymanit z „okovů a pohnuté historie“ a nastavit nový kurz směřování země. V těchto zemích přetrvávají již pouze muslimské tradice.14)

Islámské právo Šaría je souborem Bohem daných pravidel, která musí muslim dodržovat, má-li náležitě plnit své náboženské povinnosti. Islámské právo je alespoň teoreticky zásadně neměnné a nezměnitelné, jelikož jde o právo zjevené Bohem. V západním pojetí je právo projevem vůle zákonodárce a je závislé na historickém vývoji nebo měnících se potřebách a přáních společnosti.

Naproti tomu islámské Boží právo bylo podle islámské věrouky dáno člověku jednou a provždy – společnost sama se musí přizpůsobit právu, spíš než aby vytvářela své vlastní zákony. Islámská právní teorie uznává, že Šaría nebyla seslána ve smysluplné podobě a spoustu právníků se muselo podílet na tom, aby upravili Šaríu do srozumitelné podoby.

Slovo Šaría v překladu znamená cesta ke zdroji vody nebo též vyšlapané stezky, po níž je třeba kráčet. Šaría upravuje vztah člověka k člověku, ale také i vztah člověka k Bohu. Je to tedy systém nařízení a předpisů, které se dotýkají všech stránek života věřících.

Šaría má 4 části, kde jedna upravuje vztah člověka k Bohu (ibadat), potom vztah člověka k člověku nebo také člověka ke společnosti (mu’amalat) – majetkové právo, rodinné, dědické apod. Jako zvláštní okruh se někdy vyděluje trestní právo (uqubat), který vypočítává zakázané, případně nevhodné činy a za překračování zákazů stanovuje příslušné sankce. Část o vztahu k Bohu upravuje například jak, kdy a kde se správně modlit, almužnu, půst (ramadán), pouť do Mekky a džihád.

Část o vztahu člověka k člověku upravuje právní postavení svobodných muslimů, právní postavení žen, ale také právní postavení nemuslimů, manželství, rodinný život nebo také překážky manželství, rozvod apod. Dále má islamské právo i ústavu, která stanovuje například volbu panovníka, jak vést stát, soudní moc atd. Je důležité ale mít na paměti, že Šaríu není možné nikde uplatňovat úplně. Aby mohla Šaría fungovat, musí být ve státe přítomny i islámské soudy. Důležité je i říci, že každý muslim na ni nahlíží jinak, každý si jí může vysvětlit podle svého, někdo jako něco špatného. Například Džihád je hodně sporný.

Praktická část

Co mohou/nemohou vykonávat muslimové v ČR ze zákona Šaría?

Jak již bylo řečeno, právo Šaría obsahuje to, jak se má člověk chovat k člověku a jak se má člověk chovat k Bohu. Vztah člověka k Bohu je, dá se říci, pouze záležitostí daného jedince. Je na něm, jak se bude chovat, jestli bude pít alkohol nebo se modlit pouze třikrát denně. To on se podle Koránu dostane do pekla nebo do nebe.

Muslimové v jiných než muslimských zemích jsou ovšem v dodržování práva Šaría velmi omezeni. Velkou část jejich pravidel není možné v nemuslimských zemích dodržovat. Příkladem je pohřbívání, kdy zesnulí mají být pohřbeni v den smrti a pouze v plátně. To je nepřípustné v mnohých západních zemích i u nás, máme totiž zákony, které udávají, že nebožtík musí být buď pohřben v rakvi či zpopelněn.15)16)

Problém nastává i v okamžiku, kdy si muslim potřebuje půjčit větší obnos peněz. V Koránu se píše, že nikdo se nesmí obohacovat majetkem druhých, čímž padá v úvahu úvěr od bank. Muslimové proto raději šetří delší dobu a až poté si daný předmět koupí. V islámských zemích je toto ošetřeno jiným způsobem. Zákon se podle pana Vladimíra Sáňky obchází tím, že banky půjčují bez úroku, ale následně si berou provize z prodeje atd.

Soudnictví a pomsta

Při telefonní konverzaci imám Samer Shehadeh podotknul, že jedním ze žhavých a probíraných témat je odplata za kriminální činy. Celý problém nám vysvětlil a vytyčil hlavní problémy.

Tyto problémy se ve světě objevují hlavně v oblastech s méně gramotnou muslimskou populací. Jednou z nich je oblast Said v Egyptě. Zde nalezneme hned dva prvky přestupků proti Šaríe. První se týká kmenových mstí. Pro srozuměnou uvedeme hned příklad. Člen kmene A zabije člena kmene B. Místo toho, aby členové kmene B čekali na rozhodnutí islámského soudu, rozhodnou se vzít vše do vlastních rukou a zabijí vraha, v horším případě celou jeho rodinu či celý kmen. Za tento zločin mohou být popraveni a před Bohem jsou členové kmene trestáni stejným metrem.

V České republice a západních státech máme podobný právní systém, nicméně se v určitých případech liší. Oproti muslimským soudům nemůže být za vraždu nařízena poprava. Trest smrti byl u nás v tehdejším Československu definitivně zrušen v roce 1991. Za tato porušení zákona v České republice nemůže být muslimům nařízeno např. ukamenování, jak to stojí v Šaríe. Trest si musí muslim odpykat ve věznici, jako ostatní občané státu.

Je známo, že muslimové nesmějí brát právo do vlastních rukou, otec nemůže ukamenovat vlastní dceru za to, že byla znásilněna. Tyto přečiny nepovažuje Alláh za spravedlivé, naopak je podle Koránu razantně odsuzuje. V případě nemanželského sexu či podvádění manželů platí pro obžalovaného velmi přísná pravidla k odsouzení. U soudu jsou potřeba čtyři očití svědkové, kteří nemají pochybnou minulost, ví se o nich, že jsou čestní a zbožní. V reálném světě je možnost přichycení páru čtyřmi očitými a svědomitými svědky velmi malá až nemožná. Tímto jsou oba určitým způsobem přímo Šaríou chráněni před ostatními muslimy, nicméně ne před Bohem. Ať už v tomto, nebo v jakémkoli jiném případě k prokázání přestupku proti Šaríe, když je svědkem člověk, který již byl odsouzený za jiný zločin, ví se o něm, že je nečestný a lže, není svědek brán jako kompetetní. Islámský právní systém je obecně velmi přísný, ale zároveň i velmi těžkopádný.

Pro zajímavost, v Šaríe jsou uvedeny i polehčující okolnosti. Když například zloděj ukradne chleba kvůli hladu, nemůže být odsouzen soudy nejvyšším možným způsobem, tzn. nemůže mu být usetnuta pravá ruka, popř. levá noha.

Svatba

Nebudeme se zabývat přesně průběhem svatby a obřadu, pouze ho nastíníme. Opět zmíníme jeden v muslimských zemích známý posvatební zvyk, který se praktikuje zejména ve Střední Asii. My jsme se o něm dozvěděli opět od imáma Muslimské nadace v Praze.

Po svatebním obřadu se odebere celé osazenstvo na hostinu, kde všichni společně slaví v jedné velké místnosti. V Uzbekistánu se odebere ženich s nevěstou do menší, vedlejší místnosti, strčí bílý šátek ženě do pochvy na důkaz jejího panenství, které je pro muže velmi důležité. Pokud vyndá šátek zakrvácený, znamená to, že žena pannou byla a již jí není. Problémem se stává, když šátek zůstane bílý. V tomto případě může manžel ženu reklamovat stejně jako vadné zboží. Žena tímto způsobem zneuctí manžela i celou svoji rodinu a ta má do budoucna velmi velký problém při shánění jejího budoucího manžela.

I když tento způsob kontroly panenství může být provozován velmi dlouho, nemusí být 100 % přesný. Je dokázáno, že procento přesnosti, kdy žena krvácí při prvním pohlavním styku, je malé. Z tohoto důvodu může být žena nařknuta neprávem.

Pohřeb a modlitba

O zvycích v pohřbívání, které jsou velmi hojně provozovány hlavně ve Střední Asii, jsou z pohledu pravověrných muslimů velmi zajímavé. Dozvěděli jsme se o nich hned při první osobní schůzce s panem Sáňkou.

Jedná se o další, v pořadí již druhou, modlitbu za zemřelého, kdy imám chodí kolem hrobu a modlí se za zemřelého k Bohu. Za tuto modlitbu si imámové ve Střední Asii berou peníze. Samotná modlitba se vykonává určitý čas po pohřbu. Podle pana Sáňky byI i sám imám Samer Shehadeh byl požádán jedním Uzbekem, aby tuto modlitbu provedl. Jelikož ale dle Šaríi tuto modlitbu provést nemůže, musel odmítnout.

Dalším důkazem kulturních rozdílů je modlitba, kdy se člověk nachází ve špatné životní situaci. Tentokrát se ovšem neprovádí k Bohu, ale k nějakému známému místnímu světci. Tato zvyklost se vykonává po celém muslimském světě, ve Střední Asii, v Indii, v Pákistánu atd. Tímto aktem, dle imáma Samera Shedaheha, vystupuje muslim vykonávající modlitbu z islámu, jelikož v Koránu se píše, že modlit se člověk může pouze k Bohu a nikdy se nesmí modlit k nikomu jinému.

Závěr

Z našeho bádání jsme se dozvěděli, jaké jsou rozdíly mezi dodržováním zákona Šaría v České republice a v zemích jako je např. Egypt a státy střední Asie a jaké zvyklosti působí v určitých muslimských zemích na její dodržování. Nejvíce jsme se zaměřili na problémy pohřbů, svateb, soudnictví a modliteb.

Abychom mohli podrobněji v práci zodpovědět otázky, které jsme si položili v úvodu, prozkoumali jsme některé oblasti společnosti a lidského života, ve kterých zvlášť jasně vyniká rozdíl mezi tím, jak je vnímá islámský svět a zejména jak jsou kodifikovány v právu Šaría a mezi tím, jak je vnímá svět neislámský, zejména pak západní civilizace, do kterého počítáme i Českou republiku.

Právo Šaría vychází z ortodoxního výkladu koránu a je neměnné. Moderní křesťanské civilizace sice vychází, podobně jako islám z koránu, z bible, ale její aplikace je neortodoxní a v průběhu historického vývoje byly její kulturní zvyklosti i právo modernizovány a doplňovány dalšími myšlenkami, takže se dostaly v řadě oblastí do ostrého protikladu k právu Šaría.

Srovnáváme-li uplatnění práva Šaría u nás a ve světě, je třeba si uvědomit, že muslimové žijící v ČR jsou podřízeni zákonům země a svoje kulturní zvyklosti mohou uplatňovat pouze tehdy, nejsou-li v rozporu s danými zákony. Uplatňování některých zvyklostí a praktik je omezeno i daným kulturním a ekonomickým prostředím, např. vykonávání modliteb během dne a v neposlední řadě i samotnou Šaríou.

Konečná otázka může být, proč jsou výše popsané zvyklosti dodržovány a odkud se berou? Na ní není jednoznačná odpověď, nicméně z našeho bádání jsme usoudili, že na islám v určitých oblastech nejspíše působily místní předislámské zvyky a tradice, které přetrvaly po staletí, jak je vidět například na posvatebním rituálu ze střední Asie. Další zvyky mohou být zase ovlivněny určitým stěhováním lidí v dané oblasti a střetáváním starých a nových kultur. Nicméně toto všechno je pouze domněnka.

Seznam použitých zdrojů

ABD AL-‘ÁTÍ, Hammudah. Zaostřeno na islám. Ústředí muslimských obcí, 2010. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904373-6-4.

ALI, Syed R..Islám a muslimové.Muslimská obec v Praze, 2011. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904373-9-5.

CROFTER, Warren. Velká kniha Islámu. Praha : BVD, 2006. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 80-903754-0-5

HRBEK, Ivan. Korán. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

KOTRLÝ, Tomáš. Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Praha: Linde Praha, 2013. [citováno 3. 05. 2013] ISBN: 978-80-86131-93-1

KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5. .[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

LHOŤAN, Lukáš. Islám a Islamismus v České republice. V Pstruží : Lukáš Lhoťan, 2011. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904932-1-6

LUNDE, Paul. Islám. Praha : Euromedia Group, 2004. 192 s. ISBN 80-1093-2. Kapitola Islámská víra, s. 39. (česky )[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Bt_pil%C3%AD%C5%99%C5%AF_isl%C3%A1mu

POTMĚŠIL, Jan. Šaría - Úvod do islámského práva. Praha : Grada publishing, a.s., 2012. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-247-4379-0

POTMĚŠIL, Jan. Islámské právo šarí‘a. Islámské právo šarí‘a [online]. 4.1.2008. [citováno 27. 04. 2013] ISSN: 1213-1792. Dostupné z: http://blisty.cz/art/38111.html

RÁDL, Emanuel. Dějiny filosofie I.: starověk a středověk. Praha: Votobia, 1998. ISBN 80-7220-063-1. [online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

SÁŇKA, Vladimír. Umírání, smrt a pohřební rituály v islámu[online] Al-islam.cz, 2012 [citováno 3. 5. 2013] Dostupný z WWW: http://www.al-islam.cz/nezarazene-clanky/umirani-smrt-a-pohrebni-ritualy-v-islamu.html

TAUER, Felix. Svět islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-702-1828-2.[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

ZIRH, Besim Can. Following the dead beyond the ‘nation’: a map for transnational Alevi funerary routes from Europe to Turkey. [online] Ethnic & Racial Studies, Oct2012, Vol. 35 Issue 10, p1758-1774. 17p. Dostupné přes databázi: web.ebscohost.com [citováno 17. 05. 2013] ISSN: 01419870. Dostupný z: http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=15&sid=6a516e4a-530c-464b-bc65-b4b740483c80%40sessionmgr112&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=79830325


Počet shlédnutí: 14

1)
CROFTER, Warren. Velká kniha Islámu. Praha : BVD, 2006. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 80-903754-0-5
2)
POTMĚŠIL, Jan. Šaría - Úvod do islámského práva. Praha : Grada publishing, a.s., 2012. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-247-4379-0
3)
LHOŤAN, Lukáš. Islám a Islamismus v České republice. V Pstruží : Lukáš Lhoťan, 2011. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904932-1-6
4)
ABD AL-‘ÁTÍ, Hammudah. Zaostřeno na islám. Ústředí muslimských obcí, 2010. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904373-6-4.
5)
POTMĚŠIL, Jan. Islámské právo Šarí'a. www.blisty.cz. [Online] 4. 1 2008. [Citace: 20. 3 2013.] www.blisty.cz/art/38111.html. ISSN 1213-1792
6)
POTMĚŠIL, Jan. Islámské právo Šarí'a. www.blisty.cz. [Online] 4. 1 2008. [Citace: 18. 3 2013.] www.blisty.cz/art/38111.html. ISSN 1213-1792
7)
ZIRH, Besim Can. Following the dead beyond the ‘nation’: a map for transnational Alevi funerary routes from Europe to Turkey. [online] Ethnic & Racial Studies, Oct2012, Vol. 35 Issue 10, p1758-1774. 17p. Dostupné přes databázi: web.ebscohost.com [citováno 17. červa 2013] ISSN: 01419870. Dostupný z: http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=15&sid=6a516e4a-530c-464b-bc65-b4b740483c80%40sessionmgr112&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=79830325
8)
ALI, Syed R..Islám a muslimové.Muslimská obec v Praze, 2011. [citováno 27. 04. 2013] ISBN 978-80-904373-9-5.
9)
LUNDE, Paul. Islám. Praha : Euromedia Group, 2004. 192 s. ISBN 80-1093-2. Kapitola Islámská víra, s. 39. (česky )[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Bt_pil%C3%AD%C5%99%C5%AF_isl%C3%A1mu
10)
TAUER, Felix. Svět islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-702-1828-2.[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m
11)
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5. .[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m
12)
HRBEK, Ivan. Korán. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.[online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m
13)
RÁDL, Emanuel. Dějiny filosofie I.: starověk a středověk. Praha: Votobia, 1998. ISBN 80-7220-063-1. [online] Wikipedie: otevřená encyklopedie [citováno 27. 04. 2013] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m
14)
POTMĚŠIL, Jan. Šaría - Úvod do islámského práva. Praha : Grada publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-4379-0
15)
KOTRLÝ, Tomáš. Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Praha: Linde Praha, 2013. [citováno 3. 5. 2013] ISBN: 978-80-86131-93-1
16)
SÁŇKA, Vladimír. Umírání, smrt a pohřební rituály v islámu[online] Al-islam.cz, 2012 [citováno 3. 5. 2013] Dostupný z WWW: http://www.al-islam.cz/nezarazene-clanky/umirani-smrt-a-pohrebni-ritualy-v-islamu.html
islam_2013.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:36 autor: 127.0.0.1