Jaký je rozdíl v dodržování židovských zvyků v České republice oproti Izraeli, kolébce judaismu?

Citace:

Veronika Scsevlíková, Klára Doubková, Pavla Behrová, Robert Běloch, Kamil Výborný, David Procházka Jaký je rozdíl v dodržování židovských zvyků v České republice oproti Izraeli, kolébce judaismu? [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/judaismus

• Dodržuje se striktně zákaz všech předepsaných činností o Šabatu?
• Jak je upraven pracovní týden u zaměstnání v Izraeli a je hlavním kritériem, při výběru práce v ČR, dodržování Šabatu? Jak vypadá typická neděle?

• Jak je složité dodržování kašrutu v Čechách např.: ověřování košer potravin, příprava a konzumace pokrmů?
• Je dodržování předpisů před pojezením chleba tolerantnější v ČR než v Izraeli?
• Jak fungují židovské restaurace?

• Jaké existují předpisy v oblékání židů (např. pokrývka hlavy) pro různá místa (synagoga, hřbitov, vně komunity, mimo komunitu) a musela být vytvořena určitá tolerance vůči společnosti v České republice?

• Jak je tolerováno modlení, především ve všedních dnech, v zaměstnání?
• Existují rozdíly při modlitbách všedního dne v ČR a v Izraeli?
• Je důležité umět modlitby z paměti? Popř. které?
• Při jakých příležitostech si dospělí muži navlékají tfilin?

Tématem práce se stal judaismus, což je nejstarší monoteistické náboženství, které dalo vzniknout křesťanství, i v menší míře islámu. Judaismus patří mezi náboženství, mezi jehož cíle a primární činnosti nepatří rozšiřování víry, je tudíž nemisijní. Židovské náboženství zahrnuje mnoho tradic a zvyků, dodržování předpisů, modliteb a oslav svátků, jež jsou obsaženy v Tóře, ústřední knize judaismu.

Jak je vidno již z nadpisu, výzkum je zaměřen na rozdíl dodržování židovských zvyků u nás, tedy v České republice a v cizině, v Izraeli. Práce je zaměřena na důležitý svátek šabat, košer potraviny, odívání a modlitby v životě Žida. Téma bylo vybráno proto, že nás zajímal vliv prostředí na dodržování židovských zvyků, tedy nakolik je Žid ovlivněn dodržováním zvyků své víry v České republice oproti Izraeli, kde je centrum židovství. V praktické části jsou zahrnuty odpovědi našich respondentek.

K tomuto tématu existuje široké spektrum písemných pramenů, které se přímo či nepřímo týkají výzkumné otázky. Jedna ze základních knih Judaismus od A do Z.¹⁾ vysvětluje různé pojmy spjaté s judaismem. Tato encyklopedická příručka s abecedně řazenými výkladovými hesly, jež se na sebe vzájemně odkazují, seznámí čtenáře se všemi důležitými pojmy, termíny a skutečnostmi, které jsou nezbytné pro pochopení a studium judaismu, tedy židovského náboženství, jeho tradic, historie nebo také života Židů v Izraeli či diaspoře. Základní hebrejské pojmy jsou v knize uváděny hebrejsky a v přepisu do latinky. V této knize čtenář nalezne slovník pojmů, rejstřík a také návrh na transkripci hebrejských slov do češtiny.

Kniha zvaná Svátky v životě Židů²⁾ popisuje strukturu židovského kalendáře, pořadí svátků v průběhu roku a význam modlitby v židovské duchovní tradici. Také se zabývá podrobným představením jednotlivých svátků. Čtenář se může dočíst o jejich vzniku, konkrétních svátečních rituálech, jejich vývoji a způsobech, jak tyto významné chvíle prožívají mnohé židovské rodiny. Knihu doplňují chasidské příběhy, které ilustrují a objasňují vykládané téma.

Na téma židovských tradic a zvyků se zaměřuje publikace Židovské tradice a zvyky.³⁾ Najdeme tam i odkazy na židovské zvyky a jejich srovnání, jež po staletí provázejí židovské věřící. V první části kniha popisuje rituály a slavnosti, které doprovázejí koloběh života začínajícím narozením dítěte a končícím péčí charitativního spolku Chevra kadiša neboli Pohřebního bratrstva o správný a rychlý pohřeb bez nároku na odměnu. Další část knihy je zaměřena na židovské tradice a zvyky spojené s náboženskou praxí jako jsou bohoslužebné úkony od shromáždění v synagoze a čtení Tóry až po dodržování stravovacích zásad kašrutu, které má židovský věřící dodržovat. Čtenář se zde může dozvědět například o povinnosti oddělit masité a mléčné pokrmy včetně nádob, v nichž se tyto pokrmy připravují a o zásadách čisté a nečisté stravy. V knize je uvedeno, že tyto zásady vycházejí z textu židovských biblických knih. V tématu zapovězených zvířat také souvisely s teplým klimatem na území Izraele. V poslední části knihy jsou uvedeny samotné židovské svátky. Věřící Židé při nich dávají najevo svou oddanost biblickému poselství a současně si připomínají pohnutou minulost svého národa. Publikace je doplněna o ilustrace a podává informace srozumitelně i méně připraveným čtenářům.

Velice zajímavým pramenem byl dokumentární film s názvem Náboženství světa – Judaismus.⁴⁾ Tento dokument přibližuje divákovi v 17 minutách základní, přesto zajímavé informace o judaismu. Divák se dozví, že židovství je jedním z nejstarších náboženství světa a vede k víře v jednoho Boha. Má zásadní význam pro dějiny a současnost lidstva. Dokument seznamuje diváka s legendami, rituály a obřady, posvátnými místy a památkami. Dále se zamýšlí nad tím, co dal judaismus světu. Záznam informuje např. o důležitosti modliteb. Žid začíná den ranní modlitbou a omýváním rukou, odpoledne pronáší odpolední modlitbu tzv. minchu, která se má provádět ve společenství minimálně 10 osob. Večer následuje modlitba večerní neboli aravit. Každodenní život Židů je obklopen modlitbou a náboženským životem a nelze ho oddělovat. Velký význam dávají židé rituálům spojeným s určitým obdobím lidského života. Dítě, které dosáhne osmého dne života, dostane jméno a je mu provedena obřízka, čímž se dítě stává Židem. Tento obrazový materiál, doplněn výkladem judaisty Jakuba Řeháka a komentářem Petra Pelzera podkreslený tematickou hudbou, je podán takovou formou, která je srozumitelná a zajímavá pro připraveného člověka i obyčejného laika.

Článek zvaný Kashrut – problems and solutions píše o kašrutu, že „snad žádná oblast dodržování Tóry nezískala větší pozornost než zákony dodržování kašrutu. Talmudská a rabínská literatura věnuje mnoho prostoru na to, co Židé mohou či nemohou jíst.“⁵⁾ Kašrut ovlivňuje a řídí každodenní chování Žida. Zabývá se třemi hlavními body: důvěra ve spotřebitele, pravidla čištění a problémy v souvislosti s masem. Košer jídlo by se mělo přepravovat s jeho minimálním poškozením. Velká vzdálenost přepravy neumožňuje přepravovat jídlo bez poškození. Řešením jsou vládní kontroly spotřebitelů a využití moderní technologie – kamer do nákladních vozů převážející košer jídlo. Použité nádoby pro košer jídlo se má čistit horkou vodou, ale nelze jej učinit s velkými nádobami ve výrobě potravin v továrnách, kde se nádobí začalo čistit párou. Tato metoda není vhodná pro čištění košer nádobí, protože pára je určená pro všechny typy nádobí, které má být čištěno odděleně kvůli masu, mléku a mléčným výrobkům. Rabbi Moshe Feinstein zastává názor, že je možné čistit košer nádobí v myčkách, kde jsou samostatné regály pro použité nádobí různých pokrmů. V Tóře se píše, že krev z masa po porážce se má smýt až po třech dnech. Po dobu tří dnů je maso namočené a poté solené. Problém mají lidé, kteří dodržují přísné diety, jež zakazují slanost. Podle rabína Yaakova Yizhoka Weisse musí být maso v páře kvůli stabilitě krve a poté se musí uskutečnit vaření velmi malých kousků masa v hrnci, kde se krev vyloučí.

Výzkum je založen na obecně vědecké metodě. Kvůli hloubce sociálního jevu (rozdíly v dodržování židovských zvyků v České republice oproti Izraeli) a jeho porozumění byl vybrán kvalitativní přístup. V této práci nejsou použity kvantitativní metody, protože tato metoda zůstává spíše na povrchu sociálního jevu, ověřuje a upřesňuje připravené hypotézy.

Techniky, jež byly použity ve výzkumu:

• Studium dokumentů a jejich obsahová analýza kvalitativního typu
• Dotazování – semistandardizovaný rozhovor

Studium dokumentů umožňovalo charakterizovat sociální jev. Z tištěných a dalších materiálů hromadného předávání informací nás zajímaly časopisy, knihy a dokumentární filmy, z nichž bylo možno získat informace pro náš výzkum, zejména pro teoretickou část.

Metodou sběru dat k získávání informací od našich respondentů, se stal semistandardizovaný rozhovor, což je kompromis mezi standardizovaným (s obecným plánem) a nestandardizovaným rozhovorem (bez obecného plánu). Předem se připravilo pár základních otázek, a to pro všechny respondenty stejné. Podle odpovědí jednotlivých respondentů se otázky rozvíjely, doplňovaly, popřípadě bylo tázáno na další detaily.

K zajištění efektivního zisku informací byly voleny rozdílné formy semistandardizovaných rozhovorů. Jednalo se o aplikaci semistandardizovaného rozhovoru při osobním setkání s respondentem. V dalším případě byl volen elektronický semistandardizovaný rozhovor, který probíhal na základě výměny otázek a odpovědí mezi členem výzkumného týmu a respondentem. Tento rozhovor se několikrát opakoval po dobu jednoho měsíce.

Elektronická technika sběru dat je časově nenáročná, anonymnější, ale neosobní.

Jelikož tématem byl zvolen judaismus, nebylo snadné sehnat ochotné respondenty, jež by na naše otázky odpovídali. V první řadě náš výzkumný tým zašel na Židovskou obec v Praze s cílem navázat kontakt s židovskými věřícími, případnými respondenty. K našemu zklamání nám poskytli jen odborné publikace o judaismu a kontakty nám nebyly poskytnuty. V dalším případě se několik členů výzkumného týmu zaměřilo na získání vhodných respondentů v okolí svého bydliště v Kladně.

Židé nejsou příliš otevření a sdílní v případech zodpovídání otázek týkajících se jejich víry. Neradi se vyjadřují k těmto otázkám, pokud nepatříte k Židovské obci nebo k některé ze židovských komunit. Náš výzkumný tým se o tom mohl přesvědčit. I přes tato úskalí se nám podařilo kontaktovat dvě respondentky, které se s námi ochotně podělily o své znalosti a zkušenosti.

První respondentkou byla jednadvacetiletá Tal žijící v druhém největším izraelském městě Tel Aviv. Jeden člen našeho týmu udržuje elektronický kontakt s touto respondentkou již několik let. Komunikace probíhala v anglickém jazyce prostřednictvím elektronické pošty bez větších problémů.

Druhou respondentkou byla židovská umělkyně (Aškenáz) žijící v Kladně, která měla možnost poznat židovskou víru i v různých částech světa. Aškenázové je obecné označení pro Židy, kteří pocházejí ze střední a východní Evropy.

Jedním z nejdůležitějších svátků judaismu je Šabat. Připadá na sedmý den v týdnu a je věnován hlavně odpočinku. Dodržování tohoto svátku je nařizováno Desaterem. Začíná v páteční podvečer se západem slunce, kdy se oslavuje Boží stvoření, pokračuje sobotní ranní bohoslužbou, kdy se oslavuje Boží zjevení a končí sobotním večerem, kdy se oslavuje Boží vykoupení. V předvečer soboty se poklidí celý dům, připravují se pokrmy pro tři sobotní jídla. Všichni se řádně vykoupou a ustrojí se do slavnostního oděvu. Je připravená slavnostní tabule, stůl je pokryt bílým ubrusem, jsou připraveny dva sobotní svícny, neboť na dvou místech Tóry je příkaz ke svěcení soboty. Také jsou připraveny dvě chaly - zvláštní sobotní chleby, které jsou přiryty rouškou. Dále je připraven kalich s vínem a solnička. Muži odcházejí do synagogy, ženy s dětmi zůstávají doma. S přicházejícím soumrakem paní domu zapálí obě šabatové svíce a pronese příslušná požehnání. Po vykonání příslušných náležitostí následuje slavnostní večeře. V sobotu ráno se v synagoze koná ranní bohoslužba tzv. šacharit, ke které patří i čtení z Tóry. Během tohoto čtení je vyvoláno minimálně 7 lidí z přítomných k předčítání. Odpoledne se ve většině obcí studují různé náboženské texty. Šabat končí obřadem, který se nazývá havdala. Tímto obřadem je Šabat oddělen od šesti pracovních dnů a začíná nový pracovní týden. V tento svátek se vynechávají všední činnosti. Zakázaná je práce a v zákazu jsou zahrnuty i mnohé každodenní činnosti. Týká se to např. vaření, používání ohně a elektřiny, koupání, cestování aj. Je tedy velmi důležité se na tento svátek patřičně připravit, aby nedošlo k porušování zakázaných předpisů.

Striktní dodržování předpisů o Šabatu se liší podle židovské komunity. Není povinností držet Šabat v každé rodině. Příkladem může být rodina respondentky z Izraele, kde to o Šabatu vypadá jako v jakýkoliv jiný den. To i přes to, že patří mezi věřící. Izraelská veřejnost ovšem musí Šabat respektovat, proto nejezdí autobusy, vlaky a košer místa nejsou otevřena.

Jinak je tomu v České republice. Zde je hlavní kritériem pro výběr práce dodržování tradic a zvyků (včetně šabatu). Není možné si zkracovat pracovní dobu a později si ji nahradit. Mladší konzervativní Židé se nejprve snaží budovat kariéru a opomíjejí tradice a zvyky. Později, až dojdou k hlubšímu poznání předků a tradic a poznají smysl, pochopí, že kariérní život nemá smysl a uchýlí se k tradičnímu způsobu života. Židovská obec v Praze se snaží pomoci Židům žijícím v České republice tím, že jim dává možnost žít ve stejném systému práce, dodržování tradic a svátků, jako v Izraeli. Uplatnění mohou nalézt na místech, které jsou okolo židovské obce např. muzeum, školky, gymnázium, domov důchodců, ve kterém je propojena sociální síť aj. Nemůže to však nikdy pokrýt veškerou poptávku. Výhodu představuje vlastní živnost, kdy si živnostník upravuje vlastní pracovní dobu.

Pracovní týden v Izraeli začíná v neděli a končí ve čtvrtek, ale najdou se i tací, kteří pracují i v pátek. Neděle je tedy jako každý jiný den, kdy se chodí do školy, práce či armády.

Výjimku představuje příkaz „pikuach nefesh“, který nařizuje nechat stranou všechny ostatní ohledy, je-li ohrožen lidský život. Lidský život je nadřazený nad dodržováním tradic a předpisů. To tedy znamená, že policie, záchranná služba a armáda pracují v Izraeli nepřetržitě.

Talmud vyžaduje, aby židovská strava byla čistá. Pro takovou čistotu se používá výraz košer, s čímž blízce souvisí pojem kašrut. Dodržování kašrutu je velmi důležité pro chod židovské domácnosti. Představuje soubor přísných předpisů spojené s rituální čistotou nejen jídla. Kašrut je jedním z nejpřísněji dodržovaných souborů předpisů. Tóra jasně nařizuje, které druhy zvířat se mohou konzumovat. U savců jsou to přežvykující sudokopytníci (hovězí dobytek, kozy, ovce aj.). Z ptáků jsou používány domestikované druhy holubů, hrabavých a vrubozobých. Z ryb mají povoleny pouze ty, které mají ploutve a šupiny a nejsou dravé. Zakázány jsou všechny druhy obojživelníků, plazů a měkkýšů. K důležitým zásadám košer stravování patří oddělení masité a mléčné stravy. Nesmí se vařit pohromadě a ani konzumovat. Je nutné vlastnit pro oba typy potravin různé nádobí.

Dodržování kašrutu v ČR bylo dříve velice obtížné. Neexistovaly košer obchody, nebo jich bylo málo a byly drahé. Neexistovaly košer restaurace. Ověřování a kontrola košer potravin byla také složitá. V dnešní době se počet košer obchodů a restaurací výrazně zvýšil. K ověřování košer potravin a výrobků napomáhá Židovská obec v Praze. Ta každý rok vydává seznam ověřených surovin, výrobků, obchodů a restaurací, které jsou zaručeně košer. Pro košer potraviny se využívá značek rozdělených do tří skupin podle košer kvality. Nejpřísnější požadavky jsou kladeny na víno používané k samotné konzumaci, což má zásadní význam při modlitbách, obřadech a svátcích. V minulosti bylo víno dováženo pouze z Izraele či Francie. V dnešní době existuje České vinařství Chrámce nedaleko města Most, které vyrábí zaručeně košer vína podle všech předpisů a je schváleno Židovskou obcí v Praze.

Výjimku tvoří mléko a chléb. Ty nemusí vyrábět člověk s židovskou vírou, ale rabín schválil nad některými výrobci v ČR státní dozor. Tímto se staly jejich výrobky ověřené a cenově dostupnější. Nadále však platí, že na svátky a významné události se používá víno a mléko dovezené z Izraele.

Při přípravě jídla je také nutností dodržování předpisů kašrutu. Židovské domácnosti vlastní nejméně dva druhy nádobí - pro mléčné a masité pokrmy. Každý druh nádobí je většinou označen barevnými nálepkami kvůli lepší orientaci mezi nimi. Některé domácnosti mají i oddělená pracovní místa v kuchyni od ledničky, aby nedošlo ke kontaktu masitých pokrmů s mléčnými pokrmy. Pokud se tak stane, musí se nádobí správně očistit. Tomuto způsobu se říká košerování. V některých případech to může být náročná technika. Košeruje se takovým způsobem, jakým byla nádoba „znečištěna“ (např. se převaří hrnec, rozpálí se trouba či gril apod.). Z těchto důvodů mají některé židovské domácnosti samostatné nádobí na svátek Pesah. Při tomto svátku se nesmí konzumovat nic kvašeného, a proto by museli vždy před tímto svátkem své nádobí vykošerovat. Vznikaly by tak velké výdaje za energii a mohlo by dojít i k poškození nádobí. Při nákupu nového nádobí a příborů je nutné rituální spojení s přírodou. Tyto nakoupené věci musí být omyty v židovské rituální lázni, která se nazývá mikve. Obvykle se tomu tak děje v řece či studánce. Tím získávají rituální čistotu a jsou připraveny k používání.

Při konzumaci připravených jídel se musí dbát na to, aby nedošlo k společnému požívání mléčných a masitých pokrmů. Pokud se má masitý pokrm konzumovat po mléčném pokrmu, je důležité vypláchnutí úst vodou, zajedení chlebem a počkat minimálně jednu hodinu. V opačném případě, kdy se bude konzumovat mléčný pokrm po masitém, opět je důležité vypláchnutí úst vodou, zajedení chlebem a vyčkání minimálně šesti hodin. Před pojezením chleba se dodržují stejné předpisy. Nejprve je důležité omýt si ruce ve vodě, poté následuje mlčení, dále modlitba a poté se může přistoupit k samotné konzumaci. Pokud by nastaly situace, kdy není k dispozici voda na omytí rukou, mohou se ruce otřít o zeď, písek nebo v nejkrajnějších případech o oděv. Ruce se otírají střídavě pravá a levá, přičemž každá ruka se musí otřít 3x. Židé mají zakázáno konzumovat jakékoliv emulgátory či umělé konzervanty, protože chtějí jíst pouze podstatu potraviny či pokrmu a tyto doplňky představují zbytečnosti, které jsou v pokrmu navíc.

V Praze se nachází několik židovských restaurací otevřených od neděle do pátku, než začne Šábes, přičemž v pátek je upravená otevírací doba. Páteční večeře a sváteční sobotní oběd je servírován pouze pro objednané, do vyčerpání volné kapacity. Platba o Šábes má formu lístečkového systému, rezervace míst a platba se provádí předem. Tím je zaručeno neporušování nařízení o Šábes (manipulace s penězi). Existují zde rozdílné ceny pro Židy a ostatní hosty. V židovských restauracích vaří bez výjimky Židé. Sobotní menu je jednotné pro všechny hosty. Často se podává šoulet, známý svou časovou náročností na přípravu, a proto se vaří den před svátkem a 24 hodin se nechává provařit na mírném ohni v podobě svíček. Jídlo je tedy zaručeně čerstvé a jen se neohřívá. O Šábes zajišťují obsluhu a ostatní potřebnou práci lidé s jinou vírou, která jim práci dovoluje. Stejně tomu je tak i v Izraeli. Existují tam restaurace, které podávají různé druhy světové kuchyně. Všechno je ovšem v košer verzích.

Při odívání v židovské víře zde opět figuruje aspekt rozdílných židovských komunit. Podle stupně víry se upravuje styl a délka oděvů. Ultraortodoxní Židé nosí veškeré věci v černé barvě a to i při vysokých denních teplotách. Ultraortodoxní muži jsou oblečeni do tradičního oděvu skládajícího se z černého kabátu, černých kalhot, bezvázankové bílé košile, černých bot a černého klobouku. Snahou žen je pak zakrytí většiny částí těla mimo obličeje a dlaní. Ženy nemají povoleno nosit kalhoty a krátké sukně. Podle snižování stupně víry u jednotlivých židovských komunit se zvyšuje tolerance s ohledem na odívání. Délka oděvu se postupně zkracuje. Stále však platí, že se nenosí křiklavé barvy. Moderní mladí konzervativní Židé od nošení tradičních oblečení již odstupují a snaží se nosit, co uznají za vhodné.

Pro věřícího Žida je typické nošení jarmulky, symbolické pokrývky hlavy, která se nazývá kippa. Neexistuje žádný předpis pro její rozměr, barvu apod. Její nošení je tradicí a ne přikázáním. Podle barvy, tvaru a materiálu kippy se rozlišují jednotlivé židovské komunity. Židé rozdělují oblečení pro normální užívání a na svátky. Například muži nosí během Vysokých svátků (Jom-kipur, Roš ha-šana) tzv. kitl, což je jednoduchý bílý oblek symbolizující čistotu a pomíjivost lidského života. Při ranní modlitbě tzv. šacharit, nosí muži talit. Talit je modlitební plášť, který se nosí přes ramena nebo přes hlavu.

Tolerance v ČR, s ohledem na potřeby Židů se modlit v určitou dobu a na určitém místě, je na velmi nízké úrovni. Není zde možné si zkrátit pracovní dobu o svátky a dopracovat si zameškanou činnost i pracovní hodiny v budoucnu, či přerušit činnost z důvodu modlení, jako je to možné například v USA. Oproti tomu v Izraeli je to součást běžného života, a tak je k tomu uzpůsobený i pracovní systém. Proto výběr práce v ČR u Židů závisí na dodržování tradic a zvyků, jak bylo zmíněno v části ŠABAT.

Rozdíly v modlení jsou velmi individuální podle komunit. Základ je u všech stejný. Pronášení modliteb se prolíná se zpěvy. Může však zde docházet k různým odchylkám při důrazu na slova jednotlivých úseků modliteb či rozdílné uspořádání samotných úseků, jejich čtení a zpěvu.

Během dne probíhají 3 základní druhy modliteb. Ranní modlitba se nazývá šacharit. Při této modlitbě si muži oblékají modlitební plášť talit a také tfilin. Tfilin jsou modlitební řemínky a patří mezi jeden z nejstarších znaků judaismu. Řemínky tvoří dvě malé černé krabičky obsahující malé pergamenové svitky s pasážemi z Tóry. Každá z krabiček je upevněna na dlouhém černém koženém řemínku, kterými se jedna připevňuje na ruku a druhá na hlavu. Odpolední modlitba je tzv. mincha. Při ní se muži modlí v tzv. minjanu. Minjan je společenství deseti dospělých mužů, což je minimální počet, bez něhož se nesmí konat žádná veřejná pobožnost. Když se muži modlí v minjanu, přichází k nim Šchina (ženská část nejvyššího) a zajišťuje absolutní vyrovnanost a harmonii. Třetí denní modlitba se jmenuje ma’ariv.

Není povinností umět všechny modlitby z paměti, ale při každodenním opakování modliteb se ty kratší dají snadno zapamatovat. Kupříkladu předranní modlitba, která se provádí v posteli před vstáváním, kdy se děkuje za návrat duše zpět do těla nebo modlitba před spaním. Delší modlitby se čtou z modlitebních knih. Některé modlitby trvají až 3 hodiny. Judaismus požaduje za nutné mít doma modlitební knihy. Záleží pak na každém, kolik knih bude obsahovat jeho domácnost.

Platí zde výjimky stejně jako v případech dodržování svátků a tradic a to „pikuach nefesh“ (zdraví je přednější než dodržování předpisů a tradic).

V současné době má největší vliv na dodržování zvyků a tradic společnost, především vliv Západu. Svět se nachází v době globalizace, a tak se vše přizpůsobuje a vzájemně ovlivňuje, náboženství nevyjímaje.

Výzkumná otázka se zabývala rozdíly v dodržování tradic a zvyků v České republice oproti Izraeli. Díky sběru dat pomocí interview lze dospět k závěru, že život Židů v České republice a v Izraeli je v oblasti dodržování zvyků a tradic téměř stejný. Rozdílem je pak pracovní systém, který u nás není tolerantní vzhledem k náboženským úlevám, zatímco v Izraeli je celý systém uzpůsoben židovské víře. Tato situace je pro Židy v České republice mnohdy problematická a výběr povolání je podřízen vlastní víře.

Výzkumem se zjistilo, že pro židovské věřící není nejdůležitější věcí, co se týče dodržování tradic, nařízení rabinátu, ale je to především uctívání předků, jak byla víra uchopena, úcta k nim a k Nejvyššímu. Židovských komunit je opravdu mnoho, dělí se podle hloubky víry od ultraortodoxních až k liberálním. Je důležité říci, že základ je pro všechny stejný, ale jakou cestu si Žid vybere, záleží už jen na něm, na jeho morálce a hloubce víry.

• ČESKÁ TELEVIZE. Náboženství světa – Judaismus. Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání, 2005. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10077100525-nabozenstvi-sveta/205562230380004-judaismus
• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Nakladatelství SEFER, 1992. 285 stran. ISBN 80-900895-3-4.
• NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. 271 stran. ISBN 978-80-246-1518-9.
• SCHWARTZ, G. David. Kashrut – problems and solutions. Judaism. 1990, ročník 39, číslo 4, listopad. ISSN 0022-5762.
• STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha: Nakladatelství Vyšehrad. spol. s r. o., 2002. 248 stran. ISBN 80-7021-551-8.

—-

Počet shlédnutí: 66