obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


judaismus-_janku_kadlecova_koldovska_kricnerova_kudrnova

Citace:

Janků, Kadlecová, Koldovská, Kricnerová, Kudrnová Zvyky a tradice v judaismu [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki-pkokaisl/doku.php?id=judaismus-_janku_kadlecova_koldovska_kricnerova_kudrnova

prezentace-_zvyky_a_tradice_v_judaismu.ppt

Zvyky a tradice v judaismu

Úvod

Judaismus je nejstarším monoteistickým náboženstvím, které dalo vznik křesťanství a velký vliv mělo i na vznik islámu. V širokém slova smyslu označuje pojem judaismus celou kulturní, sociální, právní a náboženskou tradici, nejde jen o souhrn zvyků, tradic, kultury židů, náboženství a striktní dodržování předpisů, modliteb a oslav svátků, ale je to i způsob života. Tradice, zvyky a pravidla, které vychází především z Tóry, tvoří zásady praktického života při bohoslužbách i v osobním životě.

Cíl práce

Téma práce Zvyky a tradice v judaismu jsme si vybraly z důvodu jeho bohaté historie, mnohaleté světové i české tradice a velké rozmanitosti židovských svátků. Za výzkumnou otázku jsme si zvolily - Jaký vliv má na židovské svátky a tradice prostředí České republiky. V práci se především zaměříme na reformní židy žijící v ČR a na to, zda a jak dané zvyky dodržují.

Literární rešerše

Na téma židovské svátky již bylo vydáno mnoho publikací. Naším základním zdrojem je kniha od Jana Diveckého Židovské svátky1). Autor zde uvádí přehled všech významných židovských svátků a tradic, objasňuje jejich kořeny a historické okolnosti jejich vzniku. Kniha je psána velmi srozumitelnou formou, tudíž i čtenář se základní znalostí judaismu lehce porozumí dané problematice.

Naopak v díle Svátky v životě židů2) od Marca Sterna jsou svátky popsány až příliš podrobně s použitím odborných pojmů, které je potřeba neustále vyhledávat v předchozích kapitolách. Na druhou stranu publikace přispěje k většímu pochopení zvoleného tématu díky vloženým příběhům, jež objasňovaly vždy danou tematiku tradic, svátků a modliteb.

Další kniha, která se zabývá naší výzkumnou otázkou, se nazývá Židovské tradice a zvyky 3) vydaná kolektivem autorů. Na rozdíl od předchozích knih obsahuje velké množství obrázků a ilustrací, které lépe přiblížují danou tematiku, a to zejména kvůli vyobrazení různých předmětů, jež se používají při oslavách svátků a praktikování zvyků a tradic. Nevýhoda ovšem spočívá v menším množství textu a strohém popisu, který čtenáři pouze stručně nastíní danou problematiku.

Metodologie

Při naší výzkumné práci jsme využily převážně kvalitativních výzkumných metod, které se snaží interpretovat pohledy subjektů na zkoumaný předmět tím, že výzkumník přebírá jejich perspektivu, jedná se o porozumění akcím a významům v jejich sociálním kontextu. Díky nim jsme získaly podrobné informace o několika jedincích.

Před samotným výzkumem jsme začaly studiem odborné literatury, jejím přečtením jsme si prohloubily naše znalosti daného tématu a získaly potřebné informace, které nám posloužily jako teoretický základ pro naši vlastní práci. Zdrojem se nám stal i internet. Zde jsme objevily Židovskou liberální organizaci Bejt Simcha, jež pořádá mnoho akcí pro své členy i pro širší veřejnost.

Pro sběr dat jsme zvolily zúčastněné pozorování. Tato technika umožňuje pochopit celý kontext, ve kterém se jednotlivé situace odehrávají, a tím nám usnadňuje pochopení studovaného problému v celé jeho šíři. Dále můžeme zachytit i takové jevy, o nichž by nám respondenti nevyprávěli, protože je nepovažují za důležité. My jsme se zúčastnily oslavy Šabatu v již zmíněné organizaci Bejt Simcha. Snažily jsme se splynout se skupinou a chovat se jako její členové. Oslavy šabatu zde nejsou příliš přísně organizované, takže nikdo nezjišťoval, zda jsme opravdu členy. Někteří lidé se účastní každé akce, někdo přijde třeba jen párkrát do roka na ty nejvýznamnější události. Zde jsme též získaly naše respondenty.

Dále jsme aplikovaly metodu polostandardizovaného interview. Tato metoda nám umožňuje zjistit konkrétní a osobní zkušenosti z pohledu dotazovaného. Za techniku jsme zvolily přímý osobní rozhovor. Měly jsme připraveny základní otázky, které naši respondenti dále rozvíjeli a doplňovali o další informace. V průběhu rozhovoru jsme pokládaly doplňující otázky.

Vlastní práce - empirický výzkum

Než přejdeme k samotnému náhledu respondentů, rády bychom uvedly stručný popis svátků, tradic či zvyků, aby bylo možné lépe pochopit danou problematiku.

Svátky v judaismu se dělí na Vysoké a Poutní. Zahrnuly jsme mezi ně také Šabat, jakožto svátek odpočinku. Dalším důležitým obdobím, které židé oslavují a uctívají, jsou náboženské slavnosti a půsty zavedené v pozdější době.

ŠABAT (šábes - v jazyce jidiš)

Šabat je nejdůležitějším svátkem v judaismu, o post nejvyššího svátku se dělí s Jom kipur. Je sedmým dnem v týdnu a tento den se židé věnují odpočinku. Upouští se od všedních a pracovních činností. Jeho dodržování je přímo nařízeno Desaterem. Začíná v pátek se západem sluce zapálením dvou svící, které zapaluje paní domu a při tom odříkává příslušné požehnání. Poté následuje slavnostní večeře, Zakázané práce zahrnují i mnohé každodenní činnosti. Týká se to vaření, používání ohně a elektřiny, koupání, cestování … Proto je nutné se na něj předem připravit, aby nebylo nutno tyto činnosti provádět.

Náhled respondentů: Šabat je vnímán jako jeden z nejhlavnějších svátků. Při páteční bohoslužbě žena zapaluje svíce, pronáší požehnání nad svíčkami i nad chlebem - chalou, muž poté pronáší modlitbu nad vínem. Pokud není v blízkosti žena, může svícen zapálit i muž. Během něj by se mělo věnovat pouze odpočinku, ale z pohledu reformních židů je to přílišná komplikace života a nedodržují ho tak striktně.

VYSOKÉ SVÁTKY

Vysoké svátky považují židé za jedny z nejvýznamnějších v celém roce. Patří mezi ně Jom kipur a Roš hašana. V tomto období dochází k pokání a odpouštění hříchů a typické je pro ně také dodržování mnoha zvyků.

Roš hašana (Nový rok)

Ze začátku bychom si měli ujasnit, že Nový rok začíná v měsíci nazývaném tišri (září-říjen) a slaví se první dva dny. Předchází mu měsíc elul (srpen-září). Tedy měsíc plný příprav na dva veliké svátky – Roš hašana a Jom kipur. Měsíc elul slouží k jakési „inventuře“ skutků, dobrých či špatných. K tomu, aby bylo dosaženo tšuvy (pokání), musí člověk litovat svých špatných skutků, omluvit se za ně a rozhodnout se je neopakovat. V tento důležitý svátek jsou všechny synagogy plné. Na Nový rok chodí do synagog i ti, kteří tak nečinili v průběhu roku. Tento obřad začíná modlitbami a předčítáním ze svitků Tóry. Poté následuje troubení na šofar (beraní roh). Roš hašanu provází také dodržování mnoha zvyků. Jedním z nich je například shromažďování u vod, řek, moří nebo rybníků. Smyslem tohoto zvyku je symbolické odhazování hříchů, neboli jejich utopení v moři.

Náhled respondentů: Během svátku Roš hašana navštěvuje synagogu více židů než obvykle, častěji i za účasti cizích rabínů. U reformních židů není typické scházení se u vod, řek nebo rybníků. Naopak je častá příprava tradičních slavnostních pokrmů, jako je například jablko namočené do medu.

Jom kipur

Svátek Jom kipur dělí od Roš hašany deset dní (deset dní pokání). V tomto období dochází k omluvám a snaze odprosit špatné skutky z minulého roku. Jom kipur – 10. tišri – je pro mnohé nejvýznamnější den v židovském kalendáři. Tento den dochází k odpuštění hříchů. Pokud má člověk touhu se napravit, smyje tak všechny stopy po starých proviněních.

Náhled respondentů: Dodržování půstu při svátku Jom kipur u reformních židů záleží na každém, zda se jím bude řídit. Jako jediný se tento svátek v diaspoře slaví stejně dlouho jako v Izraeli a je zakončen bohatou společnou hostinou. Bylo nám též zdůrazněno, že židé si života a zdraví cení více než náboženství, tudíž pokud je někdo diabetik, případně i těhotné ženy, může jíst v den půstu i v synagoze. Toto omezení, které se nazývá Pekuach nefeš, což doslova znamená záchrana života, je omluvou pro nedodržení různých náboženských předpisů, kromě zabití, modloslužby a cizoložství. Reformní židé také dodržují tradiční troubení na šofar o bohoslužbách Roš hašana i Jom Kipur.

POUTNÍ SVÁTKY

Tři hlavní židovské svátky mají podle svorného svědectví badatelů zemědělský původ. Souvisejí s nejdůležitějšími sklizněmi ze třech ročních vegetačních období. Pesach oslavuje sklizeň ječmene na jaře, šavu´ot sklizeň obilovin v létě a sukot sklizeň ovoce na podzim. Jádro jednotlivých svátků spočívalo v obětování části sklizně božstvu.

Pesach: žár počátků

Pesach je největším z židovských svátků. Tento původně zemědělský svátek se stal v Izraeli nejvlastnější připomínkou vysvobození z Egypta. Svátek trvá osm dní a první a poslední dva dny je zákaz práce. Pesach je také nazýván svátkem nekvašených chlebů, protože hlavním příkazem o tomto svátku je jíst macesy (křehký, nekvašený chléb, vyrobený z mouky a vody) a mohou se konzumovat pouze potraviny označené Košer-le pesach. Dalším důležitým zákazem je uchovávání chamecu v domácnosti. Chamec je cokoli z pěti druhů obilnin (pšenice, žito, špalda, ječmen, oves) a je zakázána jak konzumace a využívání, tak i jeho vlastnění. Proto je nutné chamec před Pesachem odstranit z domu, zničit jej, či jej případně prostřednictvím rabína odprodat nežidovi. V podvečer Pesachu se provádí hledání chamecu, které probíhá tak, že hlava rodiny, případně jeho manželka nebo dítě (starší třinácti let), prochází dům se svíčkou v ruce a hledá jeho zbytky. V případě, že je nějaký nalezen, musí být uložen do speciální nádoby nebo tašky a druhý den je spálen.

Náhled respondentů: Reformní židé obvykle před svátkem Pesach neprovádějí z důvodu velké časové náročnosti v domácnosti velký úklid, kdy by mělo docházet k odstranění všech pokrmů z mouky, ani nemají speciální nádobí, které by mělo být určeno jen pro toto období. Kupují především nekvašený chléb nazývaný maces, a to nejčastěji v košer obchodě.

Šavu´ot: dar prvotin

Šavuot, druhý ze tří velkých poutních svátků, připadá na padesátý den od Pesachu a slaví se v 6. a 7. dni sivanu (květen-červen), po oba dny platí zákaz práce. V hebrejském překladu znamená „týdny“ a označuje 7 týdnů, během kterých se Židé připravovali na darování Tóry. V tento svátek se konzumují jen mléčné výrobky a nápoje, synagogy se vyzdobí na zeleno a provádí se celonoční studování Tóry.

Náhled respondentů: Při svátku Šavu´ot je kladen důraz na čtení z Tóry a přípravu pokrmů z tvarohu.

Sukot: radost ze sklizně

Sukot, což doslova znamená „stany“, je nejvýznamnější z poutních svátků. Začíná se slavit 15. tišri, což většinou připadá na říjen. Svátek provází velká lidová veselice, jež trvá sedm dní a končí dne osmého nazývaného příznačně „radost z Tóry“. První a poslední dva dny jsou svátky, a tak platí zákaz práce. Sukot je památkou na přebývání Židů ve stanech na poušti po jejich vyjití z Egypta, proto se na památku staví stany (na zahradě, kolem synagog, na balkónech), ve kterých věřící většinou studují a stolují po celých sedm dní svátku.

Náhled respondentů: Svátek Sukot, který v České republice vychází zhruba na podzim, se slaví velmi rozdílně, záleží na počasí. Pokud je příznivé, staví se venku stany, obvykle je to něco jako „boudička“ z prken nebo klacků a střechu musí tvořit zelené větve, nebo se pouze symbolicky zavěsí větvičky na balkoně.

NÁBOŽENSKÉ SLAVNOSTI A PŮSTY ZAVEDENÉ V POZDĚJŠÍ DOBĚ

Náboženské slavnosti a půsty zavedené v pozdějším období slouží k připomenutí některých historických událostí v životě Izraele. Nemusí však být přímo uvedeny v Tóře. Patří sem Purim, o němž se píše v knize Ester, a Chanuka.

Purim

Purim je nejveselejší židovský svátek, také se mu říká svátek losů. Kromě bohoslužeb k němu patří veselé hostiny, maškarní průvody, divadelní hry, obdarovávání chudých a posílání dárků přátelům. Tento svátek se slaví na památku událostí, ke kterým došlo v Perské říši za vlády krále Achašveroše ve 4. století před naším letopočtem. Tehdy se králův první ministr Haman pokusil vyhladit všechny Židy v říši, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a na oslavu vítězství se slaví Purim. O těchto událostech vypráví starozákonní kniha Ester, která se během svátku několikrát čte.4)

Náhled respondentů: Purim patří mezi nejoblíbenější svátky. Během bohoslužby se čte příběh o Ester a probíhá improvizované představení. Na bohoslužbu se dále koupí občerstvení a víno, které se prodává za symbolickou cenu. Výtěžkem se obdarovávají chudí, například lidé z domova důchodců. Samozřejmě i pro tento účel probíhají i jiné formy purimových sbírek. Vládne veselí, převlékání do legračních kostýmů, pití alkoholu se předpokládá v míře větší než malé.

Chanuka

Chanuka, neboli Svátek světel, se slaví 8 dnů. Začíná 25. kislevu (devátý měsíc židovského kalendáře), což podle gregoriánského kalendáře připadá na období od konce listopadu do konce prosince. Po celých 8 dní židé zapalují světla na osmiramenném svícnu (chanukii). Chanukou se připomíná povstání Makabejců proti Seleukovské říši (2. století před naším letopočtem) a znovu vysvěcení druhého Chrámu, po kterém zbyl v Chrámu olej do menory, jenž stačil na jediný den. Stal se ale zázrak a menora hořela osm dní. To byla doba, během které se stačil vyrobit nový olej. Proto se během Chanuky připravují smažená jídla, zejména v olivovém oleji. 5)

Náhled respondentů: Chanuku mají rády především děti, protože dostávají drobné peníze a hrají hry. U reformních židů nedochází k tak přísnému dodržování zapalování chanukového světla, správně by mělo být zapáleno ještě před západem slunce. Pokud se to včas nestihne, je možné jej zapálit i později. Dále se dle tradice připravují smažená jídla, není však kladen důraz na to, aby byla smažena v olivovém oleji.

TRADICE A ZVYKY

Domov

Židovský dům se od svého okolí z vnějšího pohledu příliš neodlišuje. Na zárubně jak vnějších dveří a bran, tak vnitřních obytných místností se připevňuje mezuza, což je kovová, dřevěná nebo kožená schránka. Obsahuje text vyznání víry. Mezuza není magickou ochranou domu, ale znamením, které připomíná Boží přítomnost a závaznost jeho přikázání. Když se lidé přestěhovali, patřilo upevnění mezuzy k jedné z prvních náboženských povinností. Vnitřek domu je charakterizován též předmětem náboženského významu. Mizrach, doslovně přeloženo znamená východ, označuje v domě směr modlitby. Náměty zobrazované na mizrachu se liší podle místních tradic. Můžou to být obrazy chrámu, architektonické motivy, desky Desatera … K nejoriginálnějším patří vystřihovánky z papíru nalepované na barevné pozadí.

Náhled respondentů: Mezuzu najdete u synagog a míst, kde se židé schází, například u vstupu do organizace Bejt Simcha, v sídle Pražské židovské obce, v židovské škole.

Strava

 Pro chod židovské domácnosti je velmi důležité zachování kašrutu. Jsou to přísné předpisy spojené s rituální čistotou jídla. Smí se, dle Tóry, požívat jen rituálně čistá zvířata. Ze savců to smí být pouze přežvykující sudokopytníci (především hovězí dobytek, ovce a kozy). Z ptáků požívají domestikované druhy holubů, hrabavých a vrubozobých. Z ryb mají povoleny pouze ty, které mají ploutve a šupiny. Zakázány jsou všechny druhy obojživelníků, plazů a měkkýšů. Aby bylo maso košer, musí být zvíře zabito podle předpisů halachy (Původně označení používané jen pro jednotlivé příkazy a zákazy tóry. V pozdější době může označovat také soubor právních stanov, určujících židovský život až po jednotlivá právní ustanovení).6) Pouze speciálně vyškolený odborník smí provádět rituální porážku. Zvíře je při ní zaříznuto košerovacím nožem. Zvíře díky tomuto způsobu netrpí a zároveň se z těla odstraňuje krev. K důležitým zásadám košer stravování patří důsledné oddělení masité a mléčné stravy. Nesmí se vařit pohromadě a je dokonce nutné mít pro obě skupiny jídel zvláštní sady nádobí.

Náhled respondentů: Co se jídla týká, je v dnešní době v ČR velmi obtížné dodržovat tamní zvyky, protože potraviny v košer obchodě jsou velmi drahé. Dozvěděly jsme se, že záleží na každém, jak přísně bude zásady kašrutu dodržovat. V synagogách se dodržuje, doma již židé nejsou hlídáni a nikdo je nezpovídá z toho, jak se doma stravují. Co se týče mléčné a masité stravy, vychází z toho, že ,,mládě se nesmí vařit v mléce jeho matky“, tudíž například někteří reformní židé kuřecí maso v mléce vaří, nebo používají např. máslo při jeho úpravě.

Narození

Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou, ta je jednou ze základních předpisů judaismu. Obřízka se provádí buď v domácnosti, nebo častěji v synagóze za účasti celé komunity. Po závěrečné modlitbě dostane chlapec jméno. K pojmenování dívky dojde první sobotu po narození, nebo se čeká na první návštěvu matky v synagóze po šestinedělí. K náboženským povinnostem spojeným s narozením patří vykupování prvorozených – pidjon ha-ben. Vykoupení se týká chlapce, který se narodil jako první dítě matky. Při obřadu, který byl ustanoven při vyjití Izraelitů z Egypta, otec představí chlapce kohenovi a na jeho otázku odpoví prohlášením, že si přeje svého syna vykoupit a zaplatit za něj.

Náhled respondentů: Co se týče obřízky chlapců, je prováděna především v nemocnici doktorem, ale není povinností u reformních židů stejně jako vykoupení prvorozeného.

Dospívání

Židovský chlapec je považován za dospělého od třinácti let, dívka od dvanácti. Chlapec se stává bar micva („synem povinnosti“). Znamená to, že je plně odpovědný za své chování v náboženské oblasti. Do té doby za něj nesl odpovědnost otec. Bar micva je chlapec prohlášen na slavnosti, která se koná v synagóze první sobotu po třináctých narozeninách. Obřad bat micva („dcera povinnosti“) nemá plně ustálenou formu. Dívky obvykle pronesou v synagóze přednášku na téma z Tóry. Často při této příležitosti dostávají darem modlitební knížky, šabatové svícny a jiné předměty domácích pobožností.

Náhled respondentů: Při obřadu bar micva chlapec někdy přečte pouze požehnání před čtením z Tóry a dívky při bat micva dostávají drobné dary do domácnosti. Někdy se i u dívek dělá stejný obřad s čtením Tóry jako u chlapců, záleží na komunitě. Dále jsme se dozvěděly, že tento zvyk vychází z důrazu židů na vzdělání.

Svatba

Judaismus považuje manželství za ideální stav existence. Svatba (chatuna) je největším dnem v životě páru. Než samotná událost proběhne, musí budoucí manželé postupovat podle několika tradic. Nejdříve je zapotřebí sepsat svatební smlouvu (ketubu), kde se především manžel zaručuje, že se ke své ženě bude chovat s úctou a nenechá ji bez prostředků. Dále by se ženich i nevěsta měli věnovat duchovní přípravě a zpytování svého dosavadního života. Obvykle v této době navštěvují rituální lázně (mikve). Ve svatební den dopoledne dle tradice oba drží půst. Svatba se koná pod chupou, neboli svatebním baldachýnem, drženým na čtyřech tyčích. Ta má symbolizovat budoucí domov manželů. První přichází pod chupu ženich (chatan), doprovázen družbami a svědky, teprve potom se objeví svatební průvod nevěsty (kala). Ta pak sedmkrát obejde ženicha, tím začíná obřad. Snoubenci dostanou od rabína požehnání, vypijí víno, ženich pak navleče nevěstě prsten. Druhá část obřadu je vlastní sňatek (Ninin), při kterém vypijí manželé druhý pohár. Na závěr ženich rozbije sklenici, přítomní zvolají „mazl tov!“. Židovské náboženství připouští rozvod, souhlas od rabínského sněmu je dán ale pouze ve výjimečných případech.

Náhled respondentů: Reformní židé zdaleka nekladou takový důraz na přísné dodržování rituální lázně a sepisování smlouvy před svatbou, také rozvod není problém.

Úmrtí

Pohřbu předchází rituální očišťování. Zesnulý je pohřben v rakvi, oblečen v bílém pohřebním rubáši. Do rakve nesmí přijít žádné květy nebo šperky, protože pro židovské pohřební zvyklosti je charakteristická prostota a setření rozdílu mezi bohatým a chudým. Po spuštění do hrobu a modlitbě rabína hodí každý z přítomných za rakví tři lopaty hlíny. Pohřeb končí v obřadní síni modlitbou a útěchou pozůstalých. Nejbližší příbuzní drží týden přísný smutek, při němž nevycházejí z domu a sedí na zemi nebo na nízkých stoličkách.

Náhled respondentů: Pokud zemře někdo z nejbližších příbuzných, je dodržován zvyk týdenního smutku, natržení si oblečení a osvobození od všech denních povinností, kdy jsme odkázáni jen na pomoc přátel.

Závěr

Cílem této práce bylo zodpovědět otázku, jaký vliv má území České republiky na dodržování židovských svátků a tradic u reformních židů. Z provedeného zúčastněného pozorování a polostandardizovaného rozhovoru jsme zjistily, že vliv České republiky na dodržování tradic židů je v dnešní době významný. Některé zvyky se již dnes nedodržují tak přísně jako dříve. Například šabat je sice stále vnímán jako jeden z nejhlavnějších svátků a lidé by se měli během něj věnovat pouze odpočinku, ale z pohledu reformních židů je to přílišná komplikace života a nedodržují ho tak striktně. V synagoze se zpravidla zvyky dodržují, nikdo však již není zpovídán z toho, jak se chová doma. Reformní židé si samozřejmě života a zdraví cení více než víry, což se především projevuje nedodržením půstu u nemocných lidí a těhotných žen. Překážkou dodržování správného stravování je v České republice především vysoká finanční náročnost košer potravin. Zajímavostí je též způsob pohřbívání, který je i v dnešní době dodržován. Zesnulí jsou pochováni bez šperků, čímž se stírají rozdíly mezi chudými a bohatými, a zpravidla v rodině dochází k týdennímu smutku.

Použitá literatura

DIVECKÝ, J. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005. ISBN 80-903584-3-8

DOLEŽALOVÁ, J., PUTÍK, A., ŠEDIVÁ, J. Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum v Praze, 1992. ISBN 80-900750-9-6

Halacha [online]. iEncyklopedie.cz, [citováno 6.5.2010]. Dostupné z WWW: <http://www.iencyklopedie.cz/halacha

Chanuka [online]. Doopravdy.cz, judaismus, © 2008 [citováno 15.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php

STERN, M. Svátky v životě Židů, vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002. ISBN 80-7021-551-8

ŠUSTOVÁ, J. Purim je nejveselejší židovský svátek [online]. Český rozhlas, © 2000 – 2010, [citováno 15.4.2010]. Dostupné z WWW : <http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/370904


Diskuse k tomuto článku

(Pokud tato stránka ještě neexistuje, můžete ji sami vytvořit kliknutím na odkaz a pak na tlačítko VYTVOŘIT STRÁNKU)


Počet shlédnutí: 300

1)
DIVECKÝ, J. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005. ISBN 80-903584-3-8
2)
STERN, M. Svátky v životě Židů, vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002. ISBN 80-7021-551-8
3)
DOLEŽALOVÁ, J., PUTÍK, A., ŠEDIVÁ, J. Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum v Praze, 1992. ISBN 80-900750-9-6
4)
ŠUSTOVÁ, J.Purim je nejveselejší židovský svátek [online]. Český rozhlas, © 2000 – 2010, [citováno 15.4.2010]. Dostupné z WWW : <http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/370904>
5)
Chanuka [online]. Doopravdy.cz, judaismus, © 2008 [citováno 15.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php
6)
Halacha [online]. iEncyklopedie.cz, [citováno 6.5.2010]. Dostupné z WWW: <http://www.iencyklopedie.cz/halacha/>
judaismus-_janku_kadlecova_koldovska_kricnerova_kudrnova.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:30) (upraveno mimo DokuWiki)