obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


judaismus1030l2014

Biblické židovské svátky

Abbasová Sylvie, Komárková Tereza, Nováková Gabriela, Židáčková Kateřina, Matěj Dolanský, Hana Smýkalová, Szenová Simona. Biblické židovské svátky. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/judaismus1030l2014

judaism2014.jpeg

Obrázek č. 1: Sefer Tóra1)

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Judaismus je nejstarším monoteistickým náboženstvím a jedním z nejstarších náboženství na světě celkově. Zahrnuje v sobě nejen soubor přikázání a pravidel sepsaných v knize zvané Tóra, ale taktéž tradici a zvyky, které byly předávány prostřednictvím ústní tradice, tzv. Talmudu. Toto náboženství se stalo základem pro vznik dalších náboženství, kterými jsou křesťanství a islám.

Pojem judaismus v sobě ale zahrnuje více než jen náboženství, týká se taktéž samotné kultury, politiky, filosofie a v neposlední řadě také způsobu života židovského národa, který bude hlavním tématem této semestrální práce. Důraz bude kladen především na židovské biblické svátky a jejich dodržování s ohledem na prostředí, ve kterém se vyznavači tohoto náboženství nacházejí. Mezi jednotlivé svátky, které budou předmětem zkoumání patří: Roš hašana, Jom kipur, Sukot, Pesach a Šavuot.

Cílem této práce pak bude získat odpověď na otázku: Jak se v dnešní době (21. stol.) dodržují židovské biblické svátky?

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Základní informace o všech židovských svátcích je možné se dočíst v encyklopedické knize Židovské svátky.2) Autor zde popisuje nejen podstatu jednotlivých svátků, ale také zmiňuje židovský kalendář, jenž vychází z Tóry a který představuje kombinaci kalendáře solárního a lunárního.

Odpověď na otázku, proč je slavení některých židovských svátků obřadnější a jiné naopak vážné, se dozvídáme v knize Judaismus: zjevení a tradice.3)

O samotném svátku Roš hašana pak pojednává kniha Judaismus.4) Kniha uvádí základní informaci o tom, že tento svátek je židovským Novým rokem a že v tento den byl stvořen svět. Doplňující informace k svátku Roš hašana nabízí dále článek God of judgment, god of compassion: A reading of The Rosh Hashanah service.5) Autor zde popisuje význam tohoto svátku, jeho slavení a biblický význam.

O neméně významném židovském svátku Pesachu, svátku nekvašených chlebů, který je vzpomenutím na vyvedení židů z egyptského otroctví a obětování beránka, se zmiňuje kniha Světová náboženství.6)

Kniha Židovské svátky a zvyky7) pojednává o svátku zvaném Sukot, neboli Svátku stánků. Zde je možno nalézt popis toho, jak si židé v tento den staví doma stánky (=suky) jako připomínku putování židů po poušti po jejich vyvedení z Egypta.

Svátkem Šavuot, který oslavuje den, kdy Hospodin předal na hoře Sinaj Mojžíšovi Tóru, se pak zabývá kniha Příběhy Tóry - Patnáct biblických zamyšlení.8)

Informace o posledním svátku zvaném Jom kipur a konkrétně o tom, že chléb, nad kterým se pronáší požehnání se nesolí jako obvykle, ale nanáší do medu na znamení víry v lepší nový rok, informuje slovník: Slovník: judaismus, křest̓anství, islám na straně 56.9)

METODOLOGIE

Pro vytvoření semestrální práce a zodpovězení výzkumné otázky je v práci užito dvou metod. Metoda kvantitativní, jež byla využita pro teoretickou část, se opírá o informace získané studiem oficiálních dokumentů, a to především knih zaměřujících se na židovské svátky a tradice. Druhou metodou se pak stala metoda kvalitativní, která byla použita pro praktickou část. Skládala se především z techniky rozhovoru, který měl polostandardizovanou formu.

Výzkumné techniky, jejichž rozdělení a využití lze nalézt v knize Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství10), se dělí na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní metody využívají statistických údajů a matematických postupů. Cílem těchto metod je ověření či testování předem stanovených hypotéz. Mezi jejich nevýhody patří, že tímto způsobem lze sociální jev (hypotézu) obsáhnout pouze povrchově, nikoliv do hloubky problému. To vede k výhodě tohoto výzkumu, že dokáže obsáhnout vysoký počet respondentů a tím se přiblížit k možnosti vysoké objektivity výsledků. Vše ale záleží na charakteru otázek. Kvantitativní výzkum lze kdykoliv zopakovat bez ztráty reliability (spolehlivosti).

Mezi hlavní kvalitativní techniky výzkumu patří: pozorování, dotazování a studium dokumentů. Tyto techniky v tomto případě musí být ovšem vysoce standardizované a jednotlivé výzkumy vznikají individuálně. Nelze se na ně předem dopodrobna připravit, ale vše se během „akce“ doplňuje. To znamená, že postup musí probíhat podle předem připravených podmínek a od toho se nelze odchýlit, neboť by pak došlo k tomu, že zjištěné informace by se nedaly porovnat. Technika pozorování se dá rozdělit na pozorování nezúčastněné či zjevné. Dotazovat se lze pomocí dotazníků nebo anket.

Kvalitativní metody si kladou za cíl vytvořit nové hypotézy. Nespornou výhodou těchto metod je to, že problém rozeberou do hloubky a tím umožní problému lépe porozumět. Chtějí vyhledat nové skutečnosti a ty pochopit. Nevýhodou je, že všechny kvalitativní techniky jdou do hloubky problému a tím je časová náročnost výzkumu velmi vysoká. Není proto možné obsáhnout širší rámec respondentů a je nutno se spokojit jen s „několika“. Tyto výsledky pak nelze zevšeobecňovat (generalizovat).

Pozorovat můžeme zúčastněně či nezúčastněně, zjevně či skrytě. Interview je technikou dotazování. Zde můžeme použít i tzv. focus group (tj. interview více lidí). Studium dokumentů se zabývá osobními dokumenty zkoumanými kvalitativní analýzou. Speciálním případem je polostandardizovaný rozhovor a studium dokumentů hromadného sdělování, které jsou z důvodu jejich standardizace/nestandardizace na pomezí kvantitativního a kvalitativního výzkumu.

Adekvace metod

Pro teoretickou část výzkumu byla využita metoda studia dokumentů, která je výhodná pro velké množství dostupných informací. Nevýhodou může být fakt, že zjištěné informace nepocházejí většinou z primárních zdrojů a je potřeba jejich správnost ověřit z více zdrojů.

Pro praktickou část výzkumu byla využita metoda kvalitativní, přesněji metoda dotazování ve formě polostandardizovaného rozhovoru. Výhodami byl dostatek prostoru, aby se respondent volně rozpovídal o dané problematice, a dále pak možnost klást doplňující otázky. Značnou výhodou bylo osobní setkání a přátelské prostředí (místo vždy vybíral dotazovaný), které napomohlo tomu, že se respondent více otevřel při zodpovídání otázek. Nevýhodou setkání pak může být nevhodná formulace otázky na téma, jež je pro respondenta příliš osobní.

Pro tento výzkum byli kontaktováni celkem čtyři respondenti z České republiky, se kterými proběhla osobní setkání a dvě osoby z Izraele, se kterými komunikace probíhala přes elektronickou poštu a zprostředkovaně přes slečnu Alici, která v Izraeli studuje.

Prvním dotazovaným byla PhDr. Zuzana Peterová, ortodoxní židovka, která se živí jako spisovatelka a psychoterapeutka. V oboru psychoterapie se zabývá problematikou holocaustu, tudíž pracuje s lidmi, kteří přežili koncentrační tábor. Rozhovory na téma slavení židovských svátků se konaly na Židovské obci v Praze. Během dvou sezení, která se zde uskutečnila, paní Peterová poskytla informace o tom, jak přesně se tyto svátky mají dodržovat, co je jejich podstatou a to hlavní, jak tyto svátky dodržuje ona a její rodina. Situace byla o to zajímavější, přihlédneme-li k tomu, že její nejstarší syn, působí jako rabín Jeruzalémské synagogy v Praze a její manžel zde pak působí také, ovšem jako varhaník.

Dalšími respondenty byli Julie B. se svým příbuzným Davidem M., kteří jsou liberální židé. Julie B. maturovala na Lauderově škole a David M. v současné době dokončuje studium religionistiky a judaistiky v Praze a v budoucnu se chystá studovat rabínskou školu. Oba vyprávěli, jak probíhá samotné slavení svátků, jaký mají pohled na slavení svátků a dodržování tradic.

Posledním českým dotazovaným byl student Michael, ateistický žid. O svém židovském původu se dozvěděl ve čtrnácti letech. V té době se spolu s jeho otcem začali sbližovat s židovstvím a jeho svátky.

Prvním dotazovaným z Izraele byl Johnathan Marks, Angličan žijící v Izraeli již čtrnáct let. Pochází, jeho slovy, z velmi sekulární rodiny.

Druhou osobou z Izraele byl Jonathan Olti, sekulární žid.

TEORETICKÁ ČÁST

Judaismus je monoteistické náboženství a jak již bylo řečeno v úvodu, je nejstarším náboženstvím bohatým na tradice a zvyky, ke kterým nepochybně patří svátky, na něž se tato práce zaměřuje. Každá etapa v historii obohatila židovský kalendář o nějaké významné datum. S během dějin se posouvá i význam židovských svátků (např. u svátku Chanuka, kdy dříve šlo o oslavu vítězství Makabejců nad Řeky) a v dnešní době (např. ve Spojených státech) je Chanuka velmi připodobněna křesťanským Vánocům, se kterými je spojené dávání dárků. Některé ze židovských svátků mají pevné datování podle židovského kalendáře a jiné jsou pohyblivé, závislé na měsíčních úplňcích.

Židovské svátky se člení do několika skupin. Biblické židovské svátky (zmíněné v Tóře) se dělí na svátky poutní, tedy svátky, ve kterých byla v dobách existence chrámu povinnost přinést do Jeruzaléma sváteční oběť, a dále na tzv. vysoké svátky11). Poutními svátky jsou Pesach, Šavuot a Sukot. Vysokými svátky jsou Roš hašana a Jom kipur. Další skupinou svátků jsou svátky historické, které jsou spojené s konkrétními dějinnými událostmi (Chanuka a Purim) a moderní svátky související se státem Izrael (Jam haactnaut, Jom jerušalajim). Poslední skupinu tvoří speciální svátky jako jsou postní dny a ostatní svátky.

Název skupiny12) Název svátku
biblické svátky vysoké Roš hašana, Jom kipur
biblické svátky poutní Pesach, Šavuot, Sukot
historické svátky Chanuka, Purim
moderní svátky Jam haactnaut, Jom jerušalajim
postní dny 10. tevet, 17. tamuz, 9. av, 3. tišrí
ostatní Tu bišvat, Lag baomer

Roš hašana

V měsíci elul (srpen-září) se židé připravují na nadcházející dva svátky - Jom kipur a Roš hašana (Nový rok). V období mezi těmito svátky člověk provádí tzv. duševní očistu a jakousi inventuru svých skutků a připravuje se na nadcházející dny soudu. K této očistě dochází při litování špatných skutků, přiznání si jich, omluvení se za ně a následné rozhodnutí neopakovat je.

Z pohledu ateisty a laika tento rituál probíhá v průběhu celého roku. Člověk zpytuje svědomí vždy, když prochází těžkým obdobím. Může obdobně dospět i k rozhodnutí, že již špatné činy nebude opakovat. Lépe se ale o skutcích hovoří, nežli se dělají. Proto je otázkou, nakolik jsou židé odlišní v ponaučení se než „ostatní“ lidé?

Dalším charakteristickým rysem je troubení na šofar13), kdy rabíni ustanovili zvyk každé ráno v měsíci elul troubit na roh a připomenout tak blížící se svátek.

Obrázek č. 2: Šofar14) Zvuk šofaru15)

Poslední týden před svátkem Roš hašana se v brzkých ranních hodinách v synagoze koná společné modlení - omluva za prohřešky. Svátek Roš hašana je svátkem stvoření lidstva. „U příležitosti svátku jsme vyzýváni, abychom čerpali ze síly a moci, s níž stvořitel formoval muže a ženu, a abychom těchto sil využívali dle své vůle v našem usilování o své vlastní znovustvoření.“ Takto popisuje Roš hašanu kniha Judaismus.16) Lidé by se v tento den měli kát svými modlitbami. Podle Slovníku judaismu, křesťanství, islámu17) v tento den vynese Hospodin soud nad všemi smrtelníky, který určí jejich úděl v následujícím roce (buď budou zapsáni do Knihy živých nebo z ní vymazáni). „Slavnostní ráz Nového roku je v synagoze podtržen bílými oděvy některých účastníků liturgie18), bílou oponou před svatostánkem a bílým pláštíkem na Tóru. Charakteristickými znaky liturgie je několikeré troubení na šofar a obřad tašlich19), při němž židé vyznávají své hříchy na břehu moře, řeky, rybníka apod., aby je odnesla voda. Chléb, nad kterým se pronáší požehnání, se nesolí jako obvykle, ale namáčí se do medu na znamení víry v lepší nový rok.“

Na svátek Roš hašana se připravují slavnostní jídla pro příbuzné a přátele, což má stmelující charakter. Obvyklé je i navštívení hrobů předků. Židé si při tomto svátku žehnají slovy „Kéž jsi zapsán a zpečetěn [v knize Života] pro dobrý rok.” a přejí si „dobrý a sladký rok.”20) Tradicí Nového roku je namáčení jablek do medu a dále je zvykem si na Nový rok kupovat nové šaty. Muži mohou nosit bílé oděvy na důkaz touhy po čistotě a duchovním znovuzrození.

Jom kipur

Kniha Židovské svátky21) vysvětluje, že deset dní mezi svátky Roš hašana a Jom kipur (Den smíření) se nazývají dny pokání, kdy se dbá na pečlivost plnění příkazů, prodlužuje se čas věnovaný dennímu studiu Tóry, ráno probíhají modlitby slichot22) a pro mnohé je typické se v tomto období postit. Svátek Jom kipur pak doplňuje pokání o touhu po čistotě, kdy tělesné rozkoše (jako jídlo a pití) musí být vynechány. Pokání znamená „přiznat si svá pochybení a přijmout rozhodnutí, jež bude směřovat k vyšší úrovni vlastního jednání“.23)

Večer před svátkem Jom kipur se židé vydatně najedí, protože následující den se drží přísný celodenní půst.

„10. tišri - Jom kipur je pro mnohé nejvýznamnější den v židovském kalendáři. V tento den odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete, tento den se Abraham obřezal a uzavřel tak smlouvu s Bohem. V synagogách vyznáváme své hříchy. Mnozí jsou oděni do bílých šatů24) představujících pohřební rubáš. Bílá barva ale také představuje velekněžský šat a barvu čistoty.“25)

Jom kipur je spojen s pověrou, že 364 dní v roce jsou lidé ovládáni zlými pudy a jen jeden den nad nimi nemají sílu - právě na Jom kipur. „Pětkrát se nořil velekněz v Jeruzalémě do očistné lázně, pět částí má jomkipurová modlitba, pět je knih Mojžíšových a pět smyslů nás neustále svádí k hříchu. Oproti nim máme na Jom kipur pět zákazů, pětinásobně trápíme svá těla:

  1. nejíme a nepijeme
  2. nekoupeme se
  3. nekrémujeme se, nepoužíváme kosmetiku
  4. zdržujeme se sexu
  5. a na znamení pokory nenosíme koženou obuv“26)

Na Jom kipur židé celou noc při liturgii prochází sebezkoumáním, pokáním a potřebou obracení se k Bohu. Platí zde pravidlo Mišny, kdy mohou být v tomto období odčiněny pouze hříchy spáchané na Bohu, nikoli na svém bližním. Je to okamžik velkých niterných soukromých rozjímání.

Žádný bůh přeci nemůže odpustit zločin dopuštěný na jiném člověku a nezáleží na tom, jakého je vyznání, barvy pleti či kultury. Všechny lidské bytosti jsou si rovny. Zločin na jiné osobě nemůže být vykoupen sebevětší finanční částkou. Existují ovšem jedinci a skupiny, kteří si to nemyslí.

Sukot

Sukot, neboli putování do „zaslíbené země“, se také nazývá svátkem stánků. „Žid světící tento svátek opustí své domácí pohodlí a dočasně se přestěhuje do příbytku zvaného suka, v němž je vystaven vrtochům přírody. … Střecha příbytku suka je poskládána z rostlinných prvků; ve střeše jsou záměrně ponechány otvory, aby bylo vidět na hvězdy. Ty symbolizují „oblak Slávy“, který v jeden a týž okamžik zahaluje i zjevuje Boží přítomnost.“27)

Obrázek č. 3: Suka28) suka1.jpg

Svátek Sukot odkazuje na vysvobození židovského národa z egyptského otroctví. V Tóře je psáno, že první den odešli židé z města Ramses a utábořili se v místě zvaném Sukot. Sukot tedy symbolizuje odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouště za svobodou. Proto se také označuje jako poutní svátek. Slaví se na podzim a trvá sedm dní. Pro připomenutí celé události se staví příbytky zvané suky.

Suka má mít minimálně tři stěny a její střechu tvořit schach29). Podlaha Suky by měla být více zastíněná, než prosvětlená. Suku je také třeba řádně vyzdobit - ratolestmi datlové palmy, citrusovým plodem, myrtovou větvičkou a vrbovým proutkem, kde myrta a vrba jsou pevně spojené k sobě a při bohoslužbě se k nim přidává citrusový plod a třese se s nimi na všechny světové strany, což symbolizuje, že všude je možné hledat Boží přítomnost.

Sukot je pohostinným svátkem, při kterém židé zvou do svých stánků hosty - rodinné příslušníky, přátele i ty, kteří z nějakých důvodů nemohou mít svou suku.

Šavuot

Šavuot – zjevení a předání Tóry na hoře Sinaji – nabádá věřící, aby v Tóře hledali své vlastní místo. Na bohoslužbách se čte z knihy Rút. Šavuot se slaví 7 týdnů (49 dnů) od druhého dne Pesachu. Je to svátek, kdy se po tělesné stránce osvobozuje také duchovní stránka člověka (zjevení Tóry). Duchovní židé v noci bdí a studují. Tím se nejen připravují na ranní „přijetí Tóry“, ale také napravují pochybení Mošeho pokolení, které podle tradice v den darování Tóry zaspalo. Na liturgii se čte Desatero (nebo také kniha Rút).

„Synagoga je vyzdobena květinami a zelenými listy, připomínajícími původně zemědělský svátek.“30) Květinová výzdoba synagog připomíná tradici, podle níž hora Sinaj v den darování Tóry rozkvetla. V tento den se konzumují mléčné výrobky a medové koláčky. Mléko a med jsou často uváděny v souvislosti s Tórou. Na svátek Šavuot si židé připomínají dvě přísahy:

  1. Bůh slíbil, že nevymění židovský národ za žádný jiný
  2. Izrael slíbil, že nevymění Boha za žádnou modlu

Pesach

Pesach – vyjití z otroctví a útěk ze země egyptské – provází čtení Písně písní. V tento den se oslavuje projev lásky Hospodina v podobě zásahů v Egyptě.

Pesach je svátkem veselí. Tento den je provázen rituálem slavnostní večeře - sederu, při které se čtou biblické příběhy z knihy Hagada31) Během sederu se mimo jiné jí nekvašený chléb (maca), jenž představuje symbol utrpení dávných Izraelitů. Během sederu se také nechávají otevřené dveře do místnosti, jakožto symbol očekávání proroka Elijáše.

Svátek Pesach (svátek jara, svátek nekvašených chlebů) je vzpomenutí na vyvedení z egyptského otroctví a obětování beránka. Během těchto 7-8 dnů židé nesmějí mít doma nic kvašeného a ani nic takového nesmějí požít.

seder-plate.jpg

Obrázek č. 4: Sederová mísa32)

Při sederu se dětem vysvětluje vysvobození Židů z exodu. Provádí se čtení z Hagady. „ …velmi zjednodušeně se skládá ze symbolického jídla, skutečného jídla a čtení Hagady s výkladem symboliky. Na stole nebo na sederové míse jsou následující předepsané symbolické pokrmy: tři na sebe položené macesy, jejichž jména reprezentují tři třídy lidu Izraele … Prostřední maces je na počátku obřadu rozlomen na půl a jedna část se schová, aby byla na konci večeře nalezena dětmi a stala se posledním soustem pesachové hostiny. Vedle macesů musí být na stole pečená jehněčí kost (zeroa) a vejce (beca), karpas (zelená bylina, celer, petržel), maror (hořká bylina, obvykle křen), charost (sladká směs z roztlučených jablek, ořechů a vína). Během obřadu se vypijí čtyři poháry vína; je doprovázen zpěvem žalmů i lidových písní … Bývá zvykem nechat jedno prostřené místo u stolu volné pro Elijáše nebo jako symbolickou připomínku všech židů, kteří dosud žijí v nesvobodě.“33)

PRAKTICKÁ ČÁST

Ortodoxní judaismus

Jako příklad toho, jak biblické židovské svátky dodržují ortodoxní židé, je vhodné uvést výběr z rozhovoru s paní Zuzanou Peterovou. Z jejího striktního dodržování svátků je zřejmé, že si na tradici silně potrpí a vede k tomu i své potomky. České prostředí pro ně židovské tradice příliš „nezdeformovalo“. Lze usoudit, že tomu tak je i pro ostatní židy, kteří se řadí mezi ortodoxní.

Zuzana Peterová

Prvním respondentem, vybraným pro tento výzkum, se stala paní doktorka - psychoterapeutka a trenérka paměti Zuzana Peterová. Paní Peterová pochází z ortodoxní židovské rodiny, tudíž od útlého dětství byla vedena k dodržování židovských svátků. Má čtyři děti (dva syny a dvě dcery), z nichž nejstarší syn David je rabínem v pražské Jeruzalémské synagoze, mladší syn Jakub pak zastává funkci tak zvaného „mažgiacha“34). Dvě dcery, dvojčata Ester a Rút jsou studentkami čtvrtého ročníku střední školy. Velikým koníčkem paní Peterové je psaní knížek, kterých už vydala celkem 14. V současné době pracuje paní Peterová na Židovské obci v Praze a dále také v Hagiboru35). Paní Peterová byla velice ochotná a podrobně líčila, jak probíhá slavení těchto svátků v její rodině a také zmínila, že v tyto dny si ortodoxní židé berou dovolenou, nebo nepracují a bohoslužby se řídí podle západu slunce. Byla dotázána, jak to mají židovské děti se školní docházkou o svátcích. Odpověděla, že pokud chodí do židovské školy (jako jsou Lauderovy školy36)), tak svátky striktně dodržují, pokud však navštěvují běžnou školu, v době slavení svátků sem nechodí alespoň jeden den.

O prvním svátku Roš-hašana mají Peterovi doma jako tradiční pokrm rybu, med, barchesy a granátové jablko. Rybu prý jedí, protože chtějí být i v nadcházejícím roce „hlavou“, tedy stále se vzdělávat a být moudrými. Kniha Židovské svátky37) uvádí ještě další symboliku ryby - „rozmnožit se jako ryby ve vodě“. Med a granátové jablko pak představují symboly sladkosti, ve které se má nést i nastávající rok. O beraním rohu Šofaru se paní Peterová vyjádřila tak, že probouzí věřící z mravní ochablosti a především připomíná smlouvu, kterou uzavřel Hospodin s Mojžíšem na hoře Sinaji.

Kuchyně na Roš-hašana je opravdu pestrá. Mezi tradiční jídla (resp. pokrmy podávané v tento svátek) se řadí medový dort, jablečný koláč, pečený řepový salát s kmínem a koriandrem, horký a sladký pokrm z mrkve, dušený pórek či datlovo kokosové rolky.38)

Po Novém roce následuje deset dní pokání, kdy člověk zpytuje své skutky a nesplněné sliby a přichází se omluvit Bohu. Desátý den vrcholí svátkem Jom Kipur (občas také zvaný jako Šabat Šabatů - patří mezi největší a nejvýznamnější svátky). Paní Peterová vyjmenovala, co vše nesmějí židé dělat v době půstu - nejí, nekoupou se, nenosí koženou obuv, nemilují se a nepoužívají kosmetické přípravky, aby před Nejvyššího předstoupili ve svojí přirozené podobě. Následují provolání (Viduj). Paní Peterová vylíčila podstatu těchto dnů, tudíž, že se modlí za to, aby je Nejvyšší zapsal do Knihy života nebo do Knihy smrti. Bůh zkoumá, jak se chovají a proto je pro židy těchto 10 dnů tolik důležitých. Podstatu provolání Viduj paní Peterová vysvětlila prostřednictvím citátu: „V Tóře je psáno, že ten, který hřeší a který moc přemýšlí a chtěl by se tak a tak napravit, tento člověk je ještě víc pro toho Pána Boha ceněný, protože se tak strašně moc chce napravit.“39)

Ihned po Jom Kipuru nastává poutní svátek Sukot. V rodině Peterů tento svátek slaví jako většina židů, tedy, že doma na dvorku postaví suku, neboli svatostánek, a zde pak spolu tráví následující dny. Když byla paní Peterová dotázána, zda tráví v suce celý týden, po který svátek trvá, tvrdila, že zbožní židé by zde měli strávit alespoň jednu noc, ona sem však chodí pouze jíst. Bývá také zvykem do suky pozvat přátele, kteří nemají možnost postavit si svoji vlastní, tak jak se tomu občas stává i v Čechách, například kvůli sousedům, kteří jsou proti slavení tohoto svátku. Tento problém se dá řešit také tím, že navštíví suku, nacházející se v Hagiboru, či na Židovské obci, kde jsou přítomny hned dvě. Paní Peterová také zmínila náročnost stavby suky, kde je důležité, aby byl stánek správně upevněn a aby i materiál, kterým se suka upevňuje, jako jsou především hřebíky, byly košer. Celý tento proces je velice náročným, také proto, že střecha suky má být tvořena z tak zvaných „Čtyř druhů. Tyto Čtyři druhy představují čtyři druhy ratolestí, kterými má být suka zakryta, jsou jimi větve z palmy a vrby, myrta a citrusový plod.

O dalším svátku Pesachu se prý špatně říká, že je křesťanským svátkem (někteří lidé i publikace ho hromadně označují jako Velikonoce). Paní Peterová vylíčila, jak ve svátek nekvašených chlebů vždy z domova seberou kvašené potraviny (chamec) a prodají je rabínovi, který je buďto dále prodá „nežidovi“ a nebo se ukryjí do sklepa a po skončení Pesachu se opět vrátí do domácnosti. Kontrolu, zda v domě nezůstalo kvašených potravin, provádí zmíněný mažgiach, v případě paní Peterové její syn. Nejenom o Pesachu, ale celkově židé používají speciálního nádobí pro přípravu pokrmů, kde se řídí hlavní zásadou oddělit masitou potravu od mléčné. Před Pesachem a při koupi nového nádobí se musí vzít do lázně Mikve, kde je rituálně očištěno.40) V rodině Peterů však také používají speciálního nádobí, které je určené pouze pro Pesach. Od ostatního nádobí se nijak zvláště neliší, až na sederovou mísu, na které je přesně vyznačeno, které pokrmy se zde mají nacházet. Přítomnost těchto pokrmů paní Peterová vysvětlila tak, že vejce se zde nachází pro svoji celistvost, hořké byliny, kvůli připomínce otroctví židů, ovoce, mandle a víno pro svoji barvu, která se podobá maltě, ze které židé vyráběli cihly v egyptském zajetí. Při sederové večeři se čte Hagada, kdy se nejmladší člen rodiny ptá otce (nebo toho, kdo vede sederovou večeři, většinou někdo zkušený): „A čím se liší tento večer od večera předešlého?“

Liberální (reformní) judaismus

Dle vlastních slov respondentů Julie B. a Davida B. by se zařadili mezi liberální židy. Lze tedy na jejich příkladu demonstrovat liberální judaismus.

Na webových stránkách Židovské liberální unie v České republice41) se lze dočíst, že liberální (reformní) judaismus je napadán jak ortodoxními tak i sekulárními židy. Jedná se prý o “… ,snadné a výhodné náboženství´, které se přizpůsobuje, jak se mu to hodí.„ Míra dodržování svátku závisí (dle této stránky) na svědomí jedince.

Julie B. a David M.

Dalšími našimi respondenty byli Julie B. se svým příbuzným Davidem M. Julii je 32 let a zabývá se moderním šperkařstvím a s manželem mají makléřskou firmu. Julie má syna Maxe, který od letošního roku navštěvuje 1. třídu Lauderových škol42), kde již chodil do mateřské školy. Na Lauderově škole Julie maturovala. David je budoucím studentem rabínské školy, v současné době dokončuje studium religionistiky a judaistiky v Praze a již nyní vede bohoslužby. Oba se charakterizují jako „liberální židé“.

Nejprve nám oba zdůraznili, že je důležité rozlišovat odlišnost přístupu ultraortodoxních, ortodoxních, konzervativních a liberálních židů. Také kladli důraz na to, že pro mnoho lidí není židovství jen pouhým náboženstvím, nýbrž jde především o to, že se ti lidé hlásí k nějakému národu – jde tedy o začlenění se do určité společnosti a o způsob života. Dále nám vyprávěli o reformním judaismu, který se snaží o sounáležitost lidí, aby došlo ke společnému slavení svátků, protože je v ČR po holocaustu a komunismu židovská společnost „stigmatizovaná prožitým traumatem“. Reformní judaismus má odlišný přístup k židovské tradici než ortodoxie. Není normativní, co se židovského náboženského zákona (halachy) týče, „asimilaci“ nechápe v negativním, ale pozitivním světle, jako výsledek setkání a vzájemného obohacení, za existence hranic daných zdravým rozumem (úcta k židovské tradici). Mnoho reformních aktivit se zaměřuje ekologicky.

Židovské biblické svátky by se laicky daly rozdělit do dvou skupin: „veselé“ a „smutné“. Tedy svátky, při kterých se lidé veselí a oslavují (Pesach, Sukot, Šavuot) a svátky, kdy dochází u lidí k pokání (ale ne v křesťanském slova smyslu), tedy k návratu k upřímnosti k Bohu. (Roš hašana a Jom kipur)

Židovské svátky se slaví jak doma, tak i v synagoze, kde se snaží mimo jiné o vytvoření podmínek pro děti – přiblížit jim svou židovskou identitu (např. učení Tóry „zábavným způsobem“). Všechny svátky mají nějakou symboliku a své rituály.

Samotné svátky slaví v kruhu rodinném a zásadní jsou první dny svátků. Jak říkají encyklopedické publikace o judaismu, svátek Pesach symbolizuje svobodu (vynětí z otroctví). Zde hraje velikou roli zapojování dětí do slavení, tedy kdy se hraje hra, že dítě pokládá otázky a jedná se zde o předání znalostí dítěti. Slaví se četbou textu Hagady (v reformním judaismu je možnost o proložení Hagady poznámkami a problémy ze současného světa). Pesach je „svátek nekvašených chlebů“, to znamená, že se všechny kvašené výrobky musí spotřebovat před začátkem tohoto svátku či se ty výrobky dají na předem vymezené místo. Během tohoto svátku je důležitá „duševní očista“. Jak popisuje tento svátek kniha Židovské svátky43), během Jom kipuru člověk přijímá nový rok a drží celodenní půst. Jsou zde například určitá omezení v používání kosmetiky či platí zákaz nošení kožené obuvi. Pro svátek Roš hašana je typické jablko s medem, které symbolizuje, že život je sladký. Rituálem je odhazování drobečků chleba do řeky – dochází k očištění od hříchů, které se odplaví. U svátku Sukot (přebývání ve stáncích) jsou v Čechách těžké podmínky, především se stavěním stánků. Tento svátek je důležitý z hlediska trávení času s lidmi.

Ateistický judaismus

Ateistický judaismus lze chápat obdobně jako ateistické křesťanství. Pod tímto názvem si lze představit většinu obyvatel České republiky a to, jak slaví svátky jako Vánoce, Velikonoce apod. Pro většinu těchto osob to jsou dny, kdy dochází k určitému střetávání se s rodinou, obdarovávání se dárky, probíhají určité tradice. Hlubší význam, který se za těmito svátky skrývá, ovšem bývá „opomenut“ až „zapomenut“. V žádném případě toto označení nemá žádný hanlivý podtext.

V této práci tuto skupinu židů zastupuje Michael.

Michael

Michael je třiadvacetiletý student vysoké školy. Je také podnikatelem v oboru pánské módy. O svém židovském původu se dozvěděl přibližně ve čtrnácti letech, kdy mu zemřel dědeček, který byl žid. O tom se však nikdy nezmínil a díky zkušenostem z války a komunistickému režimu svůj původ tajil.

Po smrti dědečka se Michael spolu se svým otcem začali zajímat o židovství blíže. Jako teenager tomu Michael nedával moc velký význam. Až ve svých devatenácti letech začal být více zainteresován. Zaregistroval se na židovské obci v Praze. Byla mu položena otázka, zda by se, při případném sčítání lidu, přihlásil k judaismu. Po chvilce přemýšlení odpověděl, že ano. Po zhruba dvou týdnech svůj úsudek změnil, nejspíše by prý označil kolonku ateista.

Michael vyprávěl, jak on a mladí lidé židovského vyznání v Praze dodržují svátky. Z důvodu toho, že jeho působení na tomto poli je relativně mladé a se svátky se teprve seznamuje, chodí slavit svátky na židovskou obec, kde vidí, jak by se co mělo. Zde se stýká hlavně s lidmi ve své věkové kategorii, židovskou obec navštěvuje tedy i z důvodu přátelství mezi nimi.

Byl dotázán, jak se tam tedy slaví jednotlivé svátky. Přiznal ale, že tím, jak židovských svátků je mnoho, zatím mu všechny splývají v jeden velký chumel. Všechny ovšem mají jedno společné: je zde spousta jídla („košer strava“) a hrají se zde různé hry. Pravidlům je prý občas složité porozumět, ale vždy to nějak zvládnou. Pro ortodoxnější skupinu (cca vždy tak 10 osob) tam probíhá ještě další průprava, ale více osob je tam „laická“. Pro tyto lidi svátky tedy slouží spíše k přátelskému kontaktu a povídání si s lidmi v obci. Mimo obec mladí tyto svátky tolik neprožívají.

Slavení svátku mimo obec je pro Michaela složité. Jedním z důvodů je to, že v Čechách nejsou nastaveny optimální podmínky (tedy i pro ostatní židy). Další překážkou je, že Michaelova sestra a matka se s židovstvím neztotožnily. Při Pesachu tedy s otcem nepožívají žádné kvašené potraviny a nic takového ani nekupují, ale je složité to, že obě členky rodiny toto neslaví. Proto při těchto svátcích „co patří těm dvěma, pro nás neexistuje“ a domov se tedy rozdělí na dva „tábory“.

Pro tuto chvíli Michael biblickým židovským svátkům nepřikládá žádnou symboliku. Bere je úplně stejně, jako většina z nás bere například Vánoce či Velikonoce. Je to tradice, u které symboliku sice známe, ale citově nás nechává „chladnými“.

Sekulární judaismus

Sekulární judaismus se dá charakterizovat obdobně jako ateistický judaismus - jsou to synonyma. K rozlišení zde dochází z důvodu odlišení respondentů a jejich „důvodů“ k sekulárnosti. Michael, který je zde charakterizován jako ateistický žid, pochází z rodiny, kde judaismus nebyl „denním chlebem“. Judaismus proto v něm není tolik zakořeněn.

Oproti tomu Johnathan Marks a Jonathan Olti pocházejí z židovských rodin a židovství je každý den „obklopuje“. Jejich „důvody“ k sekulárnosti jsou tudíž odlišné od těch Michaelových.

Johnathan Marks

Johnathan Marks se narodil v Anglii. V Izraeli žije od roku 1990. Dnes je mu 46 let a sám sebe popisuje jako velmi sekulárního žida. V současné době je nezaměstnaný, ale jeho oborem je marketing v oblasti high-tech sektoru.

Na Jom Kipur se město prakticky zastaví, takže zde není moc co dělat. Johnathan se přiznal, že v tento den odpočívá nebo navštěvuje své přátele. Loňský rok například odjel navštívit rodiče do Anglie. Spousta lidí v Izraeli, včetně Johnathana, na Jom Kipur přispívá na charitu. A co se týče jídla – pouze snídaně a pití vody.

Na Roš ha-šana Johnathan pořádá malou párty pro pár přátel. Nedrží žádné rituály a ani nechodí do synagogy. Je to pro něj pouze čas odpočinku a zábavy. Ale spousta židů tento velký svátek bere velmi vážně.

Sukot Johnathan nedodržuje. Je pro něj sice opravdu hezké vidět po celém městě spoustu malých stanů, ale tento svátek je prý spíše pro děti. Na Pesach jí Johnathan úplně normálně – např. těstoviny a dokonce i kvašený chléb. Rodiče v Anglii ale stravovací zásady tohoto svátku dodržují. Johnathan sám pak nemá vůbec košer domácnost.

Šavuot Johnathan neslaví. Loňský rok byl v cizině a ten letošní sice zůstává v Izraeli, nic však neplánuje. Uvidí, zda ho někdo pozve na večeři, ale sám se nic nechystá organizovat.

Sederová večeře obvykle probíhá v kruhu rodinném, ale jelikož má Johnathan rodinu tak daleko, vždy je pozván přáteli k jejich rodinám. Tam proběhne celý rituál, ale na konci si dají mléčný dezert, který není tak úplně košer. „Určitě“ to ale je po více než hodině.

Jonathan Olti

Johnathan Olti se narodil v Izraeli. Je mu 36 let. Sám sebe popisuje jako sekulárního žida. Pracuje jako analytik pro penzijní společnost. Je studentem MBA. Po otci také zdědil malou rodinnou firmu, která se zabývá výrobou hraček.

Na Jom Kipur Jonathan drží tradiční půst. Do synagogy chodí ale pouze jednou denně – ráno, protože to po něm požaduje jeho matka. Nemá to rád, jelikož je tento svátek velmi „depresivní“ a židovské svátky většinou bývají veselejší.

Roš ha-šana je rodinný svátek. Jonathan s rodinou připraví velikou oslavu a jdou do synagogy. Tento svátek má velmi rád (oproti Jom Kipuru). Připravují se jablka s medem. Místní židovská komunita na tento svátek pořádá různé akce – loňský rok zde byl koncert.

Tradice suky na Sukot se udržuje jen pro děti a silně nábožensky založené lidi. Když byl Jonathan malý, jeho otec jemu a sourozencům postavil dřevěnou boudičku pokrytou dekou. Bylo to prý velmi zábavné – jíst venku, spát venku atp. Dnes už tuto tradici ale Jonathan neslaví. Když ale půjdete do košer restaurace, pak tam budou připravené suky, ve kterých se budete moci najíst.

Šavuot Jonathan vnímá jako svátek, který slouží pro setkání s přáteli, který není tolik rodinně založený (jako např. Pesach). Na tento svátek se oblékne do bílého a jde s přáteli na večeři – zde se nepodává maso, je to mléčná večeře se spoustou sýra (saláty se sýrem, koláče se sýrem, mléčný dezert, …).

Na Pesach Jonathan moc košer nedodržuje. Ale letošní rok se přidal ke své spolubydlící, která to chtěla košer prožít. Proto jedli celou dobu rýži – ta sice podle spousty lidí košer není, ale podle Jonathanovy matky je v pořádku. Ne sederovou večeři už ale Jonathan obvykle jezdí zpátky domů. Letošní rok navštívili bratrance, který se na podzim vrátil z USA. Je ultraortodoxní, proto vše muselo být velmi precizně provedené a tím pádem, jak Jonathan přiznal, i dosti nudné. Vše pak zlepšil zpěv tradičních písní. Nesměla chybět ani návštěva synagogy.

ZÁVĚR

Cílem této práce bylo zodpovězení výzkumné otázky: „Jak se v dnešní době (21. století) dodržují biblické židovské svátky?“

Biblické židovské svátky vyvozují svůj původ a tradici z Tóry. Nikde ale není psáno, že ten a ten den, se musí dělat to a to. Záleží proto na tradici, kterou daná židovská rodina dodržuje, jakou si vytvořila. Jeden obecný koncept slavení neexistuje a vzhledem k faktu, že pro odvození těchto svátků musí člověk „číst mezi řádky“, ani existovat nemůže, neboť různí lidé si mohou vykládat věty po svém. Převládají ale společné rysy: důraz na rodinu a přátele, společenský kontakt a tradiční pokrmy.

Z geografického hlediska česká kultura na proměnu judaismu nezapůsobila nikterak důrazně. Židé byli po dlouhou dobu separováni od ostatního obyvatelstva, většina se tedy ani nesnažila a nemohla proniknout do české křesťanské tradice, vliv české křesťanské kultury je proto relativně krátký. Nelze opět ale vyloučit rodinnou tradici. Vše je tady se vším propojeno. Rodiče v dnešní době nechtějí ochudit své děti o Ježíška, o kterém si vyprávějí děti ve školce, proto například slaví jak Chanuku, tak i křesťanské Vánoce. U ortodoxních či ultraortodoxních židů se s tímto ovšem nesetkáte. Může se tedy stát, že žid v České republice bude slavit svátky důsledněji, než žid v Izraeli. Rodina ho k tomu vedla a předala mu hlubší židovské zakořenění.

Na dodržování biblických židovských svátků nemá tak velký vliv prostředí, ve kterém žid žije. Důležitější je to, k čemu ho vedla rodina a jak hlubokou „víru“ si daná osoba odnesla. Izrael může dodržování svátků jen ulehčit, nikoliv prohloubit či zvýšit důslednost dodržování.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Knižní zdroje:

  • Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona : (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 12. vyd., (3. opr. vyd.). Praha: - Česká biblická společnost, 2006. str.3. ISBN 80-858-1042-5.
  • DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry - Patnáct biblických zamyšlení. Praha : P3K, 2005. ISBN 80-903584-1-1.
  • DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství P3K, 76 s. ISBN 80-903584-3-8.
  • FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. v čes. jazyce vyd. 2. Praha: Prostor, 1999, 194 s. Náboženské tradice světa, 2. titul. ISBN 80-851-9095-8.
  • KEENE, Michael. Světová náboženství. Vyd. 1. Překlad Petr Kyncl. Praha: Knižní klub, 2003, 192 s. Vědět a znát. ISBN 80-242-0983-7.
  • LANCASTER, Brian. Judaismus. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group - Ikar a Knižní klub, 247 s. ISBN 80-720-2704-2.
  • MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 1999, 156 s. ISBN 80-213-0507-X.
  • NOSEK, Bedřich a DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.
  • PAVLINCOVÁ, Helena. Slovník: judaismus, křest̓anství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.

Internetové zdroje:

  • Židovské svátky [online]. fzo.cz [citováno 8. 06. 2014]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/

Odborné publikace:

Zdroje použitých obrázků:

—-

Počet shlédnutí: 185

2) , 21) , 37) , 43)
DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství P3K, 76 s. ISBN 80-903584-3-8.
3) , 20)
FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. v čes. jazyce vyd. 2. Praha: Prostor, 1999, 194 s. Náboženské tradice světa, 2. titul. ISBN 80-851-9095-8.
4) , 27)
LANCASTER, Brian. Judaismus. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group - Ikar a Knižní klub, 247 s. ISBN 80-720-2704-2.
5)
REICH, E. God of judgment, god of compassion: A reading of The Rosh Hashanah service. Judaism. The Free Library. 1997 American Jewish Congress 05 Aug. 2014 http://www.thefreelibrary.com/God+of+Judgment%2c+God+of+compassion%3a+A+reading+of+the+Rosh+Hashanah...-a020119160. Dostupný z databáze odborných časopisů THE FREE LIBRARY
6)
KEENE, Michael. Světová náboženství. Vyd. 1. Překlad Petr Kyncl. Praha: Knižní klub, 2003, 192 s. ISBN 80-242-0983-7.
7)
NOSEK, Bedřich a DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.
8)
DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry - Patnáct biblických zamyšlení. Praha : P3K, 2005. ISBN 80-903584-1-1.
9) , 30) , 33)
PAVLINCOVÁ, Helena. Slovník: judaismus, křest̓anství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.
10)
MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 1999, 156 s. ISBN 80-213-0507-X.
11)
svátky sebezpytování, usmíření
13)
Šofar = trouba ze zvířecího rohu (nejčastěji beraního).
16)
LANCASTER, B. Judaismus, Praha: Euromedia Group - Ikar; Knižní klub, 2000. ISBN 80-7202-704-2, str. 133-139
17)
PAVLINCOVÁ, Helena. Slovník: judaismus, křest̓anství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6, str. 90
18)
Liturgie = řád bohoslužeb v synagoze.
19)
Tašlich = obřad, kdy se židé zbavují svých hříchů
22)
Slichot = ranní omluvné modlitby, prosba o odpuštění; str. 40.
23)
DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství P3K, ISBN 80-903584-3-8.
24)
tyto šaty se nazývají Jidiš kilt
29)
Schach = vrstva přírodního materiálu, v Izraeli - palmové větve či rákosové rohože, u nás - větve jehličnanů.
31)
Hagada = kniha, ve které je převyprávěn příběh o vyvedení Židovského národa z Egypta
34)
Mažgiach = člověk, jehož úkolem je dohlížet na dodržování zásad přípravy košer jídla
35)
Domov sociální péče Hagibor poskytuje sociální služby seniorům, kteří přežili holokaust. Více na http://www.dsphagibor.cz/cs/
38)
[online] http://www.myjewishlearning.com/jewish-recipes/index.shtml ve vlastním překladu [citováno dne 14. 8. 2014].
39)
Výrok rabína, učitele respondentky.
41)
[online] http://www.zlu.cz/judaismus.html citováno dne 28.7.2014
42)
Lauderovy školy se sestávají ze tří škol: mateřské školy, základní školy - 1. stupně a osmiletého gymnázia, které představují vzdělávací projekt Židovské obce v Praze
judaismus1030l2014.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:30) (upraveno mimo DokuWiki)