Rozdíly mezi dodržováním šabatu v ČR, USA a Polsku

Bartošová Hedvika, Hornychová Tereza, Novák Jakub, Szenová Simona. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013. http://www.hks.re/wiki/judaismus_-_kasrut

V čem se liší jídelní návyky liberálních židů během šabatu v rozdílných geografických lokalitách? ¹⁾

Judaismus je nejstarší náboženství světa, které dalo vzniknout křesťanství, a taktéž islámu. Každý příslušník tohoto náboženství je zavázán určitým pravidlům a předpisům, jež jsou uvedeny v hebrejských biblických knihách (Tóra a dále ústní výklad psaného textu).

Záměrem práce je objasnit termíny jako je judaismus, kašrut, šabat a jeho rozdílné dodržování dle geografické polohy. Práce má část teoretickou, která nás seznamuje s historií judaismu a s pravidly kašrutu a dále část praktickou, která je zaměřena našemu výzkumu. Ovšem hlavním cílem je zodpovědět naši výzkumnou otázku, která zní: V čem se liší jídelní návyky liberálních židů během šabatu v rozdílných geografických lokalitách?

K tomuto tématu existuje široké spektrum písemných pramenů, které se přímo či nepřímo týkají výzkumné otázky. Jedna ze základních knih je Praktický judaismus od Rav Jisrael Meir Lau Praktický judaismus²⁾, kde nás autor nejprve seznamuje se zákony, které jsou obsaženy v Tóře (prvních pět knih hebrejské Bible) v celkem šesti stech třinácti přikázáních. Ukázkou absolutní odevzdanosti Žida je dodržování těchto zákonů do posledního detailu. Dále popisuje tři základní zákazy konzumace masa - konzumace masa nekošer druhů zvířat; konzumace masa košer (košer znamená povolený, řádný, čistý nebo akceptovatelný)³⁾ druhů zvířat v případě, že zvíře uhynulo, nebo byla šchita (rituální porážka zvířat podle židovských náboženských předpisů)⁴⁾ provedena nesprávným způsobem a konzumace masa košer druhu zvířete, kdy šchita byla provedena řádně, ale bylo po ní zvíře nalezeno vážně zraněno nebo nemocné.

Izraelští autoři Gavri’el Sivan a Ja’akov Newman a jejich publikace Judaismus od A do Z Judaismus od A do Z⁵⁾ nám byli také bohatým zdrojem informací. V této encyklopedické příručce jsou čtenáři seznámeni se všemi důležitými pojmy, termíny a skutečnostmi, které jsou nezbytné pro pochopení a studium judaismu, tedy židovského náboženství, jeho tradic, historie nebo také života Židů v Izraeli či diaspoře. Podle těchto autorů není důvodem dodržování kašrutu (židovských pravidel týkajících se jídla) ani tolik hygiena, jako spíše prosté poslouchání Boha. Je pevně stanoveno, jaké druhy savců, ryb a ptáků smí Židé konzumovat. Jedná se o přežvýkavé sudokopytníky, z ptáků je povolena domácí drůbež, naopak nesmí se konzumovat mrchožrouti a draví ptáci. Ryby musí mít ploutve a zároveň šupiny a nesmí být dravé. Nicméně i zvířata, která Židé smějí konzumovat, se pro ně mohou stát zakázanými, pokud jeví známky nemoci. Dále je přísně zakázáno konzumovat jakoukoli mršinu, tedy nalezené mrtvé zvíře. Hlavním pravidlem kašrutu je přísné oddělení masité a mléčné stravy, a to jak při jejich přípravě, tak konzumaci. Stejně striktně je rozlišeno vše, co s tímto jídlem přichází do styku, tedy příbory, talíře, utěrky atp. Je také pevně stanoven interval, jaký musí uplynout mezi konzumací masité a mléčné stravy, nicméně tato praxe se liší v různých komunitách. Sami Židé dle Sivana a Newmana u dodržování kašrutu zdůrazňují především výchovné důsledky. Dětem slouží jako neustálá připomínka židovství. Je pro ně součástí zcela odlišného životního stylu.

Velice zajímavým pramenem byl dokumentární film s názvem Duchovní kuchyně: Judaismus. Tento dokument divákovi přibližuje základní a zajímavé informace o židovské kuchyni. Je seznámen s pravidly, rituály a obřady týkajících se stolování jak v běžném životě, tak při významných svátcích jako je například Šábes. Tento svátek je po celém světě dodržován na stejných principech, liší se pouze v surovinách, které jsou přizpůsobeny místním podmínkám (např. Na Ukrajině - brambory, fazole, Dálný Východ - rýže). Záznam dále například informuje o pravidlech alkoholu. Ten mají Židé povolený, pokud je vyráběn správným, kosher způsobem. U tvrdého alkoholu musí být nejprve zkontrolovány vstupní suroviny a technologie výroby. Co se týče vína, může být vyráběno pouze zbožným Židem. Mohou se ho dotýkat jen zbožné ruce. Ke konci dokumentu jsou diváci upozorněni, že kosher (od slova kasher = správný, co je správné je uvedeno v Tóře) neznamená, že se hned jedná o typické izraelské pokrmy. Kosher může být i sushi, čína či francouzská kuchyně, pokud je vše připravováno tím správným způsobem. ⁶⁾

Jelikož jeden člen naší skupiny má přítele pracujícího na pražské židovské obci, bylo pro nás snadné získat respondenty, kteří byli velice ochotní, poskytli nám informace a tím velmi přispěli do našeho výzkumu. Hlavním zdrojem informací byl muž jménem Antonín. Byl velice otevřený k zodpovězení veškerých našich otázek. Mimo jiné měl během onoho tábora tu čest potkat se se samotným Karolem Sidonem - Vrchním zemským a pražským rabínem. Zaměřil se však na pozorování jídelních návyků hlavně během šabatu.

Pro účely naší práce bylo využito několik metod sběru dat. V teoretické části jsme získávali informace studiem oficiálních dokumentů. Tyto informace byly poté nápomocné při přípravě na praktickou část našeho výzkumu.

Pro teoretickou část výzkumu byla zvolena kvantitativní metoda studia oficiálních dokumentů, a to především knihy a dokumentární filmy zaměřené na židovské zvyky a tradice, které nám poskytly informace k rozšíření znalostí o daném tématu. Jelikož se jedná o odborné publikace, poskytnuté informace jsou důvěryhodné a nezkreslené.

Pro praktickou část výzkumu byly zvoleny kvalitativní metody - osobní rozhovor a strukturovaný dotazník.

Osobní rozhovor byl předem připraven tak, aby bylo možné ho v průběhu konverzace prokládat o doplňující otázky. Tento rozhovor pořizovali dva členové našeho týmu, a to z důvodu lepšího pocitu a důvěry respondenta.

Strukturovaný dotazník se skládal z 12 otázek. Ty byly formulovány tak, abychom získali co nejpřesnější odpověď. Získané informace byly bohaté díky otevřeným otázkám.

Judaismus je jedním z monoteistických náboženství. Dle tohoto učení nemá být Bůh nijak vyobrazován, ani nemá být vyslovováno jeho jméno. Bůh „je ten, který je“. Podle tradice jsou zakladateli judaismu Abraham a jeho potomci Izák a Jákob. Základem židovské víry je Starý Zákon a Proroci, protože právě prostřednictvím proroků Bůh promlouval. Dějiny a čas vnímá judaismus lineárně. Dále klade velký důraz na bohabojnost, ale zároveň lásku k Bohu, lásku k druhému člověku a také pravidelný rytmus práce – 7. den má sloužit k odpočinku. Pro Židy je tímto dnem sobota. Respektive doba od pátečního večera do večera sobotního. Židé věří v posmrtný život. Na rozdíl od Křesťanů nespatřují v Ježíši Kristovi spasitele, stále očekávají příchod Mesiáše – zde židé nejsou jednotného názoru v tom, jak bude Mesiáš vypadat – jestli jím bude jedna osoba, nebo třeba nějaká mezinárodní organizace.

Důležitou stavbou pro židy byl Chrám v Jeruzalémě vybudovaný králem Šalamounem roku 960 př.n.l. Zde se odehrávala hlavní bohoslužba a při velkých svátcích se zde scházeli židé i z velmi vzdálených oblastí. Po zničení Chrámu se bohoslužby a výuka přesunuly do synagógy. Ta byla i místem setkávání židů. Na rozdíl od Chrámu se v synagóze nepřinášejí oběti Hospodinovi. Synagóga musí být vždy obrácena směrem k Jeruzalému. Na místě bývalého chrámu dnes stojí Omarova mešita a mešita Al-Aksa, z chrámu dnes zůstala jen Zeď nářků. Židé se zabývali především finančními transakcemi – zástava, lichva (souvisí to s jejich vyčleňováním ze společnosti). Není ale pravdou, že by Židé jako takoví byli bohatou skupinou, u většiny z nich tomu tak nebylo. I tak byl úspěch některých židů důvodem k antisemitismu – ten se nejvíce projevil ve 30. letech 20. století – v Německu začal být židovský majetek zabavován.

Pronásledování židů má své počátky již ve starověku. Na počátku našeho letopočtu židé a křesťané drželi pospolu, nicméně později vzájemné vztahy značně ochladly a naopak začalo docházet ke střetům mezi těmito dvěma skupinami. Zatímco Ediktem milánským se z křesťanství stalo státem povolené náboženství, o judaismu to bohužel neplatilo. Např. konvertování k judaismu se trestalo smrtí. Další protižidovská opatření přinesl i Justiniánův kodex z r. 534. V 16. století začala vznikat první ghetta – části města, kde byli židé nuceni žít odděleně od ostatních obyvatel. Dále museli mít židé nějaké viditelné označení – část oděvu, aby bylo poznat, že jsou židé. V 18. století za vlády Karla VI. byl dokonce zákonem přísně regulován počet židů, kteří směli žít v Čechách a na Moravě. S pronásledováním židů souvisejí také pogromy. Pogrom = jakékoli násilné vystupování proti Židům. Označení pogrom pochází z ruštiny, protože právě na území Ruska a Ukrajiny probíhaly tvrdé protižidovské útoky už od 17. století. Nejznámějším pogromem je tzv. Křišťálová noc – útok nacistů proti židům v listopadu 1938. Byly při něm zničeny tisíce židovských obchodů, vypáleny synagógy a desítky tisíc židů byly odvlečeny do koncentračních táborů. Křišťálová noc urychlila zabavování židovského majetku Němci.

Původním domovem židů byla dnešní Palestina a Izrael. Několikrát byli židé nuceni svoji zem opustit, a proto tvoří ve světě mnoho diaspor. Židé se o návrat do své země snažili mnohokrát, ale byli z ní opakovaně vyhnáni. Počátky obnovy židovského státu byly zaznamenány ve druhé polovině 19. století, ale židovský stát Izrael byl vytvořen až po 2. světové válce roku 1948. Mnoho židů se do Izraele vrátilo (byli to hlavně židé ze států bývalého SSSR), nicméně největší absolutní počet židů dnes vykazuje USA. To ale před 2. světovou válkou neplatilo, tehdy žilo nejvíce židů v Německu a Polsku. Dnes se k židovství hlásí asi 16 mil. lidí, z nichž více jak třetina žije v USA – velký podíl na tom mají 2 mil. ruských židů, kteří do USA emigrovali v 80. letech 19. století. Na druhém místě, co do absolutního počtu židovského obyvatelstva, je Izrael se zhruba 4,5 mil. židů, na dalších místech je pak Francie, Rusko a Ukrajina. Židovské osídlení Čech a Moravy se datuje přibližně do 8. stol.n.l., ale první písemné zmínky o něm jsou až z 10. stol.n.l. Vzhledem k velkým geografickým změnám pobytu, ke kterým se musel židovský národ tolikrát uchýlit, se také měnily jídelní návyky těchto lidí. Během pronásledování totiž nebylo možné jíst stejné pokrmy jako v dobách míru. Židé byli o dost chudší a tím pádem se dostávali do situací, kdy nebyl dostatek takzvané košer stravy. Nejen to. Dostávali se do situací, kdy nebyl dostatek jakékoliv stravy. Proto přišli na řadu rabíni, kteří v těchto krajních situacích dovolovaly jakési vyjímky. Postupně se začaly povolovat nekošer potraviny a v dobách největších krizí i jakékoliv potraviny. Pokud jde totiž o otázku života a smrti, židé mohou jíst cokoliv, aby předešli vyhladovění.⁷⁾

Judaismus datuje počátek letopočtu ke stvoření světa, a proto je v roce 2013 v židovském kalendáři rok 5773. Židovský rok má dvanáct měsíců, ale sedmkrát za devatenáct let je vložen měsíc třináctý. Tóra nijak jednotlivé měsíce v roce nepojmenovává, jsou označeny pouze řadovou číslovkou. Nicméně během babylonského vyhnanství získaly měsíce ty názvy, pod kterými je známe dnes (adar..).

Židovská Bible neobsahuje Nový Zákon. Má tři hlavní části – Tóra, Proroci, Spisy. Bible popisuje dějiny izraelských (hebrejských) kmenů. Pět knih Mojžíšových (Tóra) popisuje osudy židů ještě předtím, než se dostali do země zaslíbené. První z těchto knih, Genesis, kromě stvoření světa hovoří také o životech praotců židovského národa. Podle ní Bůh zvolí Abraháma, aby vedl Izraelce do země zaslíbené. Na hoře Sinaj se pak Hospodin zjeví Mojžíšovi, kde mu dá na deskách vyryté své Učení – od té doby jsou Izraelci božím lidem. Bůh svému lidu posílá proroky, kteří je mají nabádat k životu podle Božího zákona. Lidé jsou za odklon od Boha a od správného způsobu života často trestáni, vždy se ale objeví naděje na lepší budoucnost – motiv ženy (vyvoleného národa) a jejího muže (Hospodina) – tato naděje je spojována s příchodem Vykupitele. Judaismus dále využívá Talmud, neboli Tóru ústní, jako výklad psaného textu a soubor tradičních předpisů k náboženskému životu. Talmud dělíme na halachu a hagadu. Halacha pojednává o řádném způsobu života, oproti tomu hagada líčí poučné příběhy. Židé taktéž mají kabalu, což je židovská mystická tradice. Jednou z mnoha oblastí, kterou ústní výklad Tóry upravuje, je židovská kuchyně.⁸⁾

Slovem kašrut se označuje soubor zásad pro přípravu jídel židovské kuchyně. Jak už bylo řečeno, zda je, či není potravina košer určuje Tóra. Existují 3 hlavní pravidla, týkající se kašrutu, první pravidlo přesně vymezuje povolená zvířata ke konzumaci, druhým pravidlem je zachování židovského způsobu porážky, tedy šchity a třetí pravidlo nakazuje přísné oddělení mléčné a masité stravy. Dalším druhem stravy je parve, které představuje zeleninu, ovoce, houby a další, může se konzumovat jak s mléčnou, tak s masitou stravou.

Dále existují další dva druhy potravin, ty ovšem nejsou povolené. Nazývají se trejfe a nevela. Trejfe jsou všechna zakázaná zvířata (masožravci, lichokopytníci a zvířata bez kopyt, dále plody moře, dravci, vepři a další). Za trejfe je považován i pokrm, který byl připraven za smíchání masitého a mléčného produktu. Za nevelu jsou považovány košer zvířata, která nebyla poražena správným způsobem, jsou tedy zakázaná ke konzumaci. ⁹⁾

Co se týče vymezení povolených zvířat ke konzumaci, koluje v nezasvěcené společnosti jistá „fáma“ o tom, že židé skoro nic jíst nemůžou, což samozřejmě není vůbec pravda. Mohou totiž jíst skoro to samé, co nežidovští občané. Jediným problémem totiž je zpracování masa a ostatních potravin, takže košer potraviny jsou dražší a hůře dostupné.

Mezi povolená zvířata patří téměř všechny druhy, které se v České republice běžně konzumují. Jsou to tedy přežvykující sudokopytníci (skopové, hovězí, kozí), zvěř jako zubr, jelen. U ptactva je povolena drůbež a holub. Všechno dravé a masožravé ptactvo je zakázáno. A pokud se jedná o ryby, jsou dovoleny všechny druhy, které mají šupiny a ploutve. Ovšem ryby i přesto, že jsou masité, mají výjimku! Není třeba je zbavovat krve jako u ostatních zvířat (bude vysvětleno o pár řádků níže) a navíc patří mezi parve potraviny. Židé mohou dokonce konzumovat i některé druhy kobylek. Vejce jsou košer, pokud pocházejí z ptáka, který je také povolený. U mléka platí stejné pravidlo jako u vajec – pokud je košer zvíře, je košer i jeho mléko.^{10) 11)}

Druhé pravidlo, jak už bylo řečeno, je o způsobu porážky, tedy šchitě. Tato speciální porážka se provádí tak, aby při ní zvířata trpěla jak fyzicky, tak psychicky co nejméně. Šchitu může provádět jen šochet, dospělý praktikující žid, který složil zkoušku o znalostech a dovednostech, co se šchity týče. Nůž, kterým se provádí šchita, musí být ostrý, jeho ostří hladké a nesmí se na něm objevit jakékoli vady. Pokud se s vadným nožem provede porážka, je neplatná. Nůž musí být ve stejně dokonalém stavu i po porážce, pak by totiž taky nebyla platná. Používají se 3 velikosti nožů, malé na ptactvo, střední na menší dobytek a velký na větší dobytek. Šchita samotná má 5 pravidel. První pravidlo říká, že porážka musí být provedena pouze jedním nepřerušovaným řezem, druhé pravidlo dodává, že se nožem musí řezat tam a zpět, aby se netlačilo na nůž shora dolů. Třetí pravidlo nakazuje šochetovi nechat po celou dobu porážky nůž odkrytý, musí si teda dávat pozor například na překrytí nože srstí. Bod číslo čtyři určuje přesné místo řezu – je jím oblast hrtanu a jícnu (musí se přetít), je vyhraněno přesné pásmo. Pokud šochet řízne moc blízko k hlavě, nebo moc blízko k tělu, je porážka neplatná. A páté pravidlo zakazuje jícen a hrtan vytrhávat po porážce. Po šchitě se musí vše důkladně zkontrolovat, kontrola má 4 hlavní body. Nejprve musí šochet zkontrolovat, jestli byly hrtan a jícen správně přeříznuty (nemusí být úplně, stačí větší část), kontrola se provádí hmatem a zrakem. Jak už bylo řečeno, nůž po porážce musí být pořád dokonalý, ostří hladké, bez jakékoli vady, či zubu – to je druhý bod kontroly. Všechny popsané činnosti byly úkolem šocheta, a tedy i součástí šchity. Třetí a čtvrtý bod šochet neprovádí. Pokud byla šchita provedena řádně, další kontrola se zabývá skutečností, jestli bylo zvíře opravdu zdravé, nebylo nemocné, nebo nebylo postiženo zraněním. Poté nastává už jen veterinární prohlídka, provádí se buď na vyžádání, nebo je-li to předepsáno zákony. ¹²⁾

S šchitou se pojí zákaz požívání krve, tudíž se musí odstranit do poslední kapičky. Hodně krve ze zvířete vyteče už při porážce (s hrtanem a jícnem se přetnou i tepny). Její finální odstranění se provádí tzv. melichou – maso se „umyje“ ve vodní lázni a poté je řádně nasoleno a opět omyto, tím se odstraní krev vsáknutá do masa. Druhý způsob umožňuje hned po první vodní lázni maso upéct nad otevřeným ohněm.

Třetí a asi i nejvíce zásadní pravidlo je přísné oddělení mléčné a masité stravy. Je jak zakázáno tepelně upravovat maso a mléko v jedné nádobě, tak je společně jíst, nesmí se jíst ani po sobě (musí uběhnout určitá časová lhůta, kdy je možno po masném pokrmu jíst mléčný). Ve správné židovské kuchyni tedy existují 2 druhy nádobí, příborů a dokonce i utěrek a v židovských restauracích a hotelech jsou i oddělené kuchyně. Důvodem pro oddělení nádobí je tzv. chuť, kterou po sobě masité a mléčné potraviny zanechávají, která se nesmí mísit, zůstává na nádobí i po obyčejném umytí. V nádobách, ve kterých se vaří masitá i mléčná jídla, nejsou košer, tudíž pokrm z nich uvařený je zakázán, z nádoby se stává trejfe. Z tohoto důvodu se musí nádobí vykošerovat.

Vykošerovat se může pouze nádobí z kovu, dřeva, kamene, skla a hliníku, protože se při procesu nepoškodí. Vykošerování se provádí dvojím způsobem, podle toho, jak bylo nádobí znečištěno. Nádobí se tedy může buď vyvařit, nebo vypálit. Nádobí se vyvaří tak, že se ponoří na pár sekund do vroucí vody a hned potom do studené. Pokud by bylo nádobí ve vroucí vodě delší dobu, chuť by se do něj opět vrátila, tudíž by nebylo povoleno ho použít. Vypálení se používá pro pánve či rošty od grilů. Chuť se z nádobí dostává pomocí plamene, stačí je zahřát na 100-200 °C. ¹³⁾

Hlavním zdrojem informací k praktické části byl pro nás muž jménem Antonín. Schůzka probíhala v experimentálním prostoru Roxy - NOD v Dlouhé ulici. Nebylo to náhodně vybrané místo. Celý tento prostor totiž patří židovské obci. Měli bychom se však vrátit k hlavnímu tématu naší práce a tím je Kašrut.

Ihned poté, co si Antonín k obědu objednal Hummus, jsme se začali ptát na velké množství otázek. Hned první otázka byla velice důležitá. Do jak ortodoxní židovské skupiny by se sám zařadil a proč? Bez váhání odpověděl, že určitě do skupiny liberální, neboli reformní. Jako hlavní důvody uvedl velice volné dodržování židovských zvyků a pravidel zapříčiněné jeho výchovou. Antonín totiž není tzv. Halachický žid. To znamená, že jeho matka nebyla židovka. Židovství se totiž dědí matrilineárně a ne patrilineárně. Vzhledem k tomu, že jeho židovský otec nekladl velký důraz na dodržování veškerých židovských tradic a zvyků, je vcelku pochopitelné, že z Antonína nevyrostl zrovna ortodoxní žid. Tím bychom zároveň chtěli říci, že celá tato praktická část se bude pohybovat v liberárně - židovském rámci. Ten se na žebříčku ortodoxnosti nachází úplně dole.

Dotazovaný už si chvíli pochutnával na vcelku nevzhledném pokrmu, když jsme začali rozebírat typické pokrmy pro určité židovské svátky. Těch mají židé opravdu spoustu. Vzhledem k možnosti porovnání i geografickému hledisku jsme si pro náš projekt vybrali nejdůležitější židovský svátek šabat neboli šábes. Šabat začíná v pátek večer při západu slunce a trvá až do sobotního večera. Jeho dodržování je přímo nařízeno Desaterem a je brán jako vzor všech svátečních dnů. Právě šabat by se dal přirovnat ke křesťanské neděli - jako sedmý den v týdnu je dnem odpočinku.

Kvůli naší volbě šabatu, jako hlavního srovnávacího aspektu, se další témata dotýkala právě tohoto svátku. Logicky se nabízela otázka, jak Antonín slaví tento den a čím se liší jeho strava oproti ostatním dnům a svátkům? Dotazovaný odpověděl, že vidí určitý rozdíl mezi skladbou jídla v době, kdy žil ještě doma se svojí rodinou a nyní, kdy má manželku a řídí vlastní domácnost. Dříve prý měli nejčastěji na talíři šoulet. Na rozdíl od ortodoxnějších rodin tento pokrm připravovali i v den šabatu. Vařit by se totiž, vzhledem k nařízenému odpočinku, nemělo. Tento den se prý nijak výrazně od ostatních dnů v týdnu nelišil. Jediný a hlavní rozdíl byl ten, že se vždy celá rodina sešla u jednoho stolu. Nyní, když má již vlastní rodinu, se mu ne vždy daří tento zvyk dodržovat. „U nás každý jí co chce a tehdy,když chce. A to i během šabatu,“ dodává Antonín.

Dalším dotazovaným byl Antonínův dlouholetý kamarád Jakub, nebo také James. James proto, že již dvacet let žije v Brooklynu v New Yorku. Jeho rodina se odstěhovala z Prahy, když bylo Jakubovi šest let. S Antonínem se zná právě ještě z doby, kdy žil se svou rodinou v Praze. Od té doby zůstali - i přes velkou vzdálenost - dobrými kamarády. Po získání e-mailové adresy jsme neváhali a Jakubovi položili na dálku naprosto stejné otázky. V první řadě by se zařadil také do liberální skupiny židů. V řadě druhé nám poslal vcelku stručný e-mail s odpověďmi.

Jeho rodiče byli prý (co se týče přístupu k dodržování zvyků) hodně podobní rodičům Antonínovým. Ani jeden z nich nedodržoval veškeré tradice a zvyky s nimi spojené. O šabatu někdy dokonce jedli svíčkovou, nebo „vepřo-knedlo-zelo“. Jakub dnes také nedodržuje židovské tradice. Pracuje v jedné pojišťovně a vzhledem ke stresujícímu a časově náročnému povolání není neobvyklé zajít si na hamburger či na pizzu. Sám o sobě tvrdí, že v ničem nežije jiný život. Dokonce občas musí pracovat přesčas i během šabatu. Nabízí se tedy otázka, proč si o sobě Jakub vlastně myslí, že je žid? „Když jsme se přestěhovali do USA, téměř nikoho jsme tu kromě pár židů neznali. Jako dospívající kluk jsem si hrál s dětmi z židovských rodin a do určité míry přijal jejich pohled na Boha a víru samotnou. Nikdy to ale nedošlo do stádia, že bych pravidelně chodil do synagogy. Prostě jsem v tom prostředí vyrůstal a určitým způsobem mě to ovlivnilo. Co se ale týče vašeho dotazu ohledně výjimečnosti šabatu v pokrmech, pro mě se nikdy nelišil ničím.“

Posledním dotazovaným byl Marek. Tento mladý muž pochází z hlavního města Polska - Varšavy. Je mu dvacet dva let a studuje ekonomicky zaměřenou školu v Krakově. Kontakt na něho jsme získali taktéž pomocí Antonína. Rozhovor probíhal také pomocí elektronické pošty.

Tři Markovi předci zemřeli v koncentračních táborech během druhé světové války. Sám se jako žid již téměř necítí. Jeho rodina byla dle jeho úsudku vcelku ortodoxní. „Ne že by se oblékali jako typičtí ortodoxní židé, které můžeme potkat na ulici, ale táta byl vcelku dominantní a autoritativní v naší rodině. Nikdo si mu nedovolil odporovat, nikdo se s ním nesměl hádat. Musel jsem dodržovat všechna pravidla, co táta nařídil. Po maturitě jsem se chtěl co nejdříve postavit na vlastní nohy. Nechtěl jsem se stát rabínem, nechtěl jsem chodit v kaftanu a dávat si růst pejzy. Odešel jsem za univerzitním vzděláním daleko od domova. Nyní bydlím na koleji a domů dojíždím jen občas.“ Sám Marek říká, že díky otcově přísnosti se mu židovství znelíbilo. Proto se nyní označuje také za liberálního žida.

Přišel čas na naši hlavní otázku, kterou byla výjimečnost šabatu (co se týče konzumace potravin a stravovacích zvyků) v porovnání s jinými dny v týdnu. Marek nám sdělil, že domů jezdí občas na víkend. To se pak účastní tradičního oběda se svou rodinou. „Všichni se musí před jídlem umýt a čistě obléknout. Pak následuje modlitba a po ní se pustíme do jídla.“ Marek připouští, že to nezní nijak moc ortodoxně a výjimečně. „Čím jsou rodiče starší, není už vše dovedeno do takového extrému. A čím jsem starší já, začínám si více vážit času stráveného s rodinou u jednoho stolu a užívám si to. Nejčastěji máme doma na stole taková jídla jako je Gefilte-Fish a nebo Kugl. První pokrm je v podstatě taková směs mletého rybího masa a Kugl je směs špenátu, cibule, celeru, mrkve a papriky. Nebudu lhát a přiznám, že občas zůstanu raději na koleji a dám si to, co jím běžně.“

Cílem této práce byl pokus najít rozdíly v jídelníčku a stravovacích zvycích liberálních židů během šabatu v různých geografických lokalitách. Nejdříve jsme vás seznámili s charakteristikou židovské kuchyně, neboli „košer stravou“. Poté jsme se pokusili provést kvalitativní výzkum pomocí studia dokumentů a pomocí třech polostandardizovaných rozhovorů. Vybrali jsme si prostředí liberálně se profilujících jedinců, kteří se považují za židy. Zjistili jsme, že výjimečnost nejdůležitějšího židovského svátku u těchto korespondentů není vnímána nijak intenzivně. Náš první dotazovaný vyslovil teorii o tom, že čím více se společnost stává společností konzumní a čím více se svět prolíná ve všech směrech vlivem globalizace, tím více upadají tradiční zvyky a kultura jednotlivých menšin. Jídelní návyky těchto našich respondentů, liberálních židů, během šabatu nijak nevyčnívají z řady jídelních návyků běžných lidí. Rozdíl jsme nenašli ani v geograficky rozdílném prostředí.

Výzkumem jsme zjistili, že židé se nijak neliší od jiných náboženských skupin, ani obyčejných lidí. Stejně tak jako každý křesťan na Velikonoce nedodržuje půst, stejně tak jako každý člověk při poslechu státní hymny nepovstane a nesundá si případnou pokrývku hlavy, tak každý žid nedodržuje všechny zákony dané tórou. Jak už jsme zmínili, židé se dají rozdělit do několika skupin dle ortodoxnosti. A každý jedinec se může svobodně rozhodnout, ke které bude patřit. Jedno však zůstává důležité pro všechny. Víra v Boha a uctívání vlastních předků. To jestli počká po konzumaci masa tři, čtyři, nebo šest hodin před tím, než pozře třeba sýr, je pravděpodobně méně důležité než to, že židovský národ je údajně Bohem vyvolený a zaslíbený.

Výsledek našeho zkoumání nepřinesl nijak objevné zjištění. Ale pro náš tým to byla příležitost k tomu, abychom se dozvěděli něco více o dalším náboženství, které je zastoupeno v tak malém počtu v celé České Republice.

Co je to košer?. [online]. In: OM Kosher, 1999-2010 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.omkosher.com/cz/koser-pravidla//))

Duchovní kuchyně, (C) Česká televize 2007, Převzato z http://www.ceskatelevize.cz/porady/10122711478-duchovni-kuchyne/307298380030003-judaismus/

Judaismus - Poslání [online]. [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/poslani/

Kašrut [online]. [cit. 2013-06-13] Dostupné: http://www.p3k.cz/odkazy/judap_ukazka.pdf

KNOBEL, PETER S. Reform Judaism and kashrut,rok:1990 ročník:39 iss:4 strany:488, Z databáze Academic Search Complete dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz

KOKAISL P. Geografie náboženství, Praha: 2009. 262 stran, ISBN 978-80-213-1935-6

MEIR LAU, R. J. Praktický judaismus, Praha: P3K, 2012. 400s,ISBN 978-80-87343-09-8, překlad: Jiří Blažek

Průvodce košer potravinami [online]. [cit. 2013-06-13] Dostupné: http://kosher.unas.cz

SIVAN, G., NEWMAN, J. Judaismus od A do Z, Praha: SEFER, 1992. 285 stran, ISBN 80-900895-3-4 SIVAN, G., NEWMAN, J. Judaismus od A do Z, Praha: SEFER, 1992. 285 stran, ISBN 80-900895-3-4

Šchita In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0chita))

WIRKOWSKI E. Židovská kuchyně: 160 košerných jídel, Bratislava: Práca, 1992. 112s,ISBN 80-7094-289-4

Počet shlédnutí: 22