Lávičková Natálie, Javůrková Lucie, Hejduková Barbora, Paurová Helena, Neužilová Klára, Kasková Tereza, Karafiátová Ivana

Citace:
Lávičková Natálie, Javůrková Lucie, Hejduková Barbora, Paurová Helena, Neužilová Klára, Kasková Tereza, Karafiátová Ivana. Co obnáší konverze k judaismu?. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2012. Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/judaismus_2012>.

¹⁾ Izraelská vlajka

Konverze představuje jedno ze základních témat religionistiky a sociálních věd. V této práci se budeme věnovat konverzi v závislosti na judaismu. Judaismus, neboli židovství, je náboženství, které nešíří svou víru misiemi, Židem se člověk narodí. Nositelem židovství je však pouze matka, je tedy děděno matrilineárně. Jak se tedy stát Židem, když se tak člověk nenarodí? Odpověď zní, že člověk musí konvertovat.

Když se v dnešní době řekne slovo konverze, většina lidí si vybaví proměnu průmyslových staveb, nebo mnohem častěji změnu zápisu dat. My se však zaměříme na konverzi náboženskou. Sloveso konvertovat znamená změnit, obrátit, přestoupit, přeměnit, čili vyjadřuje nějakou změnu.²⁾ V náboženském pojetí to chápeme jako přechod z jedné víry na jinou. Konvertita je pak člověk, který na tuto jinou víru přestoupil.³⁾ Náboženská konverze existuje od samotného počátku judaismu a prvním konvertitou byl Abrahám. Pokud se člověk v dnešní době rozhodne konvertovat, měl by být připraven vstřebat velké množství nových informací. Judaismus totiž klade velký důraz na výchovu a vzdělání. Člověk se musí obrnit i velkou dávkou trpělivosti, což také nebývá jednoduché.

Smyslem této práce je stručně čtenáře seznámit s charakteristikou konverze, jejím průběhem a nastínit potřebné úkony, který každý židovský konvertita musí ovládat.

V teoretické části práce bude jednoduše charakterizován jak samotný judaismus, tak pojmy s ním spjaté. Dále bude přiblížena konverze, popsán její průběh a vymezeny rozdíly mezi konverzí muže a ženy. V praktické části srovnáme dva rozhovory uskutečněné se stejným pohlavím, avšak z pohledů různého prostředí. Tyto rozhovory se budou týkat právě konverze k judaismu.

Hlavním cílem práce je poskytnutí odpovědi na výzkumnou otázku, která zní: „Co obnáší konverze k judaismu?“. Zaměříme se také na další podotázku, která zní „Co znamená slovo konverze a jaký má význam v náboženském pojetí?“

Závěr vyhodnotí práci jako takovou, shrne rozhovory a hlavně zodpoví naší výzkumnou otázku.

Pro tuto semestrální práci byly vybrány dvě výzkumné metody. Nejprve byla použita kvantitativní metoda a to metoda studia oficiálních dokumentů, kdy jsme studovaly dokumenty týkající se židovství a konverze k němu. Takto získané informace byly použity v teoretické části semestrální práce.

Pro praktickou část jsme zvolily metodu kvalitativního typu a to metodu polostrukturovaného rozhovoru. Tato metoda byla zajímavější a příjemnější díky osobnímu kontaktu s lidmi, kteří nám ochotně poskytli potřebné informace. Během realizace samotného rozhovoru jsme si zapisovaly poznámky a používaly jsme diktafon v mobilu.

Pro náš výzkum jsme vybraly pouze dva respondenty. Prvním respondentem, kterého jsme kontaktovaly, byla dvacetiletá Tereza. Tereza je původem Češka a v České republice také dlouho žila. Získala však izraelské občanství a dnes žije převážně v Izraeli. Má židovskou matku a podstoupila aliju, což je proces, kdy se Židé přistěhují do Země svaté ⁴⁾, a právě z tohoto důvodu jsme si ji vybraly. Kladem bylo také to, že studuje na ČZU, takže nebyl problém se s ní spojit a domluvit se na dnu uskutečnění rozhovoru.

Druhým respondentem pak byla šedesáti čtyřletá paní Fantová, která je rozená Židovka. Sehnaly jsme ji přímo v Židovské obci, kam jsme se vydaly. Paní Fantová si zprvu myslela, že chceme k judaismu konvertovat, a tak byla velice nadšená. S politováním jsme ji však vyvedly z omylu a poprosily jsme ji, jestli by nám mohla zodpovědět pár našich otázek, případně doplnit nějaké další informace o konverzi.

Obě respondentky byly velice milé, přívětivé a ochotné odpovídat na naše předem připravené dotazy. Všechny námi položené otázky byly zodpovězeny, tedy až na jednu, na kterou však paní Fantová neznala odpověď. Ptaly jsme se jí na otázku: „Jak moc se konverze odlišuje v ČR a v Izraeli?“. Bohužel paní Fantová toto nemohla zhodnotit, neboť v Izraeli nikdy nebyla.

Tématem konverze se zabývalo mnoho lidí. Za zmínku stojí spisovatelé jako Ivana Noble s Jiřím Hanušem (Konverze a konvertité), Emanuel Žák (Konvertité: obrazy ze života některých předních konvertitů dnešní doby ve světle jejich vlastního doznání), H. Newton Malony (Handbook of Religious Conversion), Daniel Mayer (Konverze k judaismu) a mnoho dalších.

O konverzi k judaismu se lze dočíst v knize „Kdo jsou Židé?“ od Paula Spiegela, který konverzi popisuje jako velmi zdlouhavý a nesnadný proces. Člověk, který se chce stát Židem, vyhledá rabína a podá u něj žádost. Rabín ale musí ze začátku žádost odmítnout. Adept o konverzi může po určité době opět podat žádost, která bude znovu zamítnuta Rabínem. A takhle může být odmítnut třeba třikrát, někdy i vícekrát. Přijetí žádosti tak může trvat třeba jeden rok. Rabín žádost přijme teprve, když je přesvědčen o opravdovém zájmu člověka o konverzi. Po schválení žádosti nastává druhá fáze a to učení. Konvertita se musí naučit Písmo, zákony, musí znát tradice, melodie modliteb a samozřejmě musí umět alespoň částečně hebrejsky, aby se mohl modlit. Každý musí znát pravidla, podle kterých se řídí život ženy a muže. Konverze tedy není vůbec jednoduchá a může trvat několik let, předpokládaná doba je však jeden až tři roky. ⁵⁾

Rozličné úhly pohledu na problematiku konverzí můžeme najít v díle od výše zmiňovaných autorů Ivany Noble a Jiřího Hanuše. V knize „Konverze a konvertité“ se autoři věnují otázce konverzí z hlediska psychologie, náboženské pedagogiky a sociologie. Dále se zaměřují na historicko-teologické reflexe významných osobností a jejich vlastní konverze, popř. náhledu na obrácení k víře. Mnoho lidí svůj postoj ke konverzi zveřejňuje prostřednictvím umění. Jedním z příkladů je film režiséra Krzysztofa Zanussiho Život jako smrtelná choroba přenášení pohlavní cestou, který se zabývá otázkami o zvažování smyslu víry a náboženství, pokory a nalezení skrytého řádu věcí. Publikace obsahuje nejen příběhy jednotlivých osobností, jež prošli konverzí, ale také jak bylo slovo konverze chápáno v průběhu několika staletí až po současnost. ⁶⁾

Dalším autorem věnující se konverzi je Daniel Mayer, bývalý pražský rabín, který vytvořil publikaci „Konverze k judaismu“ s podtitulem „V zrcadle židovské ústní tradice a historie“. Autor se především soustředil na konvertity a proces konverze v tzv. tora še-bi-chtav (ústní tradice, která sestává z obou talmudů a řady midrašim (metody výkladu Tóry)). Podle Mayera je konverze, která je konána s vážnými úmysly, nejen jedinečným procesem, na jehož konci se stává konvertita novým člověkem (a tím tedy plnoprávným Židem), ale také je nedělitelnou součástí židovského národa. Po konverzi je život konvertity změněn, protože přijal novou pravdu a víru a tím se stal úplně novým člověkem, který nemá žádnou minulost a jeho minulé hříchy mu Bůh promíjí (toto rušení se ovšem netýká všech hříchů, které měl konvertita před konverzí k judaismu). Konvertita má stejné povinnosti jaké jsou předepsány v Desateru, i když jeho rodina nebo příbuzní nekonvertovali k judaismu. Na druhou stranu konvertita nesmí plnit přání svých rodičů, které by byly v rozporu se zákony Tóry. Konverze byla a je čistě náboženským aktem, a proto hlavní podmínkou, kterou musí proselyta splnit, je přijetí na sebe jha Tóry a přikázání. Musí tedy bezvýhradně přijímat všechny ustanovení, jak psaných zákonů, tak ústní Tóry (neboli ústní tradice). Člověk konvertující na judaismus musí prohlásit před rabínským soudem složeným ze tří soudců, že je schopný splnit všechny ustanovení Tóry. Před samotným aktem přijetí konvertity musí dojít k oboustranné připravenosti. Konvertita musí projevit, že o přestup a přijetí do židovského národa stojí a chce být přijat. Na druhé straně rabínský soud vystupuje jako „vyslanec“ židovského národa, který jeho jménem přijímá konvertitu do svého kruhu. Rabínský soud nepotvrzuje pouze právní akt, ale vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby se konvertita stal nedílnou součástí židovského národa. V konečné fázi konverze je u mužů ještě podmínkou obřízka a následně ponoření do rituální lázně, které se provádí jak u mužů, tak také u žen. ⁷⁾

V židovském časopisu „Maskil“ se můžeme dočíst o postupu konverze k judaismu u progresivního bejt-dinu (rabínský soud). Tyto konverze nejsou ani snadné, ani rychlé. Mnozí, kteří tuto cestu konverze nastoupí, nikdy nedosáhnou cíle. Ne proto, že by byli odmítnuti rabíny, ale proto, že sami dojdou k poznání, že upřímně nemohou spojit svůj osud s židovskou komunitou. „Nežidy“ může studium judaismu přitahovat z mnoha různých důvodů. Většina přijde proto, že mají židovského partnera a chtějí se o jeho víře dozvědět víc. Jiní přišli v minulosti do kontaktu s Židy, u dalších pramení jejich náklonnost k židovství ze studia židovské historie nebo bible. Ať je jejich počáteční motivace jakákoliv, na konci celého procesu musí ti, kteří se skutečně rozhodnou pro konverzi, být osobně oddáni židovskému náboženství i národu. Lidé, kteří si židovství zvolí, vrostou do židovské komunity. Jejím úkolem je poskytnout jim zázemí k tomu, aby mohli plně rozvinout svou schopnost žít židovským životem. Zájemce se začíná účastnit židovských rituálů a bohoslužeb. Navštěvuje rok trvající kurz judaismu a v průběhu židovského roku zažívá celý cyklus svátků. Písemně reflektuje své nahlížení na židovské hodnoty a styl života, uvědomuje si, kteří lidé a které události nejvíce ovlivňují jeho chápání judaismu a podobně. V závěrečné fázi předstupuje dotyčný před bejt din a podstoupí předepsané rituály mila (obřízka u mužů) a tevila (ponoření do mikve). Úspěšný kandidát poté dostane certifikát o konverzi a při nejbližší šabatové bohoslužbě je obvykle náboženským způsobem (požehnání apod.) přivítán do komunity. Od tohoto standardního postupu se postup vychyluje pouze v případech, kdy je třeba brát zvláštní ohledy (například pokud je kandidát v pokročilém věku nebo je nemocen) a i tehdy musí být rabíni zcela přesvědčeni o jeho upřímnosti. Jinak je postup v přijímání konvertitů přísný. Židé se od výše popsaného postupu neodchylují, neboť věří, že nakonec každý člověk může vést skutečně židovský život pouze tehdy, pokud vážně zpytuje své náboženské pohnutky a postoje. Všechna stádia a procedury procesu konverze napomáhají tomuto způsobu sebepoznání a zrcadlí hodnoty, které jsou nedílnou součástí progresivního chápání judaismu. ⁸⁾

V díle „Judaismus - Zjevení a tradice“ od Michaela A. Fishbana nalézáme zmínky o tom, že se k židovskému národu mohl připojit každý, kdo zachovával smlouvu a plnil její závazky. Izraelský lid představoval na jedné straně „přirozený“ národ, jenž se vymezoval svým zvláštním náboženským životem, takže všichni, kdo se v něm narodili, byli Izraelité zachovávající Mojžíšův zákon. Příkladem takového náboženského etnika jsou starověcí Řekové a Číňané. Každý, kdo se narodil v kmenovém společenství či svazku, dodržoval kmenové zvyky a obřady. Avšak v době, kdy se začal formovat judaismus (od třetího století př. n. l.), se začal rozvíjet fenomén, který bývá někdy zmiňován jako „náboženství spásy„, které se však vůbec nezakládalo na primárním přičlenění, jaké představovalo zrození či původ, ale spíše na sekundárním členství, přijímáním skrze zvláštní iniciační obřad či rituál konverze. Již společnost starého Izraele v dávných biblických dobách měla rozvinutou proceduru pro přijímání pohanů do společenství smlouvy (sňatkem u žen, obřízkou u mužů) se všemi etnickými i rituálními právy. Když však i judaismus rozvinul v helénském období ideologii a praxi konverze a začal hlásat svou teologii příslušníkům jiných národů, znamenalo to něco zcela nového. Judaismus se tak otevřel duchovnější formě příslušnosti. Jakmile někdo prošel procedurou konverze, byl ve všech ohledech Žid a jeho potomci se považovali za tzv. „Židy od přirozenosti“. Základem judaismu je uzavřené náboženské společenství, jež se ovšem zároveň otevírá všem, kdo by chtěli přijmout jeho nauky.⁹⁾

TEORETICKÁ ČÁST

Stručná charakteristika judaismu

Judaismus se jako pojem nedá jednotně definovat. Popisuje jak náboženství, tak i kulturní, sociální, filosofické či politické prostředí. Židovství se týká celého způsobu bytí člověka a nevynechává žádnou oblast života, těla, vztahů ani společnosti. Podle biblicko-židovského chápání je život posvátný, proto židovské tradice přijímají člověka kladně, ale i s jeho zápory.¹⁰⁾ Judaismus je obecně popisován nikoli jako náboženství, nýbrž jako „způsob života“. ¹¹⁾

Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství založené na víře v Boha Stvořitele a Vládce světa. Pramenem židovské víry je Tóra (hebrejsky učení) zahrnující soubor pravidel a zásad. V nejširším pojetí je Tóra souhrnem dvou vzájemně spojených částí – Tóry psané a Tóry ústní. Psanou Tórou Židé rozumí Hebrejskou bibli. Nejběžnějším označením Hebrejské bible je Tanach. Člení se na tři základní části: Tóru, Proroky a Spisy. Největší úctě se těší Tóra – Pět knih Mojžíšových. Mojžíšovy knihy nejsou pouze kronikou počátků lidského pokolení a vylíčením dramatických osudů patriarchů a izraelských kmenů, jejich nedílnou součást tvoří i 613 příkazů (micvot)¹²⁾

Micva (pl. micvot) je náboženský předpis či přikázání. Podle talmudské tradice je celkem 613 přikázání (targaj micvot). Věřící Žid se musí snažit, aby je všechny splnil. Jsou to příkazy Boží, které Bůh uložil svému lidu na hoře Sinaj. Tato přikázání jsou vyvozeny z Tóry). Mnoho je jich spjato buď s denním životem v Izraelské zemi, nebo s činností v Chrámu. 248 je kladných příkazů (micvot ase; „příkazy musíš“), podle nichž se řídí chování Židů, a 365 záporných (micvot lo-ta´ase; „příkazy nesmíš“). Tato víra či „náboženství“ vyžaduje od jednotlivých Židů poslušnost a souhlas s mnoha zákony, zvyky a praktikami. ¹³⁾

Žid stojící u Zdi nářků¹⁴⁾

Tóra¹⁵⁾

Náboženská konverze

Charakteristika náboženské konverze

Náboženská konverze byla již od vzniku psychologie náboženství jedním z jejích nejčastěji zkoumaných fenoménů. Mnoho psychologů, ale i výzkumníků z jiných vědeckých disciplín (sociologie, antropologie, etnologie, historie), zaměřilo svoji pozornost na tento specifický náboženský fenomén. Vědecký zájem o náboženskou konverzi přinesl mnoho přístupů, pokusů o vysvětlení samotné konverze či procesů, které v rámci ní probíhají. ¹⁶⁾

Slovo konverze pochází z latinského conversio, což znamená „obrácení“. Používá se v náboženském jazyce k vyjádření skutečnosti obrácení se k Bohu. To znamená, že konvertita opustí víru, kterou považuje za mylnou, ve prospěch víry, o které věří, že je ta pravá. Tato změna však může být posuzována jak pozitivně, tak negativně. Záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváme. ¹⁷⁾ V náboženském pojetí to chápeme jako přechod z jedné víry na jinou. Konvertita je pak člověk, který na tuto jinou víru přestoupil. ¹⁸⁾

V rámci psychologie náboženství existuje více definic náboženské konverze. Například Kenneth I. Pargament definuje náboženskou konverzi jako změnu v sebe-systému, která se týká toho, co konkrétní osoba považuje za posvátné. J. Szmyd zase považuje za náboženskou konverzi radikální transformaci vědomí: názorů, přesvědčení, citů, a v krajních případech hlubokou přeměnu celého vnitřního života, duchovna, světonázorové a hodnotové orientace jednotlivce i celé sféry postojů a chování. Lewis R. Rambo uvádí, že náboženská konverze je proces náboženské změny, která pobíhá v dynamickém poli osob, událostí, ideologií, institucí, očekávaní a zážitků. C. Ullman za nejčastější definici náboženské konverze považuje náhlý náboženský zážitek, který vede ke zvýšenému zaangažovaní se v náboženském životě. Když se na tyto definice podíváme blíže, můžeme vidět, že všechny zdůrazňují hlavní charakteristiku konverze - změnu. Náboženská konverze totiž vždy přináší změnu do života konvertity. ¹⁹⁾

Původně byla konverze teologickým pojmem, který se dával do souvislosti s přijímáním křesťanského učení a začleněním se do „společenství věřících“. Později se slovo konverze začalo používat na vyjádření náboženské transformace jedince. ²⁰⁾

Náboženská víra formuje člověka a souvisí i s jeho potřebami. Každý člověk volí to náboženství, které cítí jako nejvíce hodnotné, které nejlépe vyhovuje jeho duševním dispozicím. Můžeme rozlišovat tři motivace, které člověka vedou k náboženské víře. První je motivace transcendentní. Tato motivace je výrazem existenciální a intelektuální citlivosti člověka. Druhá motivace je motivace psychologická, která specifikuje odklon od ateismu ke zcela určité formě náboženství a vypovídá o základních potřebách člověka a jeho osobnostním nastavení. Třetí rovinu představuje motivace sociologická, která je rozhodující pro vstup do konkrétní náboženské skupiny a konkrétních mezilidských vztahů. ²¹⁾

Konverze k judaismu

Judaismus se oproti jiným náboženstvím (jako je např. křesťanství či islám) nesnaží podněcovat konverze, zejména od té doby, co se dominantním náboženstvím stalo křesťanství. Tehdy Židé začali žít v uzavřených komunitách. Některé texty Talmudu tak svědčí o skutečném nedůvěřování konvertitům. Židovské náboženství totiž uznává jen upřímné konverze. Ten, kdo by se snažil konvertovat ze zištných důvodů, nebývá přijat. Jedinou pohnutkou ke konverzi musí být touha žít podle zákonů Tóry. ²²⁾

Podle halachy (židovský zákon) je Židem ten, kdo se narodil ze židovských rodičů (konkrétně ze židovské matky), nebo ten, kdo konverzí přijal podle židovského zákona judaismus. Kdo se narodí ze smíšeného manželství, v němž je Židem jenom otec (tedy z nežidovské matky), musí podstoupit konverzi. ²³⁾

Termín proselyta je řeckého původu označující toho, kdo se nenarodil jako Žid, ale dobrovolně přijal závazek dodržovat Tóru (první část hebrejské bible) a micvot (náboženské předpisy), a tak konvertuje na judaismus. Hebrejské označení proselyty-muže je ger a ženy gijoret. Obojí značí „obyvatel, cizinec“, který má stejná práva jako rozený Izraelita. Během údobí patriarchů a prvního Chrámu (národní svatyně určená k modlitbám k Bohu ve starověkém Jeruzalémě) byli takovými konvertity často otroci v židovských službách, kteří se vzdali modloslužebnictví (uctívání model či falešných bohů). Jiní vstupovali do izraelské obce sňatkem. Po celé období druhého Chrámu (vznikl jako rekonstrukce prvního Chrámu) a společného státu však usilovalo o vstup stále větší množství nežidů jako gerej cedek („upřímní“ či „spravedliví cizinci“). Ti přijímali celé břemeno Tóry z přesvědčení, na rozdíl od tzv. gerej arajot („proselytů ze strachu nebo donucení“). ²⁴⁾

Náboženská konverze je tedy označení pro přijetí zcela nového náboženského vyznání ²⁵⁾. Tento proces je často zdlouhavý a nesnadný. Přijat může být pouze kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení. Tento kandidát či kandidátka vyhledá rabína a přednese mu svou žádost. Podle halachy vyžaduje postup při přijímání uchazeče napřed varování a rozmlouvání tohoto záměru, a tak ze začátku musí rabín uchazeče odmítnout. Po určité době musí kandidát znovu navštívit rabína a znovu musí usilovat o konverzi. Opět však musí být rabínem odmítnut. A tak se to opakuje. Tento postup je však už součástí cesty ke konverzi. Jestliže po několika odmítnutích rabín uzná, že danému uchazeči vážně záleží na tom, aby byl přijat, může pak být akceptován. Z toho vyplývá, že žadatel, který si je vědom obtíží a povinností, jež ho čekají, a nemá žádné postranní motivy, a který vytrvá (třeba jen za účelem sňatku), je nakonec uvítán, poučen a iniciován a při rozhovoru s rabínem nalezne obvykle ochotné přijetí. ^{26) 27)}

Dříve bylo zcela běžné, že člověk nežidovského vyznání, který se chtěl stát Židem, byl nejméně třikrát odmítnut, a to třeba v časovém rozmezí jednoho roku. Uchazeč tedy musel prokázat velkou vytrvalost. Někteří rabíni odmítají ještě častěji. V každém případě s kandidátem či kandidátkou rozmlouvají, aby poznali duchovní důvody, pro které se chce člověk stát Židem či Židovkou. Spoustu kandidátů žádný rabín nikdy nepřijme. Židovští učenci totiž brzy poznají, že motivy uchazeče jsou banální, pošetilé či prostě nesprávné. Dobrý rabín rychle pozná, kdo to myslí se svým přestupem vážně, a kdo ne. ²⁸⁾

Když adepti konečně překonají první překážku, potom je zahájena druhá fáze procesu konverze - učení. Člověk, který není Žid, musí do židovství proniknout, to znamená, že se musí naučit Písmo a zákony. Samozřejmě se musí také (alespoň částečně) naučit hebrejsky, aby se mohl modlit. Musí znát tradice, melodie modliteb a také pravidla, podle kterých se řídí život muže či ženy. Muž musí především ovládat pravidla při modlení v synagoze, při vyvolání ke čtení Tóry apod. Žena musí vědět, jak si počínat při menstruaci a kdy podle stanovených pravidel navštěvovat rituální lázeň mikve. Musí však také poznat, kdy má plodné dny, ve kterých může otěhotnět, a rovněž ve kterých dnech s ní nesmí její muž mít pohlavní styk. Tyto poznatky se odvíjejí od ženského cyklu. ²⁹⁾

Období učení závisí na nárocích rabína a může podle okolností trvat několik let. V současnosti se velké rabináty řídí určitými pravidly, takže lze předpokládat, že přestup trvá jeden až tři roky, avšak v některých případech může trvat i déle. ³⁰⁾

Mužský konvertita se musí zavázat, že bude plnit všechny předpisy. U mužů konvertujících na judaismus tvoří obřízka (odstranění předkožky) součást přijímacího obřadu. ³¹⁾ Obřízka je znamení svazku mezi Bohem a Abrahamem a jeho potomky a nejsou jí ušetřeni ani dospělí. Z toho lze usuzovat, že muž, který chce konvertovat, velmi dobře ví, proč to dělá. ³²⁾ Kvalifikovaný mohel provádějící úkon obřízky pronese modlitbu s oznámením: ve-jikare šemo be-Jisra´el… ben… („a nechť je v Izraeli zván jménem…, syn…“). V případě, že se taková osoba už obřízce podrobila (např. ze zdravotních důvodů), nechá mohel pouze vytéct kapku krve. Muž se tedy musí podrobit obřízce a ponořit se do mikve (rituální očistná lázeň) jako součást procesu přestoupení na víru. ³³⁾

Pro ženu je přestoupení k židovství relativně krátká, nekomplikovaná, nicméně svatá a vzrušující záležitost. Jde poprvé do rituální koupele a vykonává tam očistné úkony, které se později stanou její bytostnou součástí. Ženy musí navštívit mikve po uplynutí sedmi „čistých dní“ po skončení menstruace a po uplynutí předepsané doby po porodu či před svatbou. Při první návštěvě rituální koupele žena obdrží své židovské jméno. ^{34) 35)}

Ve všech případech obdrží proselyta doklad o právoplatném gijuru (konverzi) od bejt din (židovský soud, v jehož čele jsou nejméně tří kvalifikované osoby - nejčastěji rabíni). Konvertita, protože je považován za nově narozeného, dostane hebrejská jména jako „syn (či dcera) Abraháma“, který jako první obracel „Nežidy“ na víru Izraele. ³⁶⁾

Židé jsou rozptýleni po celém světě. Izrael však přiznává všem Židům (tzn. i konvertitům) právo na návrat do Svaté země. Toto právo vyjadřuje alija. Alija znamená doslova „cesta vzhůru“ či „výstup“, zejména ve smyslu přistěhovalectví do Země izraelské ze zemí rozptýlení (diaspor) nebo vyhnanství. ³⁷⁾ Žid nabývá občanství na základě Zákona o návratu, které je specifikované v izraelském právním řádu. Při vzniku Izraele byla v Deklaraci obsažena věta: „obnova Židovského státu v Zemi Izrael, který otevře svoje brány každému Židovi.“ To od roku 1950 umožňuje každému Židovi stát se novým přistěhovalcem a získat tak izraelské občanství. Osoba obdrží při příjezdu do Izraele Certifikát nového přistěhovalce. ³⁸⁾

Konverze je významným faktorem zejména ve státu Izrael. ³⁹⁾ Přichází sem mnoho budoucích konvertitů dobrovolně. Úřady (např. ministerstvo pro náboženské záležitosti a vrchní rabinát) pro ně zřizují speciální ulpanim (studijní centra). ⁴⁰⁾

⁴¹⁾ Rituální lázeň mikve

⁴²⁾ Mužská obřízka

PRAKTICKÁ ČÁST

Pro praktickou část jsme zvolily metodu rozhovoru. První rozhovor byl veden s dvacetiletou dívkou Terezou. Z rozhovoru vyplývá, že rodilým Židem je pouze ten, kdo má židovské předky z matčiny strany. Pokud je má z otcovy strany, tak Židem není. Pokud by se jím však chtěl stát, musí konvertovat. Konvertovat může kdokoliv, ale není to vůbec jednoduché a takový člověk se musí hodně snažit. Konvertity pak Židé častokrát uznávají více než rodilé Židy. Důvodem je to, že si tito lidé museli konverzí projít. Museli se všechno naučit, což není vůbec jednoduché. Konvertité pak většinou zůstávají dál nábožensky aktivní oproti některým rodilým, leč nábožensky „vlažným“, Židům žijících v Izraeli. Ti v mnoha případech nedodržují tradice a jsou nevěřící. Dodržování tradic je ale složitá otázka, protože záleží na směru a kmenu, kterých je na světě nespočet. ⁴³⁾

Důležitým aspektem konverze je také to, kde a u jakého rabína člověk konvertuje. V Izraeli je konverze obecně lehčí a trvá většinou méně než jeden rok. V České republice může trvat klidně až 5 let. Existuje dokonce nepsané pravidlo, že by měl rabín člověka párkrát odmítnout, aby se přesvědčil, že to s konverzí myslí vážně. Dalším výrazným rozdílem je také to, že v ČR se musí zaplatit za konverzi nemalá částka, na rozdíl od Izraele, který konverzi poskytuje zdarma. Člověk, který se rozhodne konvertovat, musí ovládat hebrejštinu a písmo, aby mohl číst Tóru v originále a aby rozuměl modlitbám. Dále musí trávit víkendy ve věřící rodině a po dobu konverze musí dodržovat veškerá pravidla a tradice. Mezi těmito pravidly je například to, jak se má oblékat. Konvertita musí nosit dlouhé rukávy a nohavice, musí ctít šabat, nesmí chodit do práce nebo do školy a musí samozřejmě jíst pouze košer jídlo. ⁴⁴⁾

Také jsme se ptaly na otázky týkající se svateb mezi Židy a „Nežidy“. Dozvěděly jsme se, že civilní sňatek je sice uznaný, ale pokud lidé chtějí náboženskou svatbu, tak sňatek uzavřít nelze. „Nežid“ by musel konvertovat. V Izraeli se berou Židé s „Nežidy“ úplně běžně, ale jejich sňatek pak není na rabinátě registrován, to znamená, že je to takový nepravý sňatek. ⁴⁵⁾

Co se týče tolerantnosti Židů vůči konvertitům, kteří vystupují z judaismu na jiné náboženství, lze obecně říci, že Židé jsou hodně tolerantní a s tímto postupem nemají žádný problém. Záleží na každém ke kterému náboženství se přikloní. ⁴⁶⁾

Druhý rozhovor byl veden s šedesáti čtyřletou paní Fantovou, která je rozená Židovka. Paní působí v informačním centru v Židovské obci. Pokud chce člověk konvertovat, navštíví zprvu ji a ta ho posléze odkáže na rabinát. Z rozhovoru s paní Fantovou bylo zřejmé, že konvertovat není vůbec lehké. V České republice konverze trvá minimálně 2 roky a člověk musí být nejdříve několikrát rabínem odmítnut, aby bylo jisté, že člověk to s konverzí myslí vážně. Člověk, který konverzí projde, bývá zpravidla ortodoxní Žid a to je pak důvod, proč židovské tradice opravdu dodržuje (na rozdíl od některých halachických Židů). ⁴⁷⁾

Žid, který má židovské předky z matčiny strany, nebo matku, která je konvertitka, se nazývá halachický Žid. Člověk, který má předky z otcovy strany, je Žid pouze napůl. Takový člověk by musel konvertovat, kdyby se chtěl stát právoplatným Židem. Pokud však člověk chce konvertovat, nezáleží na tom, jestli otec byl Žid nebo ne. Konvertovat může kdokoliv, kdo není halachickým Židem. U dětí konverze není výjimkou, ovšem s tím, že souhlas halachy uvádí rodiče. Rodilí Židé se pak ke konvertitům nesmějí chovat nijak zle. Je to dáno zákonem. Zákonem jsou také ošetřeny sňatky. Sňatky, aby byly uznány za sňatky židovské, musejí být uzavírány pouze Židem se Židem. Pokud jeden z páru Žid není, takový sňatek nelze považovat za židovský. ⁴⁸⁾

Co se týče konverze z judaismu na jiné náboženství, tak s tím žádný problém není. Stačí odstoupit z obce a splnit podmínky konverze daného náboženství. Odstoupení z obce (na rozdíl od konverze) dlouho netrvá. ⁴⁹⁾

Pokud se člověk rozhodne přejít z jedné víry na druhou, označujeme tento jev za náboženskou konverzi. Konverze na judaismus je dlouhý a nelehký proces. Židé totiž tvoří uzavřenou skupinu věřících lidí a do této skupiny, pokud nejsme Židé, je těžké proniknout. Člověk, musí mít dobrý důvod k podstoupení procesu konverze, protože přijat může být pouze ten, kdo chce přestoupit jen z nejhlubšího přesvědčení.

Za Žida lze označit pouze toho, kdo má židovské předky z matčiny strany. Takový Žid je podle židovského práva halachický Žid. Ten, kdo má židovské předky jen z otcovy strany Židem není, nebo je jím pouze “na půl“, každopádně takovýto člověk, aby se stal „právoplatným“ Židem, musí konvertovat. Pokud člověk nemá žádné židovské předky, ale chtěl by se i přes to stát Židem, musí také konvertovat.

Člověka nežidovského původu, který dobrovolně přijal závazek dodržovat Tóru, micvot a rozhodl se pro konverzi k judaismu, označujeme termínem proselyta. Hebrejské označení mužského proselyty je ger a ženy gijoret. Proselyta musí splnit určité požadavky, které se odvíjejí podle toho, kde a u jakého rabína se člověk rozhodne konvertovat. V Izraeli je konverze zdarma a trvá kratší dobu. V průměru trvá 10 měsíců až rok. V České republice se za konverzi platí a je to poměrně drahá záležitost. Také je více časově náročná. Proces konverze zde může trvat min. dva až pět let.

Kandidát nejprve vyhledá rabína a přednese mu svoji žádost. Podle židovského práva při přijímání uchazeče postup vyžaduje napřed varování a rozmlouvání tohoto záměru, a tak ze začátku musí rabín uchazeče odmítnout. Po určité době musí kandidát znovu navštívit rabína a znovu musí usilovat o konverzi. Opět je však rabínem odmítnut. Rabín se tak přesvědčuje o tom, zda to člověk s konverzí myslí opravdu vážně a zda ve svém záměru (i přes všechna odmítnutí) vytrvá. Tento postup je však už součástí cesty ke konverzi. Dříve bylo zcela běžné, že proselyta byl během jednoho roku nejméně třikrát odmítnut. Uchazeč tedy musel prokázat velkou vytrvalost. V každém případě rabíni s kandidáty rozmlouvají, aby poznali duchovní důvody, pro které se člověk rozhodl stát Židem. Spousta proselytů však procesem konverze nikdy neprojde, protože jejich motivy jsou banální a nesprávné. Dobrý rabín brzy pozná, kdo to se svým přestupem myslí vážně, a kdo ne. Z toho plyne, že procesem konverze neprojde kdekdo. Jestliže rabín po několika odmítnutích uzná, že danému uchazeči vážně záleží na tom, aby byl přijat, je uvítán.

Když adepti konečně překonají první překážku, potom je zahájena druhá fáze procesu konverze - učení. Základním požadavkem je umět hebrejsky. Konvertita musí umět číst Tóru a musí rozumět modlitbám a znát jejich melodie. Další požadavky, které konvertita musí splnit, jsou takové, že musí každý víkend strávit ve věřící rodině a po dobu konverze musí dodržovat všechna pravidla, podle kterých se řídí život muže a ženy. To znamená, že se musí oblékat podle pravidel (nosit dlouhé rukávy a nohavice), musí ctít tradice (např. svátek Šabat), musí se naučit jíst košer jídlo a musí znát zákony. Člověk zkrátka do židovství musí proniknout. Konvertující člověk studuje pod vedením rabína. Toto období učení závisí na nárocích rabína a může podle okolností trvat několik let. V současnosti se velké rabináty řídí určitými pravidly, takže lze předpokládat, že přestup trvá jeden až tři roky, avšak v některých případech může trvat i déle. Konvertita musí poté složit zkoušky. Po zkouškách obdrží od židovskédo soudu doklad o právoplatné konverzi. Konvertita, protože je považován za nově narozeného, dostane hebrejské jméno jako „syn (či dcera) Abraháma“.

Muž musí především ovládat pravidla při modlení v synagoze, při vyvolání ke čtení Tóry a podobně. Další součástí přijímacího obřadu je obřízka (odstranění předkožky). Obřízka je znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamem a jeho potomky. Obřízky nejsou ušetřeni ani dospělí. Z toho lze usuzovat, že muž, který chce konvertovat, velmi dobře ví, proč to dělá. Obřízku provádí kvalifikovaný mohel. V případě, že se osoba už obřízce podrobila (např. ze zdravotních důvodů), nechá mohel vytéct pouze kapku krve. Muž se tedy musí podrobit obřízce a také se ponořit do mikve (rituální očistná lázeň) jako součást procesu přestoupení na víru.

Pro ženu je přestoupení k židovství relativně krátký a nekomplikovaný proces. Jde poprvé do rituální koupele a vykonává tam očistné úkony, které se později stanou zajetou činností. Při první návštěvě rituální koupele mikve žena obdrží své židovské jméno. Žena se musí naučit, kdy má mikve navštěvovat. To udávají stanovená pravidla. Žena podle nich musí navštívit lázně po uplynutí sedmi „čistých dní“ po skončení menstruace a po uplynutí předepsané doby po porodu či před svatbou. Dále se musí naučit poznávat, kdy má plodné dny, ve kterých může otěhotnět, a nebo naopak, musí vědět, ve kterých dnech s ní nesmí její muž mít pohlavní styk. Tyto poznatky se odvíjejí od ženského cyklu.

Do Izraele přichází mnoho budoucích konvertitů. Úřady pro ně zřizují speciální studijní centra. Lidé, kteří podstoupili konverzi, jsou uznávaní daleko více než lidé, kteří se jako Židé narodili. Je to dáno tím, že konvertité vším museli projít na „vlastní kůži“, museli se všechno opravdu naučit a ke konverzi museli mít opravdu dobrý důvod. Tací lidé potom zůstávají nábožensky aktivní oproti „Židům od přirozenosti“. Konvertovaní lidé většinou dodržují více tradice, protože mají k víře blízko a konverzí prošli pro to, aby tuto víru mohli praktikovat. Naproti tomu obrovská část izraelského obyvatelstva je úplně nevěřící, ačkoliv to jsou „čistokrevní Židé“. Tací lidé pak tradice dodržují jen z části, a nebo je nedodržují vůbec. Ortodoxní Židé naopak všechny tradice striktně dodržují.

V Izraeli je velkou tradicí i svatba. Uzavřít sňatek Žida s „Nežidem“ lze, ale jednalo by se o civilní sňatek. V Izraeli se často takto lidé berou, ale na rabinátě takové sňatky neregistrují, protože takový sňatek je vnímán jako „nepravý sňatek.“ Pokud by však lidé chtěli „rabinátně“ uznanou svatbu, musel by „Nežid“ konvertovat. Pak by se jednalo o náboženskou svatbu.

Židé jsou však obecně tolerantní ke všemu, a tak, pokud se Žid z jakýchkoliv důvodů rozhodne, že konvertuje z judaismu na jiné náboženství, nikdo a nic mu nebrání. Nejsou z toho žádné sankce či postihy. Člověk nejprve musí odstoupit ze Židovské obce. Tento proces (na rozdíl od konverze) dlouho netrvá, jen se to oznámí. Pak už stačí splnit podmínky konverze jiného náboženství.

Závěrem lze tedy konstatovat, že konverze je dlouhý a nesnadný proces a představuje významný mezník v lidském životě. V některých případech může život člověka zcela změnit, protože může dojít k zpřetrhání (ale i nahrazení) dosavadních rodinných a společenských vazeb. Může se stát, že rodina odmítá tuto změnu akceptovat a rozejde se s konvertitou ve zlém. ⁵⁰⁾ Člověk, musí mít tedy dobrý důvod k podstoupení tohoto procesu. Přijati jsou nakonec jen ti, kteří chtějí přestoupit z nejhlubšího přesvědčení, a ve své cestě za konverzí vytrvají.

Rozhovor s Terezou: rozhovor_1.doc

Rozhovor s paní Fantovou: rozhovor_2.doc

Traktát Masechet gerim (zákony o konverzi): masechet_gerim.doc

Knižní publikace:

BOËLLE, C., CHEMLA, CH., RASTETTER, N. Klíč k náboženství - srovnání čtyř největších světových náboženství. Praha: Albatros nakladatelství, a.s., 2006. 158 s. ISBN 80-00-01679-6.

ČEJKA, M. Judaismus, politika a stát Izrael. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002. 240 s. ISBN 80-210-3007-0.

FISHBANE, M. A. Judaismus - Zjevení a tradice. Praha: Prostor, 1996. 192 s. ISBN 80-85190-47-8.

HANUŠ, J. a NOBLE, I. (EDS.) Konverze a konvertité. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 151 s. ISBN 978-80-7325-196-3.

KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Judaismus. In Základy asijských náboženství: I. díl. Praha: Karolinum, 2004. 269 s. ISBN 80-246-0832-4.

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ. Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1999. 1213 s. ISBN 80-86044-12-2.

MAYER, D. Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie. Praha: OIKOYMENH, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7298-453-4.

NEWMAN, J. a SIVAN, G. Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, s.r.o, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

PUTÍK, A. Židovské tradice a zvyky. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. 88 s. ISBN 80-86889-01-7.

SMEJKAL, V., BACHRACHOVÁ, H. Lexikon společenského chování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 280 s. ISBN 978-80-247-2327-3.

SPIEGEL, P. Kdo jsou Židé?. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal,, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7.

Internetové zdroje:

CIGÁN J. Konverzia, jej typológia a štruktúra [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006 [cit. 2012-06-25]. 85 s. (PDF). Dostupný z: http://is.muni.cz/th/165684/ff_b/Bakalarska_praca.pdf

Dětská obřízka. [online] Karaismus [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.karaitskyjudaismus.estranky.cz/clanky/obrizka---brit-milah.html

HALAMA P., ADAMOVOVÁ L., HATOKOVÁ M., STRÍŽENEC M. Religiozita, spiritualita a osobnost – Vybrané kapitoly z psychológie náboženstva [online]. Bratislava: Ústav experimentálnej psychológie SAV, 2006 [cit. 2012-06-25]. 165 S. (PDF). Dostupný z: http://www.psychologia.sav.sk/religiozita.pdf

Izraelská vlajka. [online]. 2005 [cit. 2012-05-05]. Dostupný z http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-stoleti/izrael/index.htm

Judaismus. [online]. IEncyklopedie [cit. 2012-05-16]. Dostupný z: http://www.iencyklopedie.cz/judaismus/

Judaismus. [online]. Světová náboženství [cit. 2012-05-16]. Dostupný z: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/judaismus/

Konverze. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-05-18]. Dostupný z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konverze-konverse/

Mikve. [online] Doopravdy, 2008. [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Mikve

MORGAN, F. Odpovědi na nejrozšířenější mýty o progresivním judaismu – 2. část. [online] Maskil, 2006. [cit. 2012-06-09]. Dostupný z: http://maskil.cz/5766/9.pdf.

Náboženská konverze a osobnostní vzorce. [online]. Pojď si sáhnout na Boha [cit. 2012-06-21]. Dostupný z: http://web.katolik.cz/feeling/7_17.htm#4

Tóra. [online] Doopravdy [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/images/Sefertora.jpg

Žid. [online] Studentpoint, 2012. [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.studentpoint.cz/3-vzdelani/5473-unor-2012-v-zidovskem-muzeu/#.T-njSpIqhS8

Primární zdroje:

FANTOVÁ E. Co obnáší konverze k judaismu? [interview]. [cit. 2012-04-05]. Praha: Židovská obec.

TEREZA. Co obnáší je konverze k judaismu? [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.



Počet shlédnutí: 286