obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


karaimove_v_litve

Karaimové v Litvě

Hanušová, Šárka; Štěpánková, Veronika; Seidlová, Barbora; Raus, Karel; Fritscheová, Aneta. Karaimové v Litvě. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013 Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=karaimove_v_litve

Úvod

Karaimové jsou velice starobylou nábožensko-etnickou skupinou. Jejich kořeny sahají až do období kolem 5. století našeho letopočtu. Lokalizovat je lze na Krymu, Litvě, západní Ukrajině, v Moskvě a St. Peterburgu. Hovoří jazykem karaimsk, neboli karaimštinou, která patří do skupiny turkický jazyků a do kipčacko-polovecké podskupiny. Jejich náboženství vychází ze základů judaismu a označuje se jako karaitský judaismus. Vyznavači tohoto směru se nazývají karaité.

Tato práce blíže pojednává přímo o národu Karaimů jako o jedné z litevských etnických minorit. Teoretická část se věnuje obecnější charakteristice této menšiny, jejich zvykům, tradicím a faktorům, které je v rámci majoritní společnosti vyčleňují.

Výzkumná část práce spočívá v konkrétní analýze sestavené na základě provedených rozhovorů s příslušníkem karaimské menšiny v Litvě, s Karaimem žijícím v Polsku a majoritním občanem Litvy. Empirická část projektu se zaměřuje hlavně na to, jak se příslušníci této etnické minority dívají na jejich vztahy s většinovou litevskou společností a obráceně. Celkový obraz doplňuje pohled z vnějšku, tedy jak na celou situaci v Litvě pohlíží Karaim žijící mimo tento region.

Cíl práce

Cílem této práce je analyzovat informace zaměřující se na problematiku karaimské menšiny a konfrontovat je s realitou dnešní situace v pobaltském státě Litva. Dílčím cílem je shrnout dosavadní informace o historickém vývoji Karaimů, informovat o jejich náboženství, jazyku a kultuře. V závěru jsou formulovány výsledky, které vycházejí ze získaných teoretických poznatků a empirického šetření praktické části.

Hlavním záměrem práce je charakterizovat karaimskou minoritu v litevské majoritní společnosti a nalézt faktory, které tuto menšinu vyčleňují.

Neméně důležitým cílem je pak zodpovězení 3 základních podotázek a jejich následné propojení:

  1. Jak se karaimská menšina dívá na sebe samu, ale také, jak pohlíží na majoritu Litevců?
  2. Jak se litevská většina dívá na karaimskou menšinu?
  3. Jak na Karaimy pohlíží lidé žijící mimo Litvu?

Metodologie

Teoretická část práce vychází především z analýzy sekundárních dat, tj. studium knižních publikací, tištěných a elektronických periodik, práce s databází odborných časopisů EBSCO a PROQUEST, a z tematicky zaměřených internetových zdrojů a zpravodajských serverů.

Ve výzkumné části práce byla využita kvalitativní výzkumná metoda. Jako technika sběru dat byl zvolen polostrukturovaný rozhovor s příslušníkem karaimské komunity žijícím v Litvě a příslušníkem karaimské komunity v Polsku. Metoda polostandardizovaného rozhovoru byla zvolena cíleně, protože její výstup bývá barvitější a bohatší. Respondenti odpovídali na devět předem sestavenách otázek, které doplňovali o své osobní zkušennosti a přivedli nás tak k mnoha dalším zajímavým poznatkům. Obvyklou nevýhodou tohoto typu rozhovoru bývá, že dotazování mají tendenci vzdalovat se od tématu otázky. V našem případě tento problém nenastal, asi také proto, že rozhovor probíhal písemně prostřednictvím elektronické pošty.

Komplexní rozhovor s členem litevské majoritní společnosti nakonec nebyl proveden tak, jak bylo z počátku plánováno. Z celkového počtu 16 lidí, které jsme se pokusili kontaktovat, byl litevský student Vaidas jediný, který nám odpověděl. Bohužel však neměl o Karaimech ve své zemi žádné znalosti, proto s ním dále nebyl proveden podrobný rozhovor na toto téma.

Kontakty s respondenty byly navázány hlavně prostřednictvím sociální sítě facebook. Využita byla také sociální síť bezplatného ubytování CouchSurfing, kde jsme se snažili kontaktovat několik lidí, bohužel bez odezvy. Rozhovory s respondenty byly z důvodu značné geografické vzdálenosti a časové omezenosti provedeny prostřednictvím e-mailové korespondence.

V průběhu výzkumu bylo nutné vypořádat se s jazykovou bariérou, neboť mnoho zdrojů bylo pouze v anglickém jazyce, jejich zpracování tak bylo časově náročnější. Polostandardizované rozhovory v praktické části práce byly provedeny také v angličtině. Z tohoto důvodu mohlo při překladu rozhovorů dojít k né zcela doslovnému přepisu, nicméně význam a smysl interpretace názorů dotazovaných je zcela jasný a pravdivý.

V teoretické rovině nám byl velice nápomocen i jeden z našich respondentů - Daniel, Karaim z Polska. Aktivně s námi komunikoval, upřesňoval informace a poskytl nám kontakt na další respondentku Lillyssu z Vilniusu.

Základní údaje o respondentech

1. Daniel: student, 22 let, Polsko - externí pohled

2. Lillyssa: project manager, 31 let, Litva, Vilnius - pohled minority na majoritu

3. Vaidas: student, 19 let, Litva - pohled majority na minoritu

Literární rešerše

Literární zdroje dostupné především prostřednictvím plnotextových databází ProQuest Central a EBSCO nejsou bohužel moc štědré k tématu a problematice karaimské etnické minority v Litvě.

Asi nejvíce prostoru je tomuto tématu věnováno v akademickém časopise Socialines Antropologijos ir Etnologijos Studijos Historie, kde byl publikován výzkum s názvem Lithuanian Karaims: Ethnic and Confessional Identity in the Late Twentieth - Early Twenty-Eirst Century 1) , v originálním znění: Lietuvos karaimai: etninis ir konfesinis tapatumas XX a. antrojoje pusėje ir XXI a pradžioje. Tento výzkum se zabývá několika otázkami: Zkoumá koncept etnické a konfesionální karaimské identity, vliv sovětské éry na konzervování karaimské kultury, postoj Karaimů k exogamnímu manželství, dále pak komunikaci mezi mladými Karaimy, kulturní aktivitou Karaimů po roce 1988 a vyhlídkami Karaimů do budoucna. V úvodní části se práce věnuje obecnější charakteristice Karaimů. Odkud Karaimové přišli, kde se usadili, do jaké jazykové skupiny patří, jaké profese vykonávali a jak početná je karaimská minorita v Litvě.

Tento výzkum přinesl mnoho zajímavých poznatků a odpovědí. Mezi ty nejpodstatnější, které jsme mohli využít i v naší práci, patří vývoj počtu karaimské minority a její kulturní aktivita. Podle autorů výzkumu Ž. Šaknys a D. Lapinskaite počet Karaimů v Litvě nikdy nepřesáhl 3 000. Toto číslo výrazně pokleslo v roce 1710, kdy Litvu sužoval mor. Osudové pro ně bylo celé 20. století. Za 1. sv. války proběhla vlna přesidlování Karaimů do Ruska. Karaimové se poté opět vraceli zpět, separovali se od polských karaimských komunit a budovali vlastní kulturu. Během sovětské okupace byly kulturní aktivity Karaimů výrazně omezeny a počet Karaimů začal významně klesat, tento trend panuje do současnosti. Během 48 let, od roku 1959 do roku 2007, klesla velikost karaimské komunity o polovinu, zatímco se celkový počet obyvatel Litvy v té době zvýšil o čtvrtinu.

V roce 1959 bylo v Litvě 423 Karaimů, v roce 1970 – 388, v roce 1989 – 289 a v roce 2007 pouze 224 Karaimů. V současné době žije v Litvě jen pár kompaktních skupin o počtu kolem 10 osob. Podle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve městě Trakai 75 Karaimů, ve Vilnisu 151 a v Kaunasu 25. Zajímavé je, že v části o historii se autoři vůbec nezmiňují o situaci a postoji Karaimů během 2. sv. války, ačkoliv právě na tuto dobu panují velice rozporuplné názory v otázce potencionální spolupráce s tehdejším režimem německých okupantů.

O Karaimech jako etické minoritě se dále zmiňuje článek s názvem Majority-Minority Relations in the Ukraine 2) v časopise Journal on Ethnopolitics and Minority Issues in Europe: JEMIE Jak už z názvu vyplývá, článek se věnuje vztahům majority a etnických menšin na Ukrajině se zaměřením na etnické Rusy. Karaimové jsou zde probírání spíše okrajově.

Další dostupná literatura se litevské karaimské menšině příliš nevěnuje. Obvykle se jedná jen o drobné zmínky v rámci obecného přehledu informací týkajících se Litvy. Příkladem může být článek Lithuania, country and culture 3) v publikaci s názvem NATO's Nations and Partners for Peace, která se zabývá hlavně geografickou charakteristikou. Dostupné z databáze ProQuest Central.

Teoretická část

Pro účely samotného výzkumu bylo potřeba nejprve nalézt a zpracovat základní údaje o Karaimech. Ač se to může zdát překvapivé, navzdory počtu je jejich kultura poměrně rozmanitá a svébytná, nemluvě o jejich historii. Jedná se totiž o téměř patnáct set let starou, a dnes také téměř zapomenutou kulturu, která má své základy v židovském učení. Od něj se později odděluje a je vyznávána vždy jen hrstkou věřících, přesto ale nemizí v propadlišti dějin a i dnes se najdou jedinci, kteří ji stále ctí.

Historie Karaimů

Karaitské učení vychází ze židovských tradic, ale odmítá se řídit vším kromě samotné Tóry. Hnutí se odděluje od judaismu v 8. století nejspíše v Bagdádu jako reakce na nezvolení Anana b. Da’uda exilarchou.4)

Označení karaité je tedy namístě, neboť vychází z hebrejského kara, tj. číst, a odkazuje tak na důležitost studia samotných biblických textů. Později se díky tomu karaité dokonce považovali za lepší, či intelektuálně nadřazené ostatním rabanitským židům (tedy těm, kteří vedle Tóry uznávali i talmud). Za zlatý věk karaitské kultury se považuje 8. – 11. století, kdy v poměrně tolerantním arabském prostředí vzniká literatura, a ustalují se tradice. 5) Během tohoto období dochází k expanzi karaitského učení, které se dostává na Krym ke kmeni Chazarů. Chazaři byli původně kočovný národ, jejichž říše se nacházela na území poloostrova Krymu a přilehlých oblastí zhruba od 7. do 10. století. Dodnes nejsou jasné příčiny přijetí karaitského učení Chazary, ale od té doby zůstali, jako téměř jediné etnikum, věrni tomuto učení.6)

Teorie původu Karaimů

Zde je potřeba rozlišit hlavně pojmy karaité a Karaimové. Zatímco karaité je označení primárně pro náboženskou skupinu, která se oddělila od judaismu, pojem Karaimové je už vlastní název národa, který nejspíše pochází z krymských Chazarů, kteří ve středověku přijali karaitské učení.7) Ačkoli existují důkazy o příbuznosti Karaimů s turkickým kmenem Chazarů, hlavně v návaznosti na události v 19. a 20. století se stále vedou diskuze o jejich původu.

Jedním z názorů je, že karaitští kupci se díky obchodním kontaktům dostali do Černomoří a během 12. století i na Krym. Zde etničtí židé postupně přejímali turkický jazyk místního obyvatelstva.

Jiná teorie se přiklání právě k chazarskému původu skupiny, jelikož Chazaři ovládali východ Krymu v 7. – 11. století. V 19. století, době národního obrození, se ale Karaimové snažili dokázat, že Chazaři byli nejen židovského původu, ale zároveň i karaité.

Podle hlavního ideologa karaimského národního hnutí Avrahama Firkoviče mají krymští karaité babylonský původ. To by mohlo znamenat, že představují vývojově starší formu judaismu, která nebyla poskvrněna přijetím Talmudu. Tato teorie však ignoruje fakt, že karaitská sekta vznikla až ve středověku.8)

Karaimové v Litvě

Původní chazarské obyvatelstvo na Krymu se v 13. století dostalo pod nadvládu tatarského státu, který byl v roce 1392 poražen knížetem Vitoldem (Vytautasem9)) Velikým. Celkem 330 (jinde lze nalézt 48310)) karaitských rodin bylo odvedeno do Litvy. Vytautas jim ale výměnou za osídlení určitých oblastí v okolí sídelního města Trakaj nechal určitou míru autonomie a dal jim privilegia na obdělávání půdy. Problematický pro ně byl až přelom 15. a 16. století, kdy byli knížetem Alexandrem nuceni odejít do Polska11); jeho nástupce jim pak dovolil vrátit se zpátky, ne všichni této možnosti ale využili.12)

Tradiční oděv a vizáž Karaimského obyvatelstva

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Qaraylar.jpg

Karaitští Židé měli ve srovnání s rabanitskými daleko lepší politické postavení a zkušenosti z historie je přesvědčovaly o tom, že distancování se od perzekuovaných Židů jim dává větší šanci se uplatnit v normálním i politickém životě. Proto si na králi roku 1646 vymohli nařízení, které zakazovalo rabanickým Židům pobyt ve městě, čímž si ještě více upevnili svoji ekonomickou pozici. Ani to jim ale nepomohlo vyhnout se nepokojům v 17. a 18. století, při nichž mnoho z nich zahynulo nebo přesídlilo do Polska.13)

Při třetím dělení Polska se celá oblast obývaná Karaimy dostala pod nadvládu carského Ruska. V této době dostávají přesnější obrysy snahy karaitů se distancovat od ostatních Židů, a to hlavně kvůli protižidovským pogromům, které byly v carské říši poměrně časté. Karaité v Litvě se sice mohli opírat o rozdílné tradice, zvyky, ale také jazyk, který byl od jidiš aškenázských Židů zcela rozdílný. Jediné, co je tedy spojovalo, byl jejich faktický židovský původ, který se ale karaimští nacionalisté snažili co nejvíce zastřít a odkázat na etnické příbuzenství s krymskými, vždy loajálními Tatary, a tak vytvořit z místních karaitů samostatný etnický celek – národ Karaimů.14)

Nyní se dostáváme k Forkovičově teorii o původu Karaimů, že přišli z Persie v 6. století, a nemají tedy žádné zásluhy na ukřižování Krista ani na sepsání Talmudu. Díky kontaktům u carského dvora jeho snahy nakonec zaznamenaly nečekaný úspěch. Na základě jeho žádostí byli Karaimové uznáni jako náboženská skupina postavená na roveň muslimům a později dokonce i křesťanům, což, když si uvědomíme, že mluvíme stále o Židech v Rusku, je až neuvěřitelné. Díky tomu se v 19. století mohla rozvíjet jejich vlastní kultura spojená hlavně s rozvojem jazyka.15)

Za první světové války byla velká část Karaimů přesídlena Němci na Krym, po válce se sice mohli zase vrátit zpět, ale většina z nich odešla na území dnešního Polska. 16)

Druhá světová válka se asi nejvíce podepsala na rozkolu mezi rabanitskými a karaitskými Židy. Němci totiž dokázali využívat rozdílů a neshod mezi etnickými skupinami ve svůj prospěch. V roce 1939 zabralo území obývené Karaimy SSSR, které tvrdě potlačovalo všechny náboženské projevy. Proto, když na toto území přišli v roce 1941 Němci, vítali je obyvatelé téměř jako vysvoboditele. Zástupce Karaimů se sešel s Němci, aby je přesvědčil o jejich nežidovském původu. Němci si to samozřejmě nechali ověřit a na této práci byli donuceni se podílet i rabaičtí Židé, kteří nakonec, proti svému přesvědčení, jejich nežidovský původ potvrdili, aby tak alespoň nějaké své vzdálené příbuzné zachránili. Karaimové tak byli uznáni jako samostatná etnická skupina a byli verbováni do jednotek Wehrmachtu, aby se vzápětí podíleli na vyvražďování Židů v polském Lucku a litevském Vilniusu.17)

Jako každá menšina, i Karaimové se postupem času asimilovali a jejich jazyk, zvyky i náboženství ztrácely význam. Hlavními karaimskými centry se stala města Trakaj, kde je dodnes tradiční modlitebna (kenesa) a informační středisko, hlavní město Vilnius, ve kterém dnes žije největší skupina Karaimů (jen asi 150), a městečko Panevezys. 18)

Roku 1989 bylo řešeno téma Karaimů na mnoha konferencích. Doba přála novým možnostem a snaha o rozšíření povědomí o jejich kultuře se stala důležitou součástí jejich života. Počet Karaimů, ke kterým se hlásilo roku 1991 na 280, se stále zmenšoval, ale i přesto měli několik zastánců, kteří se specializovali právě na jejich kulturu. Příkladem mohou být turkolog Ananiasz Zajaczkowski či hlava náboženské obce litevských Karaimů Mykolas Firkovičius, kteří vedou informační centra. Obrození se dotklo všech částí kultury. Literatura byla psána jazyky, kterým Karaimové odvykli, a tak pro ně byly nejdůležitějším pramenem modlitby v kenese v jejich vlastním jazyce. V průběhu let se měnila v Litvě politická situaci, kdy se v rámci přizpůsobení písma přiklánělo nejprve k latince, později s nastolením Sovětského svazu k cyrilici. Nakonec byla prosazena latinská transkripce z litevské abecedy na základě získání nezávislosti Litvy.19)

V 80. letech 20. století vznikla Kulturní asociace litevských Karaimů, ze které se stala náboženská obec. V Litvě vzniklo v posledních deseti letech Karaimské kulturní středisko, které má k dispozici karaimskou literaturu a jiné publikace v několika jazycích. Centrem se tak namísto Trakaje stal Vilnius. 20) Dění kolem malé etnické skupiny vzbudilo zájem u mnoha reportérů, etnografů, ale i obyčejných lidí, a navzdory velmi malému počtu příslušníků se stále daří držet střípky této kultury naživu. 21)

Mapa rozšíření Karaimů v Litvě - zakroužkované oblasti

Zdroj: http://www.voltek.cz/poklady/litva/mapy/litva_map01.htm

Náboženství

Karaimové jsou vyznavači karaitského judaismu. Karaitský judaismus odmítá výklad Tóry (Talmud) a uznává pouze Tanach, tím se odlišuje od hlavního směru judaismu, označovaného také jako rabínský judaismus.22)

Neměli bychom zaměňovat pojmy karait a Karaim - zatímco karaitové vznikli jako náboženská skupina oddělením od talmudského judaismu v období raného středověku, Karaimové se za samostatnou etnickou skupinu považují až počínaje národním hnutím v 19. století.23)

Centrem karaimského náboženského života je synagoga – Kenesa. Kenesa by měla být co nejkrásnější a nejhonosnější, protože v Kenese přebývá Boží Prozřetelnost. I proto je pro Karaimy povinností mít Kenesu v hluboké a posvátné úctě.

Text Tóry (pět knih Mojžíšových) napsaný na pergamenu kvadrátním hebrejským písmem bez vokalizace (teček, punktace) a navinutý na dvě dřevěné tyče označujeme jako Sefer Tóra nebo také Svatý Svitek. Tóra je v Kenese uložena podle starého karaimského zvyku v pravidelně šestihranné schránce. Karaimové vyndávají ke čtení Sefer Tóru z Hechalu pouze během Velkých Svátků a během dnů Bohoslužebného (svatého) shromáždění.

Karaimové mají ovšem některé zvyky, kterými se od karaitského judaismu zásadně liší, například jejich modlitby nejsou orientovány na východ jako u Židů, ale na jeruzalémskou mešitu al-Aksá.

Karaimové jsou označování také jako Biblisté, protože studují pouze Bibli a neuznávají žádné náboženské předpisy, které nejsou podloženy Biblí. 24).

  • Karaitský judaismus

Zásadou karaitského judaismu je odmítnutí ústní Tóry (Talmudu) a uznáváním pouze Tanachu jako zdroje veškerých právních a náboženských tradic.25)

Základním principem karaitismu je Bible. Veškerá náboženská praxe musí být odvozena přímo z Bible, která je jediným karaitským zákonodárným pramenem. Tradice je obecně přijímána, stejně jako některá rabínská nařízení, ovšem pouze v tom případě, že slouží k objasnění obtížně pochopitelného nařízení. 26)

  • Karaitský judaismus dnes

V současné době se ke karaitskému judaismu hlásí asi 30 000 Židů. Kromě Izraele (20 - 25 000) žijí v USA (1 200), v bývalém Sovětském Svazu a Polsku (3 000), menší komunity je možné najít i ve Francii, Švýcarsku, Turecku a Velké Británii.

Hlavním karaitskými centry v Izraeli jsou Ramla, Ašdod, Ofakim, Beerševa, mošav Ranen, mošav Maslia. Menší komunity jsou v Jeruzalému, Bat Jamu a Aradu.

Hlavním karaitským centrem v USA je San Francisco, kde je jediná aktivní synagoga v Severní Americe. 27)

  • Deset dogmat víry

Karaimové mají stanoveno deset dogmat víry, které je každý Karaim povinen znát:

  1. Já věřím, že Věčný Bůh stvořil nebe a zemi, a vše co je na nich.
  2. Já věřím, že Věčný Bůh byl, je a bude.
  3. Já věřím, že Věčný Bůh je Jediný
  4. Já věřím, že Věčný Bůh pro nás povolal proroka Mojžíše, který je největším z proroků.
  5. Já věřím, že Věčný Bůh nám dal Svojí svatou Tóru, prostřednictvím proroka Mojžíše.
  6. Já věřím, že Věčný Bůh obdařil prorockými schopnostmi také všechny proroky, kteří přišli po Mojžíšovi.
  7. Já věřím, že každý Karaim musí znát a číst Tóru, a že každý Karaim musí Tóře rozumět a Tóru pochopit.
  8. Já věřím, že Věčný Bůh vzkřísí mrtvé v den Svého velkého Soudu.
  9. Já věřím, že Věčný Bůh soudí spravedlivě, a že každého odmění, nebo potrestá podle jeho zásluh.
  10. Já věřím, že Věčný Bůh sešle Mesiáše z Domu Davidova a obnoví jeho království.28)
  • Podmínky pro modlitbu a jak má být modlitba vykonána

Modlitby Karaimové musí vykonávat v hluboké úctě a horlivě. Modlitba se vykonává ve stoje nebo v pokleku a tváří k zemi. Během modlitby je zakázáno například zaměňovat či vynechávat jednotlivé modlitby, vynechávat při čtení modliteb slova, stát, když všichni klečí, klečet, když všichni stojí, a zvyšovat nadměrně hlas.

V Hechalu, kde se nachází Sefer Tóra, je pro Karaimy místo s úplnou svátostí, proto je potřeba vstupovat na toto místo bez obuvi.

Tento předpis vychází z příběhu obsaženého v Tóře, kdy prorok Mojžíš přišel k Boží hoře, k Chórebu, kde spatřil hořící keř a kde mu Bůh přikázal: Nepřibližuj se sem! Zuj si topánky, neboť místo, na kterém stojíš je půda svatá. (Ex 3:5)

Během modlitby by se měl oblékat oděv zvaný Talit. Talit je pokrývka obdélníkového tvaru vyrobená z bílého materiálu, na rozích pokrývky jsou umístěny třásně vyrobené z bílých a modrých nití.

Člověk vedoucí modlitby nebo duchovní vedoucí bohoslužby se odívá do rozloženého Talitu, tj. přehodí si rozložený Talit přes hlavu. Ostatní účastníci bohoslužby si nasazují přes ramena Talit složený.29).

  • Proč Karaimové nevěří v Talmud?

Karaimové nevěří, že Bůh předal Mojžíšovi jakousi ústní Tóru a nevěří, že Mojžíš obdržel kromě psané Tóry ještě nějakou ústní tradici či jiné ústní učení.

Prorok Mojžíš mnohokrát zdůrazňuje, aby byl dodržován psaný Zákon Tóry.

K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy JHVH, svého Boha, které vám udílím. (Dt 4:2)

Jestliže nebudeš bedlivě dodržovat všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, a bát se toho slavného a hrozného jména JHVH, svého Boha. (Dt 28:58)

Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy. (Dt 31:24)

Když Mojžíš napsal Zákon (Tóru), předal ji kněžím a nařídil starším Izraele: O slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal tváří JHVH, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento Zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. (Dt 31:10-11)

Některé výše uvedené pasáže, podle Karaimů jasně dokazují, že Tóra sepsaná prorokem Mojžíšem na příkaz Boha, je jediným celistvým svatým Zákonem a vírou, kterou se mají Karaimové řídit a vyznávat. 30).

  • Karaimové X vyznavači talmudizmu

Ani předkové dnešních Karaimů nikdy nepřijali Talmud, stejně jako se nikdy předkové Karaimů nepřidali k vyznavačům talmudizmu.

Karaimové nevstupují do manželství s vyznavači talmudizmu, tj. vyznavači jiného náboženství.

Karaimská modlitebna – Kenasa se liší od talmudistické synagogy stejně jako se liší průběh karaimské modlitby od modlitby talmudistické.

Karaimové mohou jíst maso s mléčnými výrobky, to mají talmudisté přísně zakázáno a také mají zakázáno jíst jídla připravená Karaimy.

Talmudisté na rozdíl od Karaimů slaví svátky, které nejsou zmíněny v Bibli, jako například Chanuku nebo Lag baOmer.

Karaimové pohřbívají zemřelé v rakvích, které jsou spojeny hřeby, na rozdíl od vyznavačů Talmudu, kteří na základě rabínské knihy Jore dea (Cesta poznání) – traktát Hilchot kevura, paragraf 62 (tento paragraf tvrdí, že hřbet nebožtíka se musí dotýkat země), nepohřbívají nebožtíky do rakví, ale položí je do jámy zády na zem a tělo z boku a vrchu obloží prkny. 31).

Jazyk

Ukázka karaimského písma

Zdroj: http://www.christusrex.org/www1/pater/JPN-karaim.html

Sami litevští Karaimové se označují jako “Karajlar”, což hebrejsky vyjadřuje označení náboženské, ale zároveň i etnické skupiny Karaimů. Mluví karaimským jazykem, jinak karaimštinou, ta patří do kipčacko-polovecké skupiny turkických jazyků, což je zřejmě důvodem jejich tělesného znaku, šikmých očí. Karaimština se dále rozděluje do několika dialektů, jako jsou krymský, trakai, kterým mluví především obyvatelé Litvy, a haličsko-lucký dialekt, jenž se nachází na západní Ukrajině. Rozdíly mezi těmito dialekty představují především rozdíly ve fonetice a slovní zásobě. Dále má karaimština několik příbuzných jazyků, jsou to kumyčtina, balkarština a krymská tatarština 32).

V minulosti se tyto dialekty velmi proměňovaly, kupříkladu trakai byl ovlivňován litevštinou. Ovšem původní karaimština se nezměnila v oblastech, ve kterých Karaimové žili v izolaci od ostatního světa. Přes 600 let, až do 20. století, si Karaimové zachovávali svůj mateřský jazyk ve své diaspoře. Proto ani žádné ostatní jazyky nebyly karaimštinou nijak ovlivněny, neboť kvůli izolaci k žádným jazykovým proměnám nedocházelo.

Později, za doby carského Ruska, byli Karaimové zaměňováni za Židy, a tak s nimi bylo i zacházeno. Byla jim odepřena občanská práva a museli se přestěhovat přes Kavkaz do Persie, kde se setkali s turkickými jazyky. Naštěstí se roku 1795 zákony pro Karaimy trochu zlepšily. Mohli osidlovat oblasti Sevastopolu nebo Nikolayeva, ale netolerovala se smíšená manželství a také děti nesměli navštěvovat stejné školy jako děti místního obyvatelstva. Ze všeobecného hlediska lze říct, že do období světových válek byly komunity Karaimů velmi kompaktní.

Polské hranice se po první světové válce dostaly až k oblastem Haličska, Lucka a Trakai, karaimština tedy měla od 18. století velmi blízko k polštině, a proto Karaimové mluvili plynně polsky. Celkově na Karaimy působily slovanské jazyky, jako zmiňovaná polština, ale také ukrajinština, ruština nebo běloruština. Proto jsou Karaimové považováni za vícejazyčné etnikum, jelikož vedle karaimštiny mluví polsky a rusky nebo ukrajinsky. Pokud se podíváme na skladbu karaimštiny, můžeme soudit, že je podobná jazykům slovanským, ovšem ve slovní zásobě stále nacházíme původní či převzatá slova z turkičtiny. 33)

Později, kolem roku 1920, docházelo k tomu, že generace mladých a vzdělaných lidí mluvila mateřským jazykem lépe než jejich otcové a matky, jelikož karaimská beletrie byla publikována pouze v Lucku a dialekty trakai a haličsko-lucký byly úplně vymazány ze všech slovníků a učebnic. Také byly vymazány všechny pozůstatky hebrejštiny. Překládala se pouze bohoslužebná literatura.

V druhé polovině 19. století začal nápor Ruska, což způsobilo úpadek mluveného jazyka litevských a luckých Karaimů, přestože všední/ světská literatura v karaimštině byla velmi podporována a rozvíjena. Přispěl k tomu také fakt, že se stovky Karaimů přestěhovali právě kvůli konexi jejich původních oblastí do Ruska.

Na konci 19. století se především karaimská inteligence vzdala záchrany jejich mateřského jazyka, který byl do té doby plně nahrazován krymskou tatarštinou a ve městech ruštinou. Na kongresu, roku 1924 se Karaimové snažili dohodnout, jaký jazyk považují za svůj mateřský, zdali to bude turkická tatarština nebo hebrejština. 34)

Nyní je jazyk karaimština na pokraji vyhynutí. Mladí lidé dnes mluví rusky, v Litvě litevsky a v oblasti Haliče opět rusky nebo ukrajinsky. Ti, co ještě alespoň trochu ovládají karaimštinu, což je už několik málo postarších Karaimů, nejsou schopni již plně porozumět psané formě tohoto jazyka, jelikož neexistuje kodifikovaná forma ani jakákoliv pravidla gramatiky nebo skladby vět. Komplikuje se to i v důsledku toho, že v různých dobách se používaly různé literární tradice a písmo, také to záviselo na oblasti, ve které se Karaimové zrovna nacházeli. Zprvu to byla stará hebrejština, poté latinka (v Litvě) a nejpozději cyrilice (na Krymu, v Haliči a Rusku). V dnešní době se karaimština používá k provádění rituálů, jelikož pouze věřící dokáží porozumět textům, které se ještě dochovaly. Ale oficiální psaná podoba karaimštiny už neexistuje.35)

Prosím, poslechněte si, jak zní jazyk karaimština, na této webové stránce.

Kultura

V Litvě došlo k rozvoji karaimské kultury hlavně v 19. století díky tištění knih v rabanitských tiskárnách ve Vilniusu a přechodu z hebrejštiny na lidový jazyk karaimsk, ve kterém se začala rozvíjet kromě náboženské literatury i sekulární literární tvorba (prozaická a poetická tvorba).

Jak duchovní, tak materiální kultura Karaimů je úzce spjata s náboženskou tradicí, tedy s karaitským judaismem, který se od klasického judaismu liší hlavně v menší uspořádanosti biblického práva a doslovným výkladem zákonů. Na některé z těchto zákonů, jako je například zákon o manželství, je kladen velký důraz. Karaité ostře odmítají sňatky mimo komunitu. Tento fakt velice ovlivnil demografickou situaci komunit především ve východní Evropě, kde si kvůli malému počtu obyvatel v karaimských obcích lidé hledali své partnery často daleko od domova a jejich počet se tak na daném místě nezvyšoval. Naopak, co se týká rozvodů, jsou karaité liberálnější než ortodoxní židé, neboť názor ženy staví do jedné roviny s názorem muže. 36)

Mezi Karaimy je několik zajímavých zvyků, které se objevují i v běžném životě. Jedním z nich je přísaha. Pokud člověk na něco přísahá, je nutné mít pokrývku hlavy a vztyčený ukazováček vzhůru. Karaim tím dává najevo, že věří v jediného Boha.

Dalším zvykem je zákaz porážení nemocného a březího dobytka a jeho následná konzumace. Veškerý dobytek a ptactvo je povoleno zabíjet pouze řezem pod hrdlem. Všechny ostatní způsoby porážky jsou zakázány.

V rodinném životě také občas nastanou situace, které vyžadují speciální postupy. V případě úmrtí člověka, je zapotřebí zlikvidovat veškeré potraviny, které se nacházejí v jedné místnosti s nebožtíkem. Dále se musí pečlivě vyčistit postel, na které člověk zemřel a v případě úmrtí na některou z nemocí ji přímo zničit. Nebožtíka poté omývají a do hrobu ukládají zvláštně pověření lidé, kteří se musí povinně v předvečer pohřbu očistit. Po pohřbu následuje smutek, který v případě úmrtí blízkého člena rodiny trvá sedm dní. Muži se při té příležitosti opásají černým opaskem a ženy se zahalí černým šátkem. Po celou dobu trvání smutku jsou povinni dvakrát denně navštěvovat bohoslužbu v kenese.37)

Karaimové také apelují na své svátky a kalendář. O některých z nich podrobněji:

  • Svátek Pesach

Jinak je tento svátek označován jako Chag ha-Pesach, neboli svátek milosti, kdy Bůh osvobodil karaimské předky a vyvedl je z Egypta. Dále také jako Chag ha-Macot, neboli svátek nekvašených chlebů a to proto, že tito předci při útěku z Egypta jedli nekvašený chléb. Tento svátek se slaví sedm dní od 15. do 22. dne prvního měsíce a po celou dobu je nařízeno jíst nekvašené chleby.

  • Svátek Šavuo

Svátek se také nazývá svátkem týdnů, neboť se slaví po dobu sedmi týdnů po první pesachové neděli. Nebo ho lze nazývat i svátkem Chag ha-kacir, svátek žně. V tomto období totiž končily žně a lidé přinášeli moučné oběti.

  • Svátek Sukot

Tento svátek je také nazýván svátkem stánků, protože karaimští předci přebývali ve stáncích při své cestě do zaslíbené země. Dále ho lze nazývat svátkem sklizně plodin, Chag ha-Asif, neboť v tomto období končila sklizeň v sadech a vinohradech. Oslavy trvají od patnáctého dne sedmého měsíce po sedm dní.

  • Svátek Jom Terúá

Den veselí, den vydávání hlasitých zvuků nebo také jako den troubení. Slaví se první den sedmého měsíce.

  • Svátek Jom Kipurin

Desátý den sedmého měsíce se slaví den odpuštění. Povinný je půst a modlitby za odpuštění hříchů.

  • Svátek Nedava

Svátek se slaví desátý den pátého měsíce a je to den, kdy lidé vzpomínají na své zemřelé a obdarovávají chudé masem. 38)

Kalendář

„Karaimové užívají biblický lunární kalendář, který se liší od běžného solárního kalendáře, i od předvypočítaného babylonského lunárně-solárního kalendáře, který používají židé. 39)

Kalendář je postaven na vypočítávání novoluní. Karaimové mají běžný a prodloužený rok. Běžný rok trvá 12 měsíců a prodloužený 13 měsíců. Třináctý měsíc se přidává v případě, že není během dvanáctého měsíce nalezen ječmen ve stádiu zralosti. Měsíce nemají názvy ale pořadí. Prvním měsícem je měsíc, kdy lid Izraele vyšel z Egypta. Dny začínají již večerem. 40)

Praktická část

Karaimové patří mezi evropské etnické minority, o kterých se toho mezi lidmi obecně moc neví. Přestože se jedná o diasporu s velice starobylou a bohatou historií a kulturou, její počet s postupem času neustále klesá a přirozeně se tak vytrácí z našeho povědomí. Všechny tyto skutečnosti vedly k tomu, že jsme se rozhodli věnovat prostor zrovna této upadající starobylé evropské menšině. První odstavce praktické části jsou věnovány malé charakteristice litevské společnosti, neboť Karaimové a jejich sebeuvědomění jsou v této práci zkoumány právě v interakci s litevskou majoritou.

Charakteristika a povaha Litevců

Litevci nejsou vzhledem přímo specifikovatelní lidé. Postavou nejsou odlišní od Evropanů, typicky mají spíše světlejší pleť a velmi tmavé nebo naopak blonďaté vlasy. Odlišností je jejich povaha. Velká část Litevců je katolického vyznání a možná i proto hodně z nich mluví o silné vazbě na svou rodinu. Podle našeho litevského respondenta Vaidase se Litevci považují za lidi, kteří nezapomínají na to, když o nich někdo špatně mluví, naopak si pamatují velmi dobře ty, kteří jim pomohli. Dokážou se semknout v jednu skupinu a spolupracovat jako národ, avšak než se tak stane, musí k tomu mít pořádný důvod.

Kde můžeme hledat Litvu?

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:EU_location_LIT.png

Litevci patří mezi pobaltské národy. Velmi byste urazili jejich hrdost, pokud byste je házeli do jednoho pytle s Estonci, Lotyši nebo Rusy. Pravděpodobně by vám odvětili tím, že například Češi jsou podobnější Rusům daleko více a že geografická poloha nemá na jejich povahu velký vliv. Jak říká Litevka Světlana Iljinová: „Nemůžu říci, že Litevci jsou nějak obzvlášť přátelští, dobří nebo čestní. To by o svém národě mohl říci každý. Nemyslím si, že máme nějaký jeden hlavní povahový rys. Jsou to jen drobné odlišnosti v naší mentalitě. Například teď - v době krize - se ukazuje, že jsme velmi šetřivým národem. Lidé začali přemýšlet o tom, které věci opravdu k životu potřebují, a zjistili, že to není zboží z hypermarketu, ale kontakty a přátelství.“ 41)


Karaimská menšina ze tří pohledů

V praktické části naší práce se zabývá třemi pohledy na menšinu Karaimů. První pohled zajistil první respondent, Daniel – Karaim, žijící v Polsku. Vylíčil nám obraz toho, jak na se na Karaimy pohlíží ze země, ve které bydlí, tedy Polska. Druhou je Lillyssa, Karaimka – respondentka z Litvy, té jsme se tázali, jak se karaimská menšina dívá na sebe samu a také na tu majoritu, jak ji vidí ona sama. A jako třetí dotázaný byl Litevec Vaidas, který jako jediný, z celkového počtu šestnácti Litevců, jež jsme vyhledali a kontaktovali, nám alespoň odpověděl. Ovšem jediné, co jsme se od něj dozvěděli je, že o Karaimech vůbec nic neví, žádného nezná, prostě jen ví, že existují. Z tohoto důvodu nebyla získána relevantní data pro odpověď na výzkumnou otázku.

Pohled Karaimů na sebe samé

Z rozhovoru s Danielem a Lillyssou vyplynulo, že se s Karaimy stýkají a to především s rodinou, známými a několika kamarády. Dodržují různé zvyky a tradice a občas vaří jejich tradiční jídla, jako například Kybyns (Kybynlar), což je, jak Daniel dodává, velmi podobný pokrm litevskému pieróg, avšak připravuje se se syrovým masem a zelím, a nakonec se celý zapeče. Později bylo v rámci výzkumného šetření zjištěno, že je to v podstatě typ knedlíku, tradičně plněný jehněčím masem.

Scházejí se hlavně při náboženských událostech, především na svátek Haggadah, neboli židovská Pascha (Velikonoce), a také na den mrtvých (něco jako naše dušičky). Při svátku Haggadah se u Daniela schází kolem 30-40 lidí, vaří tradiční jídla, ale na moc názvů si nevzpomněl, jelikož je povětšinou nejí, nemá je rád. Alespoň si užívá společné oslavy na počest Židů, kteří utekli z Egypta. Někdy se ovšem scházejí i mimo tyto svátky. V Polsku to bývá především na svátek Haggadah, v Litvě mají i jiná tradiční setkání a to mnohem častěji, ale většinou v menším počtu lidí. Každoročně pak pořádají tzv. Letní školu Karaimského jazyka, pro všechny Karaimsky mluvící lidi.

Zdroj: Daniel, 22 let

Popisují, že je s Karaimy jak v Litvě, tak v Polsku zacházeno stejně, pouze právě tradice a tradiční jídla jsou odlišná. Oba si rozhodně myslí, že je třeba zachovávat jakoukoliv kulturu, samozřejmě včetně té karaimské. Také se jednoznačně považují za Karaimy a jsou na to patřičně hrdí. Daniel sám doslova řekl „každá kultura je hodna udržení při životě.“ Řekl to i přesto, že ví, že počet Karaimů stále klesá a ani on již nemluví karaimsky. Sdělil nám, že pouze jeho otec, babička a teta mluví mezi sebou jejich rodnou řečí. Takových lidí už ale moc není, proto je, bohužel, nemožné karaimskou tradici udržet. Lillysa také potvrdila, že z toho, co ví, je Karaimů zhruba 300-400, z toho kolem 1/3 je mladých lidí, kteří nehledí na to, jakého jsou etnika přivýběru partnerů, proto udržení karaimské kultury nevidí zrovna růžově. Jak již řekl Daniel, mladá generace karaimsky vůbec neumí. I Lillysa konstatovala, že umí jen pár základních slov, její rodiče a prarodiče však tento jazyk stále ovládají.

Ohledně náboženství Daniel napsal, že Karaimové nejsou ani Židé ani křesťané. Uznávají pouze Starý zákon, Nový zákon a Talmud nikoliv. On sám se považuje za ateistu, stejně jako většina Karaimů, které zná, a stějně tak Lillyssa, pro ni je náboženství nepodstatné.

Závěrem praktické části bychom chtěli vyznačit odpovědi na naše výzkumné otázky. Tou první je „Jak se karaimská menšina dívá na sebe samu, ale také, jak pohlíží na majoritu Litevců.“ Dle výpovědí Litevky a zároveň Karaimky Lillyssy je možné konstatovat, že nejsou vidět rozdíly v chování, významné neshody či rozpory mezi Karaimy a Litevci. Zároveň Lillysa, jako Karaimka, se cítí být velmi dobře začleněna do litevské společnosti, má spousty litevských kamarádů a přátel a vlastně už i příbuzných. Na Karaimy celkově pohlíží jako na již jasně vymírající menšinu. Bere to jako fakt, se kterým nelze nic dělat. Z druhé strany, je ráda, že od litevské majority necítí žádnou zášť či odpor a vzhledem k tomu, že se cítí býti i Litevkou, to pro ni neznamená až tak velkou „tragédii“, i když určitou lítost samozřejmě pociťuje.

Druhou výzkumnou otázkou je „Jak se litevská většina dívá na karaimskou menšinu.“ Na tuto otázku, bohužel, nebyla zjištěna plnohodnotná odpověď a vzhledem k nízkému počtu zástupců této minority se nepodařilo kontaktovat žádného Litevce, který by tuto menšinu nebo její zástupce nějak významně znal. Z těch respondentů, kteří odpověděli, bylo zjištěno, že o Karaimech ví nebo o nich alespoň slyšeli, ovšem žádného blíže neznají.

Nakonec, poslední otázkou je „Jak na Karaimy pohlíží lidé žijící mimo Litvu.“ Obsáhlé odpovědi byly získány díky Danielovi, Karaimovi, žijícím v Polsku. Jako „správní Karaimové“, Daniel a jeho rodina, dodržují některé karaimské zvyky a tradice, a jelikož v Litvě mají své příbuzné, jezdí se vzájemně navštěvovat, a to především o prázdninách, na různé svátky a slavnostní dny, tedy i s Karaimy žijícími v Litvě přichází do styku a může také zhodnotit, zda se chování lidí (ne Karaimů) k nim samotným v Litně od Polska nějak liší či nikoliv. Jinak z jeho výpovědí vyplynulo, že s Karaimy je zacházeno úplně stejně v Polsku jako v Litvě, tedy nemají žádné problémy jak s Litevci, tak s Poláky. Opět nevidí žádný nátlak Litevců na Karaimy žijící v Litvě, a to ze vzdálenější perspektivy, z jiného státu.

Závěr

Karimové jsou starý židovský národ, který se od hlavního směru judaismu oddělil kolem 8. století po Kristu. Nikdy jich nebylo mnoho a je zázrak, že navzdory počtu jsou ještě dnes k nalezení zbytky této kultury. Dnes tvoří Karaimové poměrně uzavřenou společnost, která ale neobývá jedno území, nýbrž je roztroušena po více státech. I proto se Karaimové stýkají prakticky jen za účelem slavení nějakého svátku nebo jiných náboženských událostí.

Většina dnešních Karaimů si svůj původ uvědomuje, stejně jako náboženskou tradici, která už ale hlavně pro mladší nemá takový význam. Možná i proto se už tolik nehledí na etnický a náboženský původ při výběru partnera, a proto počet Karaimů neustále klesá. Je to i důsledek toho, že v jedné komunitě je jich opravdu málo a při výběru partnera tak mají velmi omezený výběr, pokud by chtěli ctít náboženskou tradici a vzít si jiného Karaima.

Celkový počet Karaimů se odhaduje na několik tisíc, přímo v Litvě je jich pouze kolem 250 a toto číslo se neustále zmenšuje. Není proto divu, že jazykem karaimsk dnes mluví pouze starší generace a šance na udržení jejich kultury se snižuje s každou novou generací. Dnešní Karaimové se na první pohled moc neliší od normálních obyvatel Polska nebo Litvy, proto o nich ani mnoho lidí neví.

Jedním z mála projektů na udržení karaimské kultura je Letní škola karaimského jazyka, která se snaží každoročně shromáždit všechny karaimsky mluvící občany Litvy a jejich příbuzné. Tato akce je cílená hlavně na mladší generaci Karaimů, neboť u nich je potřeba znovu probudit lásku k jejich starobylé kultuře, třeba právě skrze jazyk, a tiito mladí pak mají potenciál udržet ji při životě. Jak vypovýdají respondenti, je důležité se snažit udržet jakoukoliv kulturu živou, tím spíš, pokud se jedná o vaši vlastní.

Nakonec si přečtěte konečné a stručné odpovědi na stanovené výzkumné otázky, tak aby byla charakterizována karaimská minorita v litevské majoritní společnosti a také průnik těchto odpovědí.

1.„Jak se karaimská menšina dívá na sebe samu, ale také, jak pohlíží na majoritu Litevců?“

Kromě několika zvyků a tradic, žádné rozdíly mezi Karaimy a Litevci nejsou a vycházejí spolu naprosto bez problémů. Karaimové se cítí být začleněni do litevské společnosti a s Litevci si rozumí velmi dobře, vlastně naprosto stejně jako se „svými“.

2.„Jak se litevská většina dívá na karaimskou menšinu?“

Litevci stěží ví, že Karaimové existují nebo lépe řečeno, že mezi nimi žije něčím rozdílná menšina lidí, tedy problém s Karaimy rozhodně nemají.

3.„Jak na Karaimy pohlíží lidé žijící mimo Litvu?“

Ze všech literárních zdrojů a odpovědí respondentů bylo zjištěno, že lidé žijící mimo Litvu pohlíží na Karaimy stejně jako lidé žijící v Litvě.

A jaký je tedy ten průnik těchto tří pohledů?

Mnoho rozdílů mezi Karaimy a Litevci není, vycházejí spolu bez problémů. Karaimové se cítí být začleněni do litevské společnosti, stejně jako mezi „svými“. Sami Litevci často ani neví, že minorita Karaimů vůbec existuje.

Přílohy

Questionnaire 1

How the Karaims minority see the majority of Lithuanian:

Are you Karaim? : yes

Occupation: student

Age: 22

Sex: m

Where do you live? : Poland

Where do you come from? : Poland

1. How would you describe relationship between Lithuanian and minority of Karaims? Karaims are treated equally in both, Lithuania and Poland.

2. Are there any differences between Karaims and Lithuanians from the society point of view? No.

3. Are there any cultural differences? If so, where can you see the main one? Karaims still cultivate their traditions, cook their food, organise summer school of Karaim language. Apart from that – in my opinion there is no other difference.

4. Do you regularly meet other Karaims? Which habits are still practiced? Yes, we still organise religious main events. Moreover, we have a summer school of Karaim language every year.

5. Do you think that Karaim’s culture is still worth to keep? Or it seems to be outdated? I think every culture is worth keeping alive.

6. Does the Karaims Judaism have any meaning to you? Let’s start with the fact, that Karaims do not consider their religion as Judaism. In Karaism, we worship the Old Testament only. We do not consider the New Testament or the Talmud as the Holy Books, therefore we are as Jewish as Christian. However, the majority of Karaims is atheistic, so am I.

7. Do you speak Karaim? Do you use Karaim in everyday life? I know the basic words only. My father speaks it, yet only with his mother and sister.

8. Where do you see the main problem in reducing number of Karaims? Do you think it’s important to continue the tradition of Karaims? It is important, yet impossible.

9. Do you see yourself as a Karaim? Are you proud to be Karaim? Yes and yes.

Questionnaire 2

How the Karaims minority see the majority of Lithuanian:

Are you Karaim? : yes

Occupation: Project manager

Age: 31

Sex: female

Where do you live? : Vilnius

Where do you come from? : Trakai

1. How would you describe relationship between Lithuanian and minority of Karaims? We have a good relationship. There are no problems. Here is not many of us as I can say. It could be about 300-400 Karaims maximally.

2. Are there any differences between Karaims and Lithuanians from the society point of view? No, we live the same lifes. Just like Lithuanians. You can see no difference between us. Maybe just appearance a bit.

3. Are there any cultural differences? If so, where can you see the main one? Cultural differences are just about some traditions we still keep. But in everyday life you can’t see that pretty much.

4. Do you regularly meet other Karaims? Which habits are still practiced? Yes, I regularly meet my family and once a year we all meet at one event. And some of my Karaim friends are going to summer camp where they try to learn a few of Karaim language. I was there few times as well. When we were kids, there used to be a folk dance group, but now we are older and with schools and work, you just can’t do it…

5. Do you think that Karaim’s culture is still worth to keep? Or it seems to be outdated? We try to keep a little bit the tradition, our language or traditional meals, but on the other hand, we are not really speaking Karaim and traditions are used less then when my mother was young. My grandparents do speak Karaim and my parents are talking to them as well in Karaim, but to me or colleagues at work not. As I feel it is part of me (I’m Karaim) so I would like to keep our culture, but it isn’t possible. Most of my Karaim friends are dating Lithuanians or Poles which means that to the future the culture is not sustainable.

6. Does the Karaims Judaism have any meaning to you? No, I’m atheistic.

7. Do you speak Karaim? Do you use Karaim in everyday life? I don’t speak that much, just few words. My parents speak, but not in everyday life.

8. Where do you see the main problem in reducing number of Karaims? Do you think it’s important to continue the tradition of Karaims? I don’t think that being Karaim is that important for young people that they want keep the culture. It’s not many of us living in Lithuania and what’s more, young people are about 1/3 of all, others are our grandparents and parents. And connected to this situation, I don’t think Karaims realize that dating other ones then Karaims means, that the culture is actually almost over. And going to Crimea to meet there their future wife/husband? Come on, no one will do it.

9. Do you see yourself as a Karaim? Are you proud to be Karaim? Yes, definitely!

Thank you for your respond! 

Použité zdroje

Knižní publikace

Internetové zdroje

  • PROTSYK, Oleh. Majority-Minority Relations in the Ukraine [online]. Journal on Ethnopolitics and Minority Issues in Europe : JEMIE. European Centre for Minority Issues (ECMI), 2008, Flensburg, Germany, str. 42, [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: Databáze ProQuest Central, http://infozdroje.czu.cz/docview/198000425?accountid=26997
  • ŠAKNYS, Žilvytis; LAPINSKAITE, Daiva. Lietuvos karaimai: etninis ir konfesinis tapatumas XX a. antrojoje pusėje ir XXI a pradžioje [online]. Lithuanian Ethnology: Studies in Social Anthropology & Ethnology / Lietuvos Etnologija: Socialines Antropologijos ir Etnologijos Studijos. 2008, Issue 8, p73-96. 24p, [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: Databáze Academic Search Complete.

—-

Počet shlédnutí: 13

1)
ŠAKNYS, Žilvytis; LAPINSKAITE, Daiva. Lietuvos karaimai: etninis ir konfesinis tapatumas XX a. antrojoje pusėje ir XXI a pradžioje [online]. Lithuanian Ethnology: Studies in Social Anthropology & Ethnology / Lietuvos Etnologija: Socialines Antropologijos ir Etnologijos Studijos. 2008, Issue 8, p73-96. 24p, [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: Databáze Academic Search Complete.
2)
PROTSYK, Oleh. Majority-Minority Relations in the Ukraine [online]. Journal on Ethnopolitics and Minority Issues in Europe : JEMIE. European Centre for Minority Issues (ECMI), 2008, Flensburg, Germany, str. 42, [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: Databáze ProQuest Central, http://infozdroje.czu.cz/docview/198000425?accountid=26997
3)
Lithuania, country and culture [online]. NATO's Nations and Partners for Peace.Monch Media, Inc., 1999, Uithoorn, United States [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: Databáze ProQuest Central,
4) , 5) , 9) , 10) , 12) , 13)
PUTÍK, Daniel. Karaimové na Litvě [online]. Navýchod, Občanské sdružení Navýchod od Aše 2004, Aš, roč. 2004, č. 2 [cit. 2013.2.28]. Dostupný z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=04fdd148-8e1a-11df-aa30-00304830bcc4
6) , 7) , 8) , 11) , 14) , 15) , 16) , 17) , 18) , 19)
HORÁK, Slavomír. Karaimové v Litvě [online]. 2001, [cit. 2013.3.3]. Dostupný z: http://slavomirhorak.euweb.cz/karaimove.pdf
20)
PUTÍK, Daniel. Karaimové v Litvě. Navýchod: Časopis, který rozšíří vaše obzory [online]. 2004, roč. 2004, č. 2 [cit. 2013-03-04]. ISSN 1214-2492. Dostupné z: http://navychod.cz/articles.php?id=04fdd148-8e1a-11df-aa30-00304830bcc4
21)
HORÁK, Slavomír. Karaimové v Litvě [online]. 2001, s. 6 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://slavomirhorak.euweb.cz/karaimove.pdf
22)
Wikipedia. Crimean Karaites [online]. Crimean Karaites, 2011 cit. 2013.3.01]. Dostupný z: < http://en.wikipedia.org/wiki/Crimean_Karaites?oldid=467136903>
23)
PUTÍK, Daniel. Karaimové na Litvě [online]. Navýchod, Občanské sdružení Navýchod od Aše 2004, Aš, roč. 2004, č.2[cit. 2013.3.03]. Dostupný z: < http://navychod.cz/articles.php?id=04fdd148-8e1a-11df-aa30-00304830bcc4 >
24) , 26)
VALKO, Nissim. Karaimský katechizmus [online]. Karaimský katechizmus, 2013 [cit. 2013.2.28]. Dostupný z: < http://www.karaimskykatechizmus2.estranky.cz/>
25) , 27)
Wikipedia. Karaitský judaismus [online]. Karaitský judaismus, 2013 cit. 2013.3.01]. Dostupný z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Karaitsk%C3%BD_judaismus>
28) , 29) , 30) , 37) , 38) , 39) , 40)
VALKO, Nissim. Karaimský katechizmus [online]. Karaimský katechizmus, 2013 [cit. 2013.2.28]. Dostupný z: < http://www.karaimskykatechizmus2.estranky.cz/>
31)
VALKO, Nissim. Karaimský katechizmus [online]. Karaimský katechizmus, 2013 [cit. 2013.2.28]. Dostupný z: < http://www.karaimskykatechizmus2.estranky.cz
32)
PUTÍK, Daniel. Karaimové na Litvě [online]. Navýchod, online časopis, č. 2/2004. [cit. 2013.3.2]. Dostupný z:http://navychod.cz/articles.php?id=04fdd148-8e1a-11df-aa30-00304830bcc4
33) , 34)
VIIRES, Ants, Ph. D. The Karaims [online]. The Karaims, 1993. [cit. 2013.3.2]. Dostupný z:http://www.eki.ee/books/redbook/karaims.shtml
35)
JANÁKOVÁ, Kateřina. Možnosti pěší turistiky na jižním Krymu [online], 2012. Dostupné z: http://ukrajina.tv/karaimove/
36)
PUTÍK, Daniel. Karaimové na Litvě [online]. Navýchod, Občanské sdružení Navýchod od Aše 2004, Aš, roč. 2004, č.2[cit. 2013.2.28]. Dostupný z: < http://www.navychod.cz/articles.php?id=04fdd148-8e1a-11df-aa30-00304830bcc4>
41)
DORAZÍN, Martin. Jací jsou Litevci a jakou mají o sobě představu. Český rozhlas [online]. 2009, 2009-06-26 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/evropskaunie/publicistika/_zprava/586475
karaimove_v_litve.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1