obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


keltove_ve_francii

Projevy keltské kultury v dnešní Bretani

Gröhlingová, Kristýna; Chocholoušková, Lenka; Ondráčková, Michaela; Puntaca Mamani, Fanny; Ageicheva, Olga. Projevy keltské kultury v dnešní Bretani. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2012. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/keltove_ve_francii

Úvod

Kdo to vlastně byli ti Keltové, o nichž se v poslední době stále více mluví? Byl to pouze jeden z mnoha zapomenutých národů zmizelých v propadlišti dějin nebo jej můžeme řadit vedle antických národů mezi hlavní tvůrce evropské kultury? Řada umělců dnes ztvárňuje keltské motivy ve svých dílech a jsou dokonce i hudební skupiny hrající výhradně keltskou hudbu. Obdivovaná je i jejich znalost přírody, léčitelství a astrologie. Keltská mytologie, báje a pohádky či keltská kuchyně jsou v dnešní době populární po celém světě a v některých oblastech se mluví keltskými jazyky dodnes. Keltové také po sobě zanechali bohaté historické a architektonické dědictví. Ale kde mají Keltové svůj původ? Jedním z míst, kde můžeme dnes najít Kelty je Bretaň. Ta leží v západní části Francie.

Cílem této práce je odpovědět na otázku, za koho se považují Bretonci - Kelty nebo Francouze? Dále chceme zjistit, jak se projevuje v dnešní době keltská kultura v Bretani a jaká je jazyková situace v tomto regionu. A co si o tom myslí samotní Bretonci. Tyto otázky nám pomůžou, abychom se dozvěděli více informací o tomto zajímavém keltském národu.

Literární rešerše

Publikací píšících o Keltech můžeme nalézt mnoho. Psaní a zájem o Kelty zažil jakýsi „boom„, který vedl až k umělému vytváření keltského národa. Kdo byli Keltové? Na tuto otázku nelze tak snadno odpovědět. Přiblížit nám to může kniha Keltové od Annalena Staudte-Lauber. „Národ, který dnes označujeme za Kelty, není v antických pramenech vůbec jednotně nazýván tímto pojmem. Nacházíme zde označení od Keltoi k Celtae, od Galatové až po Galové. Jak nazývali sami sebe, není doloženo. Je však jisté, že tyto názvy neoznačovaly homogenní společnost či dokonce národa sjednoceného v jednom státě, ale že se u Keltů stejně jako u Germánů jedná o četné kmeny a kmenové skupiny.“

Jak je tedy možné nazývat nehomogenní národ Kelty? Na tuto otázku najdeme odpověď v té samé knize. „K použití tohoto souhrnného pojmu nás opravňuje především řeč, kterou lze rozpoznat v četných jménech osob, názvech míst i vodstev, dovolujících nám vydělit Kelty ze skupiny ostatních antických národů. Ještě dnes nám připomínají mnohé názvy měst a krajin keltskou minulost.“1)

O Keltech můžeme mluvit již více než dva a půl tisíce let (objevují se v 5. stol. př. n. l.). V knize Keltové od Annalena Staudte-Laubera je uveden jasný přehled důležitých písemných pramenů z antiky, ve kterých se píše o Keltech.2)

„Kolem roku 500 př. n. l. se již řecký historik Hekataios z Milétu zmínil o keltských sídlištích ve svém „Popisu země“. Je to nejstarší zpráva o národu Keltů, dochovaná však jen v citátech pozdějších spisů. O 50 let později umístil Herodot, narozený asi 480 př.n.l., do země Keltů pramen Dunaje. Platon (428/27-349/48) jim přisuzuje bojovnou povahu, ale i sklony k opilství.“

„Řecký dějepisec Polybios (kolem 200-120 př. n. l.) věnoval Keltům samostatnou pasáž, přičemž popis jejich života ale pojednal jen krátce. Přesto je jeho spis, kromě děl Poseidona z Apemeie (135-51/50 př. n. l.), jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o keltských zvycích. Poseidonios se také bohužel nedochoval v originále, ale je znám jen z citátů pozdějších autorů.„

„Diodoros ze Sicílie, píšící na začátku 1. st. př. n. l., byl jedním z historiků opírajících se v podstatě o Poseidona a o „barbarech“ od něj převzal četní detaily. Ale i dílo Pompeia Troga, napsané ve druhé polovině 1. st., představuje významné dědictví. Mimo jiné píše i o keltských božstvech.“

„Důležitým zpravodajem o pozdější době keltské kultury je Gaius Julius Caesar (100-44 př. n. l.). Hospodářské a historické informace nebo poznámky, týkající se života Keltů, se nacházejí roztroušeny v celém jeho díle „Zápisky o válce galské“. Nestojí však v popředí jeho zájmu, nýbrž slouží spíš oživení textu.„

„Dalším důležitým pramenem jsou „Dějiny“ od Livia Tita (70 př. n. l.), píšící o dobytí Říma Kelty v roce 387 př. n. l. Téměř ve stejné době napsal Strabon z Amaseie (64/63 př. n. l.-23) svou „Geógrafiku“ (Zeměpis), v níž je zřejmé, že se rozšířily znalosti toho Řeka o severní Evropě.“3)

„I v díle Plinia Staršího (23/24 př. n. l.-79) „Přírodověda“, bohatém prameni nejrůznějších zpráv, se autor zmiňuje o Keltech.„4)

Řecký zeměpisec a historik Strabon je kolem roku 63 př. n. l. popisuje už jako opravdové barbary, kteří „jedí chléb ze žaludů, spí na holé zemi, zuby si čistí močí a jsou tak bezbožní, že ani nestaví chrámy“. 5)

V 16.-17. století začali lingvisté G. Buchanan a E. Lhuyd jako jedni z prvních zkoumat keltské jazyky, všímali si jejich podobnosti, na základě toho pak vznikla skupina keltských jazyků.

Součastný pojem slova „Keltové„ vznikl spolu s romantickou školou v 2. polovině 18. století a byl přenesen z lingvistiky i do jiných oblastí. Teprve od té doby se lidé začali zabývat keltskou kulturou a hledat své keltské kořeny. 6)

Tato práce však pojednává o Keltech v Bretani.

„Bretaň, tajuplná země na pobřeží Atlantiku, opředená starodávnými keltskými legendami, patří sice pomalu již pět set let k Francii, nicméně svým drsným charakterem připomíná spíše Irsko či Skotsko“ , píše Dana Kyndrová, která je dokumentární fotografkou, a tak lze hádat, že její slova vycházejí spíše z pozorování: „Lidé obývající tuto bouřemi zmítanou výspu západní Evropy jsou hrdí a pracovití, a podobně jako třeba Skotové mají silný smysl pro národní identitu a věrně se drží svých tradic a kultury. O jejich bohaté náboženské minulosti svědčí nejen nádherně zdobené kalvárie, četná Boží muka a svérázné farní dvory, ale především obrovské množství místních světců a typické zdejší katolické poutě pardony, které svou tradiční atmosférou přitahují tisíce věřících.“


V knize Tajemný svět Keltů píšou autoři Claire Hamilton a Steve Eddy o keltské hudbě (Claire Hamilton říká sama o sobě, že ji fascinují keltské báje, o které se začala zajímat, když po prvé hrála na keltskou harfu a mohla tak oživit staré bretaňské písně.): „Staří Keltové si byli vědomi síly hudby. Její moc spočívala ve vyjadřování emocí, zvýšeném vnímání prožitku a intuitivního povědomí a v utišování duše i smyslů. Považovali ji za magickou. Jejich hudba ani dodnes neztratila nic ze své moci.“ 7)


Jazyk je důležitým prvkem dané kultury, obyvatelé Bretaně mluví bretonštinou, o které se píše: „Bretonština (bretonsky Brezhoneg [brezonek]) je keltský jazyk, kterým hovoří asi půl milionu Bretonců na Bretaňském poloostrově v severozápadní Francii. Bretonština náleží mezi tzv. britanské neboli P-keltské jazyky a je blízce příbuzná s kornštinou a velštinou, jazyky, kterými se hovořilo, respektive hovoří, na jihozápadě Velké Británie.“8)


Metodologie


Pro výzkum byly zvoleny metody jak kvalitativní, tak kvantitativní. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody. Kvantitativním způsobem získáváme statistická data od velkého množství respondentů, v krátkém časovém úseku. Neumožní však hlubší vhled do problematiky. Pro tento výzkum byl zvolen dotazník. Protože jsme se do samotné Bretaně nevydali, prostředkem komunikace byl Couchsurfing. Jedná se o projekt, který vznikl v roce 2003.9) Lidé si přes tuto internetovou sociální síť domlouvají ubytování nebo si jen korespondují a zlepšují svoji jazykovou vybavenost. My jsme díky Couchsurfingu mohli najít lidi, kteří žijí v Bretani a zaslat jim dotazník, který obsahoval otevřené otázky v anglickém jazyce. To znamená, že nebyly na výběr žádné možnosti odpovědi, respondent se vyjádřil zcela vlastními slovy. Dotazník se skládal ze čtyř otázek a respondentů bylo osm. Ne vždy nám zodpověděli všechny otázky, ale vesměs byli ochotní.

Výhodou Couchsurfingu je, že jsme se mohli spojit s Bretonci i bez finančních prostředků, naopak nám chyběl osobní kontakt, kdy jsme mohli využít například metody rozhovoru a pozorovat i nonverbální projevy komunikace.

Dále jsme využili metodu studium dokumentů. Výhodou této metody bezpochyby je, že je možno studovat výpovědi například již nežijících osob. To, že se nedá vše ověřit, je naopak nevýhodou. Právě tato metoda seznámí výzkumníka s problematikou dané výzkumné otázky, pochopení a interpretace poté závisí na schopnostech a dovednostech výzkumníka. Prostudovali jsme knihy Keltská civilizace10) a Keltská hudba11), časopis National geographic12) a online časopis Larevelacion.13)

Praktická část

Bretaň


Bretaň, kraj plný legend a mystiky, se nachází v západní Francii na Bretaňském poloostrově mezi kanálem La Manche na severu a Biskajským zálivem na jihu. Bretaň, francouzsky Bretagne, anglicky Brittany, bretonsky Breizh, je jeden z 26 francouzských regionů. Region se dělí na 4 departementy: Côtes d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Dříve k Bretani patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo do 16. století hlavním městem Bretaně. V roce 1941 byla jihovýchodní část Bretaně i s hlavním městem Nantes oddělena francouzskou vládou. Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire a hlavním městem Bretaně je nyní Rennes. Nantes znovu inklinuje k připojení k regionu Bretaň, kvůli této tendenci, bylo v roce 1980 založeno hnutí Bretagne Réunie, které usiluje o znovupřičlenění. Na území Bretaně se nachází nejzápadnější bod pevninské Francie Pointe du Raz. V Bretani žije 3,6 miliónu obyvatel (2004), kteří obývají území o rozloze 27 208 km².
Rozdíl mezi přílivem a odlivem je na pobřeží Bretaně jedním z nejvyšších na světě, tuto skutečnost dokazuje fakt, že Atlantský oceán místy ustupuje do vzdálenosti až 10 kilometrů.


Pro představu lze Bretaň charakterizovat jako oblast s častými mlhami, studeným mořem, vysokými skálami a kamennými domy s břidličnatou krytinou. Lesů je tu pomálu, asi 5% plochy. Vnitrozemí je řídce osídlené a významné místo zde zaujímá zemědělství, které je ovlivněno oceánským podnebím, velkým množstvím srážek, západními větry a malými teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Teplotní rozdíl mezi měsíci je 10°C. I v Bretani se usídlilo několik imigrantů, a tak není překvapivé, že se zde vyskytuje několik druhů náboženství jako křesťanství, judaismus a islám.14)

Stručná historie Keltů a Bretaně


Odborníci dodnes hledají odpovědi na většinu otázek týkajících se Keltů. Podle některých přišli na starý kontinent z ruských stepí koncem třetího tisíciletí př. n. l. pod tlakem rostoucích nájezdů Skythů. Podle jiných byli původními obyvateli střední Evropy už od dob neolitu. Jisté je, že asi v 9. století př. n. l. keltsky mluvící národy přicházejí do Anglie a Irska. Pak se začínají vějířovitě rozšiřovat po celé Evropě. Obsazují Skotsko, jih Německa, východ Francie, sever Švýcarska a západ Rakouska. Přes západní Španělsko se dostávají do Portugalska.15)

Koncem středověku, hrozilo keltské kultuře vyhynutí. Její zbytky byly vytlačeny na okraj západní Evropy. Zakázán byl jak keltský jazyk, tak jejich nástroje a hudba. Neměli právo vlastnit majetek. Proto je trochu zázrak, že keltská civilizace přežila v jakékoliv formě, i když se nacházeli na okraji společnosti, jak geograficky, tak kulturně. Nyní se zdá vše keltské všudypřítomné.16)


Bretaň byla obývána lidmi už v 8. století př. n. l.. V 5. st. př. n. l. byl poloostrov dobyt Kelty. V období Římské říše byla Bretaň římskou provincií. Po zániku říše poloostrov obývali Bretonci vytlačeni Sasy z Britských ostrovů. Někdy v té době dostala Bretaň i své jméno. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany a z toho vzniklo Bretagne, česky Bretaň. Od 9. do 16. st. byla Bretaň nezávislá, v roce 1522 se stala součástí Francie. 17)


V 18. století se začala osvícená Evropa zajímat o Kelty. Vzdělaní Bretonci začali pod vlivem preromantismu hledat své kořeny, zabývat se bretonským jazykem, kulturou, historií. V tu dobu bylo napsáno hodně literárních mystifikací o Keltech, např. James Macpherson se proslavil tím, že „přeložil“ z gaelštiny poezii Ossianovy zpěvy, ale pak se přišlo na to, že to napsal on sám. V prvním desetiletí 19. století se několik keltomanů setkalo v Paříži a založili Keltskou akademii. Cílem akademie bylo rekonstruovat historii Keltů, najít památky keltské éry a prostudovat a zveřejnit etymologii slov všech keltských jazyků na základě keltsko-bretonského, velšského a gaelského jazyka. A tak se začala projevovat „keltománie„. Jean Reynaud ve svém díle „Géniové Galie“ přesně popsal z neznamých zdrojů moudrosti druidů. Kristol Ferrier prokazoval, že vzhledem k tomu, že Galileo je Gallia, pak Kristus a apoštolové byli Keltové a také, že velká část Evropy a Malé Asie včetně Jeruzaléma, byla kdysi obývána Kelty. Keltofilové byli přesvědčeni, že bretonský jazyk je prajazykem všech ostatních jazyků.18)


Architektura Bretaně


Pro Bretaň je typické tradiční venkovské osídlení. Kamenné domy obložené na návětrné straně břidlicovou krytinou od střechy až po chodník, chrámy připomínající pevnosti. To jsou typické znaky tohoto kraje, který byl někdy, podobně jako Portugalsko, označován za „konec světa„.

Bretaň je především zemí moře. Dokonce i v kostelech jsou před oltářem na podstavcích modely lodí. Charakteristickým rysem bretonské krajiny je velké množství vody. Jsou tam fontány, prameny, potůčky, potoky a řeky.19)

Jedině v Bretani se vyskytují farní dvory - velkolepé církevní monumenty. Stavba těchto dvorů nastala mezi 15. a 18. stoletím. Byly vždy umístěny uprostřed obce. Skládají se ze vstupní brány, pohřební kaple, kostela, kalvárie (kamenný pomník, jehož sochařská výzdoba na podstavci zobrazuje scény Kristova utrpení), hřbitova a kostnice (místnost či stavba postavená nebo zřízená za účelem umísťování postupně vykopaných kostí z hrobů). Farní dvory byly stavěny pro poctu Bohu.20)

Dále najdeme v Bretani hodně megalitických památek. Ve 2. polovině 18. století byla velmi populární hypotéza o tom, že megalitické památky jsou keltským dědictvím. Ale existuje i jiný názor, že pocházejí z před keltského období, ze 3. a 2. tisíciletí př. n. l. Megalit je slovo odvozené z řečtiny, „mega“ znamená velký a „lithos“ je kámen. Megality jsou stavby zbudované z velkých kamenných bloků. Jedním z typů megalitů je dolmen (v bretonštině „kamenný stůl“). Jedná se o stavbu z velkých kamenných bloků postavených na výšku, na kterých jsou umístěny vodorovné kameny, které vytvářejí jednu nebo několik komor propojených chodbou. Dolmeny byly pravděpodobně hromadnými hroby. 21)

Farní dvůr
Dolmen v Bretani

Symboly Bretaně


Tak jako mnoho oblastí na světě má i Bretaň „jen to své“, což jí dělá typickou a odlišuje od ostatních území. Národní hymna se nazývá Bro gozh ma zadou, v překladu Zem mých otců, slova vytvořil roku 1897 François Jaffrennou a hudbu zkomponoval James James. Hymna oslavuje přátelství mezi Welšany a Bretonci. 22) Národní svátek připadá na 19. 5., den svatého Yvese. Svatý Yves Hélory žil ve 13. století v Kermartinu v Bretani. Je patronem soudců, advokátů, notářů, právních zástupců, farářů, soustružníků, chudých, opuštěných a sirotků, univerzity v Nantes a různých právnických fakult. Podle něj vznikly tzv. Ivova bratrstva, působící ve Francii.23) Bretaň dále symbolizuje hranostaj, dokonce existuje vyznamenání řád hranostaje (Ordre de I´Hermine). Motem bretaňských knížat je: raději smrt než hanbu (kentoc'h mervel eget bezañ saotret). Vlajka Bretaně se nazývá Gwenn-ha-du,v bretonštině to znamená bílá a černá, byla vytvořena roku 1923 Morvanem Marchalem. 9 horizontálních pruhů představuje diecéze Bretaně. 5 černých pruhů reprezentuje francouzsky a gallo mluvící diecéze Dol, Nantes, Rennes, Saint-Malo a Saint-Brieuc a 4 bílé pruhy reprezentují bretonsky mluvící diecéze, mezi které patří Trégor, Léon, Cornouaille a Vannes. 24) V neposlední řadě je pro Bretaň typický triskel, nejtypičtější keltský symbol.

Vlajka Bretaně Gwenn-ha-du Triskel

Identita


Abychom se mohli zabývat otázkou, za koho se příslušníci dané menšiny považují, uvedeme si základní povahovou charakteristiku Keltů a Francouzů.

Keltové

Podle Nory Chadwick je Kelt ten, kdo mluví jazykem keltským nebo pochází z oblasti, kde se mluví keltským jazykem, to je z oblasti Irska, skotských Hebrid a skotské vrchoviny, ostrova Man, Walesu, Cornwallu nebo Bretaně. A také pochází ze skupiny národů, prvně nalezené v jihozápadním Německu a východní Francii na začátku 2. tisíciletí př. n. l. nebo dříve.25)

Keltové jsou hlavně antický národ, proto mluvíme o tom, jak vypadali ve starověku. Ve starověku byli Keltové obecně označováni jako lid bojovný, odvážný a rychlý, někdy však až dětinsky naivní. Byli prý až posedlí válkou, milovali boj a dobrodružství, stejně jako zábavu a hodování. Jejich výmluvnost často hraničila s povídavostí. Což se ukazovalo když zastavovali pocestné a kupce a všetečně se jich vyptávali odkud jsou a jaké to tam je. Získané informace často zveličovali.

Mezi jejich silné stránky patřila obrazotvornost, také lpěli na náboženské tradici. Archeologické nálezy dosvědčují, že Keltové uměli napodobit cizí vzory, ale také je svou zručností a tvůrčí zdatností přetvářeli a dávali jim svou vlastní podobu.26) Termín „keltský“ nesouvisí s fyzickou dědičností, kulturní tradice je udržována mnohá staletí společnou historií jedné oblasti.27)

Francouzi


Francouzi bývají k sobě velmi zdvořilí, jejich společenské chování je mnohdy formálnější, než je zvykem v jiných zemích. Například je obvyklé pozdravit celou společnost v restauraci. Na druhé straně mohou být v hovorech až moc přímí, přičemž vyjadřují své myšlenky a názory bez zbytečných obalů. Pokud jde o až proslulou francouzskou nafoukanost, je pravdou, že Francouzi jsou opravdu velmi hrdí na svoji kulturu. Status ve společnosti je pro ně velmi důležitý (například ředitel firmy je opravdu uznávaný). Velký důraz kladou na vzdělání. Intelektuálové a umělci jsou moc vážení a jejich názorům se přikládá velká váha. A tak většina Francouzů špatně nese vliv moderní konzumní kultury, který je často spojován s anglickým jazykem, a který také vytlačuje, dříve tak ceněnou, francouzštinu.

Francouzi mají rádi zábavu, jídlo a jejich pověstnou módu. Velmi jim záleží na svém vnějším vzhledu. I mezi sebou se různě okoukávají. Oblékají se elegantně a spíše formálně. Vyzařuje z nich určitý šarm. Pánové i dámy svou vizáž doplní parfémem. Nezáleží jim jen na vlastním zevnějšku, ale týká se to například i výkladních výloh obchodů.28) 29)


K tomu abychom zjistili jaká je identita lidí žijících v regionu Bretaň jsme se zaměřili na ztotožnění s patriotismem, tedy postojem vycházejícím z kladného cítění k oblasti nebo městu a národu. Poté jsme se zaměřili na ztotožnění s vyššími územními celky. A to, jestli se Bretonci hlásí převážně k regionu Bretaň, stejně jako v ČR se někteří lidé připojují pouze ke skupině „Moraváků“, nebo to nerozlišují. Zodpovězení otázky, zda-li se obyvatel Bretaně považuje za Bretonce či za Francouze vychází z rozhovorů. Zajímalo nás, jestli jsou obyvatelé Bretaně hrdi na úspěchy a kulturu Francie, na její historii. Jestli stojí o to, uchovat charakter Francie takový jaký je dnes. Ve většině případů se odvolávali na širokou a slavnou historii Francie a tedy hrdost na činy svých předků. Co se týče současnosti, někteří si postěžovali na soudobou politickou situaci a přáli si zlepšení celkového pohledu na Francii. Ani jeden z respondentů se nenarodil v Bretani, ale žijí zde několik let. Mnoho z nich nad otázkou kam se řadí z pohledu územních celků nepřemýšlí, ale když se prý zamyslí, odpovídají podobně. Jsou Francouzi - Bretonci, ale více Bretonci. A co se týče keltské historie a cítění se být Kelty, jeden z respondentů odpověděl, že vše keltské je jen z čisté fantazie, ale ostatních 7 dotazovaných zmínili, že mají keltské kořeny, na což jsou hrdí.

Dále jsme se ptali jaký je rozdíl mezi Bretoncem a Francouzem. Všichni z dotazovanch se shodli, že fyzický rozdíl není žádný, ale po mentální stránce, se jisté odlišnosti vyskytují. Bretonci jsou převážně introvertní, ale pokud se s nimi člověk seznámí jsou velmi přátelští, dále jsou štědří, silní, pracovití, milují zábavu a hlavně alkohol, velmi mnoho alkoholu, jako pivo, víno a whiskey. Typického Francouze si představují jako pařížana, uspěchaný, unavený, nafoukaný a s pocitem, že si myslí, že ví vše.

K otázce identity je možné říci, že Bretonci jsou potomky Keltů a velmi to zdůrazňují. Slovo „keltský“ se stalo brandem, často ho používají v mediích. Přitom vzniká otázka, zda-li mluví média opravdu o „keltské“ kuchyni, „keltském“ umění atd.? Jaké jsou zdroje, podle kterých to určili? Ani historici nemohou odpovědět na spoustu podobných otázek. Tento jev je spojen s etnicismem, pojmem, který vznikl ve 20. století a vyjadřuje touhu uchovat nebo znovunabýt identitu založenou na rase, náboženství nebo nějaké tradici. Je to tendence všech národů, která často vede k tomu, že lidé vymýšlejí to, co neexistuje, nové prvky znovuobjevené kultury. Lidé zvyklí na tradice spojené s keltskou kulturou jsou hrdí na svůj původ. Vždyť o tom se učí i ve školách, o tom je spousta literatury. Jen někteří chápou, že je toho hodně vymyšleno. Ale spolu se zavedením těchto tradic, snahou o autonomii a sebeidentifikaci vzniká i nová bretonská kultura, která je zcela odlišná od francouzské.

Hudba Bretaně


Keltská hudba se zrodila z mlhavých domněnek. O původu keltské hudby nevíme zhola nic. Neexistují notové zápisy a její současná podoba vykrystalizovala teprve před 200 lety. Dnešní keltská hudba projevující se na území Bretaně, ale i na dalších místech, kde se stopy Keltů zjevují, je vždy smíchána s dalšími styly dnešní hudební doby. Hlavním aspektem dnešní a pravděpodobně i historické keltské hudby je harfa. V případě Alana Stivella vycházela jeho harfenická hra zpočátku z klasické hudby, protože bretaňské skladby pro keltskou harfu neexistovaly. Dalšími styly, které byly smíchány s tóny keltské hudby je rock, jazz, folk aj. Stěžejní pro rozeznání keltské hudby jsou tedy nástroje, bombard, harfa nebo dudy. V každé bretaňské vesnici se najde někdo, kdo umí hrát alespoň na jeden ze zmíněných nástrojů.

Výrazným prvkem bretaňské kultury je festival Fest Nos a Fest deviz (odehrává se v noci a přes den). Jedná se o slavnosti, které dříve doprovázely svatby, dožínky či pohřby. Dnes dostávají slavnosti novou podobu. Vzniká každoroční festival, který dovoluje zatančit si například gavotu, dans plin či jiné komplikované šoupavé tance a možnost promluvit bretaňsky. Tato událost je tradičně keltská z důvodu keltské hudby a tradičních tanců a také proto, že se zde setkávají lidé všech věkových kategorií a sociálních tříd. Všude zní již zmíněný nástroj bombard, nikde jinde neslýchaný dechový nástroj, příbuzný hoboji a bretaňské dudy biniou koz. Mečivý zvuk, který tyto nástroje vydávají je pro keltský svět typický.30)
Bombard Biniou koz

V Bretani jsou i rockové a metalové skupiny, které zpívají v bretonštině.

Jazyková situace

Jazyk je důležitým historickým symbolem každé kultury. Keltové v Bretani mluví bretonštinou. Bretonština patří mezi tzv. britanské neboli P-keltské jazyky a je blízce příbuzná s kornštinou a velštinou.31)

Během 5.–7. st. n. l. se v Bretani usidlovali Keltové z Britských ostrovů, a to z oblasti Walesu, Cornwallu, Devonu a Irska. A zde se objevuje i název pro Bretaň, „Malá Británie„, jak ji nazvali přistěhovalci z Britských ostrovů. V 9. století Bretaň sjednotil vévoda Nominoe a byla nezávislá až do roku 1532, kdy byla připojena k Francii. Do popředí se proto stále více dostává francouzština a latina jako jazyk vzdělanců a obyvatel měst a bretonština je jazykem venkova a malých městeček. Boj vyvrcholil v roce 1794, kdy bretonština získala označení „regionální jazyk“. V roce 1880 vychází tzv. Ferryho zákon, který upravuje vzdělávací systém ve Francii v národních školách. Kromě toho, že se školní docházka stává povinnou a bezplatnou, je nenáboženská, tak dochází k zákazu používání „regionálních jazyků„, jako je bretonština, okcitánština a baskitština, při výuce. V obecných školách v Bretani visely cedule: „Mluvit bretonsky a plivat na zem je zakázáno!“, popřípadě byly děti trestány tím, že provinilec musel až do skončení vyučování toho dne nosit na krku např. dřevěnou botu, popřípadě na zádech měl připevněný papírový jazyk či měl na hlavě oslovskou čepici. Občas docházelo i k tělesným trestům rákoskou, případně musel žák za trest čistit toalety či stokrát napsat na tabuli ve francouzštině: „Ve škole nebudu mluvit bretonsky.„ Není proto nijak překvapující, že u dětí byla bretonština spojena s negativní zkušeností a docházelo tak k nechuti ji používat.

V průběhu 19. a na začátku 20. století žilo na území Bretaně ještě přes milion bretonsky mluvících obyvatel. V této době byla Bretaň brána jako zaostalá a zemědělská oblast Francie, kde žijí tvrdohlaví Bretonci, kteří odmítají mluvit francouzsky. V důsledku ekonomických a sociálních změn a zejména se zavedením železnice, spojující Bretaň s Paříží, dochází k nutnosti učit se francouzsky, zejména protože spousta Bretonců odchází do Paříže hledat práci a např. pro rybáře se otvírají nové trhy. 32)

Během druhé světové války si byl Adolf Hitler vědom, že pokud slíbí Bretoncům autonomii a samosprávu, může počítat s jejich pomocí proti Francii, a tak se i stalo. Tak například mnoho prominentních bretonských politiků otevřeně spolupracovalo s NSDAP a režimem ve Vichy (vedeným zase zejména Okcitánci). Bretaň se tak držela jako opevněná nacistická pevnost ještě dlouho po spojeneckém vylodění v Normandii v roce 1944.
Za spolupráci s nacisty stihl Bretonce velmi tvrdý trest. Francie začala v roce 1945 s velmi masivním potlačováním bretonštiny, zákazem používání bretonštiny ve školách, na úřadech i v jiných formách veřejného života. Během padesátých a šedesátých let tak přes 90 % bretonské populace ztratilo schopnost hovořit plynně bretonsky, nicméně po smrti Charlese de Gaulla (prezidenta Francouzské republiky od r. 1959) v roce 1969 se bretonština začala znovu opatrně objevovat.33)

Rozdělení bretonštiny

  • Stará bretonština

Nejstarší rukopis v bretonštině pochází z doby před rokem 1000 uložený v Leidenu (Nizozemsko), je o jedno století starší než nejstarší dokumentovaný text ve francouzštině.

  • Střední bretonština

Počítá se od roku tisíc až do 17. století. V roce 1499 Lagadeuc Jehan píše první bretonsko-francouzko-latinský slovník, zvaný Catholicon.

  • Moderní bretonština

Hodně se proslavila v 19. století vydáním Barzaz Breiz (v moderním pravopisu Barzhaz Breizh, 1849), což znamené bretoňské balady, které napsal Théodore Hersart de La Villemarqué .


Literatura v bretonštině


Na počátku 20. století psal v bretonštině autor poezie Malmanche v divadle a Kalloc'h. Pak hnutí Gwalarn, založené Roparzem Hemonem, dalo vzniknout moderní bretonské literatuře, s vypravěčem pohádek Jakezem Abeozenem Riou a romanopiscem Youennem Drezenem.34)


Po druhé světové válce literární časopis Al Liamm Gwalarn pokračoval ve vydávání nových děl jiných spisovatelů.

Ukázka bretaňské hymny - porovnání bretonštiny a francouzštiny


Bro gozh ma zadoù (Bretón)
Ni Breizhiz a galon, karomp hon gwir Vro ! Brudet eo an Arvor dre ar Bed tro-dro ! Dispont e kreiz ar brezel, hon tadoù ken mad A skuilhas eviti o gwad.
O Breizh ! Ma Bro ! Me 'gar ma Bro ; Tra ma vo 'r mor 'vel mur 'n he zro, Ra vezo digabestr ma Bro !
Breizh, douar a Sent kozh, douar ar Varzhed ; N'eus Bro-all a garan kement 'barzh ar Bed ; Pep menez, pep traonienn d'am c'halon 'zo ker ; Enno 'kousk meur a Vreizhad ter !
Ar Vretoned a zo tud kalet ha kreñv ; N'eus pobl ken kalonek a-zindan an neñv ; Gwerz trist, son didius a ziwan eno ; O ! Pegen kaer ez out, ma bro !
Mard eo bet trec'het Breizh er brezelioù bras, He yezh a zo bepred ken bev ha biskoazh, He c'halon a lamm c'hoazh 'n he c'hreiz, Dihunet out bremañ, ma Breizh !


Vieux pays de mes pères (Francés) Nous Bretons de cœur, nous aimons notre vrai pays ! L'Arvor est renommée à travers le monde ! Sans peur, au cœur de la guerre, nos ancêtres si bons Versèrent leur sang pour elle.
O Bretagne, mon pays, que j'aime mon pays ; Tant que la mer comme un mur d'elle, Sois libre mon pays !
Bretagne, terre des vieux Saints, et terre des Bardes ; Il n'est d'autres pays au monde que j'aime autant ; Chaque montagne, chaque vallée est chère dans mon cœur ; En eux dorment plus d'un Breton héroïque !
Les Bretons sont des gens durs et forts ; Aucun peuple, sous les cieux n'est aussi ardent ; Complainte triste, aux sons harmonieux s'élèvent en eux O ! Combien tu es belle, ma patrie !
Si autrefois Bretagne, tu as fléchi durant les guerres, Ta langue est restée vivante à jamais, Son cœur ardent tressaille encore pour elle, Tu es réveillée maintenant ma Bretagne !

Aktuální situace bretonštiny


Nyní obývá Bretaň téměř čtyři miliony obyvatel, ovšem bretonštinou mluví pouze milion z nich35). Přesný počet není znám, protože francouzská vláda vůbec neuznává jiné jazyky než francouzštinu. 36)
V minulém století se začaly objevovat snahy volající po novodobém bretonském národním uvědomění. Po 1. světové válce byly navázány kontakty s keltskými populacemi na Britských ostrovech. V současnosti existuje Organizace pro evropské minority (Eurominority.eu) 37), sdružení které pomáhá podpořit národnostní menšiny (menšinové národy a národy Evropy). Jejím cílem je šířit informace o jejich situaci v souvislosti s prací velkého množství korespondentů a překladatelů.

Bretonština, kterou se mluví na západě Bretaně, byla na ústupu, dnes je moderní mluvit bretonsky i když realita je taková, že bretonsky mluví spíše starší lidé a jen někteří mladí. Bretonština je dnes vyučována v bretonské škole, která se nazývá Diwan, dle jednoho z odepisovatelů je ale velmi jiná, než bretonština, kterou hovoří starší Bretonci. Jeden z dotazovaných se právě učí bretonsky a druhý umí říct „Yec´hed mat“, toto spojení znamená na zdraví a říká se velmi často. Na ulicích bretonština není slyšet, ale vyskytují se zde bilingvní názvy na cedulích.

Závěr

K odpovědím na naše výzkumné otázky nám velice pomohly hlavně dotazníky, kde jsme se mohli ptát přímo Bretonců. Odpovědět na otázku, za koho se Bretonci považují nebylo ani pro ně lehké. Z odpovědí ale vyplynulo, že se považují za Bretonce - Francouze. Uvědomují si však, že existuje keltská historie. Někteří jsou hrdi na své keltské předky, ale vědí, že keltská historie a poznatky o Keltech jsou jaksi v mlze.


Bretonština již není nejpoužívanější jazyk v Bretani. Bretonsky mluví hlavně staří obyvatelé, ovšem je znát, že se Bretonci snaží svůj keltský jazyk obnovit založením bretaňské školy a naučit tak i mladé lidi mluvit bretonsky.


Co se týče dnešní keltské kultury, ta je vytvořena spíše z domněnek. Neexistují žádné určité návody, jakou kulturu Keltové vytvářeli. V dnešní době například keltskou hudební kulturu reprezentují hlavně nástroje jako je harfa, dudy aj.


Seznam použité literatury

  • Celt. Columbia Electronic Encyclopedia, 11.1.2011, č. 6. Academic Search Complete.
  • FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 4. rozšířené vydání. Praha: Akademie věd České republiky, 1995. ISBN 80-200-0526-9.
  • HAMILTONOVÁ, C., S. Eddy. Tajemný svět Keltů: Poodhalené dědictví keltské tradice. Brno: Zoner Press, 2009. ISBN 978-80-7413-020-5.
  • O'NEILL, Tom. Celt Appeal. National Geographic. Washington: National Geographic Society, 2006, č. 3. ISSN 00279358. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/200932077?accountid=26997. ProQuest Agricultural Science Collection.
  • MORAVČÍK, Jiří. Keltská hudba. Vyd. 1. Praha: Torst, c2004, 159 s. Světem lidové hudby a world music. ISBN 80-721-5223-8.
  • National geographic: Česko. Praha: National Geographic ČR, 3.3.2006. ISSN 1213-9394.
  • STAUDTE-LAUBER, Annalena. Keltové. Praha: Pragma, 1996, s. 9-10. ISBN 80-7205-070-2.

Online zdroje



—-

Počet shlédnutí: 12

1)
STAUDTE-LAUBER, Annalena. Keltové. Praha: Pragma, 1996, s. 9-10. ISBN 80-7205-070-2.
2)
Historie keltů. [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.keltove.info/historie.html
3) , 4)
STAUDTE-LAUBER, Annalena. Keltové. Praha: Pragma, 1996, s. 9-10. ISBN 80-7205-070-2.
5)
Keltové. Oko [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://oko.yin.cz/8/keltove/
6)
Voprosy proischožděnija kel'tov (Вопросы происхождения кельтов). [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.celtica.ru/content/view/660/163/
7)
HAMILTONOVÁ, C., S. Eddy. Tajemný svět Keltů: Poodhalené dědictví keltské tradice. Brno: Zoner Press, 2009. ISBN 978-80-7413-020-5.
8) , 12) , 31)
National geographic: Česko. Praha: National Geographic ČR, 3.3.2006. ISSN 1213-9394.
9)
CouchSurfing - Wikipedie. [online]. 14.5.2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/CouchSurfing
10) , 26)
FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 4. rozšířené vydání. Praha: Akademie věd České republiky, 1995. ISBN 80-200-0526-9.
11) , 30)
MORAVČÍK, Jiří. Keltská hudba. Vyd. 1. Praha: Torst, c2004, 159 s. Světem lidové hudby a world music. ISBN 80-721-5223-8.
13)
CAMPOS. La Revelacion.com: Ocio, cultura y opinion[online časopis]. 22 .01. 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupné z: http://www.larevelacion.com/?p=2304
14)
Bretaň - informace [online]. 2010 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/bretan-informace.html
15)
Keltové [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://oko.yin.cz/8/keltove/
16)
O'NEILL, Tom. Celt Appeal. National Geographic. Washington: National Geographic Society, 2006, č. 3. ISSN 00279358. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/200932077?accountid=26997. ProQuest Agricultural Science Collection.
17)
Bretaň (Бретань) [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.cult-turist.ru/country/france/britanny/history/?q=532&dp=hstr
18)
MURADOVA, Anna. Pro kel'tušku i kel'tjatinu (Про кельтушку и кельтятину) [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.muradova.ru/html.php?295
19)
Bretaň - informace [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/bretan-informace.html
20)
Bretaňské farní dvory [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://sanquis.cz/index1.php?linkID=art3617
21)
Bretaň - Megalitické památky [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/megaliticke-pamatky.html
22)
Bretaň [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Breta%C5%88
23)
Květen [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.abcsvatych.com/mesice/5/kveten19.htm
24)
Flag of Brittany [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Flag_of_Brittany
25) , 27)
Celt. Columbia Electronic Encyclopedia, 11.1.2011, č. 6. Academic Search Complete.
28)
Informace pro cestovatele | Tiscali.cz: Francie a Francouzi. [online]. 25.10.2009 [cit. 2012-05-27]. Dostupné z: http://cestovani.tiscali.cz/francie-a-francouzi-20261
29)
Komunikace mezi kulturami - Jazyky.Studium.Práce: Komunikace mezi kulturami. [online]. 13. února 2007 [cit. 2012-05-27]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/content/view/263/49/
32)
CAMPOS. La Revelacion.com: Ocio, cultura y opinion [online časopis]. 22 .01. 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupné z: http://www.larevelacion.com/?p=2304
33)
EVROPŠTÍ ZAPADLÍ VLASTENCI: Díl 7.: Bretonci [online]. [cit. 2012-06-17]. Dostupné z: http://naszviretnik.net/2010/10/18/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-7-bretonci/
34)
WIKIPEDIA, the free encyclopedia. Youenn Drezen - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 9 September 2011 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Youenn_Drezen3http://www.seminarky.cz/detail-9644
35)
Données clés sur breton [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.ofis-bzh.org/fr/langue_bretonne/chiffres_cles/index.php (French) Données clés sur breton, Ofis ar Brezhoneg
36)
CARTA EUROPEA DE LAS LENGUAS REGIONALES Y MINORITARIAS. ESTRASBURGO 2-X-92. Carta Europea de las lenguas minoritarias y regionales: Artículo 7 [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.consello.org/pdf/cartaeuropea92.pdf
37)
EVROPSKÁ ORGANIZACE PRO NÁRAROSNOSTNÍ MENŠINY. Eurominority - Bretaña - Naciones sin estado, minorías europeas, nacionales, regionales, culturales y lingüísticas, pueblos autóctonos, grupos étnicos [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.eurominority.eu/version/spa/minority-detail.asp?id_minorities=51
keltove_ve_francii.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1