obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


kubatova_helikova_mansour_mrazkova_-_rusove_v_cechach

Rusové v Čechách

Markéta Helíková, Iva Kubátová, Otmar Mansour, Hana Mrázková. Rusové v Čechách. [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/kubatova_helikova_mansour_mrazkova_-_rusove_v_cechach

Úvod

Rusové v Čechách představují specifický typ imigrační komunity. I tolik let, po vpádu sovětských vojsk do Československa, je v české veřejnosti stále znát negativistický přístup ke všemu „ruskému„1).

Tato práce by měla přinést informace o tom, jak se Rusové v Čechách dorozumívají, jestli používají spíše svůj mateřský jazyk, ruštinu nebo naopak úřední jazyk hostitelské země, češtinu. Zda jim čeština působí problémy, a jestli i nadále udržují kontakty s ruskými přáteli.

Cíl práce

Práce bude zaměřena na jazykovou adaptaci Rusů v České republice, zejména na jejich odhodlání učit se český jazyk, a zda se dokaží začlenit do společnosti.

Výzkumná otázka

Mají Rusové v ČR problémy s dorozumíváním?

Podotázky:
  • Jak se Rusové v ČR dorozumívají?
  • Učí (učili) se jazyk v době, kdy ještě žijí (žili) v Rusku, ale budou se stěhovat do ČR?
  • Měli problém po příjezdu do Čech s češtinou?
  • Stýkají se v ČR více s ruskými krajany než s Čechy?
  • Udržují pravidelný kontakt s Rusy v Rusku?

Metodologie

K prohloubení znalostí dané problematiky byly načteny potřebné informace z literárních a internetových zdrojů. Pro získání dat byly využity kvalitativní metody a to především formou rozhovorů a dotazníků, pro zjištění informací o Rusích žijících v ČR, jejich jazykových bariérách a schopností úžívat jazyk v každodenním životě. Dotazníky byly rozesílány pomocí internetových komunikačních portálů jakými jsou skype, facebook, ale především elektronická pošta.

U kvalitativních metod byla využita typologická metoda, ve které byla použita technika rozhovoru, a to pomocí polouzavřených otázek. Polouzavřené otázky mají totiž jisté výhody. Do možností odpovědi je totiž přidána odpověď „jiné“, která umožní respondentovi volně vyjádřit svůj názor. Hlavní výhodou rozesílání dotazníků je rychlá odezva, ale to pouze pokud jsou respondenti ochotni se účástnit výzkumu. Nevýhodou je, že data jsou jen velmi obecná a nelze je aplikovat na všechny obyvatele. Výhoda kvalitativního výzkumu je, že jde více do hloubky, ovšem data nelze tak snadno zobecnit. Navíc je dost obtížné, na základě pár rozhovorů a dotazníků stanovit určité závěry.

V práci byly použity i metody kvantitativní, ale pouze ke zjištění základních demografických údajů, např. počet rusky mluvících obyvatel žijících na území ČR.

Literární rešerše

Významným zdrojem zabývajícím se ruskou menšinou v ČR je práce studentů oboru Hospodářská a kulturní studia Provozně ekonomické fakulty Ruská národnostní menšina v Čechách2), díky níž jsme získali základní informace o této minoritě. Na tuto práci navážeme v otázce jazyka, kterou rozebereme v podrobnější míře.

Hloubkovým zkoumáním ruské minority se u nás zabýval pan Dušan Drbohlav ve spolupráci s Evou Janskou, kteří působí na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ještě za asistence Milana Luptáka a Jaroslavy Bohuslavové v roce 1999 provedli výzkum Ruská komunita v České republice3).

Tento výzkum se zabývá zmapováním hlavních aspektů migrace ruské komunity, popisuje její socioekonomické podmínky života v České republice, její spjatost s domovem a lokální kulturou. Stěžejním tématem práce je rovněž proces integrace této minoritní skupiny. Autoři studie uvádějí znalost jazyka jako jeden z hlavních aspektů úspěšné adaptace. Ruská komunita se v této oblasti téměř neasimiluje. Znalost českého jazyka u ruské komunity je marginální. Jejich zájem učit se češtinu je minimální, mezi sebou mluví výhradně rusky, při kontaktu s majoritní společností spoléhají na její znalost ruštiny. V mnoha případech je problémem i domluva v jiném jazyce, např. v angličtině, preferují výhradně svůj jazyk. Výjimkou jsou jen izolovaní jednotlivci či skupiny imigrantů, kteří převážně spadají do nižší „méně movité vrstvy“, a ve snaze získat zaměstnání se zapojují do smíšeného pracovního procesu. Nutno podotknout, že tato studie pochází z roku 19994).

Dalším významným publikačním zdrojem je odborný článek časopisu Lidé města (Urban People) Řečová integrace příslušníků minorit5), který se zaměřuje na jazkovou adaptaci ruské (ale i ukrajinské a bulharské) minority v Čechách. Příspěvek vznikl na základě textů shromážděných v rámci projektu Řečová integrace cizinců v oblasti slovní zásoby, který proběhl v Ústavu pro jazyk český AV ČR v období 2001-2003.

Jde o jakýsi „průnik“ do problematiky cizojazyčných jedinců do nového, cizího jazyka. I zde je z hlediska lingvistiky uváděno osvojení majoritního jazyka jako nejdůležitejší faktor procesu integrace, tzn. dosažení určité jazykové úrovně, která umožní jedinci úspěšnou sociální adaptaci. Ve většině případů pak dochází k určitému stupni bilingvizmu, který se vyznačuje poměrně dobrou znalostí mluveného jazyka, v psané formě však nastávají určité jazykové těžkosti. Výsledky výše zmíněného výzkumu poukazují na to, že většina respondentů se s češtinou setkala poprvé až po příjezdu do ČR. Všichni považují znalost majoritního jazyka za základ úspěšné asimilace, češtinu potřebují především v zaměstnání, při kontaktu s přáteli, ale i v jiných běžných situacích každodenního života. Většina se český jazyk učila spontánně, kurzy češtiny nenavštěvovali, anebo je začali navštěvovat až jako více pokročilí, což je spojeno především s potřebou hlubšího poznání jazyka. Většina respondentů se k jazykové integraci snaží přistupovat aktivně - čtou české publikace, poslouchají český rozhlas nebo sledují českou televizi6).

Vlastní práce

Historie

Rusové přišli na území tehdejšího Československa ve 20. letech 20. století, a to zejména z důvodu komunistického puče7). V dalších letech se v Československu odehrála tzv. „ruská akce“. Demokratický systém T. G. Masaryka byl k menšinám velmi vstřícný a snažil se je podporovat. V praxi šlo o dohodu, kdy ČSR přislíbila pomoc dětem, ženám, invalidům, technickým, kulturním pracovníkům, zemědělcům a studentům. Tato akce měla umožnit vzdělání daným skupinám, aby se již vzdělaní mohli vrátit zpět do Ruska, až se situace uklidní. Hospodářská krize ve 30. letech a poměry v Sovětském svazu však jejich návratu bránily, navíc zde měla ruská minorita bohaté kulturní zázemí. Rusové, kteří v Československu zůstali, se stále více snažili integrovat do majoritní společnosti. Po druhé světové válce však většinu obyvatel odvlekly sovětské jednotky zpět do „nové“ vlasti, kde velká část z nich byla uvězněna8). Poslední vlna, která byla zatím početně nejsilnější, se u nás objevila po rozpadu SSSR9).

Současnost

V dnešní době je ruskojazyčná menšina v Čechách značně roztříštěná, důležitou roli v této různorodosti hraje především migrace. Rusové se však liší i životními postoji a vzájemně si nedůvěřují10). Postoj Čechů vůči Rusům ovlivnil zejména rok 1968 a pohled na ně je vesměs negativní. Z výzkumu, jež byl prováděn v roce 2000, vyplynulo, že 46 % Čechů má vůči občanům bývalé SSSR spíše negativní nebo negativní vztah. Pouze 11 % dotázaných označilo své vztahy k této menšině kladně. Většina Čechů označuje za „Rusáky“ i obyvatelé východoevropských zemí jako je Ukrajina, Bělorusko nebo státy Střední Asie. Jsou to přitom uplně jiné národy. Ruské menšiny jsou většinou koncentrované do větších měst jako je Praha, Karlovy Vary, Brno, atd11). Rusové u nás se živí převážně podnikáním. V Praze jim například patří některé obchody se suvenýry, což je docela zvláštní, že občané jiné než české národnosti prodávají „české“ suvenýry. V Karlových Varech skupují domy a opravují je. To se mnoha Čechům nelíbí, ale na druhou stranu je to lepší, než aby domy chátraly. Migrují k nám prý převážně z větších ruských měst, jako je Moskva a další velká města nad 1 milion obyvatel. V dnešní době na území České repuliky žije odhadem 16 až 20 tisíc Rusů12).

Charakteristika ruské komunity v ČR

Ruská komunita v ČR podle Drbohlava představuje specifcký typ imigrační skupiny, jejímž hlavním charakteristickým znakem je uzavřenost vůči majoritní společnosti. Jeho studie podchytila důležitý segment ruské imigrační skupiny představovaný imigranty v mladším, případně středním věku s relativně vysokým stupněm vzdělanosti (převážná část z nich krátkou dobu studovala vysokou školu). Tato skupina je charakteristická i svou poměrně vysokou ekonomickou aktivitou, často jde o imigranty, kteří jsou movití nebo velmi movití. Většina ruských imigrantů přichází z Moskvy nebo jiných větších měst. Z již zmíněného výzkumu také vyplývá, že velká část repondentů měla určité znalosti a informace o sociální a ekonomické situaci v ČR ještě před příchodem do země. Spousta z nich ČR před imigrací minimálně jednou navštívila13).

Důvody imigrace z Ruska

Hlavní důvody k opuštění Ruska představují dva základní faktory. Ten zásadnější souvisí s politickou nestabilitou Ruska a s obavami obyvatel o vlastní bezpečí, což je spojeno především s růstem kriminality. Dalším faktorem je socioekonomická situace v Rusku. Jedná se o komplex problémů jako je nezaměstnanost, snižující se kvalita života, rostoucí chudoba, rozdílnost příjmů v neprospěch sociálně slabých skupin, snižující se koupěschopnost, nedostupnost lékařské péče (je již plně placená), zhoršující se stav populace, zhoršující se dostupnost a kvalita vzdělání, ztráta sociálních jistot, rozpad společenských vztahů, hrozba ekologických, technologických nebo jiných sociálních katastrof14).

Významnou roli při výběru ČR jako cílové země migrace hrají i společné slovanské prvky a společná socialistická minulost, jež spojuje charakter obou národů.

Ruské organizace u nás

Ruské středisko vědy a kultrury (RSVK) představuje nejvýznamnější instituci, která šíří ruské kulturní dědictví u nás a prezentuje oficiální pohled na to, jak má ruská kultura v ČR vypadat. Za cíl si také klade seznámit českou veřejnost s historií a kulturou ruského národa. Jedná se o oficiální organizaci, která je přímo spojená s Velvyslanectvím Ruské federace. Své aktivity zaměřuje na různé kulturní, vzdělávací a informační akce, spolupracuje s řadou dalších sdružení, např. se sdružením Ruská tradice, s Ruským institutem, s Ruskou občinou nebo se sdružením OČAG. Aktivně také spolupracuje s Ministerstvem kultury ČR a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. RSVK pro ruské občany pořádá různé koncerty, slavnostní večery a oslavy u příležitosti významných pamětních dat v historii Sovětského svazu a Ruské federace. Organizuje také autorské večery a setkání se spisovateli, básníky, režiséry, herci. RSVK provozuje také knihovnu, některé její další vzdělávací aktivity jsou zaměřeny i pro české občany, kterým pomáhá získat informace o možnostech studia v Rusku. Propaguje studium ruského jazyka, vytváří podmínky pro rozvoj obchodní rusko-české spolupráce, která je může být výhodná pro oba národy15).

OČAG je sdružení pomáhající občanům, kteří přicházejí do naší republiky ze zemí bývalého Sovětského svazu. Vydává také periodiku se stejnojmenným názvem16).

Ruská tradice – literárně velmi činná organizace, která vydává knihy mapujících osudy ruské emigrace a také časopis „Ruské slovo“, který představuje sjednocující a informační prvek ruské diaspory a jejích organizací. Další literární aktivitou je prezentace ruskojazyčných autorů žijících v Čechách či večery autorského čtení. Udržuje také tradici koncertů vážné hudby na téma „Prolínání a vzájemné obohacování české a ruské hudební kultury v 19. a 20. století“. Probíhají společenské večery, zpravidla spojené s koncertními vystoupeními, prezentace nových knih pražských ruskojazyčných autorů, autorské večery hudby a poezie atd. S organizací spolupracuje mládežnické sdružení ARTEK17).

Ruský institut - v roce 2002 vydával časopis Vesti, který byl nucen, kvůli nedodržení podmínek pro poskytnutí dotace ze státního rozpočtu, koncem roku přerušit. Podle všeho v současnosti nevyvíjí žádnou činnost. Důležitějším počinem Ruského institutu bylo zřízení Česko-ruského gymnázia18).

Ruská občina je sdružení, které vzniklo již v roce 1997 a věnuje se činnosti zájmových svazů, spolků a klubů19).

Společné pro všechny organizace je snaha o dosažení dobrých vztahů a lepšího vzájemného poznání a důvěry, jak s většinovou společností, tak i mezi jednotlivými uskupeními a vlnami ruskojazyčné emigrace. Ty se výrazně liší jak motivy emigrace, tak životními zkušenostmi a kulturou. Organizace by měly přinést všem lidem, kterým není jejich okolí lhostejné, vzájemné kulturní obohacení a zájem na dobrých vztazích20).

Praktická část

Práce je zaměřena na ruské studenty v ČR - v Praze a na ruské prodejce v pražských obchodech se suvenýry. Tedy na mladší generaci, do 30 let. Dle Drbohlava a spol. je Karlova ulice v Praze z velké části obsazena ruskými prodejci. Drbohlav dělal výzkum v roce 1999. Dnes po 12 letech situace vypadá jinak. Většina krámků se suvenýry je ovládána bulharskými, ukrajinskými, srbskými nebo chorvatskými obchodníky. Rusů se v Karlově ulici moc nevyskytuje. Po bližším prozkoumání okolí se rozhovor dal vést se třemi respondenty. Více Rusů jsme zde nepotkali.

Všichni tři Rusové, dvě ženy a jeden muž, se kterými proběhl rozhovor, byli ze severního Ruska. Do Prahy odjeli bez rodiny, někdo se svým sourozencem. Všichni pochází z menších měst a je jim do třiceti let.

V české republice se dorozumívají hlavně česky. Záleží ale při jaké příležitosti. Ke své práci potřebují nejvíce ruštinu a angličtinu. Rusů do Prahy a vůbec do Čech jezdí požehnaně, takže si vystačí hlavně se svým rodným jazykem. Češtinu pak používají především při komunikaci s různými úřady a při neformální konverzaci s přáteli a známými. Ke své práci potřebují tedy i hodně angličtinu, takže jí všichni také ovládají. Jsou schopni se dorozumět minimálně třemi jazyky. Což se mimochodem o většině mladých Čechů říct nedá. Mluví tedy prý nejvíce česky, pak rusky a poté anglicky. Ruština je podle nich moc podobná češtině, oba národy přece mluví slovanským jazykem. Češi se ale prý nesnaží ruštině porozumět. Většina Čechů a i mladých Čechů má totiž k ruštině asi stále odpor. Přitom pro naučení ruštiny by podle nich stačilo jen poslouchat a naučili bychom se. Neměl by to pro nás být problém. Oni sami s češtinou problémy neměli a ani nemají. Bylo pro ně docela snadné se naučit česky.

Před příjezdem do Čech se česky neučili. Neviděli důvod, jsme přece také slované. Ale kurzy češtiny pro Rusy, kteří vyjíždějí do Čech v Rusku existují. Po příjezdu k nám chodili na kurzy češtiny nebo měli osobního učitele. Buď je učil kamarád nebo si učitele zaplatili. Tyto kurzy navštěvovali jen pár měsíců, pak shledali, že mluví již vcelku obstojně česky a doučí se sami.

Na otázku zda se stýkají v ČR více s Rusy než s Čechy, odpověděli všichni, že s Rusy. S Čechy se moc nestýkají, i když pár českých kamarádů prý mají. Proto je možná trochu zvláštní, že na otázku jakým jazykem u nás nejvíce mluví, odpověděli, že česky.

Se svými příbuznými v Rusku udržují pravidelný kontakt. Jezdí za nimi do Ruska a hlavně komunikují přes internet- skype, icq, facebook.. Dnešní moderní doba přinesla mnoho způsobů komunikace, takže i proto více lidí cestuje a migruje po světě.

Obdobně na tom byli studenti. Dorozumí se bez problémů, ale podotýkají, že jejich rodiče už na tom tak dobře nejsou. Moc česky neumí, ale pokud chtějí porozumět a pochopit, pochopí. Na cizí jazyk se před příjezdem do České republiky nijak nepřipravovali. Jazyk neuměli, ale spolužáci je učili. Nejtěžší je pro ně gramatika, a to především psaní háčků a čárek. Stýkají se především s Rusy. Jako důvod uvádějí, že mají více společného, jsou všichni v cizí zemi, ve stejné situaci. Navíc se znají už velmi dlouho. Neznamená to, že s Čechy kontakt neudržují. Většinou si udržují kontakty z bývalé školy. Kontakty s Rusy v Rusku udržují a uvádí, že v dnešní době je to velice jednoduché, hlavně díky skypu a sociálním sítím. Jedna z respondentek žije v České republice už 11 let. Odejít z Ruska chtěli rodiče, a to proto, že chtěli „něco jiného“. Mluví tedy výborně česky, rusky a učí se anglicky a francouzsky.

Závěr

Na základě výzkumu a nastudovaných informací, jež jsou prezentovány v literární rešerši, je možno rozdělit ruskou minoritu na 2 skupiny, starší a mladší generaci. Starší generace je představovaná především původními emigranty, mladší generaci chápeme jako děti migrantů a jako věkově mladší skupiny. U starší generece je jazyková adaptace složitější, mluvit česky se snaží minimálně, ale pokud je to nutné a situace to vyžaduje, jsou schopni se domluvit a pochopit. Tento výsledek se shoduje s výsledky výzkumu Drbohlava, který rovněž uvádí, že jazyková asimilace neprobíhá a zájem učit se češtinu je minimální. U mladší generece nám výsledek vyšel opačný, naučit a komunikovat v češtině jim těžké nepřipadá. Důležitou roli zde hraje i hledisko, že jde o slovanský jazyk, shledávají v češtině určité podobnosti. S psanou formou českého jazyka určité těžkosti nastávají, jde především o psaní háčků a čárek. Tento problém se týká ale spíše studentů, kteří se s českou mluvnicí a pravopisem setkávají ve škole. Ti, kdo u nás pracují, pravopis moc řešit nemusí. Ve většině případů tedy můžeme říct, že Rusové nemají problémy se v ČR domluvit, při komunikaci používají především češtinu.

Před příjezdem do Čech se žádný z respondentů „jazykově“ nepřipravoval, i když možnost navštěvovat kurzy češtiny v Rusku existuje. Spíše navštěvují kurzy češtiny až u nás. Studenti kurzy nenavštěvují ihned po příjezdu, ale spíše jako pokročilí uživatelé češtiny. Toto je spojeno se zájmem o hlubší znalost jazyka.

Přátelské vztahy udržují především mezi krajany, spojuje je minulost, jazyk, tradice a navzájem jsou schopni si lépe porozumět, pár známých mají ale i mezi Čechy. Kontakty s příbuznými v Rusku urdržují, především díky možnostem internetu.

Použité zdroje

BERRY, L. In Czech Republic, the Russians are back. New England Newspapers, Inc. [online]. 2011. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://searchproquest.mlp.cz/homework_help/docview/873828693/131B7592B741BBC27C0/3?accountid=16579>

DRBOHLAV, D., LUPTÁK, M., JANSKÁ, E., BOHUSLAVOVÁ, J. Ruská komunita v České republice. [online]. 2009. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/129/ruska_komunita.pdf>

JANOVEC, L., RANGELOVA, A. Řečová integrace příslušníku minorit. [online]. Lidé města: Urban People. 2006. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://lidemesta.cz/index.php?id=230>

PIPKOVÁ, SALAČOVÁ. Ruská národnostní menšina v Čechách. [online]. Krajané: Etnické minority v Evropě. 2009. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach>

Ruská národnostní menšina. [online]. Vláda České republiky. 2006. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=16155>

Ruská kulturní identita. [online]. Mezikulturní blog. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.mezikulturnidialog.cz/ruska.html>

ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Vydání první. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-648-9.

ZELENKOVÁ, ŠNAJBERKOVÁ. Rusové v Čechách. [online]. Krajané: Etnické minority v Evropě. 2010. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cr>




Počet shlédnutí: 47

1)
BERRY, L. In Czech Republic, the Russians are back. New England Newspapers, Inc. [online]. 2011. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://searchproquest.mlp.cz/homework_help/docview/873828693/131B7592B741BBC27C0/3?accountid=16579>
2) , 15)
PIPKOVÁ, SALAČOVÁ. Ruská národnostní menšina v Čechách. [online]. Krajané: Etnické minority v Evropě. 2009. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach>
3) , 4) , 13) , 14)
DRBOHLAV, D., LUPTÁK, M., JANSKÁ, E., BOHUSLAVOVÁ, J. Ruská komunita v České republice. [online]. 2009. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/129/ruska_komunita.pdf>
5) , 6)
JANOVEC, L., RANGELOVA, A. Řečová integrace příslušníku minorit. [online]. Lidé města: Urban People. 2006. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://lidemesta.cz/index.php?id=230>
7) , 9) , 10) , 11) , 12) , 17) , 18) , 20)
Ruská národnostní menšina. [online]. Vláda České republiky. 2006. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=16155>
8) , 16)
Ruská kulturní identita. [online]. Mezikulturní blog. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.mezikulturnidialog.cz/ruska.html>
19)
ZELENKOVÁ, ŠNAJBERKOVÁ. Rusové v Čechách. [online]. Krajané: Etnické minority v Evropě. 2010. [cit. 2011-09-07]. Dostupné z www: <http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cr>
kubatova_helikova_mansour_mrazkova_-_rusove_v_cechach.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)