Bohemka - Lobanovo

Geografická pozice:

Obec Bohemka se nachází na severu krymského poloostrova, nedaleko města Džankoj, zhruba 15-20 kilometrů severozápadně od něj a na mapách je k nalezení pod svým současným názvem Lobanovo.

• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Česká emigrace na krym, která proběhla mezi lety 1860 –1864 byla důsledkem dvou na sobě nezávislých událostí, které jí předcházely, a jejich následného vzájemného využití. Jednou z těchto událostí byla krymská válka (1853-56), která zapříčinila masový odchod krymských tatarů z krymu. Tím zanechala tuto oblast do značné míry neobydlenou a hrozilo jí celkové zpustnutí. Druhou událostí byl stupňující se, zejména ekonomický, útlak českých rolníků ze strany šlechty, který přišel po tzv. jaru národů v roce 1848. Rolníci byli natolik zadluženi, že nevěděli, jak mají svoji do značné míry zoufalou situaci řešit. Ve stejné době ovšem ruští vládci krymu řešili kterak zabránit zpustnutí své půdy a tak, když první ruští agitátoři přišli do Čech stejně jako do několika dalších zemí, naskytla se pro české rolníky nečekaná možnost úniku od celkově špatné situace a proto se mnozí z nich nechali zlákat vidinou lepšího života na vlastní půdě daleko od svých dluhů. I pro krymské vládce to byl tah výhodný, protože kromě toho, že tím zabránili pustnutí půdy, také přivedli na krym slovanské, tedy příbuzné a vesměs přátelské obyvatelstvo. Nové české krymské osady, stejně jako i osady jiných národů, které přicestovaly žít na krym, vznikaly zpravidla na základech opuštěných krymskotatarských vesnic. Obec Bohemka, dnes Lobanovo, není v tomto ohledu výjimkou, byla také založena v migrační vlně z let 1860-64, a také byla vybudována na základech dřívější krymskotatarské osady, jejíž původní název zněl Džadra. První zmínky o českém osídlení pochází z roku 1862, kdy osadu z neznámých důvodů opustili dříve usazení osadníci, Bulhaři, a tím vznikl prostor pro usídlení Čechů. Až po příchodu Čechů získala vesnice svůj sice ne stávající, ale nejznámější název, Bohemka. Ten je odvozen od latinského názvu pro české země. Obec poté ještě jednou, v době komunistických pokusů o vytvoření jednotné identity tzv. „sovětského člověka“, v tomto případě pokusu o vymazání vzpomínek na české kořeny, změnila jméno na Lobanovo, po bojovém letci Lobanovi, který nedaleko havaroval se svým letadlem. Důkazem toho je pomník u autobusové zastávky na jednom konci vesnice, který má podobu letadla MIG 15, směřujícího k nebesům. Samotná autobusová zastávka nese název Lobanovo. Zajímavostí ovšem je, že pokud projdeme celou vesnící po největší silnici, která se táhne od zmíněné autobusové zastávky, dojdeme na druhý konec, kde je zastávka vlaková, která doposud nese název Bohemka, a i české babičky z Lobanova, které ještě češtinu ovládají, neřeknou vsi jinak, než Bohemka, a žádné komunistické represe na tom nikdy nic nezměnily.

Etnické složení vesnice je v současné době poměrně dosti rozmaníté, stejně jako i jinde na krymu, ovšem skutečně přesné dohledání konkrétních čísel (opět stejně, jako i v ostatních krymských vesnicích) je prakticky nemožné a to hned ze dvou důvodů. První z nich je historický, kdy bylo v některých fázích zapotřebí vyhnout se persekuci ze strany vlády a proto bylo pro řadu místních obyvatel jiného, než ruského původu, jednodušší prohlásit se za rusa, než snášet represe či snažit se vyhnout persekuci jinými způsoby než změnou národdnosti. Druhý z nich je současný, kdy se (dle informací starosty Lobanova) rozhodnutím vlády krymské autonomní republiky přestala na konci 90. let zapisovat národnost do pasů a zaznamenávat doo rodných listů. Nicméně i přeto zde existují odhady, které hovoří o tom, že ze zhruba 1600 obyvatel žijících v Bohemce je 800 Ukrajinců 600 Krymských Tatarů a 200 Čechů. Historický vývoj etnického složení je v začátcích špatně dohledatelný, ovšem má se za to, že osada byla založena v době vlády tatarských krymských chánů, tedy svým etnickým složením byla téměř výhradně krymskotatarská, a to až do krymské války, po které byli krymští tataři náslině vysídleni mimo krym, přičemž různé prameny se liší v tom, jakou násilnost přisuzují tomuto odsunu. Následovalo, jak již bylo výše zmíněno, ktrátké a nepřesně ohraničené období bulharského osídlení, po kterém Bulhary vystřídali Češi. Z původně českého osídlení se poté vlivem přistěhovalectví a smíšených sňatků pomalu vyvinul současný stav, kdy bohemští Češi tvoří ve vesnici zhruha 15% menšinu V současné době zde v malých počtech koexistují ještě menšiny poláků, němců, arménů a i jedna běloruská rodina. Vztahy mezi jednotlivými národnostmi obývajícími Bohemku jsou vcelku mírumilovné, jedni z druhými se snaží vyjít, ovšem samozřejmě se tak jako všude i zde najdou tací, kteří by byli raději, kdyby odsud například krymští tataři zmizeli, nicméně to rozhodně není většinový názor.

Vhodným příkladem tohoto mírumilovného soužití obyvatel bohemky je místní škola. Děti sem chodí bez rozdílu národnosti a mohou si zde svobodně vybrat jazyk, ve kterém budou chtít studovat, přičemž v nabídce je ukrajinština, ruština a krymská tatarština. Znamená to, že pak všechny předměty budou vyučované v tomto jazyce. V učitelském sboru jsou zastoupeni učitelé všech těchto jazyků a všech vyučovaných předmětů. Ovšem chybí zde stálý český učitel. Toho jsou si místní Češi vědomi, ovšem nevnímají to jako příliš závažný problém, či přímo jako diskriminaci, protože běžná školní výuka češtiny se nahrazovala tím, že do nedávné doby (do roku 2007) zde byl vždy na léto učitel, placený z českých fondů, který místní děti, a to nejen české, ale všechny, které měly zájem, češtinu vyučoval i o víkendech. Dělo se tak v prostorách sídla místního čekého spolku. Tento učitel býval zpravidla student a byl pro vesnici zprostředkován panem Jiřím Svobodou, který takto doposud dodává učitele nejen na krym, ale po celé ukrajině a i do jiných východoevropských krajanských komunit. Zájem o češtinu je poměrně vysoký, protože i jiné, než české děti berou letní učitele jako vhodnou výplň prázdninových měsíců. Osobnost učitele pak celému krajanskému snažení ve vesnici dávala osobitý ráz, a to nejen v bohemce, ale i v jiných vesnicích. Vždy to byl totiž učitel, který přivezl „aktuální dění“ z Čech a na jeho úsilí do jisté míry záleželo, jak se místní pro krajanskou aktivitu dokázali nadchnout. Je to jeden z důležitých prvků krajanského cítění po boku předsedy spolku.

Bohemská škola, tak jak dnes je a jak se na ní vyučuje, existuje od roku 1976. Historie zdejšího školství ovšem sahá dále. Na základě rozhovoru z ředitelem místní školy bylo zjištěno, že do roku 1939 zde existovala škola s českým a ruským vyučovacím jazykem. Bohužel, rok založení školy se nepodařilo vypátrat.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Kaplan, S.S. 2005. Češi na Krymu. Studie z historie a kultury. AntikvA: Simferopol. Havránek, Pavel. 2004. Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie. Magisterská disertační práce. Obhájeno na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně.

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Bohemka, ač položená na severu krymu, je stále ještě jeho součástí, což se projevuje na charakteru zdejšího podnebí. Panuje zde velmi teplé, v létě až parné počasí, které je ještě umocněno celkovým plochým rázem krajiny s nedostatkem lesů, kde není příliš kam se schovat před všudypřítomným sluncem. Problém je zde i s vodou, která sice je pitná, nicméně slaná a teče jen pár hodin denně. I tento fakt umocňuje dojem letního vedra. Nicméně místní obchody, které mají otevřeny 7 dnů v týdnu jsou dobře zásobeny díky relativně blízkému dopravnímu uzlu a místnímu centru, městu Džankoj. Díky této poloze je ve vesnici i poměrně vysoká zaměstnanost (poměrně vysoká vůči jiným krymským vesnicím), nicméně samotná vesnice nabízí jen minimum stálých pracovních míst. Dále nabízí ještě sezónní pracovní místa v zemědělství, o které ovšem není příliš velký zájem vzhledem k tomu, že jsou neatraktivní a málo placená. Zajímavostí Bohemky je „bábi Filoména“, zřejmě nejstarší češka žijící na Krymu, živoucí již úctyhodných 92 let a i přes svůj věk stále samostatně hospodařící a hlavně hovořící docela srozumitelnou češtinou, kde se sice ukrajinská slova objevují, nicméně plynulá řeč je pro čecha neznalého ruštiny či ukrajinštiny i tak zcela srozumitelná.

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

Vnímání české národní identity je zde na krymu, nejen přímo v Bohemce, ale i jinde, poměrně slabé, a to z důvodů, které zapříčinily již samotnou emigraci. Byla to ze strany čechů emigrace ekonomická, nikoli náboženská či z důvodů fyzického ohrožení, kdy jsou soudržné síly komunit podstatně větší (jako tomu je například u stejnojmenné obce v Mykolajivské oblasti, kde žijí potomci pobělohorských evangelických emigrantů, kteří si svoji identitu zachoovali doposud velmi silnou). Dalším důvodem byly preference ze strany rusů, kteří, když v 19. století zvali k novému osídlení krymského poloostrova, zvali přednostně slovanské národy, u kterých se předpokládalo, že rychle splynou se svým okolím, a později to i bylo žádáno. Pokud se tedy chceme dopátrat čechů, měli bychom brát ohled hlavně na rodokmen, protože jazyk, a občas už ani náboženství, nám v tomto případě nepomůže. Zatímco statistiky mluví o zhruba dvou stovkách bohemských čechů s doloženými českými předky, neoficiálně se k českému národu hlásí až ke třem stovkám obyvatel. V absolutních číslech je to sice pokles, ale ne až tak výrazný. V relativních pak hraje velikou roli postupné přistěhovávání ukrajinců, které proměnilo původně čistě českou vesnici na vesnici s českou minoritou. První identifikace české minority může tedy proběhnout skrze jazyk, kterým ovšem už mluví pouze minimum lidí, a to povětšinou nejstarší generace. Druhá pak skrze náboženství, protože češi žijící v bohemce jsou katolíci oproti většinovému ukrajinskému pravoslaví. A třetí, která nejvíce napoví kdo se čechem opravdu cítí je aktivita v krajanském českém spolku, případně jiná aktivita směrem k českým tradicím, jazyku, folklóru a tak podobně. Tímto směrem se i ubírají všechny projevy krajanského českého cítění. Jedná se o členství v českém spoluk, který je součástí, respektive pobočkou simferopolského spolku Vltava, který spravuje celý krym. V Bohemce konkrétně se tato aktivita projevuje formou slavení katolických svátků, jako jsou vánoce, velikonoce a podobně. Dále pak pěveckým souborem, který zpívá české písně a v posledku i dojížděním do ostatních krymských českých vesnic a vzájemným navštěvováním se ku příležitostem různých oslav. Samozřejmě svou nezastupitelnou roli zde mají ti, kteří zajišťují chod spolku po stránce materiální a administrativní, tedy zejména předsedkyně spolku paní Ludmila Procházková, která se ovšem účastní i folklorních akcí spolku. Tato pobočka spolku Vltava byla založena v roce 1993 po založení centrálního Simferopolského spolku.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

Za dob carského ruska neměli místní češi potřebu zde zakládat krajanské spolky patrně proto, že zde byly dosud příliš krátkou dobu. Po komunistickém převratu pak až do vzniku nezávislé Ukrajiny a potažmo Autonomní republiky Krym zde nemohla být řeč o vytváření nějakého spolku národnostní menšiny. Zvláště, když hrozila persekuce ze strany režimu. Teprve až se ziskem nezávislosti v roce 1991 začalo existovat prostředí, které by vůbec umožnilo projevit národnostní identitu zaštítěnou nějakou oficiální organizací. V roce 1993 tak vznikl v Simferopoli spolek Vltava, vedený panem Pavlem Kaplanem, který zaštítil všechny další spolky v tomto období vzniknuvší na Krymu, včetně toho v Bohemce, přičemž ten vznikl o rok později, v roce 1994. Již od počátku je předsedkyní Bohemské pobočky Vltavy paní Ludmila Procházková, která se stará o chod spolku, který spočívá zejména v účasti na folklórních akcích v součinnoti s ostatními pobočkami Vltavy v Alexandrovce, Bratskoji i se Simferopolskou centrálou, dále pak v péči o budovu českého spolku a v ní umístěné miniaturní muzeum českého krajanského folklóru a v pravidelných akcích Bohemského spolku, jako například pěvecký sbor Sluníčko, či slavení menších svátků, které není důvod slavit kolektivně s ostatními větvemi spolku. Kromě českého spolku je v Bohemce ještě spolek krymských tatarů. Je to spolek postavený na náboženské bázi. Mešita sice ve vesnici není, ale tu nahradila místnost, kterou místní krymští tataři používají jako modlitebnu.

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

Čeští krajané v Bohemce jsou především nábožensky značně chladní. Původní konfesí čechů je římskokatolické křesťanství, nicméně v současné době se mezi skutečně aktivní věřící počítá jen několik nejstarších členek krajanské komunity, kteří se pravidelně schází k bohoslužbě v improvizované kapli, která byla zbudována v prostorách budovy českého spolku a kam za nimi dojíždí z Džankoj polský kněz Leonid. Kázání je v polštině a v ruštině, což místním babičkám přítomným na mši nijak nevadí. Sami mezi sebou si ovšem povídají česky. Mše je místo a čas, kde a kdy je v Bohemce největší šance zaslechnout mluvenou češtinu. Babičky již samy před příchodem kněze začínají zpívat písně ze zpěvníku, a to obdivuhodně dobrou češtinou. Když kněz dorazí, naslouchají kázání uplně stejně, jako kdyby bylo česky. Chápou, že zajistit čekého kněze by bylo příliš náročné a proto jim vyhovuje i toto. Sice zde dříve působil slovenský kněz Karol, ale neznamenalo to,že by v oněch časech chodilo na mši více lidí. Je tedy patrné, že v případě Lobanova náboženství rozhodně není faktorem, který by dopomáhal místním čechům udržet si povědomí výlučnosti oproti ostatním národům žijícím v této vesníci. V dřívějších dobách bezpochyby působilo jako faktor, který do jisté míry zbržďoval asimilaci, nicméně dnes je to již patrné pouze na oné nejstarší generaci, dosud aktivních věřících.

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).



Počet shlédnutí: 118