Buddhismus v západní společnosti

Zdroje: http://taijiquan.webnode.cz/buddha-a-zivot-v-taiji/ https://granviacentral.wordpress.com/2013/01/24/el-dharma-y-el-sectarismo/

Buddhismus představuje duchovně-filozofický systém, který vznikl v Indii. Dostal své jméno po Siddhárthu Gautamovi, kterého jeho žáci uctívali jako Buddhu čili Probuzeného. Jeho učení se během několika staletí rozšířilo po Indii, Tibetu, Číně, Mongolsku, Korei, Japonsku, Barmě až po indonéské ostrovy a hluboce ovlivnilo život obyvatel těchto zemí. Dnes ovšem najdeme také spoustu lidí, kteří se k buddhismu hlásí nejen v Asii, ale i v Evropě a Severní Americe, kam toto náboženství proniklo ve 20. století. Dnešní buddhismus má mnoho podob a jednou z nich je Diamantová cesta. Právě tímto směrem se práce zabývá, neboť v západním světě nabývá na popularitě a vlivu. Buddhovo učení si v každé kultuře nachází formu, která jí nejlépe vyhovuje. Buddhistické metody jsou nadčasové, a proto mohou fungovat v různých společnostech a dobách. Současná buddhistická centra a meditační skupiny poskytují přímý přístup k meditacím a vysvětlením praxí buddhismu Diamantové cesty a jsou zaměřeny na lidi pevně zakotvené v běžném životě, s rodinami, přáteli a kariérou.

Cílem práce je zejména odpovědět na hlavní výzkumnou otázku a poskytnout tak čtenářům bližší informace o přijímaném buddhismu na Západě. Stanovené podotázky přitom rozvíjí téma o podstatné informace související s rozšířením buddhismu, jeho praktikovanými metodami a výchovou dětí v souladu s tímto náboženstvím. Výzkum je zaměřen na buddhisty žijící nejen v České republice, ale také Burjatsku, tedy zemi významné všudypřítomnou buddhistickou kulturou.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak byly přijaty buddhistická učení a tradice v západní společnosti?

Další otázky:

• Kteří učitelé přinesli buddhistické učení na Západ a zasloužili se o jeho rozšíření?
• Jaké metody a učení Buddhy využívá buddhismus Diamantové cesty v západní společnosti?
• Jak probíhá výchova dětí v buddhistických rodinách v České republice a Burjatsku?

Otázkou počátku rozšiřování buddhismu v západních zemích se zabýval ruský doktor filosofických věd Ulanov Mergen. Ve své práci píše, že k prvním kulturním stykům západního obyvatelstva s nositeli buddhismu docházelo již v době helénismu. K dalšímu významnému rozšiřování buddhismu došlo pak mezi Řeky. Řecká kultura ovlivňovala Indii a centrální Asii po dlouhou dobu, a právě to přivádělo tyto země k aktivním interakcím mezi jejich kulturami. V důsledku těchto interakcí vzniklo řecko-buddhistické umění. Charakteristickými rysy kulturního propojení bylo prolínání buddhistické tématiky s řeckými tradicemi. Autor zmiňuje, že „hlavní vymožeností umění v řeckém buddhismu je zobrazení Buddhy jako člověka. Zpočátku totiž v buddhismu nebylo tradicí zobrazovat Buddhu s lidskou tváří“.
Podle autora zájem o buddhismus v západní společnosti vznikal již v polovině 19. století. Zrovna tehdy se k Evropanům začaly dostávat podrobné znalosti o buddhismu. Zájem o náboženství vyplývá z příčin všeobecného přístupu k Východu, neboť tuto část světa přestali Evropané označovat za zaostalou. V díle autor také ukazuje, jaké fakty přivedly buddhismus na Západ. Za prvé jimi byl výzkum západních buddhistických vědců. Dále zprostředkovávaly seznámení s buddhismem práce významných filosofů. Autor uvádí příklady filosofů jako Schopenhauer, Nietzsche či Gertman. Ovšem nejvýznamnějším faktorem se stalo zvýšení zájmu k okultismu a mystice v evropské společnosti.¹⁾

Tématem rozšiřování buddhismu na Západě se také zabýval ruský náboženský učenec a orientalista, profesor Alexander S. Aghajanian, který ve svém článku „Buddhismus v moderním světě: měkká alternativa globalismu používá termín „neobuddhismus“. Tento pojem začal v 19. století v kultuře západní společnosti nabývat na významu a představoval součet myšlenek získaných z učení Buddhy. Tyto myšlenky se přizpůsobily evropským duchovním a intelektuálním potřebám a zároveň vzdálily od buddhistické praxe a východního učení. Podle Aghajaniana se stal globální buddhismus především součástí západní kultury, nikoliv náboženství.²⁾

Lama Ole Nydahl - mistr meditace a plně kvalifikovaný lama buddhismu Diamantové cesty. Ve své knize „Entering the Diamond Way“³⁾ mluví o jeho seznámení s buddhismem. Na konci šedesátých let, v době hippies, rock ‘n‘ rollu a úžasných vědeckých objevů, projevoval Západ velký zájem o východní filozofii a náboženství. Právě v této době odjel lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah Nydahl na svatební cestu do Nepálu, kde se setkali s nejvyšším lamou jedenáct set let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu. Brzy se tak stali učedníky Jeho Svatosti Gyalwang Karmapy XVI. Autor hovoří o tom, jak se následně změnilo jejich vědomí po náročném školení v Himalájích, načež získali plnou moc pro přenos nejvyšších buddhistických metod. Toto školení radikálně změnilo jejich život, neboť zcela upustili od starých zvyků. V roce 1970 se vrátili do Evropy a na žádost Karmapy začali šířit buddhistické učení na Západě.

Vývojem tibetského buddhismu na Západě se zabývá také kniha „Jízda na tygrovi – Jak se buddhové dostali na Západ“ ⁴⁾, jejímž autorem je též lama Ole Nydahl. Po letech praxe v Himalájích byli s jeho ženou oprávněni k učení a budování center ve jménu Karmapy. Audience u královny Dánska započala jejich práci a šíření náboženství na Západě, přičemž první centrum tibetského buddhismu na evropském kontinentu vzniklo v historické Kodani. Lama Ole ve svém díle ukazuje všechny aspekty práce a s velkou intenzitou vyzdvihuje zdravé i nezdravé tendence náboženství v souvislosti s konečným cílem Buddhy: „dosažení plně vyvinutých bytostí, jejichž každá činnost žehná světu“. Lama Ole Nydahl je jedinečnou osobností v moderních buddhistických dějinách a díky jeho nezdolné aktivitě vzniklo během 40 let po světě bezmála 600 center buddhismu Diamantové cesty určených ke studiu a meditacím.

V metodologii jsou uvedeny použité výzkumné metody a techniky sběru dat, které můžeme rozdělit na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metody jsou pro daný výzkum výhodné tím, že jdou více do hloubky problému a zjišťují skutečnosti, které nelze graficky a statisticky vyjádřit. Nevýhodou však je, že se zaměřují na malý počet respondentů.

Pro získání odpovědí na některé z výzkumných otázek bylo nutné provést výzkum. Z kvalitativních metod byla nejdříve použita metoda nezúčastněného pozorování, které proběhlo v Centru buddhismu Diamantové cesty v Praze. Cílem tohoto pozorování bylo zjistit, jaké druhy buddhistických učení a metod poznávání používají v tomto centru a čím se tato učení liší od učení buddhismu na Východě. Další formou výzkumu se staly neřízené, konkrétně polostrukturované rozhovory s přívrženci zmiňovaného centra a dále buddhisty pocházejícími z Burjatska.

Pan Pavel Fidler a paní Lenka Plešrová nám objasnili podstatu buddhismu Diamantové cesty jakožto součást jejich každodenního života a důležitý milník v jejich životě, když se vydali touto cestou. Znamená to tedy, že buddhisty se stali až v průběhu jejich života. V případě rozhovoru se ženou jsme se orientovaly především na její rodinu a výchovu svých dětí v souladu s tímto náboženstvím. Pohled na českou buddhistickou rodinu jsme měly možnost dále porovnat se dvěma rodinami pocházejícími z Burjatska, přičemž hlavní body ohledně rodiny nám byly zodpovězeny jejich zástupci, kteří jsou s buddhistickou podstatou spojeni již od narození. Respondentka Sayana Erdyneeva, studentka Vysoké ekonomické školy v Praze, přijela do České republiky před několika lety a byla již asimilována do západní kultury, proto může srovnávat Západ a Východ, což je pro tuto práci důležité. Posledním respondentem je pan Čojbonov Matvej Rabdanovič žijící v Ulan-Ude v Burjatsku, který absolvoval vysokou školu teologickou v Ulánbátaru v Mongolsku. Dodržuje buddhistické tradice a má čtyři děti, které vychovává též v souladu s náboženstvím. Se svou ženou Dalgor Daurovna nám poskytli informace o základu jejich rodiny a výchově dětí bezprostředně souvisejícími s buddhismem.

Těmito rozhovory byly získány odpovědi od zástupců západního i východního buddhismu, což umožnilo jejich komparaci.

Buddhismus je jedno z hlavních světových náboženství, co se týče počtu příznivců, zeměpisného výskytu a sociokulturního vlivu. Ačkoliv se odhady ve světovém počtu buddhistů pohybují mezi 200-500 miliony, obecně dohodnutý počet uváděný ve většině encyklopediích a statistikách dosahuje zhruba 350 milionů, což představuje 6 % světové populace. Z hlediska počtu stoupenců je tedy buddhismus čtvrté největší náboženství. ⁵⁾

Buddhismus začal vznikat již v době Alexandra Makedonského, v tomto období však buddhismus nebyl tolik populární mezi obyvatelstvem Evropy. Znalost tohoto náboženství pronikla mezi širší kruh lidí až v šedesátých letech 20. století, kdy se objevilo moderní hnutí hippie. Poválečná generace demonstrativně popírala buržoazní hodnoty světa. Tito mladí vzbouřenci hledali nový smysl života, přičemž často cestovali na Východ kvůli drogám, které zde mohli koupit legálně. Následně se ve východních zemích začali seznamovat také s buddhismem a domů se vraceli i s tímto učením.

V pozdější době se stala vyhledávanými místy západní společnosti Čína a Tibet. Lidem se tak otevřela brána k tibetskému buddhismu, přičemž se všichni mohli seznámit s tímto náboženstvím a praktikovat učení Buddhy.

V nedávné době se též začalo zvyšovat stěhování buddhistických lidí na Západ. Mnozí z nich byli nuceni opustit svůj domov kvůli konfliktům v jejich zemi, a stali se tak uprchlíky. Mnoho Tibeťanů například uprchlo ze země poté, co v ní převzala vládu Čína v roce 1959. Také války v Indočíně v letech 1950 až 1960 vedly k přesunu mnoha vietnamských lidí, kteří se usadili v Evropě, Austrálii i Americe. Během druhé poloviny 19. století se čínští přistěhovalci usadili na Havaji a v Kalifornii. Tito lidé přinesli řadu mahájánových buddhistických praktik, což podnítilo také stavby chrámů. Jeden významný japonský buddhistický přistěhovalec, který přišel později, začal zvát do Ameriky spoustu dalších japonských mnichů patřícím k různým buddhistickým sektám. Nicméně činnost buddhistů zde zůstala do značné míry omezena na tyto přistěhovalecké komunity. Buddhistické kruhy na Západě byly posíleny také lidmi cestujícími na Východ za poznáním tohoto náboženství. Domů se vraceli s východními nápady a někteří z nich se natolik inspirovali, že sami začali žít mnišský život.⁶⁾ Americký buddhismus se zaměřuje především na formy praxe, které zde zavedli kanadští konvertité. Asijští buddhisté žijící v Severní Americe a buddhističtí konvertité ovšem obvykle nenavštěvují stejné chrámy. Podle rodilých buddhistů má americký buddhismus příliš zředěnou formu. Jiní však říkají, že buddhismus, který vznikl před 2500 lety v Himalájích a rozšířil se po celé Asii, si lze do jisté míry osvojit také v rámci určitého národu mimo Asii. ⁷⁾

Významnou roli v rozvoji buddhismu na Západě hrají také francouzští buddhisté. Buddhismus ve Francii je čtvrtý v počtu stoupenců náboženství po křesťanství, islámu a judaismu. Podle statistik ve Francii praktikuje toto náboženství asi 600 000 osob. Buddhismus v této zemi se opírá o tradiční východní směr, přičemž zde žije více než 300 mnichů. Buddhistické obyvatelstvo ve Francii se skládá především z čínských a vietnamských přistěhovalců. ⁸⁾

Na začátku sedmdesátých let začali aktivně přijíždět do Evropy tibetští lamové s jejich přednáškami a věnováním. Například Dalai Lama XIV., Karmapa XVI., Sakya Trizin a další. Později se stávali prvními uznávanými učiteli také Evropané. Nejvýznamnějším je dánský učitel lama Ole Nydahl. Po dobu své svatební cesty v Nepálu se Ole a jeho manželka Hannah Nydahl seznámili s 16. Karmapou Rangdžung Rigpe Dordže. Po několika letech intenzivního učení je požádal, aby začali přednášet o buddhismu a zakládat meditační centra na Západě. Díky jejich práci vznikly také překlady meditací do moderních jazyků a buddhistická učení a praxe se k nám dostaly v takové podobě, aby byly srozumitelné každému. Již v roce 1872 začali manželé se zakládáním center a dnes jich funguje kolem 650 ve více než 50 zemích po celém světě. Byla postavena na základě přátelství a jsou spravována na dobrovolnické bázi. V mnoha zemích jsou tato centra uznanými příspěvkovými organizacemi a v některých zemích je buddhismus Diamantové cesty oficiálně uznávaným náboženstvím (např. v Dánsku, Řecku, Rakousku, Polsku, Maďarsku a Rusku).⁹⁾

Zdroj: http://www.lama-ole-nydahl.cz/lama-ole/

Na Západě buddhismus probouzel nadšení u velkého množství lidí. Buddhismus se stal řešením jejich života a rozhodnutí pro jeho vyznávání bylo naprosto vědomé. Většina z těchto západních lidí mají rodinu, zaměstnání, tedy nijak nevybočují ze společnosti. Pro některé je zajímavá buddhistická filosofie, některé zase psychologie či umění. Buddhismus si člověk může osvojit z jakéhokoliv pohledu. Západní buddhisté považují za důležitost praktikování meditací během každého dne. V meditačních centrech je možné meditovat společně a zároveň získávat učení a obecné informace o buddhistických metodách.

Buddhova učení

Tradičně se Buddhova učení rozdělují na tři skupiny:

Malá cesta (theraváda)
Člověk se v ní učí, že všechno je podmíněné a že myšlenky nebo pocity jsou pomíjivé. Když těmto jevům nedodáme žádnou energii, opět se rozpustí. Cílem je vlastní vysvobození - je určena lidem, jejichž hlavní motivací je vyhnout se vlastnímu utrpení. Důraz je kladen na učení o příčině a následku (karmě) a učení o čtyřech Buddhových vznešených pravdách.

Velká cesta (mahájána)
Rozvíjí moudrost, aktivní lásku a soucit. Praktikující se snaží přinášet užitek nejen sobě, ale také ostatním (osvícení pro dobro všech).

Diamantová cesta (vadžrajána)
Tento směr má zvláštní vlastnost - dovoluje přeměnit jakýkoliv zážitek a zkušenost v krok na cestě chápaní absolutní skutečnosti. Tato cesta je oproštěna od dogmat a dává člověku možnost pochopit všechny podstaty rozumu a nestranit se od společnosti. Celková praxe diamantové cesty má základ ve třech přístupech zvaných: Cesta metod, Cesta vzhledu a Gurujóga. Pomocí těchto přístupů může mysl rozpoznat sama sebe buď skrze svoji energii, vědomí nebo sílu ztotožnit se s učitelem (buddhou).

Podstata buddhistického učení v praxi

Učení Buddhy má za cíl zlepšit lidem jejich běžný život. Znamená to, že trvale mění tělo, řeč i mysl, kterou neustále poznáváme. Pracovat s myslí je ovšem možné až ve chvíli, kdy je člověk dostatečně zodpovědný sám za sebe. To vypovídá také o panu Fidlerovi, který se začal sbližovat s buddhismem již v mládí, a to aniž by si tuto skutečnost uvědomoval. V té době se rozhodl cestovat, přičemž se dostal do spousta těžkých situací. Tyto věci jedině urychlily jeho rozvoj v zodpovědnou a samostatnou osobu. „V ten moment jsem přestal být obětí těchto situací a uvědomil si, že to má hluboký efekt na život toho mladého člověka, který zjistí, že život může řídit on sám.“ Učení tedy ovlivňuje vše, co se v lidech a okolo nich každý den děje. Začne-li člověk používat buddhistické metody a pohledy, které odpovídají různým životním situacím, tak začne docházet k rozplynutí mnoha ztuhlých představ. Následně začne věřit v to, že všechny události mají smysl, což vede k postupné změně. Člověk se poté cítí uvolněnější a na věci pohlíží s určitým nadhledem. Mnoho lidí zaznamenává viditelné výsledky v jejich vyrovnanosti a na základě toho tvrdí, že učení je psychologií. Tento výsledek zdůrazňuje i paní Lenka: „Buddhismus mi pomohl držet si odstup od situací, a to především díky meditacím – nepustit sled myšlenek, který bude konstruovat další špatné události.“ Oba respondenti tvrdí, že meditace jsou během buddhistické praxe více než důležité, neboť bez nich člověk nedosáhne žádných výsledků. Teprve poté lze prostřednictvím meditací začít vnímat šťastný a neomezený život. „Nikdo nemá všechny věci pod kontrolu, ale můžeme kontrolovat to, co máme v sobě,“ dodává pan Fidler. Pokud člověka to, co prožívá, už nikdy nevyvede z míry, dosáhl tzv. stavu „vysvobození“. ¹⁰⁾

Ve srovnání laického buddhismu v České republice s buddhismem na Východě považuje pan Fidler východní buddhistické učení za příliš vzdálené naší kultuře. Asijská podoba tohoto náboženství je totiž známá oblibou klášterního života mnichů a mnišek, který není příliš vhodný pro moderní západní společnost. Z výpovědí našich respondentů pocházejících z Burjatska ovšem vyplývá, že ne všude je mnišství zásadním pro vyznávání buddhismu. Všechny jeho podoby totiž svým původem sahají až k Buddhovi a umožňují plný rozvoj a dosažení konečného cíle – osvícení. To stvrzuje i Sayana Erdyneeva: „Buddhismus je filozofie, ale určitě potřebuje praxi. Cílem je osvobození od utrpení, které zažíváme, a proto jsme nešťastní. Buddhismus nás učí, jak očistit svůj rozum a dosáhnout osvícení a klidu. V případě, že dosáhneme harmonie v mysli, v životě všechno bude v pořádku.“ Mimo víru jsou zároveň pro všechny respondenty nejdůležitějšími přístupy soucit, moudrost a láska ke všem živým bytostem. “Nemyslíme jen na sebe a ve svůj prospěch, a to zejména během modliteb, kdy bychom měli přát štěstí všem lidem,„ dodává burjatská studentka Sayana.

V západní společnosti je velmi rozšířenou metodou poznání buddhismu především meditace, které mohou mít různé podoby.

Existují dvě úrovně užitku meditací:

• první úroveň - představuje zlepšení podmínek každodenního života
• druhá úroveň - postupně dochází k očištění základní nevědomosti, což nakonec vede k dosažení stavu Buddhy neboli osvícení. ¹¹⁾

Všechny buddhistické meditace mají stejný základ.

• Šine (šamatha), což slouží k uklidnění mysli a k jejímu udržení na jednom místě. Člověk může vytvořit prostor mezi prožívajícím a prožitky.
• Lhagthong (vipašjana), přičemž člověk může uklidnit vlny dojmů v mysli a následně se objeví vysvobozující vhled. Toto vysvobozující poznání se nazývá “vipašjana”. Pokud člověk dokáže tyto stavy udržet v rámci meditace, tak to zvládne také v běžném životě. ¹²⁾

Nejčastěji používané meditace: meditace Krátké útočiště, meditace na 16. Karmapu, meditace na 8. Karmapu. Cílem všech je dosažení osvícení.

Meditace Krátké útočiště
První meditační praxe na cestě k osvícení, v níž se člověk obrací k hodnotám, na které je skutečně spolehnutí – na Buddhu jako cíl, učení jako cestu a realizovanou sanghu jako přátele a pomocníky na cestě.

Meditace na 16. Karmapu
Tuto meditace předal 16. Gjawa Karmapa lamovi Olemu Nydahlovi a jeho ženě Hannah. Jedná se o meditaci na učitele, v které se meditující identifikují s vlastnostmi osvícení a buddhovskou podstatou. Tato meditace je v Centru buddhismu Diamantové cesty praktikována nejčastěji, přičemž se i nám dostalo možnosti poznat její účinky. Ty ovšem nebyly tak intenzivní, neboť jsme nebyly schopné pracovat s naší myslí jako buddhisté.

Přípravná cvičení
Přípravná cvičení (ngöndro) je tradiční soubor čtyř meditací, které zbavují mysl negativních dojmů a rozvíjejí moudrost.

• Přijímání útočiště s poklonami a rozvíjení osvíceného přístupu – smyslem prvního cvičení je očištění vnitřních energetických drah a vybudování síly a důvěry.
• Meditace na buddhu Diamantovou mysl je očistná praxe, která pročišťuje řeč a mysl a rozvíjí dobré sklony a intuitivní moudrost.
• Darování mandaly – během třetí praxe se hromadí dobré dojmy, rozvíjí se pozitivní jednání a moudrost.
• Gurujóga – meditace na učitele – rozvíjí vhled do podstaty mysli.

Meditace na 8. Karmapu
Tato pokročilejší meditace v linii Karma Kagjü se stává praxí odpovídající individuálním psychologickým schopnostem praktikujícího buddhisty, a to po dokončení přípravných cvičení.
¹³⁾

Cíl (Buddha), cesta k osvícení (dharma) a pomocníci na cestě (sangza) jsou základem pro všechny školy buddhismu. V těchto třech pilířích by měli praktikující přijímat své útočiště, které přijímají v podstatě všichni. Každý člověk na světě totiž hledá štěstí. Mnoho lidí však zprostředkovává toto štěstí skrze vnější svět, například slávu, vlastní kariéru, partnerství apod. Ale protože všechno podmíněné musí jednou zaniknout, jsou i tyto zdroje štěstí pomíjivé. „Buddhistické útočiště se dá přirovnat k vláknu, které spřádá linii vedoucí naším životem, je branou k buddhistické praxi. Útočiště má čtyři úrovně: vnější, vnitřní, tajnou a absolutní. Tyto úrovně odpovídají našemu stále se prohlubujícímu porozumění.“ ¹⁴⁾ Na cestě seberealizace narůstá důvěra, že člověk v sobě stejně jako Buddha nosí všechny osvícené vlastnosti a že je může za pomoci jeho metod také skutečně objevit. Plný význam útočiště tedy člověk pochopí asi až po dosažení osvícení. Meditace velice účinně odstraňují z vědomí dojmy spojené s utrpením. Mnoho škol přijímá také útočiště v učiteli. Učitel je nejdůležitějším útočištěm v Diamantové cestě, buddhismu dochovaném v Tibetu, a také v japonské zenu a čínském čchanu. Poskytuje bezprostřední přístup k bohatství osvícení. Tomuto učiteli se také říká lama a poskytuje ochranu a bezprostřední přístup k bohatství osvícení. ¹⁵⁾ V navštíveném centru buddhismu je tímto významným lamou Ole Nydahl, který je zároveň zakladatelem. „Učitele nemáme pro to, aby nám řekl, jak správně pochopit knihu, ale jakých výsledků dosáhnout a jak je zrealizovat,“ říká pan Fidler. Jinak je tomu u východního buddhismu, kde přijímají jako svého nejvýznamnějšího učitele Jeho Svatost Dalajlamu. Mimo to v Burjatsku existuje velké množství buddhistických chrámů. Pan Čojbonov Matvej Rabdanovič nám sdělil, že typickými duchovními praktikami buddhismu jsou zde každodenní modlitby v chrámech, kde se čtyřikrát za rok uskutečňují také velké a významné bohoslužby.

Chování rodičů k dětem je nezastupitelné a v zásadě se tedy každá výchova dítěte liší. Rodiče své děti socializují a dávají jim na cestu životem své hodnoty a svá náboženství, případně svůj lhostejný či negativní postoj k náboženstvím a s nimi spojeným hodnotám.

Jak již bylo zmíněno, buddhismus Diamantové cesty, který se šíří západními zeměmi, není v žádném případě spojen s posíláním dětí do kláštera. Lze ovšem zaznamenat určité rozdíly ve výchově buddhistické rodiny oproti nebuddhistické. Lama Ole Nydahl na toto téma říká: „Nejdůležitější je, jestli rodinu spojují dobré, nebo špatné činy - karmy. Pokud jsou, jak tomu často bývá, smíšené, sladké i kyselé, má buddhistická výchova, která vykračuje mimo dualitu, určitě největší dosah a všichni se rozvíjejí nejrychleji.“ ¹⁶⁾ I v nábožensky založené rodině by však výchova měla být co nepřirozenější a bez jakéhokoliv nátlaku. Dětem se musí dát naprostá volnost v tom, kdy se rozhodnou hodnoty náboženství přijmout. Pro rodiče jakožto buddhisty je tím nejdůležitějším, co by měly dát svým dětem do života, základní důvěra ve smysl života, pochopení příčiny a následku a pohled, že svým dětem budou vždy nablízku.

Základ každé zdravé rodiny tvoří rodiče, v jejichž partnerském soužití musí přetrvávat vysoká úroveň lásky. Ta totiž představuje nejvyšší a nejdůležitější pramen jejich radosti. I když se rodiče nemusí bezpodmínečně ve všem shodovat, je důležité se domluvit na způsobu, jakým budou zacházet s dětmi a vzájemně se oceňovat a věnovat si pozornost i navenek. V případě respondentky, paní Lenky Plešrové, která má dva syny, tomu však bylo naopak. V současné době žije tato žena se svým manželem odděleně, ovšem když byla ještě rodina pohromadě, výchově se věnovala spíše sama. To okomentovala slovy: „S manželem jsme tolik nemluvili o tom, jak budeme vychovávat naše děti. Kvůli práci současně nebýval často doma, a tak výchova spadala na mě.“ V tomto případě je zcela zásadním úkolem matky neustále rozvíjet svou empatii, moudrost a intuici, neboť tyto schopnosti dále předává svým dětem. To se podařilo i paní Lence, která se s výchovou vyrovnala opravdu s nadhledem, a to i přesto, že některá období jejího i života synů byla velice těžká.

„Děti jsou samotné bytosti, nesou si s sebou výsledky nekonečně mnoha skutků z minulých životů, z nichž často ty důležité sdílí se svými rodiči. Proto je naprosto přirozené, že mají ke každému z rodičů rozdílně blízko. Blízkost ve vztahu je středem a základem veškerého dalšího dění.“ ¹⁷⁾ Toto tvrzení zcela koresponduje s výpovědí paní Lenky o jejích synech: „Své syny jsem již od jejich narození vnímala tak, že už v tomto světě byli, a tak jsem jim po vstupu na svět pouze pomohla objevit to, co už uměli, a rozvíjet jejich schopnosti. Zároveň jsem vždy věřila, že jsou dokonalí a uvědomovala si, že existuje karma. Tím způsobem jsem je také vychovávala - vždy jsem zdůrazňovala, že za své činy ponesou následky.“

V případě burjatských buddhistických rodin lze ve výchově dětí zaznamenat podstatně více zásad. Děti zde nemají na výběr, příslušníky tohoto náboženství se stávají již svým narozením a od raných let se zúčastňují nejrůznějších obřadů. „Zvláštností výchovy v našich rodinách je velká úcta k dospělým a zachování tradic. Matka a otec mají tendenci vytvářet v nás lásku ke všemu živému,“ říká studentka Sayana. Pan Čojbonov Matvej Rabdanovič zase říká: „Nejdůležitějšími body ve výchově našich dětí je duševní komunikace celé rodiny, protože v případě, že je rodina přátelská, pak je krásná jako kvetoucí zahrada. Pokud je ale narušena harmonie duše, začnou spory a rodina je odsouzena k rozpadu. Buddhistická etika říká, že děti by měly respektovat rodiče a plnit své povinnosti, to znamená sloužit svému otci i matce, pomáhat jim v domě, opatrovat rodokmen, chránit dědictví, a poté, co rodiče odejdou do jiného světa, oslavit rekviem.“ Stejně jako mnoho ostatních rodičů, i tito učí své děti být laskavými, chrání je, snaží se jim poskytnout dobré vzdělání a najít správného manžela či manželku. Ve správný čas by jim také mělo být odkázáno dědictví. Pokud rodiče i děti plní své povinnosti, v rodině bude přetrvávat klid a soulad.

Cílem práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku a poskytnout tak čtenářům bližší informace o přijímaném buddhismu na Západě. Stanovené podotázky přitom rozvíjely téma o podstatné informace související s rozšířením buddhismu, jeho praktikovanými metodami a výchovou dětí v souladu s tímto náboženstvím. Výzkum byl zaměřen na buddhisty žijící nejen v České republice, ale také Burjatsku.

K rozšíření buddhismu do západní společnosti velmi přispěl dánský učitel lama Ole Nydahl, který otevřel řadu buddhistických škol v celé Evropě a dalších částech světa, a tím také možnost poznat nové náboženství. Středisky buddhismu na Západě jsou takzvaná Dharma centra, která se věnují kázání, studiu a praxi dharmy a překladům buddhistických textů do příslušných evropských jazyků. Učedníci Ole Nydahla, kteří žijí především v západní kultuře, jsou bez výjimky buddhističtí laici. Ačkoliv podle Nydahla klášterní buddhistické vzdělání s přijetím slibu celibátu není vhodný způsob života v západních zemích, i tak se v některých z nich zvyšuje o mnišský život zájem. Jedná se především o Francii, kde organizované skupiny lidí vedoucí klášterní život tvoří především přistěhovalci z Východu.

Charakteristickým projevem učení Diamantové cesty v západní kultuře jsou různé druhy meditací. Lidé na Západě využívají meditačních technik, a to nejen za účelem poznání Buddhova učení, ale také k docílení klidu v jejich mysli. Prostřednictvím meditací lze ovšem dosáhnout především poznání sebe samého, což je jedním z nejdůležitějších pilířů buddhismu. Z výpovědí našich respondentů lze vyvodit, že meditace mohou pomoci zvýšit kvalitu lidského života, objevit zcela nový svět, a tím i způsob nazírání a řešení životních situací.

Co se týče výchovy dětí v buddhistických rodinách v západní společnosti, dospěly jsme k závěru, že hlavním cílem rodičů je vytvoření příznivého zázemí rodiny. Rodiče usilují o socializaci svých dětí a na cestu světem jim předávají hodnoty, jako jsou láska ke všem živým bytostem, úcta ke starším, respektování a zachování tradic. Takto vychované děti ovšem staví na stejných základech jako děti ostatní čili se od nich příliš neliší.

Na závěr lze posoudit buddhismus projevující se v západní společnosti spíše jako filozofii a způsob života, kde nelze spatřit významné rozdíly od života dalších lidí na Západě.

• NYDAHL, Ole. Jak se věci mají: [současný úvod do Buddhova učení]. Nové, přeprac. a rozš. vyd. Brno: Bílý deštník, 2007. ISBN 978-80-254-1106-3.
• NYDAHL, Ole. Buddha a láska: cesta ke šťastnému partnerství. Brno: Bílý deštník, 2008, s. 58. ISBN 978-80-903821-2-1.

• AGHAJANIAN, Alexander. Buddhismus v moderním světě. In: Theravada.ru [online]. St. Petersburg: Skupina Theravada.ru, 2011 [cit. 2016-03-08]. Dostupné z: http://www.theravada.ru/History/New-history/agajanyan_buddhism-in-the-modern-world.htm#link53
• BOASE, Sharon. Buddhism Spreading Its Charm; From Hollywood to business, secular North Americans are adopting this religious way of life. The Hamilton Spectator [online]. 2004 [cit. 2016-09-07]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/270208755/60DABEB180FB4720PQ/9?accountid=26997. Získáno z databáze Proquest
• Buddhism in the West. BuddhaNet [online]. Sydney: Buddha Dharma Education Association Inc., 2008 [cit. 2016-06-19]. Dostupné z: http://www.buddhanet.net/e-learning/buddhistworld/to-west.htm
• Buddhismus na Západě. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü [online]. Praha: Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, c2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddhismus-na-zapade/
• Buddhistické útočiště. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü [online]. Praha: Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, c2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhisticke-utociste/
• Děti v dharmě: Rozhovor s lamou Olem Nydahlem. Buddhismus dnes: Diamantová cesta [online]. Brno: Bílý deštník, 2008 [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://www.buddhismusdnes.cz/?folder=16&page=deti_v_dharme
• Meditace. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü [online]. Praha: Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, c2016 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/
• Nejčastěji používané meditace. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü [online]. Praha: Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, c2016 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/nejcasteji-pouzivane-meditace/
• Number of Buddhists World-Wide. BuddhaNet [online]. Sydney: Buddha Dharma Education Association Inc., 2008 [cit. 2016-06-18]. Dostupné z: http://www.buddhanet.net/e-learning/history/bud_statwrld.htm
• NYDAHL, Lama Ole. Entering the Diamond Way [online]. 4. vydání. Diamond Road, 2011 [cit. 2016-03-10]. ISBN 0-931892-03-1. Dostupné z: http://www.e-reading.club/bookreader.php/93783/Nidal_-_Otkrytie_almaznogo_puti.html
• OBADIA, Lionel. Tibetan Buddhism in France: A Missionary Religion? In: JOURNAL OF GLOBAL BUDDHISM [online]. Lille [cit. 2016-09-05]. ISSN 1527-6457. Dostupné z: http://www.globalbuddhism.org/2/obadia012.html#thirteen
• Riding the Tiger: Twenty Years on the Road- Risks and Joys of Bringing Tibetan Buddhism to the West. Amazon [online]. Washington [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.amazon.com/Riding-Tiger-Bringing-Tibetan-Buddhism/dp/0931892678
• ULANOV SANDZHIEVICH, Mergen. Otázka ZAČÁTKU šíření buddhismu na Západě. Elektronický vědecký časopis „Současný výzkum a inovace“ [online]. Moskva: International Science a inovační centrum, 2013, (11) [cit. 2016-03-08]. ISSN 2223-4888. Dostupné z: http://web.snauka.ru/issues/2013/11/28482

• http://taijiquan.webnode.cz/buddha-a-zivot-v-taiji/
• https://granviacentral.wordpress.com/2013/01/24/el-dharma-y-el-sectarismo/
• http://www.lama-ole-nydahl.cz/lama-ole/



Počet shlédnutí: 113