Buddhismus jako takový nabírá na síle a stále více lidí v něm nachází zalíbení a dávno už není jen otázkou východní Asie. V samotné České republice zájem o buddhismus velmi vzrostl a to mělo za následek i vznik buddhistických center a skupin, které poskytují útočiště a informace zájemcům o toto náboženství. Důvod lze vidět v tom, že v centrech se nepraktikuje klášterní život, ale tzv. laický buddhismus, ten umožňuje praktikujícím kombinovat Buddhovo učení s každodenním životem. Proto se práce zaměří především na buddhistická centra.

Hlavním cílem práce je objasnit funkci centra Bodhi Path, které je rozšířeno i celosvětově. První podotázka se zabývá životem uvnitř centra, tzn. každodenností buddhistů popřípadě, jak se můžeme stát jeho členem. Buddhisté by měli dodržovat pravidla, jako je například způsob stravování a také pravidelně meditovat, proto život lidí uvnitř centra muže přinášet plno odlišností. Bodhi Path je volně otevřeno pro veřejnost, takže dalším cílem práce bude zjistit, jaké aktivity nabízí a co obnáší účast. Dále také funkce centra po stránce finanční.

Pro geografické srovnání byla zvolena centra v Německu a v USA.

Centrum Bodhi Path Praha vzniklo v roce 2008, které bylo založeno Šamarem Rinpočhem. Bodhi Path vychází z učení dharmy, které je v souladu s potřebami a podmínkami moderních laických praktikujících a zároveň ne zcela rime, tedy nezávislý na rozdělení tibetského buddhismu.

Výzkumné otázky

Hlavní otázka:

• Jaká je funkce pražského buddhistického centra Bodhi Path?

Podotázky:

• Jak probíhá život uvnitř centra?
• Co poskytuje pro veřejnost?
• Jak centrum funguje po stránce finanční?
• Centra Bodhi Path v Německu a USA.

Buddhistickými centry v Brně se ve svém kvalitativním výzkumu ¹⁾ z roku 2008, který trval 3 měsíce, zabývají Petra Černá a Martin Lang. Jejich hlavním cílem bylo čtenáři představit jak centra samotná, tak jejich členy. V závěru práce poukazují na to, že buddhisté žijící v centrech jsou převážně lidé středního věku, kteří buddhismus chápou jako filosofii a vztahy mezi nimi jsou velmi přátelské. Dále také dospěli k závěru, že nejpočetnější buddhistickou skupinou Brna je Diamantová cesta.

Další, kdo se zabývá buddhismem v České republice, je Jan Honzík, který řádu let působil jako buddhistický mnich na Srí Lance. Ten se ve své publikaci Jednota v rozmanitost věnuje v kapitole Buddhistické skupiny a centra v České republice²⁾ skupinám a centrům, které řádí podle typu buddhismu na theravádový, zenový, tibetský a vadžrajana. Čtenář má možnost dozvědět se jak centra fungují, kdo je jejich zakladatelem, co nabízí veřejnosti a také kontakt. Autor tedy poskytuje v této kapitole základní informace o buddhistických centrech a skupinách, čímž se snaží vytvořit porozumění tomuto náboženství.

Západním buddhismem u nás se v dizertační práci³⁾ z roku 2012 zabývá Mgr. Jitka Cirklová. Její snahou bylo zmapování podobnosti v buddhistické praxi jednotlivých skupin a také odlišnosti jednotlivých zastoupených skupin. Uvádí, že v roce výzkumu nebyla k dispozici žádná studie o demografickém složení české buddhistické scény ani žádný materiál o buddhistických školách a tradicích, které jsou v ČR aktivní. V první části výzkumu se zaměřila na porovnání českých center se zahraničním pomocí dotazníku. Zjistila, že oproti pravidelným setkáním preferujeme spíše nepravidelná, věková skupina je oproti zahraničí výrazně nižší a také to, že český buddhismus se neuzavírá pouze do center, ale je otevřen veřejnosti avšak bez aktivní snahy získat nové členy.

O tibetském buddhismu napsal John Snelling. V kapitole Hlavní školy a tradice⁴⁾ nám popisuje vzhled tibetského chrámu, ve kterém se vyskytují velmi syté barvy- červená, modrá, zelená, okrová- smíšené se silnou vůní kadidla a olejových lampiček, obrazům laskavých a hněvivých božstev na svítcích či přímo na zdi a bohaté směsici blyštivých figurek a votivních předmětů. Pokud jsou přítomni lamové, můžete slyšet jejich hluboký monotónní hlas, který je pravidelně přerušován kakofonickým třeskotem plechů nebo kvílením šalmajů, případně burácením dlouhých rohů apod. Navozuje to magickou a tajuplnou atmosféru, jež rezonuje s čímsi potlačeným a pozapomenutým v hloubi našeho vlastního bytí. Není tedy divu, že tibetský buddhismus je dnes jednou z nejpopulárnějších forem buddhismu i na Západě.

K sepsání praktické části seminární práce, která se zabývá buddhistickým centrem Bodhi Path, byla použita metoda kvalitativní, jejíž technikou byla zvolena forma dotazování. V prvním kroku bylo kontaktováno vybrané centrum pomocí emailu, v němž byl představen subjekt a záměr práce. V příloze byl zaslán také krátký dotazník, týkající se především centra samotného, jenž pomohl strukturovat otázky pro pozdější rozhovor. Už během emailové korespondence byla patrná ze strany centra obrovská vřelost a ochota spolupracovat a veškeré otázky byly zodpovězeny v krátkém časovém úseku.

Ačkoli je centrum běžně otevřeno pro veřejnost, osobní návštěva byla domluvena předem, aby se předešlo případným komplikacím. Během osobního setkání, které se konalo v centru samotném, tedy v Praze v Břevnově, byl s respondenty veden semistandardizovaný rozhovor. Každou předem připravenou otázku doprovázela řada nejasností, které vyplynuly z konverzace samotné, tudíž bylo nutné přidat otázky doplňující. Tato technika nám umožnila získat hlubší informace jak o centru, tak přímo o respondentech samotných.

Pro geografické porovnání center, bylo vybráno Německo. Zde je hlavní sídlo Šamara Rinpočhe. Další zemí je USA, kde se také vyskytuje centrum pro Bodhi Path. Komunikace probíhala přes email. Do obou zemí byly zaslány otázky shodné, které nám objasnily poslání centra, počet členů, fungování centra po stránce finanční, aktivity poskytující veřejnosti a také pár informací o samotných respondentech.

Pasportizační údaje o respondentech

Respondenti z České republiky si přáli zůstat v anonymitě, tudíž jména v předchozí tabulce neodpovídají jménům skutečným.

Buddhisté nevěří, že to, co nazýváme „osobní identity“ je třeba chápat jako pokračující existenci totožné látky. Co obvykle nazývají „osobní identity“ je komplexně založené na pokračování základního procesu. Tento proces podle buddhistického pohledu neznamená paměť nebo psychickou vzájemnou propojenost či psychologickou kontinuitu, ale pouze získání husté sítě příčin souvislostí. Konec konců, člověk není stejný jako včera, protože přímo jeho já neexistuje. Já jsem ten stejný člověk, jako jsem byl včera jen proto, že mnoho z charakteristik, které mám teď, jsou příčiny k objasnění vlastností, které jsem měl včera. Znamená to, že reinkarnace, pokud tam je nějaký proces, přenáší velké množství informací z umírající živé bytosti do nové živé bytosti, která přichází do existence. To by potom mohl být příklad, že mnohé aspekty života nové bytosti jdou vysvětlit vlastností bytosti, která zemřela. Některé buddhistické texty rozlišují výklad reinkarnace právě dvěma způsoby. Potvrzují jeden a popírají druhé. Texty říkají toto: Člověk se nepřemění, on se rozpustí. Neexistuje žádná věc, žádná látka, která se pohybuje od jednoho života k druhému. Jedním ze způsobů, ve kterých klasické buddhistické texty vyjadřují proces pochopení povahy cítících bytostí, je přirovnání lidského života k požáru. Požáry jsou zjevně podobné s živými věcmi. Pohybují se, dýchají, jedí. Metaforu požáru můžeme právě vysvětlit jako znovuzrození a porovnat ji s přenosem ohně z jedné svíčky na druhou. ⁵⁾

V buddhismu je velmi podstatnou částí minulost. S tím právě souvisí karma a znovuzrození a se svou naukou o bytosti, která se zdokonaluje v průběhu miliardy minulých životů k dosažení buddhovství. V zájmu budoucí generace minulosti utváří budoucnost ve zvláštních, pravidelných, zdánlivě neomylných mechanismů karmy buddhistické praxe. V průběhu více než dvou milénií byly zaměřeny právě na techniky pro oproštění se z minulosti a obelstít karmu. Se vzestupem mahajány kolem počátku našeho letopočtu, některé texty prohlásily, že všechny bytosti mohou dosáhnout osvícení. Negativní karmu, která vznikla na základě negativních činů v minulosti, je možné očistit a připravit tak lepší podmínky pro budoucnost. ⁶⁾

Buddha za sebou zanechal celkem 84 000 učení, proto se buddhismus jako takový dělí na několik škol a podškol. Mezi dvě hlavní skupiny patří hínajána a mahajána. Zásadní pro práci bude tibetský buddhismus, který se praktikuje právě v centru Bodhi Path. Ten vychází z vadžrajány, což je odnož mahajány.

Vznikl již v 6. století, ale první vlna rozvoje tibetského buddhismu přišla v 8. století, kdy si tibetský král Trisong Detsen pozval dva buddhistické mistry, Padmasambhavu (známého jako Guru Rinpočhe) a Šantarakšítu. Velký rozvoj buddhismu přineslo mnoho důležitých překladů buddhistických textů do tibetštiny, avšak pak přišel úpadek rozvoje buddhismu pod vládou krále Langdarmy. Buddhismus v Tibetu začal znovu vzkvétat až v 11. století, kdy došlo ke druhému období překladů spisů do tibetštiny. Tibetský buddhismus je rozdělen na 4 hlavní školy a to jsou: Ňingma, Sakja, Gelug a Kagjü. Rozdíl mezi nimi je jak historický, tak i praktický, protože každá škola je zaměřena na trochu odlišnou metodu a cestu k osvícení. ⁷⁾

Karma Kagjü je hlavní linií jednou ze čtyř škol tibetského buddhismu a tou je škola Kagjüpa. Patří mezi mladší buddhistické školy. Karma Kagjü je tzv. linií praxe, protože je zde kladen velký důraz na meditaci než na studium textů. Představitelé linie Kagjü jsou bráni v historii Tibetu spíše jako velcí jogíni, umělci či učenci, zříkali se totiž politických ambic. Linie Kagjü tedy znamená přímý přenos Buddhova odkazu řadou osvícených bytostí. Představitelé linie byly v sútrách určení jako ti, kdo budou demonstrovat plné uskutečnění učení - Dharmy, v jejích různých podobách a aspektech. Karmapa se rodí na základě přání a potřeb bytostí tohoto světa a zosobňuje vždy aspekt života, který je pro danou dobu nejpotřebnější. ⁸⁾

V současné době existuje v České republice celá řada buddhistických skupin a center, což je příčinou i toho, že je u nás buddhismus docela rozšířenou formou náboženství, které zde působí od roku 1920. To potvrzuje i novinový článek od již zmíněného Jana Honzíka, ve kterém uvádí, že při sčítání lidu v roce 2011 se k buddhismu hlásilo 6000 lidí. ⁹⁾

Pro práci bylo zvoleno i světově velmi rozšířené centrum Bodhi Path.

Jak uvedla jedna z našich respondentek: „Buddhistické centrum Bodhi Path Praha je součástí sítě buddhistických center, kterou založil Šamar Rinpočhe, významný učitel tibetského buddhismu. Síť Bodhi Path je rozšířena v různých zemích na světě – aktuálně je okolo čtyřiceti center v Evropě, Severní i Jižní Americe a Asii. Bodhi Path Praha je jedním z nich.“

Šamar Rinpočhe

Šamar Rinpočhe se narodil roku 1952 v Tibetu a jeho buddhistické učení započalo v Indii. Patří mezi jednu z nejstarší vědomě reinkarnovaných linií lamu tibetského buddhismu, linii Šamarpů. V 6 letech ho soukromě rozpoznal 16. Karmapa. Soukromě z toho důvodu, že ona doba přinášela politický zákaz formálně uznávat tuto linii. Oficiálně byl přijat až roku 1963 se svolením Dalajlámy. ¹⁰⁾

Jak již bylo v práci zmíněno, Kamarpové a Šamarpové jsou linie, které spolu paralelně udržují linii Tibetského buddhismu Karma Kagjü. Tak nebude novinkou, že Šamar Rinpočhe rozpoznal i 17. Karpamu.

Jak pravil Šamar Rinpočhe: „Neexistuje tradice žádat důkaz takových typů rozpoznání. Je tomu tak, protože tento proces je mimo to, co mohou lidé vnímat normálními smysly. Takže já osobně, protože jsem Šamarpa, já jsem důkaz oprávnění rozpoznat Karmapu podle tradic linie Karma Kagjü.“

Mimo jeho aktivity a prosazování humánního zacházení se zvířaty založil roku 1996 první centrum Bodhi Path. S jeho podporou vzniklo i v roce 2008 v České republice.

Šamar Rinpočhe zemřel 11. června ve věku 61 let, po srdeční zástavě, v německém Renchen-Ulmu, kde přednášel svým žákům v místním buddhistickém centru Bodhi Path. ¹¹⁾

Život členů centra se příliš neliší od běžného života, základem je být co nejhodnější a pracovat se svými emocemi. Už při setkání s respondenty bylo patrné, že vztahy mezi členy jsou velmi přátelské. Scházejí se zpravidla jednou týdně na pravidelné meditace, které jsou však přístupné i veřejnosti, tudíž není pro ně podmínkou znalost buddhismu. Jeden z respondentů uvedl, že se soustředí na meditace každý den a má pro to vyhrazené místo i ve svém bytě, které představuje jakýsi oltář. Avšak i to je velmi individuální a nemají to tak všichni členové centra.

Respondenti uvedli, že nedodržují ani žádná pravidla, jako je například vegetariánství. Hlavním posláním je být dobrým člověkem. Respondentka z Prahy uvedla: „Není rozdíl mezi správným buddhistou a dobrým člověkem.“

Buddhisté totiž věří, že každý čin má svůj následek, neboli v karmu. „Karma patří mezi čtyři překážky na cestě k osvícení“, uvedl jeden z pražských respondentů.

1. čin LE- vše vychází z mysli a důležitá je motivace- „šéf“, vše zde začíná
2. příčina GU- dozraje v nějaký následek, něco co budeme prožívat
3. následek DRE- podmínky, události, cokoliv na jejich základě uděláme, je zase čin

Každý buddhista by se měl vyhnout těmto deseti druhům špatného jednání. Nejsou to ale žádná pravidla, spíše doporučení, tudíž není podmínkou, aby byly všechny dodržovány.

Neprospěšné jednání

Prostřednictvím těla:

• zabíjení
• kradení
• nesprávné sexuální aktivity

Prostřednictvím řeči:

• lhaní
• pomlouvání
• hrubá mluva
• tlachání

Prostřednictvím mysli:

• žádostivost
• přání zla
• nesprávný názor

Pozitivní jednání

• Štědrost
• Etické chování
• Kultivace mysli meditací
• Úcta
• Služba
• Dělení se o získaný prospěch s ostatními
• Mít radost z prospěchu druhých
• Seznamování se s Buddhovým učením
• Vyučování Dharmy
• Opravování mylných názorů ¹²⁾

Mezi ty hlavní, praktikované každý týden, patří meditace. Jedné takové meditace jsme byly součástí i my samy. Zájemcům o ni jsou k dispozici podložky a speciální polštáře kruhového tvaru. V pražském centru Bodhi Path jsou na meditace vyškolení 3 členové. Ta sama o sobě probíhá tak, že při správném sedu na polštáři, s narovnanou hlavou a otevřenýma očima, probíhají sekvence čtyřikrát 5 minut a jednou 10 minut. Soustřeďujeme pozornost na svůj dech a snažíme se nechytat myšlenek, které se v mysli neustále objevují.

Další aktivity, které Bodhi Path nabízí, jsou veřejné přednášky. Domlouvají se lekce i s učiteli ze zahraničí, kteří se snaží co nejlépe předat jejich vědomosti. Pravidelně se ale v centrech Bodhi Path konají přednášky pro veřejnost s učiteli zdejšími. Této přednášky jsme se také osobně zúčastnily a byla na téma Karma, která patří mezi takzvané 4 základní myšlenky (utrpení, karma, pomíjivost, lidský život). V Praze se přednášky konají ve čtvrtek, v ostatních zemích to může být různé.

Jak bylo již v práci zmíněno, práce je dále zaměřena na Bodhi Path v Německu v Renchen-Ulm a v USA v Chicagu. S výběrem pomohli respondenti z Prahy. Německo bylo zvoleno z toho důvodu, že je to hlavní centrum pro Bodhi Path a bylo hlavním sídlem zakladatele Šamara Rinpočhe.

„Naším posláním je nabídnout Buddhovo učení, které poskytují učitelé na vysoké úrovni lidem. To je příspěvkem k míru ve světě a lepší situaci pro každého. Jak učení a jeho použití, tak i meditační praxe bude pomáhat těm, kteří se to naučí stejně jako ti v jejich okolí.“ Tak zní charakteristika Bodhi Path, kterou nám poskytla respondentka z Německa. Obdobná odpověď byla i z USA. Posláním se tedy centra z vybraných zemí nikterak neliší.

V Německu je kolem 12 Bodhi Path center. Na počtu lidí, kteří centrum navštěvují, záleží spíše na učiteli, který se zde zrovna vyskytuje. Někdy přijde kolem 30 lidí, ale někdy také i kolem 1000. Věk lidí, kteří se zúčastní různých praxí, je také velmi odlišný. Podle Sabine je navštěvují lidé všeho věku. V centru meditují pravidelně od pondělí do čtvrtka, ale záleží také na kurzu. Meditace probíhá 3x 10 minut v meditaci klidného spočívání se zaměřením na dech. Počet lidí na těchto menších meditací se liší od 3-12.

USA má center 13. V Chicagu je jedna menší skupina, která se zde stará o správný chod Bodhi Path. Zde je jeden hlavní učitel, který zajišťuje praxe pravidelně každý týden, také pomáhá zajišťovat speciální semináře s učiteli z celého světa, kteří se zde ale nevyskytují často. V sobotu a v úterý jsou zde meditace a o víkendu jsou poskytnuty praxe. Co nabízí Chicago navíc oproti Bodhi Path v Praze a v Německu jsou i studijní skupiny, do kterých je možnost se zapojit. Měsíčně probíhá tzv. mini úkryt a filmové dharma večery. Život uvnitř centra, ve všech zvolených zemích probíhá obdobně. Neexistují totiž žádná přímá pravidla, která mají být dodržována, dodržují se pouze pravidla obecná, etická. Přístup, nebo-li stát se členem Bodhi Path, vlastně nic neobnáší. Pokud máte zájem, stačí přijít a vyzkoušet si průběh praxe nebo i pohovořit s místními lidmi. Záleží už jen na nás, jestli se rozhodneme centrum navštěvovat. Toho jsme byly i příkladem, když jsme navštívily centrum v Praze bez sebemenších obtíží. Alex z Chicaga uvedl: „Všichni tu jsou vítáni.“ ¹³⁾

Co se týče stránky finanční, v Praze k chodu centra pomáhají především sami členové menšími finančními dary. V Německu a Chicagu uvedli, že také dostávají menší dary od členů, ale spíše dostávají dotace a také získávají peníze za pronájem prostor nebo za poskytnutí ubytování.

Respondenti byli vstřícní i ohledně svých individuálních životů. Všichni dotazovaní uvedli, že se snaží meditovat každý den a také mají své vyhraněné místo pro odpočinek. Alex napsal, že je buddhistou již 8 let. Také Sabine byla velmi vstřícná. Na otázku odpověděla, že je buddhistkou 19 let. Na další, co pro ni znamená buddhismu a jak ho vnímá, odpověděla takto: „Buddhismus mi dává hluboký smysl pro můj život, jak cestu následovat pro svůj prospěch, ale i ostatních. Vnímám učení jako pravdu, se kterou souhlasím a snažím se to takto předat i dále.“

Životy našich respondentů jak v Evropě, tak v Americe, jsou obdobné s životy normálních lidí. Hlavní cílem života je být správným člověkem, neubližovat a také pravidelně meditovat. Každý z oslovených respondentů uvedl, že má doma i vyhrazené místo pro tuto praktiku.

Život uvnitř centra Bodhi Path není přímo určený i vzhledem k tomu, že zde nejsou striktně daná pravidla. Řádní členové centra mohou přijít kdykoliv a provádět praxi. Není zde pro ně podmínka trávit celý den v centru, je pouze na nich, jak dlouho v centru chtějí být.

Největší důraz ve všech oslovených centrech je kladen na meditaci. Mezi hlavní rozdíly patří především dny, kdy je praktikována a také způsob provedení. Praha patří mezi města, kde je meditace poskytována veřejnosti jen jednou týdně, což je z oslovených center nejméně. Nejčastěji je pro veřejnost přístupná v Německu, to je dokonce čtyřikrát v týdnu. V Praze se provádí čtyřikrát pět minut a jednou deset, v ostatních centrech třikrát deset minut. Obdobně je to i s učením, na které klade největší důraz Německo.

Co se finanční stránky týče, obě zahraniční země získávají granty nebo finance z pronájmu prostor, což je rozdíl mezi nimi a Prahou, kde je centrum financováno především členy samotnými.

Rozdíl mezi centry v Praze, Renchen-Ulmu a Chicagu není velký. Všechna mají totiž stejného zakladatele, tudíž i jednotnou představu. Alex nám odpověděl takto: „Myslím, že každé centrum je nějakým způsobem jiné, ale zároveň jsou všude podobné podmínky.“

Ačkoli zakladatel center Bodhi Path už nežije, všechna oslovená centra fungují tak, jak bylo jeho záměrem, tudíž působit zcela nesektářsky a nabízet buddhismus laickým způsobem, ve kterém můžou nalézt zalíbení i nebuddhisti a navštěvovat tak například meditace.

• CIRKLOVÁ, Jitka. Buddhismus jako zdroj hodnot během formování nových identit a životních stylů v České republice. 2012
• GOODMAN, Charles. The bodhisattva’s brain: Owen Flanagan meets critics. Buddhism, naturalism, and the pursuit of happiness. březen 2014 [cit. 7. 5. 2016]. s. 221-223. Získáno přes databázi PROQUEST.
• HONZÍK, Jan. Buddhismus v české společnosti. Dingir. 2012 [cit. 12. 6. 2016]. s.10.
• HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. DharmaGaia, 2010. ISBN 978–80–7436–006–0
• LANG, Martin a ČERNÁ, Petra. Buddhismus v Brně: Kvalitativní výzkum. 2008
• LOPEZ, Donald S. Jr.. Buddhism and Science. The future of the buddhist past. prosinec 2010 [cit. 8. 5. 2016]. s. 895-896. Získáno přes databázi PROQUEST.
• SNELLING, John. Buddhismus. Ikar Praha, a. s., rok 2000. ISBN 80-7202-616-X.

• 14. Šamarpa Mipham Čhökji Lodö. Thaje Dordž. 2016 [cit. 7. 5. 2016]. Dostupný z WWW: http://www.karmapa.cz/karma-kagju/zivotopisy/14-samarpa-mipham-chokji-lodo/
• BODHI PATH. BUDDHISMUS V TIBETU. BODHI PATH [cit. 8. 5. 2016]. Dostupný z WWW: http://www.bodhipath.cz/o-buddhismu/buddhismus-v-tibetu
• HERMAN, Pavel. Buddhismus a Křešťanství: zásady jednání a přikázání. iDNES.cz. 2014 [cit. 15. 5. 2016]. Dostupný z WWW: http://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400692
• KOMRSKA, Jan. Karma Kagjü- linie tibetského buddhismu. TIBINFO. 1995 [cit. 23. 4. 2016]. Dostupný z WWW: http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=80
• Šamar Rinpočhe. Buddhismus diamantové cesty [cit. 7. 5. 2016]. Dostupný z WWW: www.bdc.cz



Počet shlédnutí: 72