obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2016:hinduismus2

Hinduismus a jeho pohřební rituály

Karolína Hladká, Aneta Nekolná, Václav Vondrášek. Hinduismus a jeho pohřební rituály. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016. http://www.hks.re/wiki/ls2016:hinduismus2

Úvod a cíl práce

Hinduismus je po křesťanství a islámu třetím nejrozšířenějším náboženstvím na světě. Hinduismus se vyvíjí déle než 3 tisíce let a počet následovníků se odhaduje na cca 1 miliardu, jen v Indii je cca 993 milionů hinduistů. Vzhledem k dnešnímu multikulturnímu rozložení světa, hinduismus nepostihuje již pouze Asii, kde se vyskytuje samozřejmě v drtivé většině, ale lze se s ním setkat i v jiných koutech světa. Jako příklad v jihovýchodní Africe. Tato práce se ale především bude zabývat hinduismem v Indii, na indonéském ostrově Bali a hinduismem v České republice. Konkrétněji se bude zabývat rituálními pohřby. Vzhledem k tomu, že hinduismus nemá jasná pravidla, a na jednotlivých místech se hinduismus velice liší, rozdíly jsou znatelné i během pohřebních rituálů. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: Jak probíhá hinduistický pohřeb a jaké jsou jeho rituály?

K zodpovězení této hlavní výzkumné otázky, by měly napomoci i další výzkumné podotázky, které zní:

  • Jak probíhá hinduistický pohřeb a jaké rituály se k tomu vztahují?
  • Jak probíhá hinduistický pohřeb v Indii?
  • Jak probíhá hinduistický pohřeb na ostrově Bali?
  • Jaké jsou možnosti hinduistického pohřbu u nás v České republice?
  • Jaké jsou hlavní rozdíly v pohřebních rituálech v Indii a na ostrově Bali?

Cílem práce je tedy co nejpřesněji a nejjasněji zodpovědět výše položené otázky na základě rozhovorů s námi vyzpovídanými respondenty, kteří mají co do činění právě s hinduismem.

1)

Literární rešerše

Hinduistický pohřeb je zmíněn v knize Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti 2), především v kapitole Dobrá smrt vysokokastovního hinduisty, které se věnuje Lubomír Ondračka. Autor se zaměřuje spíše na vysvětlení a přiblížení praxe pohřebních obřadů, než na vysvětlení a výklad myšlení hinduistů. Kromě hinduistického pohřbu a jeho rituálů, zde uvádí členění hinduistické společnosti, její minulost a popisuje zde, proč jsou pro hinduisty tak moc důležité rituály. Také je zde kapitola, kde se autor věnuje rituálům po skončení hinduistického pohřbu a chování rodiny. Na začátku této části knihy je i kapitola se základními charakteristikami hinduismu. V závěrečné kapitole dochází k názoru, že ač texty bráhmanského hinduismu a praxe vysokokastovních hinduistů se shodují s kremací, nemůže jednoznačně říct, zda se těmto rituálům a obřadům opravdu věnuje většina hinduistů.

Pohřebním rituálům v hinduismu se také věnuje Václav Zábranský ve své diplomové práci Smrt a umírání ve světových náboženstvích 3). V jedné z částí této diplomové práce se věnuje právě hinduistickým pohřbům a rituálům v Indii. Seznamuje nás také jak s posmrtným životem, koloběhem životů a vysvobozením, tak se zabývá i dřívější problematikou v Indii - sebe upalování vdov neboli tzv. satí. Představuje zde i jednu z mnoha pověstí, která se k tomuto hrůznému činu pojí.

O hinduistickým pohřbu v článku Vykoupení v plamenech 4). píše Jaroslav Jindra. Popisuje zde průběh spalovacího procesu v indickém městě Váránasí, u řeky Gangy. Okrajově se i zmiňuje o rozdílu pohřebního rituálu mezi dospělým člověkem a malým dítětem. Hlavní rozdíl je v tom, že dětské tělo není potřeba očistit ohněm. Dále zde popisuje průběh hinduistického pohřbu na Bali, kde se i pohřeb přizpůsobuje uspěchané době 21. století. Na ostrově Bali je dle jeho názoru pohřeb pojímán daleko více vesele a připomíná spíše oslavu, než smuteční obřad.

Metodologie

K našem výzkumu, který se zabývá odlišnostmi hinduistických pohřbů v jednotlivých zemích, jsme využili především kvalitativní metody. Prvním krokem bylo setkání s Ing. Mgr. Lubomírem Ondračkou, který je momentálně asistentem na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Vzhledem k tomu, že pan Ondračka studoval hinduistické studie na univerzitě v Oxfordu a sám napsal část knihy zaměřenou na náboženské pohřby, byl pro nás nejlepší volbou. Svoji knihu sepisoval na základě pravdivých a ověřených informací z Indie. Rozhovor se uskutečnil na Filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Pro sběr dat byl použit polostrukturovaný rozhovor. Výhodou tohoto rozhovoru bylo, že respondent měl větší prostor k mluvení, díky čemuž poskytl mnoho informací. Naopak nevýhodou byla témata, o kterých se respondent zmiňoval, avšak přímo nesouvisela s pohřebními rituály a kremací.

Dalším respondentem se stal Saransh Tiwari, který žije přímo ve Váránasí v Indii. Komunikace s ním byla vedena přes sociální síť Instagram. Veliká náhoda byla, že respondent se před dvěma dny zúčastnil pohřbu rodinného příbuzného, bratrance jeho dědečka. Pro zjištění informací byl použit polostrukturovaný rozhovor, který se vedl přes zprávy. Respondent byl velice milý, ochotně zodpovídal všechny otázky a velice ho těšil zájem o hinduismus a pohřební rituály. Potvrdil a objasnil pohřební rituály a psal o svých zážitcích z obřadů. Výhoda tohoto rozhovoru byla, že byl veden s hinduistou, který žije přímo ve Váránasí a účastnil se již několika pohřbů. Velká nevýhoda však byla, že rozhovor byl veden na dálku a elektronicky. Nedaly se sledovat reakce či chování respondenta.

Třetím a posledním respondentem byl indický hinduista jménem Tej, který pracuje jako průvodce v Indii a Nepálu. Své turisty již několikrát bral do města Váránasí, kde jim ukazoval jak místa kremací, tak i vysvětloval samotné pohřební obřady. Díky tomu se stal vhodným respondentem, ale bohužel i s ním byla komunikace vedena pouze přes elektronické zprávy. I zde byl použit polostrukturovaný rozhovor, ve kterém se prvně pokládaly základní otázky a k nim poté doplňující otázky na téma, o kterých respondent psal. Byl mu zanechán velký prostor, díky kterému se dalo získat více informací o sledovaném tématu.

Výzkumná část

Seznámení s hinduismem

Lehké seznámení s hinduismem přinesl již úvod této práce, nyní proběhne trochu hlubší seznámení s tímto náboženstvím. To, co se dnes spojuje s pojmem hinduismus, se začalo utvářet od konce 1. tisíciletí před naším letopočtem jako součást indických náboženství. Velice důležitou poznámkou je, že hinduismus nelze považovat pouze výhradně za náboženství, nýbrž lepší označení by mohlo být například společenský systém. Zapříčiňuje to především velká rozrůzněnost hinduismu na jednotlivých místech světa. Úplné začátky ještě koncem 1. tisíciletí před naším letopočtem jsou spojovány s tak zvanou Harappskou kulturou. Z této doby se bohužel dochovalo velice málo, ovšem důležitým objevem byly sošky připomínající lidí cvičící jógu. Jedná se o první zmínky o józe vůbec.

Následuje védské náboženství, ze kterého jsou již dochovány písemné prameny. Bohové spadající do tohoto období, představují přírodní síly nebo také postavy válečníků. Védské náboženství vychází z posvátných textů neboli véd, které jsou zakončeny upanišadami.

Dále se začíná vyvíjet tak zvaný bráhmanismus, který je již typický utvářením kast. Hlavním bohem je Bráhma, který je označován za stvořitele všeho, kromě bohů. Důležitou roli hraje učení o činu, což je známé pod pojmem karma a také koloběh života neboli sansára.

Název hinduismus pochází z perského slova hindu, což v překladu znamená řeka. Označení hinduismus začali používat Evropané, kteří se snažili tímto pojmem zařadit toto náboženství do jasné formy. Hinduisté původně své náboženství nijak nenazývali. Jak již bylo zmíněno, určit jednoznačný koncept tohoto náboženství není možné pro velkou rozčleněnost samotného pojmu hinduismus. Společné znaky hinduistů se ovšem určit dají. Mezi hlavní znaky patří, že bůh se projevuje vícero způsoby. Funguje zde řetězec znovuzrození, dokud nedojde k vysvobození. A posledním bodem je karma, která vše ovládá.

Dělení hinduismu vychází z hlavního hinduistického pantheonu tedy Bráhma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel).

Šiva je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů, jehož úloha je ničitel vesmíru. Bývá zobrazen se třetím okem na čele a kobrou kolem krku. Těší se velkému množství příznivců, tak zvaných šivaistů, pro které ztvárňuje nejvyšší a nejmocnější božstvo. Dalším důležitým bohem je Višnu, jehož vyznavači se nazývají vaišnavové či višnuisté. Bývá zobrazován s do modra zbarvenou či tmavou pletí a čtyřmi pažemi, ve kterých drží ulitu, disk, lotos a kyj. Posledním z trojice je Bráhma, který představuje stvořitele vesmíru. Brahmá je tzv. demiurg (architekt budující vesmír podle vzoru světa idejí). Bráhmu je poznat podle čtyř hlav, čtyř obličejů a čtyř rukou. Hinduismus lze rozdělit na dva základní směry a to na višnuismus a šivaismus. Višnuisté se vyznačují uctíváním Višnua a jeho forem inkarnací. Šivaisté zase uctíváním Šivy a jeho manželek. Z hinduismu se také odchýlily samostatné směry jako například buddhisté či sikhové.

Velice důležitou roli hraje v hinduismu reinkarnace. Každá osoba vlastní nesmrtelné já, kterému se říká átman. Po smrti následuje převtělení. Podoba, do které se člověk promění, záleží na předešlých činech, což je již zmiňovaná karma. Takto se člověk může několikrát převtělit, dokud nedojde k vysvobození, čemuž se říká mokšá.

Průběh hinduistického pohřbu a jeho rituály

Pohřební rituály a správný postup při pohřbu je velice důležitý právě kvůli již zmiňované reinkarnaci, která je pro hinduisty velice důležitá. Snad každý hinduista touží zemřít ve městě Váránasí, které leží u posvátně řeky Gangy. Je to starodávné indické poutní místo zasvěceno bohu Šivovi. Podle hinduistické mytologie se zde odehrála spousta příběhů, které mají společné očištění či osvobození. Proto ve Váránasí chce zemřít snad každý hinduista – znamená to dosáhnout okamžitého očištění a vysvobození. Z tohoto důvodu jsou do Váránasí příbuznými svážena těla ke spálení z celé severní Indie. Pohřební rituál se prakticky začne vykonávat hned po smrti nebožtíka. Je to jak kvůli rituálu, tak i kvůli klimatickým podmínkám. Rodina začíná obvolávat své známé, sousedy i rodinné příslušníky. Jedinou možnou omluvou pro zdržení pohřbu je čekání na příjezd hlavního truchlícího. Hlavní truchlící by měl být nejstarší syn zemřelého. Z tohoto rituálu vychází až posedlost hinduistů mít syna. Někteří muži se s ženami dokonce i rozvádí, pokud jim není schopna porodit kluka. Pokud nebožtík opravdu nemá žádného syna, vykonává tuto funkce jeho bratr, vnuk, pravnuk či synové jeho bratrů. „ Pokud je předem zřejmé, že žádní vhodní příbuzní neexistují, nabízí indická ritualistická tradice pozoruhodné a zcela ojedinělé řešení: člověk může své vlastní posmrtné obřady vykonat sám ještě za svého života. Hinduisté však tuto variantu nepoužívají jen, pokud nemají příbuzné. Této služby využívají, i pokud své rodině a nejbližším nevěří, že by pohřební rituály opravdu vykonaly.“5) Hlavní truchlící a ženy v domě začínají organizovat pohřeb. Tělo je nejdříve omyto, oholeno a poté oblečeno do příslušného oblečení. Mužům se obléká bílý rubáš, vdaným ženám červené sárí. Manželkám se obvykle nandávají i šperky, řetízky a chodidla s pěšinkou hlavy se jim barví na červeno. Neprovdané ženy se oblékají do úboru nevěsty. Pokud se muž dožil opravdu požehnaného věku, obléká se mu žlutý rubáš. Naopak vdovy mívají nejchudší oblečení – bílý rubáš.

Správně by dle hinduismu měla první zemřít žena a až po ní muž. Dříve se dokonce vdovy upalovaly se zemřelými manžely. Takovýto akt se nazývá satí. 6) K tomuto hrůznému aktu satí docházelo jak dobrovolně, tak i donucením, kde se jako donucovací prostředky používaly například omamné látky. Britové upalování vdov postavili mimo zákon v roce 1829. Avšak i přes veškerou snahu se Britům nepodařilo akt satí zcela vymýtit. Naposledy je známý případ z roku 1987, kdy sebeupalování podstoupila mladá žena. Respondent Tej dokonce tvrdil, že k aktu satí dochází i v dnešní době a to hlavně na malých vesnicích.

7)

Po řádném připravení těla přichází poslední pocta mrtvému – několikrát celá rodina obejde tělo. Nejbližší příbuzní při tomto rituálu obětují kokosové ořechy, které pokládají k nohám zemřelého. Po tomto výkonu je již tělo připraveno opustit dům. Muži naloží tělo na bambusové nosítka, které se v Indii dají běžně koupit a odcházejí pryč. Ženy zůstávají v domě a propukají v pláč a naříkání.

Přichází průvod na žároviště, kde se tělo spálí. Velikost průvodu závisí jak na postavení a bohatosti rodiny, tak i na lokalitě. Zajisté se bude lišit průvod bohaté a známé rodiny ve velkém městě a průvod malé chudé rodiny někde na vesnici. Žároviště by se správně mělo nacházet na jižní straně a hlavně u vody. Hlavní truchlící by měl umýt jak nohy, tak i obličej zemřelému. Zatím mladší syn anebo někdo z rodiny začíná vyjednávat o ceně a koupi dřeva. Na jeden hinduistický pohřeb připadne cca 300 kg dřeva. Zde se opět rozhoduje o tom, zda je rodina bohatá či chudá. Bohatá si opět bude moci dovolit tvrdší, sušší a kvalitnější dřevo, než chudá rodina. Místo spáleniště bývá umyto a očištěno a na to se nanáší první vrstva dřeva. Poté se na první vrstvu dřeva pokládá mrtvé tělo, které se znova obloží dřevem. Hlavnímu truchlícímu jsou oholeny vlasy a ostříhány nehty. Následuje koupel a převlečení do čistého oblečení. Až v tomto okamžiku je řádně připravený vykonat poslední rituály. S pochodní v ruce pětkrát obchází mrtvého a pokaždé se dotýká ohněm jeho úst. Nakonec hranici zcela zapálí. Mužům se hranice zapaluje u hlavy, ženám u chodidel.

Následuje dlouhé čekání, až se tělo spálí zhruba do poloviny. V tomto okamžiku přichází na řadu velmi významný rituál tzv. úkon lebky. Při tomto rituálu bere hlavní truchlící do rukou dlouho tvrdou tyč a jeho úkolem je prorazit lebku zemřelému. Není to vůbec snadný krok, jelikož díky žáru je v hlavě mozek natlakovaný a často vytryskne. Po tomto rituálu se už jen čeká, až hranice i s tělem dohoří. Hlavní truchlící po dohoření hranice s tělem vykonává poslední spalovací proces, kterým je uhašení zbylého ohně. Hliněnou nádobou, která je naplněna vodou se postaví zády k místu shoření a přes levé rameno nádobu s vodou vylije. Tímto posledním rituálem teoreticky končí pohřební proces a účastníci pohřbu odcházejí. Nakonec se sesbírají zbylé kosti s popelem a vhazují se do řeky. 8)

9)

Modernizace a uspěchaná doba však dorazila i do Indie. Jako novinkou jsou zde vytvořené elektrické kremace, které jsou hlavně ve větších městech. Ovšem většinu času zejí prázdnotou. Nejde v nich totiž vykonat rituál rozbití lebky. Bouří se proti nim i prodavači dřeva, jelikož přicházejí o kšefty. Většinou je využívají lidé ekologicky smýšlející, chudí lidé, a nebo magistrát, který zde na své náklady spaluje nalezené mrtvoly bez příbuzných.

Rozdílnosti v hinduistickém pohřbu na Bali

Na Bali, ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, je 90% hinduistů, což tvoří cca 3 240 000. Jelikož je Bali nejvýchodnějším místem hinduistického světa, tak jsou zde i rozdílné pohřební rituály. Mezi hlavní znaky se například dá považovat to, že po smrti člověka se tělo prvně dočasně pohřbívá. Teprve až rodina našetří dost peněz, aby si mohla dovolit pohřební ceremoniál, tak se tělo či ostatky vykopají. Jsou uloženy do speciální truhly, která se umístí na velké mohutné ozdobené nosítka. Atmosféra kremace a celého pohřbu tu spíše připomíná oslavu.

Dalším znatelným rozdílem je shoření těla. Na Bali se k nohám zesnulého dávají ocelové láhve naplněné plynem a tak tu spíše kremace připomíná zdlouhavé opékání na rozdíl od hoření těla, které můžeme vidět v Indii. Neprovádí se zde ani nám již známý rituál úkon lebky. Balijský lid tedy bere pohřeb spíše jako slavnost, nikdo nepláče, během kremace se lidé baví, vyhrává kapela a žároviště obchází prodavači se zmrzlinou. Dokonce jsou zde i vítáni cizince s kamerami a fotoaparáty. Balijské cestovní agentury běžně pořádají zájezdy na pohřební ceremoniály. 10)

11)

Možnost hinduistického pohřbu v ČR

V České republice žije velice malé množství hinduistů. „Bohužel i já sám jsem měl v České republice jen jednoho známého hinduistu, který je již po smrti.“12) Kvůli malému počtu hinduistů v České republice, je i způsob hinduistické kremace omezený. Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 se k hinduismu v Čechách hlásí 637 občanů.

Jelikož je u nás zakázaná kremace na otevřeném ohni, lidem, kteří se přiklánějí k hinduismu, moc možností na pohřeb nezbývá. Jako jedna z možností může být klasická kremace a po ní rozprášení popela na místech, která jsou mezi hinduisty považována za přípustná. Může jít o různé řeky anebo louky. Pozůstalí mohou provést pohřební rituály a poté popel rozprášit. Je zde ale malý háček v tom, že k rozprášení na určitém pozemku či veřejném místě, potřebuje rodina souhlas od vlastníka nebo od obce. Může si tedy podat žádost, ale na udělení souhlasu není právní nárok. Bohužel i přes nepovolení či nezaslání žádosti se tato možnost realizuje, takže se stává ne zcela legální metodou.

Majetnější rodiny mají samozřejmě další možnosti, jak hinduistický pohřeb vykonat. První možností je kremace a odvoz popela do Indie, kde popel rozpráší do řeky Gangy. Ještě před samotným rozprášením mají pozůstalí možnost provést pohřební rituály. Také existují Indické společnosti, které za pozůstalé vše zařídí. Jedná se o pohřební společnosti, které pozůstalým pošlou speciální urnu, kterou pozůstalí po kremaci pošlou do Indie, kde ji společnost vyzvedne, provede základní pohřební rituál a rozpráší popel do řeky Gangy. Tato možnost je ovšem velmi nákladná a v přepočtu na české koruny vyjde přibližně na 25.000,- Kč. Další, asi tou nejlepší možností ze všech je, když rodina umírajícího převeze do Indie, kde umírající zemře a poté jsou provedeny všechny pohřební rituály, následné spálení a vhození do Gangy. Tato možnost je ale samozřejmě velice nákladná, protože musí být do Indie převezen nejen umírající, ale musí se tam dopravit i jeho příbuzní.

Závěr práce

Tato seminární práce se snažila přiblížit a detailně objasnit průběh hinduistického pohřbu v Indii, na Bali a v České republice. Jak bylo zjištěno, smrt a pohřební rituály mají v životě hinduistů velice důležitou roli. Díky správně provedenému obřadu se jejich duše osvobozuje. V rámci našeho výzkumu na toto téma, se nám po počátečních potížích se sehnáním správných respondentů, podařilo vyzpovídat respondenty hned 3, kteří velkou mírou napomohli k zodpovězení otázek, které si tato seminární práce kladla. Na druhou stranu je určitě škoda, že s respondenty, kteří vyznávají hinduismus, se nám nepodařilo setkat osobně a veškerá komunikace musela probíhat pouze elektronicky. Osobní setkání by zajisté přineslo ještě více informací, které by následně tuto práci ještě více prohloubily. Nicméně i tak musíme přínos našich respondentů do této práce hodnotit jenom kladně.

Díky informacím, které jsme získali od našich respondentů, jsme následně mohli porovnat, jaké jsou rozdíly v hinduistických pohřbech v Indii ve městě Váránasí a na ostrově Bali. Pohřební rituály se hinduisté snaží dodržovat přesně tak, jak mají. I když na ostrově Bali se již pohřby dosti modernizují a připomínají spíše oslavu než pohřeb a všichni zúčastnění se velice dobře baví. V dnešní době je již celkem normální, když se na pohřbu na Bali objeví i nějaký ten turista.

V České republice je sice počet možností pro správné provedení pohřebního ceremoniálu dosti omezen, především kvůli zakázané kremaci na otevřeném ohni, ale určitě není zcela nemožný. Hodně záleží na tom, jak movitá je rodina pozůstalého a jak moc trvá na řádném pohřbu. A to platí i pro ostatní země.

Použité zdroje

Literární zdroje

  • ONDRAČKA, Lubomír. Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti. V Praze: Cesta domů, 2010. ISBN 978-80-904516-3-6

Časopisecké články

  • FISHER, Earleen. Thousands line streets for Gandhi funeral procession Slain India leader's body is cremated in Hindu rite, Phoenix Gazette, 1991. Získáno přes databázi PROQUEST.
  • JINDRA, Jaroslav. Vykoupení v Plamenech. Lidé a země, 2008.
  • KAVANAGH, Patrick.Death and Life in Bali: A puff of smoke and a noisy exit mark another Balinese flight into the Hindu afterlife, The Ottawa Citizen, 2001. ISSN 08393222. Získáno přes databázi PROQUEST.
  • SRIVASTAVA, S.K.; BARMOLA, K.C. Rituals in Hinduism as Related to Spirituality. Indian Journal of Positive Psychology, 2013. ISSN 22294937. Získáno přes databázi PROQUEST.
  • SULLIVAN, Tim. On India's back roads, sati revered; The ancient Hindu tradition of a widow burning alive on her husband's funeral pyre defies the modern era, Los Angeles Times, 2006. ISSN 04583035. Získáno přes databázi PROQUEST.

Ústní sdělení

  • ONDRAČKA, Lubomír. Ústní sdělení. Praha, 13.5.2016.

Zdroje použitých obrázků

https://s3.scoopwhoop.com/anj/kabristaan/196679374.jpg

https://en.wikipedia.org/wiki/Dowry_death#/media/File:2012_India_dowry_death_rate_per_100000_people_distribution_map_for_its_States_and_Union_Territories.svg

http://www.edu.xunta.gal/centros/iessanchezcanton/galeria/albums/iessanchezcanton/userpics/10004/normal_ritual_indio_5.jpg

https://roryseiter.files.wordpress.com/2011/04/picture3.png



—-

Počet shlédnutí: 34

2)
ONDRAČKA, Lubomír. Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti. V Praze: Cesta domů, 2010, s. 9-56. ISBN 978-80-904516-3-6
3)
ZÁBRANSKÝ, Václav. Smrt a umírání ve světových náboženstvích. České Budějovice, 2010, s. 50-60. Diplomová práce Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Dostupné z WWW: https://theses.cz/id/tx6c2s/downloadPraceContent_adipIdno_10761
4)
JINDRA, Jaroslav. Vykoupení v Plamenech. Lidé a země, 2008.
5) , 12)
ONDRAČKA, Lubomír. Ústní sdělení. Praha 13.5. 2016
6)
SULLIVAN, Tim. On India's back roads, sati revered; The ancient Hindu tradition of a widow burning alive on her husband's funeral pyre defies the modern era, Los Angeles Times, 2006. ISSN 04583035. Získáno přes databázi PROQUEST.
8)
FISHER, Earleen. Thousands line streets for Gandhi funeral procession Slain India leader's body is cremated in Hindu rite, Phoenix Gazette, 1991, Získáno přes databázi PROQUEST
10)
KAVANAGH, Patrick.Death and Life in Bali: A puff of smoke and a noisy exit mark another Balinese flight into the Hindu afterlife, The Ottawa Citizen, 2001. ISSN 08393222. Získáno přes databázi PROQUEST.
ls2016/hinduismus2.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1