Martin Houdek, Eliška Syrová
Na evropském kontinentě je velmi málo starobylých kultur, o které by projevovaly v dnešní moderní době různé národy takový zájem, jako je to v případě keltské minulosti a jejího kulturního dědictví. Zásah Keltů v rozsáhlých oblastech od Irska a Velké Británie přes celou Evropu na Balkánský poloostrov a do Malé Asie nebyl jen válečnický a pustošivý, ale nesl s sebou i tvůrčí síly. Kořeny Keltů sahají do období 2. tisíciletí př. n. l. a vznikli nejspíše spojením několika kultur. Postupně se stali etnikem s jednotným náboženstvím, jazykem a kulturou, nikdy však netvořili samostatný stát.
Některé etnické skupiny na západě Evropy se dodnes považují za přímé potomky starých Keltů, jiné evropské národy vysoce hodnotí podíl keltské kultury na jejich historii, kultuře či jazyku. Dodnes se v některých částech západní Evropy hovoří keltskými jazyky (skotská gaelština, irština, bretonština a další).
Obrázek č. 1: Keltský kříž 1)
Tato práce je zaměřená na keltojazyčné obyvatelstvo obývající severní část Velké Británie, tedy Skotsko. Hlavním cílem této práce je odpovědět na výzkumnou otázku a její následné podotázky, které danou problematiku více rozvíjejí a přibližují tak keltskou kulturu na území Skotska.
Hlavní výzkumná otázka:
Jaké je etnické a kulturní uvědomění keltojazyčného obyvatelstva ve Skotsku?
Výzkumné podotázky:
Zmínky o keltském obyvatelstvu, obývající oblast Velké Británie, můžeme nalézt v knize Dějiny Skotska 2) od autorky Jenny Wormald. Dílo bylo zpracované několika britskými historiky, kteří v knize popisují skotské dějiny od doby mezolitické až do konce 20. století. V prvních kapitolách knihy se můžeme dozvědět informace o nejranějších dějinách Skotska, kde je zmiňováno keltské osídlení. Dle autorky začaly již v prvním tisíciletí př. n. l. proudit do dnešního Skotska kmeny Keltů, které měly nad původními obyvateli převahu především díky znalosti železa.
Mezi prapředky Skotů se ujal keltský jazyk, tzv. P-keltština. Základní jednotkou keltské kultury na území Skotska se stala rodinná hospodářství, náležející ke konkrétnímu kmeni s hierarchickou sociální strukturou.
O Keltech jako národu pojednává kniha s názvem Keltové 3) od francouzského autora J. A. Mauduita. Autor se v této knize snaží přiblížit strukturu keltské společnosti, jež podstatně ovlivnila vývoj značné části Evropy. Autor čtenáře seznamuje s jejich řemeslnou činností a vyspělou technologií (obchody, nástroje, materiály, ozdoby), se světem jejich náboženských představ a úlohou druidů. Dle autora zůstal civilizační i kulturní přínos Keltů důležitou složkou evropské civilizace, a to jak v oblasti techniky, výtvarném umění, tak i v literatuře.
Velké množství informací a zajímavostí o Keltech je možné nalézt v knize Keltská civilizace a její dědictví 4) od českého autora Jana Filipa. Autor zde zprvu poukazuje na pravěké pozadí historických Keltů, na válečné výpravy Keltů do částí Evropy a období keltské expanze. V knize se nachází i zmínky o vojenských organizacích Keltů a způsobu jejich boje, jejich hospodářské základně a jejich civilizační vyspělosti.
Keltských duchovním tradicím a náboženství se věnuje kniha anglické spisovatelky Caitlín Matthews. Autorka se v prvních kapitolách své knihy s názvem Keltské duchovní tradice 5) zabývá keltskou mytologií a prvotním božstvem keltského obyvatelstva. Velká část publikace je také věnována druidům, kteří zaujímali pozici kmenového šamana. O samotných praktikách a učeních však neexistuje mnoho informací, jelikož sami druidové zakázali zapisování čehokoliv, co se týkalo rituálů a druidské nauky. Kniha obsahuje také zmínky o keltském písmu ogham, které bylo užíváno např. jako metoda pokrývání kamenných náhrobků nápisy. V neposlední řadě zde nalezneme také informace o ročním období (keltském roku, svátky, oslavy a kalendáři).
Keltským náboženství, neboli druidismem, se ve svém článku Celtic Religion6) zabývá autor B. Maier. Dle autora je keltské náboženství spíše moderní označení, které se vztahuje k celkovému množství rituálů, kultů a mýtech keltsky mluvících národů před příchodem křesťanství. Naše znalosti keltského náboženství jsou založeny především na zjištěních z doby železné v archeologii a v menší míře také ve spisech řeckých a římský autorů, jelikož samotní druidové, kteří praktikovali keltské náboženství, po sobě nezanechali žádné písemné dokumenty.
V článku Stopy keltské minulosti 7), který byl publikován Magazínem Koktejl, se autor článku Petr Baluš snaží přiblížit keltskou historii. Autor v článku poukazuje na první Kelty, kteří na území Británie přišli kolem roku 1700 př. n. l. a patřili ke kmeni Goidelů a kmeni Piktů. Autor se v článku zaměřuje také na typickou keltskou rodinu, tzv. clany, velmi početné rodiny žijící v malých vesnicích a jejich původní obydlí, ve kterých keltské „clany“ bydlely, tzv. brochy. V závěrečné části článku se autor zaměřuje na souostroví Vnější Hebridy, a to konkrétně na ostrovy Sky, Harris a Lewis, kde se zachovalo mnoho keltských památek (kamenných brochů, dolmenů, menhirů) a stále se zde používá skotská gaelština.
A právě skotskou gaelštinou se ve svém odborném článku Scots Gaelic 8) zabývá autor K. MacKinnon. Popisuje využití skotské gaelštiny, tzv. P-Celtic jazyka, který úzce souvisí s irštinou a manštinou. Do 20. století byla gaelština užívána na území Skotska spíše okrajově, lidí hovořících skotskou gaelštinou bylo pouhých 59 000. Zhruba třetina z nich žila na západních ostrovech Skye a Tiree, polovina z nich na Highlands (Vysočina) a Hebridech. Od roku 2001 se však jazyk začal postupně využívat ve školství, médiích, veřejném životě a umění a od roku 2003 vládní útvar rozvoje jazyka podporuje rozšiřování skotské gaelštiny na celém území Skotska.
Děkuji za využití dalšího odborného článku, mám z té rešerše za vás radost:-).
V této práci, která se zabývá kulturním a etnickým uvědoměním keltojazyčného obyvatelstva ve Skotsku, byly použity jak kvalitativní, tak kvantitativní metody sběru dat a informací. Výhodou kvalitativních metod je, že tyto metody jdou více do hloubky dané problematiky a zjišťují informace, popřípadě skutečnosti, které nejdou graficky ani statisticky vyjádřit. Nevýhodou je, že se zaměřují na malý okruh respondentů. Výhodou kvantitativního výzkumu je, že se rychle dopracujeme k určitému statistickému výsledku a možnost pojmout více respondentů. Tyto metody zkoumají daný problém jen povrchově a nejsou tolik přesné. Výsledek těchto metod může být ve formě grafů, tabulek nebo statistických výsledků.
Před samotným výzkumem bylo věnováno velké množství času k prostudování odborné literatury, která tak přispěla ke zdokonalení sběru dat a znalostí v daném tématu.
Při samotném výzkumu byla použita metoda polostandardizovaného rozhovoru, který byl uskutečněn pomocí internetu, a to konkrétně přes Skype. Respondentovi byly kladeny předem připravené otázky, přičemž během samotného rozhovoru byly kladeny také doplňující otázky, které danou problematiku více prohloubily a přiblížily. Avšak nevýhodou této metody byla časová náročnost, protože respondent často odbíhal od tématu.
Další použitou metodou v tomto výzkumu byl polostandardizovaný dotazník. Jako techniku při rozesílání dotazníku byl použit e-mail a Facebook chat. Dotazník obsahoval předem připravené otázky, které byly otevřené, a respondent na ně mohl volně odpovídat. Výhodou této metody je, že respondent má na odpověď další dobu, nemusí odpovědět hned, může se volně vyjádřit. Nevýhodou této metody je obtížné získávání důležitých konkrétních dat, jelikož jsou odpovědi často velmi rozsáhlé nebo naopak příliš strohé.
Respondenty se stali:
Obrázek č. 2 – mapa Skotska9)
Skotsko zabírá severní třetinu Velké Británie a nachází se na jižní hranici s Anglií. Na východě Skotska omývá pobřeží Severní moře, na severozápadě Atlantický oceán a na jihozápadě Irské moře a severní průliv. Skotsko má více než 790 ostrovů, nejznámějšími jsou Skye (Vnitřní Hebridy) a Haris - Lewis (Vnější Hebridy).
Hlavním městem je Edinburgh, druhé největší město Skotska a jedno z největších evropských center. Největším městem je Glasgow, dalšími významnými městy jsou např. Fort Willialm (pod horou Ben Nevis) a jižní středověký York. 10)
Do roku 1707 bylo Skotské království nezávislé, avšak v tomto roce došlo ke vzniku Království Velké Británie a od 1. ledna 1801 je Skotsko součástí jedné ze 4 zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Ačkoliv je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Část Skotska v čele se Skotskou národní obranou do dnešní doby usiluje o státní nezávislost na Spojeném království.
Skotsko má svůj vlastní parlament, který sídlí v městě Edinburgh a je autonomní jednokomorovou zákonodárnou institucí. Původní Skotský parlament byl zrušen po sloučení s Anglickým královstvím v roce 1707 a vytvořil se tak jednotný parlament Velké Británie. Nicméně po referendu, které se konalo v roce 1997 Skotové souhlasili se vznikem nového parlamentu a v roce 1998 tak byl ustanoven Skotský parlament. Některé pravomoci zůstaly v pravomoci britského parlamentu a jiné náleží do správy Skotského parlamentu. Britský parlament má stále možnost určitým způsobem pravomoci Skotského parlamentu rozšířit nebo omezit. Volby do Skotského parlamentu se konají vždy první čtvrtek v květnu, každý čtvrtý rok. Poslední volby se konaly v roce 2011 a parlament má nyní 129 členů. Jednacím jazykem Skotského parlamentu je angličtina, nicméně občané mají právo se na parlament obrátit ve skotské gaelštině, kterou ve Skotsku hovoří přibližně 60 000 lidí a tazatel má právo dostat gaelskou odpověď. Pokud ji poslanec neovládá, musí sám zajistit překlad. 11)
Členění Skotska
Skotsko se původně členilo na 34 hrabství, které mají dodnes velký význam pro skotskou historii a kulturu. Mezi nejznámější patřil např. Hrabství Edinburgh, Sutherland, Berwickshire či Fife. V roce 1890 byly nahrazeny modifikovaným členěním na administrativní celky. Byla vyčleněna 4 městská hrabství, a to Aberdeen, Dundee, Edinburgh a Glasgow.
Tyto správní celky byly v roce 1975 nahrazeny systémem regionů, které pak 1. dubna 1996 nahradily moderní správní oblasti.
Nyní ve Skotsku existuje 32 správních oblastí, kde úřady těchto oblastí plní všechny funkce, které předtím vykonávaly úřady bývalých regionů. 12)
Obrázek č. 3 - Správní oblasti Skotska13)
v kapitolách týkajících se historie by bylo vhodné přidat zdroj navíc, aby nebyla daná kapitola napsána pouze z jednoho.
Vzhledem k tomu, že Keltové po sobě nezanechali téměř žádné písemně psané památky, musíme se spokojit se zprávami řeckých a římských autorů, kteří se s keltským etnikem v průběhu staletí dostávali do bližšího styku.
V dochovaných pramenech, kterými byly zejména archeologické nálezy a zprávy ostatních (protivníků a přemožitelů) Řekové říkají, že Keltové byli vysoké postavy, světlovlasí nebo zrzaví lidé s modrýma či šedýma očima. Nadevše milovali přírodu, uctívali ji ve všech podobách jako božskou.
Území dnešního Skotska osidlovali Keltové hned v několika vlnách. První z nich se udála během 13. Století př. n. l. Tyto keltské kmeny se usadily zejména v oblasti skotských nížin (Lowlands), odkud se vydaly na sever – Vysočinu (Highlands). Druhá z migračních vln se odehrála mezi léty 800–700 př. n. l. a tito nově příchozí lidé už byli skuteční Keltové.14)
S označením Keltoi je možné se setkat v 6. a 5. století př. n. l. u Řeků. Slovo Keltoi – Caltae – Keltové pravděpodobně vychází ze slova skrytý, v irštině se toto slovo překládá jako „ceilt“. Souvisí to pravděpodobně s jejich záporným postojem k písemnému zaznamenávání informací či vědění.
V době římské expanze se na území, dříve zvané Kaledonie, objevuje několik malých usedlostí, skládající se z několika chat – tzv. brochy. Jedná se o okrouhlé věžovité stavby z nasucho kladených kamenů. Ve Skotsku se jich nachází okolo pěti set, z toho je několik desítek velice dobře zachovaných, zejména pak v oblasti Orknejí či Shetlandech. 15)
Obrázek č. 4 - keltský broch16)
Keltské kmeny na území Skotska
Na území Skotska se pohybovalo přibližně 20 kmenů, z nichž každý měl vlastní aristokracii, řady válečníků a samostatnou nejvyšší třídu – kněží, neboli druidy.
Nejznámějším kmenem žijícím na tomto území byli starověcí obyvatelé Skotska, známí jako Piktové, byli považováni za trochu odlišný keltský národ. Žili v období na přelomu 3. a 4. století n. l. a mluvili tzv. P-keltštinou – řeč, která se oddělila od pevninské řeči Keltů, avšak později zanikla. Druhou skupinou keltských jazyků je Q-keltština, ze které se později vyvinula skotská gaelština nebo irština, kterými se v oblasti Velké Británie hovoří dodnes.
Za vlády Julia Agricoly, který v letech 70 - 80 n. l. působil ve Velké Británii, byly zaznamenány jeho značné úspěchy při výbojích v Kaledonii. K bitvě mezi Římany a Pikty došlo v dnešním Aberdeenshire na severovýchodě Skotska letech mezi 83 a 84 n. l. Piktové v bitvě zaznamenali značné ztráty, způsobené patrně nepraktickou keltskou výzbrojí skládající se z dlouhého těžkého meče a malého kruhového štítu a nakonec byli v bitvě poraženi.
Během 4. století začali do Kaledonie proudit kmeny irských Keltů, zvané Scoti (království Dalriada). Společně s Pikty dobyly vybudovaný Hadrianův val, mohutnou zeď vybudovanou napříč zemí, vyplenili velkou část Anglie a vrátili se opět do Skotska.
Na již svobodném území Kaledonie tak stanula dvě království - Dalriada a Pictland. Tato dvě království se spojila a samostatné Skotsko vzniklo v roce 843 n. l., pod vedením dalriadského krále Kennetha Mac Alpina, který zde založil království Alba, předchůdce Skotského království. Království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery (vysocí správci) a několika dalšími královstvími na jihu. 17)
Obrázek č. 5 - Piktský symbol Clach an Tiompain18)
Skotové vznikli smíšením již zmíněných Piktů a keltských kmenů Skottů a Gaelů, které přišly v 5. a 6. století z Irska. Od 7. století se na vývoji Skotů podílely i germánské kmeny Anglů a Sasů. Skotská národnost vznikala od 11. století společně se vznikem skotského státu. 19)
Skotové, jako národ, žijí především ve Spojeném království nebo ve Spojených státech amerických. Celkový počet Skotů na světě se odhaduje na přibližně 30 milionů osob, z toho ve Skotsku, zemi jejich původu, žije přibližně 5 milionů osob. V oblasti národnostního složení žije ve Skotsku přibližně 88% Skotů, 8% Angličanů, Irů a Velšanů a 4% ostatních, kam se pravděpodobně řadí různé národnostní menšiny žijící na území Skotska. 20)
Skotové dnes hovoří angličtinou, která je v této oblasti nejvíce rozšířená. Dále pak skotštinou, která se řadí mezi germánské jazyky a od 20. století se opět rozšiřuje a je možné ji studovat na univerzitách, středních či základních školách. Skotštinu je možné slyšet v rozhlasových relacích, rozvíjí se literatura a dialekt jazyka, jako například Severní, Střední či Jižní skotština. Více se však stále udržuje mluvená skotština. Počet mluvčích se odhaduje od 200 000 do 1,5 milionů osob. Zajímavější je však skotská gaelština, jazyk keltské větve příbuzný irštině či manštině. Dodnes tímto jazykem mluví přibližně 60 000 lidí, zejména skotští Gaelové na severozápadním pobřeží Skotska, kde si někteří dnešní Skotové udržují své tradiční keltské zvyky. Gaelština sice nemá ve Skotsku postavení úředního jazyka, nicméně skotská vláda se ji snaží chránit jako menšinový jazyk. 21)
Samotní Gaelové, kteří si stále udržují některé keltské tradice a uchovávají skotskou gaelštinu, jsou na svůj původ velice hrdí. Snaží se o udržení skotské gaelštiny v povědomí obyvatelstva, podporují její rozvoj ve školství, politice či běžném životě. Někteří mají však obavy, že samotní Skotové se o tuto problematiku příliš nezajímají, nepřijde jim to důležité nebo o tom ani nevědí. Spousta z nich nevnímá, že v jejich zemi žijí stále obyvatelé původního keltského obyvatelstva.
Svůj názor na to má i respondentka Anne, zastupující keltskou minoritu. Na otázku „Jak vnímáte své postavení jakožto minority ve Skotské společnosti?“ odpověděla takto: „Myslím si, že řada lidí ve Skotsku si ani není vědoma skutečnosti, že gaelština je stále živý a mluvený jazyk a stále se například používá ve vzdělání. Přibližně 4000 žáků je dnes vzděláváno v gaelštině a pro další je to další jazyk, který se učí. Mnoho Skotů si také vůbec neuvědomuje, že gaelština je jedním z mála zbývajících keltských jazyků. Já, má rodina a spousta mých přátel jsme hrdí na své keltské dědictví a kulturu. Ale bohužel gaelština byla v průběhu staletí silně podhodnocena a postupně upadala. Zákon z roku 2005 sice pomohl zlepšit statut a postavení jazyka a legislativa jej nyní chrání, ale nedávno jsem zjistila, že stále existuje řada lidí, kteří si myslí, že by finance vynakládané na podporu jazyka neměly být vynaloženy na podporu gaelštiny a zvýšení počtu mluvčích. Někteří Skoti jsou toho názoru, že mluvit skotskou gaelštinou nebo dodržovat některé tradice a zvyky je zastaralé a v moderním světě bychom se měli spíše posunout dopředu“.
Respondent Angus, který je členem Skotského parlamentu, má na tuto problematiku obdobný názor. „Skotsko se považuje za keltskou zemi, ale pouze 1,5% hovoří keltským jazykem. To občas vede k rozporuplným reakcím, bilingvní lidé jsou rádi, že ovládají skotskou gaelštinu a jazyk si stále uchovávají a snaží se ho ve Skotsku podporovat a rozvíjet. Mnoho Skotů, kteří ovládají pouze angličtinu, se snaží gaelštinu podporovat, ale osobně si myslím, že nikdy nemohou mít takový vztah k jazyku, jako mají lidé hovořící skotskou gaelštinou. Lingvisticky jsme stále braní jako menšina, ačkoliv se snažíme tuto kulturu a jazyk co nejvíc podporovat. Já osobně se cítím více jako Gael, tedy dominantně ve mně převládá keltská kultura.“
Na druhé straně však stojí skotské obyvatelstvo hovořící angličtinou, kteří zastupují většinu v této zemi. Naším respondentem se stal student univerzity a pracovník ve Skotském parlamentu mládeže Laurie D. Tento respondent se nám snažil přiblížit, jaký názor má skotská většina na gaelskou minoritu žijící na jejich území. „Na univerzitě a v práci mám několik přátel, kteří nějakým způsobem ovládají skotskou gaelštinu. Ať už umí mluvit plynule či se třeba učí pouze základy. Myslím si, že je to velice zajímavé a rozhodně to podporuji. Jsem rád, že se v naší zemi část obyvatel snaží uchovat kulturní a jazykové zvyky sahající tak daleko do minulosti. Tady je však důležité říct si, že my Skotové nevnímáme tyto obyvatele jako menšinu. Pro nás jsou to úplně stejní lidé jako ostatní s tím rozdílem, že používají i jiný jazyk. Ale velká většina z nich hovoří i anglicky, při běžné řeči tak nepoznáte, že se bavíte s Gaelem. Rozhodně zde nepanuje žádná diskriminace nebo znevýhodňování. Naopak vím, že Skotsko se snaží gaelštinu a její mluvčí podporovat a rozvíjet jazyk v kultuře, školách nebo politice.“
Skotská gaelština (Gàidhlig) patří do skupiny indoevropských jazyků. Konkrétně do skupiny keltských jazyků. Původní gaelštinu do této oblasti přinesli irští osadníci v 5 století n. l. Až z této původní gaelštiny se vyvinula skotská gaelština, která tvoří tzv. q – keltskou skupinu jazyků, do které patří ještě irština a manština. Druhou jazykovou skupinu tvoří jazyky tzv. p – keltském, do které patří například dnes už vymřelá piktština a další živé jazyky jako velština, kornština nebo bretonština. V 19. století přišla vlna v zakládání gaelských škol, například v Edinburghu, Inverness a Glasgow. 22)
V roce 1973 Sir Ian Noble založil Sabhal Mòr Ostaig, vzdělávací institut na ostrově Skye, kde se vyučuje v gaelštině. Nyní se zde dá vystudovat bakalářský či magisterský program pouze v gaelštině. V roce 2001 se britská vláda zavázala k ochraně a podpoře gaelštiny a skotštiny ve Skotsku.
Skotská gaelština je v současné době nejvíce rozšířena právě ve Skotsku (Hebridy, Glasgow a Edinburgh). Skotskou gaelštinou se mluví také v Kanadě a to konkrétně v Novém Skotsku, kde je skotská gaelština jedním z oficiálních jazyků. Skotskou gaelštinu můžeme také zaslechnout v Austrálii, Spojených státech amerických nebo v Jižní Americe.
Znalosti gaelštiny | Počet obyvatel |
---|---|
Rozumí | 87,056 |
Mluví | 57,375 |
Mluví a čtou | 38,409 |
Mluví, čtou a píší | 32,191 |
Jak je možné vidět z uvedené tabulky, necelých 90 tisíc Skotů rozumí skotské gaelštině. Mluvit však už dokáže pouze necelých 60 tisíc obyvatel. Důvodem je pravděpodobně nevyužívání gaelštiny v běžném životě, kdy dochází k zapomínání slovní zásoby, gramatiky atd. Ještě méně lidí je schopno mluvit a zároveň číst v gaelštině. Zejména psaná gaelština je velmi náročná, jelikož používá kromě latinky také indikátory nad samohláskami. A vůbec nejméně lidí dokáže mluvit, číst a zároveň psát skotskou gaelštinou.
Ukázky ze Skotské gaelštiny:
Fráze:
Našich respondentů jsme se ptali, zda hovoří skotskou gaelštinou v běžném životě nebo ji využívají pouze výjimečně. Respondentka Anne: „Někteří skotští Gaelové používají gaelštinu každý den. Já osobně ji používám zejména v práci. Pracuji jako rozvojový pracovník v oblasti podpory a rozvoje skotské gaelštiny. Pracuji se školami a různými organizacemi, kde vedu přednášky a snažím se lidem přiblížit naši původní kulturu a jazyk. Gaelština byla můj první jazyk a moji rodiče a přátelé mluví plynně gaelštinou„.
Respondent Angus: „Gaelštinu používám každý den, zejména v práci. Ve Skotském parlamentu je to velice žádáno, jelikož se na nás kdokoliv může v gaelštině obrátit. Při získávání této práce jsem měl tak výhodu, když jsem uvedl, že mluvím plynule.“
Respondent Brian, hovořící pouze britskou angličtinou, uvedl: „Neznám mnoho lidí, kteří by hovořili skotskou gaelštinou, nicméně jsem ji několikrát slyšel například v televizi nebo v rádiu. Hodně lidí se skotské gaelštině směje, zejména tomu, jak tento jazyk zní. Je to opravdu něco úplně jiného. Vím, že na severu Skotska se gaelština poměrně dost používá, hlavně na ostrově Skye, kde se vyučuje v místních školách. Můžete ji slyšet například v televizi v seriálu Outlander.“
Druidusmus
Slovo druid má kořeny v sanskrtském veda – vidět, znát nebo je odvozeno od slova dub – v gaeštině dervo. Slova vědění či moudrost a dřevo jsou si velmi blízká, například v irštině slova fid a fios znamenají stromy a vědění. Z této podobnosti je tedy možné konstatovat, že druid byl člověk, který je velkým „znalcem lesů“ nebo také „lesním mudrcem“. Jednalo se zřejmě o člověka těsně spojeného s přírodou,člověka vědění a moudrosti. Druidi studovali vědy jako např. astrologii, kosmologii, teologii či psychologii a každá z těchto jejich vědění musela být použitelná v každodenním životě (znalost práva, bohů, léčení, počasí aj.) 25)
Druidové měli mezi lidmi výsadní postavení, směli například vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měli první slovo, vykonávali oběti a další. Podle některých dostupných informací dokonce učili o nesmrtelnosti (prý se dožívali velmi vysokého věku), předvídali budoucnost. Hráli také velmi zásadní roli v oblasti politiky a diplomacie (ve válkách vstupovali mezi bojovníky a snažili se bitvu zastavit). 26)
Keltští kněží byli rozdělení do několika skupin, z nichž právě druidové byli zřejmě nejvyšší vrstvou, zatímco ostatní kněží, jako např. Ovaté (lékaři a přírodopisci), Bardové básníci a pěvci) či Brehoni (soudci), byli spíše specializováni na jeden určitý druh činnosti.
Druidové a jejich žáci žili většinou stranou keltských osad, na okraji lesů a své žáky vyučovali často až 20 let. Nikdy své učení nezapisovali a všechny poznatky předávali svým žákům pouze ústně – jednalo se o učení tajné a psané věci lze snadno ukrást. Druidové tvrdili, že slovy se nedá vyjádřit vše a z písemného záznamu se pak často stává dogma. Díky tomu se nedochovaly téměř žádné informace o tomto náboženství a jeho jednotlivých praktikách. 27)
Respondent David nám sdělil několik informací k tomuto tématu: „Keltové obecně měli velmi silný vztah k přírodě. Pro ně byla příroda téměř božstvem, uctívali ji, nebrali si z ní nic, co nepotřebovali. Do dnešní doby se druidismus sice nedochoval, nicméně ve Velké Británii a v částech Francie jsou stále organizace, které se snaží o znovuobjevení tohoto náboženství.“
Svátky
Samhain (1. listopad) - Samhain je nejdůležitější okamžik keltského roku. V noci před Saimem končil starý rok. 1. listopadu, v den proměny, narození a smrti, kdy začala zima, s ní začal také nový rok. Křesťanskou obdobou Samhainu je Slavnost Všech svatých, kdy se oslavuje společenstvo všech svatých. Den poté se slaví dušičky, v USA se tomuto svátku říká Halloween.
Angus: „Tento svátek, dnes spíše známý jako Halloween, slaví už i lidé, kteří vůbec netuší, jaký původ a vůbec důvod tento svátek má.“
Alban Arthuan (21. prosince) - Tento svátek se může přeložit jako „Světlo Artuše“ nebo také „Světlo Medvěda“. Z astronomického hlediska je to zimní slunovrat, kdy je den nejkratší a noc nejdelší. Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se znovuzrodil bůh slunce Belen. Pro Kelty to byl den naděje, protože slunce v tomto dnu mělo největší moc.
Imbolc (1. února) - Druhý Keltský svátek světel. Je slaven na památku bohyně plodnosti Brigit. Jejím úkolem byla ochrana žen při porodu a kontrola vaření piva. Svátek se konal uprostřed zimy a sloužil k rituální očistě po dlouhé a tuhé zimě.
Alban Eilir (21. března) - V tento den se oslavuje příchod jara tzv. jarní rovnodennost, kdy den a noc jsou stejné dlouhé. Oslavuje se plodnost a nový život, proto se na slavnostech zdobí, darují ale i obětují vejce.
Beltene (1. květen) - Keltové slaví v tento den vítězství slunce nad tmavou a studenou zimou. Období nového počátku, kdy zima končila, a léto začínalo. V tento den druidové opět zažehli ohně.
Alban Hefin (21. června) - Slaví se letní slunovrat, kdy je den nejdelší a noc nejkratší. Slunce v tomto období je na vrcholu své síly, země začíná zelenat a toto vše slibuje bohatou úrodu, což je pro Kelty velice důležité. 28)
Respondent Brian: „Nejsem si vědom, že by se stále dodržovali některé keltské svátky, nicméně například skotský svátek Hogmanay, kdy se oslavuje konec Nového roku, má původ v keltské minulosti, respektive gaelské.“
Umění a hudba
Keltská kultura a umění se začalo utvářet postupně již od 5. století př. n. l. Využívali geometrické tvary, zvířecí motivy s prvky řeckého umění. Vyráběli mince, náramky, náušnice, pouzdra na zbraně a opasky – vše, co známe v dnešní době. Do jejich umění se dostávalo mnoho vlastních smyšlených ornamentů a čerpali zejména z přírody. Z materiálů používali zejména korál, sapropelit (hnědé a černé uhlí), jantar, sklo, kámen a kůži. Z keltského umění se zachoval známý Keltský kříž a ornamenty různého tvaru složené ze spirál a křivek. 29)
Obrázek č. 6 - Keltský ornament30)
Keltská hudba má kořeny v dnešním Irsku, Skotsku, Walesu a Bretani. O původní podobě hudby nejsou dochované žádné záznamy, jelikož neměli noty ani žádné nahrávací zařízení. Keltové však měli rádi oslavy, s tím tedy pravděpodobně souvisí i hudba. V dnešní podobě můžeme uvést například Enyu – výrazné keltské prvky. Keltská hudba je velice rytmická a emotivní a často probouzí v lidech chuť tančit.
Respondentka Anne: „Keltské umění je pravděpodobně jedním z nejznámějších spojení s naší keltskou minulostí. Gaelsky mluvící obyvatelstvo si užívá zejména keltskou poezii, hudbu a tance.“
Brian: „Z keltské kultury znám například skotskou folkrockovou kapelu Runrig, jejich texty jsou jak v angličtině, tak ve skotské gaešltině.“
Gaelské organizace a skupiny
Ačkoliv žije ve Skotsku pouze několik desítek tisíc lidí, kteří používají skotskou gaelštinu a udržují některé původní keltské tradice, existují zde skupiny a organizace, kde se potomci keltojazyčného obyvatelstva scházejí, mluví skotskou gaelštinou a snaží se šířit její povědomí napříč celým Skotskem.
Anne: „Samozřejmě máme místní i národní skupiny, se kterými jsme spojeni. U nás v Aberdeeen, což není tradičně gaelsky hovořící oblast, máme lokální gaelskou skupinu, která organizuje výukové kurzy skotské gaelštiny a pořádá různé události. Máme také národní skupiny, které se starají hlavně o rozvíjení skotské gaelštiny a zvýšení počtu gaelsky hovořících lidí.“
Angus: „Ve Skotsku máme hodně událostí, například národní Mòd, což je jedna z nejdůležitějších keltských událostí. Koná se každoročně ve Skotsku, trvá přibližně dva týdny a je to svým způsobem festival skotské gaelské literatury, gaelských písní, umění, kultury. Určitě patří k nejvíce zajímavým festivalům v celém Skotsku. Další organizací je tradiční Feisean (hudební škola), která nabízí vyučování skotské gaelštiny v základních školách, výlety do historických míst, výuku galeské hudby a zpěvu a v neposlední řadě pořádá několik gaelských společenských akcí, na které velmi rád chodím. A nesmím zapomenout na mou oblíbenou hru Shinty, což je týmová hra s holemi a míčem, která se hraje zejména ve Skotské Vysočině. Dříve byla více rozšířena, ale nyní je to spíše zajímavá událost. Hraje se zejména v zimě a tradičně to byla zábava zejména v menších vesnicích během Nového roku.“
Sabhal Mór Ostaig (ostrov Skye) je jedna z nejdůležitějších institucí na poli současné gaelské kultury a vzdělávání ve skotské gaelštině. V organizaci je možno nalézt širokou nabídku vzdělávacích programů od jazykových kurzů, přes dálkové studium až po bakalářské programy vyučované ve skotské gaelštině. Organizace také nabízí poradenství a pomoc všem svým studentům, například v oblasti zdraví, financí a rozpočtů, bydlení, psychických či jiných osobních potíží.
Organizace Ceòlas ve městě Daliburgh nabízí letní kurzy skotské gaelštiny či možnost výuky keltské hudby či tanců. Organizace se zaměřuje zejména na vzdělávání v oblasti gaelské kultury a dědictví a snaží se zachovat a oslavovat gaelskou kulturu ve Velké Británii. 31)
Ve Skotsku se nachází také rovněž mnoho vysokých škol, kde je možno studovat skotskou gaelštinu a s tím související obory. Za zmínku stojí například University of Glasgow, která nabízí studium oborů Skotské gaelštiny, keltských studií či keltské civilizace. Dalšími významnými univerzitami jsou např. University of Edinburgh, Highlands and Islands a Aberdeen, které nabízí studium rozvoje skotské gaelštiny či tradiční gaelské hudby.
Určitou organizací, zabývající se druidismem, je řád The Order of Bards, Ovates and Druids, působící zejména ve Velké Británii a ve Francii (v Bretani). Jedná se o skupinu lidí, kteří se věnují procvičování, výuce a rozvoji druidství, jako cenného dědictví keltské kultury. Řád nabízí komplexní školení, které zahrnuje například tábory a setkání v mnoha zemích, výukové kurzy či výuku umění, obřadů a tradic původních druidů. 32)
Zkuste se rozepsat více o organizacích, i když máte již dost informací od respondentů. Zkuste na internetu zapátrat, jestli vy sami nenaleznete organizace, na které byste mohli odkázat. Namátkou jsem našla například Scottish Gaelic Foundation.
Obrázek č. 7 - Tradiční gaelský sport Shinty33)
Cílem této práce bylo zodpovědět hlavní výzkumnou otázku a její následné podotázky. Při výzkumu, během kterého byly kontaktováni respondenti zastupující keltskou minoritu a skotskou majoritu, jsme došli k závěru, že potomci keltského obyvatelstva, respektive skotští Gaelové žijící převážně na severu Skotska, jsou na svou původní kulturu patřičně hrdí. Snaží se chránit a rozvíjet povědomí o keltské kultuře a jazyku. Etnicky se potomci keltského obyvatelstva odlišují zejména na základě odlišného jazyka – skotské gaelštiny, která je podporována skotskou vládou jako menšinový jazyk.
Samotní Skotové nevnímají potomky keltského obyvatelstva jako menšinu, protože se dle jejich názoru téměř nijak neodlišují, pouze užívají kromě angličtiny také skotskou gaelštinu. Dle odpovědí respondentů Skotové oceňují fakt, že se část skotského obyvatelstva snaží uchovat a rozvíjet původní keltskou kulturu. Souhlasí s tím, že by se skotská gaelština měla dostat více do povědomí obyvatelstva.
Náboženství, které dodržovali původní Keltové – druidismus, se již nepraktikuje. Pouze v některých částech Velké Británie a Francie se část obyvatelstva snaží o znovuobnovení tohoto keltského mystického náboženství. Příkladem může být uvedená organizace The Order of Bards, Ovates & Druids, kde se její členové věnují výuce a rozvoji druidismu jako cenného dědictví keltské kultury. Novodobí Keltové ve Skotsku se snaží udržovat alespoň některé tradice a svátky, zejména původní keltský svátek Samhain a skotský svátek s keltským původem Hogmanay, oslavující Nový rok.
Skotští Gaelové, kteří hovoří skotskou gaelštinou, ji často používají v běžném životě. Mluví s ní zejména v domácnosti, s gaelsky hovořícími přáteli, ve škole, spolcích či v zaměstnání, kde schopnost mluvit skotskou gaelštinou může být velkou výhodou. Gaelové se scházejí v různých organizacích, pořádají společné akce, festivaly, hry a přednášky, kde se snaží lidem přiblížit jejich původní kulturu a jazyk. Gaelové jsou bezesporu začleněni do skotské společnosti, nepanuje mezi nimi žádné nepřátelství, nevraživost, nejsou ve Skotsku nijak diskriminováni ani utlačováni. Naopak jsou Skotskem velmi podporováni, a to jak v oblasti rozvoje jazyka, tak i ve školství, politice či kultuře.
Gaelové se scházejí zejména v místních skupinách, kde hovoří skotskou gaelštinou a organizují zde výukové a vzdělávací kurzy, přednášky apod. Organizace, ve které se Gaelové scházejí, je například Sabhal Mór Ostaig na ostrově Skye na severu Skotska, kde probíhají vzdělávací kurzy v gaelštině a je zde možné také získat bakalářský titul ze skotské gaelštiny. Vzdělání v oblasti tohoto jazyka je rovněž možné získat na mnoha skotských vysokých školách, kde jsou vyučovány akreditované obory týkající se keltské kultury, hudby či samotné gaelštiny.
Závěr máte hezky napsaný, jen bych doporučovala strukturu na základě výzkumných otázek (co otázka, respektive odpověď na ní, to odstavec).
—-
Počet shlédnutí: 145