obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2016:rusove_na_ukrajine

Rusové na Ukrajině

Anna Boykova, Xeniya Salkova, Anna Domkářová. Rusové na Ukrajině. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2016. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2016:rusove_na_ukrajine

Úvod

Ukrajinský národ je úzce spojen s ruským národem nejen jednotou původu, ale i jednotou politického, ekonomického a kulturního rozvoje, zasahujících hluboko do historie. Rusové a Ukrajinci žili během století v rámci jednoho státu, což se projevilo na podobnosti kulturních tradic a společné historické minulosti u většiny etnických skupin. V sovětském období byl sledován významný růst absolutního a relativního počtu ruského obyvatelstva na území Ukrajiny, ale v období aktivní ukrajinizace došlo v roce 1990 k velkému snížení počtu Rusů v tradičních ruskojazyčných oblastech. Z tohoto faktu nám vyplývá otázka, kterou se v této práci budeme nadále zabývat - Jakým způsobem ovlivnila kultura Ukrajinců etnickou identitu ruského obyvatelstva na Ukrajině? Dále se pokusíme rozvinout a pochopit podstatu dané výzkumné otázky díky historickým a současným událostem, které vyostřují vztahy mezi oběma etniky.

Cíl práce

V rámci daného výzkumu se pokusíme ukázat, jak se vyvíjely vztahy mezi Ukrajinci a příslušníky ruské menšiny žijící na Ukrajině (zhruba od rozkvětu sovětského období až po naše dny), jak se změnila kultura ruské menšiny a hlavně čím je to podmíněné. Cílem práce je odpovědět na stanovenou výzkumnou otázku: Jakým způsobem ovlivnila kultura Ukrajinců etnickou identitu ruského obyvatelstva na Ukrajině?

Pro lepší pochopení problému jsou stanoveny následující podotázky:

  1. Jaké vztahy měli Rusové a Ukrajinci v období vlády Sovětského svazu?
  2. Jak se změnily hlavní prvky ruské kultury - jazyk, náboženství a historické povědomí pod tlakem kultury ukrajinské?
  3. Jaké jsou vztahy mezi ruskou menšinou na Ukrajině a Ukrajinci v současné době?

Literární rešerše

K zodpovězení na výše stanovenou výzkumnou otázku, která se týká vlivu etnické kultury Ukrajinců na život a mentalitu ruského obyvatelstva, nám poslouží rusky psaná kniha od spisovatele D. E. Furmana - „Ukrajina a Rusko: společnosti a státy“1) (Д. Е. Фурман „Украина и Россия: общества и государства“). Tento spisovatel se vždy zabýval zkoumáním vzniku a vývoje politických režimů a reprodukce vlády na prostoru SNS. V daný sborník se vešly články jak ukrajinských, tak i ruských a západních autorů, vysvětlující problémy politického vývoje a otázky týkající se vzájemných vztahů mezi postsovětskou Ukrajinou a Ruskem. Autor zřetelně porovnává etnickou strukturu obyvatelstva Ukrajiny a Ruska, rozšiřování ruského a ukrajinského jazyka v určitých osídlených oblastech na daném území, jejich ekonomický vývoj nebo také intenzitu a charakter nábožnosti.

Kniha - „Russians in Ukraine: Problems and Prospects“2), jejímž autorem je Roman Solchanyk, se zaměřuje na problematiku společné minulosti Ukrajiny a Ruska jakožto jednoho státu v rámci SSSR. Zachycuje historii vzniku ruské minority na Ukrajině, kterou i po rozpadu SSSR považují zde žijící Rusové za svůj domov, což dalo za vznik mnoha problémům mezi oběma etniky, které trvají dodnes. Odkazuje i na vznik Ukrajinštiny jako kodifikovaného jazyka a její následné, mnohdy násilné šíření – známé také jako ukrajinizace – mezi ruskou menšinu.

Otázkami souvisejícími s problematikou národnostních charakterů Rusů a Ukrajinců se zabývá autor Leonid Kučma, který byl druhým ukrajinským prezidentem. Jeho dílo „Ukrajina není Rusko“3), pojednává o odlišných míněních na kulturně historickou minulost. Autor se svými názory zaměřuje na historii Ukrajiny, na události XX století a posledních let. Dále líčí svůj úhel pohledu na to, proč Ukrajina nemůže být Ruskem. Autor se podrobně zabývá otázkou dvojjazyčné Ukrajiny, dává argumenty o nevhodném udělení statusu ruštiny jako oficiálního jazyka. Leonid Kučma tvrdí, že u daných národů jsou odlišné historické osudy, odlišný národní prožitek a neshodné kulturně jazykové poměry.

Článek „Mapping Identities: Russian Resistance to Linguistic Ukrainisation in Central and Eastern Ukraine“4), jehož autorkou je Anna Fournier, byl zveřejněný v květnu roku 2002 v Europe-Asia studies. Článek se zaměřuje na odpor k Rusům, který není vnímán jako etnický, tudíž není vymezen pouze vůči rodilému ruskému obyvatelstvu, ale zaměřuje se také například proti rusky hovořícímu obyvatelstvu. Jedná se tedy o nepřijímání této jazykově rozšířené skupiny. Tento odpor, stavící se vůči Rusům, je zapříčiněn přejímáním jazykových a kulturních zvyků mezi Rusy a Ukrajinci. Proti velkému rozšíření ruského jazyka bojuje ukrajinský jazykový zákon, jež stanovuje ukrajinštinu jako jediný státní jazyk, který se používá ve veřejném styku a kterým se vyučuje na školách. Článek se v tomto kontextu zabývá ruskou identitou na Ukrajině a povahou ukrajinského jazykového zákona

Metodologie

Při postupech psaní práce jsme použili metody sběru dat kvalitativního výzkumu s využitím kvantitativních dat.. Kvalitativní výzkum nevyžaduje velké soubory zkoumaných dat a respondentů, mnohem důležitější je propracování do hloubky zkoumaného tématu, které také zahrnuje větší časovou náročnost a důkladnost. Kvantitativní výzkum oproti tomu zhodnocuje zkoumanou skutečnost z pohledu statistického, snaží se disponovat velkým množstvím dat či respondentů. Což je častou nevýhodou, jelikož problém nelze podrobněji zkoumat do větší hloubky, vzhledem k časové vytíženosti zkoumání rozsáhlého vzorku získaných dat.

Do teoretické části práce jsme použili studium oficiálních dokumentů, odborné literatury a internetových zdrojů, ze kterých jsme získali velké množství informací. Nevýhodou může být jejich neaktuálnost či neověřitelnost, jak se tomu může často stát u získaných dat z internetových zdrojů.

Dále jsme v naší praktické části práce použili k získání informací od vybraných respondentů anketu s otevřenými otázkami. Technikou bylo dotazování přes sociální síť.

Respondenti

Pro zpracování výzkumné části jsme použily metodu rozhovoru. Technikou bylo dotazování přes internet, který nám také posloužil k vyhledání oficiálních webových stránek Rusů na Ukrajině, která měla odkaz na uzavřenou skupinu v rámci sociální sítě Facebook. Požádaly jsme o členství v této skupině a jakmile nám povolili vstup, vybraly jsme nahodilé členy a zeptaly jsme se jich, zda budou ochotni odpovědět na několik otázek ohledně daného tématu, prostřednictvím skype.

Pro dodržení anonymity není v práci zveřejněná osobní informace o dotazovaných. Dbali jsme o přesném zachování znění jejich odpovědí, protože dokáží zachytit jejich odlišné názory na dané téma. Z tohoto důvodu je dále uvedená přímá citace. Odpovědi jsou přeloženy z ruštiny do češtiny, zvolené otázky jsou umístěny v přílohách na konci práce.

Pro zodpovězení stanovených otázek bylo vybráno 37 respondentů. Z celkového počtu vybraných respondentů nám odpovědělo 6 lidí, ze kterých byl jeden jiné národnosti, 3 se k tématu vyjádřili negativně a zbývající 3 vyjádřili souhlas s velkým zájmem o naši práci.

Naší respondentkou z pozice pohledu minority je Lidija Kostrova, která pochází z Ruska, ale již dlouho žije na Ukrajině v ruskojazyčném městě Krivoj Rog na jihu Ukrajiny. Další respondentkou, tentokrát z vnějšího pohledu na minoritu, je Ukrajinka Viktoriya Vasylchenko, která žije v ČR. Pochází z města Pavlohrad, který se nachází na východě Ukrajiny. Třetí respondentkou, která se zájmem zodpověděla naše otázky, je slečna Iana Salmina, 26 let, která žije v Kyjevě od roku 1992 se svou rodinou. Otec je Ukrajinec, matka je Ruska. Již od začátku našeho kontaktu byly respondentky příjemné a ochotné. JSTE ŠIKOVNÉ, DÍKY:-) !!!!

Ukrajina

Samostatná Ukrajina vznikla 24. 8. 1991 odtržením od SSSR. Stát leží ve východní Evropě, sousedí s řadou států zahrnujících Rusko, Moldávii, Bělorusko, Rumunsko, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Hlavním městem je Kyjev, rozloha je 577 528 km2.

„V roce 2015 měla Ukrajina 42,76 milionů obyvatel (údaj nezahrnuje území Autonomní republiky Krym a Sevastopolu). V průběhu roku 2014 došlo k přirozenému úbytku obyvatelstva o 167 000. V zemi je vysoký počet obyvatel, žijících ve městech - necelých 70 %.“ 5)

Území Ukrajiny se administrativně dělí na 24 oblastí - Čerkaská, Černihivská, Černovická, Dněpropetrovská, Doněcká, Charkovská, Chersonksá, Chmelnycká, Ivanofrankivská, Kyjevská, Kirovohradská, Luhanská, Lvovská, Nikolajevská, Oděská, Poltavská, Rovenská, Sumská, Ternopilská, Vinnycká, Volyňská, Zakarpatská, Záporožská a Žytomyrská oblast.

Ukrajinská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní oblasti, který má vyobrazovat nebe, a žlutého ve spodní části, který znázorňuje obilné pole.

Obr. č. 1 - ukrajinská vlajka 6)

Ukrajina má vysokou míru urbanizace - zhruba 70 %, jak bylo zmíněno výše. S tímto faktem souvisí poměrně vysoký počet velkých měst. Největším z nich je Kyjev (2,8 mil.), dalšími Charkov (1,4 mil.), Odesa (1 mil.), Dněpropetrov (1 mil.) nebo Doněck (955 tis.).

Národnostní složení

Na Ukrajině žije více jak 130 různých národnosti, mezi nejpočetnější patří Rusové, kteří zastupují 17,3 % z celkového počtu obyvatel, nejvíce jich žije především ve východní části země. V některých oblastech tvoří dokonce většinu obyvatel právě ruské obyvatelstvo (Krym, Luhanská oblast, Doněcká oblast, Charkovská oblast).

Překvapil a zároveň nás i ovlivnil negativní přístup jedné respondentky, která na naši zprávu o tom, zda souhlasí zodpovědět na stanovené otázky na dané téma ihned reagovala: „Jsem ruské národnosti a žiju na Krymu - je součástí Ruska, pokud nevíte. Na Ukrajině je obrovský počet Rusů, stejně jako Ukrajinců v Rusku. Ukrajinci jsou stejní jak Rusové. Nelze nás rozdělovat. Je to tak, jako kdybyste dělili jedno město ještě na několik měst. Nashle.“

Obr. č. 4 - národnostní složení na Ukrajině 7)

Podobným způsobem odpověděla ještě jedna respondentka, která byla k danému tématu také negativní: ‘’Rusové nejsou etnickou minoritou, jste na omylu”. Po vysvětlení pojmu etnická minorita, který nezáleží na počtu obyvatel ruské národnosti, ale je teoretickým označením pro národ žijící na území jiného státu, odpověděla: „Pokud je na území Rusů víc než Ukrajinců, nemůžou být nazýváni minoritou‘.. Dále zmínila, že daný výzkum vychází z mylného výroku.

Kultura

Jak je již výše zmíněno, Rusové a Ukrajinci k sobě mají velice blízko, díky jejich propletené historii i současnosti. S tímto faktem souvisí, že i jejich kulturní zvyky jsou si podobné, v mnohém dokonce i stejné. V minulých stoletích byla ukrajinská identita silně potlačována ze strany ruské nadvlády. Po osamostatnění se hlavním znakem ukrajinské nezávislosti stal jazyk, jehož postavení si Ukrajina na svém území snaží vydobýt.

Dalším vydělujícím kulturním prvkem je náboženství, které je v tomto případě u obou kultur totožné. Lišit se může například v tradici dodržování některých církevních i občanských svátků, které se změnily v důsledku osamostatnění Ukrajiny.

Ukrajinské státní svátky: 8)

  • 1. ledna - Nový rok
  • 7. ledna - Vánoce
  • 8. března - Mezinárodní den žen
  • duben - Velikonoce
  • 1. května - Svátek práce
  • 9. května - Den vítězství
  • červen - Slavnost Nejsvětější Trojice
  • 28. červen - Den ústavy Ukrajiny
  • 24. srpna - Den nezávislosti

Ruské státní svátky: 9)

  • 1. ledna - světský Nový rok
  • 1.-5. leden - novoroční prázdniny
  • 7. ledna - Narození Páně (pravoslavné Vánoce)
  • 14. ledna - pravoslavný Nový rok
  • 23. února - Den obránců vlasti
  • 8. března - Mezinárodní den žen
  • 1. května - Svátek jara a práce
  • 9. května - Den vítězství
  • 12. června - Den Ruska
  • 4. listopadu - Den národního sjednocení

Ukrajinské církevní svátky: 10)

  • 7. ledna - pravoslavné Vánoce
  • 13. ledna - pravoslavný Nový rok
  • 19. ledna - Křest Páně
  • duben - pravoslavné Velikonoce
  • červen - Slavnost Nejsvětější Trojice
  • 7. červenec - Ivana Kupala (svátek na pomezí křesťanské a pohanské tradice)
  • 19. srpna - Slavnost Proměnění Páně
  • 19. prosinec - Den svatého Mikuláše

Kuchyně: 11)

S křesťanskými svátky je také úzce spjatá tradiční ukrajinská kuchyně. Například typickým štědrovečerním jídlem je kuťa, která se vyrábí ze směsi ořechů, obilovin, sušeného ovoce a dalších libovolných přísad.

Významným pokrmem pro Ukrajince i pro Rusy je boršč. Ukrajinci ho dokonce vnímají jako své národní jídlo. Jedná se o polévku z masového vývaru a červené řepy, do které se dále přidává například zelí, brambory, cibule, maso či zakysaná smetana. Ukrajinci ho podávají s měkkými bochánky smaženými v oleji a potřenými česnekem.

Neodmyslitelnou součástí ukrajinské kuchyně je chléb, který se stal přímo symbolem jídla. Dále jsou známé varenyky nebo pirožky (což jsou plněné taštičky na mnoho způsobů), kaša (tradiční venkovské jídlo obvykle uvařené z pohanky), Šašlyk (grilované, marinované kousky masa) nebo Deruny (ukrajinské bramboráky).

Mentalita:

Velký rozdíl mezi oběma kulturami je zajisté v jejich odlišných povahových rysech.

Ukrajinský temperament je živelný. Mají silné energické vzezření, jsou emočně nabití a živý. K cizím lidem dokážou být vstřícní a pohostinní „Ukrajinci jsou také národem, který nedá jen tak dopustit na svou již tak pohnutou historii a především své duchovní tradice a kořeny. Ikony a svaté obrázky jsou stále přítomny i v mnoha moderních domácnostech a rodinách“ 12). Ukrajinci nejsou tolik zaměřeni na svoji kariéru, mnohem důležitější jsou pro ně rodinné vztahy.

Oproti tomu ruská mentalita je mnohem vytrvalejší a silnější než ukrajinská, ale jsou více odměření a uzavření před okolím, k tělu si připustí často jen své nejbližší. Hlavním smyslem pro ně v mnoha případech bývá víra a láska k Rusku. Díky své cílevědomosti a nedůvěře vůči ostatním se neradi někomu podřizují. 13)

Jazyk

Citace

Jazyk je tradičně klíčovou součástí ukrajinské identity. Vzhledem k minulosti a nezávislosti státnosti měla ukrajinská identita primárně etnokulturní charakter nikoli občanský. S nezávislostí Ukrajiny se role ukrajinské identity, tudíž i Ukrajinštiny, stává více důležitou dokonce i pro současnou mladou generací.

V minulosti byla ukrajinština potlačovaná ze strany nadvlády Ruska, jelikož znamenala snahy o osamostatnění. Po založení samostatného ukrajinského státu v 90. letech 20. století to byla naopak ruština, která byla utlačovaná, tentokrát ze strany Ukrajinců. Docházelo k uzavírání ruských škol, vyřazování ruských knih, dokonce bylo i zakázáno mluvit ruským jazykem.

Ukrajinština je v současnosti úředním jazykem, ruština má však podstatně rozsáhlou autonomii, jelikož má funkci hlavního jazyka většiny národnostních menšin na Ukrajině, jako rodný ho označilo 30 % obyvatel. Na územích, kde se ukrajinština střetávala s ruštinou, vznikla nová forma jazyka suržyk, který se zakládal na ukrajinské gramatice s používáním ruských slov. Vyskytuje se zejména ve východní části země a jeho formy se v různých oblastech mohou lišit. Původní význam slova suržyk znamená mouku nebo pečivo vyrobené ze směsy různých obilnin.

Jeden z našich oslovených respondentů se k tématu vyjadřuje: „Neřadím Rusy mezi etnické minority. Kyjev je matkou měst ruských. Přečtěte si Nestorovu kroniku. V jakém jazyce je napsána? Ukrajinština tehdy ještě vůbec neexistovala”.

Objektivnější pohled na situaci nám poskytla respondetka Lidija Kostrova: „Do roku 1991, když ještě Ukrajina byla součásti Sovětského svazu, existovaly jak ruské, tak i ukrajinské základní školy. Povinná ukrajinizace začala být viditelná za vlády Juščenka. Během tohoto času se ukrajinština stala povinnou a jedinou ve všech školách až do ted’.“

Obr. č. 2 - ruština na Ukrajině 14)

Rozdíl mezi ukrajinskou a ruskou Azbukou: 15) Ruština i Ukrajinština jsou jazyky východoslovanské. Ukrajinská slovní zásoba má však blíže západoslovanským jazykům než ruština. Mezi nejvýznamnější charakteristické znaky ukrajinštiny patří:

  • Krátké formy přídavných jmen: moloda (rusky molodaya), čorne (rusky čornoe)
  • Vokativ: 5. pád, Ruština vokativ až na výjimky nemá
  • V písmu se používá apostrof (´), který má podobnou funkci jako tvrdý znak v ruštině
  • Ukrajinština téměř nepoužívá zvuk „g“, skoro všude má tendenci k vyslovování zvuku „h“. Slov se zvukem „g“ je velice málo.
  • Tam, kde se v ruštině nebo v jiných slovanských jazycích používá „e“ nebo „o“, má ukrajinština „i“: lid = led, mist = most
  • Na rozdíl od ruštiny se nepřízvučné „o“ nemění na „a“
  • Ukrajinština má zvuk „h“, který ruština nemá
  • Ukrajinská azbuka na rozdíl od ruské nemá tvrdý znak

Obr. č. 3 - rozdíl mezi ruskou a ukrajinskou azbukou, vlastní zpracování 16)

Náboženství

„Převládá pravoslavné náboženství (Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu, Ukrajinská pravoslavná církev Ukrajinského patriarchátu, Autokefální pravoslavná církev), v západních oblastech řeckokatolické a římskokatolické, z protestantských nejvýraznější baptismus, na jihu země, zejména na Krymu, islám“.17)

Náboženské svátky se na Ukrajině většinou řídí podle juliánského kalendáře, který je oproti našemu kalendáři užívaném v České republice opožděn o 13 dní.

Vánoce jsou jedním z hlavních pravoslavných svátků. Jedná se o dobu postní, nese se však ve znamení blahobytu a hojnosti a přesně tomu také odpovídá bohatá štědrovečerní hostina. Ukrajinská Svatá večeře se musí skládat z dvanácti postních jídel. Hlavní a první je kuťa, Nemůže chybět neslazený odvar ze sušeného ovoce uzvar, boršč, malé žemle – pampušky, hrách, ryba nebo zelné závitky plněné rýží. Podávají se také lívance, salát, pirožky a houby. 18)

„Zdá se mi, že pravoslavná církev je v Rusku v současné době čistě komerční institucí, která je také velmi propojená s politikou. Na Ukrajině náboženství podle mě nehraje tak velký význam, jako v Rusku a propojení s politikou je mnohem menší.“ Iana Salmina

Historie

Území dnešní Ukrajiny bylo v 9. století jádrem Kyjevské Rusi, jednoho z nejmocnějších ranně feudálních států, jehož centrem byl Kyjev. Kyjevská Rus ovládala část dnešního Běloruska a Ruska. Po rozpadu na jednotlivá knížectví je ve 14. století rozdělena mezi Velkolitevské knížectví, Polsko a Moldavské knížectví. Území, které spravovalo Velkolitevské knížectví bylo Lublinskou unií připojeno k Polsku. Roku 1648 bylo kozácké povstání v Polsko-litevské unii, které vedlo ke vzniku Kozáckého hetmanátu, který je vnímán jako předchůdce Ukrajiny. řeka Dněstr rozdělila geograficky oblast na levobřežní a pravobřežní a v roce 1654 se levobřežní část Ukrajiny připojila k Rusku. V 18. století byla k Rusku připojena i pravobřežní oblast, která do té doby spadala pod Polsko. Následující století je specifické rusifikací a dále se objevuje obrozenecká ukrajinská literatura.19)

Na začátku 20. století byli Ukrajinci nazýváni Malorusy, jelikož byli spíše považovaní za podskupinu ruského etnika. Vznik Urajinské republiky nastává ještě v průběhu 1. Světové války, ale území dnešní Ukrajiny se stává svazovou republikou v rámci SSSR. V zemi v 30. Letech 20. Století zemřelo kolem 5 milionů lidí důvodem uměle vyvolaného hladomoru a kolektivizací. V průběhu 2. světové války je území pod nadvládou Německa, po jejímž skončení Ukrajina získává území Lvova, Podkarpatí a v 50. letech Krym od Ruska.20)

Samostatnost Ukrajiny po rozpadu SSSR od 90. Let 20. století přináší zvýšení nacionalistického pnutí a nepokoje především v oblastech s převahou ruskojazyčné menšiny (východní oblasti země). V tomto období se mnozí ukrajinští historici snažili poukazovat na starobylou a výrazovou ukrajinskou svébytnost. V současnosti se ovšem objevují obrozenecké ukrajinské články už podstatně méně než těsně po rozpadu SSSR.21)

Současná situace

Fenomén rusko-ukrajinské krize vypuknul neočekávaně na konci listopadu v roce 2013 po protestech v Kyjevě, které se stupňovaly přes masové protesty - Euromajdan až k ozbrojeným konfliktům. Euromajdan (z Ukrajinštiny přeložené jako evropské náměstí) jsou dlouhotrvající protesty lidu proti proruské orientaci státu, které odstartovaly ukrajinskou krizi a je díky svému charakteru vnímán jako zatím největší spontánní shromáždění na podporu evropské solidarity.

Oficiálním důvodem započetí protestů bylo odstoupení ukrajinské vlády od podepsání dohod s EU, jelikož většina obyvatelstva spíše prosazuje orientaci na západ. Na počátku roku 2014 události vedly k velkým změnám - byl sesazen stávající prezident Viktor Janukovyč, jehož politická orientace byla značně proruská a na jeho místo nastoupila prozatimní opoziční vláda Arseje Jaceňuka.22)

Napětí a chaos však neustaly a došlo k anexi Krymu, do té doby ukrajinské autonomní oblasti, a jeho následnému přijetí pod Ruskou Federaci. To vyvolalo ozbrojené konflikty na jihovýchodě Ukrajiny, zejména v Luhanské a Doněcké oblasti. Tyto oblasti v minulosti patřily Rusku a v současnosti je zde většina obyvatel ruského původu. Tyto konflikty někteří označují za občanskou válku. Situace přetrvává do současnosti, i přes snahy o uzavření dvou dohod o příměří mezi oběma stranami boje. Jednalo se o první minskou dohodu (Minsk I.), jenž měla ukončit násilné boje. Byla uzavřena mezi Ukrajinou, Ruskou Federací, Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou a podepsaná 5. září 2014, ale bohužel došlo k jejímu selhání.

12. února 2015 došlo v reakci na neúspěch první dohody k uzavření druhé minské dohody (Minsk II.), ale došlo k jejímu okamžitému porušení, boje neustaly a spory pokračují v méně násilné formě dodnes.

Evropská unie s jejími partnery započala sankční politiku vůči Rusku, která zasahuje do ekonomické situace země. Tato sankční opatření můžeme považovat za symbol řešení ukrajinské krize.23) Sankce zasahují do mnoha sfér. Například nesmí být narušen letový prostor Ukrajiny ruskými letadly nebo je zrušen dovoz některých potravin z Ruska do EU. Tato podmínka se však netýká třeba ruského exportu plynu a surovin. Na tuto situaci Rusko reagovalo stejně a zrušilo dovoz do země ze zemí EU.
Hlavní účel sankcí měl za úkol vynucení odsunu ruských okupačních sil z Ukrajiny, které měly z počátku pouze varovný charakter, ale stále nebyly zrušeny a trvají dodnes.24)

Tato krize dává za vznik otázkám, zda situace nepovede až k rozpadu Ukrajiny.

Vztahy mezi Rusy a Ukrajinci

Vnitřní pohled na minoritu

Vnitřní pohled na minoritu nám poskytly respondentky Lidija Kostrova a Iana Salmina, které dlouho žijí na Ukrajině. Od začátku našeho kontaktu byly ochotné a vstřícné a projevily velký zájem o naší práci.

Na otázku, týkající se povinného učení ukrajinského jazyka v minulosti a současnosti, zodpověděla Lidija Kostrova zcela podrobně: „Do roku 1991, když ještě Ukrajina byla součásti Sovětského svazu, existovali jak ruské, tak i ukrajinské základní školy. Přirozeně, když se dělali přijímací zkoušky na vysoké školy, vždy byl na výběr jazyk (bud’ ruština či ukrajinština) pro psaní diktátu, eseje, písemné úlohy apod. Povinná ukrajinizace (řekla bych «banderizace») začala být viditelná v období vlády Juščenka a hlavně během posledních dvou let, kdy se již dostal k moci Porošenko. Během tohoto období se ukrajinština stala povinnou a jedinou ve všech školách až do ted’.“

Lidija žije ve městě Krivoj Rog a říká, že je to ruskojazyčné město na jižní Ukrajině, kde se ani nejeví rusofobie. O jiných oblastech Lidija soudit nemůže. Všude na Ukrajině jsou vysoké nájmy, vysoké ceny na spotřební zboží a veškeré služby, proto život zde bývá složitý i pro Ukrajince. O současnosti hovoří velmi nechtěně: „lidé si hodně vymýšlejí, kam se podíváte všude se objevuje antiruská propaganda médií. Bezcharakternost větší části obyvatelstva dělá život nesnesitelným jak pro Rusy, tak i pro Ukrajince.“

Naše respondentka Lidija ještě nikdy v životě ani jednou nezažila projev diskriminace nebo násilí ze strany Ukrajinců. Proti Ukrajincům nic nemá, má více kamarádů Ukrajinců než Rusů, a cítí se mezi nimi dobře. Mezi sebou mohou mluvit jak rusky, tak i ukrajinsky. Lidija umí ukrajinštinu skoro jako svůj rodný jazyk. Dále se zmiňuje o tom, že město Krivoj Rog je ruskojazyčné a žádné změny po této stránce neproběhly.

Na otázku týkající se odlišností mezi ruskou a ukrajinskou pravoslavnou církví, Lidija odpověděla, že do roku 2014 se to nijak neodlišovalo, ale v současnosti spíš záleží celkově na mentalitě a na kvalitě církevního činitele.

Lidija hodně pracuje, proto kulturní akce zažívá jen zřídka. Ale co se týká rozdílu, myslí, že příležitost obohatit svůj kulturní život je v Rusku o něco větší, než na Ukrajině. Když byla mladší navštívila nejznámější muzeum v Rusku Ermitáž a to ji naprosto okouzlilo. Podle jejího názoru, je kulturní sféra na Ukrajina silně podporovaná. „. To je zřetelné při velkolepých oslavách různých nacionálních svátků a akcí.“

Na závěr jsme položily otázku o tom, zdá by ještě někdy chtěla žít v Rusku, na kterou odpověděla: „Určitě bych chtěla, protože už se mi omrzel specifický světonázor určité části ukrajinského obyvatelstva.“

Co se týká respondentky Iany Salminy, tak na otázku souvisejícím s ukrajinským jazykem, odpověděla: „Bydlím v hlavním městě Ukrajiny, v Kyjevě, kde v poslední době ruština není moc preferovaná. Výuka ve školách probíhá v ukrajinštině.“

„Byla jsem pokřtěna v dětství, jako většina dětí pravoslavných rodičů, ale nejsem příslušníkem žádného náboženského směru, takže moc o té situace s pravoslavím nevím. Jenom kvůli tomu, co mohu vidět na internetu a slyším od ruských kamarádů, zdá se mi, že pravoslavná církev je v Rusku v současné době čistě komerční institucí, která je také velmi propojená s politikou. Na Ukrajině náboženství podle mě nehraje tak velký význam, jako v Rusku a propojení s politikou je mnohem menší.“, odpovídá Iana na námi položenou otázku o odlišnosti mezi ruskou a ukrajinskou pravoslavnou církví.

Сo se děje v poslední době mezi Rusy a Ukrajinci pro Ianu je nepochopitelné. Celá současná situace mezi Ruskem a Ukrajinou ji moc mrzí. Pořád vidí na internetu komentáře plné agrese od Rusů i od Ukrajinců, jak komentátoři na stránkách sociálních sítí neustále válčí.

Rodina Iany se přistěhovala z Ruska do Ukrajiny v roce 1992, když jí byly dva roky, otec je Ukrajinec a matka je Ruska, proto již od dětství mluví jak ukrajinštinou, tak i ruštinou. Má kamarády Rusy a Ukrajince, avšak nejčastěji mezi sebou mluví ukrajinsky.

Iana na naši otázku o rozdílnosti ukrajinského a ruského kulturního života odpověděla: „Podle mě žádné velké rozdíly v kulturním životě nejsou. Když mám dovolenou a navštěvuji kamarády z Ruska, chodíme do kina, na procházky, někdy i do divadla. Jenom na to nemám tolik času kvůli práci.“.

Říká, že kulturní sféra se podporuje, ale ne tak hodně jako třeba v Rusku, protože Rusko je bohatším než Ukrajina. Navíc zdůrazňuje, že v poslední době politických a válečných konfliktu finanční podpora kulturní sféry není prioritní.

Na závěr jsme stejně jako Lidiji položily otázku o tom, zda by ještě někdy chtěla žít v Rusku, zodpověděla: „Často navštěvuji kamarády a příbuzné z Moskvy, alespoň dvakrát do roka. Možná někdy bych se do Ruska přestěhovala, třeba v případě, kdyby můj budoucí manžel bydlel v Rusku, v tom nevidím žádný problém. Ale i na Ukrajině se mi moc líbí.“

Vnější pohled na minoritu

Vnější pohled na minoritu nám poskytla respondentka Viktoriya Vasylchenko, se kterou jsme se spojili přes sociální síť. Pochází z Ukrajiny, ale již přes 20 let žije v České Republice, kam se odstěhovala s manželem. Její rodina žije v Pavlohradu, nedaleko Donetsku. Pochází tedy z oblasti, kde je a byla velká koncentrace ruské menšiny.

Nikdy se zde nesetkala s projevy diskriminace: „Určitě jsme žádné výrazné projevy diskriminace nezaznamenali. A když, tak se určitě nejednalo o etnickou diskriminaci.“, dále navazuje na otázku, jak se žije menšině na Ukrajině: „Jelikož pocházím z východní oblasti, nedokážu tvrdit objektivně, ale mám za to, že se jim daří stejně jako Ukrajincům. Nevnímali jsme mezi sebou rozdíly, byli jsme stejní.“ . Poznamenává však, že v současnosti se situace může lišit.

Co se týče vztahu ukrajinštiny a ruštiny tvrdí, že ukrajinské kruhy se snaží ukrajinštinu prosazovat, bez ohledu na většinový počet Rusů, dále říká: „Samozřejmě mi přijde logické, aby Rusové mluvili ukrajinsky, pokud v této zemi chtějí žít. Kde na světě se národ takto přizpůsobí menšině?“. Tvrdí, že ale nikdo nějak zvlášť neřešil, zda občan mluví ukrajinsky nebo rusky. Většina obyvatel se učila oba jazyky povinně: „Mluvím oběma jazyky, jelikož se stýkám jak s Rusy, tak s Ukrajinci.“

O rozdílu v ruském a ukrajinském kulturním životě posoudit bohužel nemůže, jelikož již 20 let nebyla ani v Rusku, ani na Ukrajině.

Závěr

Cílem dané práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku Jakým způsobem ovlivnila kultura Ukrajinců etnickou identitu ruského obyvatelstva na Ukrajině? Společná historie a velmi těsný kontakt dvou národnosti výrazně ovlivňují komplikované vztahy mezi Rusy a Ukrajinci, proto bylo nezbytné se zaměřit na historický kontext.

1. Jaké vztahy měli Rusové a Ukrajinci v období vlády Sovětského svazu?

Během vlády Sovětského svazu, jehož součásti byla Ukrajina, byl ukrajinský národ utlačován Rusy a v podstatě byl podřazen sovětské vládě, což na vzájemné vztahy dvou národů nepůsobilo pozitivně. Po vzniku samostatné Ukrajiny, která se 24. 8. 1991 stala nezávislou na SSSR, se tento tlak oslabil, ale snaha Ukrajinců zachovat si své původní tradice a kulturu zůstala dodnes. Do vzájemných vztahů Rusů a Ukrajinců také vstupuje postava vůdce Ukrajinské povstalecké armády za druhé světové války Stepana Bandery. Trpěly tehdy jak Rusové, tak i všechny sovětské národy. Formování „nových“ ukrajinsko-ruských vztahů významně poznamenala údajná nerovnocennost vžitá v představách obou národů. Na vině tohoto chápání se z části podílela tzv. leninská národní politika, která měla za cíl postupné vytváření jednotného rusky mluvícího sovětského národa. V důsledku toho se pak objevovaly úvahy, že ukrajinský národ neexistuje a Ukrajina je pouze periferii Ruska.

Ukrajinců nebo Rusů? Teď nerozumím..

Tady jste na otázku moc neodpověděly.

2. Jak se změnily hlavní prvky ruské kultury - jazyk, náboženství a historické povědomí pod tlakem kultury ukrajinské?

Jazyk

Přestože ukrajinština je úředním jazykem, ruština je velice rozšířena mezi početnou ruskou minoritou, která se snaží ponechat si svou kulturu, respektive jazyk, který obyvatelé nejčastěji používají v běžném životě. Avšak již od vlády prezidenta Juščenka až po současnou dobu, zejména během posledních dvou let, probíhá „ukrajinizace“ – ukrajinština se stala povinným jazykem ve školách a navíc i jediným jazykem, ve kterém probíhá výuka, zatímco do vzniku Ukrajiny jako samostatného státu v roce 1991 existovaly jak ukrajinské, tak i ruské školy.

Náboženství

Vzhledem k tomu, že křesťanství je rozšířeno jak na Ukrajině, tak i v Rusku. Mezi Rusy a Ukrajinci je možné potkat příslušníky jak pravoslavné tak i katolické víry, proto nejsou viditelné náboženské rozdíly a dá se říci, že náboženství ukrajinskou kulturou není ovlivněno.

Historické povědomí

V dnešní době politických a válečných konfliktů snaha Ukrajinců zachovat si svou kulturu velmi vzrostla, zároveň vzrostlo i historické povědomí Rusů, kteří sami sebe nepovažují za etnickou menšinu, což je vidět z negativních odpovědí třech respondentů.

3. Jaké jsou vztahy mezi ruskou menšinou na Ukrajině a Ukrajinci v současné době?

V současnosti je Ukrajina cílevědomě uvedena do stavu politické, ekonomické a sociální katastrofy, známé jako Ukrajinská krize. Rozhovory s našimi respondenty nám dovolily pochopit, nakolik zhoubný vliv (z hlediska mentálního, psychického, ekonomického a politického) má proces osamostatnění Ukrajiny na část prostého obyvatelstva. Napětí mezi oběma slovanskými národy dnes dosáhlo největšího poměru. Z 37 nahodile vybraných respondentů jenom jedna respondentka vyplnila dotazník (viz Přílohy), jejíž odpovědi nemohou zastupovat názor celé ruské minority. Avšak negativní reakce třech lidí a ignorování zprávy ostatními také poukazuje na napětí, které se týká komplikované otázky rusko-ukrajinských vztahů. Z některých odpovědí respondentů vyplývá, že jedním z kontroverzních témat současné doby je nejen politická situace a sociální vztahy mezi Rusy a Ukrajinci, ale i postavení Rusů na Ukrajině, historické povědomí či nepřijetí faktu, že se jedná o etnickou minoritu.

Ukrajinský národ je úzce spojen s ruským národem nejen jednotou původu, ale i jednotou politického, ekonomického a kulturního rozvoje zasahujícího hluboko do historie. Z práce dále vychází zřejmý fakt, že podstatná většina Rusů a Ukrajinců je stále kulturně i sociálně propojená - jazyk, spřízněné a domácké vztahy - což dokazuje rysy jednoty národa.

Přílohy

Otázky pro respondenty:

1. Ruština na Ukrajině je naléhavým tématem souvisejícím se vzájemnými vztahy Rusů a Ukrajinců.

Stávalo se někdy, že studium ukrajinštiny bylo povinné a jak to je v současné době?

2. Jsou-li nějaké odlišnosti mezi ruskou a ukrajinskou pravoslavnou církví? Pokud ano, jaké?

3. Jak se Rusům daří na Ukrajině v současné době a jak to bylo v minulosti?

4. Zažíval(a) jste někdy v životě osobně nebo zažívali Vaši známí a příbuzní jakékoliv projevy diskriminace nebo násilí ze strany Ukrajinců?

Pokud ano, v čem to spočívalo?

5. Mluvíte rusky, ukrajinsky nebo oběma jazyky v závislosti na společníku? Jak bydlení na Ukrajině ovlivnilo využívání ruštiny v běžném životě?

6. Chtěl(a) byste někdy bydlet v Rusku? Proč?

7. Změnila se kulturní stránka Vašeho života kvůli dlouhodobému pobytu na Ukrajině? Pokud ano, jak?

8. Pociťujete nějaké velké rozdíly v ruském a ukrajinském kulturním životě? Pokud ano, v čem konkrétně?

9. Jak je dobře vyvinutá a podpořená státem kulturní sféra?

Seznam literatury

Knižní publikace

  • FURMAN, Dmitrij. Ukrajina a Rusko: společnosti a státy. 1. Moskva: Lidská práva, 1997. ISBN 5-7712-0055-7
  • KUČMA, Leonid. Ukrajina není Rusko. Moskva: Čas, 2003. ISBN ISBN 5-94117-075-0

Odborné články

Online publikace a zdroje

Zdroje použitých obrázků

1)
FURMAN, Dmitrij. Ukrajina a Rusko: společnosti a státy. 1. Moskva: Lidská práva, 1997. ISBN 5-7712-0055-7
2)
SOLCHANYK, ROMAN. Russians in Ukraine: Problems and Prospects: Vol. 22, Cultures and Nations of Central and Eastern Europe [online]. Harvard Ukrainian Research Institute, 1998 [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/220878013/fulltext/E89A760BF8C641C3PQ/1?accountid=26997
3)
KUČMA, Leonid. Ukrajina není Rusko. Moskva: Čas, 2003. ISBN ISBN 5-94117-075-0
4)
FOURNIER, Anna. Mapping Indentities: Russian Resistance to Linguistic Ukrainisation in Central and Eastern Ukraine [online]. Europe-Asie Studies, Vol. 54, No. 3, 2002 [cit. 2016-05-24]. Dostupné v databázi Jstor http://shron.chtyvo.org.ua/Anna_Fournier/Mapping_Identities_Russian_Resistance_to_Linguistic_Ukrainisation_in_Central_and_Eastern_Ukraine__en.pdf
5)
Ukrajina. In: Ukrajina | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/
10) , 18)
LIVINSKÝ, Oleksa, Tradice, zvyky, obyčeje a svátky na Ukrajině, [online], 2012 [cit. 1.června 2016]. Dostupné z: http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/tradice-zvyky-obyceje-a-svatky-na-ukrajine_1/
11)
LIVINSKÝ, Oleksa, Tradiční ukrajinská kuchyně, [online], 2016 [cit. 1.června 2016]. Dostupné z: http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/tradicni-ukrajinska-kuchyne-/
12)
SUNSETSUITS, Jaká je povaha a mentalita lidí na Ukrajině?, [online], [cit. 1.června 2016]. Dostupné z: http://www.sunsetsuits.cz/povaha_lidi_na_ukrajine.html
13)
MOSTÝN, Milan, Ruský charakter - emoce, tvrdost a také houževnatost, [online], 2003 [cit. 1.června 2016]. Dostupné z:http://archiv.ihned.cz/c1-13389630-rusky-charakter-emoce-tvrdost-a-take-houzevnatost
15) , 21)
SKÁLA, Milan. O ukrajinštině: Co možná nevíte. In: O ukrajinštině [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.ukrajinstina.eu/?action=oUkrajinstine
17) , 20)
Ukrajina. In: Ukrajina | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/
19)
Stručná historie Ukrajiny v datech. In: Ukrajinská Iniciativa - ukrajinská diaspora v ČR [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/strucna-historie-ukrajiny-vadatech/
22)
Viktor Janukovyč. In: Viktor Janukovyč - Aktuálně.cz [online]. 2012 [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/viktor-janukovyc/r~i:wiki:3309
23)
HAVELKA, Ladislav. Sankce EU-Rusko: mají smysl? In: Evropa a svět - Sankce EU-Rusko: mají smysl? [online]. 2015 [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9005/26719/clanek/sankce-eu-rusko-maji-smysl
24)
VEEBEL, Viljar a Raul MARKUS. At the Dawn of a New Era of Sanctions: Russian-Ukrainian Crisis and Sanctions [online]. Orbis: A Journal of World Affairs. Elsevier, 2015, 60, 128–139. ISSN 0030-4387 [cit. 2016-05-13]. Dostupné v databázi ScienceDirecthttp:// 2015.infozdroje.czu.cz/science/article/pii/S0030438715000666?
ls2016/rusove_na_ukrajine.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1