Luisa Kopecká, Jana Labuťová, Nicola Fléglová, 2016.

Oblast Pobaltí leží v severovýchodní Evropě, přičemž je zastoupena třemi státy, a to Estonskem, Litvou a Lotyšskem. Estonsko a Lotyšsko sousedí přímo s Ruskem, zatímco Litva sdílí své hranice s ruskou enklávou - Kaliningradskou oblastí. Právě z toho důvodu se v Pobaltí hojně vyskytuje ruská menšina.

Etnická identita Estonců, Litevců a Lotyšů byla až do počátku 20. století popírána. Nezávislost získali až po první světové válce, ovšem s příchodem Sovětského svazu počala i rusifikace obyvatelstva pobaltských států. Toto období můžeme považovat za jednu z příčin pobaltské nevraživosti vůči všemu ruskému. Rusové však v současné době tvoří až polovinu obyvatel, přičemž žijí převážně v hlavních městech. K tomu, aby získali státní občanství, však musí znát místní jazyky - ruština je na úřadech zakázána.

Již od 19. století se Pobaltské státy potýkají s přítomností rusky hovořící menšiny. V této době docházelo k takzvané rusifikaci Pobaltí, ruština byla potvrzena jako jediný možný úřední jazyk. Ruštinou se také vyučovalo na základních a středních školách. Ke konci 19. století tvořila ruská minorita v Estonsku téměř 11% tehdejší estonské společnosti.

Druhá vlna přistěhovalců a zároveň největší příliv Rusů byl po druhé světové válce, kdy se jednalo o nárůst více než dvojnásobný. Důvodem byla především vyšší životní i ekonomická úroveň než ve zbylé části SSSR. V minulosti byli Rusové přijímáni na pozice v různých odvětvích průmyslu, proto se v současnosti ruská menšina soustřeďuje především do hlavních měst. V Rize, hlavním městě Lotyšska, žije přibližně 50% obyvatel příslušníků dané minority. Celkem v Lotyšsku žije cca 1/3 etnických Rusů. V estonském hlavním městě Tallinn je koncentrace ruské menšiny kolem 37% a ve Vilniusu v Litvě asi 14%. Díky nízkému počtu mají také nejsnadnější získání státního občanství. ¹⁾

Cílem práce je nalézt odpověď na výzkumnou otázku:

Čím se vyznačuje etnická identita menšiny Rusů v Pobaltí?

Dále najít odpovědi na výzkumné podotázky:

1. Jaké existují historické souvislosti mezi Ruskem a Pobaltím?
2. Jaké je současné postavení menšiny v Pobaltí v pohledu menšiny samotné a v pohledu majority obyvatelstva a jaké jsou mezi nimi vztahy?
3. Odlišuje se menšina Rusů od majority obyvatel Pobaltí rozdíly ve zvycích, tradicích? Pokud ano, jakým způsobem?
4. Jakým způsobem je možné v Pobaltí získat občanství? Je složité toho dosáhnout?

V této kapitole jsou uvedeny dostupné publikace týkající se menšiny Rusů v Pobaltí.

V rámci projektu The Integration of the European Second Generation (TIES) vypracovali Raivo Vetik a Jelena Helemäe studii na Tallinské univerzitě zaměřenou na druhou generaci Ruského obyvatelstva v Talinnu a Kohtla-Järve ²⁾. Studie poukazuje na konflikty mezi mladší generací Rusů a Estonců právě v těchto dvou městech a zdůrazňuje nezbytnost rozšíření informací do povědomí obyvatel Estonska.

Diplomová práce s názvem Uplatňování ruské soft power v Pobaltí a faktor rusofonních minorit (případová studie Estonska) ³⁾ se především zabývá politikou soft power v Pobaltí. I v případě ruské soft power je možno identifikovat aktéry ruské soft power jako stát, církev, nevládní organizace a jednotlivce.

O tom, jaké vztahy panují mezi Estonci a Rusy se dočteme v časopise Mezinárodní politika v kapitole Estonsko-ruská Rapsodie ⁴⁾. Časopis také uvádí údaje o počtu zde žíjící menšiny Rusů: „Duch minulého svázání ugrofinské populace Estonska se slovanskými Rusy v této zemi zůstal zachován v podobě reziduální národnostní ruské menšiny o počtu 410 000 příslušníků, která se podílí přibližně 28 procenty populace na celkovém počtu obyvatelstva (1999).“

Dalším zdrojem práce je článek od Finroda Felagunda ⁵⁾ s názvem ESTONSKO A LOTYŠSKO: Co chce ruská menšina? z roku 2008, který čtenáře informuje o estonsko-ruských a lotyšsko-ruských dnes již historických vztazích a popisuje je jako vůbec ne dobré. Jako příklad jsou zde uvedeny estonské demonstrace za svobodu, nebo ruské masové demonstrace za chování Sovětského Estonska.

Kniha Xenofobní průvodce Rusové od Vladimíra Iljiče Želvise ⁶⁾ v celku netradičně popisuje Ruskou kulturu. Humornou formou, avšak velmi do hloubky jsou zde popsány rysy ruského národa, jejich charakter, morálka, zvyky, pověry a víry. Vše je bráno s úsměvným nadhledem a hlavně ze všech stran i úhlů. Tato kniha je velmi nápomocná k charakterizaci ruského národa.

Velmi podrobný cestopis tří cestovatelů do Pobaltí, kteří mimo jiné popisují i historické vztahy Pobaltských států s Rusy je článek Toulky - Pobaltí.⁷⁾ V tomto článku je uvedeno, že i přestože se na území států vystřídalo více menšin, nejvíce však historii Pobaltí zasáhli právě útlaky ze strany Ruska. Ve srovnání s jinými dominantními národnostmi v Evropě, kde se její podíl blíží ke 100%, je zde podíl Litevců, Estonců a Lotyšů velmi nízký. Nejčastěji se zde dá domluvit nejlépe ruštinou, podle autora se ale musí dát najevo nepůvod z Ruska. Právě kvůli utlačování původních obyvatel Ruskou menšinou mají místní lidé k čemukoli ruskému odpor.

Dalším zdrojem práce se stala studie z Tartské univerzity „Stability and change in value consensus of ethnic Estonians and Russian-speaking minority“ z roku 2013, jejíž autory jsou Tiia Tulviste, Kenn Konstabel a Peeter Tulviste.⁸⁾ Práce podává informace o změně společenských hodnot mezi etnickými Estonci a rusky mluvící ruštinou, na základě výzkumů, jež proběhli v letech 2004, 2006, 2008 a 2010. Srovnává priority mladší a starší generace a také Estonců a pobaltských Rusů. Mladší generace byla jak mezi Estonci, tak mezi rusky hovořící menšinou pro zlepšení vztahů a pro větší otevřenost mezi etnickými skupinami. Naopak starší generace ve většině případů nechtěla měnit své priority a byla spíše pro uzavřenější společnost vůči menšině. Studie také ukázala velkou citlivost lidí v jednotlivých letech na (interpretaci) dané historické události. V případě stabilních hodnot by mohlo dojít ke zlepšení vztahů a snížení sociálních konfliktů s ruskou menšinou. Zjištěné priority ruské menšiny by také mohli dopomoci k jejich lepšímu zařazení do společnosti.

A pro lepší poznání kultury Pobaltí, tedy především v Estonsku, nám posloužil blog Češky, která více než rok v Estonsku žila. ⁹⁾

V této práci je využíván jak kvalitativní výzkum (především metodou polostandardizovaných rozhovorů) s oporou kvantitativních dat. Kvalitativní výzkum je nenumerický a na rozdíl od kvantitativního odpovídá na otázky menšího počtu respondentů, ovšem více do hloubky. Kvantitativní údaje byly zjištěny z nejrůznějších statistik a literatury pomocí analýzy dokumentů z dostupných knižních i internetových zdrojů. Výhodou této metody je větší dostupnost těchto zdrojů, nevýhodou naopak může být nepřesnost či stáří informací.

Výhoda polostandardizovaného rozhovoru, který se nachází na pomezí obou metod, spočívá v tom, že respondenti mají volnost vyjádření, nejsou limitováni v délce odpovědí a v případě neporozumění jsou kladeny doplňující otázky. V našem případě je nevýhodou delší časová náročnost internetové korespondence oproti osobnímu rozhovoru. Také není možné odezírat mimická gesta, která mnohdy prozradí více, než jakákoliv slova.

Respondenty pro náš výzkum jsme získali na webové stránce.¹⁰⁾ Získali jsme především zástupce žijící v Pobaltských zemích a také několik zástupců Rusů žijících v Estonsku. Nejprve jsme jim položili otázky týkající se naší práce a poté jsme odpovědi jednotlivých respondentů sepsali do souvislých vět a seřadili do kapitol. Pokládané otázky a celé rozhovory naleznete jako přílohu na konci práce. Jako respondenty jsme kontaktovali celkem 9 osob.

Respondenty z majority obyvatel Pobaltí nám byli:

Merili, 21 let z Estonska, Laura, 20 let z Lotyšska, Karmen, 20 let z Estonska a 18-letá Linda z Estonska

Z menšiny Rusů v Pobaltských státech byly získány informace od respondentů:

Darina, 16 let, žije v Estonsku, 17-letý Anton z Estonska a Yuliya, 20 let, také žijící v Estonsku

Zástupkyněmi ruské minority žijící v ČR se staly naše spolužačky - Anna a Xeniya.

První stopy po osídlení dnešního území Estonska jsou přibližně z 8. tisíciletí před naším letopočtem. Osidlování začalo ale až kolem 3. tisíciletí př. n. l., kdy do oblasti Estonska přišli potomci ugrofinských kmenů.¹¹⁾ Předci Litevců a Lotyšů jsou tzv. Baltové, kteří osidlovali Pobaltí od 2. tisíciletí př. n. l.¹²⁾ Jedním z kmenů byli i Latgalové, podle kterých je pojmenováno Lotyšsko.¹³⁾

Již od prvních kmenů byla oblast známá vývozem jantaru, díky čemuž nastal velký rozvoj oblasti. Těžba jantaru přetrvává v oblasti dodnes. ¹⁴⁾ Od 12. století nastal příliv Němců, především kolonistů, kupců a misionářů. Ti přicházeli především kvůli papeži, který chtěl v pohanském Pobaltí rozšířit křesťanství, což se povedlo až roku 1201, kdy bylo v Rize založeno biskupství.

Jih Lotyšska a většina Estonska byla společným státem zvaným Livonsko až do 13. století, kdy se dostali pod nadvládu Německa. Původní obyvatelé byli podrobeni a stali se nevolníky. V Litvě došlo ke sjednocení kmenů až ve 13. století. ¹⁵⁾

Od 12. do poloviny 14. století vlastnil Estonsko dánský král Waldemar II., který jej pak prodává Livonskému řádu. V té době v Litvě vládl kníže Jagello, který později přijal katolictví a spojil se s Polskem, kde se následně stal králem a vládl pod jménem Vladislav II. Jagellonský. Spojenectví Litvy a Polska trvalo dalších 400 let.

Roku 1569 vzniká Lublinská unie a s ní stát Rzeczpospolita – spojení Polska a Litvy. Litevci přejímali polskou kulturu i jazyk až do 16. století, kdy proběhla katolická reformace, která má vliv na náboženské vyznání místních dodnes. S reformacemi byl oslaben i Livonský řád, což dalo šanci okolním státům bojovat o Litevské území. Ruský vládce Ivan IV. Hrozný rozpoutal 25 let trvající Livonskou válku. Kromě již zmíněného Ruska se války účastnila samotná Rzeczpospolita i Švédsko. Oba státy byli úspěšné, ale začali střety obyvatel - katolíků v Polsku a Litvě proti Švédským protestantům. Pod vládou Švédska Pobaltské země vzkvétali - částečně bylo zrušeno nevolnictví, byla přeložena Bible do místních jazyků a v Tartu byla založena univerzita. Na začátku 17. století se odehrála Severská válka, kdy byla většina území pod nadvládou Ruska. Pořád ale převládá vliv německého obyvatelstva, Polsko drží s Litvou a to až do roku 1795.

Další vývoj území ovlivnila první světová válka a zrušení nevolnictví na celém území. Celou Litvu získalo ve válce Německo, ale po podepsání mírových smluv spadla opět pod nadvládu Sovětského svazu. V 19. století také probíhalo národní obrození, jako boj proti probíhající rusifikaci pobaltských obyvatel. Po mírové konferenci v Paříži byla přiznána suverenita všem třem státům, ale Lotyšsko s Estonskem museli dále o úplnou nezávislost a stejná práva bojovat se Sovětských svazem. Až v roce 1929 byla v Estonsku podepsána Tartská smlouva, kde Rusko uznalo jejich hranice a suverenitu. Roku 1940 opět spadá Litva pod nadvládu Sovětského svazu, později i ostatní země. Mezi lety 1945 - 1949 probíhali čistky mezi obyvateli pobaltských zemí, kdy bylo zabito či deportováno asi 60. 000 Estonců, 175. 000 Lotyšů a cca 250. 000 Litevců. Do roku 1989 například počet Lotyšů klesl o 50%. Ruský jazyk se stal komunikačním prostředkem hlavně v průmyslu a obchodu, což souviselo s kontrolovanou kolonizací ze strany Sovětského svazu při industrializaci. ¹⁶⁾ Nejvíce pracovních sil přicházelo právě z Ruska, Ukrajiny a Běloruska.

Od roku 1988 probíhalo opět velké národní cítění, kdy je například v Litvě založeno obrozenecké hnutí Sajüdis s více než 500.000 členy. V Estonsku zase probíhali tzv. „Zpívající revoluce“, kdy se při shromáždění zpívali dříve zakázané národní písně. Již v roce 1972 se v litevském Kaunasu na protest proti režimu upálil devatenáctiletý student R. Kalanta. V únoru 1989 byl poprvé v Litvě oficiálně slaven Den nezávislosti. V srpnu pak na dva miliony lidí vytvořilo přes 650 km dlouhý živý řetěz mezi Vilniusem a Tallinnnem na protest proti 50. výročí Paktu Ribbetrop-Molotov. Na základě těchto událostí jako první vyhlašuje nezávislost na Sovětském svazu Litva a to v roce 1990, kdy vzniká republika jak ji známe dnes. Špatná ekonomická situace způsobila nutnost zavedení přídělu potravin. V srpnu roku 1991 znovu přijímá nezávislost všech tří pobaltských zemí OSN a jejich suverenitu je nuceno přijmout i Rusko. Litva, Estonsko i Lotyšsko se snažili, o co nejrychlejší přijetí do NATO, kvůli ochraně před Sovětským svazem. Podařilo se jim to v roce 2004, kdy byli současně přijati i do Evropské unie. Dnes patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjejícím státům v Evropě.

^{17) 18) 19) 20)}

Etnicky jsou si blízcí Litevci a Lotyši, mají podobný především jazyk. Estonštinu řadíme mezi uralské jazyky, zatímco litevština s lotyštinou jsou jazyky indoevropské. Dalšími jazyky oblasti jsou ruština a vymírají čí baltofinské jazyky, například livonština. Historicky (bereme-li posledních 800 let) jsou si však Lotyši bližší s Estonci, jelikož zatímco Litva byla velkým a mocným státem, tzv. Livonsko bylo od 13. do 20. století pod cizí nadvládou. ²¹⁾

Jak již bylo řečeno, největší příliv ruských obyvatel do Pobaltí nastal po druhé světové válce, hlavně kvůli pracovním příležitostem a vidině lepšího života. Počet Rusů v Lotyšsku byl v roce 2011 556 422, což je 26,9% obyvatelstva. ²²⁾. V Estonsku žilo v roce 2011 z celého obyvatelstva 25% Rusů, což je 323 tisíc osob. ²³⁾ V témže roce žilo v Litvě 176 913 Rusů, což je 5,8% z celkového obyvatelstva Litvy. ²⁴⁾

Od roku 1991 se počet obyvatel Litvy snížil o 600 tisíc, což bylo způsobeno reemigrací příslušníků ruské menšiny zpět do Ruska, nízkou porodností a také vysokou ekonomickou migrací Litevců. Od vstupu do EU z Litvy odešlo kolem 300 tisíc obyvatel, kdy odcházeli hlavně mladí lidé z oblasti IT a zdravotnictví, mířící do Velké Británie a Irska a v současnosti hlavně do Norska. ²⁵⁾

Podobné tendence vidíme i v Lotyšsku, kdy jde také o masovou migraci a pokles přirozeného přírůstku obyvatel. Například mezi lety 2013 a 2014 opustilo zemi kolem 22 tisíc lidí. Nejvíce se lidé stěhují z velkých měst a také z vesnic - kolem 500 je jich téměř bez obyvatel a bez obyvatelných domů. ²⁶⁾

Počet příslušníků menšiny v jednotlivých zemích:

Estonsko: ²⁷⁾

Počet obyvatel (2015): 1 313 271

Z toho tvoří:

• 69,1% Estonci
• 25,3% Rusové
• 5% ostatní národnosti

Náboženské složení:

• 72,2% bez vyznání
• 13,6% lutheráni
• 12,8% ortodoxní křesťané

Litva: ²⁸⁾

Počet obyvatel (2015): 2 921 920

Etnická struktura (2011):

• 84,2% Litevci
• 6,6% Poláci
• 5,8% Rusové
• 1,2% Bělorusové

Oproti roku 2011 se počet Rusů snížil z 6,3% a počet Litevců naopak zvýšil z 83,4%. Složení obyvatel Litvy je tedy dlouhodobě stabilní. V roce 2011 uvedlo při sčítání lidu 99,4% obyvatel jeden mateřský jazyk z toho 85,4% uvedlo právě litevštinu. Dva mateřské jazyky uvedlo pouze 0,6% obyvatel, nejčastěji šlo o kombinaci litevštiny a ruštiny nebo polštiny. Můžeme zde vidět také největší počet věřících obyvatel v Pobaltských republikách.

Náboženské složení:

• 77,3% katolíci
• 6,1% bez vyznání
• 4,1% ortodoxní křesťané

Lotyšsko: ²⁹⁾

Počet obyvatel (2015): 1 983 300

Z toho tvoří (2015):

• 59,3% Lotyši
• 27,5% Rusové
• 3,5% Bělorusové
• 2,4% Ukrajinci
• 2,3% Poláci
• 1,3% Litevci
• 2,9% ostatní

Náboženské složení:

• 35% bez vyznání
• 24% luteráni
• 18% katolíci (region Latgale)
• 15% ortodoxní křesťané

V minulosti byla ze strany obyvatel Pobaltí velká nesnášenlivost Rusů, hlavně kvůli násilné rusifikaci. V současné době se situace lepší i přesto se najdou odpůrci ruské menšiny, jde především o zástupce starší generace. Vztahy mezi minoritou Rusů v Pobaltí a majoritou jsou podle výpovědí většiny respondentů z řad majority i minority velmi dobré. Konflikty nastávaly spíše v minulých letech. Hlavní příčinou konfliktu je nejčastěji jazyk. Jedna z respondentek dokonce zaslechla, že se lidem nemluvícím estonsky, v nouzi nedostalo řádné lékařské pomoci, ale osobní zkušenost nemá. Rusové jsou zařazeni do společnosti stejným způsobem, jako je to u Estonců, Litevců či Lotyšů. Chodí spolu do školy, běžně se vídají. V zemích nejsou výjimkou ani ruské bary či restaurace. O zlepšení situace se snažila pomocí výzkumu studie Tartské univerzity. ³⁰⁾ Autoři zde srovnávají výsledky výzkumů ze čtyř období a porovnávají nejdůležitější hodnoty života pro Estonce a ruskou minoritu v Estonsku. Účastníci mohli vybírat celkem z 21 věcí, například shoda s okolím, tradice, hédonismus, úspěch, moc, bezpečí či osobní růst. Zástupci z Lotyšska na nejvyšších příčkách často umisťovali motivaci, shovívavost a všestrannost. Naopak zástupci ruské menšiny nejvýše hodnotily moc a úspěch.

Současnou situaci a vztah pobaltských občanů k ruské menšině popisuje Martin Müller ve svém článku z roku 2015. ³¹⁾

Ve všech třech pobaltských státech Rusko pouští do místní televize svou propagandu. Vlády tedy zavádí zákazy vysílání a pokuty. Kvůli aktuální situaci na Krymu na Ukrajině se místní obyvatelé bojí, že by vliv Ruska mohl zase zesílit. Například ruská vlajková televizní stanice Vremja vysílala hodinovou emotivní reportáž o bojích na Ukrajině. Pořad shlédlo přes milion rusky mluvících pobaltských občanů. Komentátor televize Vremja mimo jiné zmínil, že ukrajinská vláda vymývá občanům mozky podobně jako režim v Severní Koree. Ve většině případů jde o zobrazování vybombardovaných oblastí. Největší vinu na tom podle Rusů má vláda ukrajinského prezidenta. Ve stejném čase běžela na litevské státní televizní stanici pouze pěti minutová reportáž o uzavřeném příměří. Součástí reportáže byli komentáře Vladimíra Putina a Angely Merkelové.

Moskva také dlouhodobě kritizuje situaci s ruskou menšinou v Pobaltí. Příslušníci menšiny jsou zde totiž tzv. „občany druhé kategorie“. Vlastní pas, se kterým mohou cestovat, ale už ne třeba volit. Vlády pobaltských států se tak bojí, že ruský prezident Putin využije napětí mezi obyvateli, jako to udělal na Ukrajině. Estonský ministr zahraničí řekl, že Rusko zvyšuje propagandu politické a vojenské aktivity ruské vlády. Jsou proto zaváděny anti-proruská opatření. Například Litva zakázala vysílání ruského televizního kanálu NTV Mir na 3 měsíce, kvůli odvysílání zkresleného filmu o pobaltské revoluci, která se odehrála roku 1991. Také Lotyšsko pokutovalo stanici PBK, kvůli vysokému množství zpráv z ruských médií na úkor místních. PBK je v Pobaltí velmi oblíbená, jelikož vysílá i ruskou zábavnou a dramatickou tvorbu. V průzkumu se ukázalo, že 41% příslušníků ruské menšiny v Pobaltí se nepřiklání na žádnou stranu rusko-ukrajinského konfliktu, 58% příslušníků menšiny také uvedlo, že jsou hrdými obyvateli Lotyšska.

Všichni respondenti se přiklánějí k názoru, že současná situace v Pobaltí je o mnoho lepší, než tomu bylo například před 20 lety a neustále se zlepšuje. Odpovědi nám ale poskytli pouze zástupci mladé generace, nejčastěji kolem 20 let. Je tedy možné, že starší generace mají jiný názor. Jedna respondentka uvedla událost z roku 2007 nazvanou Bronzová noc. Šlo o masovou demonstraci estonských Rusů proti přesunutí bronzové sochy vojáka v Tallinnu, který představuje památník z 2. světové války. Socha též symbolizuje výhru sovětů nad nacistickým Německem, a také nárok na rovná práva Rusů v Estonsku. Masové protesty a nepokoje spojené s rabováním trvali dvě noci. Jeden muž zemřel a několik stovek lidí bylo zraněno. Policie zatkla na tisíc protestantů. ³²⁾ S tím uvedla, že o rok později na vyjádření úcty pokládali Estonci růže na prahy svých rusky-mluvících sousedů. Což nám ukazuje vřelé vztahy s ruskou menšinou. Zástupce minority, Anton, z Estonska nám také prozradil, že se zde nachází skupina lidí, kteří jsou silně proti ruské menšině. Přirovnal je k americkým „rednecks“, v Estonsku je nazývají „быдло“= bydlo (v ČR bychom řekli něco jako burani).

Jiná respondentka také uvedla, že nyní jsou spory s menšinou upozaděny přílivem uprchlíků ze Sýrie, jako je tomu i v jiných evropských státech.

Pobaltské národy nespojuje pouze geografická poloha a společná historie, ale především silné vlastenectví. I přes malé velikosti zemí, mají všechny silnou nacionální identitu a jsou nuceni ji každodenně důrazně potvrzovat. Jednotlivé země se liší také náboženstvím a způsobem života. Litva je spíše katolická a spíše venkovská, zpomalená. Naopak více luteránské Lotyšsko je zabydlené spíše ve velkých městech. ³³⁾ Estonci sami sebe považují spíše za severskou zemi a jsou jim bližší jak jazykově, tak kulturně Švédové či Finové. Říkají o sobě, že jsou klidní a opatrní, také pracovití a nedávají tolik najevo své emoce. Naopak Lotyši a Litevci jsou podobní spíše Rusům, jsou více temperamentní. ³⁴⁾ Estonsko je celkově velmi kulturně založenou zemí, najdeme zde mnoho divadel, muzeí i galerií. Po celé zemi se v průběhu roku konají nejrůznější kulturní akce. Zajímavostí by mohla být oblíbenost vodních sportů, například jízda na kánoi či jachting, díky přístupu k moři. ³⁵⁾ Celkem nově bylo v Tallinnu také otevřeno Muzeum ruské historie, což určitě přispívá ke zlepšení vztahů k ruské minoritě. ³⁶⁾ V muzeu umění také probíhá výstava ruských umělců, kteří tvořili v pobaltských zemích. ³⁷⁾ Litevci jsou hodně realističtí a mají stejně jako ostatní Pobaltské národy, velké národní sebevědomí. Nedá se říci jeden jejich povahový rys, ale například v době krize jsou velmi šetřivý a přemýšlí nad tím, co je v jejich životě opravdu důležité. Nemají rádi, když jsou srovnáváni s Lotyši či Estonci a už vůbec ne s Rusy. S těmi si mnohem více rozumíme právě my, Češi, protože jsme také ze slovanských kmenů. ³⁸⁾ Litevci dávají velký důraz na svůj jazyk, tradice i kulturu. Často se pořádají různé trhy s tradičními výrobky a jídlem. V září například probíhá Gediminasův festival, kdy se ozdobí celá města, břehy řek jsou pokryty svíčkami a po řece plují různá plavidla. Během roku se pořádají i další taneční, hudební či historické festivaly. ³⁹⁾ Zajímavým litevským svátkem je také tzv. Užgavėnės, který se koná na popelavou středu před Velikonocemi. Probíhá podobně jako masopust v ČR, typické jsou výrazné masky, které chodí v průvodu městem. ⁴⁰⁾

Svátky

Z hlediska svátků jsou pobaltské tradice podobné ve všech třech zemích, a proto se zaměříme hlavně na Estonsko. Dále se budeme zabývat, jak vypadají svátky a tradice v Rusku, a které z nich slaví i pobaltští Rusové.

Vánoce v Estonsku:

Mezi estonské vánoční tradice patří například tzv. Päkapikk (něco jako malý trpaslík). Ten každý den od začátku prosince až do Štědrého dne, nechává dětem malý dáreček na okenním parapetu – ale pouze pokud předchozí den nezlobily. Je to podobné jako u nás čokoládový adventní kalendář. Oproti našim tradicím, ale Estonci nepečou cukroví, mají pouze perník. Jinak mají Štědrý večer shodně 24. prosince, kdy mají slavnostní večeři a rozdávají se dárky, které dětem nosí vánoční děda Jöuluvan. Aby si dárek zasloužili, musí předtím říct nějakou básničku či písničku, ale to se nedodržuje ve všech rodinách. Také mají vánoční stromeček, světýlka na domech a i velký osvětlený strom v centru města. Co se týče štědrovečerního menu, tak Estonci podávají brambory s kyselým zelím a pečeným vepřovým masem. Také mají něco jako jitrnici, která se podává s brusinkovou omáčkou nebo sulc. A hlavně pro celé Pobaltí je typický chléb, který tady jedí téměř ke všemu. Takže stejně jako v ČR, o Vánocích mají opravdu mnoho jídla.

Jak nám uvedla respondentka z Estonska, také jsou typické tzv. Fastelavn, něco jako koblihy plněné krémem.

⁴¹⁾

Ruské Vánoce:

Oslavy Vánoc v Rusku se těm pobaltským i našim dost podobají - liší se pouze datum. Štědrý den slaví až 7. ledna podle gregoriánského kalendáře. Stejně jako my zdobí vánoční stromeček, avšak až na Nový rok. Často také chodí na mši do kostela. Stejně jako u nás, se v průběhu vánočních svátků, podávají různé chlebíčky. Ke štědrovečerní večeři se sejde celá rodina, nejčastěji se podávají typické saláty - bramborový salát s olivami nebo sleďový salát zvaný Silké pataluose. Další chody se liší dle rodiny. V období před Vánoci chodí dětem tzv. elfové a nosí jim malé dárečky po celý měsíc. V některých rodinách se také někdo převlékne za dědu Mráze, který nosí dětem velké dárky přímo na Štědrý den.

Silké pataluose ⁴²⁾

Den nezávislosti:

V Estonsku se slaví 24. února. Probíhají různé průvody městy a jsou pronášeny proslovy. Skoro každý dům má také vyvěšenu státní vlajku, která je často i na autobusech. Podobně probíhá i Den obnovení nezávislosti, který se slaví 20. srpna.

Mluvili jsme pouze se zástupci mladší generace, kteří tento svátek buď neslaví nebo se jdou podívat na průvod, případně jej sledují v televizi. Jde spíše o volný den, kdy se nechodí do školy ani do zaměstnání. Je i ruský Den nezávislosti, ale ten pobaltští Rusové neslaví.

Velikonoce:

Velikonoce často začínají průvody v maskách na masopustní úterý, tzv. Vastlapäev. V průběhu celého masopustu probíhají různé vepřové hostiny a tancovačky. Na popeleční středu se v Estonsku jí nejčastěji fazolová nebo hrachová polévka. Podává se také speciální chléb zvaný Vastlakuklid, který se dá přirovnat spíše ke sladkým buchtám plněným krémem, často je podáván s brusinkovou marmeládou (podobné těm vánočním). Také se konají závody na saních, vítězí ten, kdo dojede nejdál. Většina Estonců je ale bez vyznání a tak pro ně Velikonoce představují spíše volný pátek a tedy prodloužený víkend.

V Rusku o Velikonocích hodně lidí chodí do kostela a navštěvují své rodinné příbuzné. Barví vajíčka a vzájemně si je předávají. Také hrají hru, kdy proti sobě sedí dva lidé a hází po sobě vajíčka - komu se rozbije, ten prohrál. Ve většině rodin se pečou tzv. kulichi - sladký velikonoční chlebíček.

Velikonoční kulichi ⁴³⁾

Festival tance a zpěvu: (Laulu ja tantsupidu)

Tady nejde úplně o tradiční svátek, ale myslím, že v Estonsku jde o velkou událost, které se zúčastňuje hodně lidí. Festival se koná každých 5 let a jde o připomenutí „Zpívající revoluce“, která proběhla v roce 1988. Je to vlastně soutěž nejlepších tanečníků a zpěváků z celého Estonska, každý region vysílá své zástupce. ⁴⁴⁾

Laulu ja tantsupidu ⁴⁵⁾

Někteří Rusové v Pobaltí slaví také ruský svátek - Den vítězství. Ten oslavuje vítězství Ruska ve druhé světové válce a připadá na 9. května. V Rusku probíhají průvody, kterým se říká „Nesmrtelný pluk“. Lidé nosí květiny a fotky zesnulých příbuzných k památníkům padlých vojáků. V Pobaltí probíhá, ale spíše vzpomínáním na padlé příbuzné a vyvěšováním ruských vlajek.

Kultura a tradice

Co se týče kultury, všichni respondenti uvádějí, že je to dost osobní. Jeden z respondentů ale uvedl, že Estonci jsou jaksi pokročilejší a modernější v módních trendech. Jsou podobní Švédům a Finům, ale mají méně peněz, oproti tomu Rusové více uznávají kulturu ze SSSR, což je drží trochu dál od evropských moderních módních trendů a stylů. Slavení svátků u ruských obyvatel Pobaltí je velmi individuální, záleží na jejich náboženském vyznání i samotné rodinné tradici. Například Vánoce, pokud nejsou věřící a v rodině nejsou malé děti, již moc neslaví; pokud jsou pravoslavně věřící, slaví Vánoce až 7. ledna, tak jako v Rusku. Většina ale slaví klasické Vánoce s pobaltskými i ruskými tradicemi. V rodinách našich ruských respondentů neslaví žádné náboženské svátky, ale v rodinách jejich známých slaví ortodoxní verze svátků, protože žijí v ruské komunitě. Pokud se bavíme o tradicích a svátcích, tak to opravdu záleží na každém jednotlivci. Občas se respondenti účastní nějakých tradičních činností z obou kultur a nemohou říct, které mají raději. V Estonsku se například slaví Den nezávislosti, ale pro Rusy to moc neznamená a většina průvod nesleduje. Dalšími pro Estonce velmi významnými svátky jsou Den znovu-nezávislosti (20. srpna), Den vítězství (23. června) a Letní slunovrat (24. června). Tyto svátky podle jedné z našich respondentek slaví jen málo Rusů a jen málo Rusů se účastní estonských Zpívajících festivalů a dalších místních akcí. Naopak co se týče velikonoc, ty v Estonsku slaví spíše Rusové. Vánoce mají ale až 6. února, oproti estonskému obyvatelstvu, které je mají jako oslavu zimního slunovratu (24. prosince).

Tradiční pobaltské kroje při oslavách letního slunovratu.

Celkem dobré porovnání kultur nám poskytla respondentka Linda: ,,Myslím si, že hlavně právě náboženství odlišuje naši kulturu od té ruské. Jakýmsi faktorem v rozdílu kultur může být také to, že Estonci nikdy nebyli velký národem, tedy národem, který by se nějak hodně prosadil v Evropě. Například tento rozdíl vidíme v lidových písních – zatímco ruské vlastenecké písně oslavují hrdinství ve válkách a dobyté území, Estonské lidové písně oslavují naši zem, kde jsme vždy žili a že bychom pro ni tisíckrát zemřeli, ale také zároveň přemýšlí o důvodech, proč v naší zemi pořád žijeme.‘‘

Poté, co Pobaltské republiky získali znovu nezávislost v roce 1991, byl zaveden zákon o občanství, který souvisí se zásadou Ius Sanguinis ⁴⁶⁾, kdy může občanství získat pouze ten, kdo byl občanem do roku 1940 a jejich potomci. Dalším způsobem je tzv. naturalizace ⁴⁷⁾, což se týká osob, jež se v daném státě nenarodily. ⁴⁸⁾ Mít dvojí občanství není dovoleno, pokud nejde o narozené v daném státě. Někteří příslušníci menšiny občanství nechtějí kvůli vycestování za příbuznými do Ruska, kdy by v případě litevského, estonského nebo lotyšského občanství potřebovali vízum pro vstup na území Ruska. ⁴⁹⁾

Podmínka získávání občanství Rusů je v Pobaltí podmíněna jazykovým testem, který musí složit na úrovni B2. Zástupci majority tvrdí, že test není nijak extrémně těžký, a že ho zvládne kdokoli, kdo se připravuje. Tuto tezi potvrzují i zástupci minority. Přesto je v Pobaltí spousta lidí s tzv. „šedým pasem“.⁵⁰⁾ Jedná se především o starší obyvatelstvo, které se jazyk učit nechce a občanství nemá zájem. Názory respondentů se rozcházejí v problematice náhledu na Rusy, co neumí estonsky / lotyšsky / litevsky. Část respondentů tvrdí, že je na takové Rusy nahlíženo jinak, skoro až skrz prsty. Druhá část respondentů je toho názoru, že pobaltské jazyky nejsou až tolik potřeba a Rusové se všude domluví pouze ruštinou a to si myslí i Rusové. Všichni respondenti ale uvádí, že znalost jazyka dané země je lepší při hledání pracovní pozice. Jedna z respondentek dokonce uvádí, že jazykové kurzy jsou zdarma. V Estonsku a Lotyšsku jsou i některé státní školy, kde je možnost studovat v ruském jazyce. Dále je v Pobaltí hodně ruských rádiových stanic, což podle jedné z našich respondentek může vyvolat menší napětí, protože více na východ jsou upřednostňována ruská média, která bývají více prorusky smýšlející. Ruština se v Pobaltí objevuje na jídelních lístcích, nápisy jsou většinou také dvojjazyčně a dokonce existují i televizní kanály, které jsou vysílány pouze v ruštině. Naopak dopravní značky v Estonsku jsou pouze v estonštině.

Cílem naší práce a výzkumu bylo zjistit, čím se vymezuje etnická identita menšiny Rusů žijící v Pobaltí, jaké mají vztahy s místními, jak se asimilují a jaké mají tradice - či se liší nebo shodují s těmi ruskými či spíše pobaltskými. V současnosti tvoří menšina téměř čtvrtinu obyvatel, nejvíce v Estonsku a Lotyšsku. Největším problémem je získání občanství a menší nevraživost, hlavně u straší generace. Celkem se nám podařilo získat 9 respondentů, příslušníci minority byli občany Estonska a všichni námi oslovení byli z mladé generace, převážně ze středních a vysokých škol.

Z výzkumu vyplynulo, že etnická identita Rusů v Pobaltí je především vymezena jazykem. Většina této minority v Litvě, Lotyšsku i Estonsku tamní jazyk neumí, a tudíž nemá ani občanství příslušného státu. Získat občanství ale není složité. Podle výpovědí respondentů stačí uchazečům znát jazyk v daném státě nejméně na úrovni B1. Problém získávání občanství tkví většinou v tom, že Rusové o občanství v zemi nemají zájem a bojí se nutnosti víza pro vstup na území Ruska. Mladší generace je ale již plně začleněna do společnosti pobaltských zemí a uznává místní kulturu i tradice.

Dalším vymezením je společná historie v Sovětském svazu, kdy největší počet ruských přistěhovalců přišel do pobaltských zemí po druhé světové válce. Naopak nastal odsun občanů Pobaltí na Sibiř. Od té doby probíhala silná rusifikace obyvatelstva a tím vznikla nesnášenlivost místních vůči ruské menšině. Dalším mezníkem byla Bronzová noc a masové protesty Rusů. V současnosti už není situace tak vyhraněná a většina i menšina spolu vycházejí dobře. U všech zemí dochází k silnému národnímu cítění a vymezování se vůči Rusku, ale i tak je zde velká snaha o sjednocení obyvatel - například otevřením Muzea ruské historie.

Celkově jsou vztahy mezi majoritou i minoritou dobré, je to mu hlavně díky více rozšířenému povědomí o této problematice. Mladá generace už příslušníky ruské minority příliš nerozlišuje, vyrůstá s nimi od mateřské školy a většina z nich umí i rusky. Mohou se ale objevit případy, kdy kvůli neznalosti jazyka dochází ke špatnému zacházení s jedincem, který patří k minoritě. Místní majorita se také bojí vlivu ruských medií, aby nedošlo k opětnému připojení k Rusku, jako tomu bylo nedávno v situaci oblasti Krymu na Ukrajině. Čím blíže Rusku, tím více rádií a televizních programů běží v ruštině a blíží se propagandě Ruského státu. Od získání nezávislosti tak všechny pobaltské země usilovali o vstup do NATO i OSN, pro případnou ochranu. Naši respondenti, kteří všichni spadají do mladé generace, ale zastávají názor, že v Rusku by žít nechtěli a připojení u nich tak určitě nepřipadá v úvahu. Jsou hrdými obyvateli své země v Pobaltí, ať už jde o Litvu, Lotyšsko či Estonsko. Jak zástupci majority, tak i minority zmínili, že postavení menšiny se hodně zlepšuje a počet obyvatel bez občanství ubývá.

I přes společnou historii je zde značný rozdíl v náboženském vyznání - u některých příslušníků minority může být vliv pravoslaví. Oslavy svátků a různé tradice jsou opravdu osobní záležitostí. Většina našich respondentů uvedla, že v jejich rodinách neslaví žádné náboženské svátky a spíše je slaví jejich známí z ruských komunit. Vánoce většinou ale slaví 24. prosince stejně jako zbytek Pobaltí, pouze pokud je v rodině ortodoxní vyznání, slaví je až 7. ledna. Rusové zde slaví hlavně Velikonoce, naopak typicky estonské svátky jako je například Den nezávislosti, které jsou v Estonsku populární, Ruskou menšinu moc nezajímají. Naopak u Rusů je více oslavován Den vítězství, kdy padl nacionalismus. Pro Pobaltské obyvatele je to ale spíše období smutku, jelikož mnoho z nich bylo posláno na Sibiř, začala rusifikace a celkový rozvoj jejich zemí se zastavil až do té doby, než znovu získali nezávislost. U ruské menšiny je tedy kombinace tradic a svátků ruských i pobaltských, přiklánějí se ale spíše k pobaltské tradici, rádi navštěvují místní slavnosti a festivaly. Minorita Rusů se tedy cítí být spíše obyvateli Pobaltí, než Rusy.

Celé rozhovory s respondenty:

rusove_v_pobalti_respondenti.docx

Biografie:

FELAGUND, F. Estonsko a Lotyšsko: Co chce ruská menšina? [online]. 14.12.2008 [cit. 2016-3-08]. Dostupný z WWW: http://www.nekorektne.com/2008/11/estonsko-lotysko-co-chce-rusk-menina.html

KOŠŤÁL, Vratislav. Estonsko-ruská rapsodie. Mezinárodní politika, roč. 26, č. 1 (2002), s. 27-29.

MICKOVÁ, Marie. Uplatňování ruské soft power v Pobaltí a faktor rusofonních minorit (případová studie Estonska) [online]. Brno, 2016 [cit. 2016-04-01]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Petra Kuchyňková Dostupné z: http://is.muni.cz/th/363940/fss_m/

MÜLLER, Martin. Pobaltí děsí ruská propaganda. Vlády zakazují a pokutují televizní kanály. Lidovky [online]. 2015 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/pobalti-desi-ruska-propaganda-vlady-zakazuji-a-pokutuji-televizni-kanaly-1ra-/zpravy-svet.aspx?c=A150215_155908_ln_zahranici_mmu

ŠVEC, Luboš. Dějiny Pobaltských zemí. Praha: Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-154-9.

TULVISTE, Tiila a Kenn KONSTABEL. Stability and change in value consensus of ethnic Estonians and Russian-speaking minority [online]. Tart, Estonia, 2013 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: databáze Science Direct. University of Tartu.

VETIK, Raivo a Jelena HELEMÄE. The Russian Second Generation in Tallinn and Kohtla-Järve: The TIES Study in Estonia [online]. Amsterdam university press, 2011 [cit. 2016-04-10]. ISBN 978-90-8964-250-9.

ŽELVIS, Vladimír Iljič. Xenofobní průvodce Rusové. 1. Nakladatelství XYZ s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-203-7.

Internetové zdroje:

Baltské státy. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Baltsk%C3%A9_st%C3%A1ty

Bread, cakes and ale [online]. Daniel Etherington, 2015 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: https://breadcakesandale.wordpress.com/2015/02/17/shrove-tuesday-scandinavian-cardamom-buns-fastelavnsbolle-or-semlor/

Census 2011. In: Official Statistics Portal [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://osp.stat.gov.lt/en/2011-m.-surasymas

DORAZÍN, Martin. Jací jsou Litevci a jakou o sobě mají představu? In: Rozhlas [online]. Český rozhlas, 2009 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/evropskaunie/publicistika/_zprava/586475

Dressed herring. In: 123rf.com [online]. 123RF, 2016 [cit. 2016-07-08]. Dostupné z: http://www.123rf.com/stock-photo/dressed_herring.html

Experience from Estonia [online]. Blogger.com, 2014 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://haschra.blogspot.cz/

Historie Pobaltí. CK Mundo [online]. Hradec Králové: CK Mundo [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/pobalti/historie

Jací jsou lidé žijící v Pobaltí? In: Rozhlas [online]. Český rozhlas, 2008 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/513763

Kulich Recipe. In: Great british chefs [online]. 2016 [cit. 2016-07-08]. Dostupné z: http://www.greatbritishchefs.com/recipes/kulich-easter-bread-recipe

Litva.sk: Kultura [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://litva.sk/kultura/

Lotyšsko: Oficiální název státu. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. CzechTrade, 2016 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/lotyssko/index.html

New Party wants Russian museum. Baltic Times [online]. Tallinn: Baltic Times, 2000 [cit. 2016-07-08]. Dostupné z: http://www.baltictimes.com/news/articles/500/

OkeM: Estonsko [online]. 2014 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://www.okem.cz/estonsko-estonska-republika/

Odcestovat: Kultura v Litvě [online]. 2012 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://odcestovat.cz/destinace/evropa/litva/kultura/

On key provisional results of Population and Housing Census 2011. Centrālā statistikas pārvalde [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.csb.gov.lv/en/notikumi/key-provisional-results-population-and-housing-census-2011-33306.html

Ruské menšiny v Pobaltí: Současná situace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A9_men%C5%A1iny_v_Pobalt%C3%AD

Tasuta TV: Laulu-ja Tantsupidu [online]. Estonsko: Tasuta TV [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://tasutatv.ee/laulu-ja-tantsupidu-aja-puudutus-puudutuse-aeg-hd-kvaliteedis/

Toulky - Pobaltí. Pobaltí 15. - 28. 6. 2010 Litva, Lotyšsko, Estonsko. [online]. 28. 6. 2010 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: <http://www.alena.ilcik.cz/1008-pobalti.php>

Undiscovered masterpieces russian art from the collections of the baltic countries. Kumu [online]. Tallinn, 2012 [cit. 2016-07-08]. Dostupné z: http://kumu.ekm.ee/en/syndmus/undiscovered-masterpieces-russian-art-from-the-collections-of-the-baltic-countries/

VAVROUŠKA, Petr. Mají Estonci blíže spíše k ruské povaze nebo se považují za chladné Seveřany? In: Rozhlas [online]. Český rozhlas, 2009 [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/evropskaunie/publicistika/_zprava/587137

Composition of the population. Estonica [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.estonica.org/en/Society/Population/Composition_of_the_population

Počet shlédnutí: 233