obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2016:samove_v_rusku

Zachování kultury Sámů v Rusku

Aleksandra Kolbina, Dariya Vorobyeva. Zachování kultury Sámů v Rusku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2016. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2016:samove_v_rusku

Úvod a cíl práce

Obrázek č. 1: Laponka se sobem

Kultura Sámů existuje již více než 5000 let. Jejich osady jsou rozptýleny v severní části kontinentu Eurasie v několika zemích. Sámové přežili pronásledování a utiskování ze strany států ve kterých žili, přesto někteří dosud žijí v tradičních domech i v současnosti. Nosí barevné oblečení, chovají soby a šamanismus pro ně zůstává náboženstvím i medicínou. O mnohých Sámech stále můžeme říci, že dodnes žijí v jakési jednotě s přírodou. 1)

V každé kultuře je důležité zachování tradic a jazyka, aby nedošlo ke ztrátě jejich kulturní identity, ovšem každý rok se to stává těžší. Kultury jsou vzájemně propojeny a moderní technologie, které se objevují ve všech částech světa, mění každodennost značné části obyvatel včetně Sámů.

Cílem naší práce bude odpovědět na otázku, Jakým způsobem Sámové na poloostrově Kola uchovávají svojí kulturu?

Také odpovíme na následující výzkumné otázky:

  • Jak vypadá sámská kultura na poloostrově Kola?
  • Jaké tradice doposud existují v rodinách Sámů? Jsou-li nějaké rozdíly v dodržovaní tradic ohledně předchozích let?
  • Nakolik je mládež ochotna zachovat tradice Sámů?
  • Zůstávají-li v původních krajích v komunitě Sámů mladí lidé?
  • Podporuje-li vláda Sámy v Rusku?

Literární rešerše

O původu Sámů velice podrobně vypráví Roberto Bosi ve své knize „Laplanci. Lovci severních jelenů“. Bosi dopodrobna rozebírá různé verze o původu Sámů, jejich tradice, tradiční oděvy, bydlení nebo stravovaní. Mimo jiné zde popisuje kult medvědů, rituál jejich zabití a také představy Sámů o tom, že jejich národ pochází právě z medvědů. Bosi podává podrobný obraz o Laponcích z prehistorických dob. Ve svém díle vychází z rozborů hlášení archeologických expedic, z porovnávání početných vědeckých teorií a seznamu různých verzí etnologů. 2)

O folklóru ruských Sámů píše doktorka věd o umění Irina Gornaja ve své práci „Obrazy Laponska a sámský folklór ve vokálním díle hudebních skladatelů Finska“. Gornaja dává příklady laponských písní, ve kterých hudební skladatelé popisují přírodu severu, tradice a zvyky Sámů. Také jsou uvedeny nejčastější motivy v písních. První poetický motiv souvisí s tragickým vjemem pomíjivosti života, bytí v samotě. Druhý motiv povídá o překonaní smutku a dosažení radosti života. Gornaja píše také o nejčastějším typu hudby finských Sámů joiku, se kterým je možné se setkat i v tvorbě ruských Sámů. 3)

Tradice a kulturu Sámů popisuje Maja Novik v článku „Laponci - neodhalené tajemství Evropy“ na internetové stránce o kultuře v Rusku „Ruskaja semerka“. Novik píše o Laponcích v Rusku. Laponci osídlili celý poloostrov Kola, ovšem již před revolucí v Rusku v roce 1917 se jejich počet začal snižovat. Podle sčítání lidu z roku 2010 žije v Rusku 1771 Laponců. Pouze 13% z nich se živí rybolovem nebo lovem a chovem sobů. Také zde píše o tom, že Sámové ve městě Lovozero by se rádi věnovali turismu, což by přineslo potřebné finance k dalšímu rozvoji minority, ovšem tato idea se doposud nerealizovala.4)

O problematice zachovaní kultury Sámů píše S.Vinogradov ve své práci „Sámové na poloostrově Kola: tendence moderního života“. Podle jeho výzkumu po roce 1980 nastala popularita sámské kultury. Po represích ze strany vlády sovětského svazu a vynucených vystěhováních příslušníci této etnické skupiny znovu mohli hájit svá práva a svou kulturu. Vinogradov píše o tom, že od roku 1980 se oživují řemesla, sámské ruční práce, otevírá se národní muzeum ve vesnici Lovozero, kde bydlí velké množství Sámů. Také se zde otevřelo národní kulturní centrum původních národů. Ještě bylo zahájeno studium sámštiny. 5)

O problematice výuky sámštiny je možné dočíst se v odborném časopise Moderní výzkumy sociálních problém. V článku „Uchovávat nebo neuchovávat? Problémy přednášení jazyka etnické menšiny (po píikladu sámštiny)“, autorkou kterou je Olga Ivanishcheva - učitelka kildské sámštiny v regionu Sámů ve městě Lovozero, v jediné škole, kde existuje řádná výuka sámštiny. Píše o probleméch souvísejících se zachováním a vyučováním sámštiny ve školách. Problémy spočívají ve velkém množství dialektů sámštiny, což dělá výuku o to složitější. Dále není zcela určen grafický system, t.j. pro některé specifické přizvuky není dáno přesné označeni se kterým by souhlasili veškeří mluvčí sámštiny. Z toho důvodu není možné napsat učebnice, které by vyhovovaly všem dětem a jejich rodičům (někteří můžou nesouhlasit s tím, jakým způsobem jejich děti ve škole učí). Třetí problém spočívá v tom, že není určeno čemu učit: gramatické sámštině a nebo hovorové sámštině pro komunikaci v každodenním životě. Poslední otázka tykající se studiu češtiny ve škole je skoro nejhlavnější - nedostatek hodin ve školním programu, aby bylo možno udělat sámštinu povinným předmětem. Dobrovolná výuka je možná jenom na základní škole. Ještě dalším faktorem složitosti výuky sámštině je možné označit to, že mladí říkají že nemají možnost mluvit tímto jazykem ve společnosti. 6)

V článku „Ruské Sámové – co o nich víte?“ v internetových novinách barentsobserver.com je dobře popsaná dnešní politická situace ohledně menšiny Sámů. Autorka Margaret Kappa hovoří o tom, jak se mění vztahy ruských Sámů a Sámů z Norska, Finska a Švédska, a to se odráží v zachování tradic Sámů. V evropských zemích už dlouho menšina Sámů má svoje postavení, má svůj parlament, hájí svá práva a její společnost je podporovaná státem. Spolu se Sámové ze třech evropských států navzájem podporují, zkoumají svou kulturu a historii, organizují různé projekty. Ruští Sámové do rozpadu Sovětského svazu neměli žádné kontakty se Sámy z evropských států, navíc byli potlačováni a těžko mohli zachovat svou kulturu. Teď jak sami ruští Sámové zachovávají své tradice, tak i evropská společnost rozhodla o obnovení vztahů mezi všemi menšiny Sámů. Norští výzkumníci organizovali projekt „Rusko v pansámské politice“, cílem kterým je posbírat informace o politice Sámů v Rusku. 7)

Metodologie

Pro sběr dat je možné použit kvalitativní nebo kvantitativní metody. Tady je převeden podrobný přehled obou.

Kvantitativní metoda – má objektivní charakter, vychází z dedukce, ověřuje hypotézy, zjišťuje příčinné vztahy, data se zjišťují z velkého počtu dotazovaných, ale mají povrchní charakter. Používané techniky: experiment, dotazník, testy, aj.

Kvalitativní metoda – má subjektivní charakter, shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje, v průběhu výzkumu se vynořují hypotézy. Používané techniky: dlouhodobý terénní výzkum, pozorování s různou mírou zúčastněnosti, spolupráce výzkumníka s respondenty při sběru údajů.

Z popisu metod je patrné, že každý ze způsobů má své plusy a mínusy. První pomáhá získat co největší množství dat, ale má obecný charakter. Takový výzkum je možné zopakovat a zobrazit vývoj či různé odchylky od původního výsledku. Druhá metoda objasňuje problém do hloubky, ovšem pouze na malém počtu respondentu. Malý počet respondentů negarantuje, že stejné výsledky dostaneme i v jiném připadě nebo že tak to je u většiny lidi. 8)

V naší práci jsme použili kvalitativní metodu a využili kvantitativní údaje ze sekundárních zdrojů tykající se počtů Sámů a sámsky hovořícího obyvatelstva. Jelikož naši respondenti žijí v zahraničí, použily jsme metodu polostandardizovaného rozhovoru pomocí techniky telefonického rozhovoru a také pomocí sociálních sítí. Tento způsob poskytl kvalitativní údaj. Otázky byly předem stanoveny, ale měnily se během rozhovoru, což umožnilo zavést rozhovor na témata, která jsou důležitá pro náš výzkum. Ale interview probíhalo spíš neformální cestou, proto bylo možné vyvolat emoce respondentů a dojít do hloubky tématu.

Seznam respondentů:

Alexandr Slupačik – 26 let, nezaměstnaný, Sám, člen sámského svazu mládeže „Sám Nuraš“, předseda rodinné komunity malopočetního národa Sámové Arsjogk.

Galina Šebut – ruské národnosti, je zaměstnána v kulturním centru pro zachování Sámů ve městě Lovozero.

Tatyana Sečko - Sámka, ředitelka Národního kulturního centra, podporujícího zachování tradic Sámů.

Výzkumná část

Sámská kultura na poloostrově Kola

Obrázek č. 2: Mapa Laponska 9)

Sámové jsou jedním z nejzáhadnějších národů severní Evropy. Jedná se o ugrofinskou etnickou skupinu, existující nejméně 8000 let. Antropologické a genetické výzkumy ukazují na to, že Sámové vznikli sloučením mnoha etnických skupin, které pocházely z různých území. V současné době Sámové žijí na území severního Norska, Švédska, severní oblasti Finska a na poloostrově Kola v Rusku. To znamená, že takzvané Laponsko je obrovské území s celkovou plochou 400 tisíc km2. Celkový počet Sámů podle údajů sámského Parlamentu Finska je asi 75.000 lidí, z nichž v Norsku žije od 40 do 60 tisíc, ve Švédsku od 15 do 25 tisíc, ve Finsku od 6 do 8 tisíc. V Rusku podle údajů sčítaní lidu z roku 2010 na poloostrově Kola v Murmanské oblasti bydli 1 771 osob, z nich 787 lidí městského obyvatelstva, a 984 venkovských oblastí.

V následující tabulce je uveden počet Sámů na poloostrově Kola za víc než posledních 100 let. Z tabulky je patrné, že jejich počet se pohybuje stabilně kolem 1800 členů.

Roky 1897 1926 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010
Počet 1812 1720 1836 1792 1884 1888 1890 1991 1771

Tabulka č.1: počet Sámů na poloostrově Kola, roky 1897-2010 10)

Historický přehled

Do dnešní doby je velmi obtížně určit, kdy se Sámové poprvé na poloostrově Kola objevili. Na poloostrov Kola a na sever Skandinávie přišli přibližně před 8000 let z oblastí Ladožského a Oněžského jezera. V této době byl celý poloostrov osídlen Sámy, kteří byli svobodní a nezávislí. Vedli kočovný způsob života a živili se především rybolovem a lovem. V XVII.-XIX. století se počet obyvatel na poloostrově Kola zvyšoval v důsledku příchodu cizího obyvatelstva, což byli především Rusové z Novgorodské oblasti. V té době došlo k prvnímu kontaktu mezi oběma národy.

Sámové prodávali ruskému obyvatelstvu ryby a kožešiny, od Rusů na druhou stranu kupovali čaj, tabák a kovy. Počet Sámů se začal snižovat kvůli rozšíření alkoholismu a také kvůli stále častějším konfliktům Sámů s pytláky. Z tohoto důvodu od začátku 18. století se Sámové postupně začali přesouvat na území Norska a Finska. Do konce 1920 roku byla hranice mezi zeměmi dostatečně propustná.

Tradiční život Sámů začala narušovat sovětská vláda, která mezi lety 1920–1930 začala s průmyslovým rozvojem poloostrova Kola a také probíhala nucená kolektivizace. Kvůli kolektivizaci byli Sámové nuceni zanechat svého tradičního způsobu života. V důsledku toho byla tradiční kultura, hospodářství a způsob života skoro zničeny. V období od roku 1930 do roku 1947 proběhly velké stalinské represe. Na poloostrově Kola bylo zatčeno 118 Sámů, z nichž 113 byli muži. Ve většině případů represemi utrpěly ty rodiny Sámů, která žily nedaleko rusko-finské hranice. Byly obviněni, že plánují vytvoření vlastního sátu, který by mohl být v budoucnu připojen k Finsku. 11)

Jazyk

Jazyk Sámů patří ke skupině ugrofinských jazyků, ale je rozdělen na deset dialektů, které jsou tak odlišné, že pro Sámy je dokonce obtížně rozumět si navzájem. Zmíněné dialekty jsou ve dvou skupinách: západní (Norsko, Švédsko, část Finska) a východní (Rusko, část Finska). Celkový počet mluvčích je kolem 25 tisíc lidí. 12)

Obrázek č. 3: Sámská azbuka 13)

Ruští Sámové mluví třemi jazyky: terská sámština, kterou mluví asi 10 lidí, kildinská sámština, kterou zná téměř 500 lidí a skoltská sámština, kterou si pamatuje přibližně 20 Sámů. Ve Finsku skoltskou sámštinou mluví asi 400 lidí. Dříve v Rusku byla ještě babinská sámština, ale teď ji nikdo nemluví. 14) O tomto se zmiňoval i náš respondent sám Alexandr Slupačik.

Sámské písmo bylo v XVII. století ve Švédsku založeno na latince. V Ruské říši pro kolské Sámy v letech 1880–1890 publikovali knihy v cyrilici. V roce 1933 byla pro kolské Sámy schválena nová abeceda založená na latince, ale v roce 1937 byla nahrazena opět azbukou na základě cyrilice. V tomto roce byla výuka sámštiny ve školách zrušená. V roce 1982 A. Antonova navrhla novou verzi písma na základě cyrilice. Tuto verzi začali používat jen kolští Sámové. V současné době v některých školách v Murmansku existují kurzy sámštiny. 15)

O zachování sámštiny na poloostrově Kola se starají někteří Sámové, které udržují své tradice, zvyky a jazyk. O metodách podporovaní šíření sámštiny v Rusku nám povídal Alexandr Slupačik, žijící ve městě Lovozero. Alexandr je členem sámské mládežnické organizace “Sam Nuraš” a předsedou domorodé komunity původních obyvatel “Sami Arsegk”. Alexandr se svými kamarády a skupinou dobrovolných aktivistů organizují rádiovysílání, kde vyprávějí o kultuře Sámů a o novinkách týkajících se jejich minority. Tématem jejich posledního vysílaní byl šamanismus, kdy vyprávěli o tradicích a kde také četli pohádky za doprovodu tradiční hudby. Problematická však je skutečnost, že toto rádiovysílání musí být prováděno v ruštině aby bylo možno udržet publikum, protože sámštině rozumí málokdo. Jejich dalším plánem je skládání rapu v sámštině (kildinštině), který chtějí pouštět ve vysílání. Náš respondent také řekl, že kildinštinou mluví v regionu Murmanska přibližně 350-500 lidi. Dost lidí rozumí jazyku Sámů, ale pro ně je těžší mluvit. V současné době je velmi obtížné naučit se sámštině. Ve škole v Lovozero je sámský jazyk volitelným předmětem, který vyučují jen 2 hodiny týdně. Je možné soukromé studium, naštěstí žijí ještě rodilí mluvčí, kteří mohou jazyk naučit. „Když jsem studoval ve škole, měli jsme sámštinu v 1.–4. třídě. Teď jí již bohužel nestuduji. Samozřejmě existuje literatura, slovníky, ale samostudium je velmi obtížné.”

Průmysl

Sámové, kteří žili na pobřeží a podél břehů řek a jezer, se po dlouhou dobu zabývali rybolovem, který kombinovali s lovem divokých sobů, lesních zvířat a lovem mořských živočichů. Především chov sobů byl také zároveň jejich hlavním ekonomickým zdrojem.

V současné době chov sobů zaniká, ovšem jeho uchování by mohl zachránit národní hospodářsky projekt.Tento vládní plán napomáhá obyvatelům poloostrova Kola oživit tradiční činnosti. Dnes je populace sobů v této oblasti na úrovni 60 tisíc kusů. Sobi jsou chováni na 10 farmách, hlavní populace je soustředěna ve dvou družstvech: „Oleněvod“ a „Tundra“. Roční produkce sobího masa je více než 600 tun. Pro zachování a rozvíjení chovu sobů byl v roce 2003 zřízen nový regionální zákon „O chovů sobů v Murmanské oblastech“ a vypracován regionální program „Hospodářský a sociální rozvoj domorodých národu Severa“. Náklady na program jsou 30,8 milionu rublů. 16)

V roce 2016 federální a regionální rozpočty podpořily chov sobů a vyplatily 18,9 milionu rublů na dotacích. V rámci programu „Hospodářský a sociální rozvoj domorodých národů v regionu Murmansk bylo dotováno 6,5 milionu rublů. 17) Díky podpoře vlády se dnes Sámové mohou na poloostrově Kola znovu hospodářsky rozvíjet a získávají prostředky pro zachování své původní činnosti a tím pádem i můžou zůstat bydlet ve své původní oblasti, ve které teď mají také pracovní místa. Celkově tento projekt funguje víc než 10 let a prospívá: sobí maso se prodává do restaurací po celém Rusku.

Bydlení

Tradiční sámské zimní obydlí je takzvaná věža, která měla podobu hexagonální pyramidy s výškou 2,5 m a rozlohou 3×3 metry s otvorem pro kouř v horní části. Vnější část věži byla pokrytá sobí kůží, na kterou se dávaly dávali kůry nebo větvičky. Uprostřed obydlí byl postaven kamenný krb. Vchod byl z jihu. Podlaha bývala pokryta kožešinou ze sobů.

Ve 14. století se věža změnila na takzvaný pyrt. Jednalo se o obydlí s plochou 12-13 m2 a 2 m na výšku a s jedním nebo dvěma malými okny. Střecha bývala pokryta půdou. V rohu u předních dveří bylo místo pro ohniště.

Během stěhovaní Sámové používali přenosné obydlí z kulatiny – stany, které měly kuželovitý tvar. Stan byl obvykle obýván jednou nebo dvěma rodinami. Na počátku 20. století namísto tradičních obydlí Sámové začali používat ruskou chatu. 18)

V současné době Sámové většinou bydlí v obyčejných bytech, ale v malých obcích, zejména v okolí Lovozero, je hodně malých chalup, které se stále podobají tradičním ruským chatám. Je třeba říci, že Sámové žijící v těchto chatách mají způsobem života blíže ke svému původnímu tradičnímu způsobu.

Oblékaní

Tradiční oděv Sámů je přizpůsobený k polokočovnému způsobu života. Tradiční zimní oděv se u kolských Sámů nazývá pečok. Je to dlouhá pod kolena sobí kožešina. U žen je pečok stejný jako mužský, jenom je barevnější a delší. Ženské límce, rukávy a sukně byly vyzdobené barevnými vzory, korálky a perleťovými knoflíky. Zimní obuv se nazývá jary.

Tradiční mužské a ženské letní oblečení se nazývá jupa. Jedná se o tkané nebo lněné košile. Muži nosí bavlněné košile a kalhoty vyrobené z tkaniny nebo sobí kůže. Ženy nosí košile a pestré šaty.

Sámy používají opasky. U mužů byly opasky kůže šité měděnými pláty. Na pásku měli nůž a pomůcky k rozdělání ohně, peněženku, měděné kroužky a amulety. Ženy nosily na páse šicí potřeby. 19)

Na hlavě muži nosili klobouky(Kapper) ze sobích kožešin. Tradičně používali červenou, modrou a černou barvu. Zimní dámské klobouky byly podobné mužským. V létě ženy a dívky nosily šátky složeny do trojúhelníku, jehož konce byly vázány k bradě nebo zkřížené na prsou. Boty byly vyrobeny ze sobí kůže a byly stejné pro muži a ženy. Charakteristickým rysem bot byly stočené prsty. Na konci XIX. století se tradiční oděvy začaly nahrazovat oblečením půjčeným od sousedních národů. Z ruských oděvu Sámové převzali kabát, letní šaty a šátky. 20)

Obrázek č. 4: sámské děti 21)

Stejně jako v celém světě jsou i ve městě Lovozero modní etnické doplňky. V oděvech místních obyvatel je možné vidět některé elementy tradičních kostýmů Sámů. Celistvé sámské oblečení si lidé často šijí sami a oblékají se do něho během různých festivalů a svátků. „Každodenně nosí jenom nějakou část oblečení, například šály, náhrdelníky, šaty apod. Hodně často etnické doplňky nosí i Rusové, ale spíš v rámci současné módní tendence,“ - povídá Galina Šebut, Ruska ze sámského města Lovozero.

Stravování

V zimě bylo hlavním jídlem Sámů především sobí maso. Sámové maso mrazili a pili čerstvou jelení krev. Maso připravovali různými způsoby a jedli ho pečené a uzené, vařené. Polévku dělali z koroptví.

V létě byla základem jídelníčku ryba, zejména štika, mník, okoun a další. Rybu jedli vařenou, smaženou nebo uzenou. Od Rusů se Sámové naučili péct rybu v těstě. Z mouky pekly koláče. Co se týče nápojů, nejoblíbenějšími byly různé čaje. 22)

V dnešní době se jídelníček Sámů významně změnil. Jídlo se stalo mnohem rozmanitější. S chovem dobytka se v potravě Sámů začalo objevovat vedle sobího a rybího masa také kravské mléko a mléčné výrobky. Sámové v současnosti kupují chléb, mouku, různé obiloviny, cukr, olej, zeleninu a další potraviny. Sobí maso je možné zakoupit v obyčejných obchodech s potravinami.

Náboženství

Náboženstvím Sámů, stejně jako u mnoha severních národů, bylo uctívání různých božstev a duchů, jež bývali často patrony různých tradičních řemesel nebo přírodních jevů. Nejvýznamnější patronkou sobů byla Luoto-Hozík. Chráněním sobů a trávy se také zabývala patronka Razi Eike. Sámové uctívali nebeská tělesa – Slunce, Měsíc a také často různé posvátné kameny. Každá rodina měla své posvátné idoly, představovaly je právě tyto kameny zabalené v hadru.23)

Posvátná místa Sámů se nazývaly sejdy, což bývají vysoké pařezy, kameny nebo hory kamení, obvykle v blízkosti vody. Sámové zde prováděli oběti - mazali kameny krví mrtvých zvířat nebo rybím tukem. Sámský šaman se jmenoval Nojda. Při provádění rituálu používál buben (Kannus) nebo speciální pás (Pocheň). Za nejznámější kultovní místo Sámů je považován ostrov Ukko na jezeře Inarinyarvi. 24)

V současné době většina Sámů ve Skandinávii přijala luteránství, v Rusku mezi Sámy je šířená pravoslavná víra, k šamanismu se obracejí zřídka, ale zůstala mezi nimi úcta k přírodě a zvláštní vztah mezi člověkem a přírodou. „Christianizace Sámů byla velmi dávno, ale lidé to přijali jako svojí vlastní cestu. Mnoho Sámů vyhledává pomoc u tradičních léčitelů a čarodějů. Mnoho lidí jím věří a to i v moderní době,“- Alexandr Slupačik vypráví o současné situaci na poloostrově Kola.

Tradice Sámů

Jedním z naších respondentů byl Alexandr Slupačik žijící ve městě Lovozero. Alexandr je členem sámské mládežnické organizace Sam Nuraš a předsedou domorodé komunity původních obyvatel Sami Arsegk. Na otázku tykající se zachování tradic Sámů v dnešní době Alexandr řekl, že Sámové se v současné době stále snaží uchovat své tradice, i když moderní způsob života způsobuje určitou separaci Sámů od svých tradic. Ruští Sámové se snaží přitáhnout mládež ke studiu kultury především pomocí masových médií.

Na otázku jaké tradice doposud existují v rodinách Sámů a jsou-li nějaké rozdíly v dodržovaní tradic ohledně předchozích let Alexandr odpověděl, že doposud existují tradice ve vztahu k přírodě, lesu, jezer a řek. „Například po přenocování v lese mu Sámové vždy poděkují za pohodlí. Rozdílů je určitě hodně, protože mnozí Sámové byli odloučeni od své původní země, což způsobilo ztrátu mnoha znalostí a tradic,které tedy buď již neprovádějí se nebo se liší od těch původních. Nicméně až do současné doby existuje velmi silná vazba mezi lidmi a jejich původní zemí a přírodou.“

Co se tyká sámských tradic, původní pro ně byla typická malá rodina. Pouze v některých oblastech byly rodiny velké. Obvykle se děti po svatbě odloučily od svého otce a začaly své hospodaření. V případě, když rodiče měli jednoho syna, zůstával s nimi až do smrti. Charakteristickou tradici bylo to, že před založením vlastní farmy, mladý muž měl po určitou dobu (někdy až jeden rok) pracovat pro svého tchána v tradičním průmyslu.

V sámských rodinách učili děti vyrábět oblečení ze sobí kožešiny a různé nástroje pro lov a pro chov jelenů. Takže se učili tradičním způsobům o porážení jelenů, dovednosti orientace a chování v tundře. Otázku manželství za své dětí rozhodovali rodiče, nicméně obvykle brali v potaz nesouhlas mladých lidí. Aby se předešlo příbuzenských manželství, preferovalo se, aby nevěsta a ženich pocházeli z různých rodin. Při výběru nevěsty mělo velký význam bohatství rodičů dívky, také si dávali pozor na to, kolik rodina vlastnila sobů. Podle tradice Sámů dítě při narození dostávalo několik sobů, jejichž potomstvo bylo považováno za budoucí majetek dítě. 25)

Podpora vlády a účast mládeži na zachování tradic Sámů

Pro zachování kultury etnické minority je velice důležitým aspektem také její podpora vlády.

Jak již bylo uvedeno, menšina Sámů v Rusku přežila svou nesnadnou situaci během sovětské vlády, byla nucená změnit svoje původní bydliště a přesunout se do jiných krajů. Existoval zde zákaz používání sámského jazyka a vyučování v něm.

Dneska je situace jiná. Po zrušení Sovětského Svazu se lidé začali opět hlásit k sámské minoritě, postupně se navracely etnické tradice, původní jazyk, oděvy a zvyky. Během 90. let 20. století a na začátku 21.století však vláda nemohla příliš podporovat etnické skupiny kvůli ekonomické krizi.

Přibližně od roku 2007 se vláda začala zaměřévat na zachování etnických skupin. V roce 2009 byl založen projekt „Hospodářského a sociálního rozvoje původních obyvatel regionu Murmansku“. V rámci tohoto projektu bylo založeno „Národní kulturní centrum“ ve městě Lovozero. Jeho hlavní úlohou bylo zachování tradic Sámů na poloostrově Kola.26) Podařilo se nám uskutečnit rozhovor s ředitelkou tohoto centra a zároveň příslušníci sámské minority Tatyanou Šabat, která vyprávěla o tom, že program rozvoje původních obyvatel poloostrova a stavba kulturního centra přivedly s sebou velký boom v dodržovaní dávných tradic Sámů v Murmanské oblasti. Tato skutečnost napomohla sdružování dané minority a umožnila tak organizaci různých festivalů, které připomínají původní kořeny a poukazují na důležité tradice. Také zde vznikla učebna pro organizace folklórních klubů a kurzů sámštiny.

Náš druhý respondent sámské příslušnosti Alexander Slupačik tvrdí, že financování festivalů není dostatečné pro zachování celé sámské menšiny a podporu jejího dalšího rozvoje. Vláda by se měla soustředit na propagaci důležitosti zachování etnické rozmanitosti a poukazovat na nutnost zachování sámských tradic nejen pro příslušníky teto etnické menšiny, ale i pro obyvatele Murmanské oblasti jiných národností. Dále je podle názoru Alexandra nutné více dotovat vědecké výzkum související s původním životem Sámů. Finanční podpora se podílí na poskytovaní dotací pro etnickou menšinu (např. program „Hospodářský a sociální rozvoj původních obyvatel regionu Murmansku“).

Je otázkou, jestli je vůbec podpora vlády užitečná, když mladí lidé sámské příslušnosti nejsou ochotni zachovávat své tradice a bydlet v původních oblastech. Ptaly jsme se již uvedených respondentů ohledně teto otázky a dostaly jsme dvě úplně stejné odpovědi : tradice a kultura, která se obnovovala po Sovětskému Svazu je pořád „tendencí“ Murmanské oblasti. Lidé nosí tradiční oděv, uctívají přírodu, což je zásadní složkou sámské kultury. Je tu ale i několik problémů. Jedním z nich jsou smíšená manželství. Nikdo nezakazuje sňatky dvou příslušníků různých etnických skupin, ale vhledem k tomu, že sámská menšina má malý počet příslušníků, dochází k situaci, že ani polovina dnešních Sámů nebude mít dítě čistě sámské příslušnosti. Může dokonce dojit k situace, že za několik generaci už nebudou čistokrevný Sámové.

Další problém je v tom, že například mládež z Lovozera a jiných blízkých vesnic se často musí stěhovat do velkých měst (např. Murmansku) kvůli studiím nebo kvůli zaměstnání. Dost často už se nevracejí, uzavírají smíšená manželství.

mládeže se rozhoduje bydlet v původních obcích. O tom nám vyprávěla i respondentka Galina Šebut, která pracuje v národním kulturním centru v Lovozero. Původem je ruská a vyjadřovala svůj názor z pohledu jiné národností skupiny, která bydlí ve stejném regionu, jako sámská menšina. Hodně lidi po střední škole našlo zalíbení v pomoci na kulturním centru a organizaci různých akci. Hodně se jich vrátilo domů po univerzitě a ten boom sámské tradice je krásně vidět i na ulicích Lovozero, holky chodí v tradičním oděvu, chlapci s radosti pokračují v rodinném podnikání chovů sobů apod.Galina nám také vyprávěla o tom, že občané Lovozero, ruské a jiné národnosti velice uctívají Sámy, podporují je v dodržovaní jejich tradic a ochotně se účastní jejich festivalů. Respondentka říká, že Rusové vidí jak prospívá Sámská menšina a jak roste jejich sebevědomí z etnického pohledu. Podle názoru Galiny jim to vůbec nevadí, naopak berou to jako zachování kulturního dědictví státu.

Závěr

Cílem naši práci bylo odpovědět na výzkumnou otázku jestli udržují Sámové v Rusku svou kulturu a tradice.

Z historického pohledu je vidět, že Sámům v Rusku bylo těžko udržovat své tradici kvůli tomu, že sovětská vláda zabraňovala lidem nejen pokračovat svoje řemeslo, ale také zakazovala se hlásit k etnickým minoritám. A to zejména způsobilo ztrácení komunikaci s Sámy v jiných zemích. Sámský jazyk byl zakázán a lidé dlouhou dobu neměli možnost se mu naučit, a kvůli tomu v Rusku je relativně malý počet rozdílných mluvicích ve srovnání s Sámy v jiných zemích.

Předešla christianizace takže měla vliv na víru Sámů, téměř všichni stali pravoslavné, a původní šamanismus je zachován jen v legendách, pohádkách a někdy v lékařství.

Takže v dnešní době, zachování tradic, zejména život v tradičních obydlích, chov jelenů a provádění rituálů je velmi obtížné. Moderní způsob života inspiruje lidi se rozvíjet, stěhovat se do velkých měst, vydělávat peníze. Nemnoho mladých lidi chtějí vest kočovný způsob života, když jsou schopni mít civilizovaný život.

Navíc podle některých Sámů vláda nedostatečně podporuje rozvoj kultury Sámů. Sámštině je teď docela těžko se naučit, protože jí učí jen v některých školách v regionu Murmansku. V roce 2012 Murmanská státní univerzita humanitních věd v rámci magisterského studia fakulty „Lingvistiky“ chtěla začít učit jazyk Sámů a jejich kultuře, ale v důsledku nedostatečné podpory ze strany místních úřadů a financování, projekt nebyl realizován, ale existence takového obora ve vysokoškolském vzdělávání byla by velkým přínosem k zachování kultury etnické minority. Místní vláda finančně podporuje pouze organizace svátků a festivalů Sámů, ale to rozhodně nestačí, protože tento přístup je vhodný pouze k zachování krajiny, ale ne kultury jako takové.

Nicméně, obyvatelé kulturního města Sámů Lovozero se snaží zachovat své tradice a kulturu, a dělají pro to všechno možné. Například otevření „Národního kulturního centra v Lovozero“ a Sámského rádia souvisejí s zachováním tradičních svátků a jazyka. Sámové nosí tradiční oblečení, zabývají se původním řemeslem – chováním sobů, převažují tradiční jídlo v jejich stravě. Mladí lidé mají zájem o své kořeny a kulturu, oni kontaktují s představiteli minority z jiných zemí. Organizují komunity pro vývoj zachování tradic a jazyka.

V Rusku, mnoho lidí, které žijí daleko od Murmansku nevědí o existenci Sámské etniky, ale Sámové se snaží dělat všechno možné, abych udělat jejich kulturu známou. Oni organizují tradiční festivaly, zapisují příběhy a pohádky a sdílejí je pomoci média. Také zástupci etnických menšin hledají způsoby financování a podpory ze strany státních orgánů. V roce 2010 byl založen Sámský parlament poloostrova Kola, ale je to jen reprezentativní, ale nikoli právní.

V průběhu našeho výzkumu jsme došli k závěru, že Sámskou kulturu a tradice obyvatele poloostrovu Kola se snaží chránit a udržovat, a to navzdor historickým, politickým a sociálním událostem, které ovlivnily a působili změny v současném společenství Sámů. Hlavním je to, že příslušníky sámské minority jak mladé, tak I starší lidé mají etnické povědomí.

Zdroje

Knižní zdroje

  • TIŠKOV, V. A. Národy a náboženství světa. Encyklopedie, 463 s. Moskva, 1998. ISBN: 5-85270-155-6
  • VINOGRADOV, S. N. Sámové na poloostově Kola: tendence moderního života
  • KERT, G. M. Sámský jazyk. Leninhrad, 1971.
  • BOSI, R. Laplanci. Lovci severních jelenů. Moskva, 2004
  • ALYMOV, V. Laponci, Moskva, 1930
  • KHARUZIN, N.N., Ruské Laponci, Moskva 1890

Internetové zdroje

—-

Počet shlédnutí: 112

2) , 20) , 24)
BOSI, R., Laplanci. Lovci severních jelenů , Moskva, 2004. Dostupné z: http://www.sandronic.ru/e/2467461-roberto-bosi-laplandtsyi-ohotniki-za-severnyi
3)
GORNAJA, I.N., Obrazy Laponska a sámský folklór ve vokálním díle hudebních skladatelů Finska, Skandinavské přednášení r.2010: etnografické a kulturno-historické aspekty. Ruská akademie věd, 2012. Dostupné z: http://www.kunstkamera.ru/files/lib/987-5-88431-196-1/987-5-88431-196-1_23.pdf
4)
NOVIK, Maja. Laponci - neodhalené tajemství Euvropy, Magazin „Ruskaja semerka“, 2014/12. Dostupné z: http://russian7.ru/post/laplandcy-neraskrytaya-zagadka-evrop/full/
5)
VINOGRADOV, S.N. Sámové na poloostově Kola: tendence moderního života. Dostupné z: http://www.kolasc.net.ru/russian/innovation/ksc75/5.3.pdf
6)
IVANISHCHEVA, O.N.,Uchovávat nebo neuchovávat? Problémy přednášení jazyka etnické menšiny (po příkladu sámštiny),časopis Moderní výzkumy sociálních problémů, 2015. Dostupné z: http://journal-s.org/index.php/sisp/article/view/6143
7)
KAPPA, Margaret. Ruské Sámové – co víte o nich? , Magazin „Barents Observer“, 2010/05. Dostupné z: http://barentsobserver.com/ru/sections/topics/rossiyskie-saamy-mnogo-li-vy-znaete-o-nih
8)
Metody výzkumu Dostupné z: https://publi.cz/books/54/04.html
10)
Oficiální internetová stránka vlády Murmanského kraje, Demografická situace [cit. 14.7.2016] Dostupné z: https://www.gov-murman.ru/region/saami/general_info/demo/
11)
VINOGRADOV, S.N. Sámové na poloostrově Kola: tendence moderního života.
12) , 14)
Vědecká encyklopedie, sámské jazyky, [cit.16.7.16]. Dostupné z: http://www.krugosvet.ru/enc/gumanitarnye_nauki/lingvistika/SAAMSKIE_YAZIKI.html
15)
IVANISHCHEVA, O.N.,Uchovávat nebo neuchovávat? Problémy přednášení jazyka etnické menšiny (po přikladu sámštiny),časopis Moderní výzkumy sociálních problémů, 2015. Dostupné z: http://journal-s.org/index.php/sisp/article/view/6143
16)
DAŠKOVA, A., Interview s předsedou výboru zemědělství a potravinářství Ališem Chalitbajevym, vydavatelství „Gelion“. Dostupné z: http://helion-ltd.ru/xautbaev-sides-apk/
17)
DAŠKOVA, A., Interview s předsedou výboru zemědělství a potravinářství Ališem Chalitbajevym, vydavatelství „Gelion“. Dostupné z: http://helion-ltd.ru/xautbaev-sides-apk/
18)
V. ALYMOV, Laponci, Moskva, 1930, Dostupné z: http://www.kolamap.ru/library/1930_alumov.htm
19)
Internetová stránka Sámů poloostrova Kola, Oblékání 2006. Dostupné z: http://saami.su/o-saami/materialnaya-kultura/odezhda.html
22)
Vottovaara, Internetová stránka Sámů poloostrova Kola 2006. Dostupné z:http://www.vottovaara.ru/pisha-saamov.html
23)
TIŠKOV, V.A. Národy a náboženství světa. Encyklopedie, 463 s. Moskva, 1998. ISBN: 5-85270-155-6
25)
KHARUZIN, N.N., Ruské Laponci, Moskva, 1890, Dostupné z: http://www.saami.su/biblioteka/knigi/75-n-n-kharuzin-russkie-lopari.html
26)
Oficiální internetová stránka vlády Murmanského kraje, [cit. 14.5.2016] Dostupné z: https://www.gov-murman.ru/region/saami/statesupport/
ls2016/samove_v_rusku.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)