obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2016:studium_pribuzenstvi_a_rodiny_jako_soucast_antropologickeho_badani

STUDIUM PŘÍBUZENSTVÍ A RODINY JAKO SOUČÁST ANTROPOLOGICKÉHO BÁDÁNÍ

ÚVOD

Studium příbuzenství a rodiny je jednou z nejvýznamnějších disciplín antropologie. Už od začátku bylo téma příbuzenství častou problematikou, kterou se antropologové zabývali. V jednu chvíli dokonce tvoří až polovinu veškeré odborné literatury v tomto tématu. Je otázkou, čím se stává studium rodiny a příbuzenství tak populárním? Možná právě to, že je to jedním z nejnáročnějších témat, které nám nabízí mnoho pohledů a širokou škálu možností, jakým směrem se ubírat. V kulturách tradičního typu většinu základních znalostí dítě dostává v rámci rodiny, přesto dítě stráví mnoho let i mimo svou rodinu, získává zkušenosti a vědomosti jinými prostředky, zejména docházkou do škol. Nicméně právě rodina a příbuzní jsou pro vývoj dítěte ti nejdůležitější.

CÍL PRÁCE

Cílem mé práce je seznámení čtenáře s jedním z hlavních témat antropologie a tím je studium příbuzenství. Vymezení pojmů rodina, příbuzenstvo, manželství a další související. Dále pak krátké biografie hlavních evolucionistů a jejich publikace.

VYMEZENÍ

Příbuzenství - ačkoliv jde o vztah na biologickém základě, jedná se zejména o sociokulturní jev. Funkcí příbuzenství je například předávání majetku, vytváření skupin (pro vzájemnou pomoc, pro pořádání oslav.)

Linie – skupina příbuzných majících jednoho předka.

Klan - přeneseně se pojem „klan“ používá pro potomstvo, rod nebo také skupinu lidí spojených určitými společnými zájmy. Členové podobně jako v linii odvozují původ od jednoho předka, ale nemohou určit vzájemnou spojitost.

Rod – skupina pokrevních příbuzných v jedné linii. Příbuzenské vztahy jsou mezi členy přesně známé.

Fratárie – skupina pokrevních příbuzných. Odvozují původ od společného předka. Znalost vzájemných příbuzenských vztahů mezi členy fratárie a vůči společnému předkovi je minimální. 1)

MANŽELSTVÍ A UZAVÍRÁNÍ SŇATKŮ

Monogamie – manželství jednoho muže a jedné ženy. Ve vyspělé společnosti, žena se dožívá dlouhého věku a nejsou velké rozdíly v bohatství.

Polygamie – samec a více partnerek. Dělí se:

  • polygynie (mnohoženství, jeden muž má více než jednu ženu) - silné rozdíly v bohatství mužů, nedostatek mužů, vysoká nemocnost a úmrtnost partnerek
  • polyandrie (mnohomužství, jedna žena má více než jednoho muže). - nedostatek žen, zajištění přežití rodu, drsné přírodní podnebí (Eskymáci, Tibeťani, Nevadští šošoni), silná chudoba, silně dominantní postavení žen ve společnosti, sňatek jako smlouva mezi 2-mi rody

Exogamie – cílené uzavírání sňatků mimo skupinu, jejímž je jedinec členem.

Endogamie – jedná se o cílené uzavírání sňatků uvnitř vlastní sociální skupiny. Poprvé pojem používá McLennan.

Podle místa založení rodiny novomanželů vymezujeme 3 pojmy.

Patrilokalita – zakládají rodinu v původním bydlišti ženicha.

Matrilokalita – zakládají rodinu v původním bydlišti nevěsty.

Neolokalita – zakládají rodinu na novém místě. 2)

ROZDĚLENÍ PŘÍBUZENSTVÍ

Příbuzenství může být založeno na třech různých základech: • Filiace (narození, zplození) – základem jsou skutečné biologické vztahy mezi jedinci, kdy jedna osoba pochází z druhé. Z hlediska práva se však do stejné kategorie řadí i příbuzenství založené např. osvojením.

• Aliance – příbuzenství vzniká mezi původně nepříbuznými osobami pomocí sňatku.

• Germanita (sourozenectví) – příbuzenský vztah mezi osobami je dán jejich společnými rodiči. Jinou možností je rozdělení vztahů: pokrevenství – biologické příbuzenství, které je vrozené pří buzenství – rodinný vztah, vzniklý sňatkem nebo adopcí, do této kategorie se může řadit také kmotrovství. Na základě pokrevenství je možné rozdělit:

• Lineární (předkové a potomci v přímé linii)

• Kolaterální (příbuzní v bočních liniích)

• Afinní (příbuzenství získané sňatkem).

Současný příbuzenský systém v Čechách nerozlišuje některé afinní a pokrevní příbuzné, nerozlišuje ani, zda se jedná o příbuzné z otcovy či matčiny strany (např. stejné označení TETA pro sestru otce, sestru matky, manželku otcova bratra i manželku matčina bratra). Ve staročeských zvyklostech se vyskytují některé zvláštnosti. Každý pokrevenec mužského pohlaví z otcovy strany je strýc (v užším smyslu otcův bratr), ženského pohlaví teta. Mužský člen z matčiny strany je ujec. Synové dvou bratří nazývali se bratří strýčení; jestliže jeden pocházel ze sestry, bratří tetění. 3)

PŘÍBUZENSTVÍ PODLE EVOLUCIONISTŮ

L. H. Morgan Lewis Henry Morgan je pokládán za nejvýznamnějšího představitele americké evolucionistické antropologie. Morgan se narodil roku 1818 ve státě New York v rodině farmáře. Po studiu práv si otevřel advokátní praxi ve městě Rochester, kde se věnoval problematice železničních společností. Roku 1851 vydává Morgan na základě terénních výzkumů kombinovaných se studiem archivních materiálů práci Liga Ho-Do-No-Sau-Nee neboli Irokézů, která je dodnes považována za jednu z nejlepších studií sociálního a politického uspořádání výše zmíněných kmenů. 4) Rodina je podle Morgana historický jev, který se mění společně s vývojem společnosti. Podle evolucionistického schématu pět obecných vývojových stupňů rodiny:

1. Rodina pokrevních příbuzných.

2. Rodina punaluanská – skupinové manželství několika sester (nebo bratrů) s jejich manžely (nebo manželkami).

3. Manželství párů, ovšem bez výlučnosti – manželství trvalo podle libovůle obou stran.

4. Patriarchální rodina – jeden muž má několik žen, které byly drženy v odloučení.

5. Monogamie – manželství jednotlivých párů s výlučným spolužitím.

Johann Jacob Bachofen Jeho jméno je spojeno s díly o rodině a především zcela novým pohledem na roli ženy v pravěké společnosti. Bachofen jako první vyslovuje hypotéz o prvotnosti matriarchátu a vytváří evoluční model rodiny a mateřského práva. Ke každému stupni vývoje rovněž přiřazuje typ podle vlastností řeckých bohů 1. Héterismus – velmi rozšířená promiskuita. 2. Matriarchát – jedná se o nadvládu žen. 3. Patriarchát – fáze, kdy dřívější hlavní roli žen přejímají muži. 4. Historické (apollónské) období – rod je nahrazen monogamní rodinou a všechny pozůstatky matriarchátu a patriarchátu jsou opuštěny. John Ferguson McLennan Ve své publikaci Primitive Marriage dokazuje na výskytu symbolický forem násilného získávání nevěst při svatebních obřadech teorii o růstu významu příbuzenských vztahů v souvislosti s prvotními právními systémy. Z přežitků únosu nevěst, odvozuje dávnou situaci, kdy bylo nutné získat ženu z jiného kmene krádeží, nebo za použití síly. Mc Lennan zmiňuje i pojmy endogamie a exogamie. 5)

RODINA

Neexistuje jednotná definice rodiny. Definicí rodiny se zabývá řada vědních oborů, proto na ni můžeme pohlížet z různých oblastí a aspektů. Rodinu můžeme definovat jako jednotku, kterou tvoří rodiče (biologičtí nebo nebiologičtí, kteří žijí v jakémkoli typu partnerského svazku - manželé, druh- družka, rodič- samoživitel), jiný člen rodiny (prarodič, příbuzný) a dítě/děti. Matoušek považuje rodinu za „skupinu lidí spojenou pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků.“ Dále Matoušek popisuje rodinu, jako unikátní a nenahraditelnou instituci, protože optimálně spojuje osobní zájem dospělých na prospěchu partnerů i dětí s univerzálním zájmem společnosti na stabilizovaném soužití mužů s ženami a na socializaci řádných občanů. Dítě nemůže získat základní pocit jistoty bez jistoty v blízkých lidech. Dítě si nemůže osvojit základní dovednosti, postoje a hodnotovou orientaci, aniž by nebylo vystaveno trvalému působení angažovaných dospělých pečovatelů. 6) „Rodina je místo, kde se prostřednictvím osob odehrává zapouštění kořenů do věcí, to znamená, že se zde uspokojují vitální potřeby. Dítě zde dostává mateřskou lásku, pocit bezpečí, buduje své první vztahy. Rodina nevychovává dítě pro sebe, ani pro ně samé, nýbrž pro druhé.“ 7)

TYPY RODIN

Rodina může být složená podle členů a může mít podobu rodiny úplné, neúplné a doplněné. Úplná rodina je taková, kde žijí společně oba biologičtí rodiče nejméně s jedním dítětem. Jedná se o nejrozšířenější typ rodiny. Můžeme mluvit také o tzv. rodině nukleární. Jedná se o prazákladní typ rodiny naší společnosti, tvořenou otcem, matkou a jejich dětmi. V ní probíhají veškeré základní funkce rodiny. 8) Neúplnou rodinu tvoří jeden z rodičů se svým dítětem. Nejčastěji vzniká neúplná rodina rozvodem. Rozvod rodičů je jednou z nejvíce traumatických událostí v životě dítěte, stejně jako úmrtí člena rodiny. Tyto situace přinášejí do rodiny nejistoty a změny, které se týkají všech jejích členů. Před samotným rozvodem dochází k „jednostranným, nebo oboustranným pocitům nespokojenosti a nenaplnění vzájemných očekávání rodičů.“ 9)

VÝVOJ RODINY

Předmoderními formami rodiny se zabýval i L. Stone (1977), jenž v období od 16. do 19. století vymezil tyto stěžejní fáze vývoje rodiny:

1. Relativně malé, nukleární rodiny (tj. rodiče a děti, neboť krátká střední délka života zpravidla zabraňovala vzniku trojgenerační rodiny), udržující četné a intenzivní kontakty s celou komunitou. Rodina plnila především ekonomickou funkci a byla spíše zárukou přežití. Sňatky byly proto uzavírány především z majetkových důvodů.

2. Druhá, „přechodná“ forma existovala spíše jen ve vyšších vrstvách a vyskytovala se přibližně na přelomu 17. a 18. století. Zde se nukleární rodina vymezovala oproti celé společnosti, přičemž hlavní důraz začal být kladen na mateřskou lásku a na přirozenou, racionálně podloženou autoritu otce.

3. Třetí fáze, která se začíná objevovat v průběhu 19. století a která v mnoha aspektech přetrvává prakticky dodnes, je těsně spjatá s citovým individualismem, svobodnou volbou partnera na základě lásky, pevnými citovými vazbami a uzavřeností vůči okolí a důrazem na své soukromí. 10) Během 20. století se totiž zásadně zvýšil počet domácností, aniž by se příliš změnil počet obyvatel, a tak průměrný počet osob v domácnosti klesl téměř na pouhé 2 členy, což umožnilo postupné zmenšování rodiny.

ZÁVĚR

Ve své práci jsem se snažila co nejstručněji vysvětlit základní pojmy Antropologické studie na téma příbuzenství a rodiny. Během psaní jsem zjistila, že studium příbuzenství je velmi obsáhlé téma, které je velice zajímavé, zejména z hlediska různých kulturních a společenských pohledů. Dále je zajímavé sledovat etapy a vývoj významu příbuzenství a rodiny.

SEZNAM ZDROJŮ

  1. KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.
  2. LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Praha : [s.n.], 2003. ISBN 80-238-9557-5.
  3. MATĚJÍČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: AVICEUM, 1986, s. 38.
  4. MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 187.
  5. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, s. 255.
  6. SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 33.
  7. STONE, Lawrence. The family, sex and marriage in England 1500-1800. London : Weidenfeld and Nicolson, 1977. 800 p. : ill. ISBN 0-297-77133-7
  8. VANĚK, A. Příznaky krize manželské rodiny. Praha : SPN, 1971, s. 88.

CITACE




Počet shlédnutí: 52

1) , 2) , 5)
KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.
3)
LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Praha : [s.n.], 2003. ISBN 80-238-9557-5.
4)
SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004. Studium (Portál). ISBN 80-7178-929-1.
6)
MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 187
7)
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, s. 255.
8)
VANĚK, A. Příznaky krize manželské rodiny. Praha : SPN, 1971, s. 88.
9)
MATĚJÍČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: AVICEUM, 1986, s. 38.
10)
STONE, Lawrence. The family, sex and marriage in England 1500-1800. London : Weidenfeld and Nicolson, 1977. 800 p. : ill. ISBN 0-297-77133-7.
ls2016/studium_pribuzenstvi_a_rodiny_jako_soucast_antropologickeho_badani.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)