obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2017:turci_v_bulharsku

Turci v Bulharsku

Tereza Aišmanová, Tereza Neuwirthová, Petra Wernerová, Tomáš Matz. Turci v Bulharsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:turci_v_bulharsku

Úvod

Práce se zbývá tématem turecké menšiny v Bulharsku. Tato nejpočetnější menšina v má v Bulharsku dlouhou historii a to už od poloviny 14. století, kdy si tato území podmanila Osmanská říše. Turecká nadvláda byla ukončena národním obrozením až ve druhé polovině 19. století a tato téměř pět století trvající nadvláda si s sebou nese i mnohé křivdy, které způsobily, že Turci, kterých byla asi třetina všech obyvatel Bulharska, byli utlačováni různými formami vládních restrikcí. Během komunistické vlády Todora Živkova (1954 - 1989) emigrovalo ze země přes 300 tisíc bulharských Turků. 1)

Tato práce se zaměřuje na vývoj soužití Turků a Bulharů i přes tyto náročné časy, které v historii nikdy nebyly nakloněny oběma stranám zároveň.

Zkoumání a popsání tohoto tématu je důležité proto, že o něm není mnoho dostupných materiálů a problematika menšin, obzvláště té turecké je v Bulharsku, jak mohli potvrdit sami autoři této práce, stále považováno za tabu. Turci zde nemají téměř žádná oficiální sdružení (jak bývá často zvykem u menšin v jiných zemích) a je obtížné je nějak hromadně kontaktovat.

V Čechách máme zkušenost s násilným odsunem obyvatelstva v podstatě jen v období po druhé světové válce, a navíc jen v pohraničních oblastech, proto se autoři práce rozhodli zaměřit na podobnou problematiku tam, kde není tolik zmapována a zjistit, jak situaci vidí ti, kteří situaci bezprostředně zažili, nebo znají z vyprávění.

V současnosti žije nejvíce Turků v oblastech Kardžali, Razgrad, Targoviště, Šumen, Silistra, Dobřič, Ruse a Burgas.

obrázek č.1: Mapa Bulharska s s vyznačenými turecky žijícími obyvateli (černá barva znázorňuje oblasti s více než 50% převahou Turků) 2)

Cíl práce

Tématem této práce je vliv socialistického režimu na postavení a identitu tureckého etnika v Bulharsku především za vlády Todor Živkova od roku 1954, jež pro tuto minoritu znamenala řadu restriktivních opatření a také migraci do Turecka a také jak se toto období, které končí pádem režimu v roce 1989, odrazilo do současnosti. Toto etnikum je v Bulharsku nejpočetnější minoritou s dlouhou historií, v jejímž průběhu si vydobylo významné postavení. Práce si dává za cíl zpracovat získané informace od respondentů, o jejich životech a každodennosti v době, kdy byla u moci komunistická strana. Data budou získávána od tamějších respondentů tureckého etnika v Bulharsku, v Turecku a Bulharů v Bulharsku. Prostřednictvím výpovědí budou srovnané rozdílné a společné pohledy na jednotlivé prvky.

Hlavní výzkumná otázka: Jak se proměňovalo postavení turecké menšiny v Bulharsku od dob socialismu do současnosti?

Podotázky:

  1. Jaká byla menšinová politika za socialismu?
  2. Jak hodnotí toto období zástupci turecké minority v Bulharsku a Turecku?
  3. Jaké prvky z každodennosti Turků toto období z pohledu respondentů ovlivnilo?
  4. Jaké byly vztahy mezi Tureckem a Bulharskem v minulosti a jaké jsou dnes?
  5. Co se změnilo pádem socialistického režimu?
  6. Jak se mohou menšiny participovat ve státě?
  7. Jaké zvyky a tradice si stále udržují?

Metodika

V práci bylo použito několik technik sběru dat pro lepší vyhodnocení - kvantitativní, pro získání statistických údajů i kvalitativní pro hlubší pochopení zkoumané problematiky.

V kvantitativním výzkumu používáme náhodný výběr, experimenty a silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování, jež mají zajistit zobecnitelnost našich výsledků na populaci a umožnit použití statistických metod. Je zapotřebí dodržet určitá pravidla pro správné provedení kvantitativního výzkumu. Požaduje se, aby měření bylo validní, tedy, že se bude měřit skutečně to, co se má měřit a také musí být měření spolehlivé. To znamená, že jestliže se bude měřit stejná věc, pak pokud se nezměnila, dostaneme stejný výsledek. 3)

Oproti tomu kvalitativní výzkum je široké označení pro rozdílné typy přístupů ke zkoumání. Jde o proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy testů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. V průběhu kvalitativního zkoumání běžně vyvstávají nové hypotézy, výzkumné otázky a rozhodnutí, které mohou modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračování sběru dat a jejich analýzy. 4)

Díky použití obou typů výzkumu se předpokládá větší objektivita, které by při aplikaci této metodologické triangulace mělo být dosaženo. Pod pojmem triangulace se rozumí kombinace různých metod, různých výzkumníků, různých zkoumaných skupin nebo osob, různých lokálních a časových okolností a teoretických perspektiv, jež se uplatňují při zkoumání určitého jevu. 5)

Sběr dat se uskutečnil počátkem srpna 2016 formou terénního výzkumu v Bulharsku, který trval dva týdny. S příslušníky vybraného etnika byl použit polostrukturovaný skupinový rozhovor přímo v jejich domovině - konkrétně ve městech Kardžali, kde Turci tvoří většinu obyvatel a v Šumenu. V obou případech se podařilo získat nejvíce respondentů díky návštěvě místní radnice, kde pracovníci ochotně poskytli kontakty a prostory (v jednom případě i překladatelku) pro uskutečnění rozhovorů. V Kardžali se podařilo získat kontakt na místní kulturní organizaci Krug v turecké vesnici, kde proběhl rozhovor přímo s jednou z jeho zakladatelek.

Rozhovor byl vždy veden v angličtině, v Šumenu přímo s respondenty bez prostředníka (pokud jeden z respondentů nevěděl, jak anglicky svou myšlenku vyjádřit, pomohli mu kolegové), v Kardžali za asistence bulharsko-anglické překladatelky z důvodu snazšího překonání jazykové bariéry, která byla v některých částech Bulharska problémem. Důvodem by mohlo být například to, že turecká minorita podle místních pracuje především v zemědělství, tudíž během vzdělávání není tolik kladen důraz na výuku jazyků. Dalším důvodem by mohl být vliv Ruska během let, kdy Bulharsko patřilo do východního bloku. V těchto letech byla primární výuka ruštiny. Při běžné komunikaci v navštívených oblastech byla použita právě ruština, ne však kvůli tomu, že by místní sami vedli konverzaci v ruském jazyce, ale díky podobnosti těchto dvou jazyků (bulharština a ruština), která sice na běžné dorozumívání se stačila, ale pro sběr dat při výzkumu byla považována za nedostačující. K výzkumu tedy byla volena angličtina, kterou bez sebemenších problémů ovládají všichni autoři této práce.
S ostatními respondenty, ať už pomocí dotazníků nebo dalších setkání přímo při terénním výzkumu byla použita rovněž angličtina.

Informace od respondentů ze zbývajících dvou zemí (Turci žijící v Turecku a Bulhaři v Bulharsku) jsme získali pomocí internetového dotazníku rovněž přes sociální sítě. Tento dotazník obsahoval jak otevřené, tak uzavřené otázky.

K doplnění získaných informaci byl použit rovněž polostrukturovaný rozhovor s našimi domluvenými respondenty přes sociální sítě jako facebook a skype (buď posíláním zpráv nebo samotným rozhovorem přes webkameru), rovněž v anglickém jazyce. Tímto způsobem jsme se snažili získat především informace o skutečnostech, na které jsme nedostali odpovědi při terénním výzkumu.

Pasportizační údaje o respondentech

Respondenti kontaktovaní přes sociální sítě

PohlavíVěkZaměstnáníJménoNárodnost/souvislost s tureckou menšinou
Respondent amuž21 – 30 letvysokoškolský studentEfe Aytug AltincicekTurek z Turecka, jehož prarodiče reemigrovali z Řecka a Makedonii
Respondent bmuž21 – 30 letpracujícíOguz Emre Balkarrodina reemigrovala z Bulharska
Respondent cžena41 – 50 letnepracujícíXreemigranka z Bulharska
Respondent dmuž23 letpracujícíGökay GülerTurek z Bulharska

Respondenti z výzkumu v Bulharsku

PohlavíVěkJménoNárodnost/souvislost s tureckou menšinou
Respondent 1žena31 - 40Galinaspoluzakladatelka organizace zajímající se o Turky, Bulharka
Respondent 2muž21 - 30HalimTurek žijící v Bulharsku
Respondent 3muž21 - 30Sunay Turek žijící v Bulharsku
Respondent 4žena41 - 50XPracovnice na městském úřadu, Bulharka
Respondent 5dvě ženy41 - 50XTurkyně žijící v Bulharsku
Respondent 6žena 41 - 50XPracovnice zabývající se menšinovými projekty, Bulharska
Respondent 7 žena21 - 30XStudentka v muslimské škole, Bulharka s Tureckým manželem
Respondent 8 žena51 - 60EliTurkyně pracující na obecním úřadu
Respondent 9žena31 - 40XFrancouzská novinářka působící v Duzhdovnitsi

Respondenti, kteří mají místo jména vepsáno X si přáli zůstat plně v anonymitě.

Literární rešerše

Tureckou minoritou sužovanou socialistickým režimem v Bulharsku se zabývá Milena Mahon ve výstižně pojmenovaném článku Turkish minority under communist Bulgaria - politics of ethnicity and power. Zaměřuje se zde na problémy minority pod Bulharskou socialistickou vládou. Zdůrazňuje zásadní důležitost národního uvědomění, etnicity a její síly pro porozumění situace v moderním Bulharsku. Rovněž v článku projednává i bývalé dominantní postavení menšiny vyobrazenou v kontextu novodobého bulharského národního složení státu. Uvádí, že ačkoliv se Bulhaři jakožto ortodoxní křesťané a Turci s islámem rozcházejí ve větších mírách v náhledu na svět, v otázkách státu a společnosti se jejich teze scházejí. Obě skupiny mají společné tendence náboženských tradic s jejich institucemi k sdílení státní moci a důležitost upřednostňování komunity nad jednotlivce. Důvody pro politickou pasivitu za dob socialismu vidí v neúčasti na národním formování Bulharska i národním rozvoji samotného moderního Turecka.6)

Sociální integrací etnických Turků v Bulharsku v průběhu let se zabývá Lilia Petkova ve svém článku The ethnic Turks in Bulgaria: Social integration and impact on Bulgarian ‐ Turkish relations pro periodikum Global Review of Ethnopolitics, kde ze všech období označuje, že největší vliv měla právě éra socialismu, za jejíž vyvrcholení považuje právě nutnost etnických Turků změnit si jméno na bulharsky znějící. Autorka dále rozebírá i situaci po pádu socialistického režimu až do roku 2000, kde je toho názoru, že došlo k ohromnému zlepšení. Dokonce tvrdí, že díky zákonům na ochranu práv menšin a možnosti participace na veřejném dění, by se vztahy Turků a Bulharů daly označit za „excelentní.“ 7)

Více o pohledu bulharské národnosti na muslimské obyvatelstvo turecké menšiny se dočteme v knize Turkish and Other Muslim Minorities in Bulgaria od Ali Eminova. Objevíme zde blíže popsanou charakteristiku islámského obyvatelstva v Bulharsku od prapůvodních dob až do těch dnešních a uvedení bulharské nacionální stránky v souznění s muslimy žijícími s nimi v jednom státě a postupný vývoj od autonomie Bulharska skrz všechny režimy až do nynějška. V dalších kapitolách se zabývá i podrobnějším líčením přímo tureckého etnika a také snahy o jeho asimilaci. V poslední části knihy se pak zmiňuje o vzdělání turecky mluvících obyvatel opět od samostatného Bulharska v průběhu let až po dnešní dny.8)

Obecná otázka vztahů mezi Turky v Bulharsku a Bulhary samotnými je zpracována v článku The Turkish minority in contemporary Bulgaria od Jamese W. Warholy a Orliny Botevy. Vysvětlují zde důvody relativního klidu mezi etniky a sdělují, že minoritní otázky v post socialistickém Bulharsku již nepředstavují takové pochybnosti jako dříve. Ve dvacátém století byly etnické konflikty oproti dnešku prý velmi početné, násilné a často velmi těžko řešitelné. Jednoduše přibližují současnou situaci turecké menšiny, která má v tomto státě dlouhotrvající historii a po všech obdobích jejích vzájemné vztahy s majoritou.9)

O socialismu v Bulharsku píše Petr Dudek a Martin Hromádka ve článku Bulharsko překonává dědictví socialismu jen pomalu pro Český rozhlas. Ti uvádí, že Bulharsko nese následky hlavně za to, že patřili mezi státy nejvíce podřízeně Moskvě. Článek je postaven na rozhovoru s bulharskou novinářkou Dianou Ivanovou, která se bulharský socialismus snažila zdokumentovat prostřednictvím výpovědí pamětníků. Jedním z pamětníků zmiňovaných v článku je i první nesocialistický prezident Želju Želev, který uvádí, že zlo socialistického režimu si uvědomili až po Stalinově smrti, do té doby byl pro ně hrdinou. Na závěr článku dodává, že se Bulharsko ze socialistického režimu dostává oproti jiným státům mnohem pomaleji.

obrázek č. 2: Turek ze Šumenu v Bulharsku
10)

Praktická část

Praktická část práce je rozdělena chronologicky na dva oddíly. První oddíl se zabývá situací před rokem 1989, konkrétně již výše zmiňovaným obdobím socialistického režimu v Bulharsku. Tématicky jsou zde rozděleny názory respondentů nejprve na postavení turecké vlády k socialistickému režimu v Bulharsku a následovně na státní zásahy bulharské vlády a další události, které (ať už negativně nebo pozitivně) ovlivnily každodenní život tureckého etnika v Bulharsku. Druhý oddíl praktické části se věnuje situaci po roce 1989 až do současnosti. Nejprve se zaměřuje na to, jak po přechodu od socialistického režimu k demokratickému zřízení se státu se menšina účastní dění na politickém životě, kde kvůli nedostatku informací ze strany respondentů (většina z nich totiž uvedla, že o politické situaci příliš přehled nemají) je pro objasnění současné situace použito především informací z jiných zdrojů. Další podkapitolou je přiblížení současného vztahu mezi tureckou vládou a Bulharskem. A nakonec se práce věnuje tomu, jak turecká menšina udržuje svou kulturu, prostřednictví jednotlivých kulturních organizací, se kterými jsme při našem terénním výzkumu přišli do styku.

Bulharsko před rokem 1989

Období před rokem 1989, přesněji celé období socialistického režimu, znamenalo pro bulharské Turky snahu o změnu identity ze strany státu. To se však netýkalo pouze Turků, ale původně celý proces započal v 60. letech jako snaha o separaci bulharských muslimů slovanského původu od bulharských Turků, jelikož se tehdejší vláda obávala spojení těchto dvou etnik. První fáze takzvaného Obrodného procesu však skončila neúspěšně. v letech 70. se restriktivní opatření opakovala a tentokrát s úspěchem. V 80. letech vyvrcholil změnou jmen a následnou asimilací i Turků samotných. 11)

Postavení turecké vlády k bulharskému režimu

Všichni z našich respondentů oslovených pomocí dotazníku se shodují v tom, že Turecká vláda odmítla jakkoliv spolupracovat a chtěla se distancovat od Bulharského režimu. Respondent a dokonce uvedl, že Turecká vláda byla pod vlivem USA, která k socialistickém režimu neměla pozitivní přístup, dále dokonce zmiňuje turecký puč v osmdesátých letech, kdy byla armádou násilně potlačena levice. V návaznosti na to respondent b uvedl, že Turci, kteří z Bulharska odcházeli do Turecka, byli tureckou vládou přijímáni. Dle respondentů z Šumenu byl v Bulharsku odchod Turků do Turecka prezentován, že sami odejít chtěli, i když ve skutečnosti byli spíše dohnáni okolnostmi.

Jak bylo potvrzeno od respondentů, především od samotných Turků v Kardžali, nejrozsáhlejší zákazy se týkaly především náboženských projevů. Ty se ale netýkaly jen islámu, ale všech náboženství. Dle dotazovaných, konkrétně muslimů, se týkal zákaz navštěvování mešit, náboženských oslav nebo i nošení tradičního zahalujícího oděvu ženami. Fakt, že všichni se tím pádem ve výsledku měli stejně, hodnotí ale respondentka z Kardžali Eli jako pozitivní.

Hlavní vliv státních zásahů

U dotazu na respondenty oslovené pomocí dotazníku: jaké státní zásahy si myslíte, že nejvíce ovlivnily život Turků žijících v Bulharsku, bez zaměření na pozitiva nebo negativa, se respondent a rozhodl neodpovídat, protože si myslí, že se dostatečně nevyzná v politice. Respondenti b i c rozhodli zmínit jen věci, které považují za negativní. Dotazovaný b uvedl změnu Tureckých jmen na bulharská a dotazovaný c zabírání pozemků tureckého obyvatelstva a nacionalizaci školství.

Negativní dopady socialistického režimu

Podle respondentů v dotazníku uváděli jako hlavní negativa doby zákaz komunikace v jejich mateřském jazyce, špatnou ekonomickou politiku, špatné zacházení s tureckou inteligencí a snahu o asimilaci Turků celkově. Dle respondenta a, který sice uvedl, že toto může komentovat jen z pohledu prarodičů a jejich přátel, přesto ale zmínil že: (prarodiče a jejich přátelé) říkali, že jakmile začal socialistický režim, lidé měli velký problém se sháněním potravin a dalšího zboží. … S Turky nechtěl nikdo nic sdílet. Moje babička říkala, že slyšela příběhy, kdy Bulhaři přidávali do mouky skelný prach a tuto směs prodávali Turkům, kteří kvůli tomu pomalu umírali.

Pozitiva socialistického režimu

Respondenti oslovení pomocí dotazníku, odpovídali na otázku, jaká byla hlavní pozitiva doby, většinou že žádná, jen jeden z Turků oslovených touto formou (dotazovaný b) uvedl, že v té době byl dobrý vzdělávací systém, což ale naopak dotazovaný c uvedl naopak jako negativum (viz výše).

Z dotazovaných pomocí terénního výzkumu v Kardžali, na otázku ohledně pozitiv socialistického režimu, se vyjádřila jen respondentka Eli, tím, že každý měl práci, bylo bezpečno, nebyly takové rozdíly mezi chudými a bohatými lidmi, všichni na tom byli v podstatě stejně, každý měl jistotu. Nejlepší bylo, že opravdu každý měl práci, a když lidé vyšli školu, věděli, že budou mít kde pracovat.

Prvky, které režim ovlivnil

Změna jmen

Jedním z hlavních prvků pokusu o asimilace Turecké menšiny v Bulharsku patří změna jmen. Jak se při terénním výzkumu v Bulharsku ukázalo, toto téma bylo pro všechny oslovené respondenty velmi citlivé. Většina respondentů dokonce odmítla tuto událost komentovat s tím, že to považují za příliš osobní. Jediný kdo se rozhodl tuto problematiku okomentovat byl respondent Halim (který je mladší a dle svého tvrzení zná tyto věci jen z vyprávění) tím, že jeho rodiče byli ze změny jmen nešťastní a stejně jako rodiny všech námi oslovených Turků si je po změně zákona vrátili zpět na turecká. Jak potvrdila respondentka z Šumenu, proces asimilace Turků začal dávno před změnou jmen. Turci v roce 1971 zastavili výuku v turečtině. Zavřeli spoustu různých institucí, jako čitaliště, knihovny atd. Proces změny jmen byl skutečně vyvrcholením. V dotazníku respondent b odpověděl na otázku: které zásahy státu si myslíte, že nejvíce ovlivnily život Turků žijících v Bulharsku?: Změna tureckých jmen. Tohle byly velmi těžké časy. Změna jmen podle respondentky na městské úřadu v Šumenu byla doslova vyvrcholením celého procesu asimilace Turků.

Důvod, proč tento prvek označili respondenti jako nejradikálnější, tkví i v tom, že pro muslimy je jméno spjato s Koránem a například člověk co zemře, představuje se před posledním soudem Alláhovi, tudíž změna jmen znamenala, že duše zemřelého nenajde klid a bude se pohybovat mezi dvěma světy. 12)

Jazyk

Co se týče jazyka, podle respondentů v Kardžali všichni oslovení mluví turecky. V práci a na oficiálních místech je tomu však jinak, a zde používají pouze bulharštinu. Oficiální turečtina se vyučuje pouze ve školách. Tu, kterou mezi sebou turecká minorita používá, je neoficiální dialekt. Jak uvedl respondent 4: Rozdíl je spíše než ve slovech v přízvuku a v intonaci, v používání i starých tureckých slov. Tuto skutečnost nám potvrdil respondent žijící v Turecku.

Školství

Vlivem socialistického režimu byla v roce 1971 zastavena výuka v turečtině. Do té doby existovala celá řada tureckých škol. Po pádu režimu už v zemi nebyly obnoveny a můžeme zde tedy najít pouze islámské státní střední školy, kde se vyučuje v bulharštině a turečtina se zde pouze vyučuje. Výuka se zde kombinuje světská a náboženská. Školy jsou tři a nachází se v Ruse, Šumenu a Momčilgradu - region Kardžali.13)

obrázek č. 3: Muslimská škola v Šumenu 14)

Bulharsko v současnosti

Participace na politickém životě během přechodu k demokracii

Po pádu socialistického režimu se menšiny Turků dokázaly do demokratického fungování státu začlenit velmi rychle. Menšinová politika zaměřena na muslimské obyvatelstvo byla ukončena také z důvodu, že se Bulharsko důsledkem migrace Turků do Turecka začalo ocitat v ekonomicky těžké situaci, jelikož právě Turci představovali v mnohých továrnách, na tabákových plantážích apod. významnou pracovní sílu. To vedlo k uvolnění jejich postavení ve státě a postupné reemigraci. Jejich nově získaná svoboda dala za vznik politické straně DPS.

Politická strana Hnutí za práva a svobody (Dvizhenie za prava i svobodi (DPS))

Tato politická strana vznikla bezprostředně po pádu režimu s cílem chránit práva menšin, jejich kultury i jazyk. Nezahrnuje pouze Turky, ale všechny bulharské menšiny.15) Přední základnu a zaměření však tvoří turecké etnikum. Snaží se o udržování a rozšiřování kompetencí tureckých občanů, včetně posílení turečtiny a specifik náboženského charakteru. Strana si získala dokonce takový vliv, že se v roce 2014 stala 3. nejsilnější politickou stranou v zemi a obdržela 34 mandátů do parlamentu.16) Nyní však nastal politickém světě Turků v Bulharsku značný rozkol, jelikož roce 2016 vznikla v zemi ještě jedna další politická strana zastupující tureckou menšinu a to sice DOST.(Democrats for Responsibility, Solidarity and Tolerance)17) V letošním roce 2017 pak ale zřejmě i díky tomuto problému ztratila DPS pár voličských hlasů (2014 - 14,84 %, 2017 - 8,94 %).18) Dle spekulací byl turecký prezident dříve interesován ke straně DPS, kterou podporoval jednoduše pro její cíle zlepšování života Turků, ovšem nyní využívá stranu DOST k zasahování Turecka do vnitřních záležitostí Bulharska. 19)

Politická strana Demokraté za odpovědnost, solidaritu a toleranci (Democrats for Responsibility, Solidarity and Tolerance (DOST))

Tuto politickou stranu založil tehdejší předseda DPS Lyutvi Mestan, jež byl vyloučen ze strany kvůli jeho výrazné orientaci k turecké vládě především při vyslovení podpory Turecku při sestřelení ruského bombardéru tureckým letectvem v roce 2015.20) Nedlouho poté začal sestavovat svou novou politickou stranu, která nakonec vznikla v roce 2016. Mestan okomentoval založení strany slovy: „Tato nová strana bude pravá autentická liberální strana v Bulharsku“. DOST se pak voleb poprvé zúčastnilo v březnu tohoto roku během parlamentních voleb v Bulharsku, Vznik této strany s sebou přinesl řadu konfliktů se starší DPS, která vyhrožovala voličům, že minority, jenž budou volit stranu DOST, ztratí sociální podporu v obcích. Obavy z výhry se však nevyplnily a DPS se umístila před stranou DOST o zhruba 5%. 21)

Diskriminace tureckého etnika

Přesto, že za práva turecké menšiny se staví nyní již už 2 politické strany, stále jsou v některých ohledech omezovány. Například respondent Gökay Güler říká, že při pracovních pohovorech do bulharské společnosti je vždy složité se uplatnit a požadované místo získat. Také uvádí, že při běžném styku Bulhar dokáže rozpoznat Turka díky jeho jazyku, kultuře, náboženství a dalších oddělujících prvků, kvůli kterým se občas může ve většinovém prostoru Bulharů stát obětí slovních narážek. Další diskriminační projevy lze spatřit ze strany státu. Existují zde sice politické strany zaštiťující menšiny, jež se zde nacházejí, ovšem turečtí političtí představitelé nemají povoleno na veřejnosti jejich proslovy provozovat v turečtině. Je tedy povinno promlouvat pouze v bulharštině a menšina se tímto musí přizpůsobit. Stát omezuje Turky i v oblasti mediální. Podle dotazovaných respondentů jsou kromě krátkých 10 minutových výstupů v národní televizi zakázána veškerá turecká média, což berou za značné omezování jejich života.

Současný konflikt Bulharska s Tureckem

Se vznikem strany DOST vznikají dohady o tom, zda-li se za pomoci této nové strany nesnaží Turecká vláda potažmo prezident Erdogan rozšiřovat svůj vliv v Bulharsku.22) Však mezi volební cíle strany patří i finanční odškodnění za asimilační procesy z dob minulého režimu či přímo povinnou školní výuku tureckého jazyka. Hrozba se ovšem nejeví pouze z početné turecké menšiny Bulharska, ale rovněž z vně státu skrze bulharské přistěhovalce tureckého etnika v Turecku. Ti jsou díky veřejným výrokům tureckých politiků v Turecku, ve kterých slibují upevnění turecké pozice v Bulharsku a turečtinu jakožto oficiální jazyk, ovlivňováni pro podporování DOST. Vrcholní představitelé Bulharska v čele s bulharským prezidentem Rumanem Radevem se tohoto působení Turecka na Bulharské správě obávají a upozorňují státy EU na tento turecký rozmach. Taktéž se nechají slyšet, že jakékoliv zasahování do politiky Bulharska sousední zemí nechtějí trpět a celá záležitost by se měla vyřešit, aby nedošlo k zhoršení vztahů mezi oběma státy. Dokonce turecký velvyslanec v Sofii Süleyman Gökçe otevřeně vyslovil podporu nově vzniklé straně, za což byl označen za „nechtěného muže“ a poslán zpět do Turecka. Avšak sami členové strany zmiňují, že jejich zájmy jsou zájmy bulharské, tedy evropské a rovněž podporující NATO. K tomu zda-li nejsou ovládáni Tureckem se vyjadřují tak, že to nelze, ovšem podporu pro Turecko vznést mohou, což vyplývá z jejich etnika. Podle některých mediálních zdrojů turecký prezident Erdogan má i hlavní roli ve financování DOST, kdy poslal 20 milionů dolarů na založení strany.23) Erdogan však odmítá, že by jakýmkoliv způsobem ovlivňoval a zakročoval do otázek bulharské politiky, ale pokud se má jednat o ochranu práv a zájmů Turků v cizích zemích, má k tomu pravomoci.
Bulharsko pak tedy má snahy o vyvolání řešení těchto problémů v rámci celé EU, jelikož má domnění, že celá záležitost má co do činění s demokratickými hodnotami a vzhledem ke členství Turecka v NATO by měla mít situace nějaké východisko z pohledu celé unie.24)

Organizace udržující tureckou kulturu

Čítárna

Čítárny jsou speciální instituce zaujímající své specifické místo v historii bulharské společnosti. Jedná se o tradiční projev tamějších komunitních organizací. První čítárna se objevila v 50 letech 19. století pod původním názvem podobném českému výrazu studovna. Velmi rychle se ale rozvinuly a staly se důležitým a nezávislým subjektem, který získal všechny charakteristické prvky dobrovolného občanského sdružení, propagujícím nové formy sociálního smýšlení bez návazností na bulharskou historii. Čítárny byly prvními světskými komunitními centry, jež nabízely rovnocenné zapojování a všeobecný přístup pro všechny na demokratických základech bez jakékoli diskriminace. Staly se jednou z nejrespektovanějších a nejvytrvalejších institucí hrajících rozhodující roli v procesech národního utužování a modernizace.

Se zahájením reforem na začátku devadesátých let čítárny čelily výzvě přizpůsobit jejich činnost novým socioekonomickým okolnostem a rychle se měnícím hodnotám a potřebám Bulharské postsocialistické společnosti. Státní podpora čítáren se rapidně snížila a většina z nich byla nucena zmenšit jejich personál a rámec aktivit. Vše ovšem z hlediska finančního, jelikož nový tržní systém nebyl natolik schopný tyto asociace podporovat. Čítárny se tedy podle podmínek nového zákona o veřejných čítárnách v roce 1996 změnily na nevýdělečné organizace. Za dob socialistického režimu byly však aktivity čítáren omezovány naopak v rámci jejich provozování, kdy se nesměly výrazněji projevovat. Konání a publikování zejména minorit bylo potlačováno.

Čítárna se prezentuje nejméně třemi specifickými institucionalizovanými prvky – vytrvalost, legitimnost a flexibilita, které jsou spojeny s jejich historickou zkušeností. Díky tomu poskytují potřebné předpoklady pro současné potřeby bulharské společnosti. Nynější systém přibližně 3600 čítáren skrz celou zemi podporuje národní blahobyt a prospěch pro bulharský stát. Díky jejich nesrovnatelné sociální prestiži a geografickému rozšíření mají čítárny obrovský potenciál přispět k uspokojení určitých kulturních a vzdělanostních potřeb společnosti a především povzbuzuje zapojování veřejnosti do různých aktivit. 25)

V čítárnách jsou každoročně organizovány tři festivaly.

1. je Festival balkánské muziky- do kterého se zapojují jen skupiny ze zahraničí

2. je Mezinárodní festival Kardžali - týká se skupin z Bulharska i zahraničí

3. Trdlik - festival, v němž jde o pletení ponožek. V Bulharsku je tento festival nejznámější a nejoblíbenější.

Trdlik

V Kardžaliali je tento festival spojen, mimo pletení ponožek i s tradičním jídlem a v roce výzkumu měl být organizován již po jedenácté. V roce 2015 se Trdlik od předešlých let, lišil v tom, že v soutěži o nejdelší ponožku nesoutěžily ženy, ale muži. Každoročně tento festival připadá na 3. září a je velmi populární. Co se týče jídla, podává se hlavně staré tradiční jídlo Kiškek.(dle respondentů z radnice v Kardžali))

Duždovnica / Duzhdovnitsa - spolek “kruh”= круг

Duždovnica je jednou z tureckých vesnic v okolí města Kardžali. Žije zde 120 lidí s tureckou etnickou identitou. Turci mají své charakteristické svátky, zvyky a folklor. Jak v celém regionu Kardžali, tak v Duždovnici jsou napůl zdevastované domy, částečně jako symbol dramatické minulosti a částečně z důvodu nedostatečných financí a zájmů v současnosti. Jméno vesnice Duždovnica bylo během socialistického režimu změněno z tureckého Yagmurlar, které znamenalo déšť. Původní název zde má hluboký význam, protože se zde lidé modlili k dešti na pahorku, aby déšť přivolali během období velkého sucha. Během jednoho modlení na pahorku zasáhl skupinu místních lidí blesk, který modlící se usmrtil. Na jejich památku jsou zde na velkém kameni napsána jejich jména. Neštěstím je zejména to, že po nich ve vesnici zbylo mnoho sirotků.

Krug Youth Center je mezinárodním uměleckým spolkem, který působí od roku 2002 v Kardžali. Spolek se věnuje dvěma oblastem. První oblastí je umění, převážně obrazy a fotografie, s centrem v městské galerii umění v Kardžali a druhou oblastí zájmu jsou multikulturní aktivity upozorňující širokou veřejnou na problematiku menšin pomocí umění se sídlem v budově staré školy ve vesnici Duždovnica. Jelikož je organizace v turecké vesnici, oblastí zájmu je právě turecká menšina v oblasti Kardžali. Multikulturní záležitosti pro Krug znamená i to, že lidé, kteří se v organizaci angažují, pomáhají dětem ve vesnici, vymýšlejí pro ně zábavný program, hry, chodí spolu za zvířaty.

Bulharská vláda není příliš otevřená podpoře neziskových organizací pomáhajícím národnostním menšinám. Kolem Kardžali je 26 tureckých vesnic a většina z nich je velmi chudá, ve čtyřech z nich ani není tekoucí voda. Město nemá žádnou iniciativu vesnicím pomáhat. Turci jsou hodně pracovití, pracovali a pracují na tabákových plantážích, což je náročná práce a není dostatečně finančně ohodnocená. V této oblasti nemají lidé potřebu si pomáhat mezi kulturami. Bulhaři pracují s Bulhary, Turci s Turky a Arméni s Armény. Není zde normální spolupracovat mezi těmito skupinami, právě naopak. Dotazovaná respondentka uvedla, že od té doby, co pracuje s Turky, bojí se o ní její rodiče i přátelé. Ona sama se cítí být ve střetu, je Bulharka, tudíž ji příliš nemají rádi Turci, zároveň s Turky pracuje, a proto není v oblibě ani u Bulharů. V minulosti byly případy, kdy Turci napadali Bulhary a ubližovali jim, proto většina Bulharů zde neakceptuje, že jsou to už jiní lidé a že jak doba, tak lidé se mění. V regionu je asi 70% Turků a jen 1-2% jsou míšenci Turků a Bulharů. 26)

,,Jsem žena a křesťanka a jsem jediná, kdo má klíče od místní mešity. Je to divné pro všechny kolem.“

obrázek č. 4: Žena z vesnice Duždovnica s ponožkami festivalu Trdlik27)

Svátky a s nimi spojená tradiční kuchyně místních Turků

Turci v oblasti Kardžali zde mají několik místních pokrmů, které jsou spojovány zejména s příchodem náboženských svátků. Dle tradice je velmi často požadováno vykonat určité modlitby a zvláštní postupy v průběhu vaření.

Nejnáročnější je „bathed pastry“, jehož kouzlo spočívá ve vaření listového těsta ve vroucí vodě. Tím se má očistit těsto od všeho zlého. Pro vyvaření jednoho 5 milimetrového kousku listového těsta stačí 2-3 minuty. Velký pozor se musí klást na to, aby se těsto nerozpadlo, jelikož by to znamenalo, že zlé síly stále přetrvávají. Pokračuje se posypáním listů těsta bílým sýrem, při čemž se člověk modlí, aby mu černá magie a temné myšlenky nemohly ublížit.

Naopak nejlehčí je keshek, tedy kombinace pšenice s masem. Zapotřebí je ovšem dlouhá příprava. Magie je v tomto případě velmi urputná. Stojí se nepřetržitě 3 hodiny nad vařícím se kotlem. Člověk opravdu musí chovat nadšení lásku a k vaření a zároveň mít trpělivost a sílu šamana, protože keshek je připravován za účelem připomínky Mevlidu (oslavy narození proroka Mohameda), při kterém se sejde celá vesnice. V závěru všeho vám vznikne směs, ve které kuře a pšenice splynou v jedno, stejně tak jako tělo a duše.

Nejoblíbenější specialitou je kapama. Pokrm stávající se z rýže, kuřete a pepře. Rýže je nejprve dozlatova osmažena a poté vařena 5 minut. Dále je kuře rozděleno na kousky a přidáno k rýži. Celá směs se poté peče, dokud dostatečně neztmavne. Následně se posype pepřem a umístí se s celým tácem na malý kulatý stůl. Nakonec se odříkají děkovná slova bohu a hotové jídlo může být odebráno ze stolku.
Pokud je nějaké jídlo, které nejvíce vystihuje místní sladké pochutiny, pak je to jednoznačně baklava. Jeho příprava trvá rovněž hodiny. Listy těsta musí být křupavé a je zapotřebí, aby jejich šťáva byla dostatečně hustá a velmi sladká. Je úžasné spatřit ženu připravující listové těsto. Různě ho přehazují, točí s ním ve vzduchu a pozvolně ho přeměňují do jemného průhledného kousku mouky, vody a droždí. Svátek Ramazan Bayramu (svátek přerušení půstu po skončení ramadánu) je slavený za účelem odpuštění a to je důvod proč ho lidé slaví se sladkou baklavou.

Bayram je náboženský svátek slavený dvakrát ročně. S příchodem Kurban Bayramu, konajícím se dvakrát ročně se pak připravuje koza na ochutnání pro celou vesnici a všechny hosty. Jejím účelem je hlavně oslava zdraví.

Lidé zde pěstují především brambory a fazole. Hlavní plodinou ve Východních Rodopech je však tabák. 28)

Závěr

Z provedeného výzkumu lze usoudit, že byly získány všechny potřebné informace pro vyhotovení práce. Vzhledem k tématu problematiky byly však v některých případech potíže ohledně toho, že respondenti často na dotazované otázky nevěděli jak odpovědět, jelikož sami neměli dostatek zkušeností. Je také zřejmé, že těchto pár respondentů nemůže mluvit za celé etnikum a spektrum všech dotyčných lidí a nelze tedy práci počítat za generalizování a konečné zodpovězení na danou záležitost. K vytvoření určitého obrázku a vyvození závěru podtrženého dohledanými veřejnými informacemi a kvantitativními údaji nicméně postačí.

Situace menšiny a její politický postoj za socialismu by se dal nejjednodušeji nazvat za nepříznivý. Od začátku zde byla snaha o perzekuci Turků, kteří bývali mnohdy označováni za nepohodlní režimu. Byli něčím odlišní od slovanských Bulharů, což se dostávalo velmi často do rozepře s hnutím. Podle výpovědí respondentů pro ně toto období nebylo příliš pozitivní a do jejich životů stát často zasahoval a záměrně potlačoval jejich kulturní diferenci, a to především tu náboženskou.

Nejradikálnější změnu, kterou menšinová politika za socialismu ovlivnila, vidí respondenti ve jménech, která si musela měnit na bulharská. Změna identity je však spjata i s Koránem, protože právě jména mají pro Turky hluboký náboženský význam. Asimilace se však dotkla všeho, co Turky kulturně odlišovalo, a tato restriktivní opatření byla završena masovou migrací do Turecka, které se proti režimu stavělo negativně a poskytovalo bulharským Turkům pomoc. Ne všichni oslovení však vyzdvihovali jen negativa - tento proces byl i pozitivní v tom, že byla vysoká úroveň vzdělání a dostatek pracovních míst.

Dále se práce snažila přiblížit, jak se tento proces odrazil do současnosti a jaké je také současné postavení Turků v Bulharsku. Po pádu režimu došlo k uvolnění jejich postavení v zemi, obnovila se činnost čítáren a možnost používat turečtinu. Jediné, co se však neobnovilo, bylo turecké školství. V současnosti existují pouze islámské školy, kde se turečtina vyučuje jen jako volitelný předmět.

Co se týče prvků, které režim ovlivnil, všechny rodiny oslovených respondentů si změnily jména zpátky na Turecká, ale dle osobních poznatků, získaných při výzkumu, se těchto několik let snahy o asimilaci podepsalo právě na náboženství a jeho projevech, které ztratilo svoji ortodoxnost. Za dobu výzkumu jsme se takřka nesetkali s ženami, které by byly zahalené, a právě oděv byl pro Turky před asimilací typickým. Další osobní poznatek spočívá v náboženství, které se stalo benevolentnější, především co se týče využití mešit. V navštívených mešitách bylo povětšinou prázdno a výjimku tvořili maximálně dva lidí.

Také si nešlo nevšimnout rozdílu ve vztahu Turků s Bulhary podle geografického aspektu. Mnohem větší toleranci projevovala severní města. Tolerance však neznamená, že se Turci v dnešní době těší z naprosté svobody, stále je v zemi zakázán tisk v turečtině a její používání na veřejných místech je omezeno a stále se Turci setkávají v určitě míře s diskriminací.

69

Seznam literatury

Knižní publikace

  • EMINOV, Ali. Turkish and other Muslim minorities in Bulgaria. New York: Routledge, 1997. ISBN 0415919762.
  • HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.

Internetové zdroje

  • PIRONSKA, Rositsa, Svetlina DENOVA, Elitsa MAVRODINOVA, Galina DIMOVA a Deyana ROBERT. Art Horizons: Village of Duzhdovnitsa Art Horizons [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné z: http://www.krug-bg.org/en/index_en.html

Seznam obrázků

  • obrázek č. 1: Bulgaristan Türkleri. Turkcebilgi.com [online]. [cit. 2017-07-06] Dostupné z: https://www.turkcebilgi.com/bulgaristan_t%C3%BCrkleri/
  • obrázek č. 2: osobní album Terezy Aišmannové
  • obrázek č. 3: osobní album Terezy Aišmannové
  • obrázek č. 4: osobní album fotografky Diane Roehm

—-

Počet shlédnutí: 4

1)
Etnická paleta dnešního Bulharska: Turci v nezávislém Bulharsku. Slovanský kulturní institut [online]. 2014 [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.slovansky-institut.cz/news/etnicka-paleta-dnesniho-bulharska/
2)
Bulgaristan Türkleri. Turkcebilgi.com [online]. [cit. 2017-07-06] Dostupné z: https://www.turkcebilgi.com/bulgaristan_t%C3%BCrkleri/
3) , 4) , 5)
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.
6)
MAHON, Milena. The Turkish minority under communist Bulgaria - politics of ethnicity and power. Journal of Southern Europe and the Balkans [online]. 1999, 1(2), 149-162 [cit. 2017-04-10]. DOI: 10.1080/14613199908413996. ISSN 1461-3190. Dostupné z: http://www.informaworld.com/openurl?genre=article&doi=10.1080/14613199908413996&magic=crossref||D404A21C5BB053405B1A640AFFD44AE3
7)
PETKOVA, Lilia. The ethnic Turks in Bulgaria: Social integration and impact on Bulgarian ‐ Turkish relations, 1947–2000. Global Review of Ethnopolitics [online]. Vol. 1, Iss 4, 2002, 42-59 [cit. 2017-06-09]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14718800208405112
8)
EMINOV, Ali. Turkish and other Muslim minorities in Bulgaria. New York: Routledge, 1997. ISBN 0415919762
9)
WARHOLA, James W. a Orlina BOTEVA. The Turkish Minority in Contemporary Bulgaria. Nationalities Papers [online]. 2010, 31(3), 255-279 [cit. 2017-04-10]. DOI: 10.1080/0090599032000115484. ISSN 0090-5992. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/0090599032000115484
10) , 14)
z osobního alba Terezy Aišmannové
11) , 15)
ZAJÍCOVÁ, Naděžda. Situace bulharských mohamedánů, Pomáku od dob Osmanské říše do roku 1989 [online]. 2012 [cit. 2017-06-07]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/179037/ff_m/Cela_prace_poprve.txt. Diplomová práce.
12)
ZAJÍCOVÁ, Naděžda. Situace bulharských mohamedánů, Pomáků od dob Osmanské říše do roku 1989 [online]. 2012 [cit. 2017-06-07]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/179037/ff_m/Cela_prace_poprve.txt. Diplomová práce.
13)
uvedl respondent 4
16)
uvedl respondent d
17) , 20) , 22)
Novinite. (24. Prosinec 2015). Bulgaria's DPS Party Expels Chairman Lyutvi Mestan. Získáno 5. Červen 2017, z Novinite: http://www.novinite.com/articles/172378/Bulgaria%27s+%3Cb%3EDPS%3C/b%3E+Party+Expels+Chairman+Lyutvi+Mestan
18)
NSD - Norsk senter for forskningsdata. (nedatováno). Bulgaria. Získáno 5. Červen 2017, z Norsk senter for forskningsdata: http://www.nsd.uib.no/european_election_database/country/bulgaria/
19) , 24)
Strnad, V. (18. Duben 2017). Napětí bulharsko-tureckých vztahů jako obraz vztahu EU-Turecko. Získáno 5. Červen 2017, z Institute of International Relations Prague: http://www.iir.cz/en/article/napeti-bulharsko-tureckych-vztahu-jako-obraz-vztahu-eu-turecko
21)
Volby v Bulharsku vyhrál expremiér Borisov, velká koalice není reálná. IDnes.cz: Zprávy [online]. 2017 [cit. 2017-06-07]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/volby-bulharsko-borisov-085-/zahranicni.aspx?c=A170327_060733_zahranicni_jj
23)
SOL international. (21. Březen 2017). Turkish government's ‘dead-end’ in Bulgaria: A brief overview of crisis. Získáno 5. Červen 2017, z SOL international: https://news.sol.org.tr/turkish-governments-dead-end-bulgaria-brief-overview-crisis-171838
25)
Z dokumentu poskytnutém Gökay Gülerem, tureckým respondentem
26) , 28)
PIRONSKA, Rositsa, Svetlina DENOVA, Elitsa MAVRODINOVA, Galina DIMOVA a Deyana ROBERT. Art Horizons: Village of Duzhdovnitsa. Art Horizons [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné z: http://www.krug-bg.org/en/index_en.html
27)
z osobního alba fotografky Diane Roehm
ls2017/turci_v_bulharsku.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1