OBSAH

Předmluva k českému vydání | 9 Předmluva ke třetímu vydání | 12 Předmluva ke druhému vydání | 13 Předmluva k prvnímu vydání | 15

kapitola první Co je to etnicita? | 17

Termín jako takový 21 – Etnicita a rasa 22 – Etnicita, národ a třída 28 – Současný zájem o etnicitu 30 – Od kmenů k etnickým skupinám 33 – Co je tedy etnicita? 34 – Druhy etnických vztahů 37 – Analytické a „nativní“ koncepty 41

kapitola druhá Etnická klasifikace: my a oni | 45

Ekologie města 46 – Metafora tavicího tyglíku 47 -Komunikace kulturních odlišností 49 – Vytváření stereotypů 51 – Lidové taxonomie a sociální distance 55 -Komplementarizace a dichotomizace 58 – Etnické stigma 60 – Vyjednávání identity 63 – Etnicita z perspektivy jednotlivce 65 – Kritéria etnicity 68

kapitola třetí Sociální organizace kulturní odlišnosti | 71

Askripce jako klíčový faktor etnicity 71 – Udržování hranic 74 – Překračování hranic a propustnost 75 -Stupně etnické konsolidace 78 – Etnicita jako soutěž o zdroje 83 – Úrovně etnicity 85 – Teorie plurálních společností 87 – Etnicita a hierarchie 89 – Vzájemný vztah mezi kritérii 93 – Instrumentalismus a jeho kritikové 95 -Problém kultury 99

kapitola čtvrtá Etnická identifikace a ideologie | 104

Řád v sociálním univerzu 106 – Anomálie 109 -Podnikavci 113 – Analogové a digitální; My jako subjekt a My jako předmět 115 – Vznik etnických identit 118 -Vytváření identity společného původu 121 – Historie a ideologie 123 – Genetika, příbuzenství a etnicita 126 -Sociální faktory v procesech tvorby identity 128 – Je představitelná evropská identita? 129 – K čemu slouží identity? 133

kapitola pátá Etnicita v dějinách | 135

Historický vývoj etnických vztahů 136 – Expanze hranic systému 137 – Kapitalismus a individualizace 138 – Etiketa „černé identity“ 140 – Indové v nových světech 142 -Etnická revitalizace: jak se lidé mění v lid 144 -Kolonialismus a migrace 146 – Moc označování 149 -Moderní vzdělávání a etnická identita 152 – Etnicita, historie a kultura 154 – Historie a mýtus 156

kapitola šestá Nacionalismus | 162

Etnická (t)rasa k národu 162 – Co je nacionalismus? 164 -Národ jako kulturní komunita 168 – Politické užití kulturních symbolů 170 – Nacionalismus a průmyslová společnost 172 – Komunikační technologie a národnost 174 – Nacionalismus jako metaforické příbuzenství 177 – Národní stát 179 – Nacionalismus proti státu 180 – Nacionalismus a ti Druzí 182 – Problém hranic identity 185 – Nacionalismus bez etnicity? 189 -Nacionalismus a etnicita: přehodnocení 194

kapitola sedmá Menšiny a stát | 198

Menšiny a většiny 199 – Menšiny a stát 200 – Utváření menšin v moderním světě 203 – Domorodé populace 204 -Teritoriální konflikt 206 – Stadia etnogeneze 208 – Faktory vstupující do domorodé etnogeneze 210 – Přistěhovalecké skupiny 213 – Hranice a hybridita 215 – Kultura a ekonomika mezi migranty 217 – Identity a kultura 222 -Etnicita v USA: rasa, třída a jazyk 224 – Menšiny a modernita 227

kapitola osmá Politika identit, kultura a práva | 231

Dilemata etnické diverzity 232 – Multikulturalismus a jeho kritici 234 – Za standardním paradigmatem budování národa 236 – Zavedené diskurzy kultury a pluralismu 241 -Boje o kulturní identitu a sociální integraci 244 – Diaspora a hybridita 246 – Transnacionalismus a nacionalismus na dálku 248 – Modernita hnutí hindutva 254 – Některé obecné rysy politiky identit 257

kapitola devátá O tom, co není etnické | 263

Globalizace 264 – Sociální teorie a postmoderní svět 267 -Změny ve světě meziskupinových vztahů 270 – Globalizace a lokalizace 273 – Identity a loajality 277 – Gender, etnicita a národní příslušnost 280 – Budoucnost etnicity? 282 -Konec etnicity? 285 – Otázka vkusu 288 – Doporučená četba 290

Literatura | 291

Doslov (Marek Jakoubek) | 323

Rejstřík | 338

Jsem velmi potěšen, že mám tu možnost uvést české vydání Etnicity a nacionalismu. Využiji této příležitosti ke krátkému zamyšlení nad proměnami a kontinuitou současného světa. Nakonec, jednou ze stěžejních otázek, kterou si odborníci zabývající se etnicitou kladou, je přeci to, zda je etnicita především moderním fenoménem, nebo je-li tomu spíše tak, že etnické skupiny a etnické odlišnosti je možné najít v každém historickém období a v každém kulturním prostředí. Na tuto otázku, která patří mezi témata, kterými se v knize zabývám, neexistuje jednoduchá odpověď – kategorické rozlišování mezi vlastní skupinou a cizinci je zjevně univerzální, zatímco ve způsobu, jakým ustavují své identity moderní etnické skupiny, je cosi osobitého. Jestliže však chce antropologie mít vliv na svět, ve kterém žijeme, musí držet krok se současným vývojem.

Do sedmdesátých let 20. století se o etnické konflikty většina sociálních vědců nezajímala. Studia konfliktů se zaměřovala na různé aspekty studené války, sociologie se zabývala třídou a modernitou a antropologové se nadále věnovali zejména tradičním společnostem. Etnicita a nacionalismus se však brzy dostaly do středu zájmu jak antropologie, tak i širší veřejné sféry. Důvodem bylo to, že konflikty soustředěné kolem etnicity a nacionalismu – od problematiky menšin a hnutí za práva domorodých populací přes občanské války až po mocenské soupeření jednotlivých skupin v polyetnických státech – se zkrátka na řadě míst světa dostaly do popředí a nebylo možné je ignorovat.

Od devadesátých let 20. století některé typy změn nabírají na rychlosti. Příkladem těchto zrychlujících se změn mohou být dějiny České republiky v posledních desetiletích. Konec studené války vytvořil v Československu situaci, kdy se nacionalismus, který byl po celá desetiletí politicky potlačován, stal významnou silou. Krátce nato se Češi a Slováci mírumilovně rozdělili do dvou samostatných národních států. Zároveň s tím se dostala do popředí problematika menšin, zahrnující Romy, Maďary a další, a brzy poté se Češi i Slováci stali členy Evropské unie. Jinými slovy, identitární mapa obou zemí se v průběhu posledních méně než dvaceti let radikálně proměnila.

Jak tato kniha ukazuje, etnické vztahy, ať již mírumilovné či konfliktní, jsou nedílnou součástí modernity. V prvních letech nového tisíciletí se však ukázalo, že v některých důležitých souvislostech nabývají na významu také neetnické formy politiky identit. Zejména zpolitizované náboženství získává stále větší vliv. Ve vydání této knihy z roku 1993 je hindský nacionalismus sotva zmíněn, ve vydání z roku 2002 už je mu věnována značná pozornost a ve třetím vydání je náboženská politika identit regulérně srovnávána s etnickým a nacionalistickým hnutím. Náboženství může být alternativou, doplňkem či konkurentem etnické a národní identity. Jedním z významných úkolů, který před námi dnes stojí, spočívá v utřídění podobností a rozdílů mezi náboženskou a etnickou/národní identitou coby základů jak osobní identity, tak politických projektů.

Další oblastí, která doznala změny, je trvale rostoucí význam nacionalismu na dálku, tedy těch podob politiky, které jsou uskutečňovány a podporovány lidmi žijícími v zahraničí -Tamily v západní Evropě, hinduisty a sikhy, Židy a Iry v Severní Americe -, kteří se účastní politických projektů zemí, s nimiž se identifikují, aniž by v nich sami žili. To nám připomíná, že ačkoli nacionalismus možná historicky není na ústupu, mění svou podobu s tím, jak se svět stává stále více transnacionálním.

Tyto stručné příklady naznačují, že někdy se identita dominantní skupiny mění (v tomto případě z etnické na náboženskou identifikaci), nicméně jindy zase identita zůstává neměnná, přestože se mění podmínky její realizace. Jinými slovy, potřeba výzkumu dynamiky skupinových identit bude existovat vždy.

Thomas Hylland Eriksen Oslo, 2011

Bylo by asi přehnané tvrdit, že celý náš způsob myšlení o etnicitě a nacionalismu se od roku 2002, kdy bylo dokončeno druhé vydání této knihy, úplně změnil, nelze však popřít, že badatelská agenda se od té doby, v reakci na měnící se historické okolnosti, poněkud posunula a pozměnila: objevila se nová témata a některá z těch starých byla přeformulována, v některých případech k lepšímu. Novými tématy v tomto vydání, kterými jsem se v předchozích dvou vydáních této knihy zabýval pouze zběžně nebo vůbec, jsou například práva na kulturní vlastnictví, role genetiky v obecném porozumění identifikaci, komercializace identity a význam internetu. Dále jsou v tomto vydání více rozvedeny diskuse kolem globalizace, hybridizace a potřeby komplexnějšího pojetí politiky identit, stejně jako části pojednávající o relativní míře skupinové soudržnosti, roli kultury v etnické identifikaci, konceptu rasy a migraci. Kromě těchto výraznějších změn jsem celý text aktualizoval a tam, kde to bylo nezbytné, udělal drobné opravy.

Tak jako vždy bych rád vyjádřil vděk svým studentům, kolegům a překladatelům do jiných jazyků než je angličtina za jejich podporu, ale také za to, že poukázali na některé nesrovnalosti, sporné body, mezery a neúplnou argumentaci. Udělal jsem vše pro to, abych se vypořádal se všemi relevantními námitkami.

Oslo, listopad 2009

Rukopis prvního vydání této knihy byl dokončen v létě roku 1992, tedy před deseti lety: během srbsko-chorvatské války, rok a půl po skončení války v Perském zálivu, uprostřed transformace Evropského společenství v Evropskou unii, na počátku událostí kolem S. Rushdieho a krátce po změně režimu ve východní Evropě. Zdá se to velice dávno. Svět akademie a politiky identit zažívá v době těchto zrychlujících se změn překotné proměny, a tak toto přepracování přichází se značným zpožděním. Ačkoli z kvantitativního hlediska dosáhlo studium etnicity v antropologii svého vrcholu podle všeho někdy v osmdesátých letech 20. století, reflexivní identita, sociální změna, politika identit, sociální komplexita a dynamika skupin – tedy to, co bylo prvotním impulsem k napsání Etnicity a nacionalismu – stále zůstává v centru zájmu této disciplíny. Ačkoli se objevují nové výzkumné směry zaměřující se na transnacionalismus, hybriditu a globalizaci (v devadesátých letech bylo tohle slovo všude!), (vše)obecnější otázky stále zůstávají relevantní.

Toto vydání bylo výrazným způsobem přepracováno a aktualizováno. Zahrnul jsem do něj nové výzkumné a teoretické směry a často jsem cítil potřebu (někdy na základě kritických komentářů svých kolegů) vyjasnit či přeformulovat nejasné nebo zavádějící formulace; v jednom či dvou případech jsem si také dovolil změnit názor. Kromě toho jsem přidal novou kapitolu o multikulturalismu, kultuře a právech, což v řadě zemí v současnosti představuje významné výzkumné téma, stejně jako předmět veřejné diskuse.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval nakladatelství Pluto Press za jejich dlouhodobou podporu mé práce a svým postgraduálním studentům za to, že mi přinášejí tolik fascinujícího etnografického materiálu.

Oslo, únor 2002

14 I

Tuto knihu jsem napsal na základě návrhu Richarda Wilsona a nakladatelství Pluto Press. Když jsem tento návrh dostal, nevěřil jsem, že budu mít na tento úkol dost času. Když jsem však záhy toto téma promýšlel, uvědomil jsem si, že tuto publikaci musím napsat. Tohoto rozhodnutí nelituji: s radostí jsem se pustil do knihy na téma, které mne nesmírně baví.

Studium etnicity a nacionalismu se nachází ve středobodu velké části současného empirického výzkumu v antropologii, přičemž přispělo mnoha důležitými teoretickými a metodologickými podněty a modely pro pochopení současného světa. Etnické vztahy lze najít prakticky v každé společnosti na světě a tyto vztahy, navzdory všeobecnému přesvědčení, mohou být vyvážené a mírumilovné, zrovna tak jak násilné a vrtkavé. Sociální antropologie má v tomto ohledu mezi společenskými vědami výjimečné postavení: pro studium etnicity disponuje celou řadou výzkumných metod a zároveň přináší teoretické koncepty a modely pro porozumění, vysvětlení a srovnání různých etnických fenoménů.

Procesu psaní této knihy se účastnilo – ať již vědomě či nevědomě – několik lidí. Richard Wilson a Leif John Fosse kriticky pročetli celý rukopis a jejich komentáře mnohé osvětlily a byly velice užitečné. Několik mých kolegů a studentů se vyjádřilo k myšlenkám a konceptům, zejména co se týče vztahu mezi etnicitou, genderem a třídou. Můj dík a uznání patří mým někdejším učitelům na Department and Museum of Anthropology na Univerzitě v Oslu – Eduardu Archettimu, Haraldu Eidheimovi a Axelu Sommerfeltovi – za to, že mne naučili, mimo jiné, že etnicita není sebevysvětlující. A konečně musím vyjádřit poděkování lidem, kteří vynalezli textové editory umožňující autorům plnou kontrolu nad jejich prací až do její publikace.

Oslo, červen 1993

16 |

Počet shlédnutí: 57