obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2018:islam:konverze_muslimu_ke_krestanstvi_a_naopak

Islám: Konverze muslimů ke křesťanství a naopak

Lucie Dušejovská, Petr Svoboda, Anna Sviridová

Úvod a cíl práce

Tato práce se věnuje problematice náboženské konverze, a to konverze mezi křesťanstvím a islámem. Jak je z výzkumných otázek níže patrné, tak popisuje určité rozdíly mezi různými větvemi Islámu. Naši práci jsme rozdělili do tří geografických aspektů- muslimové sunnité, muslimové šiíté a křesťané. Islám je druhé nejpočetnější náboženství na světě, je misijní, tudíž má tendenci se šířit a také se úspěšně šíří. Vzhledem k okolnostem, které jsou s islámem spojovány, například terorismus nebo migrační krize, vytváří toto náboženství v české společnosti určité rozpaky. Práce se ale zaměřuje na konverzi, takže mezi respondenty nalezneme jak muslimy, tak křesťany a také různé národnosti. Zajímá nás názory dotazovaných na konverzi, popřípadě, zda-li s ní nemají nějakou zkušenost. Cílem práce je pomocí výzkumných otázek zjistit, co koho vede ke konverzi a jaké to má následky dle daných geografických aspektů.

Hlavní výzkumná otázka:

  • Jaký postoj ke konverzi mají křesťané, sunnité a šiíté a jak případná konverze probíhá?
Podotázky:
  1. Z jakého důvodu člověk konvertuje k jinému náboženství?
  2. Jak se rodina vyrovnává s konverzí, jsou reakce v každém geografickém aspektu odlišné?
  3. Jak by respondent sám reagoval, kdyby konvertoval někdo z blízkých?
  4. Jak těžká byla konfrontace s jiným náboženstvím?
  5. Lze konvertovat ke křesťanství a zůstat v muslimské zemi?

Literární rešerše

Téma konverze k islámskému náboženství, převážně konverze českých žen, rozebírá Michaela Davidová ve své bakalářské práci 1) a také v případové studii 2) . Uvádí zde různé druhy motivů ke konverzi, které se odlišují především mírou tlaku společnosti, rozdíly mezi nimi a mezi následným vývojem konverzí založených na odlišných motivech. Dále rozebírá příběhy českých konvertitek různého věku i vzdělání, které získala pomocí rozhovorů. Popisuje důvody konverze žen, jejich proces přijmutí nového náboženství, přijmutí tohoto faktu jejich rodinou a přáteli a ovlivnění jejich následného života jako muslimek. Zmiňuje rozdělení konverze na tři stádia podle A. S. Roalda, jimiž jsou: stádium zamilovanosti, stádium zklamání či odmítnutí a stádium pochopení. Následně hledá tato stádia v příbězích respondentek a snaží se některé přirovnat k tomuto procesu.

Konverzí šíitů ke křesťanstvi se zabývá prezident křesťanské organizace „Hlas mučedníků“ Todd Nettleton.3) Írán je zemí s nejvyšším počtem konverzi šíitů z islámu ke křesťanství, ve své knize „Írán: beznadějný k Bohu“4) Nettleton líčí osudy sedmi íránských křesťanů, dříve vyznávající islám. Hlavním závěrem jeho knihy je, že ani jedna z nejkonzervativnějších zemí na světě nemůže zabránit šíření evangelia. V své knize T. Nettleton poznamenal, že dnes počet přechodů íránských muslimů ke křesťanství roste, a uvádí údaje, podle nichž je číslo konvertujících v rozmezí 500-600 lidí za měsíc. „Setkali jsme se s Íránci v některých evropských zemích, stejně jako v samotném Íránu. Když se setkají s Kristovou láskou a odpouštění, jsou ohromeni a začínají mít zájem o Krista“ - píše Nettleton.

Dále můžeme zmínit orientalistu, arabistu a honorárního konzula Súdánu v ČR Petra Pelikána, který studoval islám v Egyptě, Libanonu, Súdánu a Íránu. Sám je konvertovaný muslim, živí se jako překladatel a konzultant pro oblast zemí Středního východu. Ve svém článku5) se zabývá zkresleným pohledem lidí z muslimských zemí na život v Evropě, ale také často přímo nesprávným pohledem a způsobem nazírání Evropanů na život v zemích muslimských.

- „Lidé v muslimských zemích se na dění v Evropě dívají podobně zkresleně, jako Evropané na dění u nich. A hlavně nebuďme tak trapně sebestřední. Jaký terorismus z jejich pohledu? Pár mrtvých v klubu v Paříži nebo na předvánočním trhu v Německu? Spočítejte si mrtvé v tamních mešitách a na tamních tržištích. Mělo by logiku, abychom se my příliš zabývali deseti mrtvými v Iráku, když jich u nás budeme mít tisíce? Asi ne. Tak proč by to mělo být u nich jinak. Totéž platí o rozdělení Evropy. Když máte vedle sebe Irák a Sýrii rozervané na kusy, tak vás brexit rázem bude zajímat o poznání méně.“

Píše také jak velkou roli hraje internet a popis Evropy příbuzných v „lákání“ imigrantů do Evropy a později v případné konverzi.

- „Je to součást onoho „lákání“. Nevím o mnoha stránkách, kde by se Evropa sama prezentovala jako málo přitažlivé místo k životu. A ještě důležitější je, jak ji svým příbuzným ukazují imigranti, kteří už do ní přišli, protože svůj svému více věří. Na facebookových stránkách se usmívají v zahradních restauracích a před naleštěnými auty. Kdyby tam dali zprávy o tom, že se jim vede nevalně, ztratili by tvář.“

Dále řeší, pro nás velmi podstatnou, otázku radikalizace českých konvertitů. Uvádí, že z nevelkého počtu Čechů, kteří přijali islám jsou to většinou ženy a že mnoho z těchto konvertitů zcela opouští svůj běžný život a žije ve vlastní subkultuře. Tito radikalizovaní čeští muslimové dávají svou náboženskou identitu hodně najevo, většinou způsobem oblékání, chování k opačnému pohlaví nebo přehnaným lpěním na nábožensky čisté stravě. V tomto směru vidí radikalismus u českých muslimů.

Problémem přechodu muslimů ke křesťanství se také zabývá projekt Světové Křesťanské Zprávy. Ve svém článku6) se snaží zjistit důvody ke konverzi muslimů. Po mnoha rozhovorech Světové Křesťanské Zprávy dospěli k závěru, že mnoho lidí vidí v Koránu více otázek než odpovědí. Mnozí Íránci, zejména mladí, jsou zklamáni islámem a obrovské množství se obrátilo na tento projekt, aby se dozvědělo více o křesťanství.

Tématem konverze se zaobírá odborný článek „Tajné konverze ke křesťanství v Libanonu“ 7) - V Libanonu převládá z 55% islám, nicméně tato země je velmi pluralitní, poněvadž zde žijí také hojně křesťané a drúzové. V tomto článku se můžeme dočíst o problematice konverzí konkrétně v Libanonu. Nejmenovaný biskup zde popisuje, jak muslimové konvertují, jak k maronitské, tak k melchitské komunitě (dvě největší katolické skupiny). Prý se jedná, jen a jen o Libanonce, kteří jsou schopni konvertovat ke křesťanství. Většinou je konverze prováděna tajně i přesto, že Libanon je jedna z mála muslimských zemí, kde se dá náboženská příslušnost v osobních dokladech přepsat na jinou - to je dáno libanonskou ústavou zaručující svobodu vyznání. V tomto článku můžeme nalézt mnoho bodů, které by se tématicky hodili do naší práce, takže určitou paralelu v rámci literárních rešerší zde můžeme najít.

Metodologie

Metody sběru dat

Při psаní prácе jsme použili mеtody sběru dаt kvаlitativního výzkumu s využitím kvalitativních i kvаntitаtivních dat. Kvаlitаtivní výzkum nevyžаduje vеlké soubory zkoumaných dat a respondentů, mnohem důlеžitější je propracování do hloubky zkoumaného tématu, které také zahrnuje větší časovou náročnost а důklаdnost. Kvantitativní výzkum oproti tomu zhodnocuje zkoumanou skutečnost z pohledu statistického, snaží se disponovat velkým množstvím dat či respondentů. Což jе čаstou nеvýhodou, jеlikož problém nеlze podrobněji zkoumаt do větší hloubky, vzhledem k čаsové vytíženosti zkoumání rozsáhlého vzorku získaných dаt. Pro zpracování výzkumné části jsmе použili mеtodu rozhovoru, s některými respondenty strukturovaný rozhovor, s některými nestrukturovaný nebo až narativní rozhovor. Záleželo na míře známosti s respondentem a také na způsobu komunikace. S některými respondenty jsme se bohužel z důvodu vzdáleného bydliště nemohli sejít osobně. Vždy jsme se ale snažili rozhovor vést ve směru výzkumných otázek.

Výhody strukturovaného rozhovoru:

  • Získáme konkrétní odpovědi na jasně dané otázky.
  • Je malá pravděpodobnost odbočení od tématu- rozhovor je strukturovaný předem danými otázkami.

Nevýhody strukturovaného rozhovoru:

  • Respondent nám sdělí pouze informace, na které se dotazujeme. Není pravděpodobné, že bychom získali nějaké doplňující informace.
  • Nemůžeme předpokládat přílišnou otevřenost dotazovaného. Také může být negativně ovlivněn nervozitou a neosobním stylem rozhovoru.

Výhody nestrukturovaného rozhovoru:

  • Nejsme tolik omezení přesným zněním otázek, můžeme je dotvářet v průběhu rozhovoru a mohou být doplněny respondentem.
  • Nevyvíjíme na respondenta takový tlak, jako při rozhovoru strukturovaném, tudíž může být otevřenější.

Nevýhody nestrukturovaného rozhovoru:

  • Bez přesně daných otázek se můžeme odklonit od výzkumných otázek.
  • Je možné, že získáme i informace nepotřebné pro náš výzkum, tudíž je musíme po rozhovoru vytřídit.

Výhody narativního rozhovoru:

  • Dozvíme se informace, které bychom se třeba nikdy nedozvěděli.
  • Rozhovor bude prováděn v přátelské atmosféře, bez stresu a nervozity. Můžeme předpokládat větší upřímnost a otvřenost.

Nevýhody narativního rozhovoru:

  • Zpracování dat je časově náročnější. Někdy je obtížnější najít pravou podstatu v respondentově vyprávění a vytřídit informace, které jsou pro náš výzkum opravdu podstatné.
  • Následné „doptávací“ otázky se mohou jevit nad rámec přátelské atmosféry.
Respondenti

Již při výběru tématu jsme věděli, že bychom měli být schopni sehnat vhodné respondenty k tomuto problému. To, že máme kamarády, kteří vyznávají islám a věděli jsme o lidech, kteří k němu konvertovali byl hlavní důvod proč jsme si vybrali pro naši práci toto téma. Nejdůležitější byli lidi, kteří konvertovali a mohli vyprávět svůj osobní příběh a popsat skutečné pocity a události během jejich konverze, ať už z křesťanství do islámu nebo z islámu do křesťanství. Dalšími podstatnými respondenty byli rození muslimové, kteří se mohli vyjádřit k případné konverzi a sdělit své názory na ni nebo ke konverzi někoho z jejich blízkých.

Našemi respondenty se stali následující lidé:

Miriam Al-Loujami, která se narodila v Sýrii a po přestěhování do České republiky konvertovala ke křesťanství. Její otec je muslim a matka křesťanka. Miriaminu konverzi ke křesťanství vzala rodina relativně bez problémů, protože náboženství pro ně nebylo tak důležité, aby bylo vždy na prvním místě. Její otec by měl problém pokud by z islámu konvertovala k judaismu.

Lukáš Lhoťan, nejznámější český konvertita, který otevřeně mluví o své konverzi z katolického křesťanství k islámu a po několika letech následně zpátky ke křesťanství. Vypráví o skrytých problémech islámu v Čechách i jeho důvodech konverze. Petr se s ním sešel ve Frýdku-Místku a kladl mu otázky, které bychom měli v práci rozebrat.

Václava Zahran, je narozená v Praze, našla si přítele ze Saúdské Arábie a odstěhovala se do Dammámu, následně konvertovala k Islámu. Václava s námi bohužel po několika e-mailových zprávách přerušila kontakt.

Tarek Bouabdallah, sunnitský muslim z Alžírska, kterému je 23 let byl na dvouměsíčním pobytu v České republice v rámci studijního pobytu, tudíž má dostatečné zkušenosti s křesťanstvím i jinými náboženstvími.

Elmíra Fargot je z Afghánistánu a nyní žije v České republice. Je jí 23 let a vyznává šiítský islám.

Nariman je sunnitský muslim z Kazachstánu, který v současné době studuje v České republice.

Beibarys Saurbek, dvacetiletý sunnitský muslim pocházející z Kazachstánu, nyní studuje provozně ekonomickou fakultu na ČZU. Jeho rodina by zřejmě problém s konverzí neměla, také by záleželo na náboženství, ale konkrétně s křesťanstvím si nemyslí, že by byl problém. Jeho rodina vyznává islám, pouze babička je křesťanka, také díky tomu není jeho rodina tak upnutá pouze na islám.

Dalšími lidmi, kteří nám příspěli do naší práce, i když to nebylo vždy zodpovězením otázek, jsou: Karolina Amina z Čečenska, Mohamed z Egypta, Muhaab ze Saúdské Arábie, Ivana Ahmad z České republiky a Nashwan z Íráku.

Praktická část práce

Obecné informace o Islámu

Historický úvod

Původ slova islám je odvozen z arabského kořene “SLM”, což v překladu znamená mír, čistota, podřízenost a poslušnost. V náboženství je spojováno především s podřízeností vůli boží a poslušností jeho zákonů.

Islám vznikl v 7. Století na Arabském poloostrově ve městě Medina, kde roku 622 proběhla Hidžra, během které prorok Muhhamad přesídlil z Mekky do Mediny. Toto arabské slovo znamená přerušení kmenových a rodových svazků a vztahů a navázání nových. Tato událost je také považována za počátek islámského letopočtu. Následovala Islámská expanze zahájená ve třicátých letech 7. století a pokračující až do počátku 8. století. A to z Arabského poloostrova na východ a přes Egypt na západ do Afriky až na Pyrenejský poloostrov. 8)

Po smrti proroka Muhammada se náboženství rozštěpilo na dvě větve,a to na islám sunnitsý a šiítský. O tomto rozdělení píšeme podrobněji v práci později.

Svatou knihou muslimů je Korán, obsahující zvěstování zprostředkované proroku Muhammadovi, která jsou sepsaná arabsky. Za pravý Korán je považován jen ten sepsaný v arabštině, jakékoli překlady nejsou muslimy uznávány. Díky tomuto se také rychle šířila arabština, správný muslim chtěl přečíst posvátnou knihu ve správném arabském znění.

Rozšíření islámu

Nejvíce vyznavačů tohoto náboženství najdeme na severu Afriky, Blízkém a Středním východě, v některých částech jihovýchodní Asie a v Indonésii, což je stát s největší muslimskou komunitou 9). Dále je islám rozšířen v jižní Asii, Číně, východní Evropě, Rusku a na Balkánském poloostrově. Muslimové se nacházejí ale i v mnoha jiných částech světa, například západní Evropě a USA, v těchto oblastech se jedná především o přistěhovalce. Do evropských muslimských států můžeme zařadit Albánii a Bosnu a Hercegovinu. 10)

Rozdělení islámu

Hlavní větví islámu je větev Sunnitská, do které spadá přibližně 85 % muslimů, ti se nacházejí ve všech muslimských zemích s výjimkou Iránu, Azerbajdžánu, Bahrajnu a Íráku. Vyznavači sunnitského islámu se odlišují především uznáním Abú Bakra za nástupce Muhammada po jeho smrti, což nebyl přímý potomek, byl tedy chalífou zvolen. Dále také uznávají Sunnu, doslovně přeloženo jako cesta nebo zvyk. Sunna je soubor výroků a činů Muhammada od doby, kdy se stal prorokem a je jedním z pramenů islámského práva. Odmítají každou odchylku od pravidel, která jsou stanovena v Koránu a Sunně.

Druhou hlavní islámskou větví je větev šiítská, kterou vyznává necelých 15 % muslimů. Těchto patnáct procent je rozprostřeno po již zmiňovaném Ázerbajdžánu (65%), Íránu (90%), Íráku (60%) a Bahrajnu (70%). Šiítší muslimové zastávají názor, že vedení obce má zůstat v rukou přímých potomků Muhammada, tudíž jeho zetě Álího. Neuznali tedy Abú Bakra za chálifu a neuznávají ani několik jeho nástupců. Teprve Alí, který se stal čtvrtým voleným chalífou, je podle šíitů pravý vůdce muslimů, imám, a po něm další z jeho rodu. Místo Sunny mají vlastní sbírky hadísů a zahrnují do nich i jednání celé Muhammadovi rodiny a nástupců. Tato větev islámu se rozvíjela bez opory státní moci a byla předmětem značného pronásledování. Postupem času se rozdělila do mnoha dalších větví, největší co do počtu stoupenců je isná ašaríja. Těmi méně početnými skupinami jsou zejména ismá'ílíja, z té vznikli např. asasíni nebo alawité, další skupinou je zajdíja.

K rozštěpení tohoto náboženství tedy došlo díky sporu o novém chalífovi po Muhammadově smrti roku 632. Skupina, která uznala za nástupce Abú Bakra, který nebyl potomkem Muhammada se nazvala větev sunnitská, podle sunny. Zbylí muslimové, uznávající za právoplatného nástupce pouze potomka Muhammada, tedy Alího se nazvali Šiíté.

Pět povinností muslima

Dále je nutné zmínit 5 poviností muslima 11), které, jak jsme později zjistili, podle slov některých respondentů nejsou vlastně tak úplně povinné aby se člověk mohl cítit jako muslim. Pěti hlavními povinnostmi muslima, o kterých se píše v Koránu jsou Šaháda, což spočívá v jejím odříkání, čímž vyznají víru a stávají se muslimy. Někteří konvertité odříkávají šahádu pouze sami pro sebe doma a beze svědků, někteří ji odříkají oficiálně v mešitě a před svědky.

(Beibarys, 20 let, Kazachstán) „Nepamatuju si, že bych někdy Šahádu odříkaval, ani doma, ani v mešitě. Myslím, že jsem ji neodříkaval, ale i tak jsem muslim. Nepotřebuju něco odříkavat abych byl muslimem. Já jsem muslim, prostě protože maminka je muslimka, já jsem se narodil jako muslim, tak jsem muslim a chci být dobrý muslim a nemusím to říkat abych mohl být dobrý muslim. Tak to je.“

Saláh, neboli 5 denních modliteb, Zakát, což znamená poskytování náboženských daní (almužen). A dvě nejznámější povinnosti Saum a Hadždž. Saum znamená, že muslim musí držet 30-ti denní půst v měsíci ramadánu a Hadždž splní vyznavač islámu poutí do Mekky, kterou musí vykonat alespoň jednou za život.

(Beibarys, 20 let, Kazachstán) “Nemám v plánu jít do Mekky, nechce se mi tam jít a nepotřebuju. Když tam půjdu já nebudu o nic lepší a nebudu víc vyznávat svou víru, v ničem mi to nepomůže.”

(Nariman, 20 let, Kzachstán) “Já jednou určitě chci se vydat do Mekky, je to pro mne povinnost, ale i čest, myslím, že každý dobrý muslim by tam měl jít a ty taky Beibarys.”

Během mého dotazování ohledně povinností muslimů bylo mezi oběma kamarády cítit napětí, které nakonec díky cestě do Mekky vyústilo v poměrně vážnější diskuzi o tom co muslim má dělat a co musí a co je neuctivé k Alláhu. I když bylo dost zajímavé poslouchat rozdílné názory stejně starých kamarádů o stejném náboženství rozhodla jsem se radši už tohle téma příliš nerozvíjet a přejít k jinému. Během tohoto rozhovoru jsem ale získala nový a dost důležitý poznatek o podstatně odlišném chápaní povinností, překvapivě u lidí stejné generace, náboženství i společenské vrstvy.

Muslimové mají také posvátná muslimská místa. Prvním je Mekka12) v Saudské Arábii, která je již zmiňovaná v povinnostech muslima. Dalším místem je město Medina, v Saúdské Arábii, odkud pocházejí počátky islámského náboženství. A jako poslední důležitým místem je Jeruzalém v Izraeli, toto místo je křižovatkou judaismu, křesťanství a islámu.

Postavení respondentů ke konverzi

V Koránu existují slova, že neexistuje donucování v náboženství (v islámu). „Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí.“13). Podle posvátného písma je islám třetí epifanií Všemohoucího. Pokud jde o první, je to judaismus a druhé je křesťanství. Takže islám má některé rysy těchto náboženství. Muslimové věří, že každá osoba je původně oddaná Bohu, ale mnozí si nemohou zvolit to správné náboženství. A to se děje kvůli některým národním nebo rodinným tradicím. Často rodiče volí svou víru pro dítě. Později můžou někteří lidé dospět k poznání, že je jim blízká jiná víra.

V sovětských dobách sovětský svaz bojoval s náboženstvím a všichni občane byli ateisté nebo předstírali, že jsou ateisté. Proto některé z příběhů muslimů ze zemí po sovětském období jsou trochu podobné.

Azat C.(51 let, křesťan, konvertoval z islámu sunnitského typu):Navzdory skutečnosti, že můj otec je muslim, nikdy nechodil do mešity a nevěděl Korán. On sám si nazýval muslimským ateistou. Vyrůstal ve vzdálené vesnici.“ Se svou budoucí manželkou se Azat setkal na střední škole, a vzali se když absolvoval vyslokou školu, ve věku 22 let. Vzhledem k tomu, že jeho manželka je křesťanka, Azat se obával, jaky názor na to bude mít jeho rodina. Na svatbě mu otec řekl, že podle něj Azat nepatři k žádnému náboženství, a že můžeme žít tak, jak chce. Po konverzi však jeho rodina dramaticky změnila názor. Rodiče, kteří se dozvěděli, že přijal křesťanství, se od něj odvrátili. Přesto se Azat drží nové víry. “Snažím se držet půst, koupám se u křtu v ledové díře, slavím Velikonoce se svou manželkou, ale nemodlím se a nechodím do kostela. Jen jsem jen uvěřil. Křesťanství mi dalo víru v život, lásku a zázraky“.

Je poměrně obtížné porozumět postoji věřících k obrácení člověka na jínou víru. Vzhledem k tomu, že jejích názor je velmi úzce spojen se zemí a dokonce s městem bydliště, stejně jako s tradicemi v rodině. Při komunikaci s respondenty jsme dospěli k závěru, že každý z nich vnímá islám a křesťanství různými způsoby a každá historie konverzí je jedinečná, protože člověk měl na to své osobní důvody. Pro některé to byl cíl celého života, někdo se chtěl připojit k novému prostředí nebo potěšit svého partnera.

Sabrina T.(24 let, sunnitská muslimka):Zdá se mi, že jestli mužů být součástí nějakého náboženství, tak buď součástí islámu nebo judaismu, nebo nepatřit do žádné. Protoze pouze tyto dvě zrcadlově projevující víry do určité míry mají pod sebou pevný základ. Vezměte základní zákaz jíst vepřové maso (podle me, to má mnohem hlubší význam, než jen to, že vepřové je špinavé maso) Křesťanství je krásnou pohádkou s prvky pohanství. Nevím, o čem myslí muslim, který přijímá křesťanství. Představuji si, že je spíše romantickou povahou než logickou. Zdá se mi, že by bylo moudřeji prostě odejít z islámu, aniž by se konvertoval ke křesťanství.

Tarek Bouabdallah (23 let, sunnitský muslim, Alžírsko):

Proč si myslíš, že lidé konvertují? „Myslím, že lidé konvertují k jinému náboženství protože jsou přesvědčení, že je to to pravé a že je to právě to, co uleví jejich duši. Že jim ukáže cestu jak vést správný život. Myslí si, že je to to nejdokonalejší a mírumilovné náboženství.“

Jak by reagovala tvá rodina když bys konvertoval? „Žiji v nepředpojatý rodině, mimo mojí maminky, ona je tak nějak hodně věřící. Můj tatínek a bratři jsou tolerantní ke všem náboženstvím a říkají, že věří více ve vědu. Mimochodem jsem byl znám tím, že jsem byl muslim a pak ateista a potom znovu věřící (Byl jsem unavený z víry, haha). Zdejší lidé nemají velké problémy s náboženstvím.“ (Tarek žije v Alžíru. Tolerantnost lidí k jiným náboženstvím může být jiná v hlavním městě a v menších alžírských městech.)

Jak by jsi reagoval, pokud by konvertoval někdo z tvé rodiny nebo přátel? „Prostě normálně, mám přátele, kteří se stali ateisty, někteří přátelé jsou muslimové extrémisté, někteří vyznávají jiné náboženství. Jsem tolerantní člověk, který respektuje náboženskou orientaci lidí.“

Bylo pro tebe náročné být mezi lidmi převážně jiného náboženství? „Když jsem byl v České republice nijak jsem tam žádným způsobem netrpěl kvůli náboženství, nikdo nezmiňoval náboženské vyznání a lidé byli v pohodě, jak křesťané, tak ateisté, dokonce i židé. I když mluvili o náboženství, tak to bylo v mezích tolerance a všichni se navzájem respektovali, to se mi moc líbilo. Tohle můžu uvést jako můj příklad kdy jsem byl ve společnosti vyznávající jiné náboženství a ten dokazuje, že to pro mne vůbec není těžké.“

Je možné konvertovat ke křesťanství a následně zůstat v zemi kde žiješ? „Abych byl upřímný, hledal jsem si informace o jiných náboženstvích a nemyslím si, že bych si vybral zrovna křesťanství, protože je to plné vad a nedostatků a křesťanská bible je dotčena a upravena lidmi. V každém případě kdybych někdy byl křesťan, tak můžu samozřejmě zůstat v mé zemi, v mém městě a sousedství. Už tu kolem máme jiné náboženství, skoro každý je s tím v pohodě.“

Znáš někoho kdo konvertoval? „Dnes lidé běžně nekonvertují z jednoho náboženství ke druhému, myslím tady v Alžírsku. Lidé jsou více racionální (logika a věda) a opouštějí náboženství, myslím jako že si vyberou ateismus, z muslima se stanou ateisty (žádný bůh). Ale pravdu si nepamutuji nikoho kdo by si vybral křesťanství.“

Závěr

Jaký postoj ke konverzi mají křesťané, sunnité a šiíté a jak případná konverze probíhá?

V naší hlavní výzkumné otázce jsme bohužel nerozeznali rozdíly podle geografických aspektů, jak jsme předpokládali. Pozorovali jsme, že jediné rozdíly jsou patrné pouze u rozdílných generací a u pohlaví. Můžeme tedy říci, že rozdílné postoje jsou znatelné u rozdílných generací, rozhodně ale nemůžeme říci, že vždy, o čemž jsem se přesvědčila během rozhovoru s Beibaryem a Narimanem. Co je tedy to rozhodující, co ovlivňuje postoj ke konverzi? Je to čistě osobnost člověka, která je ovlivněna výchovou, charakterem, nejbližší společností, v které žije. Podle našeho názory, který jsme si udělali po několika rozhovorech to není dáno ani věkem, ani původem, ani společenskou vrstvou.

Z jakého důvodu člověk konvertuje k jinému náboženství? Jako hlavní důvody můžeme uvést nalezení partnera jiného náboženství, především u žen, přestěhování se do země jiného náboženství a neméně důležité vlastní přesvědčení o nesprávnosti a neúplnosti náboženství a shledání jiného náboženství úplnějším a dokonalejším.

Jak se rodina vyrovnává s konverzí, jsou reakce v každém geografickém aspektu odlišné?Jak by respondent sám reagoval, kdyby konvertoval někdo z blízkých? Toto jsou stejné případy jako hlavní výzkumná otázka, není to odlišné podle geografického aspektu. Záleží pouze na tolerantnosti, otevřenosti a možná také modernosti dané rodiny. U jedince na hraje podle mého názoru a podle odpovědí hlavní role otevřenost k lidem, touha vzdělávat se a především cestovat a poznávat novou společnost.

Podstatným a překvapivým poznatkem našeho výzkumu byla rozdílnost k přístupu k vyznávání stejného náboženství. Myslím si, že dnešní moderní doba už natolik ovlivňuje i všechna náboženství, že i ta jsou často braná s rezervou a racionálně. Člověk sice věří v to co věří vyznavači daného náboženství, rozhodně ale všichni nedělají to, co po nich jejich náboženství žádá nebo jim dokonce přikazuje. Na vlastní kůži jsem zažila, že muslimové s radostí porušují přísná pravidla daná Koránem a následně vyznávají víru a úctu k Alláhovi. To se nám potvrdilo i během rozhovorů s některými respondenty. Přesto věří, jen si to nepotřebují dokazovat mnoha povinnostmi, příkázáními a zákazy.

Přílohy

Originální odpovědi Tareka Bouabdallaha, které jsme do práce použili již přeložené

Why do you think people convert to another religion? „I think people convert to another religion because they are convinced it is the best, the one that relieves their soul and spirit. That show them the path to lead a correct life. As they think it is the most complete and peaceful one.“

How would your family reacts when you would convert? „I live in an open-minded family, except mum she’s somehow religious, my dad and brothers are tolerant to all religions and they say they believe more in Science. By the way, I was known of being a Muslim then an atheist, then a believer again..(tired of religion lol), and people here don’t have big problems with religion.“

How would you react if somebody from your family or friends would convert? „My reaction would be just normal, I’ve friends who became atheists, some are extremist Muslims, others in different religions. I’m a tolerant person who respects people’s religious orientations.“

Was it hard for you to be in society of another religion?„ „When I was in Czech Republic I did not have any sort of religious hardships, nobody mentioned religion, and people were cool, either Christians or atheists, and even Jewish, even when they talked about it, it was in terms of tolerance and accepting the other, and I loved that. Well this was an example of being in society of other religions, and it proved that I don’t find it hard at all.“

Is possible to convert to christianity and then stay in your country? „To be honest, I have researched about different religions, and I don’t think I would choose Christianity, because they say it’s full of flaws, and its bible was touched and edited by humans. Anyway, if I am ever to be a Christian, I can of course stay in my country, in my hometown and neighbourhood. We already have different religions around. Almost everybody is fine with it.“

Do you know somebody who converted? „People nowadays don't usually convert from a religion to another, I mean here in Algeria. People are being more rational (logic and science) and leaving religion, I mean they choose atheism, going from Muslim to an atheist (no God), but I don't really remember someone who chose Christianity 😕.“

—-

Počet shlédnutí: 171

1)
DAVIDOVÁ, Michaela. Konverze českých žen k islámu [online]. Univerzita Pardubice Fakulta Filozofická Katedra sociálních věd, 2012 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/46542/DavidováM_KonverzeČeských_TH_2012.pdf.pdf?sequence=3&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Mgr. Tereza Hyánková, Ph. D.
2)
DAVIDOVÁ, Michaela. Konverze českých žen k islámu: Případová studie [online]. Univerzita Pardubice Fakulta Filozofická Katedra sociálních věd, 2012 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/96731/1420223_michaela_davidova_51-65.pdf?sequence=1. Případová studie. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Mgr. Tereza Hyánková, Ph. D.
4)
T. NETTLETON. Iran Desperate for God. Living Sacrifice Book Company, 2006. ISBN 978-0882640075.
8)
Expanze islámského chalífátu v letech 622–750. In: Islamische Expansion bis zum Ende der Umayyaden. [online]. 2012 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Islám#/media/File:Conquête_de_l%27Islam_à_la_chute_des_Omeyyades_de.svg
9)
Indonesia. Globalreligiousfutures [online]. Washington: Pew Research Center, 2016 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: http://www.globalreligiousfutures.org/countries/indonesia#/?affiliations_religion_id=0&affiliations_year=2010®ion_name=All%20Countries&restrictions_year=2016
10)
JANEČKOVÁ, Eva. Křesťanství. In: Slideplayer.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: https://slideplayer.cz/slide/2988468/#
11)
Pět pilířů islámu. IslamWeb [online]. 2005, 17. 5. 2005 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: www.islamweb.cz
12)
TESCH, Noah. Great Mosque of Mecca. In: Encycloapedia Britannica [online]. 2012, 21. 3. 2012 [cit. 2018-07-31]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Great-Mosque-of-Mecca
13)
Korán [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné z: https://www.koranoislamu.cz/sura/2/page/13/?vers=256#vers-256
ls2018/islam/konverze_muslimu_ke_krestanstvi_a_naopak.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)