Společnost svědkové Jehovovi je křesťanská náboženská společnost, odmítající učení o svaté trojici. Jsou známí šířením víry chozením od domu k domu a rozdáváním časopisů Probuďte se! a Strážná věž. Členové musí dodržovat pravidla stanovená touto literaturou a nesmí ji nijak zpochybňovat.

Jedno z pravidel svědků je zákaz přijmutí krevní transfuze. Tato práce se tímto pravidlem zabývá a snaží se zjistit, zda jsou nějaké výjimky, nebo situace, ve kterých jsou svědkové ochotni tento zákaz porušit.

Výzkumná otázka

Jak se dodržuje zákaz krevní trasfúze v České republice, Velké Británii a USA?

Podotázky

1. Je možné v určité situaci udělat výjimku?
2. Jaké jsou následky pokud někdo krev přijme?
3. Může se krev darovat?
4. Jaké je postavení lékařů k Svědkům, kteří krev odmítnou?
5. Může mít slovo lékaře vetší váhu než nesouhlas s transfuzí?

Otázkou krevní transfúze Svědků Jehovových se zaobírá Petr Dohnal a kolektiv autorů v publikaci ŽIVOT JE SVATÝ – Svědkové Jehovovi a otázka krve.¹⁾
V této publikaci se autoři obecně zabývají učením svědků Jehovových o krvi. Autoři se věnují významu krve v biblickém učení a řeší i otázky etiky, morálky a svědomí v souvislosti Svědků Jehovových a krevní transfúze. Kolektiv se dále zabývá i historií a vývojem používání transfúzí krve v medicíně a tím, jak může krev zachránit náš život. V publikaci jsou také uvedeny skutečné příběhy, v nichž otázka krevní transfúze sehrála svou roli. V knize je například uveden případ, kdy žena po porodu – členka Svědků Jehovových, potřebovala krevní transfúzi, jinak by zemřela. Do nemocnice za ní její manžel svolal představitele Svědků Jehovových, kteří mají za úkol kontrolovat, jestli lékař přeci jen nepodá pacientce krev za jejími zády a také mají zabránit tomu, aby si dotyčná přesvědčení o odmítnutí krevní transfúze nerozmyslela. Ale žena své rozhodnutí přeci jen nakonec změnila, a krevní transfúzi přijala. Žádné následky to pro ni, jako členku Svědků Jehovových, nemělo.

Na otázku ohledně lékařů a Svědků, kteří nechtějí přijímat krevní transfúzi, se zaměřil článek How doctors keep Jehovah’s Witnesses alive when they refuse blood transfusion z webu Tonic, VICE²⁾ Ve kterém je uvedeno, že podle CDC v Americe přijme krevní transfúzi okolo 5 milionů lidí každý rok a jsou mezi nimi i Svědkové. Tento článek se zabývá těmi Svědky, kteří však krev odmítají, i když je to otázka života a smrti. Bývalá členka Linda Curtis vysvětluje důležitost pravidla o krvi vycházejícího z Bible, aby nastínila neoblomnost odmítavých Svědků. Dále článek pokračuje tím, jaké alternativní metody se v lékařství museli vyvinout, aby pacienty udrželi na živu i bez krevní transfúze.

Pro získání informací slouží právě dvě metody, kvalitativní a kvantitativní metoda. V této práci jsme použili kvalitativní metody, díky nimž se můžeme dostat do hloubky na rozdíl od metod kvantitativních, které zjišťují dané problémy pouze povrchově.
Polostrukturovaný rozhovor
Je verbální dialog dvou osob. Stojí mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem. Tento typ rozhovoru má předem daná témata k nimž jsou přidružené otázky, ale jejich pořadí, formulace a volba slov může být pozměněna. Některé otázky zde nemusí zaznít a některé se naopak mohou přidat. Polostrukturované rozhovory jsou systematičtější a organizovanější než nestrukturované, ale flexibilnější a volnější než strukturované rozhovory.
Adekvace
Výhody: především flexibilita, možnost reakce na subjekt a využití jeho osobnostních specifik. Rozhovor mezi tazatelem a subjektem je přirozenější a volnější, může se dostat do hloubky tématu, ale zároveň se drží předepsaných osnov a proto je přehledný.
Nevýhody: především časová a psychická náročnost. Tazatel se musí dobře orientovat v daném tématu a aktivně reagovat na subjekt. Při zobecňování poznatků a aplikaci je nutné ověřit, že se jedná o stejné skutečnosti u různých dotazovaných. Je potřeba zajistit sledovaných kategorií.

Strukturovaný rozhovor
U tohoto typu rozhovoru musí mít tazatel připravená témata s otázkami, kterých se přesně drží. Důležité je, aby tazatel získal pravdivé odpovědi od respondenta. Rozhovor provází pouze jedna osoba a je důležité, aby na začátku padly psychické bariéry mezi tazatelem a subjektem. Také je důležité způsob kladení otázek, otázky by měly být jasné, citlivé, neutrální a otevřené.
Adekvace
Výhody: Dotazování je omezeno pouze tazatele, který řídí rozhovor sám. Dobré porozumění zkušenosti a hloubkový popis případů. Umožňuje navrhovat teorie studovat procesy. Hledá příčinné souvislosti.
Nevýhody: Rozhovory jsou velice náročné. Otázky pokládá pouze tazatel, který musí být důkladně připraven. Občas vzniká zobecňování výsledků. Výsledky jsou lehce ovlivňitelné tazatelem a jeho osobními preferencemi.

Svědkové Jehovovi – Historie

Svědkové Jehovovi – historie vzniku

Počátky Svědků Jehovových (SJ) jsou spojovány s Charlesem Tazem Russellem. Russell se narodil v roce 1852, byl vychován jako člen evangelické presbyterní církve, ale později vstoupil do kongregacionalistické církve, kde navázal kontakty s adventisty. V roce 1876 se seznámil s N. H. Barbourem, vydavatelem periodika „Herald of the Morning“. Russell se stal zástupcem vydavatele zmíněného časopisu a převzal Barbourovy názory, které se týkaly druhého příchodu Ježíše Krista. Časem mezi nimi ale vznikl rozpor a Russell od časopisu odešel. Od roku 1879 začal Russell vydávat svůj vlastní časopis, dnes známý jako Watch Tower, tedy Strážná věž.

V prosinci roku 1884 byla v Pennsylvanii registrována zákonná korporace „Zion´s Watch Tower Track Society“, dnes známá jako „Watch Tower Bible and Track Society of Pennsylvania“. Russell byl prezidentem této korporace a lidé, kteří se hlásili ke Společnosti Strážná Věž, ho považovali za svého jediného pastora. Vydal mnoho knih, brožur a „jeho týdenní kázání publikovalo přibližně 2000 novin“. Spoustu problémů mu přinesly jeho „nezdary apokalyptických předpovědí“. Russell zemřel v roce 1916 a zůstalo po něm mnoho zmatených stoupenců.

V lednu 1917 nahradil právník Joseph F. Rutherford Russellovo místo prezidenta. I ten napsal spoustu knih a brožur, roku 1919 začal vycházet časopis „Zlatý věk“, který je nyní známý pod názvem „Probuďte se!“ V té době se začal klást velký důraz na to, aby badatelé bible, jak si tehdy stoupenci Společnosti říkali, rozšiřovali literaturu, a to dům od domu. V roce 1931 přijali jméno „svědkové Jehovovi“. V období druhé světové války byli SJ pronásledování a spoustu toho měli zakázaného.

Stejně, jako Russellovy, se ani Rutherfordovy předpovědi nenaplnily. Po Rutherfordově smrti byl v roce 1942 zvolen jeho nástupce Nathan H. Knorr, „díky němuž vzrostl počet svědků ze 108 tisíc na více než dva miliony“. Společnost v roce 1950 zveřejnila svůj vlastní překlad Nového zákona a o jedenáct let později celé bible.

V roce 1966 Společnost prohlásila, že konec lidských dějin nastane v roce 1975, a ne v roce 1974, jak bylo vyučováno doposud. Ale rok 1975 uplynul a s ním i další roky, ale i přesto se Společnosti podařilo ztrátu důvěry překonat.

V letech 1975-1976 bylo vedení organizace přeorganizováno, prezidenství bylo zbaveno moci a tento úřad plní již jen právní funkce. O otázkách víry, obsahu literatury a organizačních záležitostech rozhoduje devítičlenný vedoucí sbor SJ na neveřejných zasedáních, a to hlasováním.

V Roce 1977 N. H. Knorr zemřel a na jeho místo nastoupil Frederik Franz. V roce 1992, po Franzově smrti, zaujal místo prezidenta Milton G. Henschel.

V současnosti působí přibližně 5,6 miliónů Svědků Jehovových v 234 zemích světa. Svědkové Jehovovi obchází domy s cílem najít další zájemce a nabízí jim svou literaturu, která podporuje víru v Boha, ale je „charakteristická nesnášenlivostí vůči jiným vyznáním a samochválou“.
³⁾

Svědkové Jehovovi a jejich vývoj v ČR

První pokusy o prezentaci učení Badatelů Bible, od roku 1931 Svědků Jehovových, se na našem území objevují na přelomu 19. a 20. století. Jako organizovaná skupina zde začali působit přibližně od roku 1907 a od roku 1928 jako úředně schválený spolek. Během období první republiky zvyšovali svou misijní aktivitu. V důsledku stoupajícího počtu odpíračů vojenské služby a výrazné evangelizační činnosti získali zájem policejních a vojenských úřadů republiky.

Během nacismu se totalitní režim snažil spolek vyhladit. Svědkové Jehovovi tu proto působili ilegálně. Byli tvrdě postihováni za odmítání sloužit armádě a za odmítání brát do ruky zbraň. Byli zavíráni do koncentračních táborů, kde museli nosit označení v podobě fialových trojúhelníků.

V období komunismu byly desítky Svědků vězněni, a to z důvodu výroby a šíření náboženské literatury. Uvádí se, že jeden ze SJ zemřel za zvláštních okolností přímo ve věznici Státní bezpečnosti. Je známo, že 234 Svědků bylo odsouzeno a vězněno pro odpírání vojenské služby. Odhaduje se, že zde po válce bylo přibližně 2 000 SJ. Po převratu v roce 1948 bylo cílem toto hnutí zlikvidovat – vedoucí představitelé tak byli vězněni, konaly se domovní prohlídky a literatura SJ byla zabavována. Zlom přichází v roce 1960, kdy začíná být jejich činnost státem tolerována, a to výměnou za spolupráci s komunistickým režimem. Jednalo se tak například o účast ve volbách, kterých se ještě téhož roku v červnu zúčastnilo 95 % Svědků Jehovových. Dříve SJ k volbám nechodili, nebo hlasovací lístky znehodnocovaly, často dokonce veřejně. Jejich činnost a literatura byla ovšem stále nelegální, a to až do roku 1989. Ten, kdo byl přistižen při výrobě nebo distribuci jejich literatury, byl uvězněn. Pronásledování SJ Státní bezpečností bylo ukončeno po roce 1989.

Svědkové Jehovovi získali zákonnou registraci v roce 1993. NSSJ, tedy Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, má nejvyšší státní uznání a veškerá zvláštní práva, jako je například právo na zpovědní tajemství, právo uzavírání církevních statků, nebo právo vyučovat náboženství ve státních školách. ⁴⁾ Svědkové Jehovovi – historie odmítání krevní transfúze

Pro Svědky Jehovovi platí zákaz přijetí krevní transfúze, ale ještě před tímto zákazem platil i zákaz očkování. Očkování bylo totiž přirovnáváno k jedení krve a ke smilstvu. Zákaz očkování zavedl C. J. Woodworth a platil od roku 1923 až do jeho smrti do roku 1951. V důsledku toho nemohli děti Svědků Jehovových v některých státech USA navštěvovat školy bez očkovacího průkazu a po druhé světové válce nemohli někteří ze zástupců SJ vycestovat do určitých zemí.

Zákaz přijímání krve se datuje do 30. let 20. století. I přesto, že je v roce 1939 ve Strážné věži řešena otázka nevhodnosti jedení krve a nevhodnosti krevní transfuze, SJ ji stále ještě přijímají. O devět let později, v roce 1948, se v časopise „Probuďte se!“ objevuje názor, že přijímání krevní transfúze není správné. Od roku 1961 znamenalo pro člena SJ přijetí krve vyloučení a od roku 1966 bylo přirovnáváno ke kanibalismu. Jedním z argumentů SJ bylo tvrzení, které se objevuje ve Strážné věži v roce 1961, že se krví přenáší rysy osobnosti a tím sklony ke špatnému jednání.

V letech 1954 až 1978 se výrazně mění názory na povolení a zákaz přijetí krevního séra. To samé platilo pro transplantaci orgánů, která byla chvíli označována za zázrak a chvíli považována za kanibalismus.

Medicína ale prošla výrazným rozvojem a typicky se nepodává plná krev, ale pouze některé z jejich základních složek, jako jsou červené a bílé krvinky, destičky a krevní plazma. Přijetí jakékoliv z těchto čtyř složek krve je podle SJ porušením Božího zákona. V roce 2000 Společnost Strážná věž povoluje přijmout na základě „vlastního svědomí“ frakce z těchto čtyř základních složek. ^{5) 6)}



Počet shlédnutí: 87