Rastafariánství

Jílek Karel, Pivrnec Michael

Rastafariánství. Náboženství, které jako hnutí ve druhé polovině dvacátého století ovlivnilo miliony lidí po celém světe skrze hudbu, slova o míru a lásce. Zároveň ale obsahuje podivné zvyky a tradice vyznavačů s ikonickým vztahem k marihuaně.

Cílem této práce bude prozkoumat, kdo jsou to rastafariáni, historické pozadí vzniku jejich víry, taje jamajské kuchyně, vášeň pro reggae a Boba Marleyho a různorodost rastafariánských zvyků s ohledem na geografickou polohu.

Jak z rozhovorů, tak z nalezených informací v literatuře bude snaha nastínit rozdíly mezi rastafariány a intenzitou síly jejich přesvědčení v oblastech České republiky a Jamajky. Respondenti byli vybráni dle jejich rozmanitých zkušeností s rastafariánstvím, aby odpovědi co nejvíce obsáhly všechny výzkumné podotázky, které byly na začátku výzkumu stanoveny a zároveň poskytly odlišné a interesantní pohledy na zkoumanou problematiku. Jeden z respondentů pochází přímo z Jamajky, další v kontrastu naopak z České republiky. Respondenti se liší věkově i mírou intenzity vyznávání rastafariánství.

Ve výzkumné práci bude zprvu nastíněna literatura, od které se výzkumníci odrazili, neboť ​se zabývala podobnou problematikou, která je v této práci značně prohloubena. Od odborných článků, přes knižní publikace až k samotným studentským pracím. Dále je zde uvedena metodologie zaobírající se výběrem zvolené metody pro tento výzkum, následnou adekvací metod, popisu průběhu výzkumu v terénu a užití již zvolené metody a zajímavostí, které jsou v práci obsaženy. Dále pak stručné informace o respondentech, aby si čtenář mohl udělat obrázek o tom, s kým byl rozhovor veden. Další částí výzkumné práce jsou počátky rastafariánství a následný průběh skrze dějiny, doprovázený statistickými údaji o poměru zastoupení náboženství na Jamajce. Poté přicházejí na řadu samotné rozhovory s respondenty doplněné o komentáře, ze kterých vychází následná interpretace získaných dat použitá v závěru práce. Práce je také doprovázena obrázky a ilustracemi pro zpestření výzkumné práce.

¹⁾

Jaké jsou zvyky rastafariánů a jak se liší v České republice a na Jamajce?

Podotázky

1) Co je to rastafariánství (filosofie a životní styl)?

2) Jaké jsou historické podněty pro vznik rastafariánské víry?

3) Jak je hudební styl reggae spjat s rastafariánstvím v České republice a na Jamajce?

4) Do jaké míry ovlivnil Bob Marley (otec reggae, bojovník za práva utlačovaných) svět?

5) Jaký dopad má rastafariánství na obyvatele Jamajky a České republiky?

6) Jaké jsou rozdíly v jamajské kuchyni v České republice a na Jamajce?

O tom, jak jsou v reggae kultuře zakomponovány prvky judaismu a křesťanství, přesněji v hudebních textech, ale i obecných výkladech pojednává odborný článek Josepha Thompsona From Judah to Jamaica: The Psalms in Rastafari Reggae. V článku autor popisuje obecně známá fakta. Zároveň však přidává nové poznatky, které pomohou si uvědomit souvislosti mezi rastafariány a Biblí samotnou jako zákaz pojídání vepřového – podobnost s Židy. Vyskytují se zde i další odkazy na Bibli. Například v podobě Babylonu jako zdroje materialismu a falše - otroctví. Pohrává si zde i s myšlenkou vzniku rastafariánství podle jednoho z dvanácti židovských kmenů - Juda.²⁾

Hudebnímu stylu reggae, jeho vzniku, stylu a propojením s náboženstvím Rastafari, se zabývá odborný článek: Reggae, A force for dialogue od Lindy Aïnouche. Obsahuje stručný přehled o začátcích a vývoji náboženství Rastafari, vývoje reggae v souvislosti s tímto náboženstvím a v neposlední řadě také význam hudby pro toto náboženství. Dále se zaobírá proměnou hudby reggae v čase. V práci je tento článek předkládán jako důkaz důležitosti zvyklostí a symbolů v náboženství Rastafari. Výsledkem článku je tvrzení, že hudba reggae se postupem času a v závislosti na lokalitě mění. Proto se práce týká částečně i jiných zvyků a toho, jak se měnily či neměnily podle lokality.³⁾

Životu jednoho z nejznámějších rastafariánů Boba Marleyho se věnuje kniha: Bob Marley na cestě z pohledu autora Marka Millera, jenž doprovázel Marleyho kapelu The Wailers na turné po dobu několika let. Díky tomu se v knize nachází nejen spousta historek ze společných cest, ale také rozbor zpěvákovy povahy a názorů. V publikaci se také nachází vícero obsáhlých rozhovorů s Bobem Marleym, čímž dává jedinečnou příležitost nahlédnout do duše a soukromého života tohoto pozoruhodného člověka.⁴⁾

Taje jamajské kuchyně, rozdíly a její specifika jsou popisovány v knize Rasta kuchařka od Laury Osbornové. Nalezneme zde spousty netradičních receptů s ohledem na suroviny, které se na Jamajce běžně vyskytují. Možná proto se zdají recepty tak zvláštně zkombinované. Kniha slouží k pochopení a dokreslení způsobu života tamních obyvatel vzhledem k důležitosti jednoho z nejvíce výrazných socializačních prostředků - jídla.⁵⁾

Problematikou rastafariánství se v knize Rastafari: Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života - věnuje Ota Halama, který působí na katedře církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK. Podobnou tématiku rozebírá ve své bakalářské práci studentka filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Sandra Tomášková. Dílo slouží jako přiblížení tohoto „hnutí“ veřejnosti a autorka zde uvádí i historické souvislosti s křesťanstvím. V této práci nalezneme důkladnější prozkoumání a přiblížení tohoto „hnutí“ spíše jako filozofii a životní styl.^{6) 7)}

Terénní výzkum na Jamajce je popsán v Bakalářské práci : Rastafari: Faktory ovlivňující popularitu hnutí a způsoby šíření rastafariánské nauky studentky Terezy Kottanové z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pojednává o různých podobách rastafariánské nauky v závislosti na čase, geografii a kulturním zakořenění vyznavačů této nauky. V práci lze také nalézt vztah mezi věřícími a samotným náboženstvím. Práce je podložena autorčiným autentickým terénním výzkumem, který probíhal v letech 2006 a 2007 převážně v Karibiku. Pro tuto práci jsou podstatné, jak teoretické, tak praktické poznatky autorky a pokus o odpovězení na otázku šíření rastafariánství po světe.⁸⁾

Historií a vývojem rastafariánství od dob jeho vniku se zaobírá článek BBC: Rastafari at a glance z roku 2009, jenž seznamuje člověka se základními informacemi o rastafariánství. Obsahuje v co rastafariáni věří, jak jsou nazýváni (Rastafarians, Rastas, Sufferers, Locksmen, Dreads or Dreadlocks). Dále obsahuje informace o jejich vztahu k marihuaně a samotném Bobu Marleym. Tento článek posloužil převážně k první výzkumné podotázce, jakožto odrazový můstek, díky kterému se následně z obecných informací stávaly informace konkrétnější, důležitější a pro tento výzkum relevantnější.⁹⁾

Aby mohl být výzkum zpracován co nejefektivněji, bylo nutné zvolit si pro sběr poznatků kvalitativní přístup, jelikož se výzkum zabývá specifickými zvyky daného náboženství v různorodých geografických oblastech, ke kterým mají respondenti svůj subjektivní postoj a tudíž je není možné posuzovat obecně. První eminentní nevýhodou může být neobjektivnost - subjektivizace, která může nevědomky ovlivnit výsledek zkoumání. Druhou velkou nevýhodou tohoto výběru je samozřejmě časová náročnost, o to větší je zde ale možnost do hloubky pochopit a následně porovnat postoje a získané informace od respondentů. Cílem bylo vyhnout se nepřirozenému rozhovoru, při kterém by respondent byl zásoben stručnými, leč početnými otázkami a byl tak nucen ke krátkým a nepromyšleným odpovědím. Hlavní myšlenkou bylo v respondentech vzbudit pocit důvěry k úplné transparentnosti, navodit přátelskou atmosféru a probudit v nich vypravěčského ducha, aby mohl být výzkum obohacen o důležité informace a různé zajímavosti, zároveň byl však předem připravený daný soubor témat a jim volně přidružených otázek tak, aby byl rozhovor stále interesantním a flexibilním, však stále organizovaným a podstatným. Zvolena byla metoda polostrukturovaného rozhovoru. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru byla především volnost pro reakci na otázky, přirozený průběh konverzace a následná přehlednost zjištěných poznatků, které však nebyli obecné. Nevýhodou výběru byla však enormní časová náročnost a důkladnost s přípravou rozhovoru a obavy z nemožnosti srovnatelnosti a porovnatelnosti poznatků či přílišná stručnost a obecnost odpovědí a celková výřečnost respondentů. Hlavním cílem bylo porozumět mentalitě dotazovaného a tomu, jak on sám samotné zvyky a rastafariánství vnímá. Ze strany respondentů nebyl víceméně žádný problém co se týče nevhodnosti otázek či jejich intimnímu podtextu. Bohužel, spíše než s příliš obsáhlými odpověďmi se rozhovor setkával s těmi stručnějšími, ale do výzkumu stále podstatnými a dostačujícími.

Pro efektivní rozhovor je hlavní zásadou, aby se respondenti cítil dobře. Tudíž vznikla idea, aby si každý respondent vybral jemu emocionálně nejbližší lokaci ve které se cítí uvolněně a zároveň se tím měla posílit důvěryhodnost a otevřenost subjektů. Díky tomu se výzkum odehrával na poměrně nečekaných místech. Josef nás pozval k sobě domů, kde nám vyjma poskytnutí rozhovoru ukázal i audiovizuální záznamy z jeho cest a různé památečné předměty. Patrick nás pozval do svého oblíbeného tematického klubu Regge Bar Lounge na Staroměstské, kde se naskytla možnost poznat velice atmosférický podnik a stát se tak svědky i večerního koncertu, který v nás zanechal ještě hodně dlouho poté velice příjemný pocit. Jack nás vzal na jeho oblíbené místo v Praze, na vyhlídku na Letné, kde tráví hodně času, neboť zde prý cítí příjemný kontrast města nesoupeřícího s přírodou a denně zde vidí spousty mladých lidí, kteří si užívají přírody tak moc jako on. Co se týče průběhu rozhovorů, všechny probíhaly v přátelském duchu. Respondentům bylo detailně popsáno čeho se výzkum týká, byli obeznámeni s postupem rozhovoru a ubezpečeni, že jejich odpovědi a důvěrné informace nebudou nikde šířeny a poslouží čistě pro výzkumné účely. Jack byl asi největším oříškem, neboť bylo nesmírně obtížně překládat jeho odpovědi a občas byl nucen své vyprávění nešťastně přerušit, aby byl dostatečný čas pro zapisování poznatků. Se zbylými respondenty problémy nebyly, vše probíhalo v naprostém klidu a pořádku. Nakonec se výběr vyplatil, neboť zvolení metody polostrukturovaného rozhovoru bylo pro výzkum nejefektivnější. Rozhovory probíhaly plynule a zároveň pro nervóznější respondenty bylo osvobozující se od něčeho odpíchnout.

Prvním vybraným respondentem byl jednadvacetiletý Patrick, který je původem z Čadu, jeho otec je rastafarián a momentálně je aktivním studentem. Druhým zvoleným respondentem pro výzkum byl Josef, který pochází z Čech a je dlouholetým kamarádem s členem z výzkumné skupiny. Za rok oslaví kulatých třicet let a jeho vášnivým koníčkem je cestování po celém světě, poznávání nových kultur a objevování krás všeho, co může svět nabídnout. Pracuje v oblasti cestovního ruchu. Posledním respondentem byl čtyřiceti sedmiletý Jack, původem z Jamajky, který pobývá střídavě na Jamajce a v České republice již několik let. Zaobírá se muzikální profesí, především jako hráč na kytaru.

Za zásadní datum pro rozvoj tohoto myšlenkového směru, jenž má na světě něco kolem 2 miliónů vyznavačů, můžeme považovat rok 1887. Tehdy se ve farnosti St. Ann, stejně jako o několik let později Bob Marley¹⁰⁾, narodil Marcus Mosiah Garvey. Od mládí byl Garveyho hlavním zájmem osud černošských spolu-obyvatel. Odvlečených a vykořeněných z vlastních tradic bílými otrokáři, z afrického kontinentu. Jeho snem bylo zorganizovat skupinový návrat černých bratří a sester zpět do pravlasti, kde by opět obnovili svou kulturu a zvyky. Na Jamajce, v roce 1914 založil všeobecnou asociaci pro zlepšení podmínek černé rasy a roku 1920, kdy se začaly na Jamajce objevovat první náznaky nového filosofického směru, duchovní cesty, ze které se později zformovalo rastafariánství. Při jednom ze svých projevů, Garvey pronesl větu:

„S nadějí hleďte ku Africe, zde bude korunován černý král, a ten se stane naším vykupitelem.“ ¹¹⁾

^{12) 13)}

Dodnes je Marcus Garvey považován za autora proroctví, které se údajně naplnilo roku 1930, kdy byl v Etiopii dosazen na královský trůn Ras Tafari Makonnen, který přijal titul Haile Selassie. Stal se tak Jeho Císařskou Výsostí, císařem Haile Selassiem I., Jahem Rastafarim, Pánem pánu, Králem králů, 225. Následníkem trůnu Šalamounova a vítězným Lvem z kmene Juda. Selassie je historicky doloženým potomkem krále Šalomouna¹⁴⁾ a královny ze Sáby. Po jeho korunovaci 1930 se vrátil na Jamajku jiný černošský ideolog, Leonard Howell. Zdál se být zcela pohlcen novou vírou, což se však nelíbilo policii. Po neustálém pronásledování se Leonard usídlil do kopců a založil tam rastafariánskou komunitu Pinnacle. V tomto prostředí vzniklo celé nové náboženství, které v těchto podmínkách prokázalo obrovskou životaschopnost a stalo se tak myšlenkovým základem pro vznik „roots reggae“. Roots reggae je významným proudem této doby, jak říká Linda Aïnouche ve svém článku.¹⁵⁾ Protože rastafariánství bylo filosofií chudých, činilo to z nich něco víc než jen poslušné služebníky vyšších vrstev jamajské společnosti (nejen bílé, ale i té světlejší tmavé pleti), byla komuna Pinnacle nakonec srovnána se zemí a Leonard Howell byl umístěn do ústavu pro duševně choré. Sémě už ale bylo zaseto. Nauka rastafariánů obsahuje kombinaci židovské a křesťanské víry. Jejich biblí je tzv. Holy Piby (bible černého člověka), sestavená v letech 1913-1917. V ní obsažené texty často uvádějí, mezi černošskými křesťany hojně rozšířený názor, že Kristus byl černoch. Symbolem všeho nepřátelského je pro rastu Babylón. Je to souhrnný název pro svět bílých utlačovatelů postavený na lži, korupci, násilí a hříchu. Svět, v němž „lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou“. Pravověrný rasta by se měl řídit zásadami, avšak nikoliv absolutním zákonem. Rasta je disciplinovaný, miluje své ženy a děti. Co se týče jídla, to by mělo být ital.¹⁶⁾ V nejortodoxnější podobě to znamená vyloučení vepřového masa a mořských živočichů s výjimkou šupinatých ryb. Zcela tabu je tabák, alkohol, koření a dokonce i sůl. Záleží kde, a jak rasta žije. Zavrženíhodné jsou veškeré drogy krom čisté marihuany. Tu mají rastafariáni jako posvátnou bylinu, která prý údajně podle pověsti vyrostla na hrobu krále Šalamouna a je považována za dar shůry. Nejvýraznějším vizuálním znakem rastafariánů jsou dready¹⁷⁾¹⁸⁾, někdy také zmiňované jako lví hříva. Dlouhé pletence vlasů, vlající kolem hlavy, proslavil ve světě Bob Marley. Jejich počátek sahá do komunity Pinnacle, kdy její členové viděli v novinách fotky masajských bojovníků. Bohužel pouhý fakt, že někdo má dready, stačil policii k tomu, aby jej zadržela a ztloukla do bezvědomí. V 50. a 60. letech byly vousy a dready symbolem nekompromisního odporu vůči materialismu a falši Babylónu.¹⁹⁾ Potřásání dready tam a zpět, jak to můžeme vidět v záznamech z koncertů Boba Marleyho nebo dodnes i u Burning Speara, uvolňuje duševní energii, jež má sílu přinést zkázu Babylónu. Dready jsou jakési mystické spojení rasty a boha s jeho silou. Zde doloženy citáty z Bible:²⁰⁾²¹⁾

„Nebudou dělati sobě lysiny na hlavě své, vytrhávajíce sobě vlasy. A brady své nebudou holiti, ani těla svého řezati.“ ²²⁾

„Po všecky dny slibu nazarejství svého břitva nevejde na hlavu jeho, dokavadž by se nevyplnili dnové, v nichž se oddělil Hospodinu. Svatý bude, a nechá růsti vlasů hlavy své.“ ²³⁾

Málokdo z tisíců mladých lidí s dready toto všechno ví. Mimochodem dosáhnout pravých dreadlocků jde celkem snadno. Tradičním způsobem - stačí si rok nemýt a nestříhat vlasy. Kudrnaté vlasy jsou výhodou, jde to s s nimi pak rychleji.

²⁴⁾

Statistické údaje o náboženském spektru na Jamajce

^{25) 26)}

Z grafů je patrné, že rastafariánství není tolik rozšířeným náboženstvím na Jamajce jako například křesťanství. Je proto fascinující, jak velký dokáže a hlavně dokázalo mít toto náboženství vliv na okolní svět z tak malé země jako je Jamajka.

Jak se respondenti dostali k rastafariánství

Na prvního respondenta Patricka měl velký vliv jeho otec, který je rastafarián. Patrick byl v tomto duchu veden už od mládí, ale nikdy do něj nebyl přímo nucen. Je si celkem jistý, že kdyby otci řekl, že rastafariánství pro něj není, určitě by to jeho otec pochopil a podporoval ho.

Když Josefovi bylo asi tak patnáct let, tak mu jeho kamarád půjčil staré CD‘s záznamy z živých koncertů Boba Marleyho. Josef se do nich zaposlouchal a začal se o to víc zajímat. Dalo by se tedy říct, že se k rastafariánství dostal hlavně přes hudbu.

Jack, třetí respondent, se na Jamajce narodil. Tehdy tam prý rastafariánství dosahovalo vrcholu. Tvrdí, že doba kolem 70. let minulého století, kdy se pořádaly hony na rasty jako nepřátele systému, je dávno pryč. Ale v jeho rodině rastafariánství zůstalo a pro Jacka bylo volbou.

Ačkoliv měl každý respondent odlišnou cestu k tomuto náboženství, všechny vycházely z nenucených pohnutek. Patrick k tomu byl doveden nenásilnou formou i když z vyprávění bylo znát, že jeho otec si to hodně přál. Josef měl to štěstí, že v době, kdy si každý hledá svůj styl, narazil na hudební žánr, co mu ovlivnil život a nemusel tak dumat dál, jako ostatní. Jack to pojal spíše jako součást boje proti lidem, kteří rastafariány zavrhují, zároveň však tu byly i rodinné aspekty.

Co znamená rastafariánství

Patrick, na rozdíl od svého otce nepraktikuje tzv. vnitřní rozjímání s bohem, spíše se snaží přizpůsobit svůj život životu rastamana. Vyznačuje se to například dready na jeho hlavě, kterých není možné si nevšimnout a také naprostou abstinencí alkoholu. Občas kouří i marihuanu.

Josef popisuje, jak v mládí vnímal rastafariánství a jeho fascinaci „boje“ za svobodu a proti utlačovaní. I když tehdy v plném měřítku nemohl rastafariánství porozumět, snažil se o to ho po svém pochopit. Zmiňuje také, že v té době to dost možná bylo i o jeho vlastním, vnitřním boji s okolím a všechen ten mix věcí šel skrze něho hudbou. Několik let poté se mu narodil syn a nic už nebylo jako dřív. (Jak je to na Jamajce? – Josef) „Když jsem byl na Jamajce, bavil jsem se tam se spoustou „rastamanů“. Pro každého to znamená něco jiného. Jedni si nemyjí dready vůbec, druzí zase v posvátných pramenech řek v kopcích. Sjednocuje je přesvědčení o falši Babylonu jakožto globálním systému a víra ve ztělesněného Krista – Jaha. A také hudba. Rozhodně hudba.“

Pro Jacka to znamená Svobodu. Svobodu projevu a názoru. Reggae a Ital. Symboly a bibli. Pro menší vysvětlení podal otázku: „ Co znamená víra v Boha ? Zázraky? Nejde je popsat, musíš věřit.“ Na Jamajce rastové věří, že dready jsou posvátné. Zajímavé je srovnání v knize S. Foehra. Samson, Ježíš, Mojžíš…Všichni tito proroci měli dlouhé vlasy. Zdroj životní síly. Tak silné a různorodé jsou pro Jamajčany významy slova rastafari.²⁷⁾

První respondent je ze všech respondentů nejmladší a bylo na něm znát, že k rastafariánství přistupuje svoji opatrnější cestou, při které teprve hledá ten správný směr, kterým se vydat. Dále je nutno podotknout, že vyznávání rastafariánství není pouhou výmluvou pro užívání omamných látek a svoji abstenci dodržuje opravdu poctivě. Srovnaní v knize M. Millera, kde autor také píše o užívání marihuany umělci, jako zdroj inspirací a vnitřního klidu. Druhý respondent se ocitl ve fázi života, kdy zodpovídá už za dva životy a člověk musí svoje uvažování změnit. Vnitřní rozpolcenost musí přejít do ústraní, avšak vzpomínky jsou tu stále. I zmínkou o Jamajce se jenom potvrzuje, že hudba je obrovsky důležitým pilířem. Pro posledního respondenta je to čistě duchovní záležitost a z jeho ústního projevu to bylo znát.²⁸⁾

Dodržování rastafariánských zvyklostí

Patrick by sám sebe neoznačil za ortodoxního rastafariána. Na druhou stranu to není tak, že by na zvyky a pravidla nedbal. Dodržuje pouze některé z nich. Například jeho otec přidává do jídla lístky marihuany. Patrick toto nepraktikuje kvůli jejich špatné dostupnosti. Když také zmíníme například pravidla o lékařské péči, v moderním světě se tento zvyk dodržuje velice špatně. Navíc, když nebyl Patrick ještě plnoletý, rozhodovala za něj jeho matka, které tento zvyk přišel nesmyslný. Pokud se podíváme na okolnosti smrti Boba Marleyho, který z vlastní vůle odmítnul lékařský zákrok na jeho těle a poté už bylo pozdě, Patrick se sám rozhodl tento zvyk nedodržovat. Obecně by se také dalo říci, že se tradiční zvyky mezi rastafariány dodržují spíše podle pohodlnosti.

Josef kdysi kouřil marihuanu. Nikoliv však pro pocit, ale protože jsem opravdu věřil, že ho rostlina uzdravuje. „Herb is a healin of a nation“ ²⁹⁾ prohlásil v jednom ze svých textů Bob. Stejně jako američtí indiáni, kteří rituálně kouřili tabák, protože věřili že kouř stoupající k nebesům je pro ně spojení s jiným světem, posvátný. Podobně se cítil i Josef, ale třeba takový tabák nekouřil. Také se snažil omezovat maso a nepil alkohol. Dready nikdy neměl a teď už jejich zvyky, s příchodem jeho syna, nedodržuje. (Jak je to na Jamajce? - Josef) – „Na Jamajce kouří marihuanu (kaya, herb, ganja) spousta lidí. U pomníku Boba Marleyho si můžeš koupit už předem umotaný joint ani ne za 2 dolary. Mají tam svá políčka a jako papír používají tabákové listy z plantáží. Co se týče jídla rastafariáni rozlišují čistá a nečistá zvířata a omezují alkohol. S ohledem na chudobu Jamajky, pravidla ohledně stravy dodržují pouze ty nejortodoxnější rastové v horách.“

Jack dodržuje stejně jako ostatní respondenti pouze některé zvyky. Příroda je pro něj posvátná, stejně jako jeho tělo. Zásadně nepije alkohol. Jack si také myslí, že kouření marihuany není pro každého, což ostatně zmiňuje i S. Foehr, kde po interview s jamajským rastou v jeho domě souhlasí s možnými negativními dopady dlouhodobého užívání marihuany jako jsou například psychózy, schizofrenie atd. I když si Jack myslí, že marihuana není pro každého, jemu prý pomáhá a můžu po ní dělat co chce, jít kam chce a fungovat. To vše ale až prý potom kdy pochopil, kým je a kam směřuje jeho cesta.³⁰⁾

Patrick přistupuje ke zvyklostem racionálně. Snaží se dodržovat ty zvyklosti, které jdou ruku v ruce s jeho přesvědčením. Zároveň zde byl i náznak rodinných neshod mezi jeho rodiči o dodržování tradic. Občas přikládáme věcem větší význam, neboť doufáme, že některé věci jsou nad naše chápaní a poskytnou nám něco, co nic ostatního nedokáže. Stejně tak to bylo i u Josefa. Kouření marihuany mělo mít čistě spirituální prožitek spojený s léčivými účinky a pro Josefa to hodně znamená. Žádné lehkomyslné užívání drog, či pro pocit zapadnutí do dospělosti. Na Jamajce je k těmto látkám tolerance o mnoho větší, i na místech, kde by to člověk nečekal. Jack uznává svoje tělo jako chrám a tak se k němu i chová. Neničí ho alkoholem, ale zároveň ho uctívá svým způsobem, která mu pomáhá pochopit jeho životní cestu.

Bob Marley a jeho vliv

Na Patricka měl velký vliv také Bob Marley, jehož hudbu poslouchá skoro každý rastafarián. Přeci jen je to největší průkopník reggae na světě. Říká ale také, že velký vliv na něj samotného měla spíše Marleyho smrt, díky které si uvědomil, že v současném světě se nedají dodržovat všechny zvyky, pokud chce člověk žít dlouhodobý a spokojený život. Musel tedy matce slíbit, že toto pravidlo dodržovat nebude, aby zůstal co nejdéle zdravý. Navíc si je Patrick celkem jist, že by zvyk nezasahování do lidského těla stejně nedodržoval. Už jenom z pudu sebezáchovy.

Marleyho hudba seznámila s reagge kulturou a rastafariánstvím samotným i Josefa. Jeho texty hodně ovlivnily Josefovy myšlenkové pochody a životní názory. „Když si představím bídu a chudobu ve které vyrostl a jeho texty plné síly, nepřestává mne to i po těch letech fascinoval. Hlavně si myslím, že jeho hudba sjednotila spoustu lidí a společenství. Dala jim sílu a znovu-vrátila identitu.“ Snaha o vrácení se zpět do pravlasti Afriky je v hudebních textech zásadní, podobně jako texty o světovém míru, vnímá ve své knize S. Neuman. Za zajímavé pokládá Neuman rozhovor Boba s Peterem Toshem – kytarista v jejich kapele The Wailers, kdy mu Tosh vyčítal jeho přílišnou mírumilovnost. Nemyslel si, že se míru dá dosáhnout pouze po stylu Marleyho vystupování. Věřil v mír, ale za cenu obětí. Na tom Neuman demonstruje fakt, že rasta nemusí vždy znamenat „sluníčkář„ nebo hippie.³¹⁾

Jacka inspiroval Marley natolik, že kvůli němu dělá hudbu už skoro třicet let. I když se reagge postupně na Jamajce v současnosti formuje v dancehall, tak základní složky rytmu zůstávají a pořád ho to baví. Stejně jako marihuana i hudba má na Jacka podle něj blahodárný vliv.

Smrt je jediná jistota, kterou v životě máme a Patrick si je toho dobře vědom. Proto je pro něj Bob Marley odstrašujícím příkladem, zároveň však hudební legendou, bez které by reagge nebylo to, co je dnes. Pro Josefa byl Bob Marley spíše průvodcem života, který mu svými písněmi ukazoval nové směry smyslového vnímání a zároveň byl inspirací pro opuštění svojí konformní „ulity“. Jack je Bobem Marleym ovlivněn asi nejvíce, neboť díky němu se stal hudebním umělcem a svou muziku se snaží neustále tvořit.

³²⁾

Do jaké míry reggae ovlivnilo českou/celosvětovou populaci

Podle Jacka, na Jamajce každý miluje reggae. Každý. V Kingstonu, hlavním městě Jamajky, jsou skoro na každém kroku slyšet rytmické údery reggae. Pro tamní obyvatele to hodně znamená. Bob Marley nejen, že přinesl obyvatelům naději, ale také uvědomění pro okolní svět, kde Jamajka vůbec je a co může nabídnout. Teď se tam sjíždějí turisté z celého světa, aby se podívali, jak se tam žije. Reggae spojuje, vyzývá, nabízí možnost pro lepší svět. To podle Jacka ovlivnilo dost lidí i celosvětově, protože se hraje dodnes.

Josef bere reggae jako významný hudební styl, který podle něj ovlivnil celý svět. „Celkově mi přijde, že to u nás v ČR není tak znát jako třeba v 90. letech, kdy se více formovali různé zájmové skupiny. O to víc mne fascinuje, že se reggae v Čechách drží.“ V Praze, ale i jinde na našem území jsou k vidění tematické bary, lidé nosí dready a poslouchají staré LP's na gramofonech. To je raritní záležitost. „Když si vezmu, že v Bratislavě se každý rok koná jeden z největších reggae festivalů v Evropě, kam se sjíždí umělci z celého světa včetně Marleyho synů, myslím si že dopad reggae na Evropu a ostatně celý svět je obrovský za mě je to jedině dobře.“

Jack to pojal převážně globálně, kde se díky hudebnímu žánru lidé dozvěděli i o malém, dříve moc neznámé zemi. Reggae pro něj není jen hudební žánr. Je to náznak naděje, soudržnosti, klidu a uvědomění si své vlastní podstaty. Pro Josefa bylo poznání reggae jeden z důležitých milníků v jeho životě, tak jako pro spoustu dalších, kteří reggae napříč léty poslouchali. Podobně jako mladí i staří lidé poslouchají jazz, rock nebo vážnou hudbu i tento žánr se zapsal do dějin, a to nejen na Jamajce. Pozitivním aspektem je také fakt, že Marleyho děti pokračují v naplnění otcova odkazu a snaží se šířit reggae hudbu po celém světě.

Jamajská kuchyně v porovnání s českou

Patrickova rodina se snaží vařit co nejvíce zdravě a zároveň lehce. Například, až na ryby nepojídají žádný pokrm s masem. Dále se snaží co nejméně používat sůl, což Patrickova matka (jako hlavní kuchař rodiny) netoleruje. Když už ovšem jeho otec prosadí jídlo bez soli, dochutí ho bylinkami a kořením. Patrickův otec by nejradši do jídla přidal i trošku listů marihuany, ale matka je zásadně proti. Patrick také ví, že by se měl vyvarovat kávy i alkoholu, jeho vůle však není dostatečně silná a také dle jeho slov: „..bez těchto posilováků bych neměl šanci vysokou školu dokončit.“

Jack zmiňuje chování ortodoxních rastafariánů na Jamajce, kteří rádi ospravedlňují své činy citáty z Bible. Příklad o Ital jídlu :

„Těmito živočichy byste se poskvrnili. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera.“ ³³⁾

Což platí podobně jako pro Židy na lichokopytníky, korýše, druhy ptáků, bezšupinaté ryby, hlodavce a plazy. Hodně se tam soustředí na pěstování kávy (Blue Mountain oblast). Dále je zde klasický pokrm banánové placky a například langusta či humr. Samozřejmě od české kuchyně se to o dost liší.

Tak jako se vegetariáni snaží vyvarovat všem formám masných výrobků i rastafariáni se snaží dodržovat stejnou filosofii a vpravovat do sebe pouze zdravé a „čisté“ pokrmy. U Patricka doma je to trochu komplikovanější, neboť jeho otec by rád dodržoval zvyklosti, které jsou v České Republice nemožné z důvodu neexistence importu určitých surovin a zároveň striktní rukou jeho matky. V porovnání s Českou Republikou je tento způsob přípravy pokrmů moderní, ale zároveň pro všechny ne tak chuťově obohacující jako tradiční kachna se zelím. Jack nám přiblížil tradice ortodoxních rastafariánů ohledně jamajské kuchyně, která se zakládá na propojení s Biblí. A v tomto se naše kuchyně od té Jamajské liší asi nejvíce.

³⁴⁾

Rastafariánství. Hnutí, které má své kořeny v židovství a křesťanství, vzniklo počátkem 20. let minulého století na území Jamajky a které se později transformovalo v náboženství, jehož hlavní myšlenkou je touha po repatriaci (návrat do Afriky), odboj proti materialismu a rasové diskriminaci. Rastafariánství se se svými specifickými symboly jako jsou dready, etiopská trikolora, marihuana a reggae postupně rozšířilo do povědomí celého světa a získalo tak miliony vyznavačů. Podstatnou a hlavní roli v této „globalizaci“ hrálo reggae.

Na Jamajce, na konci šedesátých let byla v rámci reggae komunity silná konkurence. Byl nedostatek nahrávacích studií i peněz, a tak interpreti nevydávali skoro žádné desky. Reggae se tak šířilo především ve formě živých vystoupení a postupně se stávalo vírou a filozofií celé názorově nesjednocené Jamajky. Záhy po svém vzniku proniklo okamžitě do místního náboženství - rastafariánství. Ideologie nabádá k všeobecnému míru, lásce, harmonii a sjednocení, avšak když nastaly nepokoje před volbami v roce 1978, nastala i agresivní proměna reggae. Do popředí se dostaly tvrdší slovní termíny a najednou reggae přestalo fungovat jako vstupenka do pravlasti, ale spíše jako náhled do rozladěných ghett Karibského ostrova. Díky rostoucí oblibě marihuany mezi americkou a evropskou mládeží se včas objevil celosvětový trend ke klidným „hippie“ kořenům. Reggae se v posledních letech stalo celosvětovým symbolem pro marihuanu a naopak. Toto spojení je již na Jamajce od samého počátku. To jen svět začal akceptovat „pravidla“ rastafariánství o něco později.

Misionářem reggae a celkově rastafariánství je podle odpovědí respondentů zejména Bob Marley a jeho humanistické reggae, které mělo za cíl spojit lidi odlišných ras a vytvořit svět, žijící v míru. Bob, dalo by se říci, Jamajku proslavil natolik, že někteří lidé ji navštěvují jen kvůli tomu, aby se podívali do jeho mauzolea v Nine Mile. Se svojí kapelou The Wailers koncertoval po celém světě a svými slovy promlouval k milionům lidí. Zajímavé je, že jeho otec byl bílé pleti a jeho matka černé. To mu způsobovalo v mládí velké problémy mezi ostatními, a nakonec to byl také jeden z důvodů jeho smrti. Při hraní fotbalu mu protihráč dupl na palec. Po následném vyšetření u něho lékaři objevili rakovinu kůže, pro kterou měl nejspíše predispozice zděděné po otci. Jelikož byl Bob silně věřící rastafarián, odmítal jakoukoliv lékařskou pomoc, včetně zásahů do lidského těla. S touto diagnózou ještě chvíli vystupoval, nicméně dne 11. 5. 1981 v Miami na Floridě zemřel. Svým přínosem pro svět si vysloužil místo na chodníku slávy v Hollywoodu a svými činy proslavil Jamajku a dal ji šanci na lepší život. Byl pohřben se svou kytarou, fotbalovým míčem a biblí. Oficiálně má 11 potomků. Většina z nich se věnuje hudbě.

To, jak lidé či jednotlivé skupiny vnímají náboženské symboly, je různé. Ti, kteří se v Čechách považují za rastafariány, symboly přejímají a věnují se jim. Chápou, jak jsou dané symboly vnímány na Jamajce, kde rastafariánství vzniklo. U některých symbolů ovšem dochází ke změně jejich významů, což je způsobeno rozdílnými pohledy a snazším uchopením těchto symbolů. Například symbol navrácení kolonizovaných Jamajčanů zpět do Afriky – Zion. S tím se Čech jen těžko dokáže ztotožnit a původní význam je tedy změněn, ale to neznamená, že by nedokázal být uchopen jiným způsobem. Lze být pro nás chápán jako stav mysli a harmonie. Vzdálení se od původního významu dá prostor pro vytvoření nového, leč nikoliv vzdáleného významu. V Čechách si tak rastové vytvářejí vlastní způsoby, jak rastafariánství pojmout. Na tomto příkladu lze vidět, že z náboženství původně čistě černošského obyvatelstva vzniklo náboženství, které si každý může vnitřně přetvořit ve vlastní způsob vnímání a chápání reality, bez ohledu na barvu pleti nebo sociální status.

Jak říká jeden z respondentů, ortodoxní rastové mají pro konzumaci jídel pravidla. Pravidla o konzumaci lichokopytníků, korýšů, různých druhů ptáků, bezšupinatých ryb, hlodavců a plazů. Jídla jsou zpracovávána v duchu Ital a suroviny, které se používají, jsou většinou typické pro středoamerickou oblast. Pokusy nás, jako Evropanů o recepty z jamajské kuchyně neznamenají pouze jídlo, ale také kus myšlení a přesvědčení. Nevadí, že člověk nepoužije původní suroviny, které se zde nedají sehnat. Záleží hlavně s jakou chutí člověk vaří, a rasta kuchyně je otevřená pro všechny, stejně jako náboženství rastafari.

Na závěr velké díky respondentům za jejich čas a odpovědi na otázky. Snad bude práce užitečná pro další výzkumy v oblasti této problematiky.

Obrázek č. 1 Nástěnná malba v Etiopii. Dostupné z https://www.flickr.com/photos/rod_waddington/11417146756/

Obrázek č. 2 Marcus Garvey. Dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Garvey#/media/File:Marcus_Garvey_1924-08-05.jpg

Obrázek č. 3 Haile Selassie I. Dostupné z https://meidaan.com/wp-content/uploads/2015/04/Haile-Selassie-of-Ethiopia-circa-1960-e1429358947204.jpg

Obrázek č. 4 Lev z kmene Juda. Addis Abeba. Dostupné z https://zhuanlan.zhihu.com/p/36674028

Obrázek č. 5 Jamajská populace podle pohlaví a náboženské příslušnosti/vyznání a církve. 2001. Dostupné z: Population Census 2001. Volume 7 - Ethnic Origin & Religion

Obrázek č. 6 Graf o procentuálním rozložení náboženství na Jamajce. 2011. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Jamaica/Religion

Obrázek č. 7 Bob Marley a Jacob Miller. Dostupné z https://cz.pinterest.com/pin/558657528761837717/

Obrázek č. 8 Autorská fotografie. Josef Gabana. 2015. Jamajka.

AÏNOUCHE, Linda. REGGAE, A FORCE FOR DIALOGUE UN Chronicle. 49, 3, 22-25, Sept. 2012. ISSN: 02517329

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 8. vyd., (1. opr. vyd.). Praha: Česká biblická společnost, 2001. ISBN 80-85810-29-8

FOEHR, Stephen. 2008. Jamajka a její bojovníci: Reggae, kořeny a kultura. Vydání 1. Brno: KOSMAS, 138 s. ISBN EAN:8591098202787

HALAMA, Ota. Rastafari: pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Praha: Volvox Globator, 2008. Religio (Volvox Globator). ISBN 978-80-7207-669-7

HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 451

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4

KOTTANOVÁ, Tereza. Rastafari: Faktory ovlivňující popularitu hnutí a způsoby šíření rastafariánské nauky. Praha, 2008. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/14754/BPTX_2006_1_11280_L01DEF01_2424_0_683.pdf?sequence=1&isAllowed=y Bakalářská práce. Husitská teologická fakulta v Praze

MILLER, Mark. Bob Marley na cestě. Přeložil Saša NEUMAN. Praha: DharmaGaia, 2015. ISBN 978-80-7436-056-5

MOJDL, Lubor. 2005. Etiopie. 1. vyd. Praha: Libri, 138 s. Stručná historie států. ISBN 80-727-7221-X

MUTUKWA, Tendai. Dreadlocks as a Symbol of Resistance: Performance and Reflexivity. Feminist Africa [online]. 2016, (21), 70-74. ISSN 1726460X

NEUMAN, Saša. Reggae. Praha: Torst, 2005. Světem lidové hudby a world music. ISBN 80-7215-258-0

OSBORNOVÁ, Laura. Rasta kuchařka: vegetariánská kuchyně - vaříme se solí země. Přeložil Libor HALER. Ilustrace Lela GEISLEROVÁ. Praha: Ambient Praha, 2004. ISBN 80-239-31-946

Population Census 2001. Volume 7 - Ethnic Origin & Religion

Rastafari at a glance. Odborný článek. Dostupný z http://www.bbc.co.uk/religion/religions/rastafari/ataglance/glance.shtml

THOMPSON, Joseph. From Judah to Jamaica: The Psalms in Rastafari Reggae. Canada, 2012. Článek z odborného časopisu Religion and the Arts. University of Alaska, Fairbanks

TIMMERMANSOVÁ, Michaela. RASTAFARIÁNSTVÍ: HNUTÍ, NÁBOŽENSTVÍ A ŽIVOTNÍ STYL [online]. Praha, 2014. Dostupné z: https://theses.cz/id/kg03lq/Bp_Timmermansov.pdf Bakalářská práce. Teologická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

TOMÁŠKOVÁ, Sandra. Rastafari [online]. Plzeň, 2012. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/2885/1/Sandra_Tomaskova_2012.pdf Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni

WHITNEY, Malika Lee. a Dermott. HUSSEY. Bob Marley: reggae king of the world. 2nd ed. San Francisco: Pomegranate Artbooks, 1994. ISBN 1-56640-987-X

—-

Počet shlédnutí: 58