obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2018:rimskokatolicka_cirkev

SVATBY A MANŽELSTVÍ V ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVI

Alžběta Smolová, Aneta Písaříková, Lenka Klugerová, Jana Secká

Úvod

1)

Manželství je nejužším vztahem mezi mužem a ženou, ve kterém se navzájem respektují, podporují a sdílejí své problémy. Nezbytnou součástí manželství je založení rodiny, která je základem každé společnosti. V dnešním ateistickém světě manželství znamená jen úřední záznam, kdežto v římskokatolické církvi se jedná o svazek stvrzený Bohem, který je nerozlučný a nezvratitelný lidským konáním. Tato práce se zabývá tématem manželství v římskokatolické církvi. Práce se snaží dát odpovědi na to, jak se mají budoucí manželé připravit na manželství v římskokatolické církvi, jakou přípravou musí projít, jak funguje manželství dnes a jak to bylo dříve. V neposlední řadě je cílem práce seznámit čtenáře s průběhem svatby a se životem v manželství v jiných částech světa, a to v Nizozemsku a v Chorvatsku. Zda se liší, či nikoliv.

Výzkumná otázka

  1. Jak vypadá sňatek a manželství v římskokatolické církvi?

Podotázky

  1. Jak vypadá vztah v římskokatolické církvi před sňatkem?
  2. Jak probíhá sňatek v římskokatolické církvi?
  3. Jak fungovalo manželství v římskokatolické církvi dříve a jak funguje dnes?
  4. Jaký je rozdíl mezi svatebním obřadem v ČR, v Nizozemsku a v Chorvatsku?

Literární rešerše

Tématem příprava na sňatek a manželství v římskokatolické církvi se zabýval Aleš Opatrný ve své knize „Příprava na manželství“2). V této knize uvádí své zkušenosti, kterými poukazuje na to, že příprava na manželství je opravdu důležitá. Přestože spousta lidí před manželstvím tvrdí, že chyby a problémy, které měly jiné páry, oni mít nebudou, netuší, že k řadě problémů může dojít až v manželství a po příchodu dítěte. Dále se zabývá přirozeným základem manželství, neboť to v církvi znamená, že muž i žena jsou si rovni. Podle Písma svatého má muž přilnout k ženě a společně se mají stát jedním člověkem. Jak církev chápe manželství v římskokatolické církvi, vyjadřuje v knize základními podmínkami pro uzavření sňatku. Snaží se vysvětlit, že manželství není žádná polepšovna nebo převýchovná instituce a člověk by si měl brát druhého takového, jaký je a nesnažit se ho měnit podle svých představ. Manželství spočívá v závazku dvou lidí, kteří si navzájem poskytnou jistotu tím, že si dají najevo, co chtějí, pro co se rozhodují a k čemu se chtějí zavázat. Na závěr se zabývá možnostmi ukončení manželství v církvi. Je totiž možné nechat se rozvést velmi náročným církevním soudním procesem, kdy jejich manželství bude prohlášeno za neplatné. Tím budou oba připraveni na další sňatek. Lidé by si však měli zjistit, zda jsou schopni spolu být a přecházet i určité problémy dříve, než vstoupí do svazku manželského.

Další kniha, která popisuje manželstvím v římskokatolické církvi, se nazývá přímo „Manželství“3) od českého biskupa a olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. V knize se autor zabývá základními informacemi o manželství, láskou mezi manželi, a především jejím zdokonalováním a posilováním jejich nerozlučitelné jednoty.

Za zmínku stojí kniha s názvem „Manželské právo katolické církve“4) od Damiána Němce, katolického kněze a zkušeného učitele církevního práva z teologické fakulty v Olomouci. Kniha je určená především pro studenty teologie a práva a zpracovává oblast kanonického práva týkající se manželství, které je podle něj nerozlučitelnou svátostí. Popisuje zde katolické pojetí manželství, jakožto jediný okruh našeho soukromého života, zajímá se o právní spojitosti a důsledky našeho jednání, hledá shody a nesoulady v tom, jak je manželství chápáno členy katolické církve a dnešními českými občany.

Německý římskokatolický biskup Walter Kasper svými osobními úvahami rozebírá téma manželské svátosti a jednoty manželského svazku ve své knize „Teologie křesťanského manželství“5).

Eva Jančíková, autorka knihy „Historie svateb od nejstarších dob po současnost“6), ve své knize líčí různé svatební zvyky, organizace námluv a zásnub, průběh svateb a různé obřadní funkce pomocí svých celoživotních poznatků a zkušeností. Soustřeďuje se na kulturní oblast nám nejbližší, tj. slovanskou, a popisuje svatební dění v proměnách času od dob pohanských až po naši současnost. Pro ty, kdo se chtějí vdávat a ženit, doplnila spoustu praktických rad, co dělat, aby svatba probíhala zdárně a stala se slavností, na niž budou všichni rádi vzpomínat.

Knihu Catholic communities in Protestant states: Britain and the Netherlands c.1570-1720, (Katolické komunity v protestantských státech: Británie a Nizozemí c.1570-1720) 7) sepsali autoři Benjamin J. Kaplan, Bob Moore. V této knize se poprvé srovnává postavení katolických menšin v Anglii a v Nizozemsku. Kniha zkoumá katolicismus jako kulturu menšin, která se uchýlila k neortodoxním prostředkům, a to jak si zachovat vlastní identitu a přežít v nepřátelském politickém prostředí. Zkoumá rituální i materiální kulturu, mezinárodní sítě a především vztahy mezi laiky a duchovenstvem, muži a ženami, katolíky a protestanty.

Do časopisu Historisch Nieuwsblad, který věnuje velkou pozornost holandským dějinám, přispěl svým článkem Bas Kromhout. Autor článek nazval De grote gezinnen van de Nederlandse katholieken, (Velké rodiny holandských katolíků).8) Kromhout ve svém článku popisuje, že až do 19. století si lidé zvykli na poměrně pozdní sňatek a velký počet potomstva. Historici to připisují ekonomickým důvodům. Tam, kde byl hlavním zdrojem příjmů hospodářský průmysl, bylo i hodně dětí. Další věcí bylo, že syn musel čekat do doby, než mohl převzít firmu po svém otci. Naproti tomu pracovníci v továrnách se mohli vzít relativně mladí a děti mohly přispět k rodinnému příjmu. Potřeba mít potomka zmizela, když se zvýšily mzdy. Děti mladší dvanácti let byly vyloučeny z továren, moderní manželství bylo brzy uzavřeno a omezeno množství dětí. Tento model manželství se postupně rozšířil. Dále vysvětluje, že holandští náboženští lidé produkují více dětí než ateisté proto, že v manželství je sex povinností. Manželství bylo a je uvnitř katolické církve, na rozdíl od protestantů, svátost. Než kněz mohl vytvořit posvátné spojení mezi mužem a ženou, musel si být jist, že vztah je založen na vzájemné lásce, úctě a cudnosti. V manželství byl každý sexuální akt, který nebyl zaměřen na plodnost, nazýván „zneužívání manželství“. Katolík, který se dopustil manželského zneužívání, nemohl jít do společnosti, než se přiznal ke svým hříchům. Vyznání bylo jedním z nejúčinnějších prostředků římskokatolické církve, aby věřící udrželi správnou cestu. Navíc pastýři používali domovní návštěvy, aby v případě potřeby připomněli farářům své manželské povinnosti. Cestující kněží někdy obdrželi obnovovací kurzy na manželství.

V časopisu Journal of Religion and Health se Gary J. Quinn ve svém článku A new look at christian marriage (Nový pohled na křesťanské manželství) 9) zabývá dvojím pohledem na manželství, dobrým a špatným. Odsuzuje pohled Johna Calvina na manželství, který je příliš jednostranný. Také zmiňuje, že různorodé postoje ke křesťanství vyvolaly otázky mnoha lidí, jaký je vlastně autentický křesťanský postoj k manželství. Další část článku se zabývá starodávnou křesťanskou církví ve 2. století, přesněji skupinou „pseudo-křesťanů“, neboli gnostiků, kteří odmítali manželství a tvrdili, že je to hříšné. Duchovní věci spatřovali jako dobro a materiální, neboli hmotné jako zlo, což představovalo manželství a plodnost. Mezi takovými gnostiky byli i jiní, kteří sice odsuzovali manželství, ale byli sexuálně svobodní, dokud byli plodní. Věřili v to, že je sex dostane do Božího království a budou se tak moct zúčastnit náboženských orgií, které se staly skandálem pro křesťanský svět.

Frank V. Manning ve svém článku Christian marriage: Growth through intimacy z časopisu Pastoral Psychology 10) poukazuje na to, že v současné době se soustředí pozornost na rozpad manželství jako na sociální a náboženskou instituci. Zdůrazňuje, že v historii byly ženy extrémně podřízené v roli manželky, byly vlastněny a používány, aby splňovaly své základní funkce v manželství na úkor hloubky manželské lásky a integrity spojení manželů. Vysvětluje také, že za rozdělením manželství, což je nepochybně vážný pastorační problém, stojí lidská slabost. Zdravá a fungující manželství zastínil strach ze selhání v manželství. Na závěr zmiňuje, že by se měla křesťanská církev, zahrnující kázání a pastorační péči, více soustředit na téma osobního růstu manželství, a přitom také účinně využívat vstupy společenských věd. Podle něho mohou humanistická psychologie a teologie významně ovlivnit vývojový proces manželství.

Metodologie

Existují dvě metody pro získávání informací – kvalitativní a kvantitativní metoda. V této práci, jejímž cílem je seznámit se s partnerstvím a manželstvím v římskokatolické církvi v České republice a zároveň porovnat s námi vybranými zeměmi - s Nizozemskem a s Chorvatskem, jsou použity kvalitativní metody, které jsou pro náš výzkum nejvhodnější, jelikož se pomocí nich dostaneme do hloubky řešeného problému. Na rozdíl od metod kvantitativních, které zjišťují informace pouze na povrchu.

V prvních krocích výzkumu byli hledáni a kontaktováni respondenti, většinou prostřednictvím emailu, kde byli seznámeni s naším záměrem a tématem práce. Od všech respondentů byla již na začátku rozhovoru patrná vstřícnost a ochota spolupracovat. Se dvěma respondenty proběhl rozhovor elektronicky prostřednictvím emailu, kdy jim byl zaslán seznam připravených otázek. Jednalo se tedy o standardizovaný rozhovor. V tomto případě se velmi často stávalo, že respondenti na dané otázky odpovídali velmi stručně, tudíž byla tato technika vyhodnocena spíše jako nevýhodná pro tuto práci, jelikož nás nezavedla přímo do hloubky tématu. Naopak během osobního setkání s dalšími respondenty proběhl semistandardizovaný rozhovor, který slučuje výhody strukturovaného i nestrukturovaného rozhovoru. Z toho důvodu bylo nutné k předem připraveným otázkám přidat ještě otázky doplňující, které však přirozeně vyplynuly z konverzace a byly použity většinou tehdy, když respondent zcela nepochopil otázku. Tato technika nám umožnila získat zajímavější a hlubší informace jak o respondentech, tak i o daném tématu.

Představení respondentů:

Respondentkou z České republiky je paní Viktorya Brhlová, které je 20 let a pochází z Ukrajiny, ale celý život žije v Praze. Studuje 1. ročník VŠCHT obor Biochemie léčiv. Od 15 let je praktikující křesťankou a nyní je čerstvě vdaná. Viktorya je velice milá, takže jsme se na osobním rozhovoru dohodly bezproblémově a ve stejném duchu probíhal i rozhovor. Pan Damián Brhel, její manžel, pochází z České republiky. Je zakladatelem a vlastníkem IT firmy, která se zabývá vývojem aplikací. Nedávno se jim narodilo miminko, které bude vychováváno, souzeno z rozhovoru, v nekonečné rodinné lásce.

Dalším respondentem je pan Ladislav Heryán, který je učitelem biblistiky a řeholním knězem. I když je z České republiky, tak nám zmínil, že jednou byl na svatbě v Itálii. Rozhovor, který měl stručnější formu, probíhal elektronicky.

Respondentka, která má dlouhou minulost, poskytla velmi milý a přátelský rozhovor o svém životě a o tom, jak rozšířená římskokatolická církev je v Nizozemsku a sňatcích. Respondentka se jmenuje Božena Marie Dijkstra-Uttendorfsky. Její rodiče jsou původem z Čech, ale emigrovali do Indonésie. V Indonésii žila 13 let a poté odešla do Holandska za studiem, kde studoval i její bratr na římskokatolickém gymnáziu. I přestože žije v Holandsku, tak jezdí do Čech na svou chatu. Rozhovor byl osobní, tedy zrovna v dobu, kdy byli v České republice.

Posledním respondentem je pan Vincenzo Alač, který žije na Makarské riviéře v Chorvatsku. Je od narození křesťanem, jeho rodiče ho nechali už jako miminko pokřtít. Elektronická komunikace s panem Alačem probíhala přes e-mail.

Praktická část

POČET KATOLICKÉHO OBYVATELSTVA

Římskokatolická církev je největší a nejpočetnější ze všech katolických církví na světě. Je také jedinou západní katolickou církví. Počet pokřtěných římských katolíků přesahuje 1,13 miliard, tím se stává největší náboženskou organizací na světě. Současným papežem je František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, který byl zvolen 13. března 2013. V České republice se k této církvi v roce 2017 hlásilo 1,08 milionů obyvatel, což odpovídá 10,3 % obyvatelstva. Avšak v roce 2001 se k ní hlásilo až 2,74 milionů. Nejvíce věřících v římskokatolickou církev je v Jižní a Střední Americe, žije zde polovina všech věřících na světě. Hlásí se k ní polovina věřících obyvatel Kanady. V USA je celkem 77,3 miliónů věřících. V Evropě, kde se počet věřících udává v procentuálním počtu 30-40 %, najdeme druhý největší počet římských katolíků, který představuje jednu čtvrtinu z celosvětového počtu věřících. V Austrálii se k této církvi hlásí asi 25 % obyvatel a v Africe asi jedna šestina obyvatel. Nejméně římskokatolickým kontinentem je Asie, kde římští katolíci představují pouze zanedbatelnou, často pronásledovanou, menšinu. Pouze ve dvou asijských státech tvoří většinu obyvatel katoličtí věřící – Filipíny a Východní Timor. 11)

12)

KDO JE BŮH?

Bůh je podle římskokatolické církve jediný stvořitel světa i člověka „z přemíry své lásky“. Bůh nechce, aby na něj lidé zapomněli, anebo ho uctívali jen jako pocitové „vyšší bytí“, ale chce, aby ho poznali a pochopili, že je skutečný a jak dokáže jednat. Jeho jednání je zachyceno v nejdůležitější knize, která se nazývá Bible. Skládá se ze Starého a Nového zákona. Bůh na svět sestoupil v podobě Ježíše Krista, který byl pouze člověk. Zde můžeme pozorovat, jak je Boží láska silná, že dokáže na sebe vzít celou tíhu světa a na kříži smazat naše hříchy. V Novém zákonu se můžeme dočíst, že Bůh je jediný, ale zároveň ve třech Osobách: v Otci, Synu a v Duchu svatém. Tuto trojici nazýváme Nejsvatější trojice, avšak římští katolíci se modlí jen k jednomu Bohu a ve třech Osobách. Bůh Otec je považován za Stvořitele a zdroj všeho. Ježíš ho začal nazývat aramejsky Abba, což znamená v překladu tatínku. Syn přišel na zem, kde přijal lidskou podobu Ježíše Krista. Duch svatý rozděluje lásku mezi Otcem a Synem, křesťan v něm nalézá radost, svobodu a vnitřní klid. 13)

POČÁTKY ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE

Křesťanství vzniklo ze židovství, které je tu chápáno jako příprava na plné Boží zjevení. Mesiánské předpovědi izraelských proroků se naplnily na Ježíši Kristu, který je nejen prorokem, ale samotným Synem Božím, druhou osobou Boží Trojice. Syn Boží, ač je jako Bůh věčný, v čase přijal lidskou přirozenost, stal se člověkem, ale tím nepřestal být Bohem. Vtělil se proto, aby dal lidem dokonalé poznání Boha Otce a jeho zákona, vzal na sebe hříchy celého lidstva, přinesl za ně smírnou oběť na kříži, a tím otevřel lidem cestu ke spáse. 14) Římskokatolická církev je označována za pokračovatele prvotní církve, kterou založil Kristus. Po přijetí Ediktu milánského roku 313 přestali být křesťané pronásledováni a mohli svou víru volně vyznávat. Římskokatolická církev významně ovlivňovala dění ve světě. Význam církve se traduje od Křížových výprav. Církev se velice rychle rozšířila mezi lid a počet věřících rapidně stoupal. 15) Za 2000 let svého trvání proniklo křesťanství do celého světa, tudíž je největším světovým náboženstvím. Zatímco v 1. tisíciletí zůstala církev vcelku jednotná, ve 2. tisíciletí došlo k rozdělení. V roce 1054 proběhlo Velké schizma. Ve Velkém schizmatu se jedná o to, že římský patriarcha chtěl obnovit církev a zamezit obchodům s církevními úřady. Kvůli tomu si nárokoval moc nad celou církví. To nechtěl připustit konstantinopolský patriarcha Michael a mezi těmito patriarchy vznikl spor. Proběhly pokusy o smíření, ale všechny byly neúspěšné. Po tomto sporu byli oba patriarchové exkomunikováni. Po Velkém schizmatu došlo k oddělení východní, tedy pravoslavné církve.16) V 16. století se někteří západní křesťané oddělili od katolické církve a stali se protestanty, případně anglikány. 17)

SVÁTOSTI A OBŘADY

Římskokatolické obřady a svátosti provází člověka téměř od narození až po smrt. Nejdůležitějšími svátostmi či obřady jsou křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření (zpověď), manželství, kněžství, svátost nemocných a pohřeb (ten není považovaný za svátost, ale za obřad).

Křest je první ze sedmi svátostí církve. Křest představuje vstup do věřícího života. Bez křtu nemůže člověk pokračovat v dalších svátostech. Ježíš apoštolům nakázal, aby šířili křty mezi lidmi: „Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“. Voda znamená život, dítě narozené křesťanským manželům se po narození nestává automaticky křesťanem, ale stává se jím až po křtu. Nechat se pokřtít může také dospělý člověk, který však musí projít tzv. katechumenátem, kde se připravuje na vstup do církve. Křest je nenávratný, neopakovatelný a navždy. 18)

Biřmování znamená uvedení do křesťanského života. V tomto obřadu se vlastně stvrzuje křest. Křest nemůže být ovlivněn, protože vychází z vůle rodičů. Aby bylo možné biřmování podstoupit, musí být biřmovaný starší patnácti let. Samotnému biřmování předchází příprava, kde člověk s ostatními křesťany diskutuje o víře, nebo se seznamuje s Bohem. 19)

Eucharastie je přijímání Božího těla v podobě chleba (těla) a vína (krev). Přijímání Božího těla probíhá při Mši svaté. 20)

Svátost smíření, známější pojmenování je svatá zpověď. U zpovědi dochází k očištění těla od hříchů, které byly spáchány. Podle církve může odpouštět pouze Bůh, avšak ten církvi svěřil dar, kdy biskupové a kněží mohou hříšníky vyslechnout a očistit jejich duši neboli odpustit hříchy. Tím se stávají prostředníkem mezi věřícími a Bohem. 21)

Svátost manželství probíhající v kostele je něčím hlubším než jen obřadem s jedinečnou atmosférou. Snoubenci si vzájemně udělují svátost manželství a zavazují se k věrnosti na celý život. Také propojují svůj vztah s Bohem a zavazují se k přijetí potomstva. V kostele se mohou brát partneři, z nichž je alespoň jeden pokřtěný, a kterým nebrání v uzavření sňatku předchozí závazky (např. předchozí svatba v kostele). Do manželství také musí oba snoubenci vstoupit svobodně. Součástí vstupu do manželství je také příprava, která probíhá formou setkání vedená např. knězem nebo manželským párem z farnosti. Snoubenci také zajdou na matriku s občanskými průkazy a rodnými listy, kde ohlásí svatbu v kostele. 22)

Svátost kněžství uděluje pokaždé ve třech stupních biskup, a to vzkládáním ruky a modlitbou. Biskup modlitbou prosí o milost Ducha svatého a jeho darů potřebných pro naplnění své služby. Již tři zmíněné stupně svátosti kněžství se dělí na: biskupství, kněžství, jáhenství. 23)

Svátost nemocných také nazývané jako pomazání nemocných. Tato svátost, která může proběhnout jak v kostele, tak i doma či v nemocnici, s sebou nese velké utrpení a smutek. Před svátostným mazání je řečeno ještě několik modliteb. Pomazání nemocných probíhá tak, že kněz vezme posvěcený olej a pomaže nemocného na čele a na rukou, a přitom říká modlitbu. Ve výjimečných situacích toho pomazání může vykonat kdokoliv z věřících, pokud není v přítomnosti kněz a nemocnému nezbývá už mnoho času. 24)

Při pohřbu se svěřuje zesnulý do Božího milosrdenství a ostatní se modlí za to, aby mohl žít stále s Bohem. V římskokatolické církvi je pohřeb poslední možnost se se zesnulým rozloučit, pochopit, co pro nás znamenal, poděkovat, prominout. Probíhají dva typy pohřbu. U první možnosti je pohřeb při mši svaté, kdy základ tvoří čtení bible, slavení Eucharistie a modlitby za zemřelého. Druhá možnost přichází v úvahu, kdy probíhá civilní pohřeb. Je možné za zemřelého nechat sloužit zádušní mši. 25)

VÝZKUM

Vztah před sňatkem

Pokud chce někdo vstoupit do manželství církevní formou sňatku, je důležité si uvědomit, že se nejedná pouze o pěkný obřad v kostele, ale jde o sňatek před Bohem, který nelze vzít zpět. ​V dnešní době je čím dál více rozvodů (viz. graf), ​proto je dobré si projít přípravou na manželství, při které zjistí, že do manželství mohou opravdu vstoupit.26)

Do manželství v římskokatolické církvi nemůže vstoupit jen tak někdo. Svatbu v kostele může mít pouze křesťan s katolickým vyznáním, který je pokřtěný. Snoubenci musí splnit i další požadavky pro uzavření manželství.27) Respondenti, kteří nedávno měli svatbu, prošli přípravou na manželství.

O tom, jak probíhá příprava, promluvila paní Viktorya: „Přípravu na manželství pro nás dělal náš oddávající kněz Stanislav Přibyl, který zároveň pracuje na oddělení křesťanského manželského práva, takže moc dobře ví, jaké problémy se v rodinách můžou vyskytnout. Ujistil se ve třech základních bodech o tom, že naše potenciální manželství může být platné.“.

Paní Viktorya řekla i důvody, proč si byl jejich oddávající kněz jistý tím, že mohou do manželství vstoupit: „1. Jestli oba dva chceme do manželství vstoupit dobrovolně bez žádného nátlaku. 2. Jestli jsme ochotni přijmout a neodmítat děti od Pána Boha a vychovávat je dle jeho zákona a svého nejlepšího svědomí 28). 3. Jestli oba vnímáme manželství jako nerozlučný stav.“. Pokud by tyto základní body nenaplňovali, byl by to velký problém pro uzavření platného manželství církevní formou. Samozřejmě musí splňovat i to, že manželství může uzavřít pouze muž a žena, kteří nejsou vázání manželským svazkem. 29)

Dále se probírají věroučné otázky a další témata jako jsou rodinné vztahy, komunikace mezi mužem a ženou apod. Příprava na manželství je totiž daleko rozsáhlejší, neproběhne ze dne na den. a proto potřeba počítat s dostatečným časem. 30) Viktorya pokračovala: „Pak nás oba poznal blíž a poučil o základních principech manželských povinností a dal nám k přečtení spoustu literatury (O manželství, přirozeném plánování těhotenství a vzory svatých rodin).“.

Před sňatkem by dvojice neměla provozovat ani sexuální styk. Pro církev je sexuální styk symbolem naprostého odevzdání celého těla, protože člověk je jednotou duše a těla, a proto při sexu před manželstvím odevzdává jen své tělo, avšak po sňatku se odevzdává celý. „Není to jen “slast”, ale parafráze manželského slibu (odevzdávám se ti a přijímám tě, navždy a se vším všudy), kdybychom spolu měli intimní vztah, tak bychom si de facto lhali. A taky každý sexuální styk je prostor pro vznik života, který by rozhodně měl přijít do rodiny,“ dodává paní Viktorya. Zdrženlivost dává dobrou možnost poznat budoucího partnera a vzájemný vztah. Začnou-li spolu partneři žít už před svatbou, vzniká tak jakási clona, která zatemňuje vše ostatní v jejich vztahu. Tedy to, co pro většinu živots bude důležité a na čem jejich vztah bude stát. Říká se, že se mnoho konfliktů „vyřeší v posteli“, jenomže ony se tam nevyřeší, ale jen zakryjí.31)

Dalším praktickým využitím je, že nedojde k početí před svatbou taky proto, jelikož použití antikoncepčních přípravků je nemyslitelné. Pohlavní styk s použitím antikoncepce pak vyjadřuje, že „tě přijímám kromě tvé plodnosti“, což opět není plné přijetí a odevzdání v souladu se slibem. 32) Což potvrzuje i respondentka Viktorya: „Antikoncepce je hrubě proti katolickému učení a neumožňuje prožívání svátostného manželství. Narušuje spojení mezi manželi. Najednou už se nepřijímají a neodevzdávají se vším všudy, ale vylučují plodnost toho druhého. Zbavuje zodpovědnosti vůči lidskému jednání. Některé formy antikoncepce (hormonální, tělísko) navíc nezabraňuje oplodnění, ale neumožňuje usazení vajíčka, což je morálně stejně nepřijatelné jako potrat.“.

O jediné metodě, která obě kritéria splňuje, hovořila respondentka Viktorya: Jediná forma antikoncepce je přirozené plánovaní těhotenství, které spočívá v abstinenci v plodné dny ženy. V dnešní době na to existují přístroje např. Natur comp (předpovídá ovulaci, sleduje plodné a neplodné dny, přesné na 99% stejně jako HA), které umožňují poměrně snadné sledování plodnosti ženy. Takže manželé využívají přirozený cyklus, který Bůh vepsal do ženy.“. V katolických kruzích se nehovoří o přirozeném plánování rodičovství jako o antikoncepční metodě. Každopádně tato metoda je porovnávána s jinými druhy antikoncepce. Manželé používáním přirozeného plánování rodičovství svým jednáním nezpůsobují neplodnost pohlavního styku, pouze se styku zdrží v plodném období. Jaksi se předpokládá, že je známá doba, kdy žena má plodné dny. 33)

Sňatek

Sňatek neboli svatba představuje slavnostní vstup do manželství. Existují dva typy – církevní a občanský. Občanský sňatek probíhá před představitelem veřejné moci za přítomnosti matrikáře, na rozdíl od občanského sňatku. Při sňatku církevním činí snoubenci prohlášení před příslušným orgánem církve, a to před oprávněnou osobou pověřenou církví nebo náboženskou společností. Místo i způsob uzavření manželství se řídí předpisy a zvyklostmi církve nebo náboženské společnosti. 34)

Paní Viktoriya popsala místo a tradice, kterými se při sňatku řídili: „Náš svatební obřad se konal v kostele nanebevzaté Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze a byl proveden v tradičním tridentském ritu, po kterém následovala tradiční katolická tridentská mše svatá za ženicha a nevěstu. Takže by se dalo říct, že jsme praktikovali všechny křesťanské tradice.“.

Oddávající kněz je povinen do tří pracovních dnů od sňatku doručit protokol o uzavření manželství příslušnému matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno. 35)

Existuje přehled základních podmínek pro uzavření manželství v římskokatolické církvi: 1. Manželství mohou uzavřít pouze muž a žena, nikoliv dva muži nebo dvě ženy. 2. Muž a žena mohou uzavřít manželství jen tehdy, není-li již ani jeden z nich vázán platným manželským svazkem. 3. Manželství mohou uzavřít pouze tehdy, jestliže se k němu rozhodli oba dobrovolně. 4. Manželství mohou uzavřít pouze tehdy, pokud oba chápou manželský svazek jako nerozlučitelný. 5. Poslední podmínkou nutnou pro uzavření manželství je, aby oba dva zásadně neodmítali děti. 36)

Paní Viktoriya se rozpovídala o tom, co pro ni znamená manželství: „Manželství je pro mě nerozlučitelné spojení muže a ženy v Kristu. Je to svátost, kterou jeden druhému uděluje. Manželé se jeden druhému odevzdávají a přijímají se vším všudy takoví, jací jsou (včetně plodnosti a všech pozitivních a negativních stránek). Každý má v manželství svoji přirozenou roli (např: žena má poslouchat svého muže a muž zároveň milovat svou ženu tolik, jako Kristus miluje svou církev. Tím pádem muž nikdy nebude chtít po své ženě nic, co by pro ni nebylo dobře atd.“.

Základním předpokladem pro uzavření manželství je, že se berou dva katolíci nebo dva pokřtění v římskokatolické církvi, u nichž se předpokládá, že vědí, v co věří a co znamená křesťanské manželství. Existují ale i takové výjimky, když si pokřtěný katolík bere pokřtěnou evangeličku nebo když si pokřtěný katolík bere nepokřtěnou. Za takových situací potřebují snoubenci k uzavření manželství vždy souhlas biskupa. Situace, kdy je jeden pokřtěný a jeden nepokřtěný, je jednodušší, jelikož se nepokřtěný během života prostřednictvím svého životního partnera může k víře dostávat blíže a nechat se pokřtít. 37)

Jedním z nejdůležitějších prvků uzavření manželství je manželský slib, který patří mezi nejzávažnější životní závazky. Text onoho slibu má velmi hluboký obsah, proto je důležité se zamyslet nad každým slovem, abychom si byli jisti a mohli si za tím skutečně stát. Slib je dovršení vzájemného odevzdání. 38)

Odevzdávám se Tobě, přijímám Tě a slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost. Že Tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. 39)

Muž i žena stojí před Bohem v naprosto rovnocenné pozici a rovnoprávném vztahu. Muž je darem pro ženu a žena je darem pro muže a jejich vzájemný vztah je darem Božím. Lidé se nehledají, lidé se od Boha dostávají. 40)

Vztah paní Viktorye s jejím mužem se po uzavření manželství změnil: „Myslím si, že se náš vztah velmi prohloubil. Každý den jsme jeden v druhém objevovali něco nového. Taky tomu určitě přispěl nový rozměr vztahu, a to fyzický a společné bydlení, kdy jsme se museli začít jeden o druhého starat.“.

Manželství dříve a dnes

Manželství má dlouholetou historii. Málokdo však ví, že nemělo vždy stejnou funkci. Předkoncilní manželství fungovalo především za účelem plození a výchovy dětí. Odmítal se názor, že všechno tělesné bylo projevem zla. Na prvním místě byl tedy akt účelnosti, respektive pohlavní společenství na rozdíl od dnešní doby, ve které je manželství bráno jako společenství života a lásky. Jde tedy o svazek dvou navzájem se darujících osob, které spojuje porozumění, vzájemné zdokonalování a pravá láska. Navzájem se respektující lidé, jejichž manželským darem jsou děti. 41)

42) Ukazuje se tedy, že pojem manželství se stále obnovuje a jeho hodnota prohlubuje. Nyní se však setkáváme s velkou mírou rozvodovosti a s poklesem porodnosti. 43)

O tom, proč se lidé rozvádí, sdílela pár slov paní Viktorya: „Rozhodně proto, že v ČR není žádná kultura. Žena a muž ztratili svoji úlohu v rodině, žena je často přeemancipovaná, má pouze 1-2 děti, takže nepotřebuje, aby se o ni manžel staral. Muž tak ztrácí svou roli a necítí se v rodině potřebný. Pár, který má jen jedno dítě, se rozvede snáz než ten, co jich má 5. Stačí se podívat na statistiky.“.

I přestože se rozvodovost nepatrně snížila, ve srovnání s evropskými zeměmi zůstává stále jednou z těch vyšších. Rozvodovost klesá důsledkem nižšího počtu sňatků. 44)

„Co Bůh stvořil, člověk nerozlučuj.“ Tato věta naplňuje nerozdělitelnost platného manželství. Pokud se manželství rozpadne, je to jenom známka toho, že se lidé společně přestali dívat do budoucnosti a pokoušet se o to, aby jeden druhého znovu nacházeli. 45) S touto myšlenkou souhlasí i další respondent pan Ladislav, který odpověděl na otázku porovnání manželství dříve a dnes těmito slovy: „Lidé, kteří dnes manželství považují za přežitek a žijí spolu jen tak, se ve skutečnosti nemají rádi, jen si to namlouvají (i když to neradi slyší). Žádný člověk není ostrov a pokud má společnost fungovat jako organizmus, musí mít nějaký řád, a k tomu manželství patří.“.

Ježíš nechce jenom to, aby manželství bylo věrné a neporušené, ale taky aby rozvod vůbec nepřišel v úvahu. Ve skutečnosti však dochází i k rozpadu křesťanského manželství. Někdy se mluví o tom, že papež rozvedl manželství. Přitom slovo „rozvedl“ není na místě, jedná se o prohlášení o neplatnosti. Tento proces trvá dlouho. Manželé dokazují církevnímu sňatkovému soudu neplatnost manželství. Zda tedy manželství vůbec vzniklo. Důvody jsou např. špatné úmysly s manželstvím, příliš blízká příbuznost, donucení, podvod. Pokud manželé neudají vážné důvody o neplatnosti manželství, církev bere manželství za plně uzavřené a naplněné. 46)

I paní Viktorya vyjádřila velký nesouhlas na téma rozvod: „Křesťanské manželství je nerozlučné, je to slib, který byl udělen dobrovolně, a utíkat před ním je projevem slabosti. Když je situace neúnosná (domácí násilí atd.), tak je přípustné, aby manželé žili v oddělení, ale nesmějí vstupovat do vztahu s nikým jiným, stále patří jeden druhému a měli by se modlit a doufat ve zpětné sjednocení rodiny.“. Je třeba si tedy uvědomit, že rozvod v římskokatolické církvi je přísně proti zákonu a pokud uzavřou nový sňatek, který je uznáván občanským zákoníkem, zvětšuje se jejich závažnost porušení. 47)

Svatební obřad v Nizozemsku

V Holandsku je čím dál více ateistů. Statistiky ukazují až 50% nevěřících. Největší náboženskou skupinou je římskokatolická církev, ke které se hlásí 24% holandských lidí. A 15% procent holandského obyvatelstva se považuje za členy tří hlavních protestantských církví: nizozemské reformované církve, protestantské církve v Nizozemsku a reformovaných církví v Nizozemsku. 48) Počet sňatků se snižuje. Naopak populace v Nizozemsku vzrostla. Nyní se rozmohl trend uzavírání sňatku v čím dál vyšším věku. 49)

50) Graf znázorňuje, jak se růst manželského věku zvyšuje každých pět let přibližně o jeden rok věku. Načasování sňatků velmi koreluje s tím, že když manželský věk narůstá, vede to automaticky k méně sňatkům za rok. Můžete to porovnávat s dopravními toky: méně lidí (nebo vozů nebo jízdních kol) vás předjíždí, pokud se pohybujete stejným směrem, než kdybyste stál klidně. Naopak pokud se manželský věk snižuje, bude počet sňatků nejvyšší. 51)

Na otázku rozvod se zamyslela respondentka Božena: „Je to spojené také s tou vírou. Rozvod je něco, co není dané, vždyť se to i slibuje v kostele, že manželství je na celý život. Ale v dnešní době je více ateistů, je větší volnost. Takže podle mě lidé přesně nevědí, co to znamená jít do manželství. Kdežto když jdete do manželství přes římskokatolickou církev, tak probíhá příprava na manželství. Řekla bych prostě, že teď je ten svět trochu volný.“.

S důležitými věcmi, které musíte udělat před svatbou v Holandsku, se svěřila respondentka Božena: „Pokud jsou oba – jak žena, tak muž – z římskokatolické církve, tak kdysi bylo, že spolu nemohou žít, dokud neproběhne svatba. To už je však za námi, nyní je moderní svět. Sňatek je takový, že 6-8 týdnů před svatbou se musíte přihlásit na radnici a oznámíte, že se budete brát. U nás se tomu říká ondertrouw, tzn. oznámení zamyšleného sňatku. Toto oznámení visí na radnici a u kostela. Dělá se to proto, aby mohli ti, kteří s tímto sňatkem nesouhlasí, vyjádřit nesouhlas. Uvedu příklad: Muž, který oznamuje novou svatbu, už kdysi měl svatbu s jinou ženou. Takže nějaká paní, která ho zná, může vznést nesouhlas, že to tak nejde.“.

Holanďané na rozdíl od České republiky neuznávají náboženské obřady jako platné. Církevní obřad může být pouze pod podmínkou, že proběhl občanský obřad. Musíte tady dodržovat všechna pravidla, která se týkají občanského sňatku. 52)To potvrdila i Božena: „Další věc je ta, že cca 6 týdnů dopředu se seznamují s farářem, který je bude oddávat nejdříve na radnici a pak v kostele.“.

Manželský pár si slibuje, že do svého vztahu zahrne Boha. Důležitou součástí manželství je svatební slib. Ve skutečnosti nevěsta a ženich dělají tento slib - který se navzájem vyjadřuje - Bohu. Protože on je nejdůležitější svědek na svatbě. 53)

Smíšené manželství může být manželství mezi křesťanem a někým s jiným náboženským pozadím nebo manželství mezi nevěřícím a věřícím. Takový smíšený pár se může vzít v kostele, ale různé zázemí partnerů bude hrát roli v přípravných diskusích s duchovním. 54) I paní Božena má smíšené manželství. Neboť ona je křesťanka a její manžel je protestant. O tom, jak jejich svatba probíhala, řekla pár slov: „My jsme měli svatbu v Amstelveen. To je město blízko Amsterdamu, kde žijeme. Tím, že já jsem katolička a můj muž protestant, tak jsme měli dva faráře. Já jsem měla farářku, u nás jsou i ženy farářky. Můj muž měl faráře, ale za protestanskou víru.“.

Paní Božena má se svým manželem (protestantem) syna. Svěřila se, že i když mají odlišnou víru, tak jejich výchova syna se nelišila: „Ne, to rozhodně ne. Manžel měl totiž v dětství tvrdší výchovu. Jakožto protestant musíte chodit třikrát v neděli do kostela, nesmíte jezdit na kole, nesmíte stříhat nůžkami, nesmíte lepit něco. To jsou kruté podmínky. Můj manžel tak byl vychovávaný, ale v dospělosti tyto podmínky už nepraktikuje. Takže výchova našeho syna byla velice kompromisní, tak jak jsme si mysleli, že to je dobré, tak jsme ho vychovávali. Jak jsem už říkala, nechali jsme rozhodnout syna, jakou vírou chce jít. Jediné, co jsme udělali, je to,že chodil „do školy s biblí“. Nemodlili se tam, ale jednou týdně ráno se četlo z bible. On sám je za to moc rád. Když jednou synův kamarád přišel na večeři, tak se zeptal, jestli se modlíme. My jsme řekli, že ne. On se pomodlil a my jsme taky, jak se říká, složili ruce. To je ta dnešní volnost, která dříve nebyla.“.

I v Holandsku mají určitou etiketu v církevním manželství. Nevěsta by měla vstoupit do kostela z levé strany. Ženich nebo její otec chodí napravo. V kostele stojí nevěsta vlevo od ženicha. Nevěsta má v pravé ruce svou svatební kytici, po obřadu ji bude nosit v levé ruce. Hosté nevěsty by měli sedět na levé straně. Hosté ženicha tak vpravo. Opět platí, že dámy sedí vlevo od mužů. 55)

Na to, co následuje po církevním sňatku, odpověděla paní Božena: „Hostiny jsou u nás podle toho, jak si to kdo zařídí. Většinou u velmi bohatých rodin to zařizují rodiče. Běžně to bývá v nějaké pěkné restauraci či na zahradě - barbecue, dort jinak nic víc. Tradice je, že svatebčané po besedě odjíždí dříve a jedou na svatební cestu. Na peníze se při svatební cestě nehledí, jezdí se do nejrůznějších končin světa.“.

Pro některé svatební páry je manželství bez církevního zasvěcení nepředstavitelné. Pro ostatní je volba méně samozřejmá. Církevní manželství by mělo být v každém případě vědomou volbou. Nejenže to vyžaduje další náklady, ale také další praktickou a duchovní přípravu. Během náboženského obřadu však existuje dostatek prostoru pro osobní interpretaci a (náboženskou) hloubku. 56)

Respondentka paní Božena sdělila svou myšlenku ke konci rozhovoru i o tom, zda se liší manželství v Holandsku od ČR: „Já si myslím, že ano. Přeci jenom je více katolíků v Holandsku, učí děti náboženství. Nedívala jsem se ale na statistiky, takže přesně ti neřeknu. Ale mám bratrance ve Zlíně, který učil na ZŠ a on v době komunismu nemohl do kostela, i přestože chtěl. Pamatuji si, když mě a moji maminku vezl do kostela, tak on na nás čekal před bránou. Měl i přítelkyni křesťanku, ale museli se rozejít, protože on nemohl mít takovou svatbu. Dokonce v Holandsku je ještě oblast, kde si chlapec musí vzít holku z té jejich vsi.“.

Svatební obřad v Chorvatsku

Chorvaté stejně jako Češi patří ke slovanským národům. S Čechy je tak spojuje nejen podobná řeč, ale i přebírání starodávných zvyků. Většina Chorvatů se hlásí ke katolické víře a populace tak přijímá oslavy křesťanských svátků za své, podobně tedy jako v České republice.

V Chorvatsku je nejpočetnější náboženskou skupinou římskokatolická církev, ke které se hlásí většina obyvatel - až 90 % celé populace. Okolo 4,5 % představují pravoslavní křesťané, přibližně jedno procento tvoří muslimové a pouhý zlomek obyvatelstva je nevěřící. Jak probíhá svatební obřad v Chorvatsku, jaký vztah spolu snoubenci mají a jak se staví rodina k případnému rozvodu církevního sňatku, odpověděl v rozhovoru kněz, který působil v Chorvatsku, pan Vicenzo z Makarské riviéry. 57)

Pan Vicenzo se svěřil, že je praktikujícím křesťanem již od narození: „Jsem křesťan od narození. Jako miminko jsem byl pokřtěn jako všichni lidé z naší vesnice.“. Jestli rodiče v Chorvatsku vedou své děti k tomu, aby se zúčastňovaly katolických oslav a zvyků (jako je například biřmování, návštěva kostela a jiné) se také zmínil, jelikož je to téměř místní tradicí a Chorvatsko je silně věřící zemí: „Návštěva kostela je povinností a na výročí úmrtí předků je zvykem pořádat mši.“.

V mnoha zemích či jiných církvích je pro snoubence velmi důležitý celibát a dlouhodobý harmonický vztah. 58) To však neplatí tak úplně pro Chorvatsko, což potvrdil i pan Vicenzo z vlastních zkušeností: „Vzhledem k tomu, že jsem jižan, tak jsem měl hlavně v letní sezóně jednorázové vztahy. Většinou to byly vztahy sexuálního rázu a to s cizinkami.“. V roce 2013 se tři čtvrtiny Chorvatů v referendu vyjádřily pro ústavní dodatek, kterým se manželství charakterizuje jako „životní svazek muže a ženy“. 59) A co znamená pro pana Vicenza takové manželství? „Manželství je posvátná věc, kterou posvětil Bůh a měla by být na celý život.“ V předmanželském vztahu se není třeba ostýchat. Zdrženlivost v intimních situacích zde není nic zakázaného: „Moje manželka byla Češka a vzali jsme se po té, co otěhotněla.“.

Sňatek je pro člověka důležitým krokem do života, jelikož se jedná o svazek dvou navzájem se milujících osob, které spojuje porozumění, vzájemné zdokonalování a pravá láska. Manželský dar od Boha jsou pak děti. Pro člověka by mělo manželství znamenat zůstat po celý život po boku svého milovaného partnera. Je také důležité nezapomenut na svůj „den D“, který vždy zahrnuje různé tradice a místní zvyky: „Sjelo se veškeré příbuzenstvo, jak z ČR, tak i naše, které je převážně z Nového Zélandu. Samozřejmě se zúčastnila i většina sousedů a lidí z přilehlých vesnic. Svatba probíhala v kostele a slíbili jsme si věrnost.“.

Chorvatské zvyky se téměř neliší od jiných křesťanských tradic a zvyklostí. To potvrzuje i pan Vicenzo: „Myslím, že v Chorvatsku jsou podobné zvyky jako u ostatních křesťanů, jen s tím rozdílem, že my bereme svátost manželskou vážně.“ V Chorvatsku v římskokatolické církvi dodržují tradice jako je výměna zákusku, což označuje věrnost a oddanost jednoho ke druhému. Další tradicí je hození svatební kytice, a která dívka jí chytí, bude příští nevěstou. Vlajkonoš - tato úloha je velikou poctou pro muže, který nese chorvatskou vlajku. Hození podvazku - hází ženich, který z mužů chytí podvazek bude příštím ženichem. 60)

S postupem času a stárnoucí generací se hodnota manželství mění a v mnoha případech dojde i k rozvodu, o kterém promluvil Vicenzo „Pro naše rodiče nepřipadal rozvod v úvahu a jejich svazek byl pevný až do smrti. Rozvodovost se začíná objevovat až u dnešní mladé generace, ale velmi sporadicky. S rozvodem moje matka nesouhlasila, ani já ne. Bohužel byla manželka Češka a na rozvodu trvala, i když máme spolu syna. Ona už v Chorvatsku v žádném případě nechtěla žít.“.

Závěr

Jak vypadá vztah v římskokatolické církvi před sňatkem?

Funkce manželství je významně důležitá, jelikož se jedná o trvalý svazek muže a ženy za účelem společného soužití a založení rodiny. Pro lidi, kteří chtějí vstoupit do církevního sňatku, je důležité, aby šlo pouze o křesťany s katolickým vyznáním, kteří jsou pokřtění. Zároveň musí splňovat i jiné požadavky na uzavření manželství. Měli by si uvědomit, že církevní sňatek je sňatek před Bohem, a je tedy nevratný. Budoucí manželé si musí být jistí, že oba chtějí vstoupit do manželského svazku dobrovolně. Dalším požadavkem je přijetí budoucích potomků. V neposlední řadě si musí být jistí, že manželství je nerozlučný stav. Mezi základní principy ve vztahu před svatbou patří zdrženlivost sexuálního styku, jelikož až teprve po sňatku si novomanželé odevzdají vzájemně svá těla. Dalším principem je nepoužívání antikoncepčních prostředků, jelikož antikoncepce zbavuje zodpovědnosti vůči lidskému jednání. V křesťanském manželství je také naprosto nepřijatelný potrat, který je silně proti katolickému učení.

Jak probíhá sňatek v římskokatolické církvi?

Sňatek znamená slavnostní vstup do manželství, který může být buď občanský nebo církevní. Občanský sňatek se uzavírá před představitelem veřejné moci za přítomnosti matrikáře. U církevního sňatku musí snoubenci provést prohlášení před příslušným orgánem církve, a to před pověřenou osobou nebo náboženskou společností. Způsob a místo, kde sňatek proběhne, se řídí zvyklostmi nebo předpisy církve či náboženské společnosti. Oddávající kněz poté musí do tří pracovních dnů od sňatku doručit příslušnému matričnímu úřadu protokol o uzavření manželství. Základními podmínkami pro uzavření manželství je, že manželství mohou uzavřít pouze muž a žena, kteří nejsou vázáni platným manželským svazkem, oba vstupují do manželství dobrovolně, chápou manželský svazek jako nerozlučitelný a ani jeden nesmí zásadně odmítat děti. Důležitým předpokladem je, že manželství uzavírají dva katolíci nebo dva pokřtění v římskokatolické církvi. Pokud tomu tak není a bude si brát pokřtěný nepokřtěnou a naopak, potřebují k tomu souhlas od biskupa. Nejdůležitějším prvkem je manželský slib. Během odříkávání slibu je důležité zamyslet se nad každým slovem. Po slibu přichází dovršení vzájemného odevzdání. Text manželského slibu: Odevzdávám se Tobě, přijímám Tě a slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost. Že Tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi napomáhá Bůh. Vzájemný vztah muže a ženy je Božím darem.

Jak fungovalo manželství v římskokatolické církvi dříve a jak funguje dnes?

V historii bylo manželství bráno trochu jinak. Šlo především o účel plození a výchovy dětí. Hodnota manželství se ale v průběhu času mnohem více prohloubila a získávala větší význam. Jde o svazek dvou osob, které spojuje vzájemné porozumění a láska. Zároveň přináší manželům darem děti. Co Bůh stvořil, člověk nerozlučuj. V této větě je vystižena nerozdělitelnost manželství. Dojde-li k rozpadu manželství, je to důsledkem toho, že manželé již nevidí společnou budoucnost.

Jaký je rozdíl mezi svatebním obřadem v ČR, v Nizozemsku a v Chorvatsku?

Nyní lze odhadnout, že novomanželské vztahy, předmanželská příprava nebo již sňatek samotný a početí dětí u nás, se příliš neliší od toho, jak tomu bývá v Nizozemsku a Chorvatsku. Ve všech zemích znamená manželství pro křesťany sňatek před Bohem, který rozhodně nelze vzít zpět, i když v dnešní době čísla rozvodovosti poměrně stoupají. Oproti sňatku občanskému, který lze rozvést poměrně snadno, církevní sňatek lze “rozvést” pouze dokazováním neplatnosti manželství, které může schválit pouze papež. Pro uzavření sňatku se ve všech třech zemích dodržují i stejná pravidla a podmínky: svatbu v kostele smí mít pouze křesťan s katolickým vyznáním, do manželství musí oba novomanželé vstoupit dobrovolně, ani jeden z nich nesmí být vázán již jiným manželským svazkem, musí přijmout a neodmítat děti od Pána Boha a měli by oba vnímat manželství jako nerozlučný stav, který byl stvrzen Bohem. Mimo jiné by neměli provozovat pohlavní styk před svatbou, jelikož se novomanželé odevzdávají tomu druhému až po sňatku, s celým svým tělem i duší. V tomto ohledu se však vybrané země liší, jak řekl sám pan Vicenzo. Na jihu jsou lidé v tomto ohledu uvolnění. Samotné manželství je ale pro všechny chápáno jako svátost, která nabývá velkého významu. Je to posvátná věc, která je dána jako dar od Boha. Samotný svatební obřad se může v České republice, Nizozemsku a Chorvatsku lišit pouze dodržováním místních tradic a zvyků, které nejsou ale příliš rozdílné.

Seznam literatury

Literární zdroje

  • GRAUBNER, Jan. Manželství. Karmelitánské nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7195-106-3.
  • HARIGELOVÁ, Marie. Postoje věřících k antikoncepci. Praha, 2016. 82 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D.
  • JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. Praha: Epocha, 2012. ISBN 978-80-7425-143-6.
  • JAVORINA, Petra. Srovnání zvykoslovných cyklů u Čechů a Charvátů. Brno, 2003. Bakalářská práce. FF MU, Ústav slavistiky - Filozofická fakulta. Vedoucí diplomové práce Prof. Phdr. Ivan Dorovský, DrSc.
  • KAPLAN, Benjamin J., MOORE, Bob. Catholic communities in Protestant states: Britain and the Netherlands c.1570-1720. Manchester University Press, 2009. ISBN 0719079063.
  • KASPER, Walter. Teologie křesťanského manželství. Centrum pro studium demokracie a kultury - CDK, 1997. ISBN 80-85959-28-3.
  • KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015. ISBN 978-80-213-2551-7
  • KROMHOUT, Bas. De grote gezinnen van de Nederlandse katholieken. Historisch Nieuwsblad, 2007.
  • KRUMPOLC, Eduard. Křesťanství, jeho vznik, rozšíření a současný stav. Olomouc: Katedra systematické teologie CMTF.
  • NĚMEC, Damian. Manželské právo katolické církve. Praha: Karmelitánské nakladatelství, Krystal OP, 2006. ISBN 80-7195-065-3.
  • OPATRNÝ, Aleš. Příprava na manželství. Praha: Pastorační středisko, 1994.

Internetové zdroje

Časopisy z databáze - SIC ČZU

  • MANNING, Frank V. Christian marriage: Growth through intimacy. Pastoral Psychology. 1979, roč. 19, č. 4, s. 268-278. ISSN 0031-2789
  • QUINN, G. J. A new look at christian marriage. Journal of Religion and Health 1971, roč. 10, č. 4, s. 387-398. ISSN 0022-4197

Obrázky

Přílohy

ROZHOVOR S PANÍ VIKTORYÍ BRHLOVOU

Vedli tě rodiče k tomu, abys dodržovala křesťanské zvyky? (kostel, modlení, křest…) Své rodiče můžu označit za nepraktikující křesťany, pokřtěná jsem byla a do kostela se chodilo jen na velké svátky (Vánoce, Velikonoce…). Ale víra jako taková se u nás doma bohužel neprožívala a styl života se nelišil od nevěřících.

Kdy jsi se rozhodla stát se praktikující křesťankou? Asi ve věku 16 let jsem se o víru začala zajímat, ale přibližně rok jsem to vnímala povrchně. Od mého seznámení se svým budoucím manželem jsme oba začali víru vnímat vážně, asi díky tomu, že jsme se začali zabývat otázkami, jak má náš předmanželský život vypadat a kam náš vztah směřuje.

Byly nějaké chvíle, kdy jsi přemýšlela, že přestaneš praktikovat křesťanství? Ne, mé rozhodnutí bylo dobře promyšlené a logicky opodstatněné. Nebyl to pouze citový pohnutek, který by mohl s časem vyprchat.

Jak jsi se poznala s manželem? Oba dva jsme chodili na Křesťanské gymnázium (já sice jen půl rok), ale v jiném čase (manžel je starší o 6 let), a tak jsme měli spoustu společných přátel včetně jeho sester. Takže jsme se jakoby “znali” a poprvé se setkali/bavili spolu v restauraci (Lemon leaf) na večeři.

Měl tvůj manžel, před tím, než jste se vzali nějaké problémy s tvojí vírou? K víře jsme se dopracovali tak nějak společně, takže ne.

Je taky věřící? Pokud ne, přemýšlí o tom, že se stane křesťanem? Ano

Chodili jste/nebo ty sama na nějaké přípravy k manželství, jak to probíhalo, kde vidíš jejich přínos? Ano chodili. Přípravu na manželství pro nás dělal náš oddávající kněz Stanislav Přibyl, který zároveň pracuje na oddělení křesťanského manželského práva, takže moc dobře ví, jaké problémy se v rodinách můžou vyskytnout. Ujistil se ve 3 základních bodech toho, že naše potencionální manželství může být platné. A bylo: 1. Jestli oba dva chceme do manželství vstoupit dobrovolně bez žádného nátlaku. 2.Jestli jsme ochotni přijmout a neodmítat děti od Pána Boha a vychovávat je dle Jeho zákona a svého nejlepšího svědomí 3. Jestli oba vnímáme manželství za nerozlučný stav Pak nás oba poznal blíž a poučil o základních principech manželských povinností a dal nám na přečtení spoustu literatury (O manželství, přirozeným plánování těhotenství, a vzory svatých rodin) Nejdůležitější části přípravy k manželství je však dost dlouhá známost, která probíhá v čistotě.

Co pro tebe znamená manželství? Manželství je pro mě nerozlučitelné spojení muže a ženy v Kristu. Je to svátost, kterou jeden druhému uděluje. Manželé se jeden druhému odevzdávají a přijímají se vším všudy takoví jací jsou (včetně plodnosti a všech pozitivních a negativních stránek). Každý má v manželství svojí přirozenou roli (např.: žena má poslouchat svého muže a muž zároveň milovat svou ženu tolik, jako Kristus miluje svou církev. Tím pádem muž nikdy nebude chtít po své ženě nic, co by pro ni nebylo dobře atd.)

Kde se konala Vaše svatba, jaké křesťanské tradice jste na svatbě praktikovali? Náš svatební obřad se konal v kostele nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze a byl proveden v tradičním tridentském ritu, po kterém následovala tradiční katolická tridentská mše svatá za ženicha a nevěstu. Takže by se dalo říct, že jsme praktikovali všechny křesťanské tradice

Jak bys řekla, že se změnil Váš vztah po svatbě? Myslím si, že se náš vztah velmi prohloubil. Každý den jsme jeden v druhém objevovali něco nového. Taky tomu určitě přispěl nový rozměr vztahu, a to fyzický a společné bydlení, kdy jsme se museli začít jeden o druhého starat.

Jaké bylo překonávat vztah před svatbou bez intimního styku? Pokud nechceš odpovídat, nemusíš, ale moc by nám to pomohlo. Bylo to v nějakých momentech náročné překonávat pudy, ale tím se lišíme od zvířat, že jsme toho schopni. Nejvíce k tomu přispěla společná modlitba. A taky to, jak jsme sex vnímali, není to jen “slast”, ale parafráze manželského slibu (odevzdávám se ti a přijímám tě, navždy a se vším všudy), kdybychom spolu měli intimní vztah, tak bychom si defacto lhali. A taky každý sexuální styk je prostor pro vznik života, který by rozhodně měl přijít do rodiny.

Používáte nějaké antikoncepční přípravky? Pokud nechceš odpovídat, nemusíš, ale moc by nám to pomohlo. Antikoncepce je hrubě proti katolickému učení a neumožnuje prožívání svátostného manželství. Narušuje spojení mezi manželi. Najednou už se nepřijímají a neodevzdávají si se vším všudy, ale vylučují plodnost toho druhého. Zbavuje zodpovědnosti vůči lidskému jednání. Některé formy antikoncepce (hormonální, tělísko) navíc nezabraňuje oplodnění, ale neumožnuje usazení vajíčka, což je morálně stejně nepřijatelné jako potrat. Jediná forma antikoncepce je přirozené plánovaní těhotenství, které spočívá v abstinenci v plodné dny ženy. V dnešní době na to existují přístroje (př. Natur comp), které umožnují poměrně snadné sledování plodnosti ženy. Takže manželé využívají přirozený cyklus, který Bůh vepsal do ženy.

Co plánuješ v horizontu 5 let? Plánuju kombinovat studium a rodinu.

Změnila bys něco na svém rozhodnutí vdát se velmi mladá, dodržovat křesťanské tradice atd.? Rozhodně toho nelituju, je to velká zodpovědnost, ale stojí to za to.

Co si myslíš o rozvodu, jaký je tvůj postoj k rozvodům? Křesťanské manželství je nerozlučné, je to slib, který byl udělen dobrovolně a utíkat před ním je projevem slabosti. Když je situace neúnosná (domácí násilí atd.), tak je přípustné, aby manželé žili v oddělení, ale nesmějí vstupovat do vztahu s nikým jiným, stále patří jeden druhému a měli by se modlit a doufat ve zpětné sjednocení rodiny.

Proč si myslíš, že v České republice je taková vysoká míra rozvodovosti? Rozhodně proto, že v Česku není žádná kultura. Žena a muž ztratili svoji úlohu v rodině, žena je často přeemancipovaná, má pouze 1-2 děti, takže nepotřebuje, aby se o ni manžel staral. Muž tak ztrácí svou roli a necítí se v rodině potřebný. Pár, který má jen jedno dítě, se rozvede snáz než ten, co jich má 5. Stačí se podívat na statistiky.

Existuje u nás nějaký spolek pro mladé křesťany, kde jsi členkou? Myslím, že existuje velká spousta spolků křesťanské mládeže, ale nikdy jsem se jich neúčastnila.

Chceš nás informovat ještě o něčem, co souvisí s křesťanstvím a manželstvím? Asi ne.

Jsi šťastná v manželství? Ano, není jediný den, co bych nebyla ve svém manželství šťastná nebo se necítila milovaně. A rozhodně za to vděčím naší víře. Můj manžel se ke mně chová podle Písma, nikdy by si nedovolil mi jakkoliv záměrně ublížit, já bych si zase nedovolila mu projevit neúctu.

ROZHOVOR S LADISLAVEM HERYÁNEM

Prosím, jednoduše se nám představte. Jmenuji si Ladislav Heryán. Jsem učitel biblistiky a řeholní kněz.

Jak pohlížíte na manželství, jaká je podle Vás funkce manželství? Cesta, jak realizovat lidský život, který je povoláním v lásce.

Jaký je rozdíl mezi svatebními tradicemi u nás a v Itálii. Já jsem byl v Itálii pouze na jedné svatbě a to ještě ženich, takže moc nevím. Svatební obřad je stejný, svatební veselka je spíš dlouhatánský a pomalý oběd, jinak se to moc neliší.

Jak je podle Vás pohlíženo na manželství v dnešní době a jak tomu bylo dřív? Lidé, kteří dnes manželství považují za přežitek a žijí spolu jen tak, se ve skutečnosti nemají rádi, jen si to namlouvají (i když to neradi slyší). Žádný člověk není ostrov a pokud má společnost fungovat jako organizmus, musí mít nějaký řád, a k tomu manželství patří.

Jaký je Váš názor na předmanželskou smlouvu? Předmanželská smlouva je důkazem toho, že se ti dva ve skutečnosti nemají rádi, nechávají si zadní vrátka, ale to pro mne není žádná opravdovská láska.

Účastnil jste se někdy italské svatby? Viz. 3.

Odlišuje se nějak podle Vás manželský vztah v římskokatolické církvi v České republice a v Itálii? Myslím si, že ne.

ROZHOVOR S PANÍ BOŽENOU MARIÍ DIJKSTRA-UTTENDORFSKY

Nejdříve se nám představte. Já jsem Boženka Marie Dijkstra-Uttendorfsky. Rodiče jsou původem z Čech, takže já si myslím, že mám taky českou krev. Nenarodila jsem se v Česku, ale v Indonésii v Batávii.

Jak dlouho jste pobývala v Indonésii? V Indonésii jsem byla od roku 1947 do svých 13 let. Potom jsem byla v Evropě.

Povězte nám něco o svém dětství, o rodině. Jak už jsem řekla, rodiče jsou původem z Čech. Tatínek pracoval ve Zlíně pro firmu Baťa. Firma Baťa rozšiřovala firmy po celém světě, tak vyslala mladé muže, jak se to tehdy říkalo, do světa. Tatínek se tedy dostal do Indonésie, Batávie.

Měla jste vždy sklon k náboženství? Měla. Zvyky jsme jakožto katolická rodina dodržovali. Četli, modlili jsme se před jídlem a děkovali za jídlo, tak, jak to má být. Ale v Indonésii to bylo těžké. Tam, jak sama asi víš, jsou muslimové. Zkrátka to bylo tak, že když jsme šli do restaurace nebo do školy, tak jsi nemohla dělat to, co děláš doma. Takže doma jsme se modlili atd., ale venku ne.

Rodiče vás vedli tedy od narození ke křesťanství, mám pravdu? Ano, máš. Jestli můžu ještě dodat – v době, co já jsem byla v Indonésii, tak můj bratr Oldřich byl na římskokatolickém internátu v Holandsku. Výchovu tam měl opravdu tvrdou. Byl tam 7 let, takže 7 let neviděl maminku, tatínka a sestru. Neměl to lehké, tak malý vlastně byl bez rodiny. Co on sám říká: Je hrozně rád, že tam byl, ale bylo to velice přísné. Díky tomu se ale dostal daleko ve světě, poznal mnoho lidí. Tento internát byl pouze pro chlapce. Všichni, co tam studovali, se dostali na dobré pracovní místo. Poprvé nás viděl po těch 7 letech v jeho 19 letech. Chyběla mu rodina, ten život doma. On taky musel v neděli třikrát do kostela a sám řekl. Pamatuji si jeho slova: já jsem chodil tak dlouho do kostela, že celý život už nemusím.

Co následovalo po odchodu z Indonésie do Holandska? Já jsem ještě studovala střední školu. Poté jsem nastoupila na vysokou školu ve smyslu turistiky, sekretářky atd.

Jak probíhají svatby v římskokatolické církvi v Holandsku? Pokud jsou oba – jak žena, tak muž – z římskokatolické církve, tak kdysi bylo, že spolu nemohou žít, dokud neproběhne svatba. To už je však za námi, nyní je moderní svět. Sňatek je takový, že 6-8 týdnů před svatbou se musíte přihlásit na radnici a oznámíte, že se budete brát. U nás se tomu říká ondertrouw, tzn. oznámení zamyšleného sňatku. Toto oznámení visí na radnici a u kostela. Dělá se to proto, aby mohli ti, kteří s tímto sňatkem nesouhlasí, vyjádřit nesouhlas. Uvedu příklad: Muž, který oznamuje novou svatbu, už kdysi měl svatbu s jinou ženou. Takže nějaká paní, která ho zná, může vznést nesouhlas, že to tak nejde. Další věc je ta, že cca 6 týdnů dopředu se seznamují s farářem, který je bude oddávat nejdříve na radnici a pak v kostele.

Co probíhá po svatbě? Jaké jsou u vás hostiny atd.? Hostiny jsou u nás podle toho, jak si to kdo zařídí. Většinou u velmi bohatých rodin to zařizují rodiče. Běžně to bývá v nějaké pěkné restauraci či na zahradě - barbecue, dort, jinak nic víc. Tradice je, že svatebčané po besedě odjíždí dříve a jedou na svatební cestu. Na peníze se při svatební cestě nehledí, jezdí se do nejrůznějších končin světa.

Kde jste měla vy svatbu? My jsme měli svatbu v Amstelveen. To je město blízko Amsterdamu, kde žijeme. Tím, že já jsem katolička a můj muž protestant, tak jsme měli dva faráře. Já jsem měla farářku, u nás jsou i ženy farářky. Můj muž měl faráře, ale za protestanskou víru.

Máte děti?Ano, mám jednoho syna Oldřicha. Toho jsme ale nepokřtili. S manželem jsme se dohodli, že ať se syn později rozhodne sám, jakým směrem chce jít.

Řekněte nám něco o vašem synovi. Synovi teď bylo 40 let. Před cca rokem se jemu a jeho přítelkyni, která je mimo jiné protestantka, narodila dcera Rosien. Rosien nechali pokřtít v protestantské církvi. A teprve teď v létě budou mít svatbu, která bude v Čechách na naší chalupě.

Když je váš muž protestant, lišila se výchova vašeho syna? Ne, to rozhodně ne. Manžel měl totiž v dětství tvrdší výchovu. Jakožto protestant musíte chodit třikrát v neděli do kostela, nesmíte jezdit na kole, nesmíte stříhat nůžkami, nesmíte lepit něco. To jsou kruté podmínky. Můj manžel tak byl vychovávaný, ale v dospělosti tyto podmínky už nepraktikuje. Takže výchova našeho syna byla velice kompromisní, tak jak jsme si mysleli, že to je dobré, tak jsme ho vychovávali. Jak jsem už říkala, nechali jsme rozhodnout syna, jakou vírou chce jít. Jediné, co jsme udělali, je to, že chodil „do školy s biblí“. Nemodlili se tam, ale jednou týdně ráno se četlo z bible. On sám je za to moc rád. Když jednou synův kamarád přišel na večeři, tak se zeptal, jestli se modlíme. My jsme řekli, že ne. On se pomodlil a my jsme taky, jak se říká, složili ruce. To je ta dnešní volnost, která dříve nebyla.

Myslíte si, že se svatby v Holandsku liší od svatby v ČR? Já si myslím, že ano. Přeci jenom je více katolíků v Holandsku, učí děti náboženství. Nedívala jsem se ale na statistiky, takže přesně ti neřeknu. Ale mám bratrance ve Zlíně, který učil na ZŠ, a on v době komunismu nemohl do kostela, i přestože chtěl. Pamatuji si, když mě a moji maminku vezl do kostela, tak on na nás čekal před bránou. Měl i přítelkyni křesťanku, ale museli se rozejít, protože on nemohl mít takovou svatbu. Dokonce v Holandsku je ještě oblast, kde si chlapec musí vzít holku z té jejich vsi.

Co pro vás znamená manželství? Láska, pochopení, úcta, a hlavně udržovat v dobrém a zlém čestnost.

Jak fungovalo manželství dříve než dnes v Holandsku? Liší se to v tom, že dříve měli všichni více dětí. Takže třeba měli 12 dětí. Vím, že se farář za vámi přišel ptát domů, proč třeba po dvou letech nemáš dítě.

Je v Holandsku taky vysoká míra rozvodovosti? Je, určitě je. Je to spojené také s tou vírou. Rozvod je něco, co není dané, vždyť se to i slibuje v kostele, že manželství je na celý život. Ale v dnešní době je více ateistů, je větší volnost. Takže podle mě lidé přesně nevědí, co to znamená jít do manželství. Kdežto když jdete do manželství přes římskokatolickou církev, tak probíhá příprava na manželství. Řekla bych prostě, že teď je ten svět trochu volný.

ROZHOVOR S PANEM VICENZEM ALAČEM

Nejdříve se nám jednoduše představte. Vicenzo Alač, Drašnice, Makarská riviera, Chorvatsko

Jste praktikující křesťan od narození? Jsem křesťan od narození. Jako miminko jsem byl pokřtěn, jako všichni lidé z naší vesnice

Vedli Vás rodiče k tomu, abyste se zúčastňoval katolických oslav a zvyků? (biřmování, návštěva kostela…) Návštěva kostela je povinností a na výročí úmrtí předků je zvykem pořádat mši.

Co pro Vás znamená manželství? Manželství je posvátná věc, kterou posvětil Bůh a měla by být na celý život.

Před Vaší manželkou, měl jste nějaké dlouhodobější vztahy? Vzhledem k tomu, že jsem temperamentní jižan, tak jsem hlavně v letní sezóně měl jednorázové vztahy. Většinou to byly vztahy sexuálního rázu, a to s cizinkami.

Jak probíhal Váš vztah před svatbou s manželkou? Zdrženlivost v intimních situacích, atd. Moje manželka byla Češka a vzali jsme se poté, co otěhotněla.

Jaké zvyky jste při svatbě dodrželi? Sjelo se veškeré příbuzenstvo, jak z ČR, tak i naše, které je převážně z Nového Zélandu. Samozřejmě se účastnila i většina sousedů a lidí z přilehlých vesnic. Svatba probíhala v kostele a slíbili jsme si věrnost.

Myslíte si, že v Chorvatsku je nějaký specifický, katolický zvyk, který jinde není? Myslím, že v Chorvatsku jsou podobné zvyky jako u ostatních křesťanů, jen s tím rozdílem, že my bereme svátost manželskou vážně.

Myslíte si, že je nějaký rozdíl v dnešním manželství a manželství např. Vašich prarodičů? Pro naše rodiče nepřipadal rozvod v úvahu a jejich svazek byl pevný až do smrti. Rozvodovost se začíná objevovat, až u dnešní mladé generace, ale velmi sporadicky.

Jak se Vaši rodiče stavěli k Vašemu rozvodu? S rozvodem moje matka nesouhlasila a ani já ne. Bohužel byla manželka Češka a na rozvodu trvala, i když spolu máme syna. Ona už v Chorvatsku v žádném případě žít nechtěla.




Počet shlédnutí: 320

2) , 26) , 27) , 29) , 30) , 36) , 37)
OPATRNÝ, Aleš. Příprava na manželství. Praha: Pastorační středisko, 1994.
3)
GRAUBNER, Jan. Manželství. Karmelitánské nakladatelství, 2007.
4)
NĚMEC, Damian. Manželské právo katolické církve. Karmelitánské nakladatelství, Krystal OP, 2006.
5)
KASPER, Walter. Teologie křesťanského manželství. Centrum pro studium demokracie a kultury - CDK, 1997.
6)
JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. Epocha, 2012
7)
KAPLAN, Benjamin J., MOORE, Bob. Catholic communities in Protestant states: Britain and the Netherlands c.1570-1720. Manchester University Press, 2009.
8)
KROMHOUT, Bas. De grote gezinnen van de Nederlandse katholieken. Historisch Nieuwsblad, 2007.
9)
QUINN, G. J. A new look at christian marriage. Journal of Religion and Health 1971, roč. 10, č. 4, s. 387-398.
10)
MANNING, Frank V. Christian marriage: Growth through intimacy. Pastoral Psychology. 1979, roč. 19, č. 4, s. 268-278.
11)
Věřící. [online] Římskokatolická církev, 2017 [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.rimskokatolickacirkev.estranky.cz
12)
Rozšíření náboženství ve světě. Dostupné z: http://slideplayer.cz/slide/3428609/
13)
Kdo je bůh. [online] Katolická církev v České republice [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/buh
14) , 17)
KRUMPOLC, Eduard. Křesťanství, jeho vznik, rozšíření a současný stav. Olomouc: Katedra systematické teologie CMTF. Dostupný z: http://www.popup.upol.cz
15)
Římskokatolická církev. [online] Aktuálně.cz, 2014 [cit. 23.07.2018] Dostupný z: https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/rimskokatolicka-cirkev/r~9cf4116672fd11e4b0c4002590604f2e/?redirected=1532329183
16)
KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015, s. 119
18)
Křest - troška teorie na úvod. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/krest_uvod.asp
19)
Biřmování - troška teorie na úvod. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/birmov_uvod.asp
20)
Euchrastie - troška teorie na úvod. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/euch_uvod.asp
21)
Svátost smíření. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/smireni.asp
22)
Svátosti a obřady. [online] Katolická církev v České republice [cit. 27.08.2018]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/svatosti
23)
Kněžství - troška teorie na úvod. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/knez_uvod.asp
24)
Pomazání nemocných - troška teorie na úvod. [online] Katolik.cz [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/codelatkdyz/pomaz_uvod.asp
25)
Svátosti a obřady. [online] Katolická církev v České republice [cit. 04.05.2018]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/svatosti
28)
Viktoriya porodila 20.5. 2018 chlapečka, cca 10 měsíců od svatby
31)
Sex před svatbou. [online] vira.cz [cit. 21.05.2018]. Dostupné z: http://www.vira.cz/otazky/Sex-pred-svatbou.html
32)
Antikoncepce, kondom a předmanželský sex. [online] vira.cz [cit. 27.08.2018]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Otazky/Antikoncepce-kondom-a-predmanzelsky-sex.html
33)
HARIGELOVÁ, Marie. Postoje věřících k antikoncepci. Praha, 2016. 82 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz.
34)
Církevní sňatek. [online] Světsvateb.cz, 2018 [cit. 25.05.2018]. Dostupné z: https://www.svetsvateb.cz/svatebni-pripravy/svatebni-formality/cirkevni-snatek/
35)
Církevní sňatek. [online] Světsvateb.cz, 2008 [cit. 25.05.2018]. Dostupné z: https://www.svetsvateb.cz/svatebni-pripravy/svatebni-formality/cirkevni-snatek/
38) , 39)
TRAXLER, Ladislav. Zamyšlení nad manželským slibem. [online] Manzelstvi.cz Dostupné z: http://www.manzelstvi.cz/svatba/svatostne-manzelstvi/zamysleni-nad-manzelskym-slibem.html
40)
BERKA, Jakub. Aby štěstí zůstalo…. [online] Manzelstvi.cz. [cit. 25.05.2018]. Dostupné z: http://www.manzelstvi.cz/svatba/svatostne-manzelstvi/aby-stesti-zustalo.html
41) , 43)
ŠRAJER, Jindřich. Nové pojetí manželství. [online] Teologické texty, 2003 [cit. 25.05.2018] Dostupný z http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-1/Nove-pojeti-manzelstvi.html
44)
Rodinné chování v České republice: první děti později a mimo manželství. [online] Eurostat [cit. 18.07.2018]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Marriages_and_births_in_the_Czech_Republic/cs
45) , 46)
CIMALOVI, Monika a Aleš. Láska a manželství z pohledu křesťanství. [online] Pastorace.cz [cit. 25.05.2018] Dostupný z http://www.pastorace.cz/tematicke-texty/laska-a-manzelstvi-z-pohledu-krestanstvi-kgi-1
47)
Rozvod a druhé manželství. [online] Teologie těla [cit. 25.05.2018] Dostupný z http://teologietela.paulinky.cz/Zasnuby-Manzelstvi/Rozvod-a-druhe-manzelstvi
48)
Obyvatelstvo Nizozemska od roku 2010 do roku 2015 podle náboženství. [online] Statista, 2018 [citováno 28.05.2018] Dostupný z: https://www.statista.com/statistics/527782/population-of-the-netherlands-by-religion/
49) , 51)
Sňatky a narození v Nizozemsku. [online] Eurostat [cit. 28.05.2018] Dostupný z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Marriages_and_births_in_the_Netherlands
52)
Holandské svatby. [online] Do světa [cit. 28.05.2018] Dostupný z: https://karenlac.wordpress.com/2010/08/23/dutch-weddings/
53) , 54) , 55) , 56)
Svatba v kostele. [online] ThePerfectWedding.nl [cit. 31.05.2018] Dostupný z:https://www.theperfectwedding.nl/artikelen/153/trouwen-kerk
57)
ŠIŠKA, Jakub. Chorvatsko je zemí vypjatého náboženského cítění. [online] Náboženství [cit. 29.07.2018] Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/chorvatsko-je-zemi-vypjateho-nabozenskeho-citeni--921474
58)
BADAL, Milan Norbert. Římskokatolická církev a celibát. [online] Christnet.eu [cit. 29.07.2018] Dostupný z: http://www.christnet.eu
59)
ZRNO, Matyáš. CHORVATSKO: Návrat ke kořenům. [online] Neviditelný pes [cit. 29.07.2018] Dostupný z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/chorvatsko-navrat-ke-korenum-djr-/p_zahranici.aspx?c=A131204_234217_p_zahranici_wag
60)
JAVORINA, Petra. Srovnání zvykoslovných cyklů u Čechů a Charvátů. Brno, 2003. Bakalářská práce. FF MU, Ústav slavistiky - Filozofická fakulta. Vedoucí diplomové práce Prof. Phdr. Ivan Dorovský, DrSc. Dostupný z: https://is.muni.cz
ls2018/rimskokatolicka_cirkev.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)