Pro naši práci jsme si vybraly jedno z nejrozšířenějších monoteistických náboženství a to islám. V islámu je hlavní víra v Boha Alláha a v božskou knihu Korán. A též se zde sleduje učení proroka Mohammeda. Další velmi důležitou částí této víry jsou její pilíře, které patří k základní definici islámu jako takového. V našem výzkumu jsme se zaměřily, jak dokáže geografický aspekt změnit základní vnímání víry mladší věkové skupiny věřících.
Cílem naší práce je nalézt odpověď na hlavní výzkumnou otázku, jak moc striktně muslimové přijímají a dodržují pět pilířů islámu. Uvedeme rozdíly a problematiku dodržování víry na globální úrovni. Zvláště na území České republiky, Kanady a Afghánistánu.
Jak moc striktně muslimové přijímají a dodržují pět pilířů islámu?
Jak moc striktně muslimové přijímají a dodržují pět pilířů islámu? Na otázku jak moc striktně muslimové přijímají pět pilířů islámu nám odpovídá sociolog Hammudah Abd Al-‘Átí v jeho díle Zaostřeno na islám 3). „Modlitba představuje jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti. Sklon uctívat skvělé bytosti a směřovat k vznešeným cílům je lidským instinktem. Nejvyšší bytostí a nejvznešenějším cílem všeho je Bůh, islámská modlitba je nejlepším způsobem, jak v člověku vypěstovat rozumnou osobnost a jak upřesnit jeho zralé směřování. Zanedbávat modlitby znamená potlačovat dobré vlastnosti lidské přirozenosti a neospravedlnitelné popírání jejího práva uctívat a milovat, práva směřovat a stoupat k vyššímu, práva vynikat v dobru a dosáhnout vznešených cílů. Takové potlačování a popírání představuje velmi vážný a škodlivý přestupek. V tom spočívá význam a životní důležitost modlitby v lidském životě“.
Analýzou výpovědí muslimů nám dílo doktora filozofie Daniela Topinky Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti 4) odpovídá na otázku, jak muslimové vnímají Imán a prohlášení Šahády. Náboženská praxe není úplně striktní, ale přizpůsobuje se životním podmínkám na různých územích. V knize se uvádí, že někteří věřící částečně změnili svůj výkon víry jako takové. Odpovědi na otázku, jak moc striktně muslimové dodržují Salát, je, že pro velkou část věřících je velmi důležité pravidelné dodržování modliteb. Ale v českých podmínkách se vyskytla problematika výkonu modliteb z důvodu pravidel na pracovišti a nedostatečných prostorů. Což pro některé znamená vykonávání modliteb později a jinde. Dalších odpovědí se nám dostává na otázku, jak moc striktně muslimové dodržují Saum. Většina oslovených věřících období ramadánu dodržuje, ale doba průběhu a intenzity se liší. Někdo z respondentů na svátky ramadánu odjíždí za svými blízkými domů, je to vnímáno jako posilování sociálních a rodinných vazeb, nebo příležitostí k setkání. Nacházíme zde i odpověď na otázku plánování poutě do Mekky. Pouť do Mekky je snem mnoha věřících, ale vyskytují se zde skutečnosti, které omezují cestu na pouť Jako například finanční situace, nízká věková hranice, protože starší by měli mít přednost a složitost systému na podstoupení cesty. Celá kniha je výsledkem sociologického a antropologického výzkumu etablování muslimů v České republice po roce 1989.
- „Participant: Tady v práci mi to není moc umožněno, nebo spíš není to tady k tomu uzpůsobeno. Není tu ten prostor na to. Pokud se budu modlit před mým kolegou, nebo když by náhodou někdo přišel do laboratoře v době, kdy bych se modlil, tak by mohl zůstat šokován, protože se modlím, neviděl to nikdy v životě předtím, tak co by si asi pomyslel, že dělám. Možná by na mě mluvil, ale já bych nebyl schopen odpovídat, protože bych se modlil. Takže tohle je problém. K manifestaci víry formou modlitby tak často v zaměstnání nedochází. Ne všichni participanti si přejí modlit se v práci. Jednak z důvodu, aby o práci nepřišli, jednak některé povolání nedovoluje přerušit práci a věnovat se modlitbě. Participant: Pracuji v místě, kde mi třeba šéf nebo člověk zodpovědný za to místo řekne, tady se nesmíš modlit. Tak já nebudu dělat problém, nepřijdu o svou práci.“
Na problematiku podstoupení či plánování poutě se dá nahlížet i ze zdravotního i fyziologického hlediska. Ve článku Menstruační abnormality mezi ženskými poutnicemi jihoafrického Hajj 8) od S. Parkera, S. Omara a OH. Mohameda se uvádí, že pouť je pro každého muslima povinná, tedy pokud jsou toho finančně či fyzicky aspoň jednou v životě schopni. Rituál Hajj vyžaduje absenci menstruace. Ženy v dnešní době využívají medikamenty, který jim dovolují manipulaci s cyklem. Studie se zabývala abnormalitami s cykly a také s následným vyloučením žen z poutě. Pro výzkum se vybralo Hajj z důvodu toho, že je zde pouze 5000 poutníků a to z 50% ženy a z 50% muži. Z pochodu na pouť se vyloučilo z 470 poutnic 147 z důvodu menopauzy nebo hysterektomie (chirurgické odstranění dělohy). Po dobu pouti se poutníci rozdělují do stanů podle pohlaví a právě ženám byly rozdány dotazníky, kde měly uvést právě problematiku s jejich menstruačním cyklem. Po odevzdání dotazníků se nám dostává odpovědí, že 61% žen se pokusilo manipulovat s jejich menstruací a 39% to neudělalo. Další otázkou byla problematika s nepravidelným cyklem, kdy 18% žen mělo problém, ale 82% poutnic nikoli. V závěru se můžeme dozvědět, že ženy pokoušející se upravit svůj cyklus měly větší problém s pravidelností než ženy, které vše nechaly přírodní cestou. Výchova ke zdraví v této oblasti by měla být začleněna do tříd před Hajj.
Ve článku Léčba diabetu a jeho komplikace během poutě 9) můžeme najít z jisté části odpověď na otázku, jak moc striktně muslimové přijímají pět pilířů islámu a též na otázku podstoupení či plánování poutě. Článek bere ohled na 8,8% procenta populace, která má problém s diabetem. Pouť by měla skýtat 2,5 milionu dospělých muslimských poutníků a přibližně 200 000 z nich mají diabetes. Podle islámských pravidel by pouť neměla způsobovat věřícím potíže. Korán osvobozuje od této povinnosti muslimy, kteří nejsou fyzicky či dostatečně finančně vybaveni na tuto cestu. Během Hajj se totiž výrazně mění příjem potravy, tekutin a mění se fyzická aktivita jedince. Ale tato výjimka se nepovažuje za lehké svolení, protože Muhammad prorok islámu řekl: „ Bůh má rád svolení, které má splnit, protože má rád svou roli být popraven“. Ale většina muslimů i přes zdravotní rizika Hajj podstoupí, i když jim hrozí jistá nebezpečí. Věřícím často hrozí zdravotní komplikace typu hypoglykemie (což je pokles cukru pod normu) nebo infekce. Proto je nutné, aby si věřící a jejich lékaři zajistili nějaká preventivní opatření, což například skýtá snížení rizika pomocí klinického vyšetření nebo úpravu medikamentů, aby věřící byli schopni podstoupit cestu bez různých komplikací.
Darování zakátu se ukázalo jako politika, která se nastavila, aby se začala snižovat chudoba v islámských komunitách. Článek Zakát jako mechanismus snižování chudoby mezi muslimskou komunitou 10) odhaluje profil chudoby v muslimském světě. Odhaduje se, že 3 miliardy lidí žije v chudobě a 46 milionů lidí se dostane pod úroveň příjmů 1,25 USD, což také napomáhá k ekonomickému zhroucení a k pomalému hospodářskému růstu. Třicet procent právě ze zmíněných lidí jsou muslimové z islámských zemí. Což donutilo globální muslimskou komunitu vytvořit řešení masové chudoby prostřednictvím třetího pilíře zakátu. Věřilo se, že když tzv. příspěvek na chudobu je zakotven v pilířích, že se bude v muslimských zemích dodržovat. Nakonec se ukazuje, že mnoha muslimských zemí tuto politiku nedodržuje. Což vedlo k faktu, že země, které zakát nějakým způsobem dodržovaly se nějakým způsobem ekonomicky zvedly, což u opačné politiky v jistých zemích říci nelze. Studie proběhla v Bangladéši, Malajsii a Indonésii.
Pro náš výzkum jsme zvolily metodu kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na hledání vztahů mezi dvěma či více možnostmi. Hlavním úkolem je ověřování platnosti pomocí testování všech možných teorií a hypotéz. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na numerické šetření a prokazování sociální reality. Klade důraz na hlubší poznání zkoumaného jevu nebo události. Snaží se o komplexní vytvoření obrazu problému, který skýtá porozumění lidem v různých situacích a to hlavně v těch sociálních. Hlavní je vytvořit novou teorii. Kdo provádí kvantitativní výzkum chápe sociální realitu jako věc, která prostě existuje a není závislá na jeho osobnosti. Snaží se dodržovat odstup nezúčastněného pozorovatele. Lidské chování bere jako měřitelné a předpovídatelné. Kvalitativní výzkumník si myslí, že sociální realita by neměla být popisovaná, ale spíše interpretovaná. A to hlavně na základě, jak realitu konkrétně prožívají konkrétní jedinci. Lidské chování se totiž považuje za výsledek zcela svobodných myšlenek a hlavně rozhodnutí.
Metodologie kvantitativního výzkumu je primárně založena na deduktivním přístupu vyvozováním hypotéz, které jsou testovány pomocí získaných dat. Je zde použita induktivní logika, kdy na začátku je sběr dat, pak výzkumník hledá nějaké pravidelnosti a generuje nové hypotézy. Využívá statické metody, je pružnější a v průběhu jsou činěna rozhodnutí, jak by se mělo nadále pokračovat. Můžeme měnit i výzkumné otázky i hypotézy. Metodologie kvalitativního výzkumu pracuje s menším množstvím případů. Případy jsou studovány do větší hloubky a zkoumány jejich vlastnosti. Používá redukci sledovaných jedinců, z čehož plyne problematika zobecnění aplikace výsledků na populaci. Výzkum sleduje hodně případů, ale málo jejich vlastností. Je tu značná redukce jedinců, ale aplikace na globální společnost je zcela triviální. U kvantitativního výzkumu je potřebná silná standardizace, která zajišťuje velkou reliabilitu. Ale díky redukci informací, klesá validita výzkumu. Sběrem dat je například: zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor, analýza textů a dokumentů. U kvalitativního výzkumu je standardizace velmi slabá, proto výzkum má nízkou reliabilitu. Výzkum má menší počet transformací získaných informací, ale mají vysokou validitu.
Kvantitativní výzkum se používání při generalizaci nálezů na populaci, cílem je testování hypotéz, jsme schopni říct, které získané informace jsou podstatné. Výhodou je rychlý sběr dat, méně rušivých elementů, data nejsou závislá na výzkumníkovi, ale nevýhodou je, že výzkum nemusí odpovídat lokálním zvláštnostem, výsledky mohou být moc obecné a výzkumník může něco opomenout, protože se chce věnovat pouze jedné teorii. Kvalitativní výzkum zjišťuje, jak populace prožívá právě studovaný problém, studuje problematiku, u které nemáme žádnou znalost a praktikuje se před kvantitativním výzkumem. Výhodou je zkoumání v přirozeném prostředí, zohledňujeme místní a jiné zvláštnosti. Nevýhodou je problematika s generalizací informací, vše je časové náročné a výsledky jsou lehce ovlivnitelné výzkumníkem.
Nestrukturovaný rozhovor je volným rozhovorem, který vznikl jako metoda v antropologii a sociologii, která se snaží zkoumat sociální realitu. Rozhovor se vyznačuje tím, že je hloubkový, volný, nestandardizovaný a hlavně neformální. Míra dotazování od tazatele je velice volná, protože do rozhovoru nevstupuje s předem připravenými otázkami. Vytváření otázek je přirozené, protože tazatel je postupně vytváří na základě výpovědi respondenta. Povaha rozhovorů je spontánní a zároveň přináší osobní informace od respondenta, na kterých se odráží jeho osobnost. Výhodou nestrukturovaného rozhovoru je, že úroveň konverzace záleží pouze na povaze účastníků. Otázka, povahy otázek a intenzitu lze korigovat podle úsudku tazatele. Proto je zde možnost, že při rozhovoru se lze dostat do hloubky a důkladně zkoumat dané téma. Rozhovor může být delší, což u více strukturovaných rozhovorů moc nehrozí. Je zde výhodou i to, že na získání dat je kladen osobní důraz. Nevýhodou je to, že výpověď může být časově náročná a vyžaduje intenzivní pozornost. Je zde také těžší kvůli hloubce rozhovoru získat důvěru tázaného. Rozhovor též není anonymní, dále díky dlouhému časovému rozpětí, pak tazatel musí trávit delší čas nad tříděním získaných informací. Pro začátek rozhovoru je důležitý výběr prostředí či případně nějaká příkoří typu politické, právní nebo byrokratické problematiky. Tazatel by měl znát a nějak se přizpůsobit jazyku, kultuře a porozumět zkušenostem respondenta. Nechat respondenta mluvit a tazatel by se měl vžít do role posluchače, je důležité na rozhovor nahlížet z pohledu respondenta z důvodu většího porozumění. U respondenta je nutná ochota, nějaká vzdělanost a chuť s vámi vést rozhovor. Získávání důvěry u respondentů, najít nějakou harmonii a dostat tázaného do klidu, kdy bude ochotný mluvit o tématu věcně. A také najít způsob, jak si získaná data zapisovat, protože dělání poznámek může být rušivým elementem konverzace.
Polo-strukturovaný rozhovor je rozhovorem, který je částečně řízený. Je to metoda kvalitativního sociologického výzkumu. Je to rozhovor nebo interview, které spadá do středního rozdělení rozhovorů, protože se nachází mezi nestrukturovaným a strukturovaným. Tato metoda umožňuje řídícímu člověku určovat pořadí kladení otázek a jeho intenzitu. Výhodou polo strukturovaného rozhovoru je, že oproti strukturovanému rozhovoru má tázající možnost mluvit trochu víc, protože není vázán striktními pravidly. A rozdílem od nestrukturovaného rozhovoru je to, že tazatel může lehce kočírovat výpověď tázajícího, aby se částečně drželi daných otázek tazatele. Výhodou je, že rozhovor jde přirozenou cestou a je zde možnost, aby tázající šel nenuceně do hloubky. Nevýhodou může být psychická či časová náročnost, což může tázajícímu lehce komplikovat vedení rozhovoru. Je zde důležité, aby tazatel měl všeobecný přehled o kladených otázkách. Pokládat obecné otázky hned na začátku a na konec pokládat více osobní dotazy. Promyšlení formulací dotazů a určit si stavbu sondážních otázek. Co se týče vedení rozhovoru, je nutné hladké jednání, kde pro začátek je dobré prolomit ledy, aby se tázající necítil zahnaný do kouta. Nechat respondenta volně hovořit, ale občas ho přivést zpět na cestu obsahu rozhovoru a postupně pokládat dotazy.
Islám je monoteistickým náboženstvím, které primárně stojí na dvou pilířích. Prvním je následování učení proroka Muhhameda a druhým je víra v Boha Alláha. Vstoupencem této víry je muslim. V dnešní době činí počet muslimů po celém světě přibližně necelé 2 miliardy. Nejposvátnějším knihou pro muslimy je Korán, který má Alláh u sebe v nebi, což z ní činí svatou knihu, která nebyla napsána lidmi. Dále je zde Sunna, což je jeden z pramenů islámského práva, je to soubor výroků Muhhameda a islámské náboženské právo Šaría, které vychází ze zásad islámu, a to hlavně Koránu. Džihád je svatou válkou za věc islám, v klasickém islámu je to brané jako boj proti nevěřícím. Převážný počet muslimů tvoří Sunnité, kterých je přibližně mezi 87-90% z celkového počtu muslimů. Nejvíce jich žije v Pákistánu, Egyptě, Bangládeši a Indonésii. Dále jsou zde šíité a jiné další skupiny, ale ty tvoří maximálně 10 % z celkového počtu. Nejvíce Šíitů (68-80%) žije v Íránu, Pákistánu, Indii a Iráku. V dnešní době je Indonésie státem, kde žije nejvíce muslimů na celém světě.
Islám vznikl na Arabském poloostrově, což je dnešní Saudská Arábie. Zakladatelem je Mohammed, kterému se zjevil archanděl Gabriel a řekl mu, aby přednášel. Mohammed si začal všechno zapisovat a tímto způsob vznikla božská kniha Korán. Začal lidem z Mekky kázat víru v jediného Boha Alláha. Někteří lidé nesouhlasili s učením Mohammeda, protože si mysleli, že pověst města bude narušena. Odpor byl tak velký, že musel odejít z Mekky do Medíny, kde se jeho učení stalo oblíbeným. Roku 622 došlo k odchodu, které se nazývá hidžra. Datum odchodu se bere jako počátek muslimského letopočtu. Medina a Mekka se staly nepřátelé a měly mezi sebou spoustu sporů. V Mekce nakonec převládl islám. Po smrti proroka Mohammeda v roce 632 se rozšířil islám po celé západní Arábii. Náboženství se vleklo od Pyrenejí až po řeku Indus. Vůdcem byl Chalífa (Šíité vs. Sunnité). V 8. století došlo k rozporu v muslimské obci. Spor spočíval ve funkci Chalífy, diskutovalo se o tom, jestli musí být nebo nemusí být z rodiny Mohammeda. Šíité říkali, že Chalífa musí pocházet z Mohammedovy rodiny, což je menšina (necelých 10 % muslimů). Sunnité říkali, že z jeho rodiny pocházet nemusí.
Vnímání Boha jako toho nejmilosrdnějšího, nejvlídnějšího a nejvíce milujícího stvořitele, který je pozorný k potřebám člověka. „Není bohů krom jediného Boha a Muhammed je jeho prorok“ nebo „Není boha kromě Boha, Muhammed je posel Boží“. Prohlášením tohoto ve společnosti za přítomnosti muslimských svědků se člověk stává muslimem. Jsou zde shrnuty podstatné body islámu, což je jedinečnost Boha a následování Muhammadova učení. Slovo šaháda znamená svědectví.
Pětkrát denně povinné modlitby, které muslimové vykonávají jako přímé spojení s Bohem. Není zde žádná náboženská hierarchie, takže modlitba je vedena určeným člověkem, který je velkým znalcem božské knihy Korán. Modlitby by se měly dělat po ranním úsvitu, v poledne, odpoledne, po západu slunce a po setmění. Všechny modlitby obsahují verše Koránu. V praxi je sice modlitba v mešitě silnější, ale lze se modlit i mimo ni. Verše se skládají z částí Koránu, které si věřící nejlépe zapamatovali. Výzva k modlení se nazývá Adán.
Modlitba
Finanční povinnost muslimů. Důležité je, ale vědět, že majetek patří Bohu a lidem je pouze dočasně svěřený. Muslim touto almužnou oddělí část svého majetku a věnují to chudým nebo potřebným. Komu příspěvek poputuje si může vybrat a celý tento proces slouží k očištění zbývajícího majetku. Celá věc by se dala přirovnat k protrhávání rostlin, které prospívá k očištění zahrady. Muslimové si svůj zakát počítají sami a jde o 2,5 % ročního příjmu (1/40 majetku). Vyskytuje se i možnost dát vetší obnos financí, ale to jde jen pomocí tajné formy, která se nazývá sadaqah. Toto celé se děje, protože v minulosti posel Muhammad vyzval všechny, aby konali dobré skutky.
Muslimové se postí v období ramadánu, který je pohyblivým svátkem. Od počátku úsvitu do západu slunce si odříkají jídlo, nápoje a nemají pohlavní styk. Též by se měli vzdát nebo se spíš vyvarovat zlých úmyslů a tužeb. Nemocní, staří, lidé na cestách, těhotné nebo kojící ženy mohou půst přerušit a vykonat ho jindy, v nějaké jiné době během roku. Muslimové věří v teorii, že když se budou upírat pohodlí, i když jen na krátkou chvíli, tak se tímto chováním můžou zaměřit na vetší životní cíle.
Pouť do Mekky se musí vykonat a zároveň je to tužbou mnoha muslimů. Věřící by měli být fyzicky a finančně schopni na to ji podstoupit. Každým rokem do Mekky putuje přibližně 2,5 milionu muslimů. Poutníci jsou jednoduše oděni, což má potírat sociální rozdíly mezi lidmi. Rituál spočívá v tom, že poutníci 7x obejdou svatyni Kaabu a přejdou na vrchy Safá a Marwá. Pak se všichni shromáždí na planině Arafát, kde se modlí za odpuštění. Po modlitbě následuje symbolické kamenování satana a obětování ovce, jejíž maso se pak rozdává potřebným. Svátečním dnem odpočinku je pro muslimy pátek.
Všichni naši respondenti jsou sunnitskými muslimy, narozeni v Afghánistánu. V našem rozhovoru s respondenty Khan Wali a Niaz Wali vypovídali společně, tudíž se doplňovali a výpověď bereme jako jeden celek od dvou respondentů.
Prvním naším respondentem je Milad Mohamad Sahahi. Je mu 23 let a narodil se v Afghánistánu v hlavním městě Kábul. V Afghánistánu žil 12 let a poté uprchl se svojí rodinou do České republiky, kde žil 10 let. Před necelým rokem s celou rodinou emigroval do Kanady. V Afghánistánu prošel částí základního vzdělání, na které navázal v České republice a následně studoval střední školu Obchodní akademii v Holešovicích. V Kanadě si dodělává znovu střední vzdělání, aby mohl případně navázat na další studium. Milad zastává geografický aspekt Afghánistánu, České republiky a Kanady, protože žil ve třech rozdílných kulturách, které ho ovlivnily a pomohly mu získat zkušenosti s všeobecným nadhledem.
Dalším respondentem je Khan Wali, z důvodů okolností jeho pobytu v Čechách si nepřeje, aby bylo na internetu zveřejňováno celé jeho jméno. Narodil se v Afghánistánu ve městě Logar, kde žil 16 let a prošel si zde základním vzděláním. Před dvěma lety uprchl do České republiky, kde studuje na střední škole obor Informační technologie a programování. Integraci Waliho zajišťuje specializovaná organizace. Khan Wali zastává geografický aspekt Afghánistánu a České republiky.
Naším třetím respondentem je Niaz Wali, jako druhý respondent si nepřeje, abychom zveřejňovaly jeho celé jméno. Narodil se v Afghánistánu ve městě Logar. Je mu 19 a druhým rokem studuje obor pekař, cukrář. V České republice žije dva a půl roku. Životní okolnosti má téměř totožné jako Khan Wali. Niaz Wali zastává geografický aspekt Afghánistánu a České republiky.
Česká republika
Podle sčítání lidu, které proběhlo v České republice v roce 2001, žilo na území republiky 3 699 muslimů. V roce 2011 se k islámu přihlásilo pouze 1 921 dotazovaných, dalších 1 437 se přihlásilo k Ústředí muslimských obcí.
Kanada
Z výsledků sčítání lidu v Kanadě v roce 2011 vyplývá, že se ke své víře hlásí 1 053 945 muslimů.
Afghánistán
Muslimové tvoří v Afghánistánu 99% obyvatelstva. Podle údajů z roku 2015 převažují sunnitští muslimové v počtu 29 170 118 věřících. K šíitům náleží 3 513 666 obyvatel.
- Zaostřeno na islám. „Modlitba představuje jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti.
U této otázky by se dalo pozastavit právě z hlediska geografického aspektu. Protože u Milada je vidět z pozdějších výpovědí, že velmi záleží na tom, kde žijete a hlavně jak moc velký máte vztah k víře jako takové. Milad na otázky nahlížel spíše z pohledu pozorovatele, protože v drtivé většině odpovědí se nám dostalo informací, co dělají a co dodržují ostatní a ne to, co dělá nebo dodržuje on. Ale z jiného úhlu pohledu bylo poučné pozorovat jistou stagnaci v dodržování víry, která začala migrací z Afghánistánu do České republiky v útlém věku. A pak další migrací už v dospělém věku z České republiky do Kanady.
Za což Khan Wali a Niaz Wali jsou prakticky opakem našeho prvního respondenta. Oba dva se stále snaží svou víru dodržovat, což se lze dozvědět v pozdějších výpovědích. Největším faktorem toho všeho bude nejspíš to, že oba dva podstoupili proces migrace téměř v dospělém věku, takže už v sobě měli ukotvený pocit dodržovat víru a tudíž i přijímat pět pilířů islámu. Berou to jako jejich základ víry, který si samozřejmě díky jejich momentální sociální i geografické situaci musí upravovat, ale jejich víru to v podstatě nemění.
Khan Wali a Niaz Wali byli u rozhovoru spolu a vzájemně se doplňovali. Nejprve, když se narodíte, jste prohlášen muslimem někým jiným, protože vy sami nemůžete toto prohlášení udělat. Tvrdí, že nejdůležitější je víru cítit srdcem než ji vyslovovat. Protože vyslovit ji může každý, ale pokud to tak opravdu nebudete cítit, nemá to ten pravý smysl. Například někdy jste donuceni vyslovit se k víře danými okolnostmi, ale vy to tak opravdu necítíte a tím to prohlášení Šahády nemá opravdový smysl. Nejprve za ně prohlášení udělal jeho otec a pak ho učinili oni sami. Není důležité, kdy a kde to uděláte, ale podle respondentů je nejdůležitější to tak opravdu cítit srdcem.
Milad nám v rozhovoru vypověděl, že prohlášení u něj probíhalo velmi podobně jako u našich prvních respondentů. Podle všeho mu prohlášení pošeptal jeho otec i s jeho jménem. Milad sám sebe považuje za muslima ale není pro něj prohlášení zas tak důležité jako u Khan Wali a Niaz Wali. Narodíte se jako muslim, tak jste muslim, nejprve jste prohlášen otcem a pak prohlášení provedete vy sám. Nejdůležitější je samozřejmě víra v jednoho Boha, tím tedy samotný cit, čemu doopravdy věříte a ne jen to, co říkáte.
Prohlášení Šahády má pro na naše respondenty téměř podobný význam a jejich prohlášení mělo velmi podobný průběh. Nejprve byli prohlášeni otcem a poté prohlášení učinili sami. U všech našich respondentů proběhlo prohlášení Šahády ještě v Afghánistánu. Vnímaní prohlášení a vírů v jednoho Boha u našich respondentů nebylo ovlivněno ani životem v cizí zemi a jiné kultuře, zůstalo stejné.
- V knize Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti 11) se nám dostává výpovědi etablovaného muslima po roce 1989. „Participant: Tady v práci mi to není moc umožněno, nebo spíš není to tady k tomu uzpůsobeno. Není tu ten prostor na to. Pokud se budu modlit před mým kolegou, nebo když by náhodou někdo přišel do laboratoře v době, kdy bych se modlil, tak by mohl zůstat šokován, protože se modlím, neviděl to nikdy v životě předtím, tak co by si asi pomyslel, že dělám. Možná by na mě mluvil, ale já bych nebyl schopen odpovídat, protože bych se modlil. Takže tohle je problém. K manifestaci víry formou modlitby tak často v zaměstnání nedochází. Ne všichni participanti si přejí modlit se v práci. Jednak z důvodu, aby o práci nepřišli, jednak některé povolání nedovoluje přerušit práci a věnovat se modlitbě. Participant: Pracuji v místě, kde mi třeba šéf nebo člověk zodpovědný za to místo řekne, tady se nesmíš modlit. Tak já nebudu dělat problém, nepřijdu o svou práci.“
Khan Wali a Niaz Wali byli u rozhovoru spolu a vzájemně se doplňovali. V muslimských zemí je svolávání k modlitbě, ale ani to neznamená, že se jdou všichni v ten daný čas modlit. Pokud vám není umožněno se v daný čas pomodlit, můžete se pomodlit v jiný čas nebo na konci dne vykonat všechny modlitby. V Afghánistánu se Khan Wali modlil častěji v dané časy, ale byli i chvíle, kdy se pomodlit nemohl, tak to učinil večer. V České republice se Niaz Wali přes den nemodlí. Chodí na střední školu a brigádně do práce. Pro něj by bylo divné modlit se na veřejnosti, kde to není úplně běžné. Modlitby vykonávají večer anebo to odkládají. Někteří jejich přátelé, kteří jsou v ČR déle, tvrdí, že na modlitby bude čas ve stáří a tím si to nahradí. Někdy modlitby vykonávají i za několik dní, což je prý také možné.
Co se týče modlení, tak nám Milad vypověděl, že na území České republiky a Kanady se modlili spíše jeho otec a matka a právě oni byli těmi, kdo víru striktně dodržovali, ale Milad to moc neřešil a nebral to vyloženě jako povinnost. Ani jeho mladší sourozenci se nemodlí tak často. Jsou situace, kdy modlitby vykonávají ale není to každý den. V Afghánistánu to bylo jiné, protože se modlili ve školách nebo při svolávaní k modlitbě.
Dodržování Salátu je velmi ovlivněno geografickým aspektem. Všichni naši respondenti se přizpůsobili a modlitbu 5 krát denně nevykonávají. Připadalo by jim velmi divné modlit se na veřejnosti nebo ve škole. Zbytečně by na sebe strhávala pozornost a vlastně dodržování Sálatu nepřikládají až tak velký význam. Modlitby se dají vykonávat i v jiný čas, jiný den, jiný věk.
Khan Wali zná spoustu muslimů, kteří darují, ale on sám nic nedaruje. Vysvětlil mi, že je to pouze z našetřených peněz, a ne těch běžných. Vzhledem ke studiu a životu v cizí zemi nemá finanční prostředky něco darovat. Třeba jednou bude Zakát darovat, až na to bude mít prostředky.
Milad nám vypověděl. že záleží na finanční situaci jedince, takže čistě záleží na lidech a jejich příjmech, pak až se teprve rozhoduje o darování peněz či nikoli.
Naši respondenti se shodují, že darování zákátu závisí čistě na příjmech. Jsou všichni velmi mladí a zatím neměli dostatečné příjmy na darování zakátu. Otec Milada byl v Afghánistánu chirurgem a jejich finanční situace byla dobrá a zákat darovali. Darování zakátu nezávisí ani tak na geografickém aspektu ale finanční situaci.
Niaz Wali i Khal Wali svátky ramadánu začali slavit kolem 14 let. Není žádná věková hranice, kdy by se mělo začít s půstem, ale většinou chlapci začínají ve 14 letech a některé dívky už ve 12 letech, ale je to velmi individuální. Záleží čistě na vás, kdy se cítíte být schopni držet půst. Pokud nějaký den půst porušíte nebo vám zdravotní potíže nedovolují půst dodržet, můžete si ho nahradit kdykoliv jindy. Khan Wali se svátky ramadánu snaží dodržovat stejně jako v Afghánistánu, ale jak sám tvrdí, že čím déle jsou jeho přátelé v ČR tím méně ramadán dodržují. On sám svátky stále vnímá jako propojení s domovem a jeho vírou, takže je pro něj důležité svátky dodržet. Jen jeho stravování, jak říká je trochu jiné. Se svojí koordinátorkou minulý rok o ramadánu čekali v KFC až se budou moci konečně najíst. V Afghánistánu pořádají rodiny velké večeře s typickým jídlem. Dny v ramadánu se také liší. Posledních 10 dní je nejpřísnějších a daný člověk se jen modlí, ale to vždy vykonává jen někdo. Není možné, aby to vykonával každý, protože někdo musí pracovat a vykonávat běžné činnosti.
Svátky ramadánu podle Milada dodržují všichni, kteří žijí v muslimských zemích. Ramadám nedodržoval ani Afghánistánu, protože byl ještě příliš mladý. V České republice ani v Kandě ramadán striktně nedodržuje. Miladovi rodiče Ramadán dodržují.
Dodržování svátků ramadánu je velice ovlivněno geografickým aspektem. Když žijete v muslimské zemi celý váš okolní svět se pohltí do oslav těchto svátků. Všichni kolem vás, celá vaše rodině ale i celý stát žije ramadánem. Na ulici jako muslim nesmíte jíst, ani pít a ani si jídlo a pití na ulici nekoupíte. Ale v České republice a v Kanadě, kde v měsíci ramadánu chodíte do školy nebo do práce a musíte normálně fungovat a nikoho vlastně nezajímá, že je nějaký ramadán je jeho dodržování velmi obtížné a je to velká zkouška síly vůle.
- Léčba diabetu a jeho komplikace během poutě 12) podle islámských pravidel by pouť neměla způsobovat věřícím potíže. Korán osvobozuje od této povinnosti muslimy, kteří nejsou fyzicky či finančně na tuto cestu dostatečně vybaveni. Během Hajj se totiž výrazně mění příjem potravy, tekutin a mění se fyzická aktivita jedince. Ale tato výjimka se nepovažuje za lehké svolení, protože Muhammad prorok islámu řekl: „ Bůh má rád svolení, které má splnit, protože má rád svou roli být popraven“. Ale většina muslimů i přes zdravotní rizika Hajj podstoupí, i když jim hrozí jistá nebezpečí. Věřícím často hrozí zdravotní komplikace typu hypoglykemie (což je pokles cukru pod normu) nebo infekcí.
Jak Khan Wali a Niaz Wali tvrdí, to chce každý! Ale musí mu to jeho zdravotní a finanční stav dovolit. A také jsou na pouť pořadníky. Musíte se hlásit cca 5 let dopředu. Pouť je regulována z kapacitních důvod. Pokud vám finanční nebo zdravotní možnosti nedovolují podstoupit pouť není to povinné.
Podle Milada musí každý muslim aspoň jednou za život podstoupit pouť do Mekky, ale velmi v tomto případě záleží na finanční situaci. Plošně pouť platí pro bohaté, ale neplatí to vyloženě pro chudé věřící.
Pouť do Mekky by se měla podstoupit jednou za život a naši respondenti mají ještě spoustu času. I když je jiné kulturní prostředí mnoha ohledech ovlivňuje pouť do Mekky je pro ně důležitá a přáli by si jí podstoupit.
V naší práci jsem se zaměřili na 5 hlavních pilířů víry Islámu. Všichni naši respondenti započali svou životní cestu v Afghánistánu, která poté směřovala až do České republiky. Počátky jejich cest a tím i vnímaní 5 pilířů víry byly stejné. Po narození jim bylo řečeno, že jsou muslimové jejich otcem. Vnímání ostatních pilířů se liší u našich respondentů délkou jejich pobytu v České republice. V našem výzkumu jsme došly k závěru, že jakmile jste věřící a integrujete se do jiné kultury, tak vás velmi ovlivní geografický a kulturní aspekt dané země, takže striktnost a dodržování víry pomalu a jistě ustupuje. Z praktického hlediska, když žijete v muslimské zemi, což byl v našem případě Afghánistán, tak vaše praktikování víry je velmi striktní a kulturně bráno jako povinné. Ale jakmile se věřící integrovali na území České republiky, tak pravidelné a striktní praktikování víry ustupuje z důvodu toho, že na vás působí kulturní zvyky a tradice jiné země. Zvláště pokud jste mladí jako naši respondenti, kteří navštěvovali nebo stále navštěvují střední školu. Je pro ně integrace do daného prostředí velmi důležitá a striktní dodržování víry šlo stranou. Ve vnímání pěti pilířů víry se u našeho respondenta nijak neliší Kanada od České republiky. Sice je v Kanadě mnohem větší muslimská obec ale náš respondent je již natolik ovlivněn životem v české republice, že se do muslimských aktivit nijak nezapojuje ani v Kanadě.
Počet shlédnutí: 218