Židovské svátky a jejich dodržování v České republice a Izraeli

Autoři: Denisa Ciglerová, Kristýna Hadravová, Margad Ariunbeleg, Moris Hyršl
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2019
http://www.hks.re/wiki/ls2019:judaismus

Tradice oslav svátků v židovské kultuře prostupuje každodenním životem lidí praktikujících tuto víru nejen v zemi odkud pocházejí, ale i ve všech ostatních státech. Respekt a tolerance většinové společnosti má velký vliv na možnost dodržovat pravidla a zvyklosti daného náboženství. Protože v České republice není povědomí o principech tohoto náboženství příliš rozšířené, zaměřili jsme se na zmapování vybraných zvyků a svátků judaismu a porovnání dostupnosti jejich dodržování zde a v Izraeli.

Cílem naší práce je odpovědět na výzkumné otázky, které se zabývají dodržováním vysokých svátků a dodržováním tradice kašrutu, obřadu obřízky a tím, zda a jak se jejich dodržování liší v České republice a Izraeli a dále také, jaký je běžný den Žida. Tato práce by měla pomoci pochopit židovské svátky a tradice. Naším cílem je zjistit, jak moc je rozdílné dodržovaní v uvedených zemích.

Výzkumné otázky:

1. Jak se liší dodržování tradice kašrutu v ČR a Izraeli?

2. Jak se liší dodržování rituálu obřízky v ČR a Izraeli?

3. Jak se slaví vysoké svátky v ČR a Izraeli?

4. Jaký je běžný den Žida v ČR a Izraeli?

Tématikou slavení svátků Židů se zabývá Marc Stern ve své publikaci Svátky v životě Židů.¹⁾ V publikaci se nacházejí velmi podrobné popisy svátků, zvláště zaměřené na jejich vznik, vývoj a způsoby slavení. Občas jsou tyto popisy obohaceny o příběhy se spojitostí k danému svátku.

Nejdůležitějšími svátky židovského náboženství se zabývá také Martina Zamykalová ve své publikaci Židovské tradice a zvyky (3. část).²⁾ Autorka nás v publikaci seznamuje s nejdůležitějšími svátky judaismu a dopodrobna popisuje, jak se slaví šabat v ČR a jak by šabatová slavnost měla správně vypadat.

Při hledání odpovědi na naši výzkumnou otázku bylo zapotřebí se nejdříve dozvědět o tradicích a zvycích v židovské kultuře. Tímto tématem se zabývali Bedřich Nosek a Pavla Damohorská v knize Židovské tradice a zvyky.³⁾ V první kapitole s názvem ,,Běh života'' se autoři zabývají rituálem obřízky, který je jeden z nejvýznamnějších rituálů v judaismu. Autoři v této kapitole popisují obřízku jako odstranění předkožky na pohlavním údu chlapce již 8. den po jeho narození. Je to znamení smlouvy uzavřené mezi Hospodinem a Abrahamem. Dále o tomto rituálu autoři píší, že obřízka je společně se šabatem jeden z nejvíce dodržovaných zvyků jak pro komunitu ortodoxní, tak reformní či liberální. Kořeny obřízky jsou stanoveny již zákonem Tanach v knize Genesis. Další tradicí, kterou v knize popisují, je kašrut, která se nachází v druhé kapitole s názvem „Náboženská praxe“. Zde autoři popisují biblické kořeny kašrutu a to, jaký má dodržování této tradice význam pro věřící. Jsou zde pro nevěřící čtenáře přiblíženy všechny termíny spojené s kašrutem a vyjmenovány všechny druhy jídla, které se smí a nesmí jíst.

Dodržováním tradice košer v České republice se zabývá Ondřej Kubík ve svém článku Žít košer⁴⁾. V článku autor zmiňuje fakt, že aby mohl přesně dodržovat pravidla košer, musí strávník v ČR žít buď v Praze, nebo velmi často dojíždět na nákupy do Prahy. Také zde vyjmenovává všechny potravinové značky v České republice certifikované košer.

Dodržováním významné tradice obřízky se zabývají Ruppenthal Neto a Frighetto Renan v publikaci A symbol of difference: belonging, violence, and resistence in Jewish circumcision⁵⁾. Autoři tohoto článku analyzují obřízku jako konstitutivní součást židovské identity. Už od biblických dob až do přítomnosti tento zákrok slouží jako symbol jednoty židovského národa, odlišující prvek Židů od ostatních a zároveň také jako politický odpor a odmítání jakékoliv prohibice vůči nim. Aktem obřízky se také zabývá Elad Uzan ve svém článku Circumcision is at the heart of Jewish identity⁶⁾. V tomto článku nás Elad seznamuje s dvěma nedávnými případy, které se staly v Německu a v Izraeli současně a na sobě nezávisle. V Německu byl v roce 2012 navržen zákaz obřízky, který byl odmítnut kvůli velmi intenzivní reakci Židů a ostatních náboženství, která mají tuto tradici. Židé tento krok od Němců brali jako antisemitismus. Na druhou stranu v Izraeli žena odmítla, aby její syn postoupil obřízku, ale otec dítěte ji přikazoval. Soudci se postavili na stranu otce a pokutovali ženu velkými částkami. 98 % Židů bere obřízku jako samozřejmost, protože Židé se takto identifikují jako národ, i když nežijí v Izraeli. Pokud se zakáže obřízka, zakáže se s ní národní identita Židů. V článku autor nejen odpovídá na otázku speciálnosti obřízky, ale krátce také reflektuje postoj některých židovských žen v této komunitě.

Metodologie představuje zkoumání vědeckých metod, jak se dostat k cíli. K pochopení a zodpovězení výzkumné otázky jsme museli zvolit správné metody. Nejdříve jsme se museli rozhodnout, zda použít kvantitativní či kvalitativní metodu. Nejprve jsme si vysvětlili, co a jak která z metod zkoumá.

Kvantitativní výzkum je metoda sloužící ke sběru dat. Metoda je časově nenáročná a jednoduchá, proto se využívá více než ostatní vědecké postupy. Ze samotného názvu je jasné, že kvantitativní výzkum se zabývá kvantitou. Vyžaduje statistické a matematické zpracování, které není vhodné, chceme-li pochopit námi stanovenou výzkumnou otázku. Při kvantitativním sběru dat získáváme základní data, která jsou zaměřena na okrajovou oblast, a pro nás potřebné informace nejdou více do hloubky. Výhodou kvantitativní metody zkoumání je časová i finanční nenáročnost. Na druhou stranu ukazuje jen všeobecný pohled na řešený problém, proto nedokáže specifikovat a opomíjí důležitost řešeného problému.

Kvalitativní výzkum se nezabývá statistickými technikami jako kvantitativní výzkum, ale zaměřuje se na kvalitu. Klade důraz na interpretaci reality a hloubku zkoumaného jevu. Cílem kvalitativního výzkumu je vytváření nových teorií. Naopak od metod kvantitativních slouží k rozšíření znalostí a hlubšímu pochopení zkoumaného tématu. Kvalitativní výzkum je proces dotazování, jehož cílem je porozumět danému sociálnímu jevu, který sleduje v přirozeném prostředí. Mezi nevýhody kvalitativního výzkumu patří např. to, že sběr dat je časově náročný a výsledky jsou lehce ovlivnitelné osobními preferencemi výzkumníka.

Prvotním cílem této výzkumné práce bylo najít příslušníky tohoto vyznání a jejich následné kontaktování. Rádi bychom zmínili, že naše skupina netušila, jak obtížné bude najít a osobně spolupracovat s lidmi židovského původu. Po neúspěšných pokusech v židovské obci v Praze a neúspěšném shánění kontaktů na internetu jsme dostali kontakt na respondenta naší spolužačky Nikoly Konvalinkové, která také dělá semestrální práci na téma judaismus, ale se zaměřením na pohřební zvyky. Po setkání s naším respondentem jsme se ho zeptali, jestli nezná někoho stejného vyznání, kdo žije v Izraeli. Náš respondent byl velmi vstřícný a dal nám kontakt na respondentku, která žila v ČR a nyní žije v Izraeli.

Pro účely naší semestrální práce byly využity různé metody sběru dat. V praktické části byla použita kvalitativní metoda. Přesněji polostandardizovaný rozhovor, který jsme použili u našeho prvního respondenta. Po dohodnutí termínu a místa jsme na osobní schůzce našemu respondentovi přiblížili, o čem bychom chtěli, aby naše práce byla, a nechali jsme ho mluvit. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je, že respondent není omezen rozsahem své odpovědi a může se rozpovídat k dané problematice. Po úvodním setkání s naším prvním respondentem nám bylo jasné, na co se v naší práci zaměříme. Druhé setkání byl řízený osobní rozhovor, během kterého jsme měli doplňující otázky. Rozhovor s druhým respondentem měl podobu polostrukturovanou. Díky neřízenému rozhovoru s naším prvním respondentem jsme měli jasno, o jakém tématu bychom chtěli vědět více, a které otázky máme rozšířit. Na rozhovor, který se konal přes Skype, jsme již měli připravené otázky, které jsme naší respondentce předložili, a poté jsme ji nechali mluvit, aby nám řekla o těchto vybraných tématech co nejvíce.

Oba naši respondenti byli ortodoxní Židé. Velice nás překvapilo, jak jsou to velmi hodní a vstřícní lidé. Neměli žádný problém se s námi sejít a zodpovědět naše dotazy k výzkumné práci. Prvním respondentem se stal Chaim Kočí, který je správce židovského hřbitova v Praze a také dozorce v košer restauraci. Pan Chaim Kočí je ortodoxní Žid. Prvně jsme našeho respondenta kontaktovali prostřednictvím emailu, ve kterém jsme dohodli stanovený den a čas naší osobní schůzky. Druhou respondentkou se stala Chava Krasovski, na kterou jsme dostali kontakt díky našemu prvnímu respondentovi. Paní Chava Krasovski je ortodoxní Židovka, pochází z Ruska, žila v České republice a nyní žije v Izraeli.

Jedná se o nejstarší náboženství na světě, které se stalo základem pro křesťanství i islám. Jde o monoteistické náboženství, Bůh se jmenuje Jahve a nakládání s jeho jménem je velmi delikátní záležitostí. Posvátné spisy se nazývají Tanach a skládají se z Tóry, prorockých knih a spisů. Také jsou pro judaismus velmi důležité modlitebny zvané synagogy. Jejich účel není jen pro bohoslužby a náboženská studia, jsou vnímány jako místo pro setkání a tmelení židovské komunity.

Vznik judaismu se datuje do druhého tisíciletí před naším letopočtem a za jeho zakladatelé jsou považováni Abrahám, Izák a Jákob. Je úzce spjatý s Mojžíšovým vyvedením potomků Jákobových synů, kteří byli v otroctví, z Egypta. Na této cestě získal Mojžíš na hoře Sinaj kamenné desky obsahující Desatero přikázání.

Od té doby, i přes všechny nepravosti, které se Židům staly, se považují za národ vyvolený Bohem, a proto se Židem musí člověk narodit.

Statistika Židů v České republice

Během 1. sčítání lidu v roce 1921 se k židovskému náboženství v České republice hlásilo 100x více obyvatel než při posledním sčítání, které proběhlo v roce 2011.⁷⁾ Toto je však počet Židů, kteří se hlásí do Federace židovských obcí v ČR. Českých Židů, kteří nejsou přihlášeni v žádných spolcích, je okolo 15 - 20 000. ⁸⁾

Statistika obyvatel v Izraeli

Dle izraelského Ústředního statistického úřadu je v Izraeli v roce 2018 celkově 8 798 000 obyvatel. Z toho se drtivá většina, konkrétně 79,1 % obyvatel hlásí k judaismu. 20,9 % obyvatel z celkového počtu jsou Arabové a ostatní. Za rok 2018 vzrostl počet obyvatel o 2 %.⁹⁾

Tóra má celkem 613 přikázání, neboli hebrejsky 'micvot'. Tato přikázání se často dělí na kategorie. První a nejčastější dělba je na pozitivní přikázání a negativní přikázání, druhá je dělba na přikázání mezi člověkem a Bohem a člověkem a jeho bližním. A třetí rozdělení jsou přikázání chukim a mišpatim. Mišpatim jsou přikázání, která jsou v Tóře logicky vysvětlena, a nebo přikázání, která se berou jako samozřejmost - například ‚nezabíjet‘. Chukim jsou na druhou stranu příkazy, které obyčejní lidé na Zemi nepochopí, a pokud člověk vyznává židovské náboženství, je povinen je respektovat. Jinými slovy, dává najevo, že Boha respektuje a podřizuje se mu.¹⁰⁾ Jedním z těchto příkazů je příkaz či zákon kašrut. Jsou to zákony, které jsou spojené s pravidly stravování, a příkazy ohledně konzumace některých jídel. Slovo kašrut pochází z hebrejského slova ‚Kaf-Shin-Reish’, což v přeneseném slova smyslu znamená ‚správný‘. V českém židovském internetovém obchodě je význam tohoto slova vysvětlen takto: „V širším smyslu se jako košer v judaismu označuje cokoli, co je rituálně způsobilé, v souladu s předpisy a co je správné, řádné či akceptovatelné a podobný význam má toto slovo v přeneseném významu i v řadě národních jazyků, včetně češtiny a angličtiny.¹¹⁾ ‚Košer‘ je aškenázská verze tohoto pojmu. Aškenázští Židé jsou původem ze střední a východní Evropy. Proto se zde v ČR s touto verzí setkáváme častěji.

Konkrétních příkazů košer je v Tóře mnoho. My jsme se rozhodli podrobně popsat tyto příkazy: zákaz konzumace vepřového masa, zákaz konzumace ryb bez šupin a ploutví a oddělování masných a mléčných potravin.

Vepřové maso

Hlavním identifikátorem poživatelných a nepoživatelných zvířat jsou jejich kopyta a také to, jestli přežvykují či nikoliv. Pokud má zvíře rozpolcená kopyta, tedy je to sudokopytník a přežvykuje, je možno ho konzumovat. K nejzákladnějším zvířatům v této skupině patří: hovězí dobytek, kozy a ovce. Názvem ‚trejfe‘ se označují zvířata, která nevyhovují těmto daným kritériím. Jedním z nich je prase.

Zmínky o zákazu vepřového v Tóře:

„Vepře, který sice má rozdělená kopyta tak, že jsou úplně rozpolcená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý.“ (Leviticus 11:7)

„Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete; budou pro vás nečistí.“ (Leviticus 11:8)

„Ani vepře; má sice kopyta rozdělená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete.“ (Deuteronomium 14:8)

Některým věřícím včetně naší respondentky paní Chavy pomáhá, když se řídí heslem „jsi to, co jíš“. To znamená, že pokud Tóra říká, že je vepřové maso ‚nečisté‘, jejím požíváním se duše člověka znečistí. V dobách, kdy paní Chava se svou rodinou bydlela v Praze, zásadně nechodila do ‚nekošer‘ restaurací.

Ryby

Podmínka pro konzumaci rybího masa je, že ryba musí mít šupiny a ploutve. Do tohoto seznamu patří například tyto ryby: kapr, losos, okoun, tuňák.

Ryby, které nejsou košer, je tedy zakázané je jíst: sumec, úhoř, sladkovodní treska, žralok, mečoun, a jiní mořští živočichové (velryby, krevety, korýši, krabi, chobotnice, humr).

Zmínky v Tóře:

„Ze všeho, co je ve vodě, smíte jíst toto: všechno, co má ploutve a šupiny. To smíte jíst.“ (Deuteronomium 14:9)

„Co nemá ploutve ani šupiny, jíst nesmíte; bude to pro vás nečisté.“ (Deuteronomium 14:10)

Masné a mléčné výrobky

Příkaz oddělování masných a mléčných výrobků můžeme najít v Tóře takto:

„Prvotiny raných plodů své role přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky.“ (Exodus 23:19)

Masné a mléčné výrobky nesmějí být v žádném případě jakkoliv smíchány. Ani prostředky pro užívání těchto produktů. Židé, kteří tento příkaz dodržují, se vyhýbají smíchání tak, že mají oddělené veškeré nádobí na masná a mléčná jídla. Po těchto jídlech jsou povinni si vyčistit ústa a umýt si ruce. Další prevencí je, že po konzumaci masných jídel čekají pár hodin, než se pustí do mléčných jídel. Může se stát, že kus masa se zachytí mezi zuby a v ústech zůstává silná pachuť po tuku z masa. Po mléčných jídlech stačí, když si ústa vypláchnou nebo počkají 30 minut.

K tématu dodržování kašrutu pan Kočí dodává také to, že se dodržuje, aby se udržovala autonomie Židů a aby nedošlo k rozmělnění tradice. Aby byli vždy pohromadě na jednom místě, pokud žijí jinde než v Izraeli. Říká k tomu: „Pokud jíte něco jiného než soused, tak nemůžete souseda pozvat na nedělní oběd a on nepozve vás a nedopadne to tak, že se vaše děti navzájem vezmou, když vy jste Židé a on není Žid.“ Poté, co se v České republice zrušila ghetta, „osvícení“ Židé začínají upouštět od těchto tradic s tím, že třeba nejedí vepřové maso, ale chodí do jakékoliv i nekošer restaurace, i když je dáno, že košer jídla musí být uvařená Židem. V židovské obci zajdou do košer restaurací, ale doma tento příkaz nedodržují. Toto chování pan Kočí vysvětluje takto: „Nemají to sepětí, že ten příkaz je důležitý, a nevnímají ten prvotní smysl příkazu, že stvořitel Židů říká, že: „Vy jste mým vyvoleným národem, a proto se budete živit něčím speciálním nějakým způsobem.“ Lidé nevnímají tu specialitu té společnosti a nepotřebují se takto projevovat. Není to pro ně podstatné.“ Pro generaci mladých lidí s nástupem trendu zdravé výživy a zdravého životního stylu je tento styl stravování zajímavý ze zdravotního ohledu. Vepřové maso je přeci jen méně stravitelné než kuřecí a hovězí. Pomíchání mléčných a masných potravin se také tráví složitě.

Když paní Chava vypije ráno kávu, dá si maso po 30 minutách. Když si dá kuřecí maso, čeká 4 hodiny, aby mohla jíst mléčné výrobky. Když hovězí tak 6 hodin. U ní doma je vše rozděleno na masné výrobky a mléčné výrobky. Na otázku, jestli jí to přijde moc složité, odpovídá: „Není to velikánský problém. Když si ráno čistíš zuby, je to automatické. Je to to samé. Když v tom žiješ tolik let a pořád to praktikuješ, je to mechanické.“ Ano, stane se, že se splete a vezme si lžičku pro masná jídla a dá si s ní jogurt. Pro Žida toto není konec světa. Dá ji prostě na pár hodin do horké vody, důkladně ji očistí a je po problému. Pro paní Chavu a pro mnoho ostatních Židů je dodržování těchto příkazů radost. I když tyto příkazy v České republice intenzivně dodržovala, bylo to namáhavé. V práci se stranila pracovním večírkům či posezením, nakupovala jen v košer obchodech a v košer restauracích, které zde nejsou běžnou součástí. Poté, co se přestěhovala do Izraele, vše jí začalo dávat větší smysl a větší potěšení z toho. Pochopitelně se stalo mnohem jednodušší košer jídla shánět. Všechny obchody jsou zásadně košer a všichni její přátelé tyto povinnosti dodržují.

Pro ortodoxního Žida žijícího v ČR a v jiných státech mimo Izrael, kde není tato víra tolik rozšířená, je velice náročné žít podle zdejších pravidel a simultánně dodržovat všechny košer příkazy. Pokud se tedy neplánuje přestěhovat do Izraele nebo do oblasti, kde je židovská komunita rozšířenější, potýká se každý den s různými obtížemi a výzvami. Protože tedy nemá nebo má malý počet lidí kolem sebe, kteří jsou na stejné vlně víry, obrací se spíše k Bohu a je mu blízko. Naopak v Izraeli, v kolébce judaismu, kde doslova cítíme a vidíme přítomnost víry na každém rohu, se věřící cítí do určité míry bezpečněji a doma a je pro něho dodržování košer příkazů více zautomatizované.

Obřízkou, neboli v hebrejštině ‚brit mila‘, v praxi rozumíme odstranění předkožky pohlavního údu u novorozených chlapců. V judaismu je to jeden z nejdůležitějších náboženských rituálů, který symbolizuje smlouvu mezi Bohem a židovským národem. Tento zákrok se provádí 8 dní po narození židovského chlapce a provádí ho ‚mohel‘, člověk, který je speciálně vyučen k provedení tohoto zákroku. První zmínka o obřezání je v Tóře, přesněji v knize Genesis 17:23: „Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.“ V ortodoxním judaismu je zákrok obřízky ženou zakázán, ale v moderním judaismu bývají ženy, které se tohoto zákroku ujmou.¹²⁾

Zmínky o přikázání obřízky v Tóře:

„Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi Kenaanskou. A budu jim Bohem.“ Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ (Genesis 17:1-14)¹³⁾

„Osmého dne bude obřezána jeho předkožka.“ (Leviticus 12:3)

Protože je obřízka jedno z nejzásadnějších pravidel pro každého Žida, není velký rozdíl v jeho dodržování v ČR a Izraeli. Tento „znak“ se bere mezi Židy jako transparentní přihlášení se k židovskému národu. Pan Kočí také vysvětluje, že může být u Žida prominuta, pokud ze zdravotních důvodů nemůže tento zákrok podstoupit. V tomto případě je obřezán posmrtně.

Paní Chava je také toho názoru, že se obřízka musí provádět na 100 %, pokud je člověk Žid. Uznává, že jako pro matku 2 synů, pro ni bylo těžké pomyšlení na bolest jejích synů a bála se o ně. Ale jak už jsme se zmínili, dává jí to smysl, proto velmi ráda tuto tradici dodržela. Kromě náboženských důvodů se na obřízku dívá i z medicínské stránky. Obřízka je známou prevencí proti rakovině prostaty a chorob způsobených nedostatečnou hygienou.

Z odpovědí respondentů i z literatury je zřejmé, že obřízka je velmi důležitou složkou židovské kultury a měla by být, až na jedince se zdravotními obtížemi, prováděna u všech židovských chlapců, jakožto přihlášení daného jedince k židovskému národu. Myslíme si tedy, že se jedná o jednu z nejdůležitějších a nejstriktněji dodržovaných židovských tradic.

Roš ha-šana

Roš ha-šana, v překladu hlava roku, je název pro židovský nový rok. Nemá přesně stanovené datum, posouvá se mezi koncem srpna a začátkem října. Také se podle tohoto dne počítá letopočet, přičemž rok nula se počítá od stvoření člověka. Během tohoto svátku se otevírají tři knihy, kniha živých, kniha mrtvých a kniha nerozhodnutých a rozhoduje se, do jaké knihy budou lidé zapsáni. Během svátku se také koná tzv. hostina znamení, během které se jedí určité věci se symbolickou hodnotou. V hojné míře se podává med, který má symbolizovat sladkost příštího roku. V Evropě se většinou podává s jablky. Velmi často se také servírují granátová jablka, množství jejichž zrníček má značit množství zásluh, kterých chtějí strávníci v příštím roce dosáhnout. Maso se servíruje hlavně rybí, což je spojeno s přáním, ať se v příštím roce rozmnožují ve stejném množství jako právě ryby. A ač se na většinu svátků peče židovský chléb chala splétaný, na Roš ha-šana se peče kulatý, aby příští rok byl bez komplikací.

Nazývá se také Den troubení, jelikož neodmyslitelnou tradicí spojenou s Roš ha-šana je troubení na šofar. Jedná se o neopracovaný beraní roh, na který se troubí kaskáda nelibozvučných zvuků. Na šofar se ovšem začíná troubit již měsíc před samotným svátkem během ranních modliteb, aby si lid uvědomil, že přichází Roš ha-šana. Jelikož je Roš ha-šana den soudu pro lid, faunu a i neživé věci, funguje troubení na šofar před samotným svátkem jako varování, že soud se blíží. Díky tomu se tento měsíc Židé snaží srovnat všechny své náboženské prohřešky, aby pro ně den soudu dopadl dobře. První den odpoledne je zvykem provádět tašlich. Tento zvyk pochází původem z Evropy a v Izraeli není prováděn všemi. Lid se shromáždí u vodního toku, ve kterém jsou ryby, a odhodí do vody drobky pečiva, přičemž odříkají pasáž z Tanachu, kde se mluví o tom, že vysypou svoje hříchy na dno moře. Následuje deset dnů hrůzy, během kterých mají Židé ještě čas zvrátit výsledek soudu.

Jom Kipur

Jom Kipur, v překladu den smíření je poslední z dnů hrůzy. Lidé, kteří v tento den chodí do synagogy, se oblékají do bílých plátěných obleků symbolizujících oblečení do rakve. Tímto ukazují Bohu, že jsou připraveni na to, že by pro ně boží soud nemusel dopadnout dobře.

V tento den se dodržuje absolutní půst. Na rozdíl od ostatních dnů, kdy se drží půst jako vzpomínka na události minulé, se v tento den drží půst, aby se lidé cítili jak andělé. Na rozdíl od běžného dne, kdy se Židé modlí třikrát, na Jom Kipur se provádí modliteb pět. Navečer během první modlitby se provádí rozvazování slibů, kdy lidé přijdou do synagogy a prosí o odpuštění za porušení přísah, které provedli minulý rok. Během poslední modlitby se poté provádí vyznání hříchů. Jom Kipur končí dlouhým tónem šofaru, který je symbolem, že dny hrůzy skončily.

Na začátku našeho rozhovoru nám pan Kočí doporučil, ať se zaobíráme vysokými svátky, jelikož jsou u nás nejvíc slavené. I většina Židů, kteří převážně svátky neslaví a tradice nedodržují striktně, si oslavy těchto svátků nenechají ujít. Převážně pak starší generace, jež byla vychována v přísnějším režimu, dodržuje veškeré tradice včetně půstu, ač jim to jejich zdravotní situace znepříjemňuje. Pro mladší generaci naopak tradice spojené se slavením vysokých svátků nejsou až tak zajímavé, proto se je povětšinou snaží rodiče pro děti něčím zpestřit. Při hostině například nechávají samotné děti namáčet jablka do medu, tašlich zase pro změnu spojí s naukou o vodní fauně a s procházkou přírodou. Docházení do synagogy na modlitby během svátku Jom Kipur je podle pana Kočí většinou velmi nárazové. Na počáteční modlitbu dojde celá synagoga, na pozdější modlitby poté dochází čím dál tím méně lidí. Na poslední modlitbu ovšem dorazí zase větší množství, což podle respondenta má dva důvody - že není tak dlouhá jako ostatní modlitby a že se jí sváteční den končí. Pan Kočí sám oba dva svátky slaví velmi důsledně se všemi náležitostmi, dělá to podle něj ovšem jen malé procento židovské populace v České republice.

Podle respondentky se slavení svátku Roš ha-šana mezi Českou republikou a Izraeli liší pouze v drobnostech. V České republice chodila s manželem slavit do židovské obce s místním rabínem, jelikož tu nikoho neznali, na rozdíl od Izraele, kde slaví ve společnosti přátel. Jom Kipur nevidí paní Krasovski jako svátek, ale spíše jako smuteční den, což ovlivňuje její mentalitu během dodržování tradic spojených s tímto dnem - zamýšlí se nad smyslem utrpení. V Izraeli je podle respondentky, na rozdíl od České republiky, jasně vidět, že probíhá Jom Kipur. Projevuje se to hlavně tak, že celý národ nepracuje, nefunguje hromadná doprava a na ulicích není moc lidí. Policie a nemocnice ovšem samozřejmě fungují. V České republice ovšem většinová společnost normálně pracuje, takže místo toho, aby se snažili zvládat stres rušného velkoměsta, slavili Jom Kipur s manželem komorněji.

Rozdíly se slavením vysokých svátků v České republice a v Izraeli jsou zřejmé především díky procentuálnímu zastoupení Židů v populaci dané země. V Izraeli jsou tyto svátky slaveny většinou, tudíž je jím vše přizpůsobováno. V České republice tomu tak není. Z odpovědí našich respondentů také vyplývá, že v České republice se neslaví tyto svátky tak důsledně jako v Izraeli, to ovšem neznamená, že by pro Židy v České republice nebyly stejně významné.

Dodržování tradic a slavení svátků je pro Žida velmi důležité, jenže pravý ortodoxní Žid se pozná podle toho, jakým způsobem vede svůj každodenní život. Jak vést správný ortodoxní židovský život a být stoprocentně oddaný Bohu jim napovídá 'halacha'. Halacha je souhrn židovského náboženského práva, který čerpá zdroje z Tóry, z učení rabínů a z tradic s kořeny hluboko v historii. Vedením svého všedního života dle Halachy dává ortodoxní Žid najevo, že Boha respektuje.¹⁴⁾

Běžný židovský den začíná modlitbou při východu slunce. Dále poté co se umyje a obleče, ho čeká ‚formální‘ bohoslužba v synagoze. První okamžiky nového dne má obětovat Bohu, tedy nesmí provádět žádné aktivity pro svůj osobní užitek. Následuje nauka o Tóře v 'bejt midraš' neboli v židovské studovně, která se nachází v synagoze. Po všech těchto úkonech se věřící vrhá na svoje každodenní pozemské povinnosti, ale jeho oddanost k Bohu přetrvává a věří, že Bůh je stále po jeho boku.¹⁵⁾

Tak jako je modlitba v mnoha náboženstvích jednou z nejdůležitějších a nejintimnějších komunikací s Bohem, je tomu tak i v judaismu. Židé se modlí minimálně třikrát denně. Začínají modlitbou ‚šacharit‘ což je ranní a také nejdelší modlitba dne, při které vzdává dík Bohu za to, že ho obdaroval novým dnem. Odpolední bohoslužba se jmenuje ‚mincha‘ a večerní 'ma’ariv'.

Zmínky o modlitbě třikrát za den v Tóře:

„Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horní pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.“ (Daniel 6:11)¹⁶⁾

Kromě těchto tří modliteb existuje v judaismu nespočitatelně mnoho modliteb a požehnání. Například existuje požehnání, které se dává před rituálním umytím rukou. Zní takto: „Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš, Králi všehomíra, jenž jsi nás posvětil Svými přikázáními a přikázal nám umývání rukou.“¹⁷⁾

Nyní se podívejme jaké rozdíly se nacházejí v životě ortodoxní Židovky žijící v zemi zaslíbené, Izraeli, a ortodoxního Žida žijícího v České republice.

Jelikož paní Chava bydlela v ČR a nyní žije v Izraeli, tak nám i porovnala obě země a to, kde se jí žije lépe. Paní Chava se narodila v Rusku, kde svoji víru nedodržovala a ani v Rusku se moc o víře nemluvilo. Přestěhovala se do Prahy a začala žít svůj ortodoxní židovský život. Zatímco žila v Praze, celou dobu myslela na to, jak se přestěhuje do Izraele, aby byla své víře co nejblíže. Nakonec se do Izraele přestěhovala, pochopila svou víru a její pobožný život začal dávat smysl. V Izraeli je vše světější a cítí se tu blíž k Bohu, má na dosah všechno, co se týče víry. Může navštěvovat Jeruzalém, kdykoliv chce, a může se pomodlit u stěny nářků. Běžný den v Izraeli, kde nyní žije, začíná modlitbou a odchází v 6 hodin ráno do práce v nemocnici, kde je až do 8 hodin do večera. Poté jde do druhé práce, kde se živí jako kadeřnice, a zůstává až do noci. Po odchodu z kadeřnictví se věnuje domácím pracem, poté se modlí a jde spát. V Izraeli je vše drahé, a proto paní Chava musí mít dvě práce na rozdíl od České republiky, kde měla více času na děti a měla menší pracovní vytížení. V Izraeli je všechno přizpůsobeno víře a jejím požadavkům, například obchody s potravinami jsou košer a i restaurace jsou košer, naopak v Praze je velmi málo košer restaurací a obchodů. Vše je dováženo odjinud a je to mražené. Jednodušeji se jí slaví svátky v Izraeli, protože je slaví všichni a je to veselejší.

Pan Kočí věří, že vede „ukázkový židovský život“. Ráno se probudí a začíná den modlitbou doma, jelikož modlitby v synagoze jsou od půl deváté a to je na našeho respondenta pozdě. Proto si vyhrazuje pondělky a čtvrtky na ranní modlitbu v synagoze. Dopoledne zastává práci na židovském hřbitově v Praze a během toho dochází otevírat košer restauraci a zároveň jí dozoruje. Odpoledne je opět na hřbitově a také se věnuje odpolední modlitbě. Po práci odchází domů, kde má rodinné starosti o děti. Následuje večerní modlitba a v deset hodin večer zavírá košer restauraci. V České republice je situace jednoduší oproti zbytku světa, protože se většina Židů zde neprofiluje, a tudíž je není možné na první pohled identifikovat. Nenosí černobílé oblečení ani dlouhé vousy. Jelikož je náš respondent vysoce ortodoxní, tak je velice snadno identifikovatelný. Zažil už několik nepříjemností, co se týká reakcí české společnosti. Pokřikování nadávek, pohrdání a plivání bylo na denním pořádku, jelikož se dá na první pohled poznat, že je Žid. Celou situaci vyřešil tak, že si koupil velkého psa a lidé přestali dávat najevo svou nenávist.

Když se řekne správný ortodoxní Žid, většina nevěřících si jen představí vousatou postavu v celém černém a s podivnou čepicí na hlavě. Myslíme si, že aby se člověk počítal jako správný Žid, musí být obřezaný, slavil vysoké svátky a sem tam se modlil. Ano, tyto věci jsou významné, ale pro Žida je také důležité dbaní na jeho činy a rozhodnutí, která dělá dennodenně. To, jaký vede všední den, poté rozhoduje jaký je vztah mezi ním a Bohem. Pro Žida je velice důležité do všech svých světských záležitostí vnést duchovnost.

Cílem naší semestrální práce bylo bližší seznámení s vysokými židovskými svátky, dodržováním kašrutu, rituálem obřízky a běžným životem Žida a jejich porovnání mezi Českou republikou a Izraelí. Po prostudování odpovědí našich respondentů jsme si dokázali utvořit ucelenou představu o striktnosti dodržování tradic a plnění náboženských povinností během svátků.

Zatímco v Izraeli je stále dodržování kašrutu přímo povinností a očekává se ode všech Židů bez výjimky, v Čechách je od zrušení židovských ghett a následného rozptýlení Židů ve většinové společnosti tato tradice čím dál tím méně dodržována. Trend posledních let vykazuje mezi mladší židovskou populací větší příklon k dodržování této tradice, což přičítáme potřebě kopírovat alternativní způsoby výživy většinové populace. Tento příklon je motivován spíše dodržováním pravidel správného stravování, které je volbou jednotlivce a může být ovlivněno influencery, než náboženskými motivy.

Dodržování tradice obřízky je vedeno vůlí rodičů a je na území obou států striktně dodržováno.

Vzhledem k tomu, že judaismus je hlavním náboženstvím Izraele, jsou zde vytvářeny podmínky pro dodržování zvyklostí spojených s oslavou svátků. V České republice se k judaismu hlásí menší část populace, proto zde nejsou vytvořeny tak dobré podmínky pro jejich dodržování.

Při porovnání běžného dne Žida v Izraeli a v České republice jsou jasně viditelné a zřetelné rozdíly. V Čechách je pravděpodobné, že bude zřetelně rozpoznatelný Žid vystaven nenávistným projevům, zatímco v Izraeli je tato situace velmi nepravděpodobná. Další výhodou Izraele je snadnost sehnání košer jídla jak v obchodech, tak v restauracích. V České republice je obchodů s košer jídlem a košer restaurací pomálu. Jak je z předchozího odstavce jasné, i slavení svátků se provádí lépe v Izraeli.

Z těchto poznatků se dá usoudit, že pro Žida je lepší život v Izraeli než v České republice.

Co je košer (kosher)? [online]. Jewish E-shop, © 2019 [citováno 30.5.2019] Dostupný z WWW: https://www.jewish-eshop.cz/co-je-koser--kosher/

Genesis (první kniha Mojžíšova) 17 [online]. Český ekunemický překlad Bible, [citováno 30. 5. 2019] Dostupný z WWW: http://www.cb.cz/karlovy.vary/bible/gn/gn17.htm

Daniel 6 [online]. Český ekunemický překlad Bible, [citováno 27. 8. 2019] Dostupný z WWW: http://www.cb.cz/karlovy.vary/bible/da/da6.htm

KUBÍK, Ondřej. Žít košer - část první. Shekel. 2014, č. 24. ISSN 2336-1751

NOSEK, Bedřich, DAMOHORSKÁ, Pavla, Židovské tradice a zvyky: Nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-2996-4

Obyvatelstvo podle náboženského vyznání a pohlaví podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001 [online]. Český statistický úřad, [citováno 30. 7. 2019] Dostupný z WWW: https://www.czso.cz/documents/10180/20548145/4032120119.pdf/c9ea4059-9b9e-467c-8991-1233334b535e?version=1.0

Population [online]. Israel in figures: Selected Data From the Statistical Abstract of Israel 2018, © 2018 [citováno 30. 7. 2019] Dostupný z WWW: https://www.cbs.gov.il/he/publications/DocLib/isr_in_n/isr_in_n18e.pdf

RICH, Tracey Halakhah: Jewish Law. [online] Judaism 101, [citováno 28. 8. 2019] Dostupný z WWW: http://www.jewfaq.org/halakhah.htm

RUPPENTHAL, Neto, FRIGHETTO Renan. A symbol of difference: belonging, violence, and resistance in Jewish circumcision. Estudos teologicos. 2017, Volume: 57, Issue: 2, stránky: 426-443. ISSN 0101-3130

Statistika [online]. Federace židovských obcí, © 2010 [citováno 30. 7. 2019] Dostupný z WWW: https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

STERN, Marc, Svátky v životě Židů: Nakladatelství Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-551-8

TAUBER, Yanki A Day In The Life Of a Jew. [online] Chabad.org, [citováno 27. 8. 2019] Dostupný z WWW: https://www.chabad.org/parshah/article_cdo/aid/2655/jewish/A-Day-in-the-Life-of-a-Jew.htm

The Brit Milah (Bris): What You Need to Know [online]. My Jewish Learning, © 2002-2019 [citováno 30.5.2019] Dostupný z WWW: https://www.myjewishlearning.com/article/the-brit-milah-bris-ceremony/

UZAN, Elad. Circumcision is at the heart of Jewish identity [online]. The JC. 2014, ISSN 0273-4192

VESELÁ, Jana. Kašrut a šchita: Zásady židovské kuchyně a rituální porážky. Praha: Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta, 2012. Bakalářská práce. Vedoucí práce: Bedřich Nosek.

What is Torah?, [online] Sunday star, Dostupné z WWW: http://library.pressdisplay.com.infozdroje.czu.cz/pressdisplay/en-us/viewer.aspx#

ZAMYKALOVÁ, Martina. Židovské tradice a zvyky [online]. Čelem vzad, [citováno 30.5.2019] Dostupný z WWW: https://www.celemvzad.cz/clanek/zidovske-tradice-a-zvyky-3/?cislo=8

Židovský život - I. díl [online]. Vanillia spirit, © 2015, [citováno 27. 8. 2019] Dostupný z WWW: http://vanilliaspirit.blogspot.com/2015/03/zidovsky-zivot-i-dil.html

Počet shlédnutí: 120