obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2019:judaismus1

Uzavírání židovských sňatků v České republice, Izraeli a Spojeném království

Alexandra Svítková
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2019
http://www.hks.re/wiki/ls2019:judaismus1

Úvod

Po vyhnání většiny židovského obyvatelstva z Izraelské země před asi 2000 lety byli Židé rozptýleni do různých zemí, většinou v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. V průběhu staletí vytvořili mnoho velkých židovských komunit v zemích blízkých i vzdálených. V nich zažívali období růstu a prosperity, ale mnohokrát byli také vystaveni těžké diskriminaci, brutálním pogromům a úplnému nebo částečnému vyhnání ze země. Vzhledem k rozdělení židovského obyvatelstva do několika různých zemí a navíc situacím, kterými si Židé prošli, se mohly jejich zvyky a tradice začít geograficky lišit.

Židovské životy jsou stále probíraným a pozoruhodným tématem, které bohužel bývá v duchu smutku a negativity, proto jsme se rozhodli napsat práci naopak o tom veselém a velmi důležitém okamžiku každého Žida - židovské svatbě. Naše práce se věnuje svatbám v judaismu, které chceme porovnat v závislosti na geografii. Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství Izraele, židovského národa. Židovské svatby mají plno tradic a rituálů naprosto rozdílných od tradic ostatních svateb, které známe. Úkolem této práce je, aby se čtenář dozvěděl více o tom, jak židovská svatba vůbec probíhá a jestli se židovské svatby liší v závislosti na geografických podmínkách.

Cíl práce

Cílem naší práce je odpovědět na naší výzkumnou otázku: Jaké jsou geografické rozdíly v uzavírání židovského manželství v České republice, Izraeli a Spojeném království?

Výzkumná otázka

Jaký je rozdíl v geografických tradicích při uzavírání židovského manželství v České republice, Izraeli a Spojeném království?

Podotázky

  1. Jak probíhá kidušin?
  2. Co je to ketuba?
  3. Jak probíhá nisuin?

Literární rešerše

Tématikou židovských sňatků se zabývá Dana Veselská ve své publikaci Mazal tov – hodně štěstí – good luck 1). Texty z této knihy lze nalézt i v Židovském muzeu, kde jsou součástí expozice. Autorka se zabývá Židy na území České republiky, ale vychází i z německých knih, protože díky malé vzdálenosti nebyl velký rozdíl mezi Židy u nás a v Německu. Hned na začátku knihy se seznamujeme se židovskými svatebními obřady v historii a současnosti především na území České republiky, ovšem touto tématikou se průběžně zabývá celá kniha. Vždy poukazuje rozdíly na konkrétních příkladech, jak něco bylo dříve a jak je to dnes. Autorka například zdůrazňuje nižší věk u snoubenců v dřívějších letech než dnes a změnu v domlouvání sňatků. Zmiňuje, že dříve byla mezi obřady roční prodleva a poukazuje na rozdíl, že dnes je to jeden navazující obřad. Podle autorky bychom mohli jako jeden z geografických rozdílů brát funkci profesionálního dohazovače, tzv. šadchena, který bral ohled na to, aby se k sobě lidé hodili věkem, stavem a bral ohled i na ekonomické výhody. Tato profese za poplatek je velmi důležitá pro židovskou komunitu. Podle Dany Veselské je geografický rozdíl ten, že na území České republiky se tato profese téměř vůbec nevyskytuje a ani nevyskytovala, ovšem zmiňuje že dnes umírá i v ostatních zemích. Dále se v knize postupně dostáváme ke svatebním přípravám, smlouvám a oděvu. Další velmi důležitá část knihy je průběh obou částí svatebních obřadů: zásnub - kidušin a sňatku - nisuin. Z této části knihy jsme čerpali nejvíce. Ve svém výzkumu však sama zmiňuje, že není úplně přesný, protože se obřady liší a také je pro člověka „z venku“ těžší zjistit všechny detaily. Po této velmi zajímavé kapitole se dostáváme k další, která je o svatebním veselí (jídlo, zábava a dary) a poobřadních oslavách, například o vířivém, temperamentním kolovém tanci, kdy ženy a muži tančí odděleně nebo o tradičním tanci micve-tencl. Při něm mužští svatebčané tančí s nevěstou, kterou vyzdvihávají na židli, které se drží prostřednictvím zdobeného šátku nebo kapesníku, aby zamezili dotknutí se nevěsty, protože to přísluší pouze ženichovi nebo otci.

Jako další se tématikou židovských sňatků zabývá Bedřich Nosek a Pavla Damohorská v díle Židovské tradice a zvyky 2). Tato publikace zmiňuje, že manželství a manželský život obecně mají v judaismu svá určitá specifika, která jsou ovlivněna pojetím vztahu muže a ženy, sexuálního života, plození dětí apod. Jen z tohoto vztahu může dojít k naplnění biblického příběhu pru u-vru neboli ploďte a množte se. Tento příkaz je o to důležitější, že se objevuje v rámci zpráv o Hospodinově stvořitelském dílu. Na základě Adamova zdůraznění, že Eva byla stvořena z jeho žebra: „Toto je kost mých kostí a tělo z mého těla! Ať iša se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ 3) Manželství je pro judaismus extrémně důležité a tato důležitost je dokazována v několika mnoha spisech (např. Genesis, Leviticus). V Levitiku se objevuje v rámci tzv. Řádu pohlavního života, zákaz manželství muže se sestrou, s matkou a dítětem dcery, ale také s ženami otce a jejich dcerami, se sestrou otce či matky, s ženou otcova bratra a se synovou ženou. Není, dle tohoto textu, dovoleno si vzít za manželku současně ženu a její dceru nebo sestru či dceru vlastní sestry. Taková zakázaná manželství jsou dle Lv 20 trestána bezdětností nebo smrtí. Stejný trest patří i pro cizoložství, a to pro oba provinilce. Podobné ustanovení, že cizoložství je trestáno smrtí se nachází v Dt 22,22nn., neboť na něj bylo pohlíženo jako na porušení majetnických práv muže.4)Muž mohl (a z halachického hlediska dodnes může) mít sexuální vztah s jinými ženami, ovšem pokud by tím neporušil práva jiného muže. Úkolem ženy v manželství bylo dle Bible udržovat mužův rod. Důvodem rozvodu, či přesněji rozpadu manželství byla bezdětnost, jež byla považována za neštěstí. Povinnost uzavření sňatku a plození dětí plyne ze zákona pro každého Žida. I když má mnoho dětí, neměl by zůstat bez ženy. „Kdo nemá ženu, žije jako bez radosti, bez požehnání a bez laskavosti.“ 5)

Náš respondent nás ale upozornil, že tato publikace je nepřesná a je v ní spoustu chyb. Proto jsme z ní čerpali pouze povrchově.

Metodologie

V této práci byly použity obě metody zkoumání – kvantitativní a kvalitativní. U kvantitativní metody se jedná spíše o sběr dat, které můžeme graficky vyjádřit, avšak jde pouze o povrchovou analýzu dané problematiky, což může být její nevýhodou. Tato metoda vyžaduje větší množství dat a respondentů a vede k lépe ověřeným a srovnatelným výsledkům než u metody kvalitativní. Kvalitativní metoda se věnuje problematice více do hloubky a nedá se vyjádřit v grafech a tabulkách. Její nevýhodou může být menší množství dat a respondentů než u metody kvantitativní. Cílem kvalitativní metody je porozumění získané informace a tvoření nových teorií či hypotéz.

V našem výzkumu jsme použili metodu strukturovaného a polo-strukturovaného rozhovoru.

Strukturovaný rozhovor je jasně daný a řízený rozhovor, při kterém tazatel dává předem připravené otázky respondentovi. Tento typ rozhovoru jsme použili u naší respondentky ze Spojeného království, za kterou jsme nemohli dojet osobně. Použili jsme ho hlavně v podobě přes email, kdy jsme naší respondentce poslali předem připravené otázky a ona nám na ně následně poslala své odpovědi. Nevýhodou tohoto rozhovoru je, že respondentka nemá víc prostoru na své názory nebo kdyby chtěla něco dodat. Dále u tohoto typu rozhovoru respondent nemá tolik prostoru, aby do výzkumu vnesl svou osobnost. Strukturovaný rozhovor je přímo dělaný pro výzkumy, kdy potřebujeme už jen jasné odpovědi, rychle a bez dalších okolností.

Polo-strukturovaný rozhovor je částečně řízený, což znamená, že tazatel je ten, kdo řídí rozhovor a dává tak respondentovi návod k rozhovoru. Tento rozhovor je organizovanější než nestrukturovaný rozhovor, ale zároveň je volnější a nechává vetší volnost respondentovi než v rozhovoru strukturovaném. V tomto rozhovoru můžeme totiž otázky přidávat či vynechávat, nebo něco dovysvětlit, podle našeho uvážení. Můžeme říct, že polo-strukturovaný rozhovor je ten nejužitečnější, protože získáme odpovědi na danou problematiku, ale zároveň můžeme získat i něco navíc.

Vzhledem k naší výzkumné otázce bylo původním plánem najít alespoň jednoho respondenta z každé země (Česká republika, Spojené království a Izrael). Bylo pro nás velmi složité najít respondenty a oba z našich respondentů jsme sehnali přes doporučení. Respondenta z Izraele jsme bohužel nezískali, ovšem polo-strukturovaný rozhovor s naším respondentem Chaimem Kočím pro nás byl tolik přínosným, že jsme se dozvěděli o situaci nejen v České republice, ale i v Izraeli. Náš respondent nám také řekl spoustu informací, které jsme se nedočetli ani v literatuře z literární rešerše nebo z internetových zdrojů, a proto pro nás byl tím nejpřínosnějším. Strukturovaný rozhovor s Viktorií pro nás nebyl tolik přínosným, protože byl formou emailu, což nám nedávalo tolik možností.

Naši respondenti

  • Chaim Kočí žije v České republice a pracuje jako rituální správce Nového židovského hřbitova v Praze. Pan Kočí se ženil dvakrát a byl pro nás velmi přínosným a ochotným respondentem.
  • Viktorii Jackson je 36 let a žije ve Spojeném království. Viktorie je vdaná a měla židovskou svatbu se všemi jejími tradicemi, ale jiné židovské tradice nedodržuje.

Praktická část

Historie judaismu

Židovské dějiny a počátky judaismu začínají již v období starověku a odehrávaly se především na území starověkého Izraele, což bylo území ohraničené na západě Středozemním mořem, na severu tvořilo hranici pohoří Hermon, na jihu poušť Negev s městem Beer Ševa a východní hranice byla pohyblivá. Toto území bylo původně osídleno semitskými Kenaánci, dále také nesemitskými Filištýny a členilo se na řadu menších městských států pod egyptským vlivem. Kolem roku 1250 př. n. l. pronikly do Kenaánu izraelitské kmeny. Hlavním písemným pramenem o tomto období je Tora, první část Bible, nebo-li Pět knih Mojžíšových, která mimo jiné popisuje osudy praotců Abrahama, Izáka a Jákoba, který měl také přízvisko Izrael (heb. Bůh vládne) a podle něj začali být nejdříve nazývání jeho potomci i země – Izrael 6). Část Izraelitů se usadila v Egyptě, kde se později dostala do otrockého postavení a ke svobodě je vyvedl Bůh prostřednictvím Mojžíše, zakladatele židovského náboženství – jeden z prvků judaismu. Tento termín etymologicky vychází z hebrejského slova „jehudi“. Tímto termínem se původně nazývali členové kmene Judah nesoucí název po jednom ze synů biblického praotce Jákoba. Z původně hebrejského slova „Jehudi“ přešel tento výraz přes latinu „Judaeus“, řečtinu „Ioudaios“ a angličtinu „Jew“ do češtiny jako „Žid“. Slovo „Žid“ vymezuje zároveň náboženskou, národnostní i kulturní příslušnost k židovské entitě či k izraelskému lidu.

Termín judaismus, heb. jahadut, se poprvé objevuje mezi řecky mluvícími Židy v prvním století našeho letopočtu. V nejširším slova smyslu označuje celou kulturní, sociální, právní a náboženskou tradici Židů, „židovskou kulturu“. Judaismus chápaný rovněž jako „způsob života“ se skládá ze tří základních prvků, a to víry v jediného Boha, studia Tory (kompletní židovské učení) a příslušnosti k židovskému národu. Podle biblické tradice se Bůh zjevil již praotcům, pak Mojžíšovi a nakonec na hoře Sinaj, kde předal Mojžíšovi své učení – Toru a etický zákon – Desatero. V židovském pojetí není jen jedním z mnoha bohů, jak tomu bylo u jiných kmenů, ale Bohem jediným (monoteismus), svrchovaným, mimo jakoukoliv podobu a Stvořitel světa. Bůh není bohem přírodního cyklu. Není spojen s přírodním děním či obdobím, neumírá a není znovu oživován jako příroda. Příroda je podřízena božímu řádu, jehož součástí je i člověk. Bůh uvádí do světa morálku a zákon (Desatero) a staví člověka před svobodné rozhodnutí mezi dobrem a zlem. Bůh tak aktivně zasahuje do dějin a společně s člověkem je vytváří. Boží jméno mohl podle judaismu vyslovit jen velekněz v chrámu jedenkrát za rok. Boží jméno je v písemné formě, jak ji zachycuje Bible, vyjádřeno souhláskami JHVH. Bůh se oslovuje výrazy jako Hospodin, heb. hašem, adonaj, elohejnu, atd. 7) Tento původně židovský monoteismus se stal přímým základem pozdějšího židovství – judaismu – a čerpalo z něj též křesťanství. Působil rovněž na formování islámu a ve svém celku ovlivnil duchovní i kulturní vývoj lidstva.

Tora je zároveň označení pro první část hebrejské Bible – Pět knih Mojžíšových, ale také termín pro označení veškerého židovského učení a náboženských předpisů – heb. micvot. V křesťanském pojetí je Bible dělena na Starý a Nový zákon, přičemž jen Starý zákon je pro Židy závazný. Hebrejská Bible, heb. Tanach = Starý zákon, se dělí na tři části: 1. Tora – Pět knih Mojžíšových 2. Neviim – knihy prorocké 3. Ketubim – spisy Tora začíná stvořením světa a prvního člověka, pokračuje příběhem o potopě světa, babylonské věži, dále vypráví o praotcích, zničení hříšných měst Sodomy a Gomory, dále líčí život Izraelitů v Egyptě, jejich odchod pod vedením Mojžíše a čtyřicetileté putování izraelských kmenů z Egypta do země zaslíbené a darování Tory. Tora končí smrtí Mojžíše a vstupem do země zaslíbené. Druhou skupinu hebrejských biblických knih jsou Neviim, mezi které také patří texty historického charakteru (Jozue, Soudci, Samuelovy knihy, Královské knihy), popisující mezi jinými životní příběhy krále Davida a Šalamouna. Poslední částí jsou Ketubim, jejichž obsahem je především biblická poezie – například žalmy, Píseň písní, kniha Job, kniha Kazatel. 8). Soubor hebrejských biblických textů vznikal postupně a konečnou podobu získal ke konci 1. století n.l. Celá Tora byla dále studována, vysvětlována a její jednotlivé části rozvíjeny ústní tradicí, která byla později v 6. století sepsána a nazývá se Talmud (překl. učení, studium), autoritativní celek židovského zákona a tradice, který se stal jedním ze základů judaismu9). Obsahuje především záznamy diskusí učenců – rabínů a pojednává o všech aspektech života i smrti. Nábožensko-právní diskuse se prolínají s příběhy, etickými ponaučeními, podobenstvími, ale i historickými informacemi různého druhu. Centrum náboženského života Židů byl až do 70 let n. l. jeruzalémský Chrám, kam se třikrát do roka přinášely oběti.

Po jeho zboření a postupném vyhnání Židů do různých koutů světa – diaspory, se centry náboženského života stávají synagogy (z řeckého synagogein, shromáždění), které nahradily chrámové obřady a bohoslužby a plnily také funkci škol. Všude tam, kde se Židé usazovali, vznikaly synagogy, kde se konaly a dodnes konají bohoslužby, kde se předčítá z Tory, ve formě pergamenového svitku navinutého na dřevěných nástavcích (heb. Sefer Tora), která je uložena ve svatostánku u východní zdi synagogy. Židé žijící v diaspoře se většinou sdružovali do židovských komunit – kehila, v jejíž čele stojí rabín a představenstvo obce, které bylo sestaveno z význačných osobností židovské obce. Funkce rabína spočívá v dobré znalosti židovského zákona, je učitelem, soudcem i duchovním vůdcem. Kehila zajišťuje nejen náboženské potřeby svých členů, ale i sociální – stará se o chudé, nemocné, vdovy, sirotky, zajišťuje pohřby. Zvířecí oběti nahradily modlitby v synagogách a důraz byl kladen hlavně na studium Tory a Talmudu a plnění náboženských předpisů – micvot, kterých je 613 a jejich vykonávání je jednou z povinností vycházející z Tory. Odtud také pochází koncept židovského národa jakožto „odděleného lidu“ heb. am segula, někdy nepřesně překládaného termínem „vyvolený lid“10). Judaismus tuto oddělenost chápe jako závazek k plnění micvot a božích příkazů, přičemž ostatní národy takovou povinnost nemají. Význam oddělenosti nereflektuje vyvolenost ve smyslu povýšenosti, naopak odráží a zdůrazňuje povinnosti plnění závazků.

Židé v České republice, Izraeli a Spojeném království

Podle sčítání z roku 2018 ve světě žije 14 606 000 Židů. Z toho nejvíce jich žije v USA s počtem 6 925 475, a dále postupně v Izraeli, Francii, Kanadě a Spojeném království. 11) Historicky počet židovského obyvatelstva narůstal (až do druhé světové války), kdy například v roce 1880 byl počet židovského obyvatelstva 7 800 000 a již o 50 let později v roce 1930 byl počet Židů ve světě dvojnásobný. Velmi velkou ztrátu utrpělo židovské obyvatelstvo během druhé světové války. Na začátku druhé světové války v roce 1939 žilo 16 728 000 Židů a po skončení druhé světové války v roce 1945 jich zbylo pouhých 11 000 000. O tři roky později v roce 1948 se počet židovských obyvatel navýšil o 500 000, ovšem v roce 1950 opět klesnul na 11 297 000. 12) Od tohoto roku se počet Židů už pouze navyšoval až k již zmíněnému sčítání z roku 2018.

V současné době se v České republice nachází deset židovských obcí, ve kterých je registrováno cca 3000 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2 000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 – 20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována. 13) Toto nízké číslo je zaviněno hlavně druhou světovou válkou, při které bylo zabito odhadem až 90 % veškerého židovského obyvatelstva na území České republiky. I po válce hodně Židů emigrovalo z České republiky pryč. Počet židovského obyvatelstva v České republice je stále klesající, ale musíme vzít v potaz i fakt, že ne všichni Židé jsou a chtějí být registrováni.

Ve Spojeném království žije kolem 290 000 registrovaných Židů, což tvoří dvě procenta z celkového počtu Židů na celém světě. Spojené království je v pořadí pátý stát s největším počtem Židů. 14)

V letech 1990 až 2006 poklesla židovská populace Spojeného království ze 340 000 na 270 000. Podle údajů z roku 1996 si téměř každý druhý britský Žid bere za partnera osobu jiného náboženství. 15) Mezi lety 2005 a 2008 se židovská populace zvýšila z 275 000 na 280 000, což je připisováno vysoké míře porodnosti Charedim (ultraortodoxních Židů). 16) Podle studie z roku 2007 provedené na University of Manchester byli za 75 % dětí narozených britským Židům zodpovědní Charedim. 17)Ultraortodoxní Židovky mají za život v průměru 6,9 dětí, zatímco sekulární Židovky jen 1,65 dětí.18) Trend proto směřuje k přeměně britské židovské komunity na ultraortodoxní, zatímco sekulární Židé se začlení do majoritní britské společnosti.

Izrael jakožto židovský stát má populaci 8,7 milionu a z toho 6 697 000 židovského obyvatelstva. 19) V nejvyšším absolutním počtu Židů je sice až druhý, za USA, ale je přirozeným centrem světového židovstva.

Počet lidí, identifikujících se jako Židé, ať již nábožensky, či etnicky, je stále menší než před začátkem 2. světové války. Vyplývá to z údajů, které zveřejnil Centrální statistický úřad Izraele. Dnes je na světě 14 511 000 Židů, což je o půl milionu více než v roce 1922, ale méně než v předvečer druhé světové války, kdy jich bylo na světě 16 600 000. Izraelská židovská populace je statisticky sledovaná od založení státu v roce 1948, kdy bylo v Erec Jisrael 650 000 Židů. Židovská populace zde díky vysoké porodnosti a přistěhovalectví vzrostla více než desetkrát. Celosvětově pak židovská populace narostla od konce 2. světové války jen o 26 %, zatímco globální populace se navýšila z 2,5 na 7,5 miliard lidí. 20)

Židovská svatba

Židovská svatba (hebrejsky chatuna) je velmi důležitou životní událostí Židů. Z knih v naší literární rešerši jsme zjistili, že židovská svatba se dělí na dvě části - kidušin (zásnuby) a nisuin (sňatek). Dříve se tyto dvě části konaly odděleně. Dnes už jsou spojeny a koná se jeden velký obřad v jeden den. Další neodmyslitelnou součástí židovské svatby je ketuba. Ketuba je svatební smlouva, která dnes symbolizuje jakýsi předěl mezi kidušin a nisuin. Židovské manželství se dá zrušit rozvodem, o jehož podmínkách a následcích pojednává právě ketuba.

Od našeho respondenta jsme se dozvěděli, že v judaismu je možná i svatba páru stejného pohlaví. Naše respondentka ze Spojeného království se zmínila o dodržování kašrutu, o kterém píše ve své publikaci i Dana Veselská: Předkládané jídlo musí splňovat zásady židovského stravování, musí odpovídat rituální způsobilosti (hebr. kašrut). Jíst je povoleno pouze rituálně čisté (hebr. kašer) potraviny, upravené povoleným způsobem v odpovídajícím nádobí. 21)

Kidušin

Dana Veselská ve své práci Mazal Tov - hodně štěstí - good luck 22) zmiňuje, že svatba začíná tím, že nevěsta očekává ženicha ve společnosti svých přítelkyň a příslušnic obou rodin ve vyhrazené místnosti, přičemž může sedět ve zvláštním, zdobeném křesle. Ženich poté přichází v doprovodu svědků a ostatních mužů, aby provedl tradiční obřad bedeken, symbolické zahalení tváře nevěsty. Tento zvyk předchází vstupu nevěsty pod svatební baldachýn. Dnes se význam bedeken představuje jako akt, kterým se má předejít případné záměně nevěsty, tak jako se to stalo Jákobovi, kterému byla místo Ráchel podstrčena její starší dcera Lea. Význam slova bedeken v jidiš vychází z německého slova decken – pokrývat. Bedeken tedy znamená spíše pokrývání než zahalování. V současnosti se ale předpokládá, že bedeken vychází z hebrejského kořene b-d-k (kontrolovat, ověřovat)23).To znamená že si ženich kontroluje, jestli je nevěsta tou správnou ženou. Tento výklad je dokládán i citátem z Talmundu, který je při samotném zahalování nevěsty někdy používán: ,,Rabi Jehuda pravil: je zakázáno muži zasnoubit se se ženou dokud ji neuvidí“ 24) Celý tento zvyk je považován za neodmyslitelnou podmínku svatby, která je i dnes při tradičním židovském obřadu zásadně vyžadována. Po bedeken se ženich se svým otcem po pravici a svým budoucím tchánem po levici přesunou pod svatební baldachýn. Baldachýn je napnutá textilie mezi čtyřmi tyčemi a symbolizuje budoucí domov manželů. Textilii nazýváme chupa a tyče od baldachýnu drží většinou nejbližší muži ženicha. Poté přichází pod baldachýn nevěsta v doprovodu své matky po pravici a své budoucí tchýně po levici. Po příchodu pod baldachýn nevěsta ženicha několikrát obejde. Tradičně ho obchází třikrát, jako symbol svých tří nejdůležitějších práv k manželovi. Poté co nevěsta obejde ženicha naposledy, postaví se po jeho pravici a konečně může začít samotný svatební obřad. I když dnes obřad probíhá souvisle, skládá se ve skutečnosti ze dvou částí, které odkazují na dobu, kdy spolu zásnuby a sňatek časově nesouvisely. Nejprve probíhá obřad zásnub - kidušin, kterým oba manželé potvrzují, že jsou si vědomi všech skutečností a podmínek budoucího sňatku a že s nimi souhlasí. Obřad zásnub zahajuje oddávající požehnáním nad pohárem vína a požehnáním zásnub: „Požehnaný buď Hospodine, náš Bože, Králi světa, který jsi nás posvětil svými příkazy, zapověděl nám smilstvo, zakázal, abychom si brali již zasnoubené, dovolil nám ty, které si můžeme vzít prostřednictvím sňatku a zásnub. Požehnaný jsi Hospodine, kterýž posvěcuješ svůj lid sňatkem a zásnubami.“ 25) Po tomto požehnání se ženich a nevěsta napijí z poháru vína. Pohár manželům může podat oddávající, v minulosti bylo zvykem, že manželům podávali pohár jejich vlastní rodiče na znamení, že každý z nich i nadále bude patřit k jejich rodině. Po pití z poháru vína je ženich vyzván oddávajícím, aby potvrdil vlastnictví a hodnotu prstenu, kterým se chystá zasnoubit s nevěstou větou: „Budiž mi zasvěcena tímto prstenem podle zákona Mojžíšova a Izraele“ 26) a navlékne nevěstě prsten na ukazováček pravé ruky. Nevěsta přijetím prstenu neverbálně vyjadřuje svůj souhlas. Dále obřad (stále pod baldachýnem) pokračuje hlasitým předčítáním svatební smlouvy – ketuby. Po přečtení ženich předá ketubu nevěstě. Čtení ketuby je jakýmsi předělem mezi dvěma částmi obřadu – zásnubami (kidušin) a sňatkem (nisuin).

Důležitou informací, kterou jsme zjistili od našeho respondenta je, že se v průběhu celého kidušinu ženich s nevěstou nesmí dotknout, protože v této části obřadu stále nejsou svoji a jsou to vlastně cizí lidé. Prsten se na ukazováček dává právě proto, že by se měl navléknout lehce, bez potíží a hlavně bez dotknutí. Prsten musí mít ryzí - zlatý a nerezový. Při vybírání prstenu se za prsten platí hotově, nikoliv kartou a to na důkaz toho, že je ženich schopný se vydělat a zabezpečit rodinu. Navlečením prstenů se ze svobodné ženy stane žena zadaná, což znamená, že ostatní muži se jí nesmí dvořit. Je zvykem, že je v manželství pouze jeden prsten, který nosí žena. Judaismus totiž odmítá šperky u mužů. Většinová společnost však nemohla rozpoznat muže, kteří jsou ženatí a muže, kteří nejsou. Takže ženy poprosily rabína a od té doby ve většinové společnosti nosí prsteny i muži.

Když jsme se našeho respondenta zeptali na geografické rozdíly mezi námi vybranými zeměmi, poukázal na rozdíl v uskutečňování svatby. V Izraeli je totiž zařízení židovské svatby běžné a je to vlastně samozřejmost, zatímco v ostatních zemích už to samozřejmostí není, s čímž se pojí značné a zdlouhavé komplikace.

O tradicích ve Spojeném království nás informovala naše respondentka Viktorie. Zmiňovala se o důležitosti baldachýnu, pod kterým se celý obřad odehrává. Dále zmínila, že celý den až do obřadu jsou muži a ženy rozděleni a nevidí se.

Jsou Židé limitováni na kidušin? Někteří židovští myslitelé začali zvažovat jiné modely než kidušin, které by židovské páry mohly vytvořit a zavázat se tak jeden druhému, být exkluzivními sexuálními a emocionálními partnery a vytvořit židovskou domácnost. Zdroje však tvrdí, že to nejde. 27)

Ketuba

Jak jsme již výše zmínili, ketuba je jakýsi předěl mezi dvěma částmi obřadu – kidušin a nisuin. Ketuba je svatební smlouva, která je neodmyslitelnou částí židovské svatby. Stanovuje povinnost ženicha k manželce – že manželku musí dobře živit, ctít, podporovat a starat se o ní tak, jak každý správný židovský manžel. I kdyby měl prodat poslední košili, kterou na sobě má, tak musí pro blaho ženy. Důležitou součástí jsou podmínky rozvodu, který je v judaismu možný. Ketuba je slibem manžela, že v případě rozvodu, či jeho úmrtí bude manželce vyplacena předem stanovená finanční částka, ze které by žena mohla žít ještě další rok po rozluce. Ketuba je závazná, což znamená, že i děti ženicha (budoucího manžela) musí případně při jeho úmrtí nevěstě (budoucí manželce) vyplatit ketubu. Na svatebním obřadu se z ketuby předčítá. Ketubu čte vybraný člověk, nikoliv oddávající. Nejčastěji je vybraným člověkem svědek. Oba svědkové po přečtení ketubu podepíší, zabalí a předají ženichovi. Ženich ji dále předá nevěstě, která ji ukáže všem hostům. Důležité je, že se ženich s nevěstou nesmí dotknout, protože v této části svatby jsou stále bráni jako cizí lidé, takže ženich ketubu podává ženě opatrně a ta ji bere za druhý konec, aniž by se dotkli.

Náš respondent Chaim Kočí zmínil, že ketuba se může lišit tím, kdo ketubu podepisuje a kdy se ketuba podepisuje 28). Na chasických svatbách ketubu podepisují jen svědkové ženicha a podepisuje se zásadně před svatbou. Zatímco například při ultraortodoxní svatbě se ketuba podepisuje při svatbě. Dále se ketuby mohou lišit tím, že na některé se malují státní symboly. Nebo například při moderních ortodoxních svatbách jsou ketuby předtištěné a dále se jen vyplňují - místo, jména a peněžní jednotka.

Dále jsme se od našeho respondenta dozvěděli, že ketuba jako předěl mezi kidušinem a nisuinem je zákonně daná přestávka, aby se dalo najevo rozdělení. 29) Velmi zajímavou informací kterou jsme se dozvěděli, je že ketuba byla pro 2. světové válce velmi velkým problémem. Ženy které ve válce přišly o své manžele a o jejich potomky, vyžadovaly zaplacení ketuby. Nebyl však nikdo, kdo by ženám ketubu vyplatil a kdo by zrušil sňatek. Sňatek se v judaismu ruší takovou obrácenou ketubou a je zapotřebí manžela. Do té doby, než je sňatek zrušen, se žena nemůže znovu vdát. 30)

Co ketuba VŽDY MUSÍ obsahovat:

  1. Místo, kde se svatba odehrává. Svatba by se měla odehrávat blízko nějakého neměnného, tudíž přírodního bodu. V Praze by to byla například Vltava. Protože Praha se zbořit může, zatím co řeka tady bude.
  2. Jména ženicha a nevěsty a jako co si ženich nevěstu bere - jako manželku. Je to důležité, protože dříve bylo zvykem mnohoženství, či se podepisovaly smlouvy s hospodyňkami. Takže musí být jasně vyjádřeno, že si ženich bere nevěstu jako manželku.
  3. Peněžní jednotku

Podle studie ortodoxního židovského manželství, většina respondentů uvedla, že jsou s manželstvím a manželkami spokojeni, ačkoli nejvyšší spokojenost byla u novomanželských párů. K nejvýznamnějším stresorům patřily finance, komunikace, fyzická intimita / sexualita, časové tlaky a právní konflikty. 31)

Nisuin

Samotný svatební obřad nisuin začíná pronesením sedmi svatebních požehnání Ševa brachot, které pronáší sedm lidí. Po pronesení Ševa brachot se svatební pár napije z druhého poháru vína. Tradičně nejdříve nevěstě dává napít matka ženicha a ženichovi otec nevěsty ve znamení jejich přijetí a spojení s novými rodinami. (Můžeme si všimnout rozdílu s prvním pohárem, kde nevěstě a ženichovi dávali napít vždy vlastní rodiče ve znamení toho, že stále patří i do jejich rodiny.) Poté podá pohár ženich nevěstě, čímž představuje ženě jeho novou roli a ujímá se tak svých povinností vůči ní. Toto je první moment, kdy se ženich může dotknout nevěsty, protože v této části obřadu už se berou jako pár, jako manželé. Na závěr obřadu ženich rozbije křehký předmět pod baldachýnem a hosté při tom pronáší přání mazal tov. Tento zvyk je vnímán jako připomínka zničení Jeruzalémského chrámu. Zkáza tohoto posvátného místa nesmí být na židovské svatbě nikdy zapomenuta. Zvolený předmět, kterým může být například pohárek, talířek či jiné, je zabalen do šátku a ženich ho rozšlápne u nohou nevěsty. Veřejná část svatebního obřadu je ukončena odchodem novomanželů z pod baldachýnu do dané místnosti k naplnění sňatku. Místnost je předem zkontrolována svědky (jestli tam není někdo další) a poté jsou novomanželé ponecháni o samotě. Ve vyhrazené místnosti zasednou ke společnému stolu, na kterém je čeká jídlo a oni se tak konečně po celodenním půstu mohou najíst. Několik společných chvil o samotě je tak symbolickým naplněním sňatku – soužití manželského páru.

Naše respondentka Viktorie se zmínila o tradici, kdy se po obřadu tančí ve dvou kruzích na izraelskou hudbu. Tyto kruhy jsou rozděleny na mužské a ženské, kdy v mužském kruhu drží na židli ženicha, v ženském nevěstu a tancují s nimi. O něčem podobném se zmiňuje i Dana Veselská ve své publikaci Mazal tov – hodně štěstí – good luck, ve které popisuje tuto tradici jako největší svatební veselí. Mužská i ženská část svatebčanů tančí odděleně ve vířivém, temperamentním kolovém tanci. Nejdůležitějším přikázáním či dobrým skutkem tanečníků je potěšit, vyzdvihnout nevěstu, proto s ní postupně všichni muži, počínaje ženichem, přes rabína, učence, starce a nejmladší tančí tzv. micve-tencl. 32) Nedotýkají se jí (to přísluší pouze jejímu manželovi nebo otci), ale drží se prostřednictvím zdobeného šátku nebo kapesníku, který dostala od ženicha jako svatební dar.

Judaismus zdůrazňuje význam sexuálních vztahů mezi mužem a ženou pro produktivní účely, stejně jako pro posilování dyadické vazby, projevy předmanželské nebo mimomanželské sexuality jsou zakázány a považovány za hříšné. 33)

Závěr

Byli jsme velmi překvapeni, když jsme zjistili, že se židovské svatby podle geografických podmínek skoro vůbec neliší. Jako hlavní rozdíl v geografických podmínkách, který jsme vyzkoumali mezi Izraelem a Evropou je ten, že v Izraeli se svatby stále tradičně odehrávají pod širým nebem, zatímco v Evropě je můžeme pozorovat už spíše v synagogách. Je to z důvodu bezpečnosti svatby, už jen z historického pohledu. V Izraeli tento problém řešit nemusí, tam se o bezpečnost průběhu svatby nebojí.

Jako další odlišnost mezi Izraelem a Českou republikou, Spojeným královstvím nebo jakoukoliv jinou zemí je ta, že v Izraeli se dá svatba zařídit podstatně rychleji a jednodušeji, zatímco v ostatních zemích je to velmi náročné a velmi zdlouhavé. V Izraeli stačí zajít do svatebního salónu a vše se dá vyřídit za několik chvil. V ostatních zemích už to takhle jednoduché není.

Rozdíly v židovských svatbách jsou, ovšem nejsou geograficky založené, ale záleží na rozdílech v judaismu. Například jestli jde o svatbu ortodoxní, chasickou, reformní či dokonce svatbu páru stejného pohlaví, která je v judaismu také možná. Další geografický rozdíl, který jsme se dozvěděli je, že v České republice není ultraortodoxní judaismus, zatímco ve Spojeném království se ultraortodoxní judaismus stále více šíří a v Izraeli je ultraortodoxní judaismus značně nejvyšší. To tedy z praktického hlediska znamená to, že vliv na uzavírání sňatků se odvíjí od ortodoxnosti víry. V případě ultraortodoxního judaismu se židovské tradice dodržují velmi striktně. U případů, kde judaismus není ortodoxní nebo jen z jisté části se tradice striktně nedodržují. Pokud se to uvede na konkrétních místech, tak v Izraeli je specifické, že svatby jsou dodržovány podle tradic. Ve Spojeném království se tradice striktně dodržovat nemusí a na území České republiky jsou židovské svatby spíše volnějšího typu.

Seznam literatury

Tištěné zdroje

NOSEK Bedřich a DAMOHORSKÁ Pavla. Židovské tradice a zvyky. Vydání druhé, upravené a doplněné. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Karolinum, 2016, 258 str. ISBN 978-80-246-2996-4

VESELSKÁ, Dana. Mazal Tov - hodně štěstí - good luck: Židovské svatební obřady: Historie a současnost. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2006, 172 str. ISBN 80-86889-31-9

Internetové zdroje

BBC News: Jewish population on the increase https://www.bbc.com/news [online]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7411877.stm

Federace židovských obcí v ČR: Statistika https://www.fzo.cz/ [online]. Dostupné z: https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

Jewish Virtual Library: Vital Statistics: Jewish Population of the World https://www.jewishvirtuallibrary.org [online]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jewish-population-of-the-world#2018

LABOVITZ, Gail. With Righteousness and with Justice”: To Create Equitable Jewish Divorce, Create Equitable Jewish Marriage. Indiana University Press. 2017, str. 97-98, DOI: 10.2979/nashim.31.1.05. Získáno přes databázi JSTOR. Dostupné z: https://www-jstor-org.infozdroje.czu.cz/stable/10.2979/nashim.31.1.05?#metadata_info_tab_contents

LAZAR, Aryeh. Moderating Effects of Religiousness and Marriage Duration on the Relation Between Sexual and Marital Satisfaction Among Jewish Women. Archives of sexual behavior, Springer US. vyd. 2.,str. 513–523. First online: 17. 10. 2016. Online ISSN: 1573-2800. Získáno přes Springer link. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/article/10.1007%2Fs10508-016-0847-7

Pedagogická fakulta: Počátky židovského náboženství https://www.pf.jcu.cz/ [online]. Projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. Dostupné z: https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b04zide/02.pdf

SCHNALL, Eliezer, PELCOVITZ, David a FOX, Debbie. Satisfaction and Stressors in a Religious Minority: A National Study of Orthodox Jewish Marriage. Journal of multicultural counseling and development. vyd. 1., str. 4-20. First published: 10. 01. 2013. Získáno přes Wiley Online Library. DOI: https://doi-org.infozdroje.czu.cz/10.1002/j.2161-1912.2013.00023.x . Dostupné z: https://onlinelibrary-wiley-com.infozdroje.czu.cz/doi/abs/10.1002/j.2161-1912.2013.00023.x

The Guardian: British Jewish population on the rise https://www.theguardian.com [online]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2008/may/21/religion.britishidentity

The Telegraph: Is this the last generation of British Jews? https://www.telegraph.co.uk/ [online]. Dostupné z:https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1535182/Is-this-the-last-generation-of-British-Jews.html

The University of Manchester: Majority of Jews will be Ultra-Orthodox by 2050 https://www.manchester.ac.uk/ [online]. 23. 7. 2007. Dostupné z: https://www.manchester.ac.uk/discover/news/majority-of-jews-will-be-ultra-orthodox-by-2050/

Židovský tiskový a informační servis: Izraelský statistický úřad: Světový počet Židů je stále menší než v roce 1939 http://www.ztis.cz [online]. Dostupné z: http://www.ztis.cz/rubrika/zidovske-komunity-ve-svete/clanek/izraelsky-statisticky-urad-svetovy-pocet-zidu-je-stale-mensi-nez-v-roce-1939

Seznam obrázků a zdroje




Počet shlédnutí: 271

1) , 21) , 22) , 23) , 24) , 25) , 26) , 32)
VESELSKÁ, Dana. Mazal Tov - hodně štěstí - good luck: Židovské svatební obřady: Historie a současnost. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2006, 172 str. ISBN 80-86889-31-9 https://www.kosmas.cz/knihy/135317/mazal-tov-hodne-stesti-good-luck/#pos=378.3999938964844
2) , 3) , 4) , 5)
NOSEK, Bedřich a DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Vydání druhé, upravené a doplněné. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Karolinum, 2016, 258 str. ISBN 978-80-246-2996-4 https://www.kosmas.cz/knihy/216284/zidovske-tradice-a-zvyky/
6) , 7) , 8) , 9) , 10)
Počátky židovského náboženství [online]. projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002 https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b04zide/02.pdf
11) , 12) , 14)
Countries with the Largest Jewish Population [online]. Jewish virtual library, podle sčítání z roku 2018. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jewish-population-of-the-world
13)
Statistika [online]. Federace židovských obcí v ČR. Dostupné z: https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/
15)
WYNNE-JONES, Jonathan. Is this the last generation of British Jews? [online]. The Telegraph 2.11. 2006. Dostupné z: https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1535182/Is-this-the-last-generation-of-British-Jews.html
16)
PIGGOT, Robert. Jewish population on the increase [online]. BBC News, 21. 5. 2008. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7411877.stm
17)
'Majority of Jews will be Ultra-Orthodox by 2050' [online]. The University of Manchester, 23. 7. 2007. Dostupné z: https://www.manchester.ac.uk/discover/news/majority-of-jews-will-be-ultra-orthodox-by-2050/
18)
BUTT, Riazat. British Jewish population on the rise [online]. The Guardian. 21.5.2008. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2008/may/21/religion.britishidentity
19)
Countries with the Largest Jewish Population [online].Jewish virtual library, podle sčítání z roku 2019. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jewish-population-of-the-world
20)
Izraelský statistický úřad: Světový počet Židů je stále menší než v roce 1939 [online]. Židovský tiskový a informační servis, 13. 4. 2018. Dostupné z: http://www.ztis.cz/rubrika/zidovske-komunity-ve-svete/clanek/izraelsky-statisticky-urad-svetovy-pocet-zidu-je-stale-mensi-nez-v-roce-1939
27)
LABOVITZ, Gail. With Righteousness and with Justice”: To Create Equitable Jewish Divorce, Create Equitable Jewish Marriage. Indiana University Press. 2017, str. 97-98, DOI: 10.2979/nashim.31.1.05. Získáno přes databázi JSTOR.
28) , 29) , 30)
KOČÍ Chaim, náš respondent
31)
SCHNALL, Eliezer, PELCOVITZ, David a FOX, Debbie. Satisfaction and Stressors in a Religious Minority: A National Study of Orthodox Jewish Marriage. Journal of multicultural counseling and development. vyd. 1., str. 4-20. First published: 10. 01. 2013. Získáno přes Wiley Online Library.
33)
LAZAR, Aryeh. Moderating Effects of Religiousness and Marriage Duration on the Relation Between Sexual and Marital Satisfaction Among Jewish Women. Archives of sexual behavior, Springer US. vyd. 2.,str. 513–523. First online: 17. 10. 2016. Online ISSN: 1573-2800. Získáno přes Springer link.
ls2019/judaismus1.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)