Slováci v Rumunsku

Kateřina Kasalická, David Kubík

Mapa lokalit ¹⁾

Práce se zabývá slovenskou menšinou žijící na území státu Rumunska. V Rumunsku žije i několik dalších etnických menšin, mezi ty největší se řadí maďarská, romská, ukrajinská a německá. Nás bude ale hlavně zajímat ta slovenská, která momentálně žije především na dvou územích – Nadlak a Biharská župa.

V práci se zaměříme především na kulturní rozdíly mezi těmito dvěma národy a také jejich vnímání sebe sama. Pomocí dotazníků a rozhovorů nastíníme udržování tradic a převzetí různých zvyků od tamní kultury. Dále se pokusíme přiblížit pohled Slováků na Slováky žijící v Rumunsku, jak Slováky v Rumunsku vidí sami Rumuni, jak je vnímají a jestli o nich vůbec ví. Zda se navzájem respektují, nebo spolu soupeří. Stručně popíšeme historii Slováků v Rumunsku. V neposlední řadě se zaměříme na možný návrat tamních Slováků zpět na Slovensko.

Rozšíření menšin v Rumunsku v roce 2002 a 2011. Zpracováno dle: ^{2) 3)}

Když porovnáme statistiku z roku 2002 s daty z roku 2011, vidíme úbytek počtů Slováků zhruba o čtyři tisíce. Nejsou to však jen Slováci, kteří mají v Rumunsku nižší populaci, ale ubyli také Maďaři a Ukrajinci. Německá populace se zmenšila dokonce o víc jak 20 000 lidí. Narůst zaznamenali Romové. Především můžeme vidět, že oproti roku 2002 se v roce 2011 zvedl počet i dalších neuvedených etnik v tabulce. Co se může zdát zarážející, je obrovský nárůst lidí, kteří se k žádnému etniku nehlásí a neuvedli informace. Těch bylo dřív pouhých 1 941, v roce 2011 se toto číslo změnilo na 1 236 810. Způsobeno to může být pravděpodobně dobou, kdy se lidé více bojí přiznat etnickou příslušnost, aby se nedostali do nějakých konfliktů s ostatními, kteří třeba mohou jiné etnikum diskriminovat.

Další sčítání je naplánováno na rok 2021.

Hlavním cílem práce je dát odpověď na výzkumné otázky týkající se slovenské menšiny v Rumunsku. Přiblížit danou komunitu čtenářům. Zjistit, jak vnímají identitu Slováků v Rumunsku jednak oni sami a jak je berou Rumuni a Slováci žijící na Slovensku. Seznámit se s jejich kulturou a zodpovědět možnost návratu zpět na Slovensko.

1. Jak Slováci žijící v Rumunsku vidí sami sebe?
2. Jak na Slováky žijící v Rumunsku nahlížejí Rumuni?
3. Jak na Slováky žijící v Rumunsku nahlížejí Slováci žijící na Slovensku?

Podotázky:

• Jak se Slováci v Rumunsku ocitli a plánují návrat na Slovensko?

• Jaké je vnímání identity Slováků v Rumunsku?

• Udržují si Slováci v Rumunsku své tradice nebo nějaké přejímají právě od Rumunů?

• Jaké jsou vztahy mezi Slováky a Rumuny? Cítí se Slováci diskriminováni?

Krátký historický úvod dvou nejvýznamnějších oblastí v Rumunsku uvádí Petr Kokaisl a kol. ve výzkumu pro projekt Pestrá Evropa Po stopách Slováků ve východní Evropě: Polsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Chorvatsko a Černá Hora. Následující text je převzat právě z této práce: Slovenská minorita odcházela na konci 18. století v rámci josefínských reforem do různých koutů habsburské říše s vidinou lepšího života. Slováci přicházeli do Rumunska v několika vlnách. V 16. století se obyvatelstvo na území dnešního Maďarska, v důsledku osmanských výbojů, přesouvalo více na sever do dnešního Slovenska. Touto migrací došlo v oblasti Dolních Uher ke vzniku rozsáhlých opuštěných území s úrodnou půdou a teprve po vyhnání Turků, po bitvě u Vídně (1683), došlo ke znovuosidlování.

Slováci nejdříve přicházeli jen na letní práce a stavby, ale poté se vraceli zpět domů. Při této sezónní práci poznali, jak je půda úrodná, a postupně se usazovali natrvalo. Slovenské osady, které vznikaly na území dnešního Maďarska, se rychle přelidnily, a proto se obyvatelstvo vydávalo ještě jižněji, až na území dnešního Rumunska. První velká vlna slovenských přistěhovalců přišla v 18. století, kdy se oblast Banátu stala součástí rakouské monarchie. Zde, v severní části rumunského Banátu, žije jedna ze dvou hlavních skupin rumunských Slováků. ⁴⁾ Druhá oblast je v Biharské župě, zde Slováci žijí spíše v hornatých oblastech. První Slováci do této oblasti přišli na pozvání hraběte Báranyiho, který je sem pozval jako dřevorubce. V roce 1785 založili osadu Bodonoš. Místní Slováci jsou (na rozdíl od aradsko-banátské oblasti, kde převažují prvky luteránství) katolíci. Hornaté oblasti s těžko přístupným terénem vytvořily jedinečně izolované kultury, které si zachovaly své tradice, jazyk a kulturu téměř nedotčenou okolními etniky. S touto nedotčeností ovšem souvisí další charakteristika slovenského osídlení. Stále se zvětšující populace žila ve špatných životních podmínkách, kde byla i vysoká negramotnost. Místní biskupství zakládalo kostely a farnosti, které sloužily jako místní kulturní centra, jakož i školy, ve kterých ale často chyběli kvalifikovaní učitelé. Zdejší kněží většinou nebyli Slováci, ale Maďaři. Po revolučním roce 1989 se prostřednictvím Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku začala organizovat celá řada kulturních akcí a vydávání časopisů. Koncem 90. let bylo založeno Teoretické lyceum Jozefa Kozáčeka v Bodonoši. V současnosti žije v bihorské oblasti přibližně 10 000 Slováků. Tato oblast je z hlediska počtu Slováků a udržování slovenské kultury v celém Rumunsku nejživější.⁵⁾

Slovenská minorita v Rumunsku má své zastoupení v tamním parlamentu, dokonce tam mají Slováci i své školy a školky vyučované v mateřském jazyce. V neposlední řadě je zachována kulturní tradice a kulturní dědictví jejich předků. Navíc rumunská ústava poskytuje mnoha svým minoritám celkem dostatečnou volnost v legislativě. To vše pomáhá udržet si svoji identitu, a to nejen slovenské minoritě, ale i ostatním minoritám. Ostatně jak píše pan Miroslav Potočný ve své knize Mezinárodní právo veřejné, nejdůležitější pro sebeurčení národa, ale i menšiny je právo na rozhodování o své nezávislosti a o svém hospodářském, společenském a kulturním rozvoji. Nezávislostí není myšleno, aby si menšiny dělaly úplně, co chtěly, ale jak je zmiňováno výše, rumunská ústava je k menšinám tolerantní, a leccos jim dovolí, to je právě ten princip nezávislosti, který je zde prezentován. ⁶⁾

Ana-Teodora Kurkina se v Borderland Identities of Bratislava zmiňuje, že spousta Slováků vnímá svoji identitu jako určité hodnoty, které jsou jim vlastní. Většina Slováků je také přesvědčena, že jejich stát má v sobě něco, co stojí za to uchovávat, protože pokud by stát jako takový přišel o svoji identitu, ztratili by ji i všichni Slováci, jak ti, co žijí v Rumunsku, tak i na Slovensku. Identitu Slováci nemohou získat jen tak, ale musí ji vnitřně cítit, přivlastnit si určité hodnoty a těmi se řídit. Snažit se na tyto hodnoty nezapomenout, a to je tím nejlepším pro uchování své vlastní identity mimo svoji rodnou zemi. ⁷⁾

Co se týče udržování tradic, tak o tom pojednává článek Zapomenutí Slováci v Hospodářských novinách od Simony Janíkové. Právě jednu cestu, jak si zachovat kulturu a tradice, vidí Slováci v turismu. Například chtějí zavést cyklostezky v oblasti jejich vesnic, které by přilákaly více turistů. Další možností je pořádat slavnosti, zvané na odpust, na svátek Cyrila a Metoděje, ten je pro Slováky důležitý a právě v období těchto slavností jezdí do Rumunska nejvíce turistů. „Ještě dva roky zpátky jsme tady neměli žádné ubytování, ale dnes se staví už dva penziony,“ popisuje postupný vývoj Lasak, který je starostou Nové Huty dva a půl roku. Zvýšení zájmu o Slováky v Rumunsku, pomocí uvedených turistických možností, by mohlo zvýšit i celkové povědomí o této menšině, což by značně pomohlo udržovat tamním Slovákům své tradice a zvyky.⁸⁾

V článku o pohlaví, zakořenění, normativním přesvědčení a emigračních záměrech slovenských vysokoškolských studentů hovoří skupinka autorů o hlavních důvodech emigrace mladých lidí. Vyzpovídáno bylo 375 slovenských vysokoškoláků. Analýza Normative Beliefs and Emigration Intentions of Slovak University Students ukázala, že emigrovat by spíše chtěly ženy, které tolik nesvazují přátelé, jež by musely opustit, a také hlavně rodina. Právě jsou to spíše ženy, které by snáze emigrovaly do okolních zemí, bez toho, aby měly nějaké výčitky kvůli opuštění své rodiny. Naopak muži a část žen nemá nijak zvýšenou touhu po změně prostředí, a pro tuto skupinu respondentů by emigrace nepřipadala v žádném případě v úvahu. Dále se v článku píše o „odlivu mozků“, což znamená, že právě studenti, kteří jsou ve svých předmětech a oborech výjimeční a mezi ostatními vynikají, tak často emigrují do vyspělejších zemí, kde mají mnohem lepší podmínky jak k životu, tak k rozvoji svého nadání, intelektu.⁹⁾

Vědecká monografie obsahuje analýzu vzájemných vztahů mezi Rumuny a Slováky ve 20. století Z mozaiky slovensko-rumunských vzťahov v 20. storočí od Petera Kopeckého vznikla díky vynikající znalosti rumunské historie a jazyka tohoto slovenského autora. Kopecký byl velvyslancem na přelomu tisíciletí. Studie se hlavně zaměřuje na období mezi lety 1944 a 1947, kdy nastal komunistický převrat. Kopecký píše o konkrétních meznících a událostech, a tak vyzdvihuje společné historické, politické, diplomatické a kulturní vlivy mezi zeměmi. Nevyhýbá se ani aktuálním problémům. Také si všímá jazykových průniků. Dílo považuje za příklad plastického ztvárnění vztahů na pozadí dějinných událostí, osobností, ale i zkušeností.¹⁰⁾

Práce se opírá zejména o metody kvalitativního výzkumu. Kvalitativní metody zkoumají danou problematiku, oproti metodám kvantitativním, podrobněji a sběr dat je náročnější. Kvalitativní výzkum nevyužívá ke sběru dat statistické metody a techniky, tím se také liší od kvantitativního výzkumu. Právě výsledky kvantitativních metod jsou příliš obecné a nelze je srovnávat s kvalitativními metodami. Základními metodami kvalitativního výzkumu jsou sběr dokumentů, dotazování a pozorování.

Hlavní metodou, která byla v této práci použita, je metoda kvalitativního výzkumu. Jedná se o metodu nestrukturovaného neboli hloubkového rozhovoru. Následný hloubkový rozhovor byl použit pro získání co nejvíce informací od prvního respondenta. Bylo mu položeno několik otázek v náhodném pořadí, na které otevřeně odpovídal a vyjadřoval své názory na danou problematiku. Pokud se objevily nejasnosti nebo jsme potřebovali podrobnější informace k tématu, položili jsme dotyčnému doplňující otázky. Pro další naše respondenty byly už připravené pouze strukturované dotazníky. Byly zde přesně vyčleněny otázky, na které jsme se chtěli zeptat a na které se naši respondenti snažili odpovídat.

Další metodou, která je v práci použita, je tentokrát metoda kvantitativního výzkumu. Jedná se o dotazník, ten má však spoustu výhod i nevýhod. Jelikož jsme měli velký počet respondentů, jevil se dotazník jako vynikající metoda k časově nenáročnému získání dat, která se poté snadno statisticky zaznamenala. Sice nám dotazník problematiku přiblížil jen okrajově, ale s tím jsme počítali.

Většinu respondentů jsme získali přes sociální sítě, a to konkrétně přes Facebook a Skype. Komunikace probíhala převážně elektronicky, ale uskutečněno bylo i několik telefonátů. Respondenty rumunské národnosti jsme získali přes sociální síť Instagram. Instagram jako vyhledávač respondentů je rozhodně novinkou. Bohužel s nevýhodou. Uživatelé Instagramu jsou velmi mladí lidé, kteří mají dočista jiné zájmy, zkušenosti a znalosti. Z naší zkušenosti lze usoudit, že jsou málo spolehliví a slíbenou spolupráci mnohdy nesplnili. Slováky žijící na Slovensku jsme získali přes osobní kontakty.

Věkové rozmezí bylo rozmanité. Od 15 do 59 let. Celkem 14 respondentů žije v Bihorské župě v blízkosti Nové Huti, Bodonoše a Budou. 9 z nich žije v Nadlaku, 2 v župě Salaj a další jednotlivci v Banátu nebo Bukurešti. Všichni jsou v Rumunsku narození a jejich rodiny zde žijí po více než 5 generací.

Nancy se narodila jako Rumunka. Její věk je 26 let. Nyní žije v Rumunsku pouze se svým přítelem. Na otázku ohledně její rodiny, kde žije a odkud pochází, nám pouze sdělila, že její rodiče jsou oba Rumuni, ale víc to rozebírat nechtěla. Kontakt na Nancy jsme získali pomocí internetové komunikační aplikace Skype.

Martin je Slovák a je mu 29 let, žije na Slovensku se svojí rodinou. Poskytl nám řadu svých kontaktů na své kamarády Slováky v Rumunsku, které jsme poté vyzpovídali. O emigraci prý také přemýšlel, ale stále zůstává ve své zemi, kde má i práci.

Při vytváření otázek pro naše respondenty jsme se snažili obsáhnout co nejvíce témat, která by pro náš výzkum přinesly mnoho zajímavých odpovědí. Očekávali jsme u všech otázek rozsáhlé a zajímavé odpovědi, podle kterých jsme chtěli dál řídit náš výzkum. Realita se ale s naším očekáváním minula. Mnohdy byly odpovědi nesmyslné, mimo téma a celkově nepoužitelné. V některých případech byla na vině i nesprávně položená otázka a vzájemné nepochopení. Proto v praktické části neuvádíme všechny výpovědi (např. ohledně svateb). Také bylo chybou, že ne všichni dotazovaní uvedli smysluplně věk a další identifikační údaje, avšak u jiných otázek se rozepsali více a naopak. Proto mnohdy nebylo možné přesně spárovat věk s určitou odpovědí a tyto souvislosti uvést ve výsledcích výzkumu. Těmto chybám se při distribuci dotazníku na internetu nedá dobře vyvarovat.

Praktická část se skládá ze 3 úhlů pohledu na slovenskou menšinu. Pohled samotné menšiny, pohled Rumunů na ni a pohled Slováků žijících na Slovensku.

Největší část našeho výzkumu jsme věnovali pohledu Slováků žijících v Rumunsku. Dotazování bylo primárně provedeno pomocí internetového dotazníku. Celkem nám odpovědělo 32 respondentů, kteří měli na zodpovězení 35 různých otevřených i uzavřených otázek. Kromě identifikačních otázek se další témata týkala kultury, vnímání vlastní identity, Slovenské republiky, jako místa pro život, nebo jazyka. Přesné znění otázek je uvedeno v příloze. Některé Slováky jsme poté kontaktovali a provedli hloubkový rozhovor se sondážními otázkami.

Slováci opouštěli svoji zem, nebo by se dalo spíše říct území tehdejších Slováků, a České země, už v období třicetileté války. Emigrovali hlavně z ekonomických důvodů a s vidinou lepšího života bez války. V 17. a 18. století docházelo k četným přesunům Rumunů a právě Slováků mezi svými územími. Co se týče období před druhou světovou válkou, tak emigrovali hlavně slovenští a čeští židé, těch ale takový počet nebyl, protože v českých zemích byl hlavním náboženstvím katolicismus. Další větší emigraci lze datovat do období velké industrializace, zhruba do poloviny 19. století, kdy lidé odcházeli do vyspělejších států, opět hlavně z ekonomických důvodů.¹¹⁾

Slováků v Rumunsku žije kolem 17 tisíc a jsou v současnosti rozdělení především do dvou území. První se nazývá Nadlak, kam Slováci přišli v roce 1803, a podle sčítání z roku 2011 tvoří skoro polovinu obyvatelstva. Nadlak se stal nejvýznamnějším centrem Slováků. Oblast aradsko-banátská patří mezi oblasti s nejdelším osídlením slovenským obyvatelstvem. Okolí Nadlaku mělo nejlepší předpoklady pro rozvoj a počátkem 20. století se z něj stalo jedno z nejlidnatějších slovenských měst v rámci Uherska. V roce 1945 zde bylo založeno slovenské gymnázium. V osmdesátých letech se rozmohla aktivní kulturní činnost a objevili se první slovenští spisovatelé, kteří se prosadili i v celorumunském měřítku. Další průlom nastal v devadesátých letech, kdy byl založen Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku. Také se začaly vydávat čtyři slovenské časopisy.^{12) 13)}

Rumunsko leží na Balkáně, jenž byl znám divokými okolnostmi. Nyní už však patří do Evropské unie. Ještě před několika lety bychom si mohli Rumunsko splést s rozvojovou zemí, ale to už se teď postupně mění. Život v Rumunsku postupně zkvalitňuje životní úroveň, zvyšuje se urbanizace, a tak se města čím dál tím více modernizují. Ubývá chudších lidí, i když na vesnicích je stále patrný zastaralý způsob života. Panují zde velké rozdíly mezi bohatými městy a chudými vesnicemi. ¹⁴⁾ Je docela možné, že Slováci, kteří sem přicházeli v dřívějších časech, by nejspíše život v Rumunsku hodnotili úplně jinak než dnešní emigranti. Rumunsko opravdu prošlo za tu dobu velkými změnami. My jsme vyzpovídali naše respondenty, kteří se v Rumunsku již narodili a jejich rodiny zde žijí po mnoho generací. Proto na naši otázku „Jak se Slováci v Rumunsku ocitli“ odpovídá krátký historický přehled v praktické části a v literární rešerši. Zeptali jsme se i na možnost návratu na Slovensko. Naši respondenti se shodují v tom, že se vrátit nechtějí. Podle svých slov jsou v Rumunsku zvyklí, mají tam rodinu a blízké. Ovšem 59,4 % z 32 respondentů si myslí, že se lépe žije na Slovensku. Pak 46,9 % dotazovaných se domnívá, že na Slovensku je více pracovních příležitostí. Velká část na tuto otázku odpověděla, že neví, kde jsou lepší pracovní příležitosti.

Jak již bylo zmíněno výše, Slováci považují za svoji identitu určité hodnoty, které musí vnitřně cítit. Tím, že si je neustále budou připomínat, si uchovají identitu i v zahraničí. Určitě s tím i úzce souvisí jejich postavení v Rumunsku, neboť zde mají i svoji organizaci Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku, která vznikla v roce 1990. Tato organizace jim pomáhá zachovávat a rozvíjet svou národní kulturu. To vše přispívá k udržení identity. Také je pro ně velmi důležité, jak je vidí rumunští občané. Naši respondenti se dle odpovědí domnívají, že je slovenská minorita v samotném Rumunsku známá. Mezi Slováky na Slovensku už méně. To, že Slováci na Slovensku nemají takový přehled o jejich menšině v Rumunsku, nás celkem překvapilo a jeví se nám to až alarmující. Může docházet i k nějakému diskriminačnímu či násilnému chování vůči Slovákům z této menšiny, pokud by se třeba někdy chtěli z Rumunska vrátit zpět na Slovensko.

YX: Samozrejme, že sú známe. Do akej miery je ťažké určiť. Samozrejme, že záleží aj od jednotlivých geogeafických území jednotlivých štátov, od oblastí, kde dochádza k „styku“ medzi národnosťami, kde sa odohrávajú uržité podujatia, kde je priestor pre zviditeľnenie. Taktiež významnú úlohu majú aj massmédiá.

ZX: Áno je známa medzi rumuny, a dobré vychádza s rumuny, a tak tiež minorita je známa medzi Slováky preto lebo viacerí sa vrátili na Slovensko.

Na otázku, zda se vnímají jako Slováci, nám 24 respondentů odpovědělo, že ano, ale Slováci je vnímají jako Rumuny. Pouze 3 z nich si myslí, že je Slováci berou rovnocenně, a stejný počet osob se už vnímá jako Rumun/ka. K této otázce můžeme přidat i jednu z dalších, která se týkala diskriminace. Většina cítí ze strany Slováků žijících na Slovensku diskriminaci. Často mají i osobní negativní zkušenosti.

Stejně jak rumunská, tak i slovenská kultura je spjata s tradicemi, které ovlivňovaly život již jejich předků. I přesto, že v Rumunsku dochází k velké modernizaci, tak na vesnicích stále můžeme vidět dodržování nejrůznějších obyčejů. Velký vliv má také rumunské divadlo, jež se snaží propojit jednotlivé kultury menšin žijících na rumunském území. Naproti tomu stojí slovenské folklorní tance, jež si Slováci snaží udržet a nijak je nemíchat právě s rumunskou kulturou, protože se jedná o rozdílné typy kultur.¹⁵⁾ Velká část našich otázek se týkala kultury, folklóru a aktivní účasti na šíření povědomí o Slovácích v Rumunsku. 27 respondentů navštěvuje pravidelně nebo výjimečně folklorní festivaly nebo kulturní akce. 14 je členem organizace pro podporu slovenské kultury, a to nejčastěji Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku.

Velkým zájmem našich respondentů o divadlo a kulturu obecně, jsme byli mile překvapeni. Nemůžeme ale tyto aktivity brát jako vzor chování pro všechny Slováky v Rumunsku. Je pravděpodobnější, že náš dotazník vyplnili lidé, kteří se o problematiku zajímají než ti, které téma minulo. Každopádně je hezké vidět takovou podporu a boj za udržení vlastní kultury i mimo hranice původního státu. Na skupinách, které jsou teritoriálně oddělené od většinového národa, můžeme pozorovat i přetrvávající prvky, jež se týkají starší doby, anebo dobře porovnávat rozdíly, které se utvořily oddělením společné historie.

A které konkrétní aktivity v oblasti kultury provozují? Větší část nám sdělila, že tančí folklorní tance, podílejí se na setkávání Slováků z Rumunska a hrají ochotnické divadlo.

XY: Ochotnícke divadlo, spolupráca pri zachovaní národného povedomia - jazyka. Dobrovoľné aktivity.

Menší část pak považuje čtení, chození do divadla nebo vaření tradičních jídel také za aktivitu v oblasti kultury. Celkem 10 respondentů nedělá žádné aktivity a ani se nesnaží o šíření povědomí kultury Slováků. Dotazovaní, kteří se ale naopak zapojují do šíření povědomí o kultuře, se často zaměřují na děti a mladé lidi.

XY: Ochotnícke divadlo, tematické tabory pre mladých Slovákov, dobrovoľníctvo pri príprave aktivít s cieľom udržania národnej identity, kulinárne akcie.

YZ: Ano hravam slovenske divadla tance spevy a vsetko co nam zanechali nasi predkovia sa snazime udrzat a hlavne kulturu zvyky a obycaje. Chodime do slovenskych skol a rozpravame po slovensky!!

Co by se dalo zlepšit na povědomí o menšině, nám sdělil XY: Isť bližšie k prostému ľudu, obyčajným ľudom. Je veľa akcií zameraných alebo pre ľudí s vyšším vzdelaním, pre učiteľov, spisovateľov, atd. Viac by sa malo insistovať a zapájať do života obyčajných ľudí, dať im pocit spolupatričnosti, výnimočnosti, uznania a viac ich zapájať do aktivít ohľadom národného povedomia, udržania reči, zvykov a obyčají.

Většina si myslí, že jsou slovenské knížky, televize, divadlo, časopisy a další dobře dostupné. V dnešní době globalizace a internetu bychom osobně ani nečekali nedostupnost těchto médií.

Na otázku, jež se týkala hrdosti a národní cti, odpovídali dotazovaní jasně. Hrdí jsou ze své kultury na všechno. Na jazyk, folklor, tance, písně, kroje, svátky, tradice, zvyky a obyčeje. Mezi rumunskými a slovenskými svátky a tradicemi jsou rozdíly. Slováci dbají na to, aby se jejich tradice udržely a neasimilovaly.

Rumunština se řadí do skupiny románských jazyků. Je to jazyk velice zajímavý a byl velmi ovlivněn latinou v důsledku proudění římských vojsk přes nynější území Rumunska. Navíc díky geografickému umístění Rumunska se v rumunštině objevují i prvky slovanských jazyků. ¹⁶⁾ To je jeden z hlavních důvodů, proč právě naši respondenti nemají problém se rumunštinu během několika měsíců naučit a domluvit se s ní. Všichni naši respondenti jsou minimálně bilingvní. To znamená, že v běžném životě používají slovenský i rumunský jazyk. Přičemž slovenština je jejich mateřský jazyk. Na otázku, zda používají slovenštinu denně, odpověděl AB takto: Áno, je to materinská reč, vyštudoval som v slovenskom jazyku a mám „priestor“ v Rumunsku denne používať slovenčinu. Všichni respondenti odpověděli taktéž kladně. V domácím prostředí převládá slovenština. Dále uváděli znalost angličtiny, češtiny, němčiny, ruštiny, srbštiny, polštiny, maďarštiny a italštiny.

Jazyk je jedním ze základních znaků národní identity. Také bývá tím „prvním“, co lidi spojí. Když slyšíte svůj rodný jazyk, tak se cítíte aspoň na chvíli jako doma, přestože jste kdekoliv na světě. Je naprosto přirozené používat v domácnosti svůj mateřský jazyk.

Celkem 13 respondentů uvedlo, že jejich základní vzdělání bylo ve slovenském jazyce, 8 v rumunském a 11 v obou jazycích, a to nejčastěji absolvovali první stupeň slovensky a druhý rumunsky. K budoucnosti jazyka se 23 dotazovaných vyjádřilo, že chtějí/chtěli, aby i jejich děti navštěvovaly slovenskou školu, 7 pak rumunskou školu.

78,1 % si zároveň myslí, že člověk musí ovládat slovenský jazyk, aby se mohl považovat za Slováka. To je zajímavé. Podle nás by stejná otázka u Čechů měla vyšší procento této odpovědi.

Rozdíly v tempu vývoje jazyka pozoruje 15 Slováků. Myslíme si, že by bylo zajímavé porovnat tyto rozdíly.

XY: Samozrejme, casto ide o striedanie jazykoveho kodu tak na lexikalnej, ako i syntaktickej rovine. Kalky su neoddelitelnou sucastou komunikacie aj v detkom jazykovom prejave. Poste, tuto jazykovu situaciu urcuje narodnostne a jazykovo heterogenne prostredie.

AB: To urcite. V Rumunsku s e rozpravali takou starsou slovencinou kt.si nasi predkovia doniesli zo Slovenska. Potom sa to trosku zlepsilo ked nastupil ku nam ucitel slovenciny zo Rumunska.

ZC: Bohožiaľ v Rumunsku medzi Slovákmi ide o prirodzenú asimiláciu, kde sa pomaly stráca záujem o slovenský jazyk.

OA: Ano ale pokial budu zakladne skoly a farary v dedine jazyk a kultura prezije ako prezila 200 rokov.

Za jednu z multikulturních zemí lze považovat Rumunsko, protože zde žije mnoho etnických menšin s rozdílnými kulturami. Na to vše si museli a stále musí zvykat i místní obyvatelé. Jak Rumuni vidí slovenské přistěhovalce, je jeden z hlavních bodů této práce. Chtěli jsme zjistit, jestli nedochází k diskriminačnímu chování vůči slovenské menšině a jestli se názor na přistěhovalce bude lišit podle rozdílného věku dotazovaných. Rumunka, vystupující pod jménem Nancy, je spíše zástupce té mladší generace. Na naši otázku, jestli zná nějaké Slováky žijící v její zemi, nám odpověděla, že se vídá pouze s jedním barmanem, který pracuje v rumunském městě, kde i ona žije. Dále nám ho charakterizovala jako velmi pohodového nekonfliktního člověka, který sem přišel za prací ze Slovenska a žije tu už kolem sedmi let. Jiné Slováky prý už nepotkala a ani nezná, takže je pro ni těžké si udělat nějaký svůj názor na celou menšinu Slováků žijících v Rumunsku. Na závěr nám sdělila, že Slováky může posoudit pouze podle toho jednoho barmana, kterého zná, popsala nám je jako milé lidi se smyslem pro humor a také jako lidi, co hodně holdují alkoholu, což nám přišlo celkem vtipné, jelikož dotyčný pracuje právě s alkoholem.

Další tři oslovení Rumuni z Bukurešti nám sdělili, že o slovenské menšině nevědí vůbec nic. Jednalo se ovšem o velmi mladou generaci do pětadvaceti let.

Dále máme k dispozici odpovědi od dvou respondentů starší generace. OA: O existenci slovenské minority vím, žijí už mnoho let ve městě Nadlak. Myslím si, že svou identitu vnímají podle toho, co jim přináší větší výhody. V pracovních a sociálních záležitostech se prezentují jako Rumuni, ale když dojde na kulturu, ostře se vymezují jako Slováci. Nemyslím si, že by potřebovali větší podporu ze strany rumunské vlády a ani, že jsou diskriminovaní. Z naší strany určitě ne.

AE: S pár Slováky jsem se setkal. Mladá generace je už zcela asimilovaná. Starší výrazně lpí na jazyce a tancích. Myslím, že se zpátky na Slovensko vrátit nechtějí, protože tady mají lepší práci. Jsou takoví specifičtí, hodně se těmi svými tradicemi vymezují. Viděl jsem jejich festival, a je to jak z minulého století. V dnešní době už nemá smysl tančit v krojích. Nemyslím si, že by byli někým diskriminováni. Je jich málo a nikomu nevadí.

Slováci bezpochyby mají rádi svou zemi, ale i tak můžeme registrovat spoustu slovenských menšin rozšířených po Evropě. Nás ovšem nejvíce zajímá komunita v Rumunsku. Především jsme chtěli zjistit, jak tuto menšinu reflektují Slováci ze Slovenska. Neváhali jsme a oslovili jednoho našeho respondenta, vystupujícího pod přezdívkou Martin. Ten nám ochotně sdělil informace o jeho kamarádech v Rumunsku a jak on sám vnímá tamní menšinu. Prý i on o emigraci uvažoval, ale vždy se objevilo něco, co ho přimělo zůstat na Slovensku. Ovšem odchod stále nevylučuje, jen se zatím spokojil se situací, kterou mu Slovensko nabízí. Sám říká, že většina jeho přátel odešla hlavně za prací a protože už tam měli někoho blízkého. On práci má a i jeho rodina žije stále na Slovensku. Na otázku, jestli emigranty považuje stále za občany Slovenska, nám jednoduše odpověděl, proč by neměl. Podle něj jsou to stále Slováci, kteří často jezdí právě zpět za svými rodinami, sice trvale žijí v Rumunsku, ale to z nich hned nedělá Rumuny. Na závěr nám sdělil, že menšinu Slováků v Rumunsku plně respektuje, a když přijedou jeho známí, tak se snaží co nejvíce zjistit, jak se jim tam daří a co je nového. Trochu ho mrzí, že mladší generace nemá takové povědomí o menšinách, a zmiňuje, že pozoruje i čím dál tím menší zájem se o nich něco dozvědět. Jako důvody, proč tomu tak je, uvádí hlavně malou informativnost a absenci času, jenž by byl věnován studiu menšin ve školách.

AP: O slovenské menšině jsem se dozvěděla teprve od vás a musela jsem si o nich nejdříve něco zjistit. Myslím, že je úžasné, když Slováci tvoří menšinu v jiném státě. Hned se cítím jako Slovenka světovější. Doufám, že udržují co nejvíce starých tradic a třeba mluví i zastaralejším jazykem. Je to jako živé muzeum historie. Dokáže si představit, že jsou ze strany Slováků žijících na Slovensku diskriminovaní nebo podobně.

Slováci se v Rumunsku neocitli nahodile. K největším vlnám emigrací docházelo v 17. a 18. století a hlavním důvodem byly především lepší podmínky pro život a vidina zbohatnutí. Ostatně, to nám potvrdili i naši respondenti, kteří v Rumunsku žijí již po mnoho generací, a na Slovensko by se nevrátili. Většina je spokojená i se svou ekonomickou situací a jen několik jedinců si myslí, že by se po návratu mělo lépe. Slováci jsou v zemi spokojení s vnímáním své menšiny. Větší problémy spatřují v chování Slováků ze Slovenska vůči nim. Diskriminační chování mezi Slováky a slovenskými emigranty jsme i trochu očekávali. Přece jen Slováci jsou hrdí na svůj národ, a jen tak si něco nenechají líbit. Vyjádření několika respondentů na téma diskriminace nám tuto domněnku jen potvrdila.

Vnímání identity je pro Slováky jedním z klíčových témat, jak si stále udržet kousek Slovenska i v zahraničí. První věcí, která jim k tomu pomáhá, je především uchovávání určitých hodnot uvnitř sebe sama. Za druhou věc lze považovat aktivní organizaci Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku. Organizace je velkým pomocníkem k zachování slovenské kultury a identity.

Slováci v Rumunsku udržují své tradice a kulturu prostřednictvím festivalů, ale i ve svých životech. Jsou na svou kulturu a identitu hrdí a aktivně se zapojují i do jejich udržování v povědomí. Rumunské tradice nepřejímají z důvodu velkých rozdílů mezi oběma kulturami. Slovenská menšina se vyznačuje hlavně svým folklórem, avšak rumunské obyvatelstvo si potrpí nejvíce na divadlo. Je určitě velkým pozitivem, jak Slováci ke svým tradicím přistupují a chrání si je před vlivy rumunské kultury.

Zejména mladá generace Rumunů o slovenské menšině nemá žádné povědomí. Další dotazovaní se k nim staví neutrálně. Nijak do jejich života nezasahují a nedochází k žádnému diskriminačnímu chování od Rumunů. Zkrátka rumunské obyvatelstvo dokáže se Slováky vyjít bez větších problémů.

Pro mladší respondenty ze Slovenska je menšina v Rumunsku také novinkou, avšak vítanou. Ti starší o menšině něco málo vědí. Nicméně právě tito starší vnímají Slováky v Rumunsku spíše už jako Rumuny. Dochází i k nevhodnému chování, pokud se jednou za čas Slováci vrátí zpět do své země.

Přesné znění otázek pro Slováky žijící v Rumunsku:

Kolik vám je let?

Jak dlouho žijete v Rumunsku?

Narodil/a jste se v Rumunsku, nebo jste se přestěhoval/a ze Slovenska?

V případě, že narodil/a, kolikátá generace vaší rodiny žije v Rumunsku?

Pokud jste se přestěhoval/a, tak z jakého důvodu?

V jaké oblasti v Rumunsku žijete?

Kolikrát ročně jezdíte na Slovensko? A z jakého důvodu?

Přemýšlel/a jste o návratu na Slovensko? Z jakého důvodu?

Jaké aktivity v oblasti kultury děláte?

Jste aktivním členem/členkou nějaké organizace pro podporu slovenské kultury?

Navštěvujete folklorní festivaly nebo jiné kulturní akce?

Snažíte se o šíření povědomí kultury Slováků v Rumunsku? Jakým způsobem?

Co by se dalo zlepšit, a zvednout tak povědomí o menšině?

Myslíte si, že je slovenská minorita známá mezi Rumuny? A myslíte si, že je slovenská minorita známá mezi Slováky na Slovensku?

Vnímáte se jako Slovák/Slovenka? Myslíte si, že vás Slováci vnímají rovnocenně?

Jaké jsou rozdíly mezi vámi a Slováky na Slovensku? Jsou nějaké? Jsou rozdíly v kuchyni? Jaké?

Kde se podle vás žije lépe? V Rumunsku, nebo Slovensku? (Zohledněte prosím politickou situaci, dostupnost vzdělání, životní úroveň v obou státech)

Sledujete události/politiku na Slovensku?

Z jakého důvodu nechcete žít na Slovensku?

Cítíte se být diskriminovaní v Rumunsku? A naopak diskriminují Slováci vás?

Myslíte si, že vám Rumunsko nabízí dostatečné množství pracovních příležitostí?

Pracujete ve městě, nebo na venkově? V jakém oboru?

Jakými jazyky mluvíte?

Jaký jazyk používáte v běžném životě/doma?

V jakém jazyce bylo vaše základní vzdělání?

Jednalo se o základní školu slovenskou, nebo rumunskou?

Jakou školu chcete, aby vaše děti navštěvovali?

Používáte slovenštinu denně? Umíte číst, psát, mluvit slovensky?

Myslíte si, že aby se mohl člověk považovat za Slováka musí ovládat slovenský jazyk?

Jsou ve vaší minoritě dostupné slovenské knížky, televize, divadlo, časopisy a další věci spojené s médii?

Pozorujete rozdíly v tempu vývoje jazyka?

Existují rozdíly ve slavení svátků a dodržování tradic?

Jsou časté svatby mezi Slováky a Rumuny?

Na co jste ze své kultury hrdý/á?

Zde můžete napsat, cokoliv chcete, připomínky, názory atd.

AŠENBRYL, David. Lepší život v Rumunsku. Český rozhlas [online]. Český rozhlas, 6.11.2007 [cit. 2019-07-31]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/lepsi-zivot-v-rumunsku-6631629?fbclid=IwAR3wR5NpOSFj_iXItdfVf4xM-NfIQnw28eSJFR8qxfk75P2DAtYR0gwL8ZE

BOŠELOVÁ, Miriama. Slovak minority in Romania – ethnocultural contexts. Individual and Society, 2015, Internetový časopis. Vol. 18, No. 2. ISSN 1335-3608 dostupné také z: http://www.clovekaspolocnost.sk/en/rocnik-18-rok-2015/2/studie-a-clanky/slovenska-minorita-v-rumunsku-etnokulturne-kontexty/

Ethnocultural diversity resource center. Edrc [online]. 2002 [cit. 2019-03-07]. Dostupné z: http://www.edrc.ro/recensamant.jsp?language=0

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Lenka. Etnická identita a náboženství – Češi a Slováci v Rumunsku. Praha, 2013. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze

Institutul Naţional de Statistică: Populaţia stabilă după etnie şi religie – categorii de localităţi [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné z: http://www.recensamantromania.ro/rezultate-2/?fbclid=IwAR1LP9z6a7vtVzQlIJcDQz9yoWZd15L_oJ8xg5HzDhfzi3QrtSAlmvmIM7Y

JANÍKOVÁ, Simona. Zapomenutí Slováci. Hospodářské Noviny IHNED [online]. 2018 [cit. 2019-03-26]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66271240-zapomenuti-slovaci

KOKAISL, Petr. Po stopách Slováků ve východní Evropě: Polsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Chorvatsko a Černá Hora. Praha: Nostalgie, 2014. Pestrá Evropa. ISBN 978-80-905365-9-3

KOPECKÝ, Peter. Z mozaiky slovensko-rumunských vzťahov v 20. storočí. 2. upr. vyd. Bratislava: IRIS, 2013. ISBN 9788089256983

Rumunská kultura – náboženství, tradice a státní svátky v Rumunsku. CK KM Dovolená v Rumunsku [online]. Cestovní kancelář KM [cit. 2019-07-30]. Dostupné z: https://www.dovolenavrumunsku.cz/rumunska-kultura-nabozenstvi-tradice-a-statni-svatky-v-rumunsku/?fbclid=IwAR1fQ1JXL88Vt3A23JWQsY2CVM3iQ7zsRqs6nQNQAYU4uOmMavrMwx0KeeY

Rumunský jazyk. CORRECT Jazykové centrum [online]. Brno: Jazykové centrum Correct [cit. 2019-07-30]. Dostupné z: https://www.jc-correct.com/rumunsky-jazyk?fbclid=IwAR3-6UNVs2hcWKueT3KYopXRrjYgcUsTUXY2XnnUon4O0ZCEJzd_QXMxa14

Slováci v Rumunsku [online]. 2011 [cit. 2019-03-07]. Dostupné z: http://www.slovacivrumunsku.sk/01-lok-bihor.php

Databáze odborných časopisů

KURKINA, Ana-Teodora. 2015. “Borderland Identities of Bratislava: Balancing between Slovaks, Germans and Hungarians in the Second Half of the 19th Century.” Eurolimes 19: 37–55. https://search-ebscohost-com.infozdroje.czu.cz/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=113756559&lang=cs&site=ehost-live.

Orosová, O, Benka, J, Hricová, L & Kulanová, M 2018, ‘Gender, Rootedness, Normative Beliefs and Emigration Intentions of Slovak University Students’, International Migration, vol. 56, no. 4, pp. 172–196, viewed 20 May 2019, <https://search-ebscohost-com.infozdroje.czu.cz/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=130526475&lang=cs&site=ehost-live>.

POTOČNY, Miroslav. Mezinárodní právo veřejné: Vysokošk.učebnice.Praha, Orbis, t.ST 1.1973

The Encyclopedia of European Migration and Minorities : From the Seventeenth Century to the Present, edited by Klaus J. Bade, et al., Cambridge University Press, 2011. ProQuest Ebook Central, https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/ebookcentral/legacydocview/EBC/667573?accountid=26997.



Počet shlédnutí: 129