Základem pro výchovu silně věřících pravoslavných dětí je intenzivní vnitřní duchovní život rodičů. Na tomto životě se děti zúčastňují s ohledem na svůj věk a individuální charakter. „Duch víry a zbožnosti rodičů by měl být uctíván jako mocný prostředek zachování výchovy a posilování milostně naplněného života dětí“ napsal sv. Theophan Recluse.
Úkolem výchovy je předat člověku principy víry, otevřít mu srdce k víře a připravit děti věřících na život. Podle Kristova slova „království Boží je ve vás“ (Lukáš 17, 21). Víra není dána výchovou, nýbrž je chápána jako dar od Boha, ale výchova může usnadnit cestu k jejímu přijetí. Počáteční vzdělání v oblasti víry je bráno převážně jako úkol matky. Děti se v těchto prvotních fázích vzdělání učí znamení kříže a základní modlitby, později roste role otce ve výchově, která je spojena především se začátkem tvůrčí činnosti, kterou pozorujeme např. v zahradnictví, při sklizni, vědeckých činnostech nebo pěstování své vlastní osobnosti. Ve všech zmíněných činnostech je zřejmá podobnost s Bohem. Náboženství se snaží zdokonalovat každé dílo, pokud je v souladu s Bohem a láskou. Pravoslaví chápe práci jako poslušnost a tvořivost. Poslušnost je totiž nezbytná pro boj proti hříšnosti a tvořivost je brána jako dar, za který je třeba děkovat Pánu a zároveň v souvislosti s ním mít pocit zodpovědnosti za jeho vlastnictví. Pokud naše nadání rozvíjíme, zdokonaluje se. Pokud jej nevyužíváme, nadání ztrácíme. Děti se učí především užitečné práci pro ostatní lidi, tudíž se nestávají sobecké.
Počet shlédnutí: 24