Victoria Baygarinova, Marija Pečnikova, Anastasiia Epifanova

Manželství v islámu není obchod dojednaný mezi partnery, není však ani světskou smlouvou, v níž se proti sobě staví materiální hodnoty a povinnosti. Islám věnuje velkou pozornost objasnění norem a etických požadavků týkajících se manželství, jakož i práv manželů, což pomáhá zajistit toto spojení, trvání a vytvoření úspěšné rodiny, v nichž děti vyrůstají v klidu, příznivě pro psychickou pohodu. Alláh obdařil manžela a manželku právem a povinnostmi a povzbuzuje je ke všemu, co může zlepšit jejich vztah a udržet je ve spojení.

Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jak konkrétně probíhá uzavření manželství u muslimů. Předkládaná práce se zaměřuje na význam manželského svazku jako takového a na postavení žen v muslimské společnosti. Z médií často slýcháme, že muži v muslimských zemích své ženy nerespektují. Cílem práce je tedy zjistit, jak to doopravdy je, jestliže nalézáme v islámské legislativě absolutní úctu k ženám a muž se nesmí za žádných okolností dopustit násilí na ženě.

Získána potřebná data slouží k porovnání svatebních rozdílů muslimů žijících na dvou odlišných geografických územích.

• Jaké jsou rozdíly v chápání manželství a uzavírání sňatků ve dvou muslimských zemích – v Kazachstánu a Čečensku.

• 1) Jak probíhají námluvy a zásnuby v Čečensku a Kazachstánu?

• 2) Jaké svatební tradice a rituály se dodržují dodnes v Kazachstánu a Čečensku?

• 3) Jaké postavení má muslimská žena v manželství v těchto dvou zemích ?

Rodina je nepochybně institucí kulturní a náboženství jako kulturní prvek má velký vliv na uspořádání a funkci rodiny. Mezi dvě nejrozšířenější světová náboženství patří křesťanství a islám. Rozdíly mezi vnímání rodiny křesťanské a islámské pojednává Olga Nešporová v díle Rodina a rodičovství v křesťanství a islámu ¹⁾. Olga Nešporová se v odborné činnosti zaměřuje především na problematiku rodiny, rodičovství, hodnotových orientací a religiosity. Ve své práci poukazuje na rozdíly mezi manželstvím v islámu a křesťanství. Manželství v křesťanství je jednou ze sedmi svátostí, což samo poukazuje, že na to kladou velký důraz. Pro muslimy je svatou povinností a bezženství se neschvaluje. Oproti křesťanství islám schvaluje i polygamní svazky. Hlavní funkcí polygamního svazku je zaopatření vdov, které by jinak měly malou naději na uzavření nového sňatku. Podle obou tradic je rodina patriarchální.

Průběhem celého procesu kazašské svatby se zabývá Gulžan Dosšanova ²⁾ ve své diplomové práci, kde srovnávala tradiční a současný sňatek. V první části práce se zabývá rituály, které se měnily v průběhu času. To, co bylo běžné před sto lety se mnohdy opakuje, i když v částečně pozměněné formě a výrazněji pozměněné funkci. V druhé části se zabývá současnou kazašskou svatbou na základě vlastních vzpomínek a zúčastněného pozorování doprovázené nestandardizovanými rozhovory. Výsledkem celého pozorování bylo zjištění, že svatební cyklus tradiční, na rozdíl od současné kazašské svatby, je mnohem delší.

Mezi nejvíce diskutovaná témata v dnešní společnosti patří postavení žen, jejich zahalování a polygamie. Otázkou je, jak se původní texty promítají do současného života muslimů nebo jaké jsou různé interpretace veršů týkajících se ženy a jejích vztahů v rámci rodiny a společnosti se zabývá Nikola Medová v díle Interpretace islámu: Příklady výkladů diskutovaných témat o postavení ženy v islámu a jejich implikace ve vybraných zemích v současnosti ³⁾. V médiích bývají texty koránu často vytrhávány z kontextu a vykládány tak, jak se různým politikům, vůdcům či jiným náboženským skupinám hodí. Překlad koránu vyžaduje důkladný výběr slov. Autorka došla k tomu, že role ženy má několik výkladů, které se od sebe svým pojetím značně liší, stejně tak počet povolených manželek. Většina náboženských představitelů a legislativ států se shodnou na jedné manželce. Ze studie vyplývá, že silně záleží na interpretaci textů a záměru interpreta. Každé téma si najde své obhájce a odpůrce. Korán lze tedy aplikovat na stoupence matriarchální společnosti, stejně tak může být vnímán jako nástroj pro potlačování práv žen.

Další dílo, které nabízí ucelený pohled na islámské rodinné právo, kdy středem pozornosti je právo manželské, nese název Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské od autorky Lenky Bezouškové ⁴⁾. Autorka se věnuje obsáhleji pouze dvěma zásadním momentům rodinného práva, a to uzavírání a rušení manželství, nepostihuje tudíž uvedenou problematiku ani zdaleka v celé její šíři.

Postavením žen v manželství v Kazachstánu, se zabýva autorka Zhakipova A. ve svém etnografickém výzkumu Rodina a manželství mezi Kazachy. ⁵⁾) Autorka zde zmiňuje, cituji: „Je známo, že až do začátku dvacátého století rodinné vztahy mezi Kazachy si zachovaly mnoho tradičních patriarchálních rysů. To se projevilo v dělbě práce mezi pohlavím, v majetkových právech členů rodiny a v jejich osobních vztazích.“ Což znamená, že muži hráli hlavní roli vydělávajících a pracovali v podnicích, ženy - vedlejší role, staraly se o domácnosti, dům, děti. Během velké vlastenecké války musely kazašské manželky hrát roly otce a matky, protože muži byli posláni do války. Poté byla role žen téměř vyrovnaná, měly právo vypočítat rodinný rozpočet a spravovat peníze, ale dodnes existují tradice a zvyky, které dívky dodržují ve vztahu ke svým manželům a jeho rodičům. V posledních desetiletích měla tradiční rodinná etiketa u některých jejích projevů tendenci se postupně zjednodušovat. Více se můžeme o postavení žen od této autorky dočíst v naší praktické části.

Postavením žen v manželství v Čečensku se zabývalo více autorů ve specializovaném časopise Severní Kavkazský právní bulletin, č. 4, 2015 ⁶⁾, v článku o Právních vztazích v čečenské společnosti. Nedotknutelnost čečenské ženy zaručují především její příbuzní. Pokud dívka nemá žádné příbuzné, je v právu počítat s pomocí vzdálených příbuzných. Adatský čečenský zákon chránil čest a důstojnost vdané ženy nebo budoucí nevěsty. Žena, která se poprvé provdala, i když manželství není registrováno na registračním úřadě nebo pokud vyjádřila přání ponechat si své rodné příjmení, stále získává status vdané se všemi zákonnými povinnostmi a právy. Tento získaný status se nazývá (tsIar tIeh). Čečenská žena má právo na všechny druhy vzdělávání. V manžletství má také právo na pracovní, intelektuální, charitativní činnosti se souhlasem jejího manžela. Při provádění typů profesionální činnosti (vertikální mobilita) je stále v péči muže a polovina její rodiny. Zároveň při různých výdělečných činnostech ji živí muž a ona naslouchá svému manželi.

Typ výzkumu

Tato práce vychází z kvalitativních metod, které jsou pro tento výzkum nejvhodnější, jelikož jsou potřeba informace do hloubky. Pro sběr dat byla využita technika polostrukturovaného rozhovoru. Informace jsou získávány z internetových zdrojů a z výpovědí respondentů z jednotlivých geografických oblastí.

V polostrukturovaném rozhovoru se jedná o rozhovor s předem připravenými soubory témat a dalších doplňujících otázek, které tazatel může v průběhu rozhovoru měnit - některé přidat, nebo úplně vynechat - dle situace. Mezi nevýhody kvalitativních rozhovorů patří to, že vznikají potíže se zobecňováním výsledků, respondent si může vymýšlet a tazatel nemá vždy možnost si ověřit, zda je to, co se dozvěděl, pravda nebo ne. Analýza i sběr dat jsou časově náročné, co se tyče hledání respondentů, kteří budou ochotni na otázky odpovídat, tak uskutečňování rozhovorů. Výsledky jsou snadno ovlivnitelné výzkumníkem a jeho osobními preferencemi. Mezi výhody patří to, že dotazování je omezeno pouze na práci výzkumníka. Dobré porozumění zkušeností a hloubkový popis případů umožňuje navrhovat teorie a studovat procesy a taktéž hledat lokální příčinné souvislosti.

Výběr a charakteristika respondentů

Vzhledem k výzkumné otázce bylo původním cílem najít alespoň dva respondenty z každé země (Čečensko a Kazachstán). Nebylo pro nás složité najít respondenty, jelikož někteří z nich jsou naši přátelé žijící v České republice. S nimi probíhal rozhovor osobně. Na doporučení našich přátel jsme kontaktovali přes sociální sítě jejich příbuzné a známe žijící v námi zkoumaných geografických oblastech. Od našich respondentů se k nám dostalo mnoho nových informací, které se nedaly jen tak najít z internetových zdrojů, a proto pro nás byly těmi nejpřínosnějšími.

Naším prvním respondentem byl Said Sajdajev původem z Čečenska, je to 22letý student 1.ročníku ČVUT žijící v České republice téměř od narození. V Čečensku bývá každým rokem, kde navštěvuje své příbuzné. O dané téma uzavírání sňatků se také zajímal, proto nám velice rád pomohl s naši prací. Rozhovor probíhal osobně a pár informací o manželství doplnila i jeho maminka.

Dalším respondentem z Čečenska je 30letá paní Fatima Magomedova, se kterou rozhovor probíhal prostřednictvím WhatsApp. Fatima nedávno navštívila svatbu svých známých a poskytla tím poznatky z moderní čečenské svatby.

Ahmed Mistaev, který je původem z Čečenska, ale žije v Moskvě, je 50letý muž, který už je sice rozvedený, ale byl velice ochotný se podělit prostřednictvím Skype o dřívějším uzavírání sňatku a o pohledu muslimů na rozvod.

Respondentkou z Kazachstánu byla Polina Oparina, studentka prvního ročníku Univerzity Jana Amose Komenského, která nám odpověděla na naše dotazy ohledně svateb, tradic a rituálů, které existují v její zemi.

Mladý muž Arslan Brimzhanov z Kazachstánu, který studuje na VŠE, popsal celý průběh příprav na vstup do rodinného života z pohledu muže.

Třetí respondentkou byla Amina Ospanová, kamarádka Poliny, která žije v Kazachstánu. Popisovala celý průběh své svatby krok po kroku, včetně rituálů a samotných zásnub. Zmínila se i o tom, jakou nyní zastává roli v manželství a co všechno by měla manželka dodržovat.

Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu. Počet muslimů je asi 1,8 až 2 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa.

Historie

V předislámské Arábii existovala celá řada různých manželských praktik. Nejběžnějším a nejuznávanějším typem manželství v této době bylo: manželství dohodou, manželství zajmutím, manželství mahr, manželství děděním a „Mot'a“ nebo dočasné manželství.

Podle islámských zdrojů měly některé ženy malou kontrolu nad svými sňatky. Zřídka byly vázány smlouvou o sňatku nebo péči o děti a jejich souhlas byl zřídka vyžadován. Ženy se málokdy mohly rozvést se svými manžely a jejich pohled nebyl považován za manželství ani za rozvod.

Rodina

Početná a soudržná rodina patří k vysoce ceněným životním hodnotám islámské kultury. Rodinná pouta dávají lidem pevné životní jistoty a proto je základním prvkem obce muslimů (umma). Otázkám spojeným s rodinou, manželstvím, rozvodem, dědickými právy atd. je věnováno mnoho prostoru v normativních zdrojích islámu, tedy v koránu, v hadíthech (sebraných tradicích o činech, osudech a výrocích proroka Muhammada) a v právní vědě (fikh), tedy v interpretaci a aplikaci norem koránu a hadíthů v jednotlivých životních situacích. Muslimská rodina je výrazně patriarchální. Dle výkladu koránu je muž nadřazen ženě a hlavou rodiny. Jeho povinností je ženu zaopatřovat v plném rozsahu.

„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedním z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže jsou však poslušné, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (Korán 4:34)

Z médií slýcháme, že jsou muslimské ženy v útisku. Lidé často špatně rozlišují mezi kulturou a náboženstvím, což jsou dvě zcela odlišné věci. Ve skutečnosti islám odsuzuje útisk v jakékoliv podobě, ať již žen nebo všeobecně. V manželství jde o slušné lidské spolužití potvrzené a sledované Bohem. Jde o znak jeho požehnání a velikého milosrdenství, jak jasně on sám říká v koránu.

„A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (Korán 30:21)

Manželství

Prvním krokem k uspořádání rodiny je vstup do manželství. Islám v některých zemích povoluje i polygamní svazky, kdy muž může mít až čtyři zákonné manželky. Každý muslim si může dovolit čtyři manželky, pokud jim dokáže zajistit bydlení, stravu a šacení. „Berte si ze žen,které se vám líbí, dvě, tři anebo čtyři. Jestli se obáváte, že byste s nimi nezacházeli spravedlivě, vezměte si jen jednu.“ (súra 4:3)

Hlavním důvodem byl nedostatek mužů po válkách, proto raději než by žena zůstala sama a bez prostředků, vzala si muže již ženatého, který měl vznikem sňatku povinnost se o ni starat a zacházet s ní s láskou a úctou. Tato tradice se odráží od osobní zkušenosti proroka Muhammada z dětství. Přijetí nové manželky nese dvě podmínky: souhlas stávajících a dostatečné materiální zajištění. Proto, aby nikah (manželství) bylo platné a uskutečněné je povinné splnit určité podmínky. Jako je souhlas muže a ženy, přítomnost dvou svědků a musí uznávat stejnou víru. Dále žena si nemůže vzít nemuslima a muž se nesmí oženit s nevěřící.

Manželství se uzavírá smlouvou, zpravidla písemnou, mezi ženichem a zákonným zástupcem nevěsty, zpravidla jejím otcem nebo jiným mužským příbuzným. Nejpodstatnější částí smlouvy je stanovení výše daru (mahr), který ženich vyplatí otci nebo přímo nevěstě a ten pak v případě rozvodu manželství náleží ženě. Mahr ovšem býval často stanoven pouze formálně, jeho výše byla otázkou rodinné prestiže a tak k zaplacení astronomicky vysoko stanoveného mahru v případě rozvodu stejně nedošlo.

Muslimská svatba probíhá několik dní. První den se koná obřad v domě nevěsty, druhý den svatba a třetí den mejlis v domě manžela, který dává najevo, že žena je připravena stát se paní domu.

Rozvod

V muslimských zemích je velmi nízká rozvodovost, i přesto, že mají oba z manželů možnost zažádat o rozvod. Proto jedním z hlavních důvodů je pečlivý výběr životního partnera. Ve většině muslimských zemích rozvod však vyvolává určité následky v závislosti na tom, který z manželů ho svou vinou zapříčinil. Pokud je vina na straně muže, žena má po rozvodu stejná práva jako za manželství (nejvíce vyživovací povinnost). Je-li vina na straně ženy, musí muži zaplatit určité odškodné a vrátit věno. Pokud má každý z partnerů svou vinu na rozchodu, tak si vzájemně nic neplatí, jen žena je povinna vrátit část věna. V Čečensku a Kazachstánu to ale v dnešní době neplatí. V Kazachstánu je podle statistik větší rozvodovost než kde jinde. Aktivní dynamika je pozorována ve venkovských oblastech, které přitahují stále větší podíl rozvodů a od roku 1999 se téměř zdvojnásobila. To je také způsobeno obtížnou ekonomickou situací ve venkovských oblastech. Vláda přijímá opatření k rozvoji potenciálu vesnic prostřednictvím rozsáhlých programů, jako jsou Nurly Zher, Auyl - El besigi a Enbek, ale od roku 2019 si více než 40\-% mladých lidí nemůže najít práci na venkově a jsou nuceni se stěhovat do měst. Tento a další souběžné faktory mají dopad jak na pokles sňatku, tak na nárůst rozvodovosti. Největší podíl rozvodů je typický pro velká města a severní regiony země. Po 20.letech zůstává Pavlodarská oblast beze změny v top třech regionech, pokud jde o míru rozvodovosti a v roce 2019 „se stala lídrem“, pokud jde o podíl rozvodů z počtu registrovaných manželství. Nejběžnější délkou manželství mezi rozvody nebo nejzranitelnějším obdobím pro manželské páry, je období od 5 do 9 let manželství, které od roku 1999 trvale tvoří vysoký podíl rozvodů (až 30\-%).

https://ekonomist.kz/iskakova/semyi-rk-v-1999-2019/

• 1. Graf znázorňuje obecnou míru rozvodovosti v přepočtu na 1 000 obyvatel v republice Kazachstán v roce 1999, 2009, 2019.
• 2. Graf znázorňuje registrovaný počet rozvodů, světlá barva znamená na vesnici, černá ve městech, v republice Kazachstán v roce 1999, 2009, 2019

Tato práce je rozdělena do dvou kapitol na kazašské a čečenské svatební tradice. I přesto, že jsou tyto země obě muslimské, jsou mezi nimi velké rozdíly.

Seznamování a zásnuby

V dnešní době v Čečensku i Kazachstánu se rodiny budoucích snoubenců většinou znají pokud bydlí na vesnici. Otec chlapce naznačí otci dívky jeho vážný úmysl se s dívkou oženit. Otec se pak zeptá dcery. Zde je důležitý její souhlas – pokud je tedy zletilá. Je-li mladší 18 let, souhlasu není třeba. Obě rodiny si však dávají velký pozor, koho pro své dcery vybírají. Dívka musí vyjádřit alespoň určité zalíbení. «Pokud se rodiny neznají, což se ve většině případech děje ve velkých městech, chlapec a dívka se znají například ze školy nebo ze zaměstnání, dává první náznak otec ženicha a to tak, že přijdou osobně s dalšími příbuznými mužského rodu na návštěvu k rodině dívky. Promluví si s hlavou rodiny budoucí nevěsty, vyjádří čestné úmysly svého syna a sdělí o něm základní informace, které rodinu mohou zajímat (co studuje, kolik je mu let, nebyl nebo byl již ženatý, odkud se znají…)». - odpověď všech respondentů.

Zásnuby mají spíše morální význam a nemají formu smlouvy. Je důležité říci, že jsou podmínkou uzavření sňatku. Především z důvodu, že bez zasnoubení se rodiny nemají možnost blíže poznat. Požádat o ruku smí jen muž ženu, ne naopak. Vztah mezi snoubenci je čistě platonický a status snoubence neumožňuje intimní styk. Snoubenec nemá ani jiné výhody lišící se od ostatních mužů – pouze s dívkou mluvit.

Kazašské tradice a rituály

• Etapy svatebního cyklu v minulosti

Svatební cyklus Kazachů se rozděloval na následující etapy. První etapa bylo domlouvání svatby, něco jako zásnuby. Když použiji terminologii A. V. Gennepa ⁷⁾, je to období „pomezí mezi dospíváním a manželstvím; ale přechod od dospívání k zásnubám zahrnuje zvláštní řadu odlučovacích rituálů, rituálů druhotného pomezí a rituálů sloučení s pomezím“. Pak následuje druhá etapa, která mohla trvat od několika dnů až po několik let, a kterou můžeme nazvat „přechod od zásnub k manželství“, kde se také setkáme s řadou „rituálů odlučujících od pomezí a rituálů sloučení s manželstvím“, při kterých ženich „tajně“ navštěvoval nevěstu. Celý tento komplex rituálů můžeme podle A. v. Gennepa nazvat „prahovými (pomezními) přechodovými rituály”. Tato etapa končila slavnostním loučením nevěsty s rodným domovem. Svatební obřady se konaly nejprve v bydlišti nevěsty a trvaly několik dnů. Následuje přejezd do domova ženicha. V obci ženicha pak obvykle mladí manželé zůstávali a bydleli buď odděleně nebo s rodiči ženicha. Svatební hostina trvala několik dnů. Odjezd nevěsty z rodiště a následný příjezd do rodiny ženicha také doprovází řada rituálů. Tento komplex můžeme pojmenovat rituály sloučení a přijetí. I tyto rituály jsou doprovázeny soutěžemi, speciálním zpěvem a obřady.

• KUDALYK

Zásnuby jsou důležitým obřadem počáteční fáze kazašských svatebních rituálů. Құda tusu je považována za jednu z povinných tradic konaných před nadcházející svatbou. Dříve se k rodině nevěsty posílalo od 3 do 30 svatů ze strany ženicha. Mezi nimi byl jeden hlavní svat, který vedl všechna jednání. Ten se nazývá bas quda. Pokud námluvy proběhnou úspěšně, bude si ho nevěsta po celý život vážit a bude se k němu chovat s úctou. Návštěva byla doprovázena domluvami o výši kalymu - výkupného za nevěstu (o tom budu pojednávat v této práci později), o termínech jeho výplaty, o věnu, o nákladech na svatbu i o termínu svatby jako takové. Domluva byla potvrzena zabitím bílého berana a přečtením modlitby bata ajaq nad ním, pojídáním rituálních jídel – tostyq a qujryq baur. Tostyq je jídlo připravované z beraní hrudi, qujryq baur je pokrm z jater a ovčího tuku. Pro hlavního svata se rituální jídla podávají na speciálním nádobí, které se používá jen pro tuto příležitost - bas tabaq. Pojídáním těchto rituálních jídel obě strany potvrzovaly platnost a závaznost dohody, která na obě smluvní strany kladla závazky a povinnosti. V případě sporů sloužil tento rituál jako důkaz. Porušení dohody bylo trestné a neslo s sebou placení pokut a vrácení všech obdržených darů. V dnešní době na Kұda tusu se rodiče ze strany nevěsty a ženicha oficiálně seznamují a také rozhodují o nejdůležitějších otázkách svatby: místo svatby, datum, počet hostů atd. Na Құda tusu se rodiče ženicha setkávají v domě nevěsty. Rodiče nevěsty se pečlivě připravují na příchod hostů, pokrývají velký stůl (kaz. dastrahan) hostinou a zdobí dům. Vedoucí delegace ze strany ženicha se nazývá Bas kuda a ostatní jsou Zhanama kuda. Pro hosty jsou připravena speciální jídla Kuyryk-bauyr (kurdyuk a beraní játra), která symbolizovala uzavření dohody mezi stranami. V minulosti darovali otci ženicha stádo koní, velbloudů, různé oděvy a jiné. V 21. století se rodiny předem dohadují na počtu darů a jejich hodnotě. Ve většině případů se jedná o zlato, stříbro, kožichy, obleky a tomu podobné. Korzhyn je také důležitým atributem zásnub. Tradičně chodí rodina ženicha s korzhynem plným dárků pro příbuzné nevěsty. „Korzhyn“ v překladu z kazašského jazyka je taška nebo koš s dárky, který obsahuje 41 metrů nádherné tkaniny, 7 druhů dobrot, kromě toho obsahuje drahé druhy alkoholu. «Má rodina dostala korzyn s hedvábím, sladkými bonbony, ovoce a víno». - zmínila Amina Ospanová.

• ARKAN KERU A SHASHU

Než vstoupí rodina ženicha do domu nevěsty vytáhnou děti nebo starší švagrové nevěsty laso nebo barevnou stuhu. Tato tradice se nazývá „Arkan Keru“. Aby je mohly pustit, musí projít skrz laso, děti žádají malé výkupné ve formě peněz, sladkostí nebo dárků. Význam takového obřadu je, že v budoucnu nebude mít nevěsta v rodinném životě žádné překážky. Poté, co hosté projdou lasem, pozdraví je nevěsta s hudbou a shashu. Shashu je jeden ze starých a zábavných obřadů. Během dohazování, betasharu nebo svateb jsou na hosty házeny sladkosti a děti je radostně sbírají. Kazašští lidé dlouho věřili, že sladkosti, které byly získány během „shashu“, přinesou rodině hodně štěstí a hojnosti.

• SIRGA SALU

Sirga salu je tradice, která si zachovala svůj význam od dob jejich předků. Také se však mírně změnilo jako jiné zvyky. Zaprvé je třeba připomenout, že předkové si sami vybrali manželky pro své syny. Poté, co rodiče budoucího ženicha našli vhodnou kandididátku, poslali svého zástupce z řad blízkých příbuzných do domu jejích rodičů. V dávných dobách namísto náušnic nosily dívky na čepici „uki“ (soví peří). Takto muži poznali, která z dívek v aule je stále svobodná. Dřívě po tradici „sirga salu“ mohl uběhnout více než jeden rok do samotné svatby, dnes se tento obyčej obvykle provádí přímo před svatbou. Samozřejmě existuje mnoho případů, kdy se svatba hraje mnohem později, ale po „sirga salu“ je nevěsta obvykle odvezena do domu ženicha a je považována za vdanou dívku. V určený den se tedy v dívčině domě podává dastarkhan. Dohazovači jsou vítáni písněmi, ctí a mají předem připraveny „Ayryk bauyr“ (mastný tuk). Příbuzní ženicha v čele s hlavním dohazovačem přijdou požádat rodiče nevěsty o ruku. Na tom všem se ženich nepodílí a budoucí nevěsta sedí ve svém pokoji a neukazuje se hostům. Poté, co rodiče dali souhlas ke šťastnému svazku, jde dívka ven za hosty v doprovodu svých dvou snach. Matka nebo snachy ženicha z jeho strany navléknou na uši nevěsty náušnice. Je důležité si uvědomit, že pro tento obřad jsou vybrány zlaté náušnice, protože Kazaši si velmi vážili svých dcer a srovnávali je se zlatem.

• KALYM A VĚNO

Domlouvání na výši kalymu - výkupného za nevěstu bylo nedílnou součástí všech svateb v Kazachstánu. Genezí kalymu se podrobně zabývalo mnoho vědců. Ve své knize „Semja i brak u tadžikov“ se N.A. Kisljakov ⁸⁾ zabývá institucí kalymu a také věnem. Podle N.A. Kisljakova byl kalym skutečně platbou za nevěstu, ale postupně se tato instituce vytratila a zůstala pouze reliktem se změnou patriarchálních rozšířených rodin v individuální menší rodinu. Při podmínkách patriarchální rodiny participoval na platbě a získávání kalymu mnohdy skoro všichni její členové, ale postupně se okruh lidí zmenšoval na otce nevěsty nebo ženicha. Kalym byl větší a bohatší, pokud existovala velká silná patriarchální rodina. Postupné rozkládání těchto rozšířených rodin vedlo i k snížení výše kalymu. A s touto změnou souvisí vznik věna nevěsty, jehož výše se postupně vyrovnávala výši kalymu. A.V. Gennep se domnívá, že odchod člena ze společenství vždy požaduje kompenzaci a v tomto smyslu vidí kalym i věno. Dříve, po oficiální části zásnub, podle kazašského zvyku, ženichova strana musela zaplatit „kalyn mal“, který se platil hlavně domácím skotem. V dnešní době se spíše vyplácí penězi. Dříve velikost bohatství závisela na stavu příbuzných ženicha. Pokud byl mezi chudými, tak byl kalym omezen na 5 až 6 kusů skotu, pokud mezi bohatými tak se výkup pohyboval od 200 do 500 koní. Kromě toho se počítal i dobytek pro svatební hostinu. «Slyšel jsem, že v dnešní době svatby konají ti, co na ni mají peníze, proto se částka kalymu většinou pohybuje mezi 100-200 tis.Kč.» - podělil se s námi respondent Arslan Brimzhanov.

Zatímco v Kazachstánu byl otec nevěsty povinen dát dceři věno. Výše věna nebyla určena ani obyčejem, ani nebyla stanovena žádnými dohodami mezi oběma stranami. Závisela zcela na vůli otce. Obvykle lidé chudí nebo ze středních vrstev dávali dceři věno menší ve srovnání s výší kalymu, jenom bohaté rodiny dávaly svým dcerám věna velká, někdy ve stejné hodnotě jako kalym. Jak již bylo zmíněno, věno –žasau sestávalo převážně z věcí – oblečení, prádla, koberců, nádobí. V Čečensku věno dává nevěsta rodině ženicha.

• KYNAMENDE

„Kynamende, uryn kelu“ - návštěva ženicha. Po dohazování a zaplacení kalymu jde ženich poprvé navštívit svou nevěstu. Tato slavnostní návštěva se nazývá „kynamende“ nebo „uryn kelu“. Ve východním Kazachstánu se slaví „kynamenda“ což znamená, že čest dívky není pošpiněná. Další den je zábava s písněmi a tanci. „Kynamende“ se nazývá na různých místech různými způsoby - „uryn kelu“ nebo „kalyndyk oinau“. Před „kynamende“ nemá ženich právo navštívit dům nebo aul dívky, se kterou je zasnoubený. Jinak bratři dívky potrestají ženicha za porušení této tradice. Tradice a zvyky vždy vyžadují dodržování slušnosti a zavedeného pořádku. «Ne všichni Kazaši to dodržují». - sdělila respondentka Polina Oparina.

• KYZ UZATU

Pro dívku si přijdou příbuzní snoubence v počtu 5-7 osob (liché číslo), nebo dokonce více. Mezi nimi jsou „bas kuda“ (hlavní dohazovač), „kudalar“ (dohazovač) a ženichův přítel (zde jako poradce). V severní a střední oblasti Kazachstánu jdou pro dívku pouze muži. Muži obvykle dorazí večer. Od okamžiku jejich příjezdu začínají hry, písně, tance a dle tradice „kade“ (dárky). V tento den jsou oficiálně pozvaní rodiče muže. Na konci tohoto dne přichází důležitý okamžik. Ženich si musí vyzvednout nevěstu způsobem, že ji zvedne do náručí nebo jednoduše chytit za ruku. Tradičně se před nevěstou rozkládá dlouhý koberec z bílé látky. Nevěsta by měla jít touto bílou cestou se skloněnou hlavou dolů. S nevěstou se loučí rodina a hosté v podobě dojemné kazašské písně. Toto představení se dříve nazývalo „synsu“. Nevěsta se nemůže ohlédnout. V takové dojemné chvíli všichni začnou plakat a loučit se se svou dcerou, sestrou, přítelkyni.

• BETASHAR

Betashar je tradiční kazašský rituál, který se provádí před začátkem svatby. V moderním Kazachstánu se tradice provádí ze strany ženicha, protože sem přicházejí i ti nejvzdálenější příbuzní. Obvykle je nevěsta usazena za bílou širmu s bílým šátkem, aby nebyla vidět její tvář. Poté, co se shromáždí všichni pozvaní hosté, je slavnostně vyvedena na betasharský obřad v krásných šatech. Celý proces betasharu se odehrává s dombou (národní kazašský nástroj) a speciálně psanou písní. Kyushi (zpěvák, toastmaster, hráč rýmu) ve verši zmiňuje jména všech příbuzných manžela a mladá nevěsta musí při každé zmínce učinit čestný poklon (salutary bow). Ve chvíli, kdy ženichovi příbuzní uslyší svoje jméno musí se jít podívat za širmu, ale musí za to zároveň zaplatit. Peníze dávají do koše, který se nachází před nevěstou. Nejčastěji se jedná pouze o symbolickou částku.

• ZHOLDYK

Zholdyk (rituál). V svatební noc připravuje manželka staršího bratra (zhenge) postel pro novomanželé. Vtipně poskytuje radu pro první svatební noc a přeje mladým štěstí. Taková mise je svěřena příkladné, respektované a dobře vychované švagrové s mnoha dětmi. Je velmi důležité, aby novomanželé měli nezapomenutelnou noc. Po ukončení svých povinností se švagrová těší na mladé novomanželé, kteří se probudí a požádají ji o dar.« Tato tradice také v hodně regionech zaniká». - sdělila respondentka Polina Oparina.

• ESIK-ASHAR

Švagr spolu se svou mladou ženou a blízkými přáteli jdou v určené době navštívit rodiče své ženy - zetě a tchyně. První návštěva zetě v domě rodičů jeho ženy se nazývá „esik ashar“ (esik - dveře, ashar - otevřít). Švagr přináší dary stanovené podle zvyků. Dodržuje veškerou slušnost a prochází testem: vytrvá posměšky od svých tchánů a sám mlčí. Pro obyvatele aul, kteří milují uvolnění, smích a zábavu, je příchod zetě skvěla zábava.

Čečenské tradice a rituály

• VĚNO

Zatímco rodina ženicha počítá potenciální hosty a hledá restauraci na oslavu, nevěsta odstartuje nejdůležitější předsvatební tradici - sbírání kufrů. Výraz „sbalte si tašky“ v Čečensku se používá přesně k popisu procesu nákupu a balení věna. Věno se skládá z oděvů, šperků a dárků pro příbuzné budoucího manžela. Dříve v době nedostatku módy a nedostatku financí bylo věno shromažďováno od samého narození dcery. Zlaté šperky, kusy textilií, svrchní oděvy - to vše bylo zakoupeno nebo přijato jako dary od nejbližších.

• KALYM

Existuje mylná představa, že ženich doslova „vykupuje“ nevěstu od svých rodičů. Ve skutečnosti je to psychologický krok, jehož podstatou je ukázat svou hodnotu a štědrost. Výkupným Čečenci prokazují svou vděčnost rodičům nevěsty za jejich dceru a vyzdvihují podstatu člověka nad hmotnými hodnotami. Mullah udává cenu kalymu, ale příbuzní mladých dávají vždy více peněz. Tím prokazují jejich dobré úmysly, pozitivní přístup k nevěstě a její rodině. Kalym je obvykle dáván nevěstě jako první kapitál pro začátek manželského života.«Kalym má vždy různou částku záleží na tom, jak je bohatá rodina». - řekl respondent Said Sajdajev.

• CHOKHI

Večer před svatbou je provedeno rituální koupání. Vana byla napuštěna aromatickými bylinkami a do vody byly přidány infuze léčivých bylin. Na dívčí čistou a svěží pokožku byly aplikovány symbolické kresby - pruhy na zádech a pažích. Poté byl proveden ceremoniál Chokhi. Tety nebo sestry manžela připevnily jehlu k lemu svatebních šatu proti zlým silám. Fazole, klas kukuřice, meruňkové nebo broskvové pecky se tajně schovávaly do darů novomanželů. Tato akce byla přáním, aby se dívka stala mnohočetnou matkou.

• MULLAHŮV PŘÍCHOD

Svatební obřad podle Koránu provádí mulláh, představitel muslimského duchovenstva. Nejprve v domě novomanželů, poté u ženicha. Všichni museli opustit obydlí, kromě samotné nevěsty, muže, který je určen příbuznými pro tento obřad a dvou již ženatých žen. Rituál byl proveden od zlých duchů a v místnosti zůstali pouze výše uvedení účastníci rituálu. Muž se ženou musel projít třikrát kolem krbu a pak roztrhnout železný řetěz nebo lano. Tento obřad symbolizoval oddělení dcery od její rodiny. Mulla provedl stejný postup v novomanželském pokoji, kde byli přítomni dva muži. Nezáleželo na tom, kdo svědčil před ženichem - mladí kluci nebo ženatí muži. Úkolem mullahu je mít čas na dokončení obřadu manželského svazu mezi ženichem a jeho svědkem, dokud svatební průvod s nevěstou nedorazí do domu mladého muže. Po provedení tohoto obřadu se v obou rodinách věřilo, že mladí už byli ženatí.

• SVATEBNÍ VLAK

Ve dvoře ženicha se připravuje svatební průvod, jehož účelem je přivést novomanželku do jejího budoucího domova. Svatební vlak je tvořen z velkého počtu aut. První a nejatraktivnější auto je pro nevěstu. Na cestu se připravují nejmoudřejší staří muži, sestra ženicha, muslimský kněz (mullah). Svatební vlak musí rychle dojet k domu nevěsty a každý řidič se snaží předjet svého souseda na silnici. Takové „závody“ jsou pozastaveny prvním autem pro nevěstu a zpomalují se, aby se zabránilo nehodám. Hosté nevěsty a rodina se těší na svatební průvod ženicha. A když „vlak“ již dorazí, hosté se začnou navzájem poznávat. Všude je zábava a smích. Rodiče nevěsty nabízejí hostům různý pochoutky. Pak začíná symbolické „dohazování“ a čečenské tance - zaokhalol. Po čase, svatební vlak vezme nevěstu na místo nadcházející svatby. Tam nevěstě ukážou roh, kde bude muset stát až do konce svatební oslavy se sklopenou hlavou vyjadřující pokoru a skromnost.«Jelikož poslední dobou svatebčané hazardují se svými životy, většina teď jezdí v řadě za sebou a nepředjíždí se». - odpověď všech respondentů z Čečenska.

• ŽENICH CHYBÍ NA SVATBĚ

Mladí lidé by podle staré vainakské tradice měli přesvědčivě ukázat svým příbuzným, že se stydí za svůj nadcházející rodinný život. Vše, co může shromážděným hostům, alespoň nějak naznačit jejich nadcházející intimitu, je ostuda. Jedná se o takzvaný zvyk vyhýbání se projevování citu lidem na veřejnosti. Proto na čečenské svatbě stojí nevěsta v dlouhých šatech skromně v rohu a pokorně čeká na mott bastar. A ženich se mezitím baví (nebo jen tak sedí) s přáteli/příbuznými v oddělené místnosti a jeho přítel vede nevěstu. Při tradiční čečenské svatbě chybí ze strany nevěsty příbuzní. „Tady je to trochu jinak - podle čečenských tradic se věří, že pro příbuzné dívky není svatba vůbec oslava, ale jakousi smutnou věcí. Koneckonců, rodiče oddávají své dítě, s největší pravděpodobností do jiného klanu, do jiné vesnice, cizím lidem..“ - vyprávěl respondent Ahmed Mistaev.

• SMUTNÁ NEVĚSTA

Tradice přikazuje čečenské nevěstě, aby se chovala velmi skromně a velmi tiše, aby nemluvila s nikým a příliš nezvedala oči. Nevěsta by neměla tančit a bavit se. Na čečenské svatbě by měla podle zvyku vypadat smutně a pustit i slzu. «Když jsem byla na svatbě svých sousedů, nevěsta plakala doopravdy, ale nikdo nevěděl jestli to tak hraje nebo jestli byla do svatby nucena. Mnoho tradic je porušováno včetně této. A někteří lidé v Čečensku přestávají dodržovat staré zvyky. Kdy i vedení Čečenské republiky bývá velmi nespokojené. Například hlava Čečenska, Ramzan Kadyrov se velmi rozzlobil, když otec doprovázel svou dceru na svatbu v republice.». - vyprávěla respondentka Fatima Magomedova.

• MOTT BASTAR

S nástupem večera je nevěsta zapojena do starodávného obřadu „rozvázávaní jazyka“. Tchán a další muži jsou též přítomni. Nevěsta přinese nejstaršímu muži misku s vodou: Na jeho otázku, zda je možné pít, mladá odpoví: „Pijte.“ Ale předtím se mladí kluci smáli, pobavili nevěstu a snažili se přimět ji, aby promluvila. Dívka musí vydržet, aby neřekla ani slovo. Ženich poté, co uslyší „pijte“,se také pokusí přimět svou ženu, aby mluvila. Nevěsta, ale promluví až poté, co jí ženich dá peníze. Tato částka se podle tradice předává švagrové. - vyprávěl respondent Ahmed Mistaev.

Postavení ženy v manželství v islámu

Hlavní povinností muslimské ženy vůči jejímu manželovi je poslušnost a respekt. Mezi povinnosti manželky v islámu patří péče a výchova dětí, poslušnost vůči jejímu manželi, naslouchání jeho zákazům a nedělání toho, co nedovoluje a co Alláh a Šaría nedovolují. Pokud muslim udělá něco, co Alláh a Šaría zakazují, manželka je povinna se proti tomu postavit. Aby s ní byl manžel spokojený, manželka musí důsledně plnit své povinnosti, naslouchat mu ve všem a to se vztahuje jak na intimní vztahy tak na jakoukoli jinou oblast života. V islámu existují základní povinnosti bez nichž nelze v manželství žít, pokud nebyly před sňatkem stanoveny žádné podmínky, nebo manžel, který prokazuje blahosklonnost a morálku, ponechává ženě, aby těmto podmínkám vyhověla.

Hlavní povinnosti manželky v islámu jsou:

1. plnění manželských povinností vůči manželovi, podle Šaría
2. manželka je povinná jednat s manželem s úctou, projevovat lásku k němu
3. starat se o dům
4. starat se o rodinu
5. vychovávat děti
6. peníze, které manžel vydělává, by neměly být utraceny za zbytečné věci, protože muslimská manželka by se měla snažit být šetrnou hospodyni
7. dodržování náboženských předpisů

Postavení žen v manželství v Kazachstánu

Postavením žen v manželství v Kazachstánu se zabývala ruská etnoložka Naumova O.B. ⁹⁾ V tradiční kazašské rodině hlavou rodiny byl muž. Po smrti svého manžela se nejstarší manželka-vdova jako matka rodiny stala hlavou domácnosti. Zároveň i v takových případech rodinu před úřady, panovníky a sousedy obvykle zastupoval její nejstarší syn, který se jejich jménem oficiálně účastnil různých rodinných a společensko-kmenových akcí. Muži byli zaměstnáni v pastorační nebo zemědělské sféře práce, ženy - v sekundárních sférách domácnosti, každodenního života, výchovy dětí a zachování domova. Je jasné, že za těchto okolností byli muži považováni za živitele a ženy na nich závislé. Vlastnická práva těchto i dalších se podle toho lišila. Podle zvykového práva (adat), zejména v kočovných oblastech Kazachstánu v minulosti: „žena, bez ohledu na to, jak moc v rodině pracovala, vlastnila pouze své věno, část manželského výkupného, ​​které jí bylo přiznáno a jeho ustanovení v případě vdovství nebo rozvodu. “ I když vlastnila nějaký majetek, žena neměla právo s ním naložit sama. Normy Adat ani Šaría neuznávaly její právní způsobilost, nezpůsobovaly ji závislost na otci, bratrovi, manželovi nebo synovi. Podle Adata ženy nezdědily majetek vůbec; podle Šaría zdědily, stejně jako v sedavých zemědělských oblastech Kazachstánu, ale pouze polovinu podílu mužů. Se zřízením sovětské moci zákon poskytoval všem dospělým členům rodiny stejná práva a široké zapojení žen a mladých lidí do výroby, jim umožnilo uplatňovat tato práva v každodenním životě. Na rozdíl od evropských žen však k zapojení kazašských žen do výroby nedošlo okamžitě. Zlom nastal až s počátkem Velké vlastenecké války, kdy muselo být nahrazeno mnoho žen ve výrobě a v ekonomice mužů, kteří šli na frontu. Kromě toho, jak víte, hromadné zavádění žen do práce mimo domov mělo své vlastní určité nevýhody, protože na jejich ramena padla dvojitá zátěž: účast na sociální produkci a zajišťování rodiny a domácnosti. Tento rozpor v postavení kazašských žen lze pozorovat dnes při zachování důsledků tradiční dělby práce mezi pohlavími. Značná pracovní zátěž žen negativně ovlivňuje jejich manžely a to nemluvě o výchově dětí. V následujících obdobích, zejména od padesátých let, rodinný majetek nejen legálně, ale zpravidla začal patřit všem dospělým členům rodiny. Hospodaření s rodinným rozpočtem zároveň nebylo určováno ani tak starou nebo novou tradicí, jako spíše charakteristikami rodiny, zaměstnáním jejích jednotlivých členů a jejich individuálními psychologickými rysy.

Případů dominance ženských rodin se zvýšil. Byly zpravidla pozorovány ve složitých malých rodinách, kde matka mohla vést rodinu jejího vdaného syna, který s ní žil. Stalo se to také v jednoduchých malých rodinách, kde by mohla být hlavou například manželka, pokud je manžel invalidní. Ženy však většinou vedly pouze rodiny s jedním rodičem. V posledních desetiletích měla tradiční rodinná etiketa u některých jejích projevů tendenci se postupně zjednodušovat.

Základní prvky tradiční etikety:

1. Muži a ženy sedí u různých stolů, přičemž všechny akce zdůrazňovaly výsady seniority.

2. Manželka musí vstát ráno dříve než manžel, a jít spát později než manžel.

3. Podávat manželovi jídlo.

4. Prosit o povolení k návštěvě nebo naopak pozvání svých blízkých domů.

5. Ženy by se neměly obracet zády ke starším a mužům.

V rámci rodinných vztahů Kazachů existovaly některé tradiční zákazy konzumace jídla:

1. zákaz být spolu u stolu

2. jíst společně jídlo

3. mluvit spolu

4. vyslovovat osobní jména

Vyhýbání se manželky a starším příbuzným jejího manžela, obvykle trvá až do prvního narození nebo několik let. Postupem času byla řada zákazů zrušena nebo oslabena, ale některé z nich v té či oné podobě zůstanou na celý život. Ty zahrnují:

1. zákaz dívat se tchánovi do obličeje

2. zákaz mluvit hlasitě za přítomnosti tchána nebo tchyně

3. zákaz vyslovit jména rodičů manžela

I po skončení předepsaných zákazů se snacha má chovat s extrémně zdrženlivými pojmenováním příbuzných svého manžela.

Vztahy uvnitř rodiny jsou tedy do značné míry určeny typem a složením rodiny. Složité a rozšířené nerozdělené rodiny mají silný vliv na tradiční principy. Tam, kde starší generace vytrvale sleduje tradiční postoje, hrají důležitou roli většinou tradiční stereotypy. Největší změny v rámci rodinných vztahů jsou charakteristické pro mladou a střední generaci. A vztah v nich a každodenní komunikace jsou zpravidla demokratičtější.

• Postavení žen v manželství v Čečensku

Postavením žen v manželství v Čečensku se zabýval i časopis Navýchod ¹⁰⁾ , kde cituje: „S ženou se spojuje představa nositelky vysokých mravních hodnot. Jako národní přísloví je známa věta:,Není muže, který by nestačil na ženu, ale mnohá žena dokáže z nedůstojného muže udělat důstojného.“

Výše zmíněná citace velmi dobře popisuje skutečný obraz čečenské ženy v tamější společnosti. Každý Čečenec je pyšný na svou ženu, zvláště má-li nějaké zvláštní pozitivní rysy. Pokud čečenskému muži řeknete:„Tvá žena je lepší než ty“, složíte tomuto muži velký kompliment. Pozměníte-li však tuto formulaci, třebaže význam zůstane stejný a pravíte:„Jsi horší než tvoje žena,“ je třeba si být vědom, že jste právě tohoto čečenského muže hluboce urazili. V čečenské společnosti je žena objektem nesmírné úcty. Ženy jsou většinou sociálně velmi aktivní. Jedním z uváděných důvodů je skutečnost, že k islamizaci čečenských tejpů, klanů či rodů, došlo až poměrně nedávno, mnoho pravidel a norem islámského práva tedy v Čečensku nestačilo dosud zcela zakořenit.

Historická tradice čečenského lidu určila pro jejich ženu významné místo. O tom hlásí folklór a literární zdroje. V národní mytologii čečenská žena je matka ohně a oheň je život, to je to, co pomáhá udržovat teplo, chránit před chladem a vařit jídlo. Ženy nemohly být ani věcí ani součástí harému. Čečenci svou matku a dívku dlouho zbožňovali.

Za urážku ženy platili krví. Čečenský muž má těžkou historii, těžký osud a čečenská žena za ni vždy převzala odpovědnost stejně jako muž. Vychovávat chlapce - vychovávat muže, vychovávat dívku - vychovávat národ, “říká čečenské přísloví.

V dnešní době ženy v Čečensku porušují pravidla. Ve skutečnosti nemá čečenská žena absolutně žádná práva z pohledu samotné společnosti, která tato práva deklaruje. Jakákoli chyba v oblékání, jakékoli nesprávné chování nebo chyba v chování, při dodržování každodenní etikety.

Pravidla etikety pro čečenské ženy:

1. Musí se chovat velmi zdrženlivě a nereagovat na provokace „ženich je krásnější než nevěsta“ nebo „jídlo je příliš slané“.

2. Přijímat hosty, i když přijdou v noci.

3. Nevěsta by neměla nazývat svého manžela, jeho příbuzné a přátele jménem - to je považováno za neuctivé.

4. Dívka by se měla vzdát svého podnikání, když přijdou hosté a měla by se postarat o jejich služby.

5. Nejprve jedí dospělí muži, potom děti a teprve potom ženy. Někdy večeří muž se všemi členy domácnosti (pokud v domě nejsou žádní hosté). Ale žena si může sednout ke stolu a sloužit pouze všem členům rodiny.

6. Hlavním rozlišovacím znakem vdané ženy byl velký šátek uvázaný vzadu. Bez něj se nemohla objevit a to nejen na ulici, ale dokonce ani v domácnosti. V naší době podle norem islámu nosí většina žen hidžáb.

Takové normy etikety a tradice se zachovaly dodnes. Manželky jsou často potlačovány tím, že mužská strana v rodině, může stanovit pravidla, povolit nebo zakázat své manželce něco dělat. V čečenském státě se začínají objevovat organizace, které se snaží ženám pomáhat, aby jejich průlomy nebyly tak narušeny, aby se dívka cítila stejně jako v historických stoletích, kdy byla žena respektována, oceňována a hodně na ní záviselo.

Tato semestrální práce se zabývala uzavíráním manželství v islámu v zemích Čečenska a Kazachstánu. Tato práce měla za cíl zjistit a popsat jak probíhá uzávárání sňatku v dnešní moderní době. Je rozdělena do několika kapitol. Určité kapitoly se věnují tradicím a postavením žen v manželství z pohledu různých geografických aspektů.

Jedním z náboženství, které uctívají a vyznávají miliardy lidí na naší planetě, je islám. Být muslimem znamená chodit po své životní cestě vírou v Boha, být mu poslušný a přísně dodržovat zákony Šaría.

Můžeme říci, že rodinným vztahům je přikládán zvláštní postoj v muslimském náboženství. V něm by měla být láska a harmonie, péče a vzájemná důvěra. Svatba a rodina jsou důležitou součástí muslimů, na které se připravují již od narození. Berou to vážně a respektují tradice, které předávaly z generace na generaci. Rodina je hlavní hodnotou, koncept rodiny je vštěpován dětem od raného věku. Smyslem manželství je zachránit se před pokušením, zvýšit ummah Proroka, vychovat spravedlivé potomky a posílit iman. Manželství slouží jako záruka manželského chování manželů a brání jim v tom, aby upadli do hříchu cizoložství. Naší hlavní otázkou je rozdíl mezi svatbami čečenského a kazašského národa. Stejně jako v čečenské a kazašské svatbě existují stejné etapy, jako je návštěva a zásnuby, rozdávání darů mezi rodinou manžela a rodinou manželky, svatební obřad, to je nedílná součást muslimského manželství. Čečenský národ dodržuje tradice více než kazašský, ale nejdůležitější podstatou tohoto je stejná formace silné rodiny, kde každý hraje svou vlastní integrální roli. Muž, ochránce a živitel rodiny, který chrání svou rodinu, a manželka je strážcem domu, chrání děti a udržuje v rodině harmonii. Mnozí samozřejmě říkají, že muž hraje v rodině hlavní roli a žena je jím neustále sledována, ale v této době je žena stejně důležitá. Je také důležité, aby muslim dodržoval své povinnosti a pravidla Šaría a neporušoval práva ženy s nepřiměřenými požadavky. Manžel nemůže zakázat své ženě, aby dělala to, co Šaría nezakazuje. Muslim musí také ukázat trpělivost v konfliktní situaci, blahopřát své manželce, pokud se na něco/něho zlobí. Manžel musí znát povahu své manželky, její slabosti a vlastnosti, aby se mohl správně chovat ve stresových situacích. Manžel by měl s manželkou jednat laskavě a její srdce bude vždy naplněno radostí. To však neznamená, že by si manžel měl dopřát všechny rozmary své ženy - jeho manželská autorita by v očích ženy měla být vždy na vrcholu. Nejdůležitější odpovědností manželky za jejího manžela v manželství bude láska k němu a touha tuto lásku dokázat každou skutkem. Povinnosti manžela vůči jeho manželce v islámu zahrnují také lásku a respekt.

Alláh Všemohoucí přikázal mužům: „Žijte s nimi důstojně, ai když jsou vám nepříjemní, můžete být nepříjemní tím, ve kterém Alláh položil spoustu dobrého“ (Surah An-Nisa (Ženy), 19. ayah).

Pro islámskou rodinu je láska mezi manželi nejen přijatelná, ale i zcela přirozená.

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998.

BEZOUŠKOVÁ, Lenka. Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské. Praha: Leges 2013, 264 s. ISBN 978-80-87576-55-7

DOŠŠANOVA, Gulžan: Kazašská svatba tradiční a současná: proměny svatebního ceremoniálu v čase

GENNEP, A., Přechodové rituály. Praha, 1996,

HNÁTEK, J. Navýchod | časopis, který rozšíří vaše obzory /online/. c2005, poslední revize 15. 2. 2010. /cit. 2010-02-15/.

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000

KISLJAKOV, N. A., Semja i brak u tadžikov. Moskva, 1959, (Кисляков Н.А., Семья и брак у таджиков. Москва, 1959 г.) Matizhanov K. Kazakhskiye svadebnyye obryady. — Alma-Ata: Aruna, 2002. (Матижанов К. Казахские свадебные обряды. — Алма-Ата: Аруна, 2002.) — ISBN 9965626138.

MEDOVÁ, Nikola: Interpretace islámu: Příklady výkladů diskutovaných témat o postavení ženy v islámu a jejich implikace ve vybraných zemích v současnosti. Sacra. 16 (1), 68-81

NAUMOVA O.B. Novoye i traditsionnoye v strukture sovremennoy kazakhskoy sem'i, Polevyye issledovaniya Instituta etnografii. 1980-1981. Sbornik statey. – M., 1984. – S.71-78; (Наумова О.Б. Новое и традиционное в структуре современной казахской семьи, Полевые исследования Института этнографии. 1980-1981. Сборник статей. – М., 1984. – С.71-78;)

Ocherki po istorii sem'i i narodov Sredney Azii i Kazakhstana. L .: Nauka, Leningrada, №, 1969, 240 s. (Очерки по истории семьи и брака у народов Средней Азии и Казахстана. Л.: Наука, Ленингр. отд-ние, 1969, 240 с.)

Rodina a rodičovství v křesťanství a islámu. [Family and Parenthood in Christianity and Islam.]. / Olga Nešporová - In: Gender, rovné příležitosti, výzkum. ISSN 1213-0028 - Roč. 6, č. 1 (2005), s. 3-7(5)

Severo-kavkazskiy yuridicheskiy vestnik, № 4, 2015, Semeyno-pravovyye otnosheniya v chechenskom obshchestve, UDK 347.62. (СЕВЕРО-КАВКАЗСКИЙ ЮРИДИЧЕСКИЙ ВЕСТНИК, № 4, 2015, СЕМЕЙНО-ПРАВОВЫЕ ОТНОШЕНИЯ В ЧЕЧЕНСКОМ ОБЩЕСТВЕ, УДК 347.62.)

Zhakipova A. Razvitiye semeyno-brachnykh otnosheniy v Kazakhstane. -Alma-Ata, 1971; Argynbayev KH.A. Sem'ya i brak u kazakhov (istoriko-etnograficheskiy ocherk). –Alma-Ata, 1973. (Жакипова А. Развитие семейно-брачных отношений в Казахстане. -Алма-Ата, 1971; Аргынбаев Х.А. Семья и брак у казахов (историко-этнографический очерк). –Алма-Ата, 1973.)

Internetové zdroje

Kazašské tradice a ritualy [online]], 2020 [cit. 05.07.2020] Dostupné z:

http://www.kunstkamera.ru/files/lib/978-5-884314-159-6/978-5-884314-159-6_04.pdf

Čečenské svatební tradice a ritualy [online]], 2020 [cit. 05.07.2020] Dostupné z:

https://anchr.ru/2020/01/tradicionnyj-svadebnyj-obryad-chechencev/

Zásnuby v Islámu [online]], 2020 [cit. 05.06.2020] Dostupné z:

https://www.al-islam.org/tags/marriage

Svatba bez ženicha [online]], 2020 [cit. 10.08.2020] Dostupné z:

http://www.checheninfo.ru/231759-chechnja-pochemu-na-chechenskoj-svadbe-ne-byvaet-zheniha-i-rodstvennikov-nevesty.html

Rozvod v Kazachstánu [online]], 2020 [cit. 30.08.2020] Dostupné z:

https://ekonomist.kz/iskakova/semyi-rk-v-1999-2019/

Postavení ženy v islámu [online]], 2020 [cit. 10.08.2020] Dostupné z:

https://medinaschool.org/library/semya/semejnaya-zhizn/obyazannosti-zheny-v-islame

Sirga salu [online]], 2020 [cit. 5.09.2020] Dostupné z:

https://cosmo.kz/goodhouse/sra-salu-ili-svatovstvo-po-kazahski/

Obrázky

https://ekonomist.kz/iskakova/semyi-rk-v-1999-2019/

https://toibiznes.kz/ru/articles/tradition/kuda-korjin

https://slide-share.ru/kultura-kazakhstana-v-xiii-xv-vv-21484

https://365info.kz/2020/01/zachem-kazahi-razbrasyvayutsya-sladostyami-traditsiya-shashu

https://etokavkaz.ru/traditcii/nikakikh-gorko-kak-ustroena-chechenskaya-svadba

https://www.alamy.com/stock-photo/russia-brides.html?page=3

https://etokavkaz.ru/chechnya/svadba-s-razmakhom

https://www.cenotavr.kz/astana/shanyrak-na-vyvody-nevesty-45852

Počet shlédnutí: 71