Korotkikh Olga

Islám je jedním ze tří největších náboženství, která vznikla v drsných a tichých rozestupech pouští na Středním východě. Převládá na Středním východě, v severní Africe, střední Asii, Indonésii a Malajsii. V současné době asi miliarda lidí na celém světě vyznává islám. Jméno „Islám“ pochází z arabského slova „salám“, což doslova znamená „mír“, ale má další význam „podřízení“. Úplnější název tohoto náboženství lze tedy přeložit jako „absolutní svět, který přichází, pokud je život člověka podřízen Bohu“.

Svatá kniha Islámu – Korán - věnuje rodinnému životu nejvíce pozornosti, a proto muslimové vidí rodinu jako instituci předepsanou Bohem. Manželství dělá osobu dokonalejší a zralejší. V manželství se člověk stává dospělým a zodpovědným, má nové povinnosti - udržovat a vychovávat děti, spravovat domácnost a další. Manželství umožňuje člověku mít organizovaný a uspořádaný životní styl, člověk má cestu, kterou musí následovat.

Tato práce chce zjistit, jaké normy manželství existují v islámu, jak islám schvaluje pravidla manželství, rodičovství a rozvodu manželů a jak se liší svatební tradice ve dvou islámských státech - v Uzbekistánu a Kazachstánu.

Jakým spůsobem uzavírají sňatky v Kazachstánu a Uzbekistánu?

1. Jaký je význam manželství v Islámu?
2. Jak vypadá tradiční islámská svatba a manželství?
3. Jak lidé nyní slaví svatbu a jaké tradice dodržuje?
4. Jaké jsou tradiční rozdíly mezi Kazachstánem a Uzbekistánem?

Patrně ještě nikdy se v moderním společenském diskursu tak často nehovořilo o islámském náboženství a islámské kultuře, jako je tomu v posledních letech. Sdělovací prostředky přinášejí zprávy, články a analýzy, obsahující (snad neúmyslně) dezinformace a polopravdy.Základním rysem podobných výpovědí bývá snaha o paušální odsudek, poukazy na islamizaci Evropy či na nebezpečí střetu civilizací. Díky diskusi o islámu v roce 2015 byla vydána monografie českého arabisty a islamologa Miloše Mendela „Muslimové a jejich svět“ ¹⁾ . V ní se autor věcně a odborně kriticky vyjádřil k základním hodnotám islámu jako náboženství a na něm vybudované civilizace, vysvětlil různé aspekty islámských reálií a vyvracel mýty a polopravdy. Přehledná struktura a zaměření na praktické otázky každodenního života muslimů a dodržování muslimských tradic.

Také kvůli tomu, že islám je nejčastěji špatně chápané náboženství, vědecký článek Leonida Sukiyainena „Islám a lidská práva v dialogu kultur a náboženství“ ²⁾ nabízí uvedení do této myšlenkově bohaté víry. Táto monografie je věnována analýze islámského pojetí lidských práv a jeho roli v dialogu kultur a náboženství v moderním světě. Zkoumají se základní principy této koncepce, přístup islámu k jednotlivým lidským právům a svobodám, rysy islámského chápání právního postavení žen. Tyto pohledy jsou porovnány s liberálními teoriemi a moderními koncepty buddhismu a křesťanství.

Kniha „Láska a manželství v islámu“ ³⁾ je napsaná moderním teologem Ibrahimem Aminim. Byla napsána s cílem morálního a duchovního vzdělávání a přípravy mladých lidí na základy a kánony manželského života. Manželství v islámu má nebeský začátek, který zaručuje štěstí a klid mysli. Autor ve své knize podrobně popisuje nejběžnější problémy na příkladu různých párů a také dává čtenářům radu, cituje způsoby, jak je řešit. Autor spoléhá se na božské vedení Svatého Koránu, Sunnu a radu proroka Mohameda.

Také pro hlavní otázku mé práce jsem našla další knihu s názvem „Vzdělávání a výchova v islámu“ Murtaza Mutahhari ⁴⁾ . Tato publikace je sbírka přednášek, které autor přednesl na kongresu učitelů náboženských disciplín. Osmnáct přednášek je věnováno principům a souvisejícím faktorům muslimského vzdělávání. Na příkladech z Koránu, Sunny a podobenství se zkoumají hlavní otázky islámské etiky a morálky. Ve své knize autor hovoří o náboženské výchově a vzdělávání v islámských rodinách.

Kniha „Šťastná rodina“ uzbeckého náboženského vůdce a teologa Muhammada Sadyka Yusufa ⁵⁾ obsahuje podrobná vysvětlení islámských učení o rodinných vztazích, o kterých by měl vědět každý muslim Uzbekistánu, který má v úmyslu najít rodinné štěstí. Kniha podrobně zkoumá práva a povinnosti manželů, vztah lidí s rodiči a příbuznými manžela a manželky, výchovu dítěte. Autor také podrobně vysvětluje výběr nevěsty a ženicha, diskutuje o četných problémech způsobených ničením instituce rodiny a označuje cestu ke šťastnému rodinnému životu.

V každé knize najdete strukturu rodiny, protože toto náboženství toto téma silně studuje. Také v Koránu je asi polovina knihy věnována tomu, jak by se měli chovat muž a žena.

Pro tuto práci jsem použila rozhovory s respondenty. Odkazuje to na kvalitativní metody. Pro rozhovor jsem položila 25 otevřených otázek, na které mi respondent musel odpovědět. Někdy respondenti neznali odpověď na položenou otázku a někdy přidali své vlastní informace, na které jsem se jich nezeptala. To se týká techniky polostrukturovaného rozhovoru. K porovnání informací, které jsem od respondentů dostala, jsem použila také informace z knih a článků z internetu.

Pro výzkum jsem měla pro respondenta 25 otázek, které byly rozděleny do 2 částí: společné otázky týkající se základů náboženství. Například:

• Co víte o historii islámu?
• Jaké jsou rozdíly mezi šíité a sunnité?
• Сo je Salát?
• Co je Ramadán?
• O jakých svatých místech v Kazachstánu / Uzbekistánu nám můžete říct?
• atd.

Pomocí těchto otázek jsem se dozvěděla více o základech islámu, abych ověřila respondentům, jak dobře vědí o svém náboženství, a tyto otázky mi pomohly zjistit mnoho nových skutečností, o kterých jsem na internetu nečetla. Například: když jsem četla na různých webových stránkách o rozdílech mezi sunnité a šíité, nikdy jsem neviděla informaci, že během Salátu sunnité dali ruce pod břicho a šíité podél těla. Tuto skutečnost mi řekl můj respondent z Uzbekistánu, zdálo se mi to velmi zajímavé, takže jsem se neomezovala pouze na otázky týkající se svatby a manželství a rozhodla jsem se dozvědět se více o tomto náboženství.

Další část otázek byla užší, byla věnována mému tématu manželství v islámských zemích. Například:

• Jaké tradiční jídlo se připravuje na svatbách?
• Jak vypadají nevěsta a ženich?
• Jaké rituály jsou dodržovány?
• Kolik dní trvá svatba?
• Jak rodina funguje v islámských zemích?
• Co nám můžete říct o právech žen ve vaší zemi?
• atd.

V této části jsem obdržela spoustu nových informací, dozvěděla jsem se o významech slov „Kudylak“, „Kalym“ a další a také jsem se dozvěděla o tom, jak se rodiče setkávají před svatbou, o první svatební noci a další.

Charakteristika respondentů

Dnes v Praze žije mnoho lidí původem ze zemí SNS, proto jsem pro srovnání vybrala země Kazachstán a Uzbekistán. Rozhovory s respondenty proběhly osobně a pomohli nám také jejich přátelé, kteří v těchto zemích stále žijí, jsou věřící a dodnes dodržují některé z tradic, o kterých nám bylo řečeno. Díky tomu jsem zjistila, že tradice tohoto náboženství v různých islámských zemích mají navzdory stejné víře mnoho rozdílů.

Respondentem z Kazachstánu je Daniyar Salimbayev, který přijel studovat do Prahy v roce 2017. Je mu 21 let, je studentem druhého ročníku na soukromé vysoké škole VŠFS. Je věřícím dodnes, dodržuje islámské tradice a upřednostňuje tradiční typ rodiny.

Respondentem z Uzbekistánu je Yan Botsmanov, který také přijel studovat do Prahy v roce 2019. Je mu 19 let a letos nastoupil studovat na ČZU. Jeho matka pochází z Ruska, ale od dětství žila v Uzbekistánu, a jeho otec je rodák z Taškentu. Yan je ateista, ale v jeho rodině se stále dodržují tradice, a tak mi řekl, jak je uspořádán život v jeho rodině, o vztahu k manželství mezi Uzbeky, a také jsme zavolali jeho matce, která nám řekla o islámu a postoji mužů ženám v Uzbekistánu.

Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Počet muslimů je asi 1,8 až 2 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa. Zakladatel islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za posledního proroka. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí. Islám bývá často kritizován za svou násilnou povahu ve vztahu k nevěřícím a omezování práv žen. Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (75–90 %) nebo šíity (10–15). Rozdělení, které vedlo k tomuto rozštěpení muslimské obce, nastalo v 7. století a jeho příčinou byla otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce po smrti Mohameda. Islám je převládající náboženství v Severní Africe, na Blízkém a Středním východě a některých částech jihovýchodní Asie. Okolo 13 % muslimů žije v Indonésii, zemi s největší muslimskou komunitou vůbec, 25 % v Jižní Asii a 20 % na Blízkém východě, resp. arabských zemích. Početné muslimské komunity se nacházejí v Číně, na Balkáně, v Evropě a Rusku.

Historie islámu

Počátky islámu jsou spojeny s působením arabského proroka Mohameda († 632) na Arabském poloostrově. Klíčová událost je tzv. hidžra roku 622, kdy Mohamed se svými přívrženci přesídlil z Mekky do Medíny. Islám se do počátku 8. století rychle rozšířil do velké části Středomoří díky islámské expanzi, vojenských výbojů arabských vyznavačů islámu. V čele ummy, obce muslimů, po smrti Mohameda stanuli chalífové, kteří byli zprvu voleni. Již zde došlo k rozkolu islámu na přívržence chalífů pokrevně spřízněných s prorokem (šíité) a většinové sunnity. Později v čele chalífátu stanuli členové rodu Umajjovců (661–750) sídlící v Damašku a Abbásovců (750–1258), kteří přesídlili do Bagdádu. Odstředivé tendence v rámci rozsáhlé islámské oblasti se také projevily například vyhlášením samostatného córdobského chalífátu na Pyrenejském poloostrově nebo chalífátu fátimovského v severní Africe (Maghreb). Do uspořádání muslimského světa dále v 11. století zasáhl turkický rod Seldžuků, kteří prosadili nejvyššího světského panovníka, sultána (obdobu křesťanského císaře), zatímco pravomoci chalífy byly omezeny na oblast duchovní.

Historická pravidla manželství

Manželství v islámu je považováno za zbožný čin a jako takové je přípustné pro každého dospělého muslima. Muslimům se doporučuje, aby manželé měli stejný věk a společenské postavení. Na závěr je dostatečný souhlas otce nebo opatrovníka nevěsty. Muslimské ženy mají zakázáno uzavírat manželství s nemuslimy. Muslimským mužům je dovoleno vzít si křesťanku nebo židovku. Spolužití se ženou bez manželství je v islámu zakázáno a je považováno za cizoložství.

Vdova nebo rozvedená žena musí počkat určitou dobu „iddy“, než se znovu provdá, což se v závislosti na právnické škole pohybuje od 4 do 20 týdnů.

Blízkému příbuznému se říká mahram, za kterého žena nemá kvůli svému vztahu právo se vdávat, ale má právo být s ním sama a vydat se na cestu.

Kategorie Mahram zahrnuje:

• Matka, matka mléka, babička (matka matky nebo matka otce);
• Dcera, vnučka (dcera syna nebo dcera dcery);
• Sestra, mléčná sestra;
• Neteř (dcera sestry nebo dcera bratra);
• Teta (sestra matky nebo sestra otce);
• Tchýně (matka manželky), babička manželky (matka matky manželky nebo matka otce manželky);
• Nevlastní dcera (dcera manželky z předchozího manželství);
• Nevlastní matka (manželka otce);
• Nevěsta (manželka syna).

Šharía (systém islámského náboženského práva) zavazuje ženicha, než se ožení, aby se podíval na ženu, s níž se bude oženit. To je nezbytné, aby žena poznala muže, který se má stát jejím manželem, a aby ženich měl jasnou představu o své budoucí manželce. Muž má dovoleno dívat se na ženu, kterou namlouvá, bez ohledu na to, zda jí to dá nebo ne. Může to dělat opakovaně, ale smí se dívat pouze na její obličej a ruce. Při výběru nevěsty se mužům doporučuje věnovat pozornost její religiozitě, dispozicím, kráse, porodnosti a původu. Je lepší si vzít vzdáleného než blízkého příbuzného.

Manželství se skládá z několika fází:

První fází je tajná dohoda, dohazování (hitba). Ženich sám nebo prostřednictvím důvěrníka nabídne nevěstině důvěrnici (otci nebo opatrovníkovi) a dohodne se na majetku přiděleném manželem manželce (makhr) a dalších podmínkách, které jsou součástí manželské smlouvy (síh). Druhou a třetí fází je převod nevěsty do domu ženicha (zifaf) a svatební oslava (urs, walima). Pokud je nevěsta ještě dítě, její odložení se odkládá, dokud nedosáhne plnoletosti (13–15 let). Během svatební oslavy je oznámena manželská smlouva (síh) a mahr nebo její část (sadak) je vyplacena. Čtvrtou fází je skutečný vstup do manželského vztahu (nikah), po kterém se manželství považuje za uskutečněné.

Rozkol, šíité a sunnité

V původně jednotné obci věřících však již v polovině 7. století nastal rozkol v otázce nástupnictví, v pojetí nejvyšší nábožensko-politické hodnosti imáma a chalífy. Většina, později nazvaná sunnité, uznává právní moci volby prvních čtyř chalífů (Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího) i další vývoj za Umajjovců a Abbásovců. Podle nich má v čele obce stát chalífa volený předními muži z řad mekkánského vládnoucího rodu Kurajšá. Proti nim se postavili stoupenci Alího, arabsky nazývaný ší'at Alí - strana Alího, podle kterých funkce imáma přísluší pouze prorokově rodině. Po základním schizmatickém rozkolu obce věřících v otázce nástupnictví se za sunnity považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Mohameda v rodové linii jeho zetě Alího a jeho manželky Fatimy, na nichž podle ší'y prochází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité z principu obhajovali zachování nástupnictví v rodě Kurajšá a v roce 661 přijali jako fakt uchvácení politické moci rodem Umajjovců. Sunna se vyvinula v teologicko-ideologický model v odborné literatuře, nazývaný také islámská ortodoxie. Sunna tvoří konformistický státotvorný a zákonodárný proud v islámu. Už během vlády třetího chalífy Uthmána (644-656) se jako reakce na jeho slabost a neúměrný vzestup členů jeho Umajjovského rodu ozývaly hlasy volající po nápravě a uplatnění práv členy Prorokovy rodiny. Vražda Uthmána byla prvním velkým otřesem obce, který spory dále vyhrotil. Alí nedokázal využít příznivé situace a podlehl rozhodnosti pozdějšího Umajjovského chalífy Muawíje, nakonec zemřel rukou stoupence cháridža. Také jeho synové Hasan a Husajn byli odstraněni, jeden úplatky, druhý vraždou. Postavení ší'y však obecně zůstalo poznamenáno okolnostmi počátku hnutí. Mocenskou i početní převahu získala sunna. Ší'a se většinou rozvíjela bez opory státní moci a byla ve všech svých odnožích považována za schizmatickou, heretickou a nežádoucí. Její vyznavači byli pronásledováni, což ještě více upevňuje víru ve vlastní pravdu a vedlo k pěstování odolnosti vůči všem protivenstvím, někdy ke specifickým formám boje, jindy k pasivitě. Také má několik odnoží, které se utvářely po odklonu od většinového směru.

Věrouka

Základní islámská věrouka klade důraz na pevný životní řád, vyjádřený přesně formulovanými představami o světě a člověku a závazným systémem právních vztahů k Bohu a norem interakce ve společnosti (šaría). Islámská věrouka je založena na pěti základních pilířích: nauka o jedinosti boží, prorocích, andělech, soudném dni a trestu za hříchy a nauka o predestinaci. Islámská kosmologie spočívá v učení, že Bůh stvořil svět a člověka a zvěstoval lidem svou vůli prostřednictvím proroků. K těm počítá velké postavy Starého i Nového zákona: významný jsou Noe, Abrahám, jeho synové Izmael a Izák, Mojžíš, David, Šalomoun, Jan Křtitel a Ježíš Kristus. Lidé ale učení proroků a poslů, kteří přinášeli zjevenou knihu (Bible, Tóra) odmítali nebo pokřivili. Proto byl Mohamed vybrán za „pečeť proroků“, aby zvěstoval konečné zjevení - Korán, které již nebude pokřivené. Arabové, kterým byl korán zjeven, se příště mají ubírat po přímé cestě víry v jediného Boha a její odpovídající etiky a mají pro islám získat celé lidstvo.

Islámské učení - Korán

Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Skládá se ze 114 súr a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období. Podle muslimů kniha Korán představuje uzavření a zpřesnění poselství, které bylo lidem dáno. Dřívější poselství v Bibli bylo, dle muslimské víry, lidmi pokřiveno. Muslimové věří, že Korán byl dán muslimům jako dokonalý a navždy neměnný text. Ten pak má být interpretován v původním smyslu, na rozdíl např. od Bible, která je vykládána dle kontextu a kritického myšlení. Tato „neotřesitelnost“ Koránu zaručuje islámu pevné základy napříč dějinnými událostmi, neboť je tím prakticky potlačena jakákoliv možnost spekulace. Určité náznaky „chápání v kontextu“, lze pozorovat jen u Šíitů, nicméně prostor pro pochybování je i zde naprosto minimální. Není jisté, zda byl Mohamed gramotný a jakého se mu dostalo vzdělání, ale jako obchodník pravděpodobně ovládal alespoň základy čtení a psaní. V počátku islámu se Korán tradoval především ústně a měl tak i větší hodnotu než písemné verze (také kvůli nedokonalosti arabského písma), neboť Korán je určen primárně k recitaci.Oficiální písemná verze vznikla až v roce 656 n. l., tedy po smrti Proroka, a to tzv. Uthmánskou redakcí, zásluhou prvních chalífů.

V Písmu Božím existují určitá pravidla pro manželství, například:

• Zákaz tajného data (v soukromí) před dohazováním
• Plná smlouva (manželství)
• Kalym, stanoveno ve smlouvě
• Korán ukazuje lidi, kteří se nesmějí vdávat za věřící (mahram)

Nedorozumění mezi muslimy v intimních vztazích mezi mužem a ženou je 24 ayah 4. súry koránu:

A vdané ženy vám mají zakázáno, ledaže by se jimi zmocnily vaše ruce (pokud se nestaly vašimi otroky). Toto je příkaz Alláha pro vás. Všem ostatním ženám je dovoleno, pokud je dosáhnete prostřednictvím svého majetku, budete-li dodržovat čistotu a nebudete se zhýraly. A za potěšení, které od nich získáte, jim dejte stanovenou odměnu (věno). Nebude na vás hřích, pokud po stanovení povinné odměny (věna) dojde ke vzájemné dohodě. Ve skutečnosti je Alláh vědomý a moudrý. (4:24)

Tento význam někteří muslimové chápou jako povolení intimního vztahu se ženou, aniž by s ní uzavřeli úplné manželství, a po obdrženém potěšení ji jednoduše odměnili. Ale toto chápání je zásadně špatné. Význam fráze „istamtatum bihi“ se překládá jako „použít ji“, gramaticky se aplikuje ve vztahu k mužskému subjektu a v kontextu ayah odkazuje na „vlastnost“. Tento výraz proto nelze připsat ženám. Vztah k ženám je povolen až po uzavření manželství.

Manželství v islámu

Alláh stvořil muže - předka lidstva - Adama a vytvořil pro něho manželku z vlastního těla, aby našli útěchu a relaxaci v jejich jednotě, našli mír a klid. Zřízení mezi manželi lásky, náklonnosti a milosti je příkazem Boha. Korán obsahuje kapitoly, které obsahují příkaz Alláha o potřebě člověka vytvořit rodinu. Hadísa - posel Alláha - říká: „Manželství je moje Sunna“. Existuje mnoho hadísů, ve kterých se určitě doporučuje oženit se, a to nejen proto, aby se zabránilo klamům, hýření, cizoložství, protože manželství tyto problémy řeší, ale také za účelem získání odměn od Všemohoucího. Proroci říkali, že veškerá lidská činnost končí smrtí, s výjimkou tří, mezi nimiž bylo povoláno spravedlivé dítě, volajícího k Bohu pro své rodiče. A zbožné dítě se rodí a vychováno v dobré rodině. Kalif ‘Umar řekl:„ Manželství neodmítají, s výjimkou bankrotu nebo zhýrání. “ Insolvencí se zde rozumí absence nezbytných materiálních zdrojů nebo fyzického zdraví. Bratranec proroka Ibn ‘Abbáse si všiml , že srdce člověka nedostává tolik uspokojení, potěšení a ujištění kdekoli jako v jeho rodině.

Vytváření rodiny manželstvím, jako dodržování povinnosti vůči Alláhovi zahrnuje řadu důležitých sociálních aspektů:

• Uspokojení lidské potřeby plození. Narození dítěte se stává začátkem nové etapy vývoje rodiny, kdy rodina přebírá větší odpovědnost za budoucnost společnosti. Mít děti je pro manželky velkým štěstím. Prorok Mohamed řekl, že v domě s dětmi je milost a čím více dětí, tím více milosti. Rovněž rodičovství usnadňuje zvýšení jejich počtu.
• Řeší se otázka fyziologických potřeb. Řádné uspokojení těchto potřeb islám v žádném případě neodsuzuje, ale naopak je schválen a dokonce považován za svatý akt, pro který je určena velká odplata. Člověk se tak chrání před účelem satana, chrání své oči před zakázaným i cizoložstvím. Islám zároveň trvá na zdrženlivosti a dodržování opatření v této záležitosti, jako je uspokojení všech ostatních lidských potřeb.
• Získání zvláštního klidu, harmonie a vřelosti manželů, projevující se v náklonnosti a současně posilování jejich víry v Alláha, což lze považovat za psychologický faktor dopadu manželství na osobu.
• Snížení pro muže domácích starostí (vaření, čištění, praní atd.) a pro ženy péče o peníze.

Povinnosti muslimské manželky vůči manželovi:- musí poslouchat svého manžela a nemůže se na něho nikomu stěžovat

• měla by vychovávat děti
• nemůže nikomu říct tajemství manžela
• musi dělat domácí práce
• nemůže dovolit nikoho do domu bez souhlasu jejího manžela
• musí respektovat a ctít rodiče a příbuzné manžela
• by měla požádat svého manžela o odpuštění, pokud se provinila

Povinnosti manžela manželce- manžel musí zacházet se svou ženou jako s rovným a nesmí jí zakazovat to, co dovoluje Šaría

• měl by trpělivě nést zášť, pokud to žena na něj způsobila, být vůči ní shovívavý, když se zlobí
• musí jí potěšit, chovat se k ní laskavě
• je třeba poskytnout manželce přijatelné podmínky pro pohodlný život
• měl by dát své ženě nezbytné znalosti o náboženství nebo jí umožnit navštívit místa, kde ji může získat
• pokud si muž vzal více než jednu manželku, měl by se ke všem přihlížet spravedlivě a při distribuci své pozornosti nebo péči o své potřeby by neměl dávat přednost druhému. Hadith říká: „Pokud ten, kdo má dvě manželky, věnuje pozornost jednomu více než druhému, v Soudný den vstane znovu s křivou tváří“ (Abu Dawud).
• neměl by ponižovat svou ženu slovem ani skutkem, ani by neměl ponížit své příbuzné a nadávat se jim.

Vlastní výzkum

Při rozhovorech s respondenty z Kazachstánu a Uzbekistánu jsem si uvědomila, že svatby a typ rodiny jsou velmi podobné evropským manželstvím. Ano, lidé v těchto zemích dodržují určité islámské rituály, ale na tradicích jim stále nezáleží, takže jejich svatby a rodiny se od našich radikálně neliší.

Co mi Yan Botsmanov řekl o hisorii a základech islámu

Prorok Muhammad je posledním z kurajšovských proroků. Ve věku 40 let získal znalosti, naučil se číst, archanděl Gabriel mu v tom pomáhal. Muhammad měl na zádech jizvu - jeho pečeť z dětství. Když Muhammad dospěl, zjevil se mu archanděl Gabriel, vytáhl mu srdce přes záda, očistil ho a vrátil zpět. Archanděl Gabriel se mu zjevil více než 2000krát a Ježíšovi 200-300krát. Korán byl také zaslán Mohamedovi. Nejstarší korán je uchováván v Uzbekistánu.

Namaz v Uzbekistánu stejně jako v jiných islámských zemích, se provádí 5krát denně, před modlitbou abulce - umyjí si obličej, krk a ruce.

K ramadánu dochází jednou ročně - každý rok se posune o 10 dní. Ramadam se objevil kvůli tomu, že Adam jedl zakázané ovoce - odhryzl si jablko, bylo to stráveno měsíc, takže Alláh řekl, že lidé by měli hladovět, ale pak se slitoval a udělal ramadán jednou ročně po dobu jednoho měsíce.

Zakát je roční povinná daň v islámu, kterou islámské právo předepisuje tak, aby platila každému muslimovi jeho majetek a příjem. Všichni nezávislí, bezplatní a schopní dospělí muslimové musí zaplatit zakát a výtěžek jde do fondu na pomoc těm spoluvěřícím, kteří to potřebují. Zakát začíná po ramadánu.

Nejzávažnějším hříchem je přirovnat někoho k Alláhovi a modlit se k někomu jinému kromě Alláha.

Džihád je boj za víru, její projevy. Mnoho lidí nepochopí Džihád, přirovnávají to k terorismu, ale Džihád je boj proti vašim přáním, když motivujete lidi, aby vás sledovali. Džihád se mění, aby inspiroval lidi k přijetí spravedlivého životního stylu.

Když člověk zemře, jeho přátelé a příbuzní mohou truchlit po dobu 3 dnů. Kamenné pomníky zesnulého by neměly být stavěny, protože jsou považovány za bariéru pro klid duše. Lidé jsou pohřbeni bez rakve. Při narození je člověk zabalen do bílé látky, stejně jako smrt. Po pohřebním obřadu v Uzbekistánu je pilaf rozdán všem lidem; je součástí Sadaku (dobrovolný mislast). Majetek zemřelého je věnován na charitu.

Mauzoleum imáma Al-Bukhariho je jedním z hlavních posvátných míst v Uzbekistánu. Je často navštěvována věřícími, protože imám al-Bukhari celý svůj život věnoval sbírání hadísů. Slyšel hadísy od tisíce šejků, sám napsal 200 tisíc hadísů od svých učitelů a informátorů. Z tohoto obrovského oceánu hadísů (800 tisíc) shromáždil nejspolehlivější z nich pouze 7275, vytvořili jeho knihu „Sahíh al-Buchárí“, která se stala nejoblíbenější mezi všemi ostatními sbírkami. Tato kniha se stala po Koránu druhou nejdůležitější knihou v Uzbekistánu.

Svatba a manželství v Uzbekistánu

Uzbecká svatba je velmi slavnostní a rozsáhlá událost, samozřejmě, velmi drahá. Jednou z klíčových fází uzbecké svatby je odchod nevěsty do domu jejího budoucího manžela.Pokud všechno v nevěstě vyhovuje příbuzným jejího manžela, pošlou dohazovače rodičům nevěsty. Dohazovači se dívají na to, co může nevěsta dělat, hodnotí její vlastnosti jako hostesky, chování, dobrého chovu. Tato fáze se nazývá Fatiha-Tui. Tradiční souhlas nevěsty se sňatkem byl považován za dort, který rozbila na polovinu. Poté je zvykem, že příbuzní obdarují nevěstu mnoha dárky. Náklady na svatební oslavy nese rodina ženicha, ale v moderní společnosti je lze sdílet.

Ženichův svatební oblek se nazývá sarpo a tradičně mu ho dávají rodiče nevěsty. Toto je národní uzbecký kostým. Svatební oblek moderní uzbecké nevěsty je blízký evropskému. Někdy však nevěsty nosí národní uzbecké svatební šaty. Přes šaty je oblečena národní vesta vyšívaná lidovými ornamenty.Pak hedvábný župan nebo vyšívaný zlatem. Národní kalhoty jsou pod šaty.

Ale v naší době v Uzbekistánu nevěsta a ženich zřídka nosí tradiční kroje. „Neexistují žádná pravidla, jak by měl ženich, nevěsta a hosté vypadat. V zásadě je to stejné jako ve všech ostatních zemích: nevěsta je v bílých šatech, ženich v obleku a hosté ve večerních šatech“ - řekl Yan.

Před oficiální registrací manželství v matričním úřadě podstoupí nevěsta a ženich obřad Nikoh-Tui. Toto je svátost vykonaná imámem (uzbeckým knězem) a je zasnoubením. Mladý uzbecký manžel přivede nevěstu do domu svých rodičů a vyzvedne si ji až příštího rána. V tuto noc je zvykem dceru truchlit a popřát jí šťastný rodinný život. Ráno mladý manžel vezme svou ženu do svého domu a rodiče posílají mladou ženu do domu jejího manžela s věnem. Na svatbě tradičně sedí muži a ženy u různých stolů.Mladí lidé sedí u zvláštního stolu, který je umístěn na pódiu. Stává se také, že mladí lidé stojí téměř celou oslavu, aniž by se posadili, a nevěsta se neustále vděčně sklání před hosty. Národní jídla na uzbecké svatební hostině: svatební pilaf, klobása, tenké nudle s koňským masem. Na uzbecké svatbě je mnoho hostů. Jejich počet může být až 300-600 lidí. A samozřejmě, svatební oslavy doprovázejí národní tance a písně. Svatební oslava trvá 3-4 hodiny. Kromě jídla si hosté užívají hudbu a tanec. Během této doby může nevěsta změnit několik outfitů různých barev.

Kelin-Salom je poválečná oslava na počest snachy. Doslovně přeloženo jako „pozdrav snachy“. Koná se ráno po svatbě. Příbuzní nevěsty přicházejí do domu mladých a nevěsta v národním kroji se jim klaní.

„V Uzbekistánu existují 2 typy svateb: tradiční a moderní. Moderní svatba je směsicí svateb, které se objevily v SSSR. Tradiční svatba se slaví 14 dní, ale oslava se obvykle koná v prvních 3 dnech. První den přijde na svatbu asi 500–600 lidí. Na každém stole jsou talíře s uzbeckým pilafem. V podstatě je tento svatební den určen pro všechny lidi, mohou se ho zúčastnit i cizí lidé. V tento den večer se koná hostina pro všechny lidi. Druhý den přijdou na dovolenou pouze příbuzní a přátelé. Třetí den slavnosti jsou manželé jen s rodinou. Imám přijde domů a provede posvátný obřad. A teprve třetí den po svatbě se koná první svatební noc“ - řekl Yan.

Často se stává, že na svatbách v Uzbekistánu je 500–1 000 lidí, což je hodně, takže nyní tato země zvažuje zákon, podle kterého by tyto akce neměly přesáhnout 500 osob.

Když jsme mluvili s Yanovou matkou, řekla nám, že v Taškentu již neexistuje tradiční způsob života, a proto by ženy neměly jen sedět doma a vychovávat děti. Dnes může každá žena, dokonce i v islámské zemi, chodit do práce, nosit otevřené oblečení a mít stejná práva jako muž. „Hlavní povinností ženy je být milovánou, manžel je povinen financovat rodinu a nezbavovat ji pozornosti. V Uzbekistánu jsou ženy svobodné“ - řekla Elena.

Svatba a manželství v Kazachstánu

Kazachstán je stát, ve kterém je od nepaměti zvykem ctít tradice předků. Podléhá jim také kazašská svatba, která se koná podle dlouho zavedeného scénáře. Některé kazašské svatební zvyky samozřejmě přestaly zapadat do moderního života, ale mnoho krásných tradic zůstalo nezměněno.

V dnešní době je dávná tradice Kazachů najít nevěstu během představení zvaného „kyz koru“ prakticky zapomenuta, stejně jako zvyk vdávat se podle vůle rodičů. Mladí lidé si nyní vybírají partnera pro sebe, berou se z lásky. Byly však chvíle, kdy rodiny s malými dětmi souhlasily, že si je vezmou, aniž by se zeptaly na názor budoucí nevěsty a ženicha. V některých případech byly takové dohody uzavřeny ještě před narozením dědiců, například pokud se rodiny chtěly stát příbuznými.

Seznámení rodičů je povinnou součástí takové události, jako je kazašská svatba, která se v kazašštině nazývá „kuda tusu“. Rodina nevěsty je na rodinnou návštěvu ženicha předem upozorněna a je povinna zajistit velkorysé jídlo. Ženich a rodiče však musí zaplatit za vstup do domu dívky: peníze, zlato, drahé látky. Atmosféra slavnostních večeří je vřelá a přátelská, rodiny si jen povídají, když se večeře blíží ke konci, ženichovi je umožněno přejít k účelu jeho návštěvy. Jsou diskutovány podmínky pro svatební obřad, je stanovena velikost kalymu. Všichni starší členové obou rodin mají právo mluvit. Dohazování, kterému tradičně předchází kazašská svatba, také není úplné bez rituálu pokropení „shashu“. Rodina ženicha je pokropena sladkostmi, sušenkami, malými mincemi a tvůrci zápasů mohou být také nuceni projít různými testy, zúčastnit se zábavného představení.

Daniyar také řekl, že zástupci ženicha, kteří si dívku namlouvali, musí mít u sebe „korzhun“. Jedná se o tašku zdobenou jasnými stuhami, korálky, mincemi. Uvnitř jsou dary: sušené ovoce, sladkosti, řezy látek atd. Předtím, než dohazovači odejdou, budou jim také předány dárky, přičemž nejcennější dárek bude věnován otci ženicha.

Nevěsta jde do rodiny ženicha až poté, co se seznámí se všemi svými příbuznými, dohodne se s nimi o svatbě a kalymu. Než vyjde nevěsta, musí představitelé ženicha předat její rodině cenu za nevěstu, která se v kazašštině nazývá „korimdik“. Teprve poté se dívka ukáže budoucím příbuzným. Poté následuje obřad, který oficiálně zajišťuje dívce status nevěsty. Dohazovači na ni nasadili náušnice, tato čestná povinnost je zpravidla přidělena matce ženicha. Tvůrci zápasů musí také obdarovat ostatní členy rodiny, zejména zlaté šperky: náhrdelníky, brože, prsteny.

Kalym - peníze za nevěstu - něco, bez čeho by se za starých časů nemohla konat kazašská svatba. Tradice říkají muži, aby dívčí srdce představilo svým rodičům 47 kusů dobytka. Nyní je toto pravidlo zřídka dodržováno, stačí dát do dárkové tašky 47 drobností, které dohazovači věnují rodině nevěsty. Dnes taková tradice přežila jako materiální pomoc poskytovaná rodiči novomanželům. Příbuzní ženicha by měli dát mladé rodině peníze na nákup nábytku.

Oblečení Z rozhovoru s Daniyarem jsem zjistil, že tradiční svatební šaty pro nevěstu a ženicha v Kazachstánu jsou velmi podobné tradičním šatům v Uzbekistánu. Ale stejně jako v jiných islámských zemích dnes takové tradice dodržuje jen málokdo.

„Neke kiyar“ je obřad, bez kterého se kazašská svatba nemůže uskutečnit. Tradice velí pozvat mullaha (příslušnik církvě) na svatební obřad. Před touto osobou je umístěna mísa naplněná vodou a zakrytá látkou. Někdy se do vody přidává cukr a sůl, podle přesvědčení to přináší novomanželům štěstí, chrání je před cizoložstvím. Příbuzní a přátelé, pozvaní na obřad, se shromažďují kolem mullaha. Říká modlitby, po nichž nevěsta a ženich v přítomnosti svědků potvrzují svůj souhlas se sňatkem. Ale Daniyar mi řekl o jedné výjimce: zákon šaría stanoví, že kazašská svatba se nemůže konat, když je dívka těhotná. Celní orgány doporučují odložit obřad až do narození dítěte. V dnešní době již toto pravidlo není tak přísně dodržováno, zejména pokud jde o první měsíce těhotenství, kdy může být stále skryto.

Slavnostní odchod nevěsty je další fází takové dovolené, jako je kazašská svatba, jejíž tradice a historie sahá staletí. Novomanželka, schovávající svou tvář pod přikrývkou, je vynesena na hosty uprostřed hostiny, do které se už všichni lidé pozvaní na oslavu shromáždili. Slavnostní otevření dívčí tváře se nazývá „betashar“, je nutně doprovázeno tradičními písněmi. Poté se nevěsta oficiálně setká s příbuznými manžela, s úctou naslouchá jejich přáním zdraví a štěstí a benevolentní rady. Poté se z manžela nakonec stala rodina.

V Kazachstánu připadá první svatební noc na noc po skončení hlavní svatby. Na manželské posteli je rozložena bílá přikrývka. V minulosti, pokud se ukázalo, že nevěsta před svatbou ztratila panenství, ženich se s manželstvím rozvedl a vzal kalym zaplacený předem. Otec nevěsty musel zaplatit ženichovi pokutu. Někdy mu rodiče nevěsty, aby ušetřili peníze a udržovali dobré vztahy s ženichem, nabídli další dceru.

Svatba trvá 2 dny: První den nevěsta a ženich zvou na svatbu 200-300 hostů, druhý den přicházejí pouze přátelé a příbuzní rodiny.

„V Kazachstánu nepřevažuje tradiční typ rodiny. Manžel a manželka mají stejná práva“ - řekl Daniyar.

Jádrem uzavření manželské smlouvy v souladu s islámským právem je svazek věřícího a věřícího jako manžela a manželky. Od nynějška budou tito dva muset sdílet radost a smutek a být vázáni vzájemnými právy a povinnostmi. Korán a učení proroka Mohameda říkají, že manželka a manžel by si měli navzájem užívat společnost a vynaložit veškeré úsilí, aby se stali zbožnou rodinou.

Dokonce i novomanželé plně nerozumí skutečnému účelu rodinných vztahů. Pokud obě strany znají účel a účel manželství a jsou si vědomy vzájemné odpovědnosti, bude manželství pravděpodobně úspěšné.

Zdaleka nejdůležitější věcí v rodinných vztazích je plodení. Manželský pár tím, že porodí a vychovává děti způsobem povoleným a požehnaným Alláhem, zvyšuje a posiluje islám. Dovolte mi zdůraznit, že rodina by se měla snažit vychovávat důstojné a zbožné potomky, které by i po smrti rodičů reálně přispěly k rozvoji společnosti. Prorok Muhammad skutečně řekl: „Vezměte si, protože vás požádám o štěstí před Alláhem (pro většinu z vás).“

Jedním z nejdůležitějších cílů manželství je pomoci vyrůst další generaci ve spravedlivých věřících. Rodiče se musí co nejlépe starat o fyzický, morální a duchovní rozvoj svých dětí. Manželé, kteří chtějí mít dítě, by měli objektivně posoudit svou fyziologickou připravenost na tuto důležitou událost a své domácí prostředí. Pro plný duševní a fyzický rozvoj bude dítě potřebovat ticho, klid a neustálou péči o rodiče. Pro dítě bude vztah mezi matkou a otcem živým příkladem ideálu rodinných vztahů. Pokud budou rodiče žít podle islámu, budou rostoucí děti chtít napodobovat jejich chování.

Svým výzkumem jsem zjistila, že moderní svět nedodržuje všechny náboženské tradice. V Kazachstánu a Uzbekistánu jsou svátky, jídlo a oblečení velmi podobné. Svět předstihuje globalizace. V tradicích nepochybně existují rozdíly, nicméně v tradicích svatby a manželství převažuje moderní typ společnosti.

1. AMINI, Ibrahim. (АМИНИ, Ибрахим.) Ljubov' i brak v Islame (Любовь и брак в Исламе) [Láska a manželství v islámu]. Litres, 2017, 270 s. ISBN: 978-5-8493-0116-7.

2. MUTAHHARI, Murtazt. (МУТАХХАРИ, Муртаза.) Obrazovanie i vospitanie v Islame (Образование и воспитание в Исламе) [Vzdělávání a výchova v islámu]. Sandra, 2013, 330 s. ISBN: 978-5-906016-06-5.

Internetové zdroje

1. Důležitost manželství v islámu [online]], 2020 [cit. 01.07.2020] Dostupné z:

http://annisa-today.ru/socium/obsenie/vazhnost-braka-v-islame-1/

2. Kazašská svatba: zvyky a tradice [online]], 2020 [cit. 01/07/2020] Dostupné z:

https://fb.ru/article/245740/kazahskaya-svadba-obyichai-i-traditsii

3. Proč jsou muslimové nejrychleji rostoucí náboženskou skupinou na světě [online]], 2020 [cit. 01.07.2020] Dostupné z:

https://www.pewresearch.org/fact-tank/2017/04/06/why-muslims-are-the-worlds-fastest-growing-religious-group/

4. Co je dočasné manželství pro muslimy [online]], 2020 [cit. 12/08/2020] Dostupné z:

https://zen.yandex.ru/media/cyrillitsa.ru/chto-takoe-vremennyi-brak-u-musulman-5a6aee851410c38f01d13302?utm_source=serp

5. Jak a co říká Korán o manželství? [online]], 2020 [cit. 12/08/2020] Dostupné z:

https://www.tebyan.net/index.aspx?pid=184397

6. Současná kazašská svatba: tradice [online]], 2020 [cit. 12/08/2020] Dostupné z:

https://www.nur.kz/1735739-sovremennaa-kazahskaa-svadba-tradicii.html

7. Tradice a zvyky na uzbecké svatbě [online]], 2020 [cit. 23/08/2020] Dostupné z:

https://zen.yandex.ru/media/id/5d0930d8d64a1500ae055a86/tradicii-i-obychai-na-uzbekskoi-svadbe-5ec6aa4a1c6c0b05eff0619b

8. LIDOVÉ TRADICE A RITICE NA UZBEKOVĚ SVATBĚ [online]], 2020 [cit. 23/08/2020] Dostupné z:

https://psvadba.ru/uzbekskaya-svadba.html

Obrázky

1. https://www.pinterest.ru/pin/798122365190904373/

2. https://www.chainimage.com/image/world-muslim-population

3. https://fineartamerica.com/featured/quran-tom-gowanlock.html

4. https://global-geography.org/af/Geography/Asia/Uzbekistan/Pictures/Samarkand/Imam_al-Bukhari_Mausoleum_1

5. https://www.today.kg/news/110359/

6. https://ztb.kz/obsestvo/kazahskaa-zemla-ne-videla-takogo-besstydstva-etnograf-o-sovremennyh-toah



Počet shlédnutí: 250