obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2020:judaismus_-_zasahy_do_poceti

Judaismus – zásahy do početí

  • Jan Kacafírek, Elizaveta Evsiuková
  • Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2020

judaismus-kacafi_rek-evsyukova_-.pptx

Úvod práce


Moderní společnost díky novým technologiím a změně paradigmatu přinesla pro náboženství novou výzvu. Nové technologie, odlišný pohled lidí na svět tak může zásadně změnit vztah mezi člověkem a jeho vírou. Práce se zabývá vlivem odlišných prostředí na judaismus a to zejména z pohledu témat týkajících se zásahu do početí a umělým potratům.
Jakým způsobem se liší přistup židů k těmto tématům v závislosti na jejich státní příslušnost, jejich prostředí ve kterém žijí, nebo věku. Zda jejich víra výrazně ovlivňuje jejich vztah k užívání antikoncepce. Zda, nebo jak, je jejich přístup ovlivněn odlišným okolím. Je známo, jak se staví judaismus k umělým potratům. Ne však, jak se staví k umělým potratům židé. Jak vnímají tento zákrok z náboženského hlediska? Práce porovnává jejich vztah k těmto otázkám právě s jejich odlišným původem. Zkoumá, zda se skutečně liší, případně jak. Dalším zkoumaným tématem, které je pro judaismus rozhodně nová výzva je umělé oplodňování. Historie, ze které judaismus a jeho hodnoty vychází, rozhodně s takovými morálními otázkami nepočítala. Jakým způsobem na problematiku nahlíží židé? Jak vnímají takový zásah z pohledu jejich vyznání? Práce se zpočátku zabývá stanoviskem judaismu (víry) k tomuto problému vzhledem k jeho hodnotám. Porovnává legislativu jednotlivých zemí, možnosti a reálnou proveditelnost v praxi. Zejména pak názory dotázaných, kteří mohou reprezentovat část společnosti ve svých postojích. At už věkem, pohlavím, nebo sílou své víry.

Cíl práce


Tato práce se věnuje oblasti ve které se snaží odpovědět - jakým způsobem se starověká náboženství, jako je judaismus, potýkají s liberálním přístupem společnosti.
Zda v judaismu došlo k nějakému vývoji. Jak si jeho přístup vykládají věřící. Zda je v souladu se současnou společností. Cílem práce je zjistit odlišnost mezi jednotlivými zeměmi ve vztahu k judaismu. Vztah různých společností v různém prostředí k jednomu společnému zdroji víry. Cíl práce je zjistit tyto vztahy právě pomocí vybraných témat jako jsou potraty, antikoncepce a umělé oplodňování. Hlavní výzkumná otázka tedy zní:

  • Jak ovlivňuje odlišné prostředí Ruska, Izraele a Čech postoj židů k zásahům do početí a jejich přístupu k potratům?

Podotázky


  • Jaký zaujímají židé postoj k umělému oplodňovaní v Čechách, Izraeli a Rusku?
  • Jaký je přístup židů k umělým potratům v Čechách, Izraeli a Rusku?
  • Jaký zaujímají židé postoj k užívání antikoncepce na území Čech, Izraele a Ruska?

Literární rešerše


Miryam Z. Wahrman je profesorem biologie na univerzitě Williama Patersona v New Jersey. Ve své práci Jewish Medical Ethics: Assisted Reproduction and Judaism1) píše, že v současné době většina rabínů souhlasí s tím, že přikázání osídlit svět je tak důležité, že mnoho moderních technologických vývojů pro pomoc neplodným párům může být povoleno židovským zákonem. Říká se, že v případě, že přirozená reprodukce nebude úspěšná, poskytne tiché schválení asistované reprodukce. IVF (Asistovaná reprodukční technologie), která je dnes k dispozici, umožňuje mnoha neplodným párům plnit biblické přikázání „být plodný a množit se“.
Ale jak „Kosher“ jsou tyto techniky z hlediska židovského práva (halacha)? Rabínské úřady obecně souhlasí s tím, že IVF a související techniky jsou pro židovské páry přijatelné, pokud se použijí pouze spermie a vajíčka obou manželů.
Miryam Z. Wahrman také zkoumá problémy spojené s používáním dárcovského spermatu nebo vajíček, které mohou způsobit halachické problémy. „Je zřejmé, že rabínské úřady schválily umělé oplodnění, pokud se použije spermie manžela. Myšlenka použití dárcovského spermatu však nebyla mnoha rabíny akceptováná. Z toho důvodu, že otcovství je určeno tím, kdo poskytuje sperma, dítě počaté z dárcovského spermatu by nebylo halachicky považováno za dítě neplodného manžela a naopak.“
Je jasné, že Písma nařídila Židům, aby pěstovali, a tato směrnice je tak kritická, že vědci z Tóry souhlasí, že by to bylo možné dosáhnout přirozenými nebo umělými prostředky. Úkolem asistovaných reprodukčních technologií bude vyřešit složité vztahy vytvořené umělými reprodukčními procesy a určit, kde nakreslit čáru z hlediska toho, jaké techniky jsou etické a přípustné, které pokroky jsou sporné a které jsou nepřijatelné.

Profesor porodnictví a gynekologie na škole The Hebrew University od Jerusalem, Joseph G. Schneker se věnuje umělému oplodňování ve své publikaci zvané Infertility evaluation and treatment according to Jewish law2) vydané roku 1997. Ve své práci se zabývá problémem s oplodňováním, neplodností židovských párů. Vysvětluje situaci z pohledu židovského zákona. Vnímání těchto témat židovskými rabíny. Kromě IVF (umělé oplodňování) se zabývá i darováním spermatu v židovské kultuře, zmrazování vajíček apod. Co se týče Schnekerova pohledu na IVF, tvrdí, že zejména budoucí použití bude, jak pro legislativu, tak pro náboženství problém, a to zejména v Izraeli, kde se tyto zákroky řídí náboženskými i občanskými úřady.
Schenker říká, že základním faktem, který umožnuje IVF být v rabínské kultuře tolerováno je, že vajíčko a spermie pochází pouze od manželského páru. O tento fakt se opírá rabínská literatura už z Bible. Schneker dále říká, že faktory, které by nekorespondovaly s židovskými zákony mohou být výtky některých striktních rabínů, kteří tvrdí, že vyňatí vajíčka z těla, je zásahem, který se staví proti přirozenosti (díky použití medikamentu apod.) a mají dále vliv na stav člověka z biologického hlediska. V celkovém hledisku je však podle Schnekera IVF většinově uznáváno a například hlavní rabín Izraele IVF podporuje.
Schneker v práci dále tvrdí, že židé mimo Izrael jsou obecně podrobeni zákonům země, ve které žijí, tedy i zákonům týkajících se IVF. To však neplatí u případů, které by výrazně zasahovaly do jejich židovských tradic. Dá se tedy říci, že židé v Čechách nebo Rusku jsou do jisté míry ovlivněny právě tamními zákony a postojem národa vůči IVF
Dále popisuje vliv vlády a židovských (rabínských) soudu na IVF, které se z části podrobují právě židovským soudům. Dalším faktorem, který může představovat problém je sběr semen. Právě kvůli přístupu vůči masturbaci, vnímáno jako „plýtvání semen“. Masturbace je poměrně striktně odsuzována právě rabínskými příslušníky. Co se však týče problému s neplodností, většina rabínů povolují sběr semene skrze styk, pomocí kondomu s perforací. Pokud je kondom použit pro IVF, musí to být typ, který nijak nepoškodí kvalitu a vitalitu spermie.
Závěrem kapitoly Schneker uvádí, že v současné době jsou tisícovky židovských dětí v Izraeli narozeny díky proceduře IVF a spousta z nich velmi ortodoxním párům.


Výzkumnou práci „Judaismus a etické problémy medicíny“ provedla kardioložka Olga Efimová. během studia na Židovské univerzitě (Jeruzalém, Izrael). Tato práce podává historický přehled o židovské medicíně a analyzuje interpretaci některých lékařských problémů v Židovském minimu (Galakha). Mezi tyto problémy patří profylaktika (zabývající se cílenou prevencí) nemocí, manželské vztahy, potraty a kontrola populace, etické otázky vztahů lékař-pacient a tak dále. Kapitola číslo 14 se zabývá otázkami, jako je zákaz potratů v Izraeli, doba od kdy může být potrat proveden nebo zda může být proveden vůbec. Různá rabínská definice učiněná v otázce potratů jsou zaznamenávána v rozsáhlé halachické literatuře. V židovské tradici se věří, že otázka potratů by měla být v každém případě posuzována individuálně a obecná řešení často nejsou možná. Kromě kompetentního lékařského řešení problému života a smrti, je potřeba provést konzultaci se zkušeným rabínem, který je v této záležitosti specialistou. Autorka dále uvádí:Obecně se uznává, že judaismus neporovnává potrat s vraždou. Například Tóra stanovuje pravidlo: „Když dojde k souboji mezi lidmi a je zasažena těhotná žena, která následně potratí … pak přebírá viníka a zaplatí penále, které bude uděleno manželovi poškozené ženy“ (Shemot / Exodus 21:22). To znamená, výplatu jako kompenzaci, ale ne jako trest v podobě soudu, když jde o neúmyslnou vraždu. V rabínské literatuře prakticky neexistuje žádný úhel pohledu, podle kterého by potrat měl být považován za vraždu. Všechny halachické úřady souhlasí s tím, že potrat provedený za účelem záchrany života matky je nejen přípustný, ale i povinný, a na gestačním věku (stáří nenarozeného dítěte) nezáleží. “Když nastane dilema: zachránit život matky nebo nenarozeného dítěte. Židovský zákon jednoznačně mluví ve prospěch matky.” - píše autorka. „Dříve, než dítě přijde na svět, není duší “ (Babylonský Talmud, Mishnah) Prioritní důležitost matky je v rabínské literatuře jednoznačně daná, proto prakticky neexistuje debata o právu plodu v takové situaci žít. Naopak, Mišna výslovně uvádí, že život plodu by neměl být srovnáván s životem novorozence. Vidíme, že již v Halacha Tannays lze najít tvrzení, že právní postavení plodu v lůně ještě není statusem narozeného dítě. Zároveň však máme také agadické (tj. Stanovující světonázory a filosofie, ale nemající legislativní status) tradice stejné éry, založené na skutečnosti, že plod již má aktivní duši. Patří sem například příběh rozhovoru mezi Judským patriarchem s římským císařem Antoninem, ve kterém Rabbi souhlasí s názorem na vštípení nějaké duše do lidského těla v době před těhotenstvím. A přestože z právního hlediska Tannai zastával názor, že embryo není nezávislou bytostí, ale orgánem matky, přiznávalo se, že měl „duši“. Podle interpretace Septuaginty (překlad Tóry do řečtiny) se vztahují různé přístupy k jednotlivým stádiím vývoje embrya. V momentě, kdy embryo nedosáhlo své finální formy, je v tomto případě osoba odpovědná za jeho smrt a zaplatí pokutu. V případě, kdy embryo však získalo svůj konečný tvar, je v překladu řečeno: „pokud dojde k neštěstí pak dáš duši za duši. “ Tannai však považoval pouze smrt matky za neštěstí, a pouze v tomto případě byl trest smrti přiznán vinným, nikoli však za zavinění smrti plodu v lůně. Potrat je v dnešní době povolen v případě ohrožení života matky. K této otázce existuje celá řada interpretací, od ohrožení života v pravém slova smyslu až po vážné ohrožení zdravotního stavu matky. V tomto ohledu je ukončení těhotenství obvykle povoleno, existuje-li ohrožení fyzického a duševního stavu zdraví ženy. Potrat „z důvodu zdraví matek“ je často povolen v případech, kdy gestační věk (stáří nenarozeného dítěte) nepřesahuje 40 dní a ve zvláštních případech až do 3 měsíců. Podle autorky existují rabíni, kteří nepovažují dostatečný důvod k potratu, když se očekává narození dítěte se závažným vrozeným onemocněním. Na druhé straně existují rabíni, kteří se drží opačného úhlu pohledu a věří, že přítomnost závažného genetického onemocnění u plodu může odůvodnit ukončení těhotenství, protože v případě dítěte s genetickými vadami matka nemocného dítěte očekává závažný stresový stav. Potrat z důvodů pohodlí, materiálního zisku nebo kvůli sociálním problémům je absolutně nemožný. “Souhrnně lze říci, že židovské morální a legislativní normy nedávají ženě úplnou svobodu nakládat s nenarozeným dítětem jako součást jejího těla, ale tradice ve všech případech neobsahuje absolutní zákaz potratů.” - tvrdí Olga Efimova. Doporučuje se, aby se manželský pár, který se nachází v obtížné situaci a chce se rozhodnout v souladu s židovskou tradicí, poradil s rabínem, který je v těchto záležitostech kompetentní, aby zjistil, zda je potrat v jejich konkrétním případě přípustný z halachických důvodů.

Podle D.M. Feldman, Birth Control in Jewish Law (1969) 3) přisuzovala židovská tradice užívání antikoncepce zejména lidem před velkou potopou. Vzhledem k okolnostem, kvuli kterým dle biblických příbehu došlo k potopě a potrestání lidstva Bohem, lze chapat užívání antikonceptce z pohledu židovského tradičního výkladu negativně. Autor dále uvádí, že v posledních letech probíhaly mezi rabíny mnohé diskuse o právech a omezeních používání antikoncepce. Téměř všechny diskuse týkající se tohoto tématu směřovali ke dvou základním principům, které vychází z židovské tradice, tedy posvátných textů. První princpip vychází z židovkého přikázání oženit se, rozmnožovat a mít děti. Druhým principem je zákaz „vyprazdňování semene“.

První princip je založen na rabínské interpretaci verše v knize Genesis 1:28: „Buďte plodní a množte se.“ Podle Shammaiské židovské školy je na základě tohoto verše povinností židovské rodiny mít minimálně dva syny. Zatímco Hilleova škola tvrdí, že je třeba mít syna a dceru.

Druhý princip týkající se zákazu plýtvání semenem je postaven na základě pasáže z Genesis 38: 7-10, které považoval Bůh za hřích a potrestal Onana smrtí, protože „rozléval své semeno na zem“, aby zabránil narození dítěte s ženou svého zemřelého bratra.

Judaismus se staví k pohlavnímu styku poměrně liberálně, díky prvnímu přikázání „být plodný a množit se“. Příkazy od Boha mít děti mohou svádět k domnění, že to je také příkaz nepoužívat antikoncepci. Je však pravdou že už staří rabíni vysvětlovali tyto příkazy jako dočasné a že jakmile by daný pár utvořil rodinu požadováné velikosti, má plné právo kontrolovat další otěhotnění. I. Jakobovits, Jewish Medical Ethics (1959) 4) zmiňuje, že reformní a liberální školy judaismu povolují užívání antikoncepce, na rozdíl od ortodoxního judaismu, který je v tomto směru více omezující. Moderní tradičnější židovské názory povolují použití antikoncepce v případech, kdy by těhotenství nebo porod poškozovalo matku, dále také v případě omezování počtu dětí ve prospěch rodiny nebo oddálení dalšího těhotenství. Manželský pár by však neměl používat antikoncepci ze sobeckých důvodů s cílem nemít žádné děti. Autor dále upřesňuje, že je antikoncepce v judaismu přípustná pouze za určitých podmínek. Dle židovských zákonů jsou povoleny takové metody, které nepoškozují spermie ani nezabraňují dosažení cíle jejich cesty. Mezi upřednostňované antikoncepční metody v judaismu patří perorální hormonální antikoncepce. Neboť umožňuje přirozený pohlavní styk a neporušuje se tím zákaz „plýtvání semene“. Dále uvádí, že ačkoli mužské kondomy zabraňují spermiím v dosažení jejich cíle, mnoho liberálních rabínských autorit povolují jejich používání. Jedná se zejména o případy, kdy by nechráněný pohlavní styk představoval zdravotní riziko pro jednoho z manželů. Za nepochybnou výhodu kondomu také považují zamezení šíření některých pohlavně přenosných onemocnění. Z autorových závěrů lze odovodit, že to, jakým zpusobem židé nakládají s antikoncepcí záleží spíše na výkladu a hloubce jejich víry než na prostředí ve kterém žijí.

Metodologie


Vzhledem k povaze výzkumu byly použity kvalitativní metody. Citlivost témat, jak z intimního, tak náboženského hlediska byla vysoká. Z toho důvodu byla v práci použita zejména metoda polostrukturovaného rozhovoru a to pomocí techniky přímého telefonátu. Volba polostrukturovaného rozhovoru byla zvolena na základě několika výhod. V práci jsme nechtěli příliš vybočit z daného tématu. Rozhovor měl předem dané otázky i jeho pořadí (pořadí dle citlivosti tématu). Naše otázky byly velmi otevřené a nechávaly prostor dotazujícím. Z toho důvodu jsme potřebovali někdy zasáhnout mimo předem danou strukturu, abychom usměrnili dotazující k námi určenému intervalu odpovědi. Snahou tedy byla autentičnost odpovědi. Nevýhodou naší metody však byla její přílišná rozmanitost, kterou jsme museli usměrnit, aby zní vyplynula adekvátní odpověď na otázku. Díky tomu se i liší délka odpovědí mezi respondenty. Polostrukturovaný rozhovor nám tedy pomohl využít obě výhody strukturovaného, tak i nestrukturovaného rozhovoru. Mohli jsme dodržet formu a koncept. Zároveň se snažili zajít do hloubky a zachovat autentičnost.

Jak už bylo řečeno, byl použit polostrukturovaný rozhovor formou dialogu po telefonu. Průměrná délka jednoho rozhovoru byla 15-20 minut. Rozhovoru se přímo účastnil vždy jeden tázající a jeden respondent. Telefonáty probíhaly pomocí služby facebook messenger audio call.

Shánění a volba respondentů probíhala na základě osobních kontaktů, případně kontaktů přes kamarády a známé. Aby náš výzkum o něčem vypovídal, zvolili jsme strategii tří respondentů po jedné zemi. Dohromady tedy 9 respondentů. Z toho 3 rozhovory probíhaly v ruštině, 3 v angličtině a 3 v češtině.

První problém nastal s kontakty v Izraeli, kdy se nám z počátku nepodařilo domluvit ani jeden přímý telefonát. Zvolili jsme jinou strategii a zkusili získat odpovědi pomocí dotazníku přes Google formulář. Tam jsme ponechali velmi široce položené otázky. Výsledek však byl nepoužitelný. Odpovědí bylo málo a byly příliš stručné. Nakonec se podařilo získat adekvátní kontakty a proběhly standartní rozhovory s dostačujícími odpověďmi.

Další problém nastal s „GDPR“, kdy jsme byli občas zaskočeni s opatrností některých dotázaných se zveřejněním základních údajů. Respondenti však byli dost upřímní a otevření v samotném rozhovoru, takže šlo pouze o detail.

Rozhovory jinak probíhaly velmi otevřeně a upřímně, a to i přes citlivost našich otázek a tématu.

Příprava rozhovoru byla následující. 3 okruhy strukturované v pořadí – umělé oplodňování, antikoncepce, potraty. Pořadí bylo zvoleno podle citlivosti a kontroverznosti témat. Od nejlehčí po nejtěžší.

Před samotným tázáním probíhal stručný seznamovací výklad o našem projektu, cílu, záměru, průběhu rozhovoru a nastavení „pravidel“. Po dotazovací části následovalo ještě formální upřesnění a případně žádost o další kontakt. První kontakt byl vždy navázán přes zprávy, včetně krátkého seznámení s projektem.

Respondenti


Rusko

respondent č.1

Mark (neuvedeno celé jméno)

Věk: 19
Student

Mark se narodil v Rusku a je studentem v Moskvě. K naboženství ho vedla zejména matka. Sám se nepovažuje za ortodoxního věřícího. Víru vnímá především vnitřně. Uvádí, že jeho matka by měla konzervativnější postoje. Mark necítí příliš velký konflikt mezi judaismem a námi zkoumanými otázkami. Vnímá však hranice, za jejichž překročení pak vidí hřích. I Marka můžeme považovat za liberála.

respondent č.2

Sofia (neuvedeno celé jméno)

Věk: 22
Studentka

Sofia je zajímavá tím, že k judaismu konvertovala. Nikdo z její rodičů židem není. V současné době se přestěhovala do Izraele. Své odpovědi nám podkládala i různými výklady z judaismu. Seznámila nás například s reálnou situací s antikoncepcí v Izraeli. Její výpověď nám dále posloužila k úpravě struktury našich otázek a práce. I Sofii můžeme vnímat jako liberální. V otázkách potratu však měla spíše konzervativnější postoje.

respondent č.3

Adam (neuvedeno celé jméno)

Věk:37
Pracující

Adam byl z našich respondentů nejstarší. K odpovědím přistupoval citlivě. Uvědomoval si dobře co říká jeho náboženství. O to víc měl promyšlené důvody, které nemusí být v souladu. Zmiňoval pak zejména důraz na zdraví, kterému musí ustoupit i víra.

Česko

respondent č.4

Leah Koutná

Věk:21 let
Pochází z Prahy
Hlásí se na medicínu

Studovala rok chemii ve Skotsku. Leah pochází z lékařské rodiny. Daným tématům tedy velmi rozuměla a uměla podat i odbornější pohled z medicíny. Její postoje odpovídají profesi, které se chce v budoucnosti věnovat. Sama se nepovažuje za příliš ortodoxní, stejně jako její rodina. Leah odůvodnila své liberální postoje odkazem na její lékařkou rodinu, s níž sdílí stejné hodnoty.

respondent č.5

Veronika Skřivánková (není uvedeno pravé jméno)

Věk: 25 let
Studentka

Veronika žije už 5 let v Anglii. K odpovědím přistupovala velmi zodpovědně. Z žádosti není uvedena profese/studium. Veronika se v odpovědích často odkazovala k ženské emancipaci a feminismu. Problémy s potraty a antikoncepcí vnímala i z hlediska postavení ženy ve společnosti.

respondent č.6

Antonie Bílá (není uvedeno pravé jméno)

Věk: 20 let
Studentka

Antonie studuje Arabistiku na Karlově univerzitě v Praze. Část její rodiny pochází z Izraele. Nabídla nám tedy i její pohled na situaci v Izraeli a její názor na zdejší společnost. Sama se považuje za liberální.

Izrael

respondent č.7

Alena Schillerová (není uvedeno pravé jméno)

Věk:23let
Studentka

Alena studuje sociologii v Izraeli. Můžeme ji vnímat jako liberální. K otázkám byla velmi otevřená.

respondent č.8

Růžena Světlá (není uvedeno pravé jméno)

Věk: 41let
V domácnosti

Růžena je nejstarší z našich respondentů a je jediná, kdo má tradičně ortodoxní názory. Je velmi orientovaná pro rodinu.

respondent č.9

Izák Popper (není uvedeno pravé jméno)

Věk: 26let
Pracující

Izák je původem z Izraele, cestuje však po celém světě. Sám se považuje za svobodomyslného flegmatika.

Praktická část


Judaismus je v historii velmi výrazná kapitola. Na našem území, nebo v Rusku nikdy nebyl majoritním náboženstvím. Nedá se tedy říci, že je to náboženství spjaté právě s tímto územím. S našimi zvyky a tradicemi má však lecos společného. At už se jedná o křesťanství pravoslavné v Rusku, nebo u nás převažující Katolicismus, obě tyto náboženství mají svůj základ položený v judaismu. Už to samotné je určitým předpokladem k sounáležitosti židů a již zmiňovaných zemí.
Judaismus je založen na víře v jednoho Boha. Z jeho vůle byly na hoře Sinaj židovskému lidu uděleno desatero přikázání, Tóra – pět knih Mojžíšových a další texty. Tyto texty představují základ judaismu a stávají se tak velmi významným zdrojem k čerpání nejen židovských hodnot, ale i zákonu a pravidel. Tora se tak stává významným podkladem k otázkám směřujícím ke vztahům židů k potratům, antikoncepce, nebo i umělému oplodňování. Kromě náboženského pohledu můžeme judiaismus chápat i jako životní styl, kulturní a sociální systém, který reflektuje společnost a jeji postoje právě vůči těmto citlivým tématům.
Historie judaismu je už od počátku spjatá s územím, kde započal-„Vyvedením židovského národa z Egypta“ a usazení v Izraeli. Judaismus je poměrně dost rozšířen v dalších částech světa, ačkoliv se nejedná o misijní náboženství. Historické důvody spojené s pronásledováním židů a obsazení Izraele vedly k rozšíření poměrně uzavřeného náboženství do ostatních částech světa, včetně České republiky a Ruska. I přes dlouhou dobu setrvání židů v odlišných oblastech, nedocházelo k příliš velké asimilaci. To sice způsobovalo konflikty, na druhou stranu možná tato „tvrdohlavost“ udržela judaismus při životě (a to i na úkor nepřejících dějin). Obecně se dá říci, že židé žijící mimo Izrael jsou v dnešní době součástí tamního systému a žijí v souladu. Jejich víra je však tím pevným základem, který je odlišuje.
Naše téma směřující k početím a potratům můžeme zkoumat už v samotném základu judaismu. To jakým způsobem zasahujeme do početí, se vztahuje k vnímání stvoření života, reprodukci, zkrátka k samotné podstatě. Židovský postoj k početí a obecně k rozmnožováním můžeme uchopit z pohledu tradice, Tory, přístupu rabínů a samozřejmě i společnosti. Mimo náboženský vliv, postoje věřících ovlivňuje také jejich státní příslušnost-Rusko, Česká republika, Izrael. První kapitola práce se zabývá nejobecnějším tématem a sice umělým oplodňováním (IVF).

1 Umělé oplodňování (IVF)


1.1 Česká republika

V České republice byl zákrok umělého oplodňovaní poprvé použit v roce 1982 v Brně, tedy ještě v tehdejší ČSSR. Šlo o zákrok Gamete Intrafallopian Transfer (GIFT). O dva roky později bylo na tom samém pracovišti proveden zákrok IVF. ČSSR měla v této oblasti prvenství́ mezi zeměmi bývalého východního bloku. Úspěšný zákrok provedli Ladislav Pilka z Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice (FN) Brno a Milan Dvořák, přednosta Katedry histologie a embryologie Lékařské́ fakulty Masarykovy Univerzity (LF MU) v Brně.

V současné době je na území České republiky více než 40 center pro léčbu neplodnosti. Většina těchto center jsou z privátního sektoru. 5 z nich jsou pod přímým řízení ministerstva zdravotnictví́ České́ republiky

Současná česká legislativa v ČR umožňuje provádění IVF v privátnímu sektoru (a ty jsou velmi ziskové). Ta je také hojně využívaná mezi zahraniční klientelou a ČR se tak stává velmocí v této oblasti. Umělé oplodňování je ženám v České republice (za určitých podmínek) hrazeno ze zdravotního pojištění, a to až do dne dosažení 39. roku. Umělé oplodnění metodou IVF je hrazeno až čtyřikrát za život.

Z pohledu legislativy je zákrok podmíněn souhlasem obou partnerů. Žena bez partnera tak nemůže zákrok podstoupit. Návrhy na zrušení takové podmínky nebyly v poslanecké sněmovně schváleny a legislativa se tak obchází. K povolení stačí jakýkoliv dobrovolník, který prohlásí, že je partnerem budoucí matky.

Z Národního registru asistované́ reprodukce (NRAR), jehož̌ správcem je Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)5), vyplývají následující data. Každý́ rok vzrůstá, nejen počet center pro léčbu, ale také počet provedených zákroků IVF. Přes vzrůstající počet však nedochází k navyšování počtu obyvatel. 6) 7)

převzato z Ústav zdravotnických informací a statistiky 8)

Naši respondenti z Čech se k IVF vyjadřovali takto:

Nemám s tím v zásadě žádný problém. Jediný problém vidím v tom sociálním rozměru. Pokud je třeba té ženě 60, kdy to dítě není schopna donosit, dochovat. Jinak, když ta žena není schopna počat normálně, tak to respektuji- jsem z lékařské rodiny č.4

Uvádí respondentka č.4 Leah Koutná. Leah přistupuje k potratům liberálně, problém pro ni představuje překročení etické hranice. Svůj příklad takového problému uvádí například na vysokém věku. Z náboženského hlediska v tom nevidí problém.

Respondentka č.5 Veronika Skřivánková vnímá situaci s IVF podobně:

Jsem pro, myslím si, že když máme tu možnost, tak proč ne. Nejsem absolutně proti tomu. Ať už se to týká třeba darování vajíček…a nebo taky tomu procesu a těhle těch různých možností přes umělé oplodňování… Taky si myslím, že by tam mělo být a že by to měla být možnost pro kohokoliv, že když se rozhodnou pro tuto cestu, tak proč ne. č.5

Veronika cení možnosti, které přináší moderní medicína a celý proces IVF vnímá pozitivně. Na otázku zda vidí v IVF morální nebo etický problém odpovědela stručné ne.

Respondentka č.6 Antonie Bílá uvádí do srovnání i zkušenost z Izraele:

Tak proti umělému oplodňovaní jako celkově nic nemam, nejsem proti. Když se podívám z pohledu toho Izraele, kde mám tu rodinu, tak je tam hrozně moc žen, který se nechávaj uměle oplodnit, a to teda naschvál. S tím, že se i dost stává, že díky tomu umělému oplodňovaní, jsou pak dvojčata…jak se stává. Nicméně nejsem proti, není to nic zakázaného a v Izraeli se moc dobře ví, že se tyhle ty věci dělaj a asi je i velký rozdíl v tom, jak moc velký žid jsi… jestli jsi liberální nebo ortodoxní. My máme docela i dost známých, kteří se nechali takhle oplodnit ať už za účelem, že chteli, ale taky je to tím třeba, že se jim nedaří otěhotnět těm ženám. A když jim to nejde, tak většinou jdou k tomu doktorovi a nebojí se toho. č.6

Podle Antonie jde o běžnou praxi s kterou není žádný problém, jak v Čechách, tak v Izraeli.

1.2 Izrael


První izraelské dítě narozené pomocí metody IVF, páté na světě, se narodilo v roce 1982, což signalizovalo nově vzestupující odvětví asistované reprodukce. Izraelské ženy absolvují v průměru více cyklů IVF, než ženy jakékoliv jiné země. Zatímco některé ošetření (např. Náhrada) znamenají extrémně vysoké náklady, jiné (např. Dárcovské spermie) jsou k dispozici za relativně dostupné částky. Některé z těchto technologií jsou z velké části dotovány státem. Výběr pohlaví je přísně regulován, ale za určitých okolností je povolen, stejně jako posmrtná reprodukce.

Léčba plodnosti byla v Izraeli od svého založení financována státem. Zavedení IVF místními lékaři v roce 1981 bylo vítáno jako průlomový doplněk ke stávajícím, veřejně financovaným léčbám plodnosti. Narození prvního dítěte pomocí IVF bylo v médiích oslavováno, jako kolektivní národní úspěch, vedené záchrannými místními experty 9). V následujících dvou desetiletích se kliniky IVF otevřely ve většině izraelských nemocnic. „Inovační technologii ocenili politici, poskytovatelé služeb, rabíni, lékaři, feministky a laici.“ Daphna Birenbaum-Carmeli 10)

Státní podpora pro asistované reprodukční technologie byla rychle začleněna do nařízení Ministerstva zdravotnictví (MOH), které opravňovalo každou izraelskou ženu ve věku 18 až 45 let, bez ohledu na její rodinný stav nebo sexuální orientaci, na neomezené, financované léčení až do narození dvou živých dětí s jejich partnery (pokud existuje). Pokusy o příděly IVF vedly k výkřiku politiků, odborníků, spotřebitelů a feministek (Birenbaum-Carmeli, 2004) a neomezené financování zůstalo nedotčeno. Konzervativní odhady vyhodnocují výdaje na IVF, bez doprovodných nákladů (např. Spojené s narozením dvojčat), na 2% izraelského rozpočtu ve zdravotnictví.

Po dobu dvou desetiletí (Collins, 2002) udržuje Izrael nejvyšší počet klinik na obyvatele na světě (Collins, 2002) své aktivity neustále rozšiřují izraelské kliniky IVF (MOH, 2015a). Jak je znázorněno na obr. 1, počet provedených cyklů IVF ročně vzrostl z 5 000 v roce 1990 na 40 000 v roce 2012, což viditelně překonalo růst místní populace. 11) 12) 13) 14)

Počet provedených zákroků IVF za rok. 15)

Podpora IVF ze strany státu je s námi srovnávanými státy nejvyšší. Izrael se dlouhodobě snaží zvýšit růst obyvatel. Vlastní pohled z Izraele nám přináší respondentka č.7 Alena Schillerová:

Já nejsem tak ortodoxní, že nepřijímám nové technologie, které zlepšují lidský život, umělé oplodňování pomáhá mnoha párům trpícím neplodností, a když něco pomáhá lidem a nepoškozuje, nemůžu mít nic proti. č.7

Alena vidí v IVF úlevu pro mladé páry s problémy početí. V takovém případě prý nemůže Bůh být proti.

Nevidím v tom žádný problém, vždyť to není fenomén posledního desetiletí, ale obrovské množství dětí se již narodilo a všichni se s tím nějak vypořádají. č.7

Respondentka č.7 Z morálního a etického hlediska nevidí překážku.

Jinak situaci vidí respondentka č.8

Pro mě je samozřejmě všechno trochu podivné, protože po tom všem je proces početí spojením dvou těl, dvou duší. A dítě, které se objevilo ve zkumavce, je pro mě něco z nějakých futuristických filmů. č.8

Lucie preferuje tradiční způsob splození. K IVF však vyjádřila odpor zejména z důvodu chybějícího přirozeného kontaktu. zplození vnímá jako úkon lásky, který se dnešní technologií narušuje. Svůj názor upřesnuje na otázku: Jaký v tom vidí morální problém.

To je pravě to, o čem mluvím. Dítě by mělo být výsledkem lásky a ne prací laboratorních vědců. č.8

Lucie preferuje volbu adopce

Nechci se toho úplně zříkat, ale řekla bych, že v žádném případě, i když bychom měli s manželem nějaké problémy s otěhotněním, raději bychom si vzali dítě z dětského domova, abychom pomohli a zlepšili někomu život. č.8

Respondent č.9 vnímá také problém s ditětem vytvořené „zkumavkou“.

Pokud nedej bože budu mít já nebo moje budoucí manželka v tomto ohledu nějaké zdravotní problémy, pak si myslím, že se uchýlíme k IVF, i když nejsem si jistý, zda bych mohl budoucí dítě narozené tímto způsobem vnímat jako svoje. Nevím…potřebují o tom dobře pomyslet. č.9

Z náboženského hlediska však vnímá situaci opačně. IVF prý naopak podporuje přikázání Tory a není s ní v rozporu.

Pokud vím, umělé oplodnění žádným způsobem neodporuje židovským zákonům, ale naopak. V tomto případě se provádí pokyn k reprodukci, proto se lidé uchýlili k umělé inseminaci, jak to vidím já, zdá se mi to z pohledu Tóry v pořádku. Vyplňuji tím vlastně přikázání. č.9

1.3 Rusko


V SSSR došlo k narození prvního dítěte pomocí IVF v roce 1986. Postup IVF byl proveden v Moskvě v Centru pro zdraví matek a dětí (nyní Vědecké centrum pro porodnictví, gynekologii a perinatologii Ministerstva zdravotnictví Ruské federace) gynekologem Elenou Andreevnou Kalininou a embryologem Valentinem Alekseevičem Lukinem. Elena Dontsová je první sovětské dítě „ze zkumavky“, letos má 30. narozeniny. Nyní žije na Ukrajině, je matkou devítiletého syna, počatého přirozeně.

Jména průkopníků sovětských a ruských jsou lékařům dobře známy: Boris Leonov, Valentin Lukin, Anatolij Nikitin a Eduard Kitaev. Díky nim bylo v Rusku možné používat metody oplodnění in vitro: studovali a realizovali západní zkušenosti. Za cenu kolosálního úsilí vytvořili komplexní materiální základnu pro první IVF procedury. Za sovětských podmínek bylo velmi obtížné implementovat tak složitou technologii. Navíc to byli tito lidé, kteří vychovali generaci lékařů - těch, kteří dnes dosahují výsledků, o kterých jsme skromně hovořili na úrovni „světových standardů“.

V době vzniku IVF v Rusku vědělo jen málo lidí o této technologii, dokonce ani porodníci-gynekologové netušili, že existuje takový způsob, jak překonat neplodnost. Je známo, že často, když se pacienti, někde náhodně dozvěděli o IVF, zeptali na to svého gynekologa, odpověděl, že to všechno je vynález novinářů a nemělo by se jim věřit. Tato situace trvala poměrně dlouho, až do začátku devadesátých let, kdy se děti IVF začaly rodit stále častěji a postupně pronikaly do masového vědomí.

Pokud v roce 2000 byl počet IVF v Rusku ve stovkách, pak v loňském roce počet procedur provedených bezplatně dosáhl 78 tisíc. V rámci projektu „Demografie“ do roku 2024 včetně, se počítá s provedením 450 tisíc postupů IVF pro páry trpící neplodností. Tatiana Nazarenko, ředitelka Ústavu reprodukční medicíny Národního centra lékařského výzkumu V.I.Kulakova, sdělila, že v asi 30 % případe rodina nemůže mít děti kvůli zdravotním problémům s matkou a ve 30 % - s mužem. Dalších 30 % - kvůli tzv. „Kombinovaným faktorům“, když oba mají problémy. Zbývajících 10 % jsou důvody, které lékařům nevysvětlují ani po výzkumu.

Dnes existují kliniky, kde se IVF provádí téměř ve všech ruských městech a pracují na stejné vysoké úrovni. To se stalo možným, když byl postup IVF zpřístupněn díky financování v rámci CHI - v roce 2013. V dnešní době je umělé oplodňování ruských lékařů známým, a dokonce rutinním procesem, říká ředitel ústavu. Jedná se o klinickou metodu, která se provádí ambulantně a nevyžaduje vstup do nemocnice. Za účelem rozšíření metody IVF a vyškolení co největšího počtu lékařů byla vytvořena Ruská asociace pro reprodukci člověka. A její aktivita přináší výsledky. Pokud by před třiceti lety existovalo jen několik odborníků na oplodnění in vitro, nyní je v Rusku asi 200 středisek IVF, a tedy více než 1000 odborníků. 16) 17) 18)

Situaci v Rusku ohledně IVF můžeme reflektovat pomocí našich respondentů:

Pokud někdo chce mít děti, má možnost. Každý člověk si zaslouží mít rodinu a děti, a proto to považuji za naprosto normální. č.1

Říká respondent č.1 Mark. Na další otázku, jak IVF vnímá, už ale odpověděl rozporuplněji:

Myslím, že vše, co je vytvořeno, je k lepšímu. I nemoci, které se objevují u lidí, nejsou náhodné. To je naprosto normální. č.1

V celku však Mark vnímá umělé oplodňování liberálně. Vnímá určitý zásah proti přirozenu. Negativně se k tomu však nestaví.

Respondentka č.2 vnímá IVF v souladu s božím přikázáním a jako dobrou alternativu v případě problémů.

Co vím, naše náboženství nezakazuje IVF. Každý člověk by měl rodit potomky. Pokud jde o mě, mám k tomu pozitivní postoj, protože pokud nemůžeme porodit dítě sami, pak se samozřejmě můžete uchýlit k umělému oplodnění, nemyslím si, že je to proti Bohu. Pokud vím, i když matka je židovka a náhradní matka není, dítě nebude považováno za žida. č.2

Respondentka se domnívá, že dítě zřejmě nebude dále žid ikdyž matka je židovka. Podle schvalovacího procesu v Izraeli tomu však není a rabíni tolerují stvoření tímto zpusobem. Potomka jako žida vnímají.

Pozitivně se o IVF vyjadřuje i respondent č.3 Adam. Vítá možnosti moderní medicíny:

K umělému oplodňování mám docela kladný vztah. Nemyslím, že je to nepřirozené. Naopak mě fascinuje, že v dnešní době medicína muže pomoci párům, které jsou nešťastné a nemohou porodit děti sami. č.3

K okolnostem za jakých by k IVF přistoupil se vyjadřuje následovně:

Pokud já, nebo moje žena budeme mít zdravotní problémy, pak bych samozřejmě k tomuto kroku přistoupil. Raději bych však třeba upřednostnil náhradní matku, než umělé oplodňování, protože stále existuje jen velmi málo studií, které ukazují, jak hormonální terapie, použitá při této metodě, ovlivňuje zdraví ženy. č.3

2 Potraty


19)

2.1 Rusko


Potraty v Rusku jsou povoleny zákonem a jsou součástí systému povinného zdravotního pojištění. Potrat lze provést na žádost ženy, ze sociálních i zdravotních důvodů. (Federální zákon ze dne 21. listopadu 2011 N 323-FЗ „O základech ochrany zdraví občanů v Ruské federaci“) V Rusku se každoročně provádí více než půl milionu potratů, i když jejich počet neustále klesá. Rusko zůstává jedním ze světových lídrů, kterému vědci přisuzují nízký rozvoj kultury v oblasti plánování rodiny.

Rusko se stalo první zemí ve světové historii, která legalizovala potraty (v roce 1920). Etická otázka přípustnosti potratů zůstává v ruské společnosti diskutabilní. Zejména mnoho náboženských organizací země vystupuje proti potratům.
Potrat byl v zemi do roku 1920 zločinem. V témže roce se však sovětské Rusko stalo první zemí na světě, ve kterém se potrat stal legálním. Vědci považují tuto událost za součást dobové tendence k rozšiřování ženských práv v Rusku (včetně udělování voleb žen nebo zákazu nucených sňatků) a za změnu lékařské etiky, kdy došlo k odklonu od náboženského přesvědčení o těhotenství. V první polovině dvacátých let, však byl potrat mezi sovětskými úředníky a právníky často považován za „sociální zlo“ V roce 1924 byla na potrat uvalena omezení. Mohl být proveden pouze v případě ohrožení života a zdraví ženy, nebo v případě těhotenství v důsledku znásilnění. V roce 1926 byla tato omezení zrušena, ale potrat byl během prvního těhotenství úplně zakázán stejně, jako pro ženy, které měly potrat méně než před šesti měsíci. V roce 1930 byly potraty v SSSR placeny státem. V roce 1936 bylo vydáno nařízení, podle kterého byly potraty v zemi opět kriminalizovány, což bylo odůvodněno nepříznivou demografickou situací a potřebou zvýšit porodnost. Jedinou výjimkou byly jenom lékařské potraty. V 50. letech 20. století začali vládní potratovou politiku zmírňovat. V roce 1951 byl rozšířen seznam lékařských indikací pro potraty a v roce 1954 byla zrušena trestní odpovědnost za nezákonné potraty pacientů. V roce 1955 se sovětské vedení rozhodlo dekriminalizovat potraty. V současném Rusku je potrat zařazen do seznamu druhů zdravotní péče hrazených z povinného zdravotního pojištění. Každá žena má právo na nezávislé rozhodnutí o otázce mateřství, které je zakotveno ve federálním právu. Ruský zákon o potratech je jedním z nejliberálnějších ve světě. 20) 21) 22)

23)

Vývoj různých přístupu k potratům ze strany společnosti a státu byl v Rusku rozhodně jedním z nejdelších i nejvíce progresivním, Celý vývoj dějin potratů se ustálil do současné situace, kterou můžeme popsat jako velice liberální a ze strany státu poměrně otevřenou a ponechající na vůli jednotlivce. Můžeme tedy říci, že židé tak své omezení aplikují pouze skrze jejich víru a že potlačení umělých potratů zde přichází ze strany náboženství, To jakým zpusobem vníma potraty žid Ruské národnosti reflektuje první respondent Mark:

Pokud těhotenství nebylo plánováno, toto dítě je nechtěné a není to součástí vašich plánů. Musíte mít potrat v počátečních fázích…pokud se tam však nevytvoří plnohodnotná osoba, pak to již udělat nemůžete. Myslím, pokud potrat udělat chcete, udělejte to hned, jinak je to velký hřích. č.1

Respondent potraty vnímá ve skrze v pořádku. Přiznává i možnost, že lze potraty provézt i z ekonomických důvodů. Zdůraznuje však brzký zásah, jinak zákrok vnímá negativně.

Podobně to vnímá i respondent č.3:

Myslím, že v moderní společnosti by každá žena měla mít právo zvolit si, co dělat se svým dítětem, takže nemám zvláštní přístup k potratům, protože to je věcí každého. Pokud žena chce toto dítě, at´ porodí, pokud nechce…tak ne. Nepovažuji to za hřích, a to i v pozdějších stádii vývoje plodu. č.3

Jeho postoj lze chápat ještě liberálněji než Mark. Zdůrazňuje svobodu rozhodování každého jedince a oproti Markovi nepovažuje za hřích potrat proveden v pozdějším stádiu.

Sofia respondent č.2 se k potratům staví už konzervativněji:

Tento hřích je přirovnáván k zabíjení. Ale myslím si, že se musíte podívat na situaci, pokud je potrat třeba udělat ze zdravotních důvodů, například kvůli ohrožení života matky nebo dítěte…pak je to normální. V opačném případě je to hrozné a nemůžete to udělat. č.2

Oproti předchozím dvou respondentům vnímá potraty více v rozporu s etikou. Potraty provedené z ekonomických důvodů. Z důvodů nepřipravenosti páru či podobným situacím, bere jako nepřijatelné. Pokud však jde o ohrožení matky, nebo dítěte. Tedy důvody související se zdravím. Vnímá potraty jako přirozené. její postoje, tak oproti předchozím respondentům více korespondují s postoji rabínů a židovské tradice.

2.2 Česká republika


V České republice do roku 1958 zákon nepovoloval uměle vyvolaný potrat. 1958 - počátek 70. let zákon o umělém přerušení těhotenství (č. 68/1957 Sb.) zlegalizoval uměle vyvolaný potrat. Spolu s tím, že spolehlivá antikoncepce nebyla dostupná a omezování plodnosti bylo žádoucí, došlo k významnému rozšíření potratů. Přijetí propopulačních opatření a zájem o rodinu se odrazil v poklesu počtu potratů. V roce 1974 se narodilo nejvíce dětí v historii ČR. Přesto bylo evidováno přes 78 tisíc potratů celkem a přibližně pětina těhotenství končila indukovaným potratem. Náhlý nárůst počtu potratů v roce 1987 byl způsoben přijetím vyhlášky, která zrušila interrupční komise. Rozhodnutí o umělém potratu zůstalo pouze na svobodné volbě ženy. Na přelomu 80. a 90. let téměř polovina těhotenství byla ukončena potratem. V současné době se k potratům váží tyto právní normy: zákon č. 66/1986 o umělém přerušení těhotenství, vyhláška č. 75/1986 o umělém přerušení těhotenství, vyhláška č. 11/1988 o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.

24)

Jak vnímají potraty židé v Česku reflektují respondenti jako je Leah:

Respondent č.4 Leah Koutná.

Podobné smýšlení jako u té antikoncepce. Je to právo té ženy, aby rozhodla, co se s jejím tělem bude dít. Věřím, že nám byla dána svobodná vůle a je na nás, jak s tím budeme nakládat. č.4

Leah se k potratům vyjadřila poměrně stručně. Nepovažuje se za ortodoxní a přiklání se k liberálnější víře.

Respondentka č.5 Veronika situaci vidí obdobně.

Já jsem pro to, že ženy mají právo nad vlastním tělem a myslím si, že je to každého věc a.. že hlavně je důležité, aby ženy měly přístup k „safe abortions“, který jsou prostě legální, a podstoupeny v bezpečných podmínkách. č.5

Později se vyjadřuje k situaci ortodoxního judaismu:

Myslím, že judaismus o tom dostatečně nemluví a proto.. asi… že hlavně v tom ortodoxním judaismu je to prostě no go..protože samozřejmě budeš mít děti, protože jako musíš „repopulate“ těch 6 milionů…to už je v dnešní době dost zastaralý pohled. č.5

Respondentka č.6 má taky liberální přístup. K potratům se negativně nestaví. V momentě, kdy však bude cítit ekonomickou stabilitu a došlo by k nechtěnému oplodnění, vnímala by potrat jako hřích.

Myslim že potrat zase je volba každého. Já osobně s potratem… pokud by sem chtěla jít na potrat…tak proste půjdu nejsem proti tomu, ale zase mam nějaký důvody. Jsem moc mladá, mám školu ,nedokážu se postarat o to dítě. Samozřejmě v momentě kdy…já se o to dítě už dokážu postarat a mám nějak, jakoby zabezpečenou budoucnost, tak asi jsem proti tomu potratu… že když si to dítě můžu dovolit, tak bych na něj nešla. č.6

2.3 Izrael

V období Talmudic (období vzniku Talmudu od prvních století naší éry, kdy Mishna vznikla, až do dokončení Babylonského Talmudu v 7. století), nebyl potrat v judaismu považován za zločin v případě neživotaschopnosti plodu. Nebyl však považován za vraždu i v opačném případě. Hlavním talmudickým textem, který zakotvuje tento princip v judaismu, je text Okhalot 7: 6: „Pokud má žena obtížný porod [a její život je v nebezpečí], můžete rozdělit plod uvnitř jejího lůna a extrahovat v kusech, protože její život má přednost před plodem. Pokud ale hlava dítěte (nebo většina z toho) vstoupila už na svět, pak by nemělo dojít k poškození dítěte, protože jeden by neměl obětovat život druhému.” Mishnah jasně ukazuje, že stav plodu je nižší než u ženy. Život plodu není srovnáván s lidským životem, pokud je plod v lůně. Rabínská literatura 16-17 století odráží různé přístupy k přípustnosti potratů. Některé rabínské úřady povolily potraty pouze tehdy, když existovalo ohrožení života ženy. nedovolily však potraty v případě, kdy se zdravotní stav ženy zhoršil pouze z jiných důvodů. Většina pozdějších pedagogů (acharonym) se domnívala, že potrat by měl být povolen, když je nutné, aby se těhotná žena zotavila a to i když neexistuje žádná smrtelná hrozba z plodu v případě, že matčina nemoc není přímo spojena s vývojem plodu. Ve 20. století vznikly dvě protichůdné skupiny: hnutí proti potratům, za právo na život plodu (prolife) a hnutí za právo zvolit si potrat (prochoise). Judaismus samotný je v těchto záležitostech také rozdělen. Obecně platí, že tradice judaismu má přechodné postavení mezi přísným zákazem potratů, které obhajují katolická církev, fundamentalistické skupiny, a úplné svobodné řešení potratů: na požádání, bez udání důvodu a bez výhrad.
Potrat v Izraeli byl povolen v roce 1977. Podle zákona musí být rozhodnutí o potratu vydáno komisí tří odborníků. Komise rozhoduje pouze o období těhotenství nepřesahujícím 24 týdnů. Pokud gestační věk přesáhne 24 týdnů, je případ postoupen zvláštní komisi složené z pěti členů. V nemocnicích v Jeruzalémě však nelze provést pozdní potrat. V roce 2014 přijal izraelský parlament reformu zdravotnictví, podle níž jsou potraty poskytovány bezplatně všem ženám do 33 let bez ohledu na okolnosti. 25) 26)

27)

Jak vnímá potraty společnost může částečně reprezentovat názor respondentky č.7 Aleny Schillerové:

Jsem přesvědčenа, že za potratem je zodpovědnost a volba každé ženy, nikdy ji neodsuzuji. č.7

Respondetka připouští situace, kdy je pro ni potrat přijatelný:

V zásadě existuje několik faktorů, od špatné finanční situace v rodině, až po svědectví lékaře ze zdravotních důvodů, nebo ještě horší, pokud k těhotenství došlo v důsledku znásilnění. č.7

Respondentka č.8 Růžena Světlá se už k potratům vyjadřuje jinak. Stávající stav ji nevyhovuje:

Abych to řekla mírně, jsem zděšena tím, co se děje v moderní společnosti a jak rychle roste počet potratů ve světě. Myslím, že to není dobře a že je to lidská nezodpovědnost. č.8

Respondent č.9 Izák Popper je tolerantní, potraty je ochoten přijmout zejména v situacích ohrožení zdraví matky:

Nemám pozitivní přístup k potratům, ale také akceptuji skutečnost, že v rodině mohou nastat situace, kdy jediným východiskem může být potrat, takže k tomu přistupuji docela normálně. K potratu bych přistoupil pravděpodobně…existuje-li ohrožení života matky nebo dítěte, pak je potrat v tomto případě dokonce nezbytný a ve všech ostatních případech musíme zvážit klady a zápory. č.9

Počet provedených potratů na 1000 obyvatel, převzato od WHO 28)

3 Antikoncepce


3.1 Rusko

V Rusku v průběhu 19-20. století bylo jediným lékem na nežádoucí těhotenství, který byl používán všeobecně, prodloužené kojení. Věřilo se, že zatímco žena kojila, nemohla otěhotnět. Rovněž se věřilo, že menstruační tok lze použít k prevenci těhotenství. Z nich například lidé vyráběli různé přípravky pro orální podávání. Inhalace prý také pomohla: voda s menstruační krví byla nastříkána na kameny ve vaně. Bylo mnoho různých „magických“ postupů. Například voda s krví byla nalita do láhve a pohřbena - věřilo se, že zatímco láhev byla v zemi, žena nemohla otěhotnět. Láhev mohla být vykopána kdykoliv, a pak lék přestal fungovat.

Rolnické metody vyloučení plodu byly účinnější než metody prevence těhotenství, ale také mnohem více barbarské. Aby ženy vyvolaly potrat, zvedly závaží, pevně vytáhly žaludek ručníky, lana a dokonce i koňské postroje. Žena se opřela o břicho na kůlu vyčnívajícím ze země. Vyskočila na zem z velké výšky - například ze schodů sena.

Ještě více barbarské byly lékařské metody ukončení těhotenství. Byly použity prakticky všechny chemicky aktivní látky dostupné ve vesnici. Mladé ženy polykaly ledek, petrolej, cinabar, arsen, těsnící vosk, kovové piliny a tak dále. Za nejoblíbenější potratovou látku se považoval lovecký střelný prach ve směsi s chloridem rtuťnatým. Použití celé této chemie často vedlo k těžké otravě, byly také případy fatálních následků. Postoj rolníků k potratům se však pod vlivem města postupně změnil. Zároveň se uvádí, že vdané ženy ve vesnici se nevyhýbaly vyhoštění plodu a potrat nebyl prostředkem plánování rodiny, ale způsobem, jak se zbavit dítěte počatého mimo manželství.

Pokud si rolnická mládež dobře uvědomovala zvláštnosti lidské fyziologie, byla situace v privilegovaných statcích jiná. Kánon aristokratické výchovy nezajišťoval seznámení dívek se základními fyziologickými projevy. Mladí aristokraté, kteří považovali lidskou fyziologii za obor, který si nezaslouží zájem a studium, nepovažovali za možné použít antikoncepci. Zachování vypadalo jako něco úplně nemorálního.

Později se začaly objevovat knihy o fyziologii prevence manželství a těhotenství. Tyto knihy byly velmi populární. Esej Petrohradského lékaře Karla Drexlera „Jak předcházet těhotenství“ do roku 1910, poprvé vydaný v roce 1907. Ruská cenzura vykázala liberalismus ve vztahu k reklamě na antikoncepci. Konzervativně smýšlející část společnosti se pokusila omezit bezplatnou reklamu na antikoncepci, zatímco ti, kteří v té či oné podobě podporovali myšlenku modernizace země, naopak vyzývali k použití antikoncepce.

Pokud je Rusko z hlediska úrovně antikoncepce srovnatelné s vyspělými zeměmi, pak se z hlediska struktury použitých metod se země výrazně liší. Významná část párů v Rusku používá pouze tradiční metody s nízkou účinností (přerušeny pohlavní styk): 14,6% u žen a 11,5% u mužů (v roce 2004 byly odpovídající hodnoty ještě vyšší - 19,1% a 16,1%).

Ve vztahu k jiným metodám antikoncepce se oproti roku 2004 nezměnily preference Rusů. Nejrozšířenější antikoncepční metodou v Rusku zůstává kondom. Používají se ale i takové metody jako intrauterinní zařízení, kalendář (počítání nebezpečných dnů), hormonální antikoncepční pilulky. Jiné metody antikoncepce (spermicidy, douching, nouzová hormonální antikoncepce) se používají zřídka. Jen málo lidí používají takové účinné prostředky nejnovější generace, jako jsou implantáty (šití v ampulkách) a intramuskulární injekce hormonálních antikoncepcí. Lze předpokládat, že při absenci sexuální výchovy a vzdělávacích programů ví o těchto metodách málokdo.

29) 30) 31)


Užití kondomu v Rusku na počet obyvatel převzato od WHO.

Jaký vztah mají židé k antikoncepci v Rusku může reflektovat názor respondenta č.1:

Používám antikoncepci pouze jako prevenci proti pohlavním nemocem. Pokud znám člověka dlouhou dobu, mohu si dovolit antikoncepci nepoužívat. Myslím si, že antikoncepční prostředky se používají zcela normálně.. .dokud nejste připravení založit rodinu a postarat se o děti. Nejprve se staráme o zdraví a budoucnost. č.1

Respondent č.1 Mark antikoncepci používá. Vnímá ji jako běžnou věc. Konflikt s jeho vírou v tom nevidí. Nouzovou antikoncepční pilulku však už vnímá jako potrat.

Respondentka č.2 se na situaci dívá podobně. Uvědomuje si konflikt například s kondomy, které jsou judaismem spíše netolerovány, i přesto je však používá. Argumentem je ochrana před pohlavním nemocemi:

Kondomy jsou v náboženství zakázány, jsou ale povoleny jiné různé metody antikoncepce… jako jsou například orální hormonální nebo spirální antikoncepce, i přesto ale kondomy vnímám jako v pořádku a používám je, jsou pro mě nezbytné, alespoň z hlediska zdraví. č.2

Respondent č.3 Adam vnímá kondomy, taky jako nutnost ochrany před pohlavními nemocemi. K antikoncepci se staví liberálně:

Protože nejsem vyloženě ortodoxně založený, používám antikoncepci, i když v naší víře jsou kondomy zakázány…nechápu, jak je možné přistupovat ke svému zdraví v 21. století, tak riskantně. Vynález antikoncepce považuji za jeden z hlavních vynálezů lidstva, protože chrání spoustu lidí před různými nemocemi, před nechtěnými dětmi a tak dále. Já si neumím představit, jak může civilizovaná společnost žít bez antikoncepce. Proto to určitě nepovažuji za zabíjení dětí nebo něco takového. č.3

3.2 Izrael

Židovská tradice nezdůrazňuje rodičovství jako primární účel manželství. Na rozdíl od křesťanské tradice judaismus nespojuje sexualitu s hříchem a nepovažuje abstinenci za nadřazenou podmínku a sex za nezbytnost plození. V židovské tradici je účelem manželství především jednota manželů. Toto porozumění je založeno na slovech Tóry (Bereish / Genesis 2:24) Škola velkého židovského mudrce Hillel učí, že přikázání «být plodný a množit se» lze považovat za splněné, když se v rodině narodil jeden syn a jedna dcera.

Jediným místem v Tóře, které je tradičně považováno za odsouzení odmítnutí otěhotnění, je přerušený pohlavní styk Onana, který vylil sperma na zem, aby zabránil narození dítěte jeho zemřelému bratrovi v rozporu se zákonem o leviraci. Na základě této epizody (a také na základě přikázání „být plodný a množit se“) Talmud důrazně odsuzuje „plýtvání semene“ a zakazuje použití antikoncepce pro muže.

Avšak v Talmudu se označují případy, ve kterých ženy mohou nebo by měly používat antikoncepci (někteří komentátoři to považují za přípustné, jiní - v některých případech nezbytní). Talmud dá ženě pokyn, aby použila vaginální antikoncepční prostředek v momentě, pokud je nezletilá (věk nezletilé dívky, která může otěhotnět, zvažovali talmudisté ​​od 11 let), nebo těhotná (Yebamot, 12b, 100b; Ketubbot, 39a; Nedarim, 35b).

Antikoncepční prostředky, o nichž se hovoří v talmudských textech, samozřejmě nebyly zdaleka moderní metody antikoncepce, ale byla to metoda antikoncepce, která odpovídala historickým dobám. V hebrejštině se pro toto zařízení používá slovo „mok“, které se doslovně překládá jako „česaná lněná vlákna“, tj. určitý druh pesaru, který byl zřejmě absorpčním tamponem.

Jiné talmudické texty umožnily ženám pít lektvary (šálek kořenů), což mělo antikoncepční účinek. Tyto bylinné nápoje jsou v židovské tradici běžně chápány jako antikoncepční prostředky, které ženám brání početí nebo je sterilizují. Toto porozumění naznačuje mnoho zdrojů judaismu. Někteří moderní vědci se však domnívají, že mezi lektvary mohou být nápoje s potratovým účinkem. Známým textem o užívání antikoncepčních nápojů je příběh Yehudita (Judith), manželky rabína Chiya. Po obtížném porodu přišla k rabínovi ve změněné podobě a zeptala se, zda byla žena přikázána rozmnožovat lidi. Rabín jí řekl ne. Na základě této odpovědi začala brát antikoncepční lektvar (Yevamot 65b).

Moderní odpovědi (literatura ve formě rabínských odpovědí na otázky) ukazují analogii mezi hormonálními perorálními antikoncepčními prostředky a praxí používání antikoncepčních lektvarů (uvedených v talmudských textech), přičemž v tomto halachickém zdůvodnění jsou přípustné antikoncepční prostředky. Tradice judaismu upřednostňuje použití orálních antikoncepcí, jako prostředku antikoncepce.

Dnešní praxe používání antikoncepce v judaismu se liší mezi ortodoxními, konzervativními, reformními judaismy a některými dalšími liberálními školami. V praxi přijaté židovskou tradicí je péče o fyzické a duševní zdraví žen velmi důležité. Existují-li obavy, že těhotenství, nebo porod mohou ženě ublížit. Považuje se používání antikoncepce za odůvodněné ve všech oblastech judaismu, počínaje ortodoxní. V takových případech, pokud již došlo k početí, může žena podstoupit potrat, protože její život v judaismu je považován za cennější, než život počatého dítěte. Pokud však početí nenastalo, je mnohem vhodnější použít antikoncepci.

Moderní ortodoxní judaismus umožňuje použití antikoncepce ze tří důvodů: k ochraně zdraví ženy, k omezení počtu dětí v zájmu rodiny a k regulaci doby narození dětí.

Pokud existuje tradičně opodstatněný důvod pro použití antikoncepce, pak je volba hormonálních antikoncepcí v ortodoxním judaismu první ze všech metod antikoncepce, protože nejvíce odpovídá halachickým předpisům.

Použití bariérových metod u žen je kontroverznější, pokud jde o halachické recepty, než použití hormonálních kontraceptiv a intrauterinních zařízení. Podle řady ortodoxních úřadů mohou bariérové ​​metody porušovat zákaz „plýtvání semenem“. Různí rabíni hodnotí specifické bariérové ​​metody odlišně kvůli skutečnosti, že penetrace spermatu při použití různých bariérových metod je odlišná. Ženské kondomy jsou však zakázány na základě zákonů halakhy, stejně jako mužské kondomy.

Mnoho rabínů souhlasí s použitím spermicidů. Použití spermicidů podle řady rabínů je výhodnější než přijatelné formy bariérové ​​metody, protože žádným způsobem neomezuje průchod spermií a pohlavní styk se provádí obvyklým způsobem.

Sterilizace žen není v tradici judaismu povolená (Vayikra / Leviticus 22:24) Toto přikázání podle tradičního výkladu zakazuje sterilizaci nejen lidí, ale i zvířat. Pokud však těhotenství představuje vážné ohrožení zdraví ženy a nelze použít jiné metody antikoncepce, může být ve výjimečných případech umožněno ženě podstoupit sterilizaci.

Jak už víme muži mají zakázáno používat antikoncepci. Použití kondomů může být povoleno pouze ze zdravotních důvodů, aby se zabránilo nákaze. Ortodoxní judaismus uděluje takové výjimky ve vzácných případech, například pokud existuje riziko nakažení virem AIDS v manželství nebo cytomegaloviru během těhotenství ženy. 32) 33) 34)


Užití antikoncepce na počet obyvatel v Izraeli, převzato od WHO.

Respondentka č.7 Alena se o antikoncepci vyjadřuje následovně:

Jelikož teď nejsem v trvalém vztahu se sexuálním partnerem, používám kondomy. Chrání mě také před sexuálně přenosnými nemocemi. Nedokážu si představit život moderního člověka bez použití antikoncepce. Z hlediska náboženství, židům je zakázáno používat kondomy, ale zřejmě Tóra nevyučovala různé závažné nemoci a v tomto ohledu věřím, že mi víra nebude branit…ochranou před AIDS č.7

Z její odpovědi jasně vyplývá, že se jedná o člověka s liberálními postoji.

Respondentka č.8 Růžena Světlá, už absenci kondomů dodržuje. Hormonální antikoncepce je už v pořádku zvláště po naplnění stavu rodiny:

Můj manžel a já jsme spolu dlouho. Nepoužíváme antikoncepci. Máme dvě děti, používám hormonální antikoncepci, ale nikdy jsme nepoužívali kondomy, protože je to u nás zakázáno. č.8

V našem případě je antikoncepce již přípustná, protože jsme plně splnili náš účel, ale použití antikoncepce z nějakých sobeckých důvodů je špatné. č.8

Respondent č.9 se opět odkazuje na bezpečnost před pohlavními nemocemi. Nemá s antikoncepcí žádný problém. Vnímá je jako běžnou záležitost:

Samozřejmě to používám, a to ne protože, abych zabránil těhotenství, ale proto, abych se chránil před různými nemocemi č.9

Užití kondomu v Izraeli na počet obyvatel, převzato od WHO.

3.3 Česká republika

V tehdejším Československu se o antikoncepci v dnešní podobě můžeme bavit až v letech třicátých. První „antikoncepční poradna“ se nacházela v Apolinářské ulici v Praze. Kromě kondomu a Pesaru mohly ženy využívat i měkké pěnové polštářky a speciální tampony. V této době už také svět znal nitroděložní tělísko, které vynalezl německý gynekolog Gräfenberg. Lidově se mu říkalo německé stříbro a bylo vyrobeno ze slitiny mědi, niklu a zinku. Brzy po svém uvedení na „trh“ se ale přestalo používat, protože na něj začala být, kvůli niklu, většina žen alergická.

Po skončení druhé světové války začala být poptávka po antikoncepci tak vysoká, že se jí lékaři rozhodli „modifikovat.“ V šedesátých letech přišly na trh antikoncepční pilulky takové, jak je známe dnes. Historicky první česká hormonální antikoncepční pilulka nesla název Antigest a v tehdejších Československých lékárnách se objevila v roce 1965.

V některých kulturách je antikoncepce dodnes nepřípustná. V té naší ji bereme jako relativně normální součást života, přesto má Česká republika co dohánět – zejména co se týče dostupnosti prostředků proti nechtěnému početí. 

V hodnocení Atlasu antikoncepce, který každoročně vydává Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva, získala 50,8 bodu ze sta. Podle letošních zjištění projektu Evropa v datech se tak Česko v rámci Evropy umístilo přesně na pomezí západních států se snadno dostupnou antikoncepcí a východních zemí, které k ní mají horší přístup.

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky shromažďuje a sleduje data týkající se především užívání hormonální a nitroděložní antikoncepce. Počet žen, užívajících hormonální antikoncepci, se od roku 2007 kontinuálně snižuje. Zatímco počet žen, užívající nitroděložní antikoncepci, od roku 2007 mírně stoupá. V roce 2015 bylo zaznamenáno 1 055 000 žen užívající lékařem řízenou hormonální, nebo nitroděložní antikoncepci. 17,1 % těchto žen užívalo nitroděložní antikoncepci. Mezi uživatelkami této aplikační formy převládala hormonální nitroděložní antikoncepce (10,4 %). Nitroděložní nehormonální byla užívána 6,7 % těchto žen. Dominantní zůstává však hormonální antikoncepce, která se v roce 2015 na celkovém počtu podílela z 82,9 %. 35) 36) 37)


Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2016 (převzato)

Leah Koutná respondentka č.4 se vyjadřuje poměrně jednoznačně - Každý má pravo si se svým tělem dělat co chce.

K svobodě ženy patří právo rozhodovat co bude s jejím tělem. Ať si se svým tělem nakládá tak, jak uzná za vhodné. Nemám s tím problém. č.4

Č.5 Veronika je k otázce velmi liberální. Více než z náboženského hlediska. Vidí větší konflikt v nerovnosti mezi mužem a ženou:

Já si myslím že antikoncepce je část jakoby ženského hnutí a jsem samozřejmě velmi pro. Je to hrozně důležitý k plánování v rodině, ale taky si myslím, že se možná dává tlak na ženu hlavně v heterosexuálních vztazích, že vlastně je tam ta „motion“, že by měla být ženská za to jako plně zodpovědná a že tam občas není dost odpovědnosti na tom chlapovi co by se mohlo zlepšit, ale myslím si, že je vlastně…je lidské právo mít přistup k antikoncepci pro jakékoliv gendery, sexuality apod. č.5

Veronika vnímá podstatný rozdíl mezi ortodoxním a liberálním judaismem a přiznává odlišné přístupy:

Jako samozřejmě ono záleží…kde třeba v ortodoxním judaismu je.. co tam se ta antikoncepce vidí jako, že proč by jsi potřeboval.. Proč antikoncepce.. že strašně soustředí na to aby měli lidi co nejvíc dětí takže tam to vlastně jako ani neexistuje myslím, že liberální judaismus se na to dívá trochu jinak, zase je to individuální preference, ale rozhodně nesouhlasím s tím ortodoxním postojem a myslím si, že je to vlastně přehnaný a vlastně to není praktický na moderní dobu očekávat od lidi, aby pořád rodily děti není to zdravé pro ženy vlastně je to jakoby způsob kontroly a vlastně, aby muži dosáhli toho, že ženy zůstanou doma a tak no.. č.5

Respondentka č.6 Antonie Bílá opět srovnává situaci v Izraeli. Sama antikoncepci vnímá v pořádku. Odkazuje i k odlišné situaci na východě:

Já antikoncepci neberu a je to z mých zdravotních důvodů, ale myslím si, že k antikoncepci tam jsou k tomu otevřeny, ale jak říkám je to moje okolí tam ta generace jsou k tomu otevřený normálně. Věřím, že tam spoustu holek antikoncepci bere a pokud ne tak se chrání jinak-kondomem, ale myslim si, že to není nic zakázaného. Já ji osobně neberu. Ne, protože nechci, ale protože mi nedělá dobře. Jinak třeba na tom blízkým východě si myslím, že platí že čím víc dětí máš tím lepší, jsou tam více ortodoxní a celkově blízký východ je známý tím, že ty rodiny maj velký… maj hodně dětí. Ale jinak si myslim, že si tam prostě dělaj co chtěj ať už to je v souladu s Bohem, nebo ne. č.6

Užití antikoncepce v ČR na počet obyvatel, převzato od WHO.


Užití kondomu v ČR na počet obyvatel, převzato od WHO.

Závěr


Závěrů této práce může být několik. Z Práce jasně vyplývá jedna věc. To, jakým způsobem židé vnímají IVF, antikoncepci, nebo potraty, záleží zejména na síle jejich víry. Už od počátku se názorové proudy rozdělily na ortodoxní a liberální. Dalším důležitým faktorem je věk. Naši respondetni byli povětšinou studenti, mladí lidé. Jejich názory a hodnoty jsou vzájemně ztotozňené. Vedlejším výstupem této práce tedy může být mimo jiné to, že dnešní globální společnost, v nichž zejména dnešní mladí lidé žijí už od počátku, plodí dost sjednocený názor. Mladí lidé jsou svobodomyslní a otevření. Náboženství v jejich životech už nehraje tak významnou roli. Ikdyž se své víry nezřekli, přistupují k ní s vlastním rozumem a nedodržují ji striktně. Platí samozřejmě, že existuje i ortodoxní část mladých, kteří přistupují k těmto otázkám konzervativněji. Dá se tedy říci, že více než národnost a prostrědí. Ovlivňuje postoj židů jednak věk, dále hloubka víry. Naši respondenti byli povětšinou liberálové. Konflikt s jejich vírou nepovažovali. Více než naboženství, při jejich postoji hral vlastní názor, který sice mohl být vírou ovlivněn, ale domnivame se, že spíš vznikl pararelně.

IVF
První téma umělého oplodnování bylo skoro všemi přijato pozitivně. Stejně k tomu přistupovala současná legislativa států. Všechny tři státy mají dobré podmínky k provedení zákroku. Z grafů vyplývá i jejich stoupající tendence. Názor respondentů tedy koresponduje s politikou země, ve které žijí. Asi se zcela nedá říci, jaký stát poskytuje v teto oblasti nejlepší podmínky. Nejvíce dostupné z finančího hlediska je v Izraeli. K provedení zákroku, ale hraje roli víra a to i při schvalovacím procesu a pododně. Česko je v téhle oblasti liberálnější (i když tu stále IVF nelze provést, například u homosexuálních párů, nebo žen bez partnera). Rusko je na tom legislativně uprosřed. Samotný judaismus je k IVF přísný, ale podporuje ho (zvláště Izrael). Starověké náboženství si s moderní technologií poradilo dobře. Respondenti ze všech zemí nemají s IVF problém a z náboženského hlediska v něm nevidí žádný konflikt. Cení si přínos této technologie. Možnostem, které dává párům s problémy početí novou šanci.

Antikoncepce
Antikoncepce byla logicky kontroverznější téma. Z práce vyplynula zejména jedna věc. Judaismus se k prezervativum staví dost konzervativně a vnímá je jako prostředek, který odporuje pravidlu “plýtvání semene”. Tomu však neodpovídají ani názory respondentů, ani skutečné užití v reálném životě. Podle průzkumu Izrael nijak nevyčnívá v použití kondomů, než ostatní státy. S hormonální antikoncepcí v judaismu problém spíše není. Většina respondentů vnímala zejména hormonální antikoncepci za přirozenou součást dnešní doby. Respondenti oceňují její užití. Nebojí se ani nových druhů antikoncepce, které nejsou ve společnosti tak zajeté. Z náboženského hlediska někdy sice vnímají konflikt, jsou ho však ochotni přejít z důvodu vlastního přesvědčení.

Potraty
Nejkontroverznější téma. Naši respondenti se k potratům stavěli obezřetněji. Všichni byli rozhodně v souladu s názorem, že potrat je v případě ohrožení matky v pořádku. V otázce, kdy hraje roli finanční situace se už rozcházeli. Podobně jako u antikoncepce však nemůžeme jednoznačně říci, zda za jejich názorem stojí víra, nebo ne (i atheisté mají problém s potraty). Legislativně je potrat v zemích proveditelný bez větších obtíží. Z náboženského hlediska se k tomu judaismus staví spíše negativně. Ne však tak negativně, jako např. křesťanství-judaismus je v otázkách reprodukce, antikoncepce a potratů volnější. S potraty se už tedy respondenti názorově rozcházeli. Víc než z náboženského hlediska však na problém nahlíželi spíše z vlastního pohledu. Jejich hledisko, tak nemuselo být nutně ovlivněno vírou.

S porovnávání zemí, na zakladě výpovědí našich respondetnů, jsme obezřetní. Počet respondetnu by nedaval dostatečně relevantní výsledek. Nemůžeme tedy v obecnosti prohlásit, zda židé v Rusku přistupují k IVF jinak apod.
Přesto nám výpovědi vytvořily určitý obrázek:

Mladí židé v Izraeli se v otázkách reprodukce a potratů, nijak vyrazně neodlišují mladým židům, žijícím v České republice, nebo Rusku. Současný globalizovaný svět má na mladé lidi silný vliv a dokáže v mnohém sjednotit názory i v tak odlišných zemí. Z práce vyplynula i skutečnost, že náboženství nemusí mít nutně vliv na postoje současných židů. Přestože jsou respondenti věřící. Svou víru si vykládají po svém. Spolehají se na svůj vytvořený názor, ikdyž je třeba v rozporu s tradiční vírou. Židé svou víru sice opírají o pravidla: Ať už to je stravovaní či podobné zvyky. V otázkách, které zasahují do větší hloubky jejich víry se už však tolik výkladu Tory, nebo některých rabínu nechytají. Je pravdou, že i samotná Tora dává v těchto citlivých tématech prostor (narozdíl od jiných náboženských posvátných textů). Skutečnost, která z teto práce muže vyplynout, nám podává i obrázek do budoucího vývoje. Pokud dnešní globalizovaný svět skutečně směřuje do jednoty a nazory lidí tak silně neupevnuje ani víra v jedno náboženství. Můžeme se možná dočkat světa s velmi jednotným postojem a to nejen v otázkách reprodukce a potratů. Židé se od sebe v techto otázkách v jednotlivých zemí tolik neliší. Jejich sjednocený názor ale není v tomto případě daný vírou, jako spíše globalizovaným světem. Jejich shoda tedy nepramení z vnitra - tedy z jejich náboženství, ale z vnějšího vlivu. 


Počet shlédnutí: 238

1)
WAHRMAN, Miryam Z. Jewish Medical Ethics: Assisted Reproduction and Judaism. [online] Jewish virtual library, 2016 [cit. 20. 5. 2020]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Judaism/ivf.html
2)
SCHENKER, Joseph G. Infertility evaluation and treatment according to Jewish law. European Journal of Obstetrics & Gynecology and Reproductive Biology [online]. 1997, 71(2), 113-121 [cit. 2020-04-02]. DOI: 10.1016/S0301-2115(96)02621-8. ISSN 03012115. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0301211596026218
3)
FELDMAN, David M. Birth Control in Jewish Law. 1968. New York: Schocken Books, 1974. ISBN 0805204385, 9780805204384.
4)
JAKOBOVITS, Dr.Immanuel. Jewish Medical Ethics: A Comparative and Historical Study of the Jewish Religious Attitude to Medicine and Its Practice. 1959. Indiana University: Bloch Publishing Company, 1959. ISBN 0819700975.
5) , 8)
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: NRRZ – Modul asistované reprodukce (AR) [online]. , 1 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.uzis.cz/index.php?pg=registry-sber-dat--narodni-zdravotni-registry--narodni-registr-reprodukcniho-zdravi--modul-asistovane-reprodukce
6)
ŠENK, Michal. Medicínský turismus v Česku dál kvete. Už nejen kvůli plastikám, novým hitem je umělé oplodnění. Hospodářské noviny. 2014-01-28. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. (česky) Zdravotní turistika: Česko je velmocí plastických operací. Žena.cz, magazín pro ženy. 2016-08-19. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. (česky)
7)
První české dítě „ze zkumavky“ slaví třicetiny. Česká televize [online]. 4. 11. 2012 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1136905-prvni-ceske-dite-ze-zkumavky-slavi-tricetiny
9) , 10) , 14)
BIRENBAUM-CARMELI, Daphna. Thirty-five years of assisted reproductive technologies in Israel. US National Library of Medicine National Institutes of Health Search [online]. 14/06/2016 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5991881/#bb0075
11)
TUREČEK, Břetislav. Izrael: Velmoc v umělém oplodnění. Česká pozice [online]. 7.5.2014 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/izrael-velmoc-v-umelem-oplodneni.A140429_100551_pozice-tema_lube
12)
TUREČKOVÁ, EVA. ZEMĚ DĚTEM ZE ZKUMAVKY ZASLÍBENÁ. Euro [online]. 4. 8. 2011 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.euro.cz/byznys/zeme-detem-ze-zkumavky-zaslibena-780479
13) , 15)
Number of IVF cycles per year in Israel. In: Https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5991881/figure/f0005/ [online]. 14.06.2016 [cit. 2020-08-31].
16)
И.И. Витязева, И.И. Бармина, Г.А. Мельниченко ВИТЯЗЕВА И.И., БАРМИНА И.И. a МЕЛЬНИЧЕНКО Г.А. ИСТОРИЧЕСКИЕ ВЕХИ РАЗВИТИЯ МЕТОДОВ ВСПОМОГАТЕЛЬНЫХ РЕПРОДУКТИВНЫХ ТЕХНОЛОГИЙ, ОСНОВАННЫХ НА ОПЛОДОТВОРЕНИИ IN VITRO [online]. Вестник репродуктивного здоровья, 2011 [cit. 2020-08-31]. ФГУ Эндокринологический научный центр (дир. - акад. РАН и РАМН И.И. Дедов) МЗ РФ, Москва.
17)
НИКИФОРОВ ДМИТРИЙ ВЛАДИМИРОВИЧ, РЯБЧИКОВА ЕЛЕНА ИВАНОВНА, ОВСЯННИКОВА ТАТЬЯНА ВИКТОРОВНА a ПОПОВА ЖАННА ЮРЬЕВНА. ЭКО: ДЛИННАЯ ИСТОРИЯ КОРОТКОЙ ВСТРЕЧИ [online]. Наука из первых рук, 2015 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/eko-dlinnaya-istoriya-korotkoy-vstrechi
18)
СОЛОВЬЕВА, Кристина. Не чудо, а дело техники: как проводится искусственное оплодотворение в России. ТАСС [online]. 12/08/2019 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://futurerussia.gov.ru/nacionalnye-proekty/838859
19) , 23) , 24) , 27) , 28)
Abortions per 1000 live births. In: Https://gateway.euro.who.int/en/: World Health Organization [online]. European Health for All database [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://gateway.euro.who.int/en/indicators/hfa_586-7010-abortions-per-1000-live-births/visualizations/#id=21646
20)
ДЕНИСОВ БОРИС ПЕТРОВИЧ a САКЕВИЧ ВИКТОРИЯ ИВАНОВНА. АБОРТЫ В ПОСТСОВЕТСКОЙ РОССИИ: ЕСТЬ ЛИ ОСНОВАНИЯ ДЛЯ ОПТИМИЗМА? [online]. Демографическое обозрение, 2014 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/aborty-v-postsovetskoy-rossii-est-li-osnovaniya-dlya-optimizma
21)
История запретов и разрешений абортов в России. РИА Новости [online]. 03/08/2010 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://ria.ru/20100803/261197627.html
22)
ALEXANDRE AVDEEV, ALAIN BLUM a IRINA TROITSKAYA. The history of abortion statistics in Russia and the USSR from 1900 to 1991 [online]. 03/08/2010 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/306160208_The_history_of_abortion_statistics_in_Russia_and_the_USSR_from_1900_to_1991
25)
Abortion. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/abortion
26)
MEACHAM, Tirzah. Abortion. Jewish Women's Archive: The Encyclopedia of Jewish Women [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://jwa.org/encyclopedia/article/abortion
29)
Б.П. ДЕНИСОВ a В.И. САКЕВИЧ. Применение контрацепции в России [online]. Доказательная медицина и клиническая эпидемиология, 2009 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.hse.ru/data/734/370/1240/contraception_Denisov_Sakevich.pdf
30)
ВИШНЕВСКИЙ, Анатолий Григорьевич, Борис Петрович ДЕНИСОВ a Виктория Ивановна САКЕВИЧ. КОНТРАЦЕПТИВНАЯ РЕВОЛЮЦИЯ В РОССИИ [online]. ТЕНДЕНЦИИ ДЕМОГРАФИЧЕСКОГО РАЗВИТИЯ РОССИИ В 2005-2015 ГГ. В КОНТЕКСТЕ ДОЛГОВРЕМЕННЫХ ДЕМОГРАФИЧЕСКИХ ТРЕНДОВ, 2016 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/kontratseptivnaya-revolyutsiya-v-rossii. НИУ ВШЭ.
31)
САКЕВИЧ, Виктория. Планирование семьи в России. ДЕМОСКОП Weekly [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: http://www.demoscope.ru/weekly/2010/0409/tema03.php
32)
ЕФИМОВА, Ольга. Иудаизм и этические проблемы медицины [online]. МАХАНАИМ - еврейский культурно-религиозный центр [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: http://machanaim.org/philosof/tor&life/medetica/efimova.htm
33)
E. SCHWARTZ, AMY. Ask the Rabbis: Contraception [online]. 2014 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://momentmag.com/ask-rabbis-contraception/
34)
RONALD H. ISAACS, RABBI. Does Judaism Allow Birth Control? My Jewish Learning [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.myjewishlearning.com/article/procreation-and-contraception/
35)
Historie antikoncepce. Antikoncepce [online]. 2016 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.antikoncepce.cz/antikoncepce/historie-antikoncepce/?WT.oss=historie&WT.oss_r=1
36)
HAMPLOVÁ, Ludmila. Dějiny antikoncepce jsou plné kreativity, ale i lidského zoufalství. Zdravotnický deník [online]. 2016 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.zdravotnickydenik.cz/2016/06/dejiny-antikoncepce-jsou-plne-kreativity-ale-i-lidskeho-zoufalstvi/
37)
ČEPICKÝ, MUDr. PhDr. Pavel. Historie antikoncepce: Moderní babictví. LEVRET s.r.o.: Gynekologicko-porodnická ambulance LEVRET s.r.o., Praha [online]. 2004 [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2004-3/?pdf=149
ls2020/judaismus_-_zasahy_do_poceti.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)