KŘESŤANSTVÍ: MIGRAČNÍ MRAČNA NAD EVROPOU

Jan Kraffer, Kateřina Hanzelínová

Tato práce se zaměřuje na křesťanství, evropské hodnoty, priority, ale především na postoje křesťanů k migraci. V prvé řadě práce představuje samotné křesťanství, popisuje historii, říká, co je pro křesťany důležité a nepřípustné, jaké jsou jejich tradice a hodnoty, uvádí jednotlivé svátky a symboly, popisuje, jak se vlastně člověk stane křesťanem, a poté zabrousí do samotného výzkumu, kde bude zkoumat a rozebírat z mnoha úhlů velice aktuální téma, které poměrně značně ovlivňuje naše každodenní evropské životy, a tím tématem je migrace. Migrace samotná je propojena několika větvemi, ať už je to z hlediska sociologie, kde se samotní migranti musí sžít s novým evropským světem a taktéž sami mezi sebou, z hlediska psychologie, kde se každý jednotlivec musí postarat sám o sebe a ani neví, jestli se dožije zítřka a zároveň je odloučen od rodiny, kterou už v životě možná neuvidí, či je to z hlediska samotné politologie, kdy mezinárodní špičky jednají dosti nejednotně a neefektivně. V závěru práce jsou jednotlivé rozhovory, které byly provedeny s respondenty. V této části se zodpovídají odpovědi na otázky, které byly položeny a taktéž zjišťuje, jaké názory a postoje respondenti zaujímají.

Nyní přichází hlavní otázka této práce a ta zní: Jak reaguje křesťanská Evropa na příliv imigrantů ve srovnání České republiky a Řecka? Klíčové jsou jednotlivé pohledy na tuto problematiku. Důležité je si uvědomit, proč má Evropa ve světě tak výsostné místo. V dnešní době je Evropa jedním ze tří hlavních a klíčových světových partnerů a hráčů na mezinárodním poli. Těmi dalšími jsou Amerika, především zásluhou USA, a Asie, především zásluhou Číny a Japonska. A rozhodně nikdo dnes nechce být tzv. mimo hru. Chce se projevit, chce mít svůj „jediný správný“ názor a jisté postavení a především – aby s ním bylo počítáno. Částečně se tímto naráží na obavy ze současné situace.

Jak reaguje křesťanská Evropa včetně ČR a Řecka na příliv imigrantů?

1.) Reagují ostatní náboženství nějakým způsobem na příchod migrantů?

2.) Jsou očekávání Evropanů, ohledně příchodu migrantů, spíše pozitivní či negativní?

3.) Hlavní migrační důvody?

4.) Jak velký je příliv migrantů? a dokáží se adaptovat na evropský život?

5.) Ovlivňuje migrační krize naše každodenní životy?

Migrace je v poslední době dost opakovaným pojmem. Jejích důvodů je hned několik. Migrace je komplexním jevem, který má své významné ekonomické, demografické, sociologické, geografické a historické souvislosti. Ovšem v současné odborné literatuře mu doposud není věnována odpovídající pozornost, a to především, co se týče jejích teoretických základů a jejího vymezení a měření. Panuje zde několik různých názorů, které se liší více či méně.

Svůj názor na toto téma má i spisovatel a publicista Jefim Fištejn, známý svým působením v Rádiu Svobodná Evropa. V knize Za humny je válka ¹⁾ nabízí mozaiku pohledů na naši civilizaci i na svět islámu a na prameny napětí i na krutost válečníků. Myslí i na ty, co se umějí bránit, ale i ty, co téměř bezmocně upadli do spárů osudu. Z Evropy se v obavách z muslimského příboje stěhují zástupy Židů do Izraele, do státu, který se nedá. Byť se v jeho blízkosti rozhořela válka, kde nakonec všichni jako by bojovali proti všem. Jednu ze stran bojující na Blízkém východě popisuje následovně, cituji: „Bojovníci Islámského státu odmítají uznat existující hranice zemí Blízkého východu a tvrdí, že vytvářejí alternativní autentický islámský politický systém.“ Jedna z otázek zní, reagují ostatní náboženství nějakým způsobem na příchod migrantů? Ano, je to zcela jiný svět, přece jenom se odlišují svojí mentalitou, zcela jinou kulturou a odlišným náboženstvím, které je oproti křesťanství radikální. Na jedné straně je tu v našich očích doslova hrůzný Islámský stát, na druhé vcelku spořádaná arabská monarchie v Jordánsku, kde královna Rania nenosí hidžáb a ráda si natáhne modré džíny.

Odlišný názor se objevuje v publikaci, která popisuje, jak je migrační krize vnímána v Evropě, se jmenuje Podivná smrt Evropy ²⁾ od autora Douglase Murrayho. Autor zde brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy. Podle něj vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické znaky, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení. Jedna z našich výzkumných otázek zní, zda jsou očekávání Evropanů, ohledně příchodu migrantů, spíše pozitivní či negativní. Zde se autor obává jistého nebezpečí, které pramení v laxnosti Evropy. Taktéž nedůvěřuje nové a pro nás neznámé kultuře, kterou lidé z Blízkého východu přináší a která by nás mohla dříve či později v základu rozložit, cituji: „Víme, jaké ohromné změny přineslo stěhování Normanů, Franků a Galů. Dějiny učí, že některé ovlivnily kulturu během dlouhého období, jiné ji nezvratně předělaly.“ Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoliv, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.

Tématika migrační krize je také uvedena například v knize Jaroslava Pánka – Evropská migrační krize ³⁾, kde se v dlouhodobé historické perspektivě jeví současná situace jako velmi vážná a reakce evropských politiků na ni jako nedostatečná. S tím se pojí jedna z otázek a to, zda ovlivňuje migrační krize naše každodenní životy. Autor zde uvedl, že ano, avšak povzbuzuje v tom, abychom nepropadali panice, beznaději a deterministické představě, že migrační krize je přírodní pohromou, vůči níž jsou lidé naprosto bezmocní. Uprchlíci jsou pro něj, cituji: „Miniaturními pěšáky na velké šachovnici,“ čímž nastínil to, že nezáleží na názoru uprchlíků, ale jak se dohodnou jednotliví představitelé a politici evropských a zahraničních zemí. Vše jsou to pouze, cituji: „Strategické hry“.

Dále také říká, že Evropská unie by měla nově a zodpovědněji než dosud promyslet svou identitu, její právní a institucionální zakotvení, které by bylo přiměřené reálné síle Evropy a jejímu postavení ve světě 21. století, které by v případě zaspání mohla ztratit. S tím se pojí otázka, jaké jsou hlavní migrační důvody. Evropa se snaží o formulaci zásady, že nejen za řešení vnitřních konfliktů v Asii a Africe, ale také za regulaci tamní demografické exploze nesou odpovědnost v první řadě státy a kontinenty, v nichž tyto problémy vznikají ve formě náboženských válek a ekonomické situace. Evropa se zajisté nemůže hermeticky uzavřít vůči ostatním kontinentům, ale pokud projeví vůli, má možnost přistěhovalectví regulovat přiměřeně své kapacitě a svým potřebám; vůči svým občanům má ovšem povinnost minimalizovat rizika, která z jiných kontinentů přicházejí.

Jedna z dalších knih, která poměrně dost souvisí s tímto tématem, je kniha Súmrak európskej civilizácie⁴⁾, jejíž autor Pavel Fendek se zaměřil na hlavní téma příběhu, tedy na multikulturalizmus, což je oficiální ideologie Evropské unie. Multikulturalizmus je barbarská, antievropská, antibělošská a rasistická ideologie, jelikož útočí na majoritní kulturu Evropanů, protože za útlak a odsun imigrantů a minorit považuje požadavek Evropanů, aby se jednoduše přizpůsobili jejich majoritní kultuře. Jedna z našich výzkumných otázek zní, jak velký je příliv migrantů a zda se dokáží adaptovat na evropský život. Autor zde popisuje, že v rámci projektu EuroMed plánuje Brusel přistěhování 50 až 80 milionů muslimů do Evropy, což je akt otevřené přípravy zločinu genocidy na Evropanech, anulující všechny výhody z evropské integrace. Sám autor uvádí, že barbaři se zmocňují Evropy, cituji: „Barbary nazývám všechny ty, kteří se podílejí na naplnění záměru zničit evropskou kulturu, civilizaci, její autentické hodnoty a nositele, evropské národy a Evropany bílé rasy.“

V této práci se pracuje s kvalitativními metodami, jelikož zkoumají problém více do hloubky oproti kvantitativní metodě, která spíše upřednostňuje více respondentů, avšak problém řeší spíše povrchově, což se hodí například pokud tazatel chce zjistit, koho by respondenti volili ve volbách. Informace a odpovědi, vycházející od respondentů, pochází z internetových zdrojů, kde dotázání pochází z různých geografických oblastí. Polostrukturovaný rozhovor je typ rozhovoru, který má předem určené okruhy otázek, k nimž patří zajisté různé doplňující otázky, které se hodí k danému rozhovoru. Podle situace může daný tazatel přidat nějaké dotazy a rozvinout daný rozhovor či naopak vynechat. Jistou výhodou je seznámení se s názorem a pohledem daného respondenta na daný problém, čímž dostaneme nové informace. Záleží však, aby mluvil pravdu a vyzkoumaná data byla poté věrohodná a pouze neklamal tazatele, což je nevýhoda, kterou si nemůže tazatel nijak zkontrolovat. Najít si společný čas s jednotlivými respondenty bylo obtížné, jelikož většina pracuje a mají své povinnosti. Analýza a sběr dat jsou poměrně dost časově náročné, jelikož je potřeba udělat objektivní vyhodnocení samotných informací od respondentů.

Největší problém se vyskytl s respondenty na zvolení termínu schůzky, kdy rozhovor proběhne. Problém nebyl ani v rozdílnosti časových pásem, jelikož většina respondentů žije ve společném časovém pásmě, nebo se maximálně o jedno liší. Spíše chodí různě do zaměstnání, mají své starosti a povinnosti, které plní. Nakonec se však našel čas a rozhovory byly uskutečněny. Pochopitelně samotnou práci také značně omezil ve sběru dat koronavirus, tudíž musela být učiněna opatření a rozhovory byly vedeny přes sociální sítě především voláním přes Skype, Instagram, Messenger či chatováním skrze e-maily. Někteří respondenti ovšem neuměli příliš anglicky, tudíž byla použita také ruština a francouzština, díky čemuž byl tento problém odstraněn. Některé otázky byly více nábožensky zaměřené a mohlo to u respondentů vyvolat možnost odmítnout odpovědět na daný dotaz. Nakonec se nevyskytla žádná negativní reakce. S některými respondenty se známe osobně, s některými jsme se poznali skrze sociální sítě a také díky webu survio.com

První respondentka, která byla oslovena, byla paní Katarina, které je 43 let a bydlí v Athénách. Tato paní pracuje jako turistická průvodkyně, která pravidelně navštěvuje různé evropské metropole a pomohla nám s touto prací, jelikož má značné zkušenosti s tím, co se momentálně děje v Evropě a konkrétně v Řecku. Žije momentálně v Řecku, takže naše spojení proběhlo prostřednictvím Instagramu.

Dalším respondentem byl pan Dušan, kterému je 31 let, pochází ze Slovenska a pracuje jako učitel na střední škole. Často se účastní seminářů ohledně krize ve střední Evropě. Spojení proběhlo na platformě Skype.

Mezi dalšími respondenty byl pan Pierre, kterému je 29 let a provozuje malý obchod v Paříži. Jelikož je Francie jedna z hlavních cílových destinací migrantů, může pan Pierre odpovídat z vlastní zkušenosti. Spojení probíhalo skrze dotazník a později skrze e-mail.

Pan Alfred, kterému je 61 let, bydlí v Kolýně nad Rýnem v Německu a byl jedním z dalších respondentů. Jeho země je často skloňována jako cíl migrantů, a proto bylo nezbytné se seznámit také s někým z tohoto prostředí. Komunikace s panem Alfredem probíhala přes e-mail, kde komunikace nebyla úplně nejlehčí, jelikož pan Alfred neuměl příliš dobře anglicky.

Jednou z dalších respondentů byla paní Giorgie, které je 40 let a pochází z Verony. Vlastní hotel ve Veroně a sama řekla, že během pár let je vidět, jak se celková harmonie Itálie změnila kvůli migrační krizi. Spojení proběhlo skrze dotazník a poté pomocí Instagramu.

Dalším respondentem byl pan Ladislav, kterému je 37 let a bydlí v České republice. Pracuje jako řidič a tudíž ví, jak to v současné době vypadá v Evropě. Komunikace probíhala na základě Messengeru.

Paní Charlotte, které je 54 let a pochází z německého Hamburku, má řadu zkušeností s migranty, jelikož pracuje na městském úřadě. Pomohla nám přiblížit situaci v Německu a komunikace probíhala skrze e-mail.

Jeden z respondentů byl také pan Dorian, 36letý muž, který v Řecku pracuje jako obchodník v klenotnictví. Migrace se v Řecku stále nezlepšuje, avšak u výpovědi pana Doriana nebyly vidět příliš velké obavy z migrantů. Komunikace probíhala pomocí Instagramu.

Další žena z Řecka, konkrétně pocházející z ostrova Samos, kde je v současné době vyostřenější situace kvůli přijíždějícím migrantům na lodích a zřízení uprchlického tábora, nám prozradila svůj neobyčejný náhled na tuto problematiku. S paní Justine, které je 27 let, jsme se spojili pomocí Messengeru.

Na závěr jsme byli v kontaktu s paní Boženou, které je 59 let a pochází z českého města Ústí nad Labem. Pracuje jako konzultantka v jedné firmě a ráda se zabývá problematikou spojenou s migrací, protože podle ní je to téma, o kterém by se mělo diskutovat.

Křesťanství je abrahámovské, monoteistické, historické, misijní náboženství, soustředěné kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše. Křesťanství patří do kategorie monoteistického náboženství neboli víru v jednoho Boha. Slovo křesťanství vychází ze jména Ježíše z Nazareta (Krista). Samotný původ má v Palestině, kde působil Ježíš z Nazaretu v roce 30. Pocházel z řemeslnické rodiny, taktéž byl pocestný kazatel a konal obrovské zázraky. Doprovázela ho dvanáctičlenná skupina přívrženců – apoštolů. V roce 30 Ježíš vstoupil do judského hlavního města Jeruzaléma na židovské svátky Pesach (Velikonoce), které byly pořádány jako výsostný příchod očekávaného Mesiáše. Příchod a konání Ježíše z Nazaretu vzbudil jisté emoce a politické a náboženské autority danou situaci zhodnotily jako podvodnou, tudíž byl Ježíš zadržen, odsouzen a ukřižován. Evangelia však hovoří, že ho Bůh vzkřísil a Ježíš se shledal se svými žáky. Zformoval se Nový zákon, obsahující 4 evangelia, která byla sepsána mezi lety 60 a 90 a popisují Ježíšovo konání. Jedna z podstat líčí skutky apoštolů, tedy počátky křesťanské církve, apoštolské listy a Apokalypsu neboli Zjevení Janovo. Významná centra křesťanství se nacházela např. v Římě, v Alexandrii či v Antiochii.

Křesťanství je nejrozšířenější světové náboženství se silnou základnou na třech kontinentech v Evropě, v Americe a v Austrálii. V současnosti je více než 2 miliardy vyznavačů. Dělí se do hlavních 3 církví katolické, pravoslavné a protestantské. O sjednocení tří církví se snaží hnutí zvané ekumenismus.

Stěžejním nosným sloupem celého křesťanství je láska Boha k člověku, která byla ochotna jít až do krajnosti a obětovat sebe pro osobu Ježíše Krista. Křesťanství je tvořeno lidmi, kteří jej vyznávají. Má hlavní morální zásady, učení a další. Bude proto vhodné si stručně objasnit, kdo křesťanem je, kdo není a jak se jím člověk stává. Mnozí lidé, hlásící se ke křesťanství, svou víru odvozují např. od skutečnosti, že chodí do kostela, patří k nějaké církvi, že se narodili v křesťanské rodině, že byli jako miminko pokřtěni, že rozumem přijali určitý soubor vyznání víry nebo že praktikují určité náboženské aktivity. Žel, u mnoha z nich se jedná o pouhý sebeklam. Nic z toho z vás křesťana neudělá. Tak, jako se z vás nestane auto, pokud budete chodit pravidelně do své garáže, nestane se z vás ani křesťan, pokud budete chodit pravidelně do kostela. I když se církve v něčem liší, křesťané se shodují ve většině z bodů: existence pouze 1 Boha, chápána jako osobní bytost, je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, neviditelný a věčný, Bůh chápán jako trojjediný, který existuje ve třech osobách jako Bůh Otec, Syn a Duch svatý sdílející jediný božství, je stvořitel světa a lidstva, člověk je stvořen jako bytost Bohu podobná. Křesťanství klade důraz na jisté nároky, především na chování vůči druhým a taktéž k náboženské praxi, křesťanem se člověk stává přijetím křtu jako viditelného znamení odpuštění a vykoupení v Ježíši Kristu. Křesťan má milovat bližního svého, což je připomínka a obnovení Večeře Páně a mezi další svátosti řadíme manželství. Sčítání lidu z roku 2011 ukázalo, že kolem 700.000 občanů ČR věří v Boha, ale bez církevní příslušnosti. Lidé se tedy nebojí přiznat víru v Boha, ale nehlásí se k žádné konkrétní církvi. Mezi základní principy patří vnímání času ve stylu před naším letopočtem a po našem letopočtu, víra v dobro a zlo (nebe a peklo), v obnovu vztahu mezi lidmi, Bohem a přírodou. Morální principy symbolizuje „desatero božích přikázání“. Symbolů je celá řada, avšak mezi ty nejznámější patří kříž (krucifix) – symbolika smrti Ježíše Krista - INRI, dále Bible – „písmo svaté“, základní principy křesťanství a také modlitby – posilují víru v Boha (Otče náš), obracení k Bohu v těžkých životních chvílích apod.. Dále také bílá holubice nebo znak rybičky.

Svátků je v křesťanství hned několik, avšak ty nejvýznamnější jsou Velikonoce, kdy se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista a Vánoce, které symbolizují jeho narození. Dnešní forma křesťanství je momentální výsledek stálého vývoje, při stávajícím kánonu (Bibli) se mohou měnit některé důrazy. Křesťanství má v mnoha denominacích také mnoho perspektiv na ústřední věrouku. Bible je soubor starověkých textů, kde křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem, proto se nazývá také Písmo svaté (Scriptura sacra), popřípadě Kniha knih Starý a Nový zákon.

Desatero božích přikázání považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus, podruhé v knize Deuteronomium.

Křesťanství, jak již bylo řečeno, je rozděleno do 3 velkých směrů. První římskokatolická církev zastupuje především západní Evropu, často je označována jako katolická. Je největší z 23 autonomních katolických církví a v dnešní době je 1 272 000 000 pokřtěných katolíků. V České republice je to zhruba 1 083 899 lidí. Mají velice bohatě zdobené kostely, především zlatem. Hlava římskokatolické církve je papež sídlící ve Vatikánu.

Pravoslavná či ortodoxní církev je církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Sama má počátky v Jeruzalémě a poté ve východní Evropě. Podle pravoslavné víry byl člověk původně stvořen dokonalý, ale vlastní vůlí se rozhodl pro zlo a neposlušnost vůči Bohu. Pád člověka odsoudil ke smrti, všichni lidé od Adama až po Jana Křtitele (nazývaného ve východní církvi Předchůdce) přišli po smrti do místa odloučení od Boha. Tradice a svaté písmo jsou považovány za posvátné a poučné. Dále jsou zahrnuty dogmata a pravidla - ustanovení sedmi všeobecných koncilů a ostatních všeobecně uznávaných místních sněmů.

Závěrečný třetí směr protestantismus pochází z reformace Martina Luthera proti prodeji odpustků roku 1517. Důraz kladou především na Bibli, Evangelium a Písmo. Protestanti se odvracejí od kultu svatých, nepřikládají jim takovou váhu jako katolíci. Narozdíl od katolíků také nemají tolik zdobené kostely.

Křesťanská praxe ve vztahu k migrantům by pak podle Svatého otce měla stát na čtveřici: přijmout – chránit – podpořit – začlenit.

„Je potřeba změnit přístup, překonat lhostejnost a namísto strachu zaujmout velkorysý postoj přijetí těch, kdo klepou na naše dveře,“ prohlásil Svatý otec, podle nějž odmítání druhých koření v sobectví a je zesilováno populistickou rétorikou. Zopakoval též potřebu vytvořit „dostupné a bezpečné“ humanitární koridory pro nejzranitelnější běžence. Státní sekretář Vatikánu kardinál Pietro Parolin se vyslovil pro spravedlivější globální hospodaření, sdílenou odpovědnost a prozíravá řešení vlád. To jsou podle něj způsoby, jak v zemích původu zajistit podmínky, aby lidé nebyli nuceni migrovat. Na téma Náboženství a migrace se zaměřili čeští a slovenští biskupové na setkání v Bratislavě, jež uspořádaly obě biskupské konference společně s tamní bohosloveckou fakultou. Šlo v něm především o rozšíření spolupráce mezi oběma episkopáty a o načrtnutí křesťanského pohledu na otázky migrace za pomoci Bible, teologie, sociologie, politologie, psychologie nebo filozofie – jak vysvětlil generální sekretář ČBK P. Stanislav Přibyl. Ten zde vystoupil po boku kardinála Dominika Duky, arcibiskupa Stanislava Zvolenského či vyslance EU pro náboženskou svobodu ve světě Jána Figeľa.

Křesťanství i celá západní civilizace, která z něho vzešla, vždy stála na přesvědčení, že je třeba pomoci tomu, kdo je v nebezpečí života a pomoc naléhavě potřebuje. Je však naprosto nutné předcházet tomu, aby pomoc nebyla zneužita. Pomoc bližnímu vždy musí být moudrá a prozíravá a musí rozlišovat mezi těmi, kteří pomoc opravdu potřebují a těmi, kteří ji chtějí zneužít. Toto rozlišení není samozřejmě jednoduché. Proto se stále častěji hovoří o potřebě pomáhat především tam, kde příčiny k migraci vznikají. Naše společnost nemůže přijmout všechny migranty, neboť by sama zkolabovala a tím by nikomu nepomohla. Co se týká muslimů mezi uprchlíky, zde je třeba rozlišovat. Jen malá část muslimské populace jsou skutečně nebezpeční extrémisté. Extrémismus parazituje na jakémkoliv světovém názoru, ať jde o islám, křesťanství, ateizmus či nacionalismus. Není to však charakteristika většiny nositelů daného pohledu na svět, či náboženské víry.

Jeden z postřehů byl, co se týče ostatních náboženství, že zde drtivě převládá názor, že jiná náboženství migrantům nerozumí a nechtějí je přijímat. Může to být ale jen důsledek toho, že migranti několikrát v minulosti napadli kostely a vypálili je nebo jinak zničili. Na Blízkém východě se nestaví kostely ani jiné náboženské budovy, kromě mešit, jejichž výstavbu chtějí migranti přenést do Evropy a diví se pohoršení části evropské populace. Jen jeden názor se však liší a vnáší trochu světla do jinak temného tématu.

„Snaží se pomáhat.“ (citace pana Alfreda)

O pomoci uprchlíkům informoval také článek v Orthodox Christianity in 21th Century Greece ⁵⁾: „V Řecku existuje také Platforma pro pomoc uprchlíkům - byla zřízena mnohem dříve, v roce 1989. Jejím hlavním úkolem je poskytovat okamžitou pomoc legálním a sociálním uprchlíkům s bydlištěm v Řecku.“

Pojem migrace znamená přesouvání se. Ať už jako jednotlivec či jako skupina. Přesouvat se můžete buď v rámci vaší země do jiného města, nebo do zahraničí. Důvody jsou různé, avšak dnes jsou nejvýznamnější válka, náboženství a ekonomická migrace.

Podíváme-li se na historii migrace na našem území, zjistíme, že je to více či méně propojené s náboženstvím. Již od konce 12. století do českých zemí přicházeli Němci, kteří až do roku 1945/1946 tvořili nejvýznamnější menšinu u nás především v pohraničí, protože zde byly dobré životní podmínky jak pro zemědělce, tak i pro obchodníky a řemeslníky. Důvodem jejich příchodu byla také dohoda mezi římskoněmeckým císařem a panovníky přemyslovského rodu. Avšak ještě dříve, přibližně od 10. století, směřoval do oblasti střední Evropy a Německa jeden ze dvou hlavních směrů exodu Židů (nazývaných Aškenázi) – řada z nich se přitom usazovala i na našem území. Od 13. století k nám přicházeli také Romové (podle pověstí přivedl první Romy uherský král Ondřej II. v roce 1219 ze své výpravy do Jeruzaléma), kteří na našem území hledali zázemí a žebrali se slovy Kartam bóh, tzn. „Mám hlad.“ V 16. století to pak byli Charváti, kteří přicházeli v několika migračních vlnách z důvodu sílící osmanské expanze v oblasti Balkánu a hledali především ochranu a útočiště. Sultán Sulejman I., známý taktéž jako Nádherný, zabral na území Balkánu státy dnešního Bulharska, Řecka, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Slovinska, a až u Vídně se zastavil, kde prohrál roku 1529. Nesmíme ani opomenout Habány (novokřtěnci, nebo také anabaptisté), kteří kvůli náboženské perzekuci v rodném Švýcarsku odcházeli mj. do Čech, a zvláště pak na Moravu, která se pro ně v 16. století stala domovem (zde přispěli ke zdokonalení vinařství a zemědělství, proslavila je ale především jejich keramika). Z pozdějších období můžeme zmínit např. Francouze, kteří přišli v 18. století (osídlení oblasti Čejče v reakci na pozvání Marie Terezie) a v souvislosti s napoleonskými válkami - zranění vojáci, kteří zde zůstali po bitvě u Slavkova, která se uskutečnila roku 1805. Po roce 1908 sem přicházeli rovněž obyvatelé Balkánu (převážně muslimové), poté co Rakousko-Uhersko anektovalo tehdejší území Bosny a Hercegoviny. To je jen výčet těch nejdůležitějších událostí.

Moderní Evropa podnikla první proimigrační akce počátkem devadesátých let, kdy Maastrichtská a Amsterodamská smlouva určily koncept evropského občanství spolu s pasážemi o společné vízové politice a jeho cílech v oblasti schengenského prostoru. Dalším důležitým krokem byla doporučení ze summitu Rady Evropy v Tampere v roce 1999. Dotkly se společné hraniční politiky a azylové politiky jako součásti vytvoření „evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva“. Zároveň se v evropské tvorbě právních předpisů objevily relevantní pasáže o spolupráci se třetími stranami v oblasti migrace. V současné době probíhá proces migrace a předcházení nelegální migraci pomocí nástrojů, které EU umožňují plnit její cíle. Z nich vyčnívají dva nové systémy: Vázový informační systém (VIS), který obsahuje informace o udělených vízech a jejich výměně mezi členskými státy, a Schengenský informační systém (SIS a SISI II), který obsahuje údaje o pohřešovaných osobách a věcech (Balzacq,2006). Oba systémy předpokládají výměnu informací mezi zeměmi. Zaveden je také Evropský systém pro sledování hranic – Eurosur, jehož cílem je uzavřít hranice EU, omezit počet nelegálních migrantů, zlepšit bezpečnost států EU prevencí obchodu s drogami, zbraněmi a lidmi. Společná migrační politika EU dosud neměla velký úspěch. Schválené společné politiky vyžadovaly co nejmenší počet změn ze všech členských států. Na jedné straně tato strategie umožňuje pomalou adaptaci, na druhé straně neumožňuje zvládnout krize, kterým čelí Evropa od začátku druhé dekády 21. století. Nedostatek standardizovaných postupů není jedinou slabinou evropské migrační politiky. Druhým je nedostatečná bezpečnost vnějších hranic.

Respondenti byli dotázáni, zda má Evropská Unie příliv uprchlíků pod kontrolou. Z velké části respondenti odpověděli, že ne. Problém vidí především v nejednotném názoru a postoji k migrantům. Některé země vítají uprchlíky, některé bojují za jejich návrat do země, odkud přišli a případné kontroly je těžké zvládat.

„Ne, a je strašně náročné je kontrolovat, jelikož jich migruje opravdu dost.“ (citace paní Giorgie)

Je nezbytné koordinovat politiku, která by umožnila dlouhodobou prevenci nelegálního přistěhovalectví a přijímání potřebných lidí. Probíhají diskuse o politikách EU, které by mohly být označeny jako „evropský program pro migraci.“

Samotný problém tkví v dohodě mezi EU a Ankarou. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jedná s Evropskou Unií o několika bodech. Turecká strana žádá o bezvízový režim mezi EU a Tureckem, ráda by se účastnila Unijních summitů a neméně důležité je pro Turecko i získání finanční podpory, kde jim již ze strany EU bylo vyplaceno několik desítek milionů Eur. Pokud má Turecko získat práva a být Unijním partnerem, musí splnit určité body, které EU požaduje. EU také konstatuje, že pokud finančně pomůže Turecku, je důležité, aby se oni postarali o uprchlíky. Můžeme však vidět, že Turecko porušuje dohodu, upravuje si jí a v roce 2020 se situace opět začíná vyostřovat.

Další otázka se týkala EU a Turecka, jestli bude mít Turecko stále navrch v politických vyjednáváních nebo se karta obrátí v prospěch EU. Zde značná část oslovených zodpověděla, že bude Turecko nadále úspěšnější v kladení podmínek než EU. Je to především z důvodu, že Turecko má trumf v podobě uprchlíků.

„Je to čistě na Turecku, jestli dodrží dohodu s EU a bude nadále držet uprchlíky nebo poruší dohodu s EU, a přesto EU s tím nic nezmůže.“ (citace pana Doriana)

V následující kapitole se podíváme na jednu z výzkumných otázek, tedy na hlavní migrační důvody, s nimiž jsou spojeny počátky krize a taktéž kudy vedou v Evropě hlavní migrační trasy.

Hlavními důvody k migraci jsou pro lidi především politické, etnické či náboženské pronásledování v zemích s represivními režimy (diktaturami), války či přírodní katastrofy. V poslední době se objevují také specifické důvody migrace, jako např. odlišná sexuální orientace, která není v zemi původu tolerována. Podle článku 1 ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 je uprchlíkem osoba, která má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, kvůli příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů, nachází se mimo stát, jehož je občanem a nemůže – nebo vzhledem k výše uvedeným obavám nechce – využít ochranu své vlasti.

Migranti se do centrálních částí Evropy dostávají po dvou hlavních migračních trasách – Balkánskou trasou z Turecka přes Egejské moře a Balkán do střední Evropy a Středomořskou trasou ze severní Afriky přes Středozemní moře do Itálie. Nejčastějším cílem migrantů jsou státy západní a severní Evropy, především Německo, dále Švédsko, Rakousko, Francie a státy Beneluxu. Dle údajů OSN tvoří největší část žadatelů o azyl lidé ze zemí Blízkého a Středního východu (zejména Syřané, Afghánci, Iráčané), subsaharské Afriky a západního Balkánu. Rostoucí počty z těchto oblastí se začaly objevovat v předchozím desetiletí a zejména pak v souvislosti s tzv. Arabským jarem (2011). Rozměry celoevropské krize počaly v dubnu roku 2015, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo několik lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1 200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení systému na přerozdělování uprchlíků. V průběhu letních měsíců docházelo k postupnému prohlubování krize a k jejímu rozšíření do oblasti střední Evropy. Nejvážnější situace v průběhu roku 2015 nastala během září a října, kdy byl počet běženců, přicházejících zejména po Balkánské migrační trase, nejvyšší. Závěr roku 2015 přinesl ve srovnání s předchozími měsíci postupný pokles počtu nově příchozích žadatelů o azyl. Za celý rok 2015 členské státy EU přijaly, podle údajů Eurostatu, celkem 1 256 000 žádostí o azyl. Německá média však dle analýzy Hamburské mediální školy a lipské univerzity používala jednostrannou rétoriku, což podle autorů analýzy rozdělilo společnost.

Na obrázku máme znázorněné hlavní migrační trasy. Pravá symbolizuje Balkánskou cestu, levá Středomořskou. Na dalším obrázku si ukážeme, kolik stojí převaděčství na uprchlické cestě.

Můžete vidět, že samotní imigranti jsou schopni nabídnout různou sumu, jen aby se dostali do Evropy. U východní Balkánské cesty, která je nejvíce využívaná, cena vyšplhala až k 2 000 Eur, což na přepočet na naší českou korunu je asi 55 000 Kč.

Nejvytíženější trasa, Balkánská, začíná v Turecku, odkud vede přes Egejské moře do Řecka nebo na řecké ostrovy, nacházející se v blízkosti Turecka (zejm. Lesbos, Kos). Dále z Řecka migranti pokračují mimo území Evropské unie a Schengenského prostoru přes státy Balkánského poloostrova, konkrétně skrz Severní Makedonii a Srbsko. Odtud vedla Balkánská trasa do podzimu roku 2015 přes Maďarsko, které ale na hranici se Srbskem a posléze i s Chorvatskem postavilo pohraniční plot, který měl zabránit migraci mimo hraniční přechody. Plot přesměroval migrační proud ze srbského území do Chorvatska a následně do Slovinska, kde se běženci dostávali znovu do Schengenského prostoru. Trasa pokračovala přes Rakousko do Německa či dalších zemí západní a severní Evropy. Poté, co ploty vznikly také na slovinsko-chorvatské a rakousko-slovinské hranici, se průběh trasy opět mírně změnil, ovšem pouze na území jednotlivých států.

Uprchlíci si také pomáhají přes Středomoří. Tato trasa začíná na pobřeží severní Afriky, nejčastěji v západní Libyi, odkud vede přes Středozemní moře do Itálie, a to jak na pevninu, tak také na ostrov Sicílie. Pro většinu migrantů trasa pokračuje dále napříč Apeninským poloostrovem do Francie, Rakouska, Německa a dalších států převážně západní a severozápadní Evropy. Dle dat OSN připlulo z Afriky do Itálie nezákonně za rok 2015 celkem 154 000 migrantů, což je o devět procent nižší číslo, než v roce 2014. Pokles je dán především vyšší nebezpečností trasy, spočívající zejména v nutnosti překonání dlouhého úseku Středozemního moře, kvůli které dávají někteří migranti přednost Balkánské trase z Turecka. Středomořskou trasou se do Evropy dostávají téměř výhradně Afričané, nejčastěji ze subsaharské Afriky (Eritrejci, Nigerijci, Somálci). Libye, za vlády Muammara Kaddáfího, blokovala migranty na svém území. Muammar Kaddáfí apeloval na EU, aby přestali podporovat prodemokratické protesty, jinak zastaví blokaci ilegálních přistěhovalců do EU.

Otázkou, co by Evropa získala, a naopak o co by přišla příchodem velkého množství migrantů, se nám otevřelo široké spektrum odpovědí. Někteří se domnívají, že by Evropa získala novou kulturu, možnosti a příležitosti. Právě příležitosti jdou ruku v ruce i s případným nedostatkem pracovních míst, protože by do Evropy přišli šikovní a zkušení lidé.

„Mohla by přijít o pracovní místa, své hodnoty, pro své lidi, protože by je obsadili migranti. Mohli bychom se od nich ale také něco naučit a přinesli by k nám novou kulturu.“ (citace pana Pierra)

Jiní se obávají, že už při současné krizi, kdy není dostatek pracovních míst pro naše vlastní občany, tak není na místě je obsazovat migranty z Blízkého východu.

„V dnešní době má řada našich občanů problém si najít práci, tak není důvod do Evropy zvát migranty, kteří by jim vzali pracovní příležitost.“ (citace pana Dušana)

Toto téma se dozvídáme také z tématu časopisu Acta Universitatis Agriculture et Silviculturae Mendelianae Brunensis⁶⁾:

„Přes celkový pokles imigrace v Evropě se počet přistěhovalců, zaměstnaných ve školství a ve zdravotnictví zvýšil. Roste také počet imigrantek.“ ISSN: 1211-8516 (Print); 2464-8310 (Online)

Tato kapitola se zabývá tím, zda se migranti dokáží adaptovat na evropský život. Prostor na názor dostali také respondenti.

Dostat se do Itálie znamená úspěch, protože se uprchlíci musí dostat přes to nejtěžší území a tím je Středozemní moře. Uprchlíci podnikající velmi drahou cestu za lepším životem, ale často se dočkají zcela opačného osudu, ke kterému se potom stydí přiznat příbuzným. Převaděči je převádí za velmi nebezpečných podmínek, v ohrožení je jejich život, ženy jsou často znásilňovány a děti bity a traumatizovány. Mnoho lidí zemřelo při převádění přímo na moři například po potopení jejich plavidla. V Itálii zůstává na 500 000 nelegálních migrantů, kterým byla zamítnuta žádost o azyl, nebo jim vypršelo vízum. Jenom v roce 2017 vyčlenila Itálie na uprchlíky 4,2 miliardy eur (106,4 mld. korun). Podle italského deníku Il Corriere della Sera, „Až polovinu trestných činů páchají cizinci, zatímco jejich počet dosahuje devíti procent obyvatelstva země“. Velkou mediální pozornost v Itálii i v zahraničí vyvolaly některé násilné činy migrantů, například vražda Ashley Ann Olsenové nelegálním migrantem ze Senegalu, kterého si Olsenová pozvala do svého bytu ve Florencii, nebo hromadné znásilnění polské turistky migranty z Nigérie, Konga a Maroka na pláži v Itálii. Uprchlická krize má dopady na politickou scénu v Itálii, kde sílí protipřistěhovalecké postoje zejména Mattem Salvinim, bývalým italským vicepremiérem a ministrem vnitra, a jeho stranou Ligou Severu. Salvini navrhoval násilím bránit uprchlíkům vylodit se na italském území a vrátit je do zemí odkud pochází. Taktéž sdělil lokálním politikům, aby neposkytovali žádnou pomoc uprchlíkům. Tento styl politiky je brán v Itálii pozitivně a stává se poměrně populární, což posiluje stranu Liga Severu.

Na otázku spojenou s tímto okruhem byly rozporuplné odpovědi. Pokud by se migranti nezvládli nebo nechtěli adaptovat na křesťanskou kulturu, měli bychom je bezpodmínečně poslat zpět do své vlasti? Někteří si myslí, že se měli vrátit do své země, protože pokud se někdo nedokáže přizpůsobit, nemá tu co pohledávat.

„V zemích, odkud pochází, by nás taky nenechali na pokoji, pokud bychom se nechtěli adaptovat na jejich kulturu.“ (citace pana Dušana)

Druhá strana zase říká, že pokud nedělají něco v neprospěch Evropy, tak nevidí důvod je vyhošťovat. Navíc vidí svět jako multikulturní.

„V Americe je mnoho přistěhovalců a nikdo s nimi nic neudělal, tak proč to praktikovat ve svobodné Evropě?“ (citace paní Charlotte)

V této kapitole se dozvídáme o očekávání respondentů na příchod migrantů a přiblížíme postoje a názory některých evropských zemí.

Stát, který reaguje od samého počátku proti příchodu imigrantů do EU, je Maďarsko. Jejich premiér je Viktor Orbán, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-KDNP, která má 2/3 většinu v jednokomorovém zákonodárném sboru. Krize se zde začala projevovat již od jara 2015. Od ledna do konce května 2015 vstoupilo nelegálně do země téměř 50 000 osob, což se ukázalo jako značný problém. Vzhledem k toku, že Řecko nedodržovalo své povinnosti, vyplývající ze Schengenské smlouvy, se Maďarsko stalo de facto prvním státem, kde migranti vstupují na území Schengenského prostoru. V průběhu léta se počet migrantů, vstupujících do Maďarska, zvýšil na průměr 2 000 osob denně. Na přelomu srpna a září začal migrační proud výrazně vzrůstat a během první poloviny října dosahoval počtu více než 8 000 osob denně. Nejkritičtější situace byla na přelomu srpna a září 2015 v Budapešti, když do města přišlo několik tisíc migrantů v rámci migrační vlny vytvořené po otevření Severomakedonsko-řecké hranice. Obsadili Východní nádraží i přilehlý park a poté, co jim nebylo umožněno odcestovat do Rakouska, se vydali jako takzvaný pochod naděje po dálnici M1 směrem na Vídeň. Tamní konzervativní vláda se rozhodla problematiku migrace řešit výstavbou pohraničního plotu, jehož vznik většina obyvatel schvaluje. Ten byl stavěn v létě 2015 na celé hranici se Srbskem (175 km) a dokončen dne 15. září. Migranti plot začali obcházet přes Chorvatsko a do Maďarska se posléze vraceli; z tohoto důvodu byl na podzim 2015 pohraniční plot vybudován také na části společné hranice s Chorvatskem. Hraniční bariéra snížila nelegální přechody hranic z 10 000 v polovině října na pouhých několik desítek lidí v závěru měsíce. I během následujících zimních měsíců zůstal počet migrantů jen na úrovni několika desítek osob denně. Koncem února 2016 se opět začal počet nelegálních migrantů zadržených v Maďarsku zvyšovat. Zatímco za celý leden 2016 bylo v Maďarsku zachyceno necelých 560 imigrantů, za první tři týdny února 2016 to bylo přes 1 550 běženců, z nichž část přišla právě přes maďarsko-srbsko-rumunské trojmezí, kde končí pohraniční plot.

Zprvu pozitivní posléze negativní reakce probíhali ve Švédsku. Švédsko bylo v roce 2014 imigranty druhou nejvyhledávanější zemí v Evropě hned po Německu, což mělo za následek růst obliby radikálních a proti imigrantských politických stran. V reakci na tento stav uzavřela vláda v prosinci roku 2014 tzv. opoziční smlouvu, která jí zajistí, že nebudou muset být vypsány předčasné volby kvůli neschválenému státnímu rozpočtu až do roku 2022. Také v roce 2015 se Švédsko stalo po Německu druhou nejčastější cílovou zemí imigrantů z Blízkého, Středního východu a Afriky. Výrazný nárůst žadatelů o azyl byl patrný zejména ve druhé polovině roku 2015; za celý rok 2015 pak bylo ve Švédsku podáno téměř 160 000 žádostí o azyl. Migranti se do země nejčastěji dostávali ze sousedního Dánska. Především v první polovině roku 2015 Švédové migranty otevřeně vítali, s rostoucím počtem nových imigrantů přicházejících do země ale nadšení opadávalo. Nově příchozí žadatelé o azyl ve Švédsku mají na svědomí již několik vražd, zahrnující např. dvojnásobnou vraždu v obchodním domě IKEA v srpnu 2015, umučení homosexuálního Švéda dvojicí muslimských uprchlíků v prosinci 2015 poté, co je ubytoval u sebe doma, nebo vražda sociální pracovnice v azylovém centru mladistvým migrantem v lednu 2016, která vyvolala silné pobouření v médiích i na švédské politické scéně. Kromě vražd se ve Švédsku rozmáhá i další typy násilí ze strany imigrantů, kteří v některých oblastech utvořili organizované gangy, soustředící se na loupeže i znásilňování žen. Množí se také útoky radikálů na mešity a azylová centra po celém Švédsku. V polovině listopadu 2015 Švédsko zavedlo hraniční kontroly na dálničním mostě Öresundbron, spojující tuto zemi s Dánskem, a v přístavech, kam připlouvají trajekty z Dánska a Německa. Tyto kontroly budou probíhat až do neurčita. Švédští političtí představitelé koncem roku 2015 oznámili, že země již nemá dostatek kapacit na velký počet nových žadatelů o azyl. V lednu 2016 vznesla švédská policie požadavek na 4 100 nových policistů a civilních zaměstnanců, aby mohla čelit rostoucím požadavkům na bezpečnost v azylových centrech, k zajištění deportací ekonomických migrantů a na ochranu země před terorismem. Švédská vláda v říjnu roku 2015 odhadla počet imigrantů nově příchozích v roce 2016 na 170 000 osob.

Na podobné téma jsme se zeptali i našich respondentů a odpovědi vůbec nebyly překvapivé. Ohledně otázky, zda by narušila nová kultura křesťanskou evropskou harmonii, se velká část respondentů shodla, že ano. Především z důvodu ochrany našich tradic, kde by po jejich příchodu zmizely křesťanské hodnoty, „poarabštila“ by se Evropa, převážně by se změnila mentalita Evropanů a dalších.

„Pokud bychom je sem pustili, museli bychom kompletně změnit své myšlení a také vystupování na veřejnosti, jelikož by jich tu časem bylo více než křesťanských Evropanů.“ (citace paní Justine)

Naopak Německo je pro migranty nejčastější cílovou zemí. Příchod statisíců imigrantů je jedním z hlavních témat německé politické scény, klíčovým tématem se stal především pro nacionalistické strany. Německá kancléřka Angela Merkelová je známá svými otevřenými názory na přijímání běženců z Blízkého východu a Afriky, kvůli kterým je velmi často kritizována. Zatímco mezi imigranty je značně oblíbená a je označována jako „Mutti Merkel“, její popularita mezi německým obyvatelstvem v kontextu migrační krize neustále klesá. Politiku otevřených dveří často kritizují někteří politici z Bavorska (např. premiér Horst Seehofer), které je migrační vlnou zatíženo nejvíce. Vzrůstající počet nových migrantů má za následek posilování protiimigrantských názorů ve společnosti a nárůst preferencí politických stran vystupujících proti přistěhovalectví, jako např. Alternativa pro Německo, která dne 13. března 2016 zaznamenala významný úspěch ve volbách do zemských sněmů tří německých spolkových zemí. Zatímco v první polovině roku 2015 byla německá veřejnost přijímání uprchlíků nakloněna, během podzimu se souhlasný názor s přijímáním migrantů a s politikou „otevřených dveří“ otočil a zmizely i davy vítající migranty. Další nárůst protiimigračních názorů přinesly zejména silvestrovské sexuální útoky přistěhovalců, které měli na svědomí ze značné části žadatelé o azyl, kteří přišli do Německa v roce 2015. Podpora proimigrantské politiky německým obyvatelstvem je přinejmenším velice diskutabilní. Přístup německé vlády k migrantům kritizují některé organizace jako například hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu (PEGIDA), která pravidelně pořádá rozsáhlé demonstrace. Neustávající příliv žadatelů o azyl má za následek šíření extremistických názorů ve společnosti.

Dotaz na respondenty zněl, proč ve většině evropských zemí nefunguje program pro migranty, ale naopak migranty absolutně odmítají? Odpovědi zněly jasně - nejsme připraveni na tolik migrantů zejména z hlediska finančního hlediska. Evropská Unie je příliš rozdělená a musí se sjednotit v názoru, zda přijmout či nepřijmout migranty. Velké státy viz. Německo a Francie vítají migranty, naopak státy V4 jsou proti přijetí migrantů. Teď záleží čistě na EU, jak se zachová - pokud budeme rozdělení, nic to neřeší a bude zde chaos jako do teď. A EU je založena na základě toho, aby se země navzájem podporovaly a byly jako celek silnější, než když bude každý sám za sebe.

„EU si musí ujasnit, co chce, jinak zde bude nadále chaos a zmatek a dojedou na to především Evropané.“ (citace pana Doriana)

Někteří lidé projevují vůči migrantům otevřeně nenávist různými způsoby, mezi které patří skandování nacionalistických a proti migrantských hesel i zapalování budov určených pro migranty. V roce 2015 evidovala německá policie 1 005 útoků radikálů na ubytovny, které měly sloužit pro ubytování žadatelů o azyl, mezi které patřilo i 94 žhářských útoků na azylová centra převážně v Sasku, ale i dalších částech země. Začátkem roku 2018 žilo v Německu de facto nelegálně na 230 000 migrantů, kteří by měli být ze země německými úřady vyhoštěni, což však zcela pravidelně ve většině případů naráží na nejrůznější překážky. Kvůli velké zátěži Německa nelegální migrací vznikl v druhém čtvrtletí 2018 velký spor mezi unijními stranami CDU a CSU. V pozdních hodinách 2. července byl předběžně ukončen kompromisem mezi kancléřkou Merkelovou a ministrem vnitra Horstem Seehoferem (ten dokonce hrozil svým odstoupením). Seehofer se prosadil mj. tím, že u německých hranic, zejména s Rakouskem, budou zřízena tzv. tranzitní centra pro nové uprchlíky. Toto opatření uvítal předseda odborové organizace Spolkové policie Ernst Walter.

Respondenti byli dotázáni, zda bude Česká republika stále jen přestupní stanicí do Německa. Česká republika není cílem migrantů a ani nebude. Respondenti si myslí, že spíše Německo, Francie, Belgie či Rakousko jsou cílovou destinací migrantů.

„Česká republika není cílem migrantů, jelikož v sousedním Rakousku či Německu jsou vyšší životní podmínky a Německo vítá migranty narozdíl od ČR.“ (citace paní Boženy)

O podobném tématu se dozvídáme také z časopisu Journal of Modern Science ⁷⁾:

„Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není na rozdíl od některých západoevropských států příliš výrazný.“

Tato kapitola nás zavede do jednotvárnosti každodenního života. Zamýšlí se nad jeho ovlivněním migrační krizí a jejím průběhem.

Na české politické scéně se Evropská migrační krize projevila zejména tím, že část politického spektra začala důrazněji upozorňovat na tuto problematiku. Téma migrační krize se v České republice stalo od roku 2015 jedním z hlavních politických témat. Byl zaznamenán výrazný nárůst popularity organizací zabývajících se imigračními tématy, a to zejména těch s protiimigračními názory, z nichž nejviditelnější byla činnost iniciativy Islám v České republice nechceme. Především rostla podpora hnutí SPD, které má jako hlavní bod ve svém programu žádné muslimy v ČR. Ve volbách do Poslanecké sněmovny zažilo hnutí velký úspěch, kdy poprvé kandidovalo a obsadilo 4. místo se ziskem 10,64 %.

Někteří z respondentů si myslí, že vpuštění migrantů do Evropy přinese problémy a nepokoje. Někteří se bojí jejich stylu života a kultury, kterou přinášejí s sebou. Většina z nich si ale myslí trochu něco jiného. Život je o respektování a tak, pokud se budou chovat slušně a podle „našich“ pravidel, nemají s nimi Evropané problém.

„Život je o respektování, úctě a pochopení. Pokud to bude vzájemné, není se čeho bát. Musí si prostě každý hledět svého. Nikoho do ničeho nenutit.“ (citace pana Alfreda)

Druhou stranou mince je například názor, že

„Není dobré míchat více kultur dohromady, každý má jiné návyky, jiné vyjadřování, jiné chování.“ (citace paní Katariny)

A tím se práce pomalu ale jistě přibližuje k závěru. Nyní je načase si zodpovědět hlavní výzkumnou otázku.

Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není na rozdíl od některých západoevropských států příliš výrazný; za celý rok 2015 zde bylo podáno celkem 1 525 žádostí, což je o téměř 50 % více než v roce 2014, přičemž někteří imigranti ale žádali o azyl opakovaně. Podle údaje EUROSTATu počet žadatelů o azyl (osob) v roce 2015 činil 1 239 migrantů. Od zavedení mimořádných opatření v polovině června 2015 do konce roku 2015 bylo v ČR zadrženo téměř 3 300 nelegálních migrantů. Za rok 2015 byl azyl udělen 71 osobám, doplňkovou ochranu (tzn. azyl pouze na určitou dobu) získalo 399 uprchlíků. Přes Českou republiku v první polovině roku 2016 neprochází žádná hlavní migrační trasa, po které se imigranti nelegálně dostávají do zemí západní Evropy. Před počátkem evropské migrační krize na jaře 2015 fungovalo v Česku jediné detenční zařízení pro zajištění cizinců, které se nacházelo v Bělé - Jezové. V průběhu léta 2015 ale musely být kvůli výrazně vzrůstajícím počtům nelegálních migrantů otevřeny další 3 zařízení pro zajištění cizinců, a to ve Vyšních Lhotách, Zastávce u Brna a v Drahonicích na Lounsku, která zvýšila kapacitu detenčních zařízení až na 1 580 osob.

Od června 2015 se v Česku, a zejména pak v Praze, pravidelně konají demonstrace proti imigraci. První velká demonstrace proti imigraci, svolaná iniciativou Islám v ČR nechceme, se konala dne 30. června na pražském Palackého náměstí. Další demonstrace uspořádala v červenci a srpnu hnutí jako krajně pravicová Národní demokracie či Svoboda a přímá demokracie na Můstku u Václavského náměstí, na náměstí Míru a na Vyšehradě, kde se radikální odpůrci imigrace dožadovali vystoupení z Evropské unie a NATO a nařkli českou vládu z vlastizrady. Vzestupu protiimigračních nálad se opakovaně neúspěšně pokoušela využít také DSSS. Dne 12. září se uskutečnily v Praze na Václavském náměstí dvě demonstrace; jedna na podporu uprchlíků, kde se shromáždili zástupci některých iniciativ a politických stran (Strana zelených, Pirátská strana) a další proti imigrantům, kde vystoupili např. Tomio Okamura a Martin Konvička. Dne 28. října se v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a dalších městech napříč Českou republikou uskutečnily demonstrace proti imigraci a islámu, kterých se zúčastnilo celkem přes 3 000 lidí. Dne 17. listopadu uspořádal na pražském Albertově protiimigrační demonstraci Blok proti islámu, přetransformovaný z iniciativy Islám v ČR nechceme, který bývá někdy řazen mezi krajně pravicové strany. Protestní akce se zúčastnilo přes 2 000 lidí a u příležitosti výročí Sametové revoluce na ní vystoupil i prezident Miloš Zeman, což bylo v médiích opakovaně kritizováno.

Od ledna do listopadu roku 2015 přišlo do Řecka 715 000 uprchlíků, z toho 23 000 dorazilo na ostrov Kos. S tím souvisí dotaz, jestli je správné propichovat čluny migrantům, když křesťanská Evropa má pomáhat druhým anebo se tím Evropa zachrání? Řada respondentů sdělila, že v propichování člunů nevidí závažný problém, protože se musí ctít Evropské zájmy.

„Pokud by byla situace obrácená, také by nám nedovolili se usídlit na jejich území čili buďme fér a nechme už té naší nekonečné pomoci všem ostatním.“ (citace pana Dušana)

V březnu 2016 uzavřela Makedonie svou hranici s Řeckem. Poblíž hranic zůstalo v provizorním táboře u Idomeni zhruba 12 000 lidí, tento tábor byl později vyklizen a lidé byli odvezeni do oficiálních uprchlických zařízení. Příliv běženců zeslábl, v srpnu tohoto roku se pak opět zvýšil. V roce 2017 připlulo do Řecka méně než 30 000 migrantů. Od začátku roku 2018 se 11 tisíc migrantů vrátilo z Řecka zpět do svých domovských zemí. V tomto roce bylo v Řecku asi 65 000 uprchlíků, z toho téměř 20 tisíc jich pobývalo v přeplněných táborech na řeckých ostrovech. Za první tři měsíce roku 2019 dorazilo do Řecka téměř 7000 migrantů. Na začátku dubna se v Řecku daly do pohybu stovky migrantů, kteří se chtěli dostat na sever země, k hranicím se Severní Makedonií. Uvěřili totiž fámám šířeným po sociálních sítích, že tato hranice bude brzy volně průchozí.

Respondentů jsme se zeptali, zda se dočkáme doby, kdy bude Řecko muslimskou zemí, nebo zde bude stále převládat pravoslavné náboženství. Řada tázaných řekla, že záleží na vývoji migrační krize a průbojnosti EU. Pokud dáme prostor migrantům a nebudeme do toho příliš zasahovat, tak se z Řecka stane muslimská země čili záleží na Evropě, jak se s tímto problém vypořádá a jestli budeme hájit naše hodnoty či jim dáme hodně prostoru a změní si Evropu ke svému obrazu.

„Evropští představitelé musí řešit mnoho otázek s migrací a tato je jedna z nejdůležitějších. Jsme odevzdáni do rukou lídrů Evropské unie a je na nich, jak budou přistupovat k tomuto problému.“ (citace paní Justine)

U tábora Diavata poblíž Soluně, který leží asi 60 kilometrů od hranic se Severní Makedonií, se shromáždilo asi 2000 migrantů, došlo zde ke střetu s policií. Na hlavním vlakovém nádraží v Aténách museli přerušit provoz kvůli protestu zhruba stovky migrantů, kteří obsadili koleje a požadovali, aby byli autobusy přepraveni právě k táboru Diavata. Od ledna do října roku 2019 dorazilo do Řecka 53 460 migrantů. Řecko na to reagovalo zpřísněním azylového zákona, přesuny uprchlíků z přeplněných táborů na pevninu a také žádostí o pomoc s rozmístěním 2500 nezletilých uprchlíků bez doprovodu, kterou rozeslalo ostatním evropským zemím.

Jak se staví křesťanská církev k faktu, že podle Desatera musí pomáhat bližnímu svému, ale zároveň pomáhat přistěhovalcům, kteří mohou představovat hrozbu? Hodně názorů se zde točí kolem toho, že křesťanská církev, a to převážně papež, není hloupá, a dříve nebo později odmítne poskytovat pomoc všem. Církev teď může nevědomky financovat nebo „krmit“ teroristy, kteří si jednoho dne přijdou i pro ně. Ovšem někteří jsou i jiného názoru. Objevují se případy, kdy kněz odmítl pomoci migrantům, protože si uvědomoval, že mohou přinášet nebezpečí.

„Myslím, že jim už dlouho pomáhat nebudou. Není to finančně ani nijak jinak únosné. Sice to mají napsané v Desateru, ale tady promlouvá i lidský rozum.“ (citace pana Ladislava)

Reakce řecké církve na migraci je patrná i z článku v časopisu Historia i Polityka: „…současně bylo náboženství transnacionalizováno růstem nadnárodních institucí, migrací náboženských vyznání v nových oblastech misionářské práce a téměř globálním náboženským oživením Historia i Polityka; (ISSN: 1899-5160 (Print); 2391-7652 (Online));Anna Biernacka-Rygiel

V případě Česka se jednalo o čtyřicet dětských uprchlíků, stejný počet byl navržen Maďarsku, Polsku a Slovensku. Německo a Francie byly požádány o přijetí 350 dětí bez doprovodu. Ministr vnitra Jan Hamáček však přijetí dětských uprchlíků odmítl s tím, že řecká strana o nich Česku dosud neposkytla dostatek informací. Premiér Andrej Babiš řekl, že Česko se musí soustředit na to, aby pomáhalo českým dětem. Žádost Řecka odmítla na konci roku také německá vláda, některé spolkové země (Durynsko, Bádensko-Württembersko) ovšem vyjádřily odhodlání uprchlíky z Řecka přijmout. V prosinci roku 2019 se papež František dohodl s italským ministrem vnitra na převozu 43 uprchlíků z ostrova Lesbos do Vatikánu. Na konci roku 2019 přebývalo v uprchlických táborech na řeckých ostrovech na 40 000 lidí, z nichž část v krajně nevhodných životních podmínkách. Kapacita táborů činila podle řecké vlády jen 7 500 míst. Mezi uprchlíky bylo i 4 000 dětí a mladistvých, kteří do Evropy dorazili bez rodičů.

Řecko se potýká nejen s problémem ohledně migrantů, ale taktéž z finančního hlediska. Už od 90. let padají do větší a větší zadluženosti a od EU dostávají finanční injekce, díky kterým mohou přežívat. Taktéž byli osloveni respondenti otázkou zaměřenou na ekonomický směr a chtěli jsme vědět od respondentů, co se stane s Řeckem do budoucna. Jestli bude jen bezednou studnou na peníze, nebo se zvedne z ekonomického dna. Řada respondentů nám řekla, že Řecko bylo z hlediska historie velmi významnou a rozvinutou zemí, avšak Řecko začalo ztrácet na dechu a nyní jsou největší přítěží Evropy z ekonomického hlediska. Pouze se tam posílají peníze z celé Eurozóny.

„Řecko se z této krize bude dlouhodobě vzpamatovávat, a především je na nich, kdy se postaví na vlastní nohy a stanou se zase plnohodnotnými členy EU.“ (citace pana Pierra)

Řecko je bohužel „první na ráně.“ Proto se v Česku neřeší tolik migrační krize a pomalu toto téma vyšumělo. V Řecku zřejmě nikdy nenastane situace, kdy by krizi a migranty neřešili. Proto se v tomto ohledu nedá srovnávat Řecko s Českem. Faktem ale je, že v Česku, ať už není migrací příliš zasažené, nevznikají skoro žádné organizace pro podporu a pomoc migrantům, zatímco v Řecku jich mají hned několik, a snaží se i přes problémy, které jim migranti přinášejí, nebo spíše přivážejí, pomoci. Hledají jim práci, střechu nad hlavou a také jim zajišťují jídlo. Tento rozdíl mezi Řeckem a Českou republikou lze chápat ve vyšším procentu praktikujících křesťanů v Řecku, takže je „lidštější.“ Nesmíme zapomínat na typicky českou obezřetnost a strach z neznámého. Proto je Česká republika brána jako „protiimigrační“ a většina české populace je ráda, že je ČR pouze tranzitní zemí s několika málo „tábory“ pro migranty, které stát pomalu zavírá pro jejich nenaplnění. Řecko je na tom v mnoha ohledech hůř, a tak se srovnání Česka a Řecka zdá nemožné. Jedna věc je však stejná. Ani v jedné zemi migranty tamní občané nechtějí.

V závěrečné kapitole jsou zobrazeny jednotlivé křesťanské hodnoty a priority.

Jsou to právě evropské hodnoty, které Unie sdílí se všemi členskými státy a jsou založeny na principech sociálního začleňování do společnosti, tolerancí, solidaritou a nepřípustností diskriminace. Tyto hodnoty jsou nedílnou součástí evropského způsobu života. Lidská důstojnost je nedotknutelná, je třeba ji respektovat a chránit. Představuje podstatu základních práv. Mezi další znak patří svoboda. Svoboda pohybu dává občanům právo svobodně se pohybovat a pobývat na území Evropské unie. Svobody jednotlivce, mezi něž patří respektování soukromého života, svobody myšlení, náboženského vyznání, shromažďování, projevu a informací, chrání Listina základních práv EU. EU je založena na principech zastupitelské demokracie. Dospělí občané mají právo volit do Evropského parlamentu a v těchto volbách kandidovat. Rovněž mají právo účastnit se voleb v zemi svého bydliště, příp. zemi svého původu, a také v těchto volbách kandidovat. Určitě sem lze zařadit rovnost, což značí, že všichni občané mají před zákonem stejná práva. Zásada rovnosti žen a mužů tvoří základ všech evropských politik a evropské integrace. Zásada stejné odměny za stejnou práci je zakotvena ve Smlouvě již od roku 1957. I když určitá míra nerovnosti stále existuje, pokrok Evropské unie v této oblasti je značný. Evropská unie je založena taktéž na zásadách právního státu. Veškerá její činnost se odvíjí od smluv, s nimiž členské země vyslovily dobrovolný a demokratický souhlas. Právo a spravedlnost zajišťuje nezávislé soudnictví.

Jedna z otázek také cílila na názor respondentů na teoretické uspořádání dvou hlav církví v Evropě? (křesťanská církev, muslimové) Tento dotaz vzbudil jisté rozpaky, jelikož i nevěřící Evropané říkají, že teoretickou hlavou v Evropě byl a je pouze papež jakožto hlava katolické církve. A zároveň si převážná část oslovených nepřeje mít další hlavu církve natož pak z jiné kultury, protože to může do budoucna znamenat jisté nebezpečí.

„Pokud jim dáme prostor, tak nakonec my budeme ta menšina a budeme nuceni opustit Evropský kontinent.“ (citace paní Katariny)

Členské státy svěřily konečnou jurisdikci Soudnímu dvoru Evropské unie, jehož rozhodnutí musí všichni dodržovat. Závěrečnou položkou jsou lidská práva. Lidská práva chrání Listina základních práv EU. Týkají se práva nebýt diskriminován z důvodu pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, dále práva na ochranu osobních údajů nebo práva na přístup ke spravedlnosti. Islám jako náboženství je silnější ve svých zásadách než křesťanství. Například modlit se 5x denně směrem k Mekce, držet půst při měsíci Ramadán, vydat se jednou za život do Mekky a mnohé další. Dále v muslimských rodinách převažuje pozice muže, který má hlavní slovo. Rozdíl mezi křesťanským a muslimským sňatkem tkví v tom, že ke křesťanské svatbě si nevěsta a ženich vyberou každý jednoho svědka, který jim v případě nějakých komplikací potvrdí, že byl sňatek uskutečněn. Oproti tomu u muslimských sňatků mohou být při obřadu přítomni pouze svědci, kteří nahrazují nevěstu a ženicha. Svědci ani nemusí být vybráni nevěstou ani ženichem. Dříve rodiče vybírali nevěstě ženicha a pokud chtěl muž požádat ženu o ruku, musel se nejprve zeptat jejího otce o svolení. Mahra je suma, kterou ženich vyplácí nevěstě, není nijak stanovená, je založena na finanční situaci manžela. Mahr je v muslimském manželství hodně významný a je výlučně ve vlastnictví ženy. Věk 16 let je brán na Arabském poloostrově jako spodní hranice k uzavření sňatku. Muslim si může vzít židovku či křesťanku, avšak muslimka si nemůže vzít žida či křesťana. Druhým velkým rozdílem je pojetí trestů smrti. Evropské státy, kromě Běloruska, nepraktikují trest smrti, oproti tomu v některých muslimských státech je dodnes uplatňován. Nevýhodou by tedy mohly být odlišné životní styly, které nelze propojit a mají negativní důsledky. Výhodou příchodu migrantů může být zaplnění volných pracovních míst ve firmách a na trhu.

Po dokončení práce se ukázalo, že většina lidí nesouhlasí s přijímáním migrantů. Chtějí bezpečnou a spravedlivou Evropu a souhlasí s návratem uprchlíků do rodné země. Nicméně v poslední době řada lidí začala spolupracovat s organizacemi pro pomoc uprchlíků. Stále není příliš mnoho vyzkoumáno v oblasti migrace. Evropská unie nemá dosud ucelený názor v přijímání či odmítání uprchlíků, avšak řada zemí je proti přijetí. Některé křesťanské instituce chtějí pomoci například sbírkami pro migranty, poskytnutím ubytování, jídla, pití a oblečení. Pomáhají taktéž s případnou konvertací ke křesťanské víře. Některé z nich však chtějí zachovat křesťanské hodnoty, jimiž je myšleno tradiční manželství ale i základní evropské hodnoty, jako jsou například demokracie, lidská důstojnost a rovnost. Adaptace je často uváděna jako naprosto klíčová v celé evropské migrační krizi a stává se často tématem různých diskusí. Pro Evropany je mnohem jednodušší přijmout muslimskou rodinu do své společnosti, pokud přijímá výše uvedené hodnoty a nevyvolává konflikty než samotné jedince bez vazeb, kteří mohou být potenciálně nebezpeční svému okolí. Pokud se Evropská Unie poučí z dřívějška a uvědomí si své chyby, tak je možný záblesk světla v budoucnosti, avšak pokud si každý bude dál dělat co chce, tak to může znamenat dřívější či pozdější konec pro celou Evropu!!!

Tato práce se zabývala evropskou migrací a respondenti nám zodpověděli otázku, zda reagují ostatní náboženství nějakým způsobem na příchod migrantů. Odpověď byla velmi rychlá a jednoduchá, ano, reagují, a ve většině případů se snaží migrantům pomoci se základními životními potřebami, ale také je začlenit do normálního života, pokud o to stojí.

Dále bylo důležité zjistit, zda jsou očekávání Evropanů, ohledně příchodu migrantů, spíše pozitivní nebo negativní? Většina zemí je stále proti migrantům, a to převážně kvůli nemálo útokům a incidentům. Dost se ozývá i hlas pozitivní, ten ale spoléhá na adaptaci migrantů, která se v drtivé většině nedostavuje.

Práce se zaměřila i na otázku příčin hlavních migračních důvodů. Zde se uvádí známé ekonomické, politické, občas i klimatické, popřípadě náboženské problémy, které v zemích rozpoutaly občanské války.

Při hlubším zkoumání se narazilo na problematiku, jak velký je vlastně příliv migrantů a zda se dokáží adaptovat na evropský život. Migrantů zatím rok, co rok ubývá, a tak Evropské migrační programy jsou často nevyužívány. O adaptaci se už jednou mluvilo, ale je zřejmé, že lidé adaptaci více či méně vyžadují, ale zároveň vědí, že migranti se adaptovat moc nechtějí.

Ovlivňuje migrační krize naše každodenní životy? Na území České republiky se migrační krize příliš neprojevuje, ale jsou země, jako třeba Německo nebo Maďarsko, kde je migrační krize stále velmi živým tématem a v případě Řecka jsou lodě s migranty a migrační tábory na denním pořádku. Jejich život už není jen ovlivněn, pomalu se podle migrační krize přetváří.

Všechny tyto podotázky pomohly odpovědět na základní otázku, a to, jak reaguje křesťanská Evropa na příliv imigrantů ve srovnání České republiky a Řecka. Reakce jsou různé. Některé jsou v zájmu Evropy, některé čistě v zájmu uprchlíků. Křesťanská Evropa jako by zapomněla na křesťanství, ale pouze akceptovala tradiční hodnoty, jako jsou manželství, rovnost a svoboda. Česká republika je na tom o poznání lépe než Řecko, ale je to dáno i naší polohou v Evropě. Přes Řecko vede nejedna migrační trasa, a tak krizí trpí nejvíce. Česká republika je jen přestupní stanicí na cestě za „lepšími zítřky“, a tak zde počet žádostí o azyl je minimální, což j dáno naší ekonomickou situací. I u nás ale došlo k několika útokům, proto se Česká republika považuje spíše za protiimigrační zemi. Ale proto, že jsme pro uprchlíky nedůležitou zemí, se nám vyhýbají také útoky vedené proti civilistům.

Tištěné zdroje

FENDEK, Pavel. Súmrak európskej civilizácie: barbari sa zmocňujú Európy. Vydání: druhé doplněné. V Pstruží: Lukáš Lhoťan, 2020. ISBN 978-80-88352-04-4.

FIŠTEJN, Jefim. Za humny je válka. Ilustroval Michael HOROWITZ. V Praze: Daranus, 2016. ISBN 978-80-87423-71-4.

MURRAY, Douglas. Podivná smrt Evropy: imigrace, identita, islám. Přeložil Alexander TOMSKÝ. Voznice: Leda, 2018. ISBN 978-80-7335-562-3.

PÁNEK, Jaroslav. Evropská migrační krize: (náčrt tématu ve 27 bodech) = European migration crisis : (an outline of the topic in 27 points). Pardubice: Univerzita Pardubice, 2018. ISBN 978-80-7560-160-5.

Internetové zdroje

10 otázek a odpovědí [online]. Amnetesty International [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://www.amnesty.cz/migrace/migrace-otazky-a-odpovedi?fbclid=IwAR0w4dhQlxWG6UxAFiJFf3mX1Pg2wc42MbElzY9PKn_TrhOZi6x2D3V__EA

Abeceda migrace [online]. migraceonline [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/abeceda-migrace

Česká republika jako křižovatka kultur [online]. Společně k rozmanitosti [citováno 26.08.2020]. Dostupné z http://spolecnekrozmanitosti.cz/informace/ceska-republika-jako-krizovatka-kultur/?fbclid=IwAR2zlhAanBwiZN5muvokPSds1kL7Fm2Uu9tCNDBJhYJyzuOXLCVwVR56WG8

Evropská migrační krize [online]. Wikiwand [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://www.wikiwand.com/cs/Evropsk%C3%A1_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize?fbclid=IwAR22GzbN_oEEXNke_fzNu63bAA6TW7_PRMI1VZl09K0XE-R_4rWKTNOg9pk#/%C4%8Cesko

Je migrace v EU přínosem nebo zátěží? Evropská migrační unie odlišuje euroobčany od eurocizinců [online]. Český rozhlas [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://plus.rozhlas.cz/je-migrace-v-eu-prinosem-nebo-zatezi-evropska-migracni-unie-odlisuje-euroobcany-7690608

Journal of Modern Science [online]. [cit. 2020-08-23]. ISSN 17342031.

Nové cesty migrantů do Německa [online]. České noviny [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://www.ceskenoviny.cz/index_img.php?id=374939

Proč lidé migrují? Proč se stávají uprchlíky? [online]. Společně k rozmanitosti [citováno 26.08.2020]. Dostupné z http://spolecnekrozmanitosti.cz/informace/proc-lide-migruji-proc-se-stavaji-uprchliky/?fbclid=IwAR2ALJ7H3k3PcGhq85lJmateCFSZfHLMSWbFuH3BEO5YfQ_YUzs82qzhlNo

Recent migration developments in the European perspective. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2012, 2012(2), 60. DOI: 10.11118/actaun201260020245.

ROUDOMETOF, Victor a Vasilios MAKRIDES. Orthodox Christianity in 21st century Greece: the role of religion in culture, ethnicity, and politics. Burlington, VT: Ashgate Pub., 2010. ISBN 9780754666967.

Řecko: nelidská azylová opatření ohrožují životy [online]. Amnetesty International [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://www.amnesty.cz/news/4754/recko-nelidska-azylova-opatreni-ohrozuji-zivoty?fbclid=IwAR11iw5Rb-RguGqE2K3sMpld2UxKs_wfDrp5JzLfgfBg_LuNgFoaq5L1m7Q

Sitauce v Řecku [online]. Amnetesty International [citováno 26.08.2020]. Dostupné z https://www.amnesty.cz/migrace/situace-v-recku?fbclid=IwAR3eVpl7vCMFFb5GJjnPT1SDQqLZcvtTGTWZfHDWyTP4yOUCIQbvFUtaSxE

obrázek č. 1 - https://www.google.com/search?q=bible&sxsrf=ALeKk02DDcW0Rq5t8KcpSIPSmWfT1ZVM4w:1598721841457&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwj5l9H79sDrAhUQ9IUKHR2sCwgQ_AUoAXoECBIQAw&biw=1920&bih=969#imgrc=JekJve3_H-HfSM&imgdii=eEfRevpjRmoUNM

obrázek č. 2 - https://www.google.com/search?q=inri&tbm=isch&ved=2ahUKEwinl8m598DrAhUI_aQKHecLCjEQ2-cCegQIABAA&oq=inri&gs_lcp=CgNpbWcQAzIECCMQJzICCAAyAggAMgQIABAeMgQIABAeMgQIABAeMgQIABAeMgQIABAeMgQIABAeMgQIABAeOgUIABCxAzoECAAQQ1DYhQFY5o4BYIWQAWgBcAB4AIABgwGIAeEDkgEDMy4ymAEAoAEBqgELZ3dzLXdpei1pbWfAAQE&sclient=img&ei=s49KX-fxFIj6kwXnl6iIAw&bih=969&biw=1920#imgrc=uPTIf0Mc5BPWhM



Počet shlédnutí: 36