V naší práci se zaměříme na křesťanství a společně se ponoříme do jeho nitra, čímž vlastně zjistíme, jaké jsou křesťanské hodnoty, základní priority, a především postoje křesťanů k současné migraci. V prvé řadě si v naší práci představíme samotné křesťanství, popíšeme si historii, řekneme si, co je pro křesťany důležité a nepřípustné, jaké jsou jejich tradice a hodnoty, probereme si jednotlivé svátky a symboly, popíšeme si, jak se vlastně člověk stane křesťanem, a poté zabrousíme do samotného výzkumu, kde budeme zkoumat a rozebírat z mnoha úhlů velice aktuální téma, které poměrně značně ovlivňuje naše každodenní evropské životy, a tím tématem je migrace. Migrace samotná je propojena několika větvemi, ať už je to z hlediska sociologie, kde se samotní migranti musí sžít s novým evropským světem a taktéž sami mezi sebou, z hlediska psychologie, kde se každý jednotlivec musí postarat sám o sebe a ani neví, jestli se dožije zítřka a zároveň je odloučen od rodiny, kterou už v životě možná neuvidí, či je to z hlediska samotné politologie, kdy mezinárodní špičky jednají dosti nejednotně a neefektivně. Závěrem naší práce budou jednotlivé rozhovory, které provedeme s našimi respondenty. V této části se dozvíme odpovědi na otázky, které jsme si položili a taktéž zjistíme, jaké názory a postoje naši respondenti zaujímají.

Nyní přejděme k hlavní otázce této práce, kterou jsme si položili a naše hlavní otázka zní: Jak reaguje křesťanská Evropa na příliv imigrantů? Zajímají nás jednotlivé pohledy na tuto problematiku. Důležité je si uvědomit, proč má Evropa ve světě tak výsostné místo. V dnešní době jsme jedním ze tří hlavních a klíčových světových partnerů a hráčů na mezinárodním poli. Těmi dalšími jsou Amerika, především zásluhou USA, a Asie, především zásluhou Číny a Japonska. A rozhodně nikdo dnes nechce být tzv. mimo hru. Chce se projevit, chce mít svůj „jediný správný“ názor a jisté postavení a především - aby s ním bylo počítáno. Tímto narážím částečně na svou obavu ze situace, co se stane, pokud k nám do Evropy pustíme migranty se svými zvyklostmi, kulturou a mentalitou? Co tím vlastně ztratí Evropa? O co všechno by mohla přijít? Tkvěla by pro nás z toho vůbec nějaká výhoda?

Jak reaguje křesťanská Evropa na příliv imigrantů?

Co se stane, pokud k nám do Evropy pustíme migranty se svými zvyklostmi, kulturou a mentalitou?

Co tím vlastně ztratí Evropa?

O co všechno by mohla přijít?

Tkvěla by pro nás z toho vůbec nějaká výhoda?

Migrace je v poslední době dost opakovaným pojmem. Jejích důvodů je hned několik.

Pojem migrace znamená přesouvání se. Ať už jako jednotlivec či jako skupina. Přesouvat se můžete buď v rámci vaší země do jiného města, nebo do zahraničí. Důvody jsou různé, avšak dnes jsou nejvýznamnější válka, náboženství a ekonomická migrace.

Zabýváme se otázkou Jak křesťanská Evropa reaguje na příliv migrantů.

Migrace je komplexním jevem, který má své významné ekonomické, demografické, sociologické, geografické a historické souvislosti. Ovšem v současné odborné literatuře mu doposud není věnována odpovídající pozornost, a to především, co se týče jejích teoretických základů a jejího vymezení a měření.

Podle Jaroslava Pánka, autora knihy Evropská migrační krize, se v dlouhodobé historické perspektivě jeví současná situace jako velmi vážná a reakce evropských politiků na ni jako nedostatečná. Neměli bychom však propadat beznaději a deterministické představě, že migrační krize je přírodní pohromou, vůči níž jsou lidé naprosto bezmocní.

Dále také říká, že Evropská unie by měla nově a zodpovědněji než dosud promyslet svou identitu, následně modifikovat i její právní a institucionální zakotvení, které by bylo přiměřené reálné síle Evropy a jejímu postavení ve světě 21. století; formulaci zásady, že nejen za řešení vnitřních konfliktů v Asii a Africe, ale také za regulaci tamní demografické exploze nesou odpovědnost v první řadě státy a kontinenty, v nichž tyto problémy vznikají. Evropa se zajisté nemůže hermeticky uzavřít vůči ostatním kontinentům, ale pokud projeví vůli, má možnost přistěhovalectví regulovat přiměřeně své kapacitě a svým potřebám; vůči svým občanům má ovšem povinnost minimalizovat rizika, která z jiných kontinentů přicházejí.

V knize Podivná smrt Evropy, autora Douglase Murrayho, autor brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy. Podle něj vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý Západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické znaky, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení.

Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoli, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.

Zkušený spisovatel a publicista Jefim Fištejn nabízí v knize Za humny je válka mozaiku pohledů na naši civilizaci i na svět islámu, na prameny napětí i na krutost válečníků, na ty, co se umějí bránit, i na ty, co téměř bezmocně upadli do spárů osudu.

Z Evropy se v obavách z muslimského příboje stěhují zástupy Židů do Izraele, do státu, který se nedá. Byť se v jeho blízkosti rozhořela válka, kde nakonec všichni jako by bojovali proti všem. A na jedné straně je tu v našich očích doslova hrůzný Islámský stát, na druhé vcelku spořádaná arabská monarchie v Jordánsku, kde královna Rania nenosí hidžáb a ráda si natáhne modré džíny…



Počet shlédnutí: 19