POSTOJ SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH K ZÁSAHŮM DO TĚLA

Vu Huyen Dangová, Tereza Händlová, Monika Vagenknechtová, Matrina Vojčová

Svědkové Jehovovi, křesťanské hnutí založené v 70. letech 19. století s nejméně 8,5 milionem aktivních členů po celém světě¹⁾ jsou nejznámější náboženskou komunitou, která odmítá transfuzi plné krve a jejích krevních složek. Ve Spojených státech amerických se nachází největší počet Svědků Jehovových, a to okolo jednoho milionu.²⁾ Hlavní sídlo Svědků Jehovových je v New Yorku³⁾, odkud je celé hnutí řízeno vedoucím sborem svědků Jehovových.⁴⁾ Jako hlavní nástroj pro šíření své víry využívají časopisy Strážná věž a Probuďte se!.⁵⁾ V České republice se k tomuto hnutí hlásí 15 439 obyvatel⁶⁾ a hlavní vedoucí orgán je Výbor společnosti, vedený předsedou Výboru společnosti Petrem Hamadejem.⁷⁾ Veřejnost vnímá Svědky Jehovovi negativně, a to hlavně kvůli jejich způsobu šíření víry a odmítaní krevní transfuze.⁸⁾ Příslušníci hnutí si odmítání hlavních krevních složek vysvětlují svým výkladem Bible, například konkrétně v Novém zákoně v páté knize Skutky apoštolů, ale i jiných citátech.⁹⁾ Odmítání transfuze je ale pouze jedna část striktní doktríny Svědků Jehovových. Tato práce se zabývá tedy nejen spornou krevní transfuzí, ale také dalšími diskutabilními tématy, konkrétně očkováním, tetováním a piercingy. Práce se zaměřuje na názor Svědků Jehovových na tato témata, a to pomocí informátorů z České republiky a Spojených států amerických.

Cílem této práce je přiblížit problematiku s výzkumnou otázkou „Jaký postoj zaujímají Svědkové Jehovovy ke krevní transfuzi, očkování, tetování a piercingům v České republice a Spojených státech amerických? “ a uvedení možných alternativ transfuze. Konkrétně jde o srovnání postojů Svědků Jehovových v České republice a Spojených států amerických – záměrem je porovnat, zda je toto náboženství proměnlivé v závislosti na geografické poloze. Obecná znalost důvodu, proč tato náboženská skupina odmítá krevní transfuze je velmi nízká a často tak vede k negativní reakci společnosti – odmítavý postoj krevních transfuzí se tak stává kontroverzním tématem. Jak se rozhodují, když jde o důležité lékařské rozhodnut? Praktikuje tento přístup opravdu každý člen této církve? Existují nějaké alternativy? Jak se staví k očkování, především v aktuální epidemické situaci? A jaký názor zastávají k ostatním zásahům do těla jako tetování a piercingy? Všechny tyto otázky se snaží tato práce objasnit. Výzkumná otázka:

• Jaký postoj zaujímají Svědkové Jehovovi ke krevní transfuzi, očkování, tetování a piercingům v České republice a Spojených státech amerických?

Podotázky:

1. Z jakého důvodu Svědkové Jehovovi odmítají krevní transfuzi?
2. Existuje nějaká alternativa, kterou mohou Svědkové Jehovovi použít místo krevní transfuze?
3. Jak se staví Svědkové Jehovovi k očkování?
4. Mohou mít členové Svědků Jehovových tetování a piercingy?

Problematikou krevní transfuze se zabývá kniha, Kdo jsou Svědci Jehovovi¹⁰⁾ od autora Vojtěcha Engelharta. V kapitole Požívání a krevní transfuze popisuje, že se v otázce krevní transfuze naprosto rozchází s křesťanským pojetím. Svědkové Jehovovi odvozují svůj odporující postoj ze starozákonní představy, že duše sídlí v krvi a z citátů Skutků apoštolů 15 a 28-29. V samotném citátu se zakazuje požívání krve, z čeho Svědci Jehovovi vyvozují, že nesmí jíst maso s krví a také že nesmí přijmout jakoukoliv krev. A to i v případě, že je krevní transfuze nutná pro zachování života. Je podle nich také přímo škodlivá lidskému zdraví a odporuje tedy přikázání „Nezabiješ“. Autor ale vysvětluje, že všechny citáty, kterými si Svědkové Jehovovi vysvětlují odmítání krevní transfuze, mluví výlučně o krvi zvířat a o jejím požíváním ústy. Také poukazuje na celou řadu případů, kdy členové Svědků Jehovových nechali raději zemřít své nemocné děti, než aby je dovolili zachránit transfúzí krve.

Autor Osamu Muramoto v lékařském týdeníku British Medical Journal ve článku Bioethical Aspects Of The Recent Changes In The Policy Of Refusal Of Blood By Jehovah's Witnesses¹¹⁾ krátkosti zmiňuje představení, ještě tehdejší, společnosti Strážné věži zákazu přijímání krve roku 1945 ukotvené v Mojžíšových knihách. V roce 1961 došlo k většímu upevnění této politiky, a to zavedením exkomunikace jedinců, kteří dobrovolně podstoupí krevní transfuzi. Hlavním předmětem zkoumání Muramota jsou změny z bioetického pohledu a dopady této kontroverzní polity na lékařství. Společenství vydalo v červnu 2000 prohlášení, že nebuje docházet k vyloučení jejich členů, kteří neodmítají krev – ale přijmutím krve se tak jedinec svou vlastní vůlí vzdává svého členství a jeho vyloučení není iniciováno společenstvím. Každopádně výsledem zůstává stejný – jedinec není považován za svědka Jehova, protože nesouhlasí a nedodržuje jeho zásady. Další změnou z 15. června 2000 uvedenou v časopise Strážná věž je Svědci Jehovovi mohou přijímat frakce z hlavních složek krve, které jsou zakázané (patří sem červené a bílé krvinky, plazma, krevní destičky). Samozřejmě je tu dán prostor pro subjektivní interpretace, které krevní frakce jsou a nejsou v rozporu s božím přikázáním. Záleží tedy na jejich důkladném uvážení a rozhodnutí, zda je přijmou. V závěru dochází k tomu, že pokud je člen plně chráněn lékařskou diskrétností a pouze on ví o přijetí, nemělo by dojít k vyloučení že společenství. Také doporučuje doktorům, aby poskytovali léčbu členům svědků Jehovových nezávisle na jejich víře a konzultovali léčení s jednotlivci na základě jeho osobní potřeby a preference. V praxi ale ošetřování probíhá kolektivně a v souladu s jejich vyznáním, často byli ošetřovatelé vyzváni ke kontaktování zástupce svědků, aby mohli společně vybrat přijatelnou proceduru.

Kolektiv čtyř amerických autorů, který se v článku Religious Barriers to Measles Vaccination¹²⁾ zaměřuje zejména na tématiku očkování proti spalničkám, se zde okrajově věnuje i problematice přístupu Svědků Jehovových k očkování jako samotnému. Zmiňují, že přední vůdce Svědků Jehovových, C. J. Woodworth se domníval, že očkováním se mísí lidská a zvířecí krev. V důsledku výkladu Písma o přístupu ke krvi bylo Společností pro Svědky Jehovovy očkování od 20. let do roku 1952 zakázáno. V tomto roce Společnost svou doktrínu revidovala. Uvedla že tyto pasáže (týkající se krve) se nevztahují k očkování a že nelze dokázat, že osoba, která se nechá očkovat, pije nebo jinak přijímá krev. Nelze to ani považovat za jakékoliv mísení se zvířaty, Společnost tedy zaujala neutrální postoj k očkování. Autoři také odkazují na vydání časopisu Probuďte se! z roku 1997, kde je vyzdvihován pozitivní vliv očkování v boji proti spalničkám či příušnicím.

Informace o přístupu Svědků Jehovových k tetování lze najít v knize Historical Dictionary of Jehovah's Witnesses¹³⁾ od autora George D. Chryssidese. Tetování je zakázáno ve třetí knize Starého zákona. Konkrétně v citátu Leviticus 19:28: „Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin.“. Protože je ale součástí Starého zákona, není citát považován za závazný. Hlavní organizace Svědků Jehovových, The Watch Tower Society i tak ale tetování nepodporuje, neboť je spojené s pohanstvím. Organizace konstatuje, že si někteří starověcí Egypťané totiž nechávali na svá těla tetovat jména božstev. Také poukazuje na možné zdravotní rizika, jako jsou kožní infekce a podobná rizika, nebo zjizvení, když si člověk přeje tetování odstranit. Vyloženě zakázané ale tetování pro Svědky Jehovovy není. Členové by i tak měli tetování silně zvážit, aby se nestalo, že by to byl jen módní výstřelek, kterého by později litovali.

Literární rešerše z oficiálních stránek Svědků Jehovových

Odmítavými postoji ke krevním transfúzím se věnuje článek Proč Svědkové Jehovovi nepřijímají transfuze?¹⁴⁾ na oficiálních stránkách jw.org. Díky nim je tato náboženská skupina často vnímána negativně. Mnozí však nevědí, že za tímto stojí otázky morálky, etiky a svědomí. Hlavním mylným názorem je, že nemají důvěru v medicínu, a proto žádnou léčbu nevyhledávají. Faktem ale je, že spíše vyhledávají lékaře, kteří mají zkušenost s bezkrevní léčbou – říkají, že se touto formou zamezí rizikům jako jsou nemoci přenášené krví a nežádoucí reakce imunitního systému. Svědkové Jehovovi mají zdržování se krve ukotveno v Bibli, a to ve Starém zákoně, konkrétně v 1. Mojžíšova 9:4; 3. Mojžíšova 17:10; 5. Mojžíšova 12:23; Skutky 15:28, 29. Na závěr je ve článku zmíněno, že názor na bezkrevní medicínu se v budoucnu bude měnit a bude používán i pro širokou veřejnost ne pouze jen Svědky Jehovovy.

V časopise „Probuďte se!“ ze srpna 2006 diskutuje autor o vzácnosti krve. Článek Skutečná hodnota krve¹⁵⁾ uvádí citátem od Předsedy Valného shromáždění WHO: „Všichni lidé mají stejný zdroj života — krev. Je v ní životní síla každé lidské bytosti bez ohledu na barvu pleti, rasu nebo náboženství.“ Autor se zabývá výzkumnou otázkou, zda je moudré a hlavně bezpečné, aby lidé krev používali pro lékařské účely a také proč je krev tak cenná a zda může sloužit k jinému účelu, když je její lékařské využití čím dál tím více problematický. Také uvádí, že postoje lékařů ke krevní transfúzi se může lišit vzděláním, odbornými schopnostmi a osobními názory. Samozřejmě je nám jasné, že léčba pomocí krve se bude místy lišit. V současnosti existují alternativy jako „bezkrevní“ chirurgie nebo přenašeče na bázi hemoglobinu – jednou z výhod je, že byla odstraněna membrána s antigeny, aby se snížilo riziko nechtěné reakce při záměně krevní skupiny, ovšem autor v závěru podotýká, že přenašeče jsou vyráběny z červených krvinek a hemoglobinu. Z toho vyplývá, že se Svědci Jehovovi musí zvažovat, zda jsou v rozporu s biblí a svatostí krve.

V časopise svědků Jehovových, rok 2000, nazývaným “Strážná věž”, se autor článku zabývá otázkou čtenářů na téma Přijímají Svědkové Jehovovi nějaké léčebné přípravky pocházející z krve?¹⁶⁾. Základní odpovědí bylo, že Svědkové Jehovovi krev nepřijímají. Jsou přesvědčení, že Boží zákon není možné upravovat tak, aby odpovídal měnícím se názorům. Po druhé světové válce se začala běžně transfundovat plná krev. Svědkové Jehovovi toto pokládali za porušení Božího zákona a tento postoj mají i nadále. Medicína časem prošla určitými změnami. Dnes se většinou nepodává plná krev ale některá ze základních složek (červené a bílé krvinky, destičky a plazma). Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že přijmout plnou krev nebo kteroukoliv z těchto 4 složek krve je porušení Božího zákona. Někteří lidé odmítají vše, co pochází z krve. Boží příkaz „zdržujte se krve“ chápou tímto způsobem. Odůvodňují to tím, že od Izraelitů Boží zákon požadoval, aby krev odstraňovaná z nějakého tvora byla „vlita na zemskou půdu“. Tento článek tedy schvaluje novou zásadu umožňující přijmou frakci z „kterékoliv ze základních složek“ krve. Jedná se o přípravek, umožňující svědkům Jehovovým plně přijímat nově vyvíjené krevní náhražky na bázi hemoglobinu.

Tématice očkování se také věnuje Paul Grundy ve svém článku Dangerous Medical Advice and Changes¹⁷⁾. Uvádí zde několik citací z časopisu Zlatý Věk (předchůdce dnešního Probuďte se!). V průběhu 20. let časopis publikoval zejména články negativně namířené proti očkování. Například je zde vakcinace přirovnávána k ďábelským praktikám, nebo je považována za zdroj syfilidu, rakoviny či lepry. Autor uvádí, že toto přesvědčování, že je očkování špatné, vedlo až k několika případům vyhoštění dětí Svědků Jehovových ze škol, kvůli tomu, že nebyly očkované. V roce 1952 byl ve Strážné Věži publikován další článek, tentokrát opačného rázu. Uvádělo se zde, že očkování je věcí jednotlivce a Společnost si nemůže dovolit do toho být vtažena a nést odpovědnost za to, jak případ dopadne. K tomu autor poznamenává, že zřejmě právní důsledky byly hlavním faktorem, který ovlivnil to, že Společnost zákaz očkování zrušila. Konkrétně očkování povoluje, pokud je daná vakcína v souladu s krevními zásadami Společnosti. K aktuálnímu celospolečenskému tématu Covid-19 zde ještě uvádí, že vakcína od firmy Pfizer and BioNTech je přípustná, neboť neobsahuje žádnou krev ani krevní frakce.

V článku Při zdobení těla je zapotřebí rozumnosti¹⁸⁾ publikovaném v časopise „Probuďte se!“ z 8. srpna 2000 se autor zmiňuje o zdobení těla. Autor v úvodu kritizuje, že lidé stále z marnivosti podstupují, někdy dokonce extrémně bolestivé, procedury k přikrášlení těla a vzhledu. Sice se tento jev neprojevuje stahováním šněrovačky kolem pasu jako v 19. století, které mohlo mít dokonce i fatální následky, ale s nástupem modernizace a plastické chirurgie na vzestupu přibývá mnoho nových forem zdobení těla. Jako příkladem může být například zavádění různých hmot, které mají za účel tvarovat požadovanou danou část těla. Nemůžeme zapomenout na piercingy a tetování. Dle autora tyto způsoby zkrášlování vyhledávali v minulosti pouze nižší vrstvy společnosti zažilo rozmach a za poslední rok se salonky poskytující tyto služby staly šestým nejrychleji rostoucím maloobchodním sektorem v USA. Také podotýká, že rituální skarifikace a tetování existovalo po staletí, hlavně v Africe při označování členů rodiny, ale v současnosti se od nich ustupuje a nahlíží negativně. Jehova zakázal židům toto zkrášlování v 3. Mojžíšova 19:28: „Neuděláte si na těle řezné rány, když někdo zemře a nebudete si dělat tetování. Já jsem Jehova.“, protože tetování a piercingy v biblických dobách bylo součást pohanského náboženství a chtěl je údajně před těmito ponižující zvyklostmi chránit. Křesťané pod mojžíšský Zákon nespadají, ale postupem času došlo k jejím překrytí. Křesťan se tak rozhoduje svobodně, jak si bude své tělo zdobit – i tato svoboda má své meze. Měl by brát ohled na sebe ale především na své okolí. Hlavě si pokládat otázky: „Jakou reakci by takové zdobení vyvolalo v místě, kde žiji? Spojovali by mě s některými skupinami na okraji společnosti? I kdyby mi to moje svědomí dovolilo, jaký vliv by měl piercing a tetování na ostatní členy sboru? Nepokládali by to za známku „ducha světa“? Mohlo by to vyvolat pochybnost, zda žiji se „zdravou myslí“?. nakonec se zmiňuje o rizicích přenášení nemocí nehygienickým zacházením s pomůckami. Článek uzavírá tímto: „To, zda se někdo rozhodne podstoupit tato rizika, je věcí osobního rozhodnutí. Ale člověk, který se snaží líbit se Bohu, si uvědomuje, že být křesťanem znamená nabídnout Bohu sebe sama.“

Kvalitativní výzkum je v některých případech chápán pouze jako doplňkový nástroj kvantitativního výzkumu, ale může být považován i jako jeho protipól. Faktem je, že kvalitativní výzkum má rovnocenné postavení vůči ostatním formám výzkumu v sociálních vědách a zároveň kompenzuje svými silnými stránkami výzkum kvantitativní a tím se vzájemně doplňují.¹⁹⁾

V dnešní době neexistuje plně uznávaný způsob, jak správně provádět kvalitativní výzkum. Metodologové Glaser a Corbinová (1989) ho definovali jako výzkum, při němž se nedosahuje výsledků pomocí statistických metod nebo jiné kvantifikace. A přestože absence čísel je jedním z hlavních znaků není to jediný rys, který ho odlišuje od metody kvantitativní.²⁰⁾ V typickém případě se na začátku kvalitativního výzkumu vybírá téma a formuluje výzkumná otázka, popř. další doplňující podotázky, které je možno během sběru dat a následné analýzy více konkretizovat či modifikovat podle naší potřeby – konceptualizace a operacionalizace probíhá cyklicky.²¹⁾ Tato část výzkumu trvá nejdéle. To je další výhoda oproti kvantitativnímu výzkumu, kde mezi jednotlivými kroky, sběr a analýza dat, existuje jasná nepřekročitelná hranice, která znemožňuje zpětné opravy. Práce výzkumníka je analyzovat a všímat si jakýchkoliv detailů, které by mohly přispět k objasnění výzkumné otázky.²²⁾

Pro tuto práci byla zvolena kvalitativní metoda sbírání dat, a to z důvodu potřeby dostat se do hloubky zkoumaného tématu a z důvodu získání subjektivních názorů respondentů na tuto problematiku.

Všechna data v této práci byla získávána kvalitativními metodami. Základní informace byly vytěženy z odborné literatury a publikací na internetu. Pro literární rešerši byly využity databáze odborných článků. Mnoho dat bylo opatřeno i z oficiálních stránek Svědků Jehovových https://www.jw.org/cs/, které poskytly i emický pohled. K dotazování došlo až po prostudování různých materiálů právě z těchto zdrojů.

Přestože by za běžné situace nebyl žádný problém navštívit nejbližší Sál království v našem okolí, díky aktuální epidemické situaci se nepodařilo uskutečnit žádnou osobní návštěvu. Komunikace s respondenty tedy probíhala převážné přes e-mail a sociální sítě jako WhatsApp a Messenger. Pro oslovování respondentů byl využit zejména Facebook, konkrétně soukromá skupina Jehovah´s Witnesses WorldWide. Dále byli potencionální informátoři oslovováni i na sociální síti Reddit a na internetových stránkách https://www.internations.org/ a https://www.couchsurfing.com/, které poskytují interakce s lidmi z celého světa. Tyto způsoby shánění informátorů se ale neukázaly tak plodné jako kontakt přes Facebook.

Komunikace s informátory probíhala v rozmezí od druhé poloviny března až do konce dubna roku 2021. Všechny rozhovory byly polostrukturované a probíhaly zejména písemnou konverzací přes sociální sítě či e-mail. Největší nevýhodou tohoto komunikačního nástroje bylo, že několik informátorů se po prvních vyměněných zprávách odmlčelo a přestalo komunikovat. Konkrétně v jednom případě bylo osloveno sedm potenciálních informátorů ve facebookové skupině, kteří zareagovali na příspěvek, ale následně odpověděl na nabídku spolupráce pouze jeden z nich a to Pheobe. Informátor Benjamin se odmlčel už po prvních čtyřech zprávách, tudíž nebylo možné se ho doptat na doplňující otázky.

Dalším problémem bylo, že informátoři často odkazovali na články z oficiálních webových stránek místo sdílení svého subjektivního názoru na dotazovanou problematiku. Tento problém lze připsat i tomu, že rozhovory byly vedeny pouze písemně bez osobního kontaktu.

Všechna jména informátorů jsou pseudonymy z důvodu vyšší anonymizace a na žádost dotazovaných.

Informátor 1: Liběna, 32 let, Sociální pracovnice, z Boskovic, ČR, vdaná. Rozhovor vedla Tereza Händlová, 12. 4. 2021 přes aplikaci Whatsapp. Kontakt byl navázán prostřednictví známé osoby.

Informátor 2: Čeněk, pasportizační údaje nesdělil, ČR. Osloven byl přes e-mail, který byl získám po kontaktování pražského Sálu království v Praze. Jejich kontakt je veřejně dostupný na jw.org. Konverzaci vedla Vu Huyen Dangová 5. a 16. 4. 2021 přes e-mail.

Informátor 3: Květoslava, pasportizační údaje nesdělila, ČR. Informátorka byla kontaktována prostřednictvím e-mailu, který byl získán po konverzaci s adminem facebookové skupiny Svědků Jehovových. Konverzaci vedla Vu Huyen Dangová dne 26.3. 2021.

Informátor 4: Pheobe, 66 let, USA, byla Svědkyní Jehovou 16 let, v současné době už ale není členkou. Rozhovor vedla Tereza Händlová 19.4.2021 přes Facebook. Jako jediná reagovala na další otázky z facebookové skupiny.

Informátor 5: Benjamin, USA, Svědkem Jehovovým se stal před 3 roky. Rozhovor vedla Martina Vojčová dne 31.3.2021 přes mobilní aplikaci Messenger. Kontakt byl získán z veřejné facebookové skupiny Svědků Jehovových.

Náboženské společenství Svědci Jehovovi vzniklo v USA a bylo založeno Charlesem Russelem (1852-1916), který byl ovlivněný adventistickým hnutím, kde se seznámil s N. Barbourem. Společně vydali knihu pod názvem Tři světy a sklizeň tohoto světa. Po vzniku názorového sporu se jejich cesty rozešli a roku 1879 Russell začal vydávat svůj vlastní časopis s názvem Sionská strážná věž. Zabýval se hlavně studiem bible a hledal stopy 2. příchodu Mesiáše. V roce 1884 vnikla Biblická a traktátní společnost Strážná věž Pensylvánie, ve které zastával funkci prezidenta 30 let. Mnozí členové se zastává mínění, že roku 1914 nastanou celosvětové nepokoje a „skončí časy pohanů“. Tak se však nestalo a mnoho svědků Jehovových společnost opustilo. Po smrti zakladatele se vedení organizace ujal Joseph Franklin Rutherford (1869-1942). Za svého působení ve společnosti vydával mnoho knih a brožur a tím přispíval k rozvoji budoucích svědků Jehovových. Roku 1919 začal vycházet časopis Probuďte se!, který není možno zakoupit v obchodech ani vyhledat na internetových stránkách. Je pouze rozdáván na ulicích nebo při osobních návštěvách ostatními členy. Oficiální přejmenování na „Svědkové Jehovovi“ proběhlo roku 1931. K roku 2020 je na celém světě přibližně 8,6mil. svědků Jehovových a z toho 15 439 je jich v České republice. Po smrti J. Rutherforda nastoupil do vedení Nathan H. Knorr 1905-1977. Čtvrtým prezidentem od roku 1977 až do roku 1992 společnosti byl Frederik Franz.²³⁾

První zmínky o působení svědků Jehovových se v České republice objevilo roku 1907. Časopis Strážná věž v českém jazyce se začal vydávat od roku 1923 sdružením badatelů Bible. V jeho vedení byl Antonín Gleissner, který v roce 1929 založil Mezinárodní sdružení badatelů Bible – odbočky měli v Praze a Brně. Během 2. světové války patřili k jedním nejpronásledovanějším skupinám a velké množství svědků skončilo v koncentračních táborech. V poválečné době v období komunismu (1948-1989) se jejich situace nezlepšila. Mnozí byli uvězněni ve věznicích nebo bylo donuceni spolupracovat s tajnou policií. V 60. letech došlo k rozdělení svědků na dvě skupiny. Ti, který odmítali jakoukoliv spolupráci se státními orgány a na ti, kteří byli umírnění, je právě tvořila většina. K 1. září 1993 získali oficiální registraci.²⁴⁾

Práce se především zabývá postojem svědků Jehovových ke krevním transfuzím. Dříve po přijetí krve nebo její frakce následovala exkomunikace. To se však změnilo v roce 2000, kdy vedení společenství už neiniciuje vyloučení svých členů, ale přijetím krve se tak sami vzdávají členství. Tentýž rok bylo umožněno přijímání frakcí z hlavních složek krve. Člen se dle vlastního uvážení rozhoduje, zda by bylo přijetí v rozporu s božím kázáním. Ze strany zdravotníků je poskytována lékařská diskrétnost a tím jsou tak chráněni před tím, že by se o přijetí dozvědělo vedení společnosti. Ovšem záleží i na vztahu mezi jedincem a Bohem.

Obr. 1: Zakázané složky krve a jejich dovolené frakce²⁵⁾

Z odborné literatury bylo zjištěno, že Jehova zakázal přijímat jakoukoliv formu krve, ať už je to syrové maso nebo krevní transfuze – a to i krev vlastní, pokud již byla jedinci odebrána a následně uskladněna. Zákazy jsou ukotvené v 1. Mojžíšova 9:4: „Ale nebudete jíst maso s jeho životem – jeho krví“ (jíst je zde ve smyslu přijímat, a to jak ústy, tak i prostřednictvím žíly).

Toto se potvrdilo i v rozhovoru s naší informátorkou Liběnou. Po položení otázky ohledně jejího pohledu na krevní transfuze sdělila tuto odpověď: „Věřím, že původcem života je Bůh, proto má právo určovat, jak zacházet s krví“. Své tvrzení opírala o texty z Bibli, na které bylo odkazováno v literární rešerši. Dle jejího názoru z veršů vyplývá, že je krev nositelem života a pokyn, aby se ji zdržovala udělil Bůh už v době Noema. Takto odůvodňuje její odmítavý přístup ke krevním transfuzím a jejím hlavním čtyřem složkám.

Tato samá otázka byla položena Pheobe, která je ze Spojených státu amerických. Stejně jako ostatní odkazuje na verše v Bibli, které zakazují pozření krve. K tomu dodává, že Společenství Strážné věže ospravedlňovalo tento zákaz takto: „If a doctor forbids you to drink alcohol, will you get an alcohol transfusion? – God said NOT to take blood, so we said we should not take a transfusion either.“ (překlad: Pokud vám doktor zakáže konzumaci alkoholu, přijmete transfuzi alkoholu? – Bůh zakázal přijímat krev, proto jsme se rozhodli také nepřijímat transfuze.).

Mimo to, že Čeněk nepřijímá krevní transfúze z důvodu uzákonění v Bibli, podle něj navíc představují riziko přenosu nemocí nebo nežádoucí reakce imunitního systému, pokud by došlo k nepřijetí krve tělem. Totožný názor měla Květoslava.

Zajímavý pohled na krevní transfúze měl informátor Benjamin z USA, který se ke společnosti přidal teprve před 3 roky. Jakožto bývalému členu Námořní pěchoty Spojených států amerických, mu před 8 lety krevní transfuze zachránila život – “ V jižní Sýrii jsem byl střelen do nohy a ztratil jsem spoustu krve. Krev mi byla darována a nyní tu jsem a žiji„. Jak jsme se dozvěděli od ostatních informátorů i literatury, Svědci Jehovovi mají zakázáno přijímat krev. Benjamin na tom ovšem nevidí nic špatného a odmítání je čistě z náboženského důvodu.

Informátorka Liběna uvádí, že využívá možnost alternativy bezkrevní medicíny, která je dle jejích slov bezpečná, nehrozí zde riziko přenosu nemocí a nijak to neohrožuje její život a vztah s Bohem. Dále sdělila, že v případě plánované operace by detaily samotného zákroku konzultovala se zdravotnickým personálem a obeznámila jej s jejím přáním bezkrevní léčby. Pokud by nastala akutní situace, kdy by nebyla možná osobní konzultace, tak se Liběna vyslovuje takto: „Mám vždy u sebe plnou moc, ve které je vyjádřeno mé přání bezkrevní léčby. Jsou tam uvedené postupy, s kterými souhlasím a mí zplnomocněnci jsou ohledně toho obeznámeni a v případě mého bezvědomí rozhodují, dle mého přání.“ Informátorka také odkazuje na různé postupy, které zamezují krevním ztrátám během operace. Jako příklad uvádí sběr krve z rány, hemodiluci, hemodialýzu, nebo třeba i léky podporující tvorbu červených krvinek. Dodává, že si váží práce lékařů, kteří využívají bezkrevní medicínu a zamlouvá se jí jejich rostoucí počet.

Na oficiálních stránkách Svědků Jehovových se doporučují stejné postupy, jako zmínila informátorka Liběna, a navíc je zde uveden podrobnější popis průběhů konkrétních postupů. Při hemodiluci je odvedeno z těla určité množství krve a krev, která zůstala v pacientovi, se rozředí. Krev z mimotělního běhu je později přivedena zpět do těla, a tak se krevní obraz přiblíží normálním hodnotám. Podobně lze přefiltrovat i krev, která teče do operační rány, a pacientovi tak mohou být vráceny červené krvinky. Tomuto procesu se říká sběr červených krvinek z rány. Při jiném postupu zase může být krev odvedena do přístroje, který přechodně provádí funkce, jež jsou normálně zajišťovány tělesnými orgány jako je srdce, plíce nebo ledviny. Krev z přístroje se potom vrátí do pacientova těla. Existuje také postup, kdy je krev odvedena do centrifugy, která odstraňuje její poškozené nebo vadné složky a následně je krev vrácena zpět do těla.²⁶⁾ Společnost uvádí, že detaily postupů se mohou lišit a je možné, že vzniknou nové způsoby léčby. Je tedy žádoucí, aby si každý Svědek předem získal podrobné informace o případné proceduře, která ho čeká a následně zhodnotil, zda je to v souladu s jeho vírou a jeho svědomím.²⁷⁾

Za zakladatele bezkrevní medicíny se považuje Adolf Lorenz narozený roku 1854 ve Vidnavě. Jeho specializací byla hlavně chirurgie a operativní léčba anatomických deformací. Při těchto zákrocích často docházelo k úmrtím na otravu krve a tudíž se A. Lorenz začal zamýšlet nad neoperativními metodami. Prorazil například s metodami korzetoterapie a fixace, za které sklidil velký úspěch i v USA a získal si přezdívku “nekrvavý chirurg”.²⁸⁾Jako další osobnosti z oblasti bezkrevní medicíny, které se zasadily o její rozvoj lze uvést například Dentona Cooleyho, který provedl mnoho kardiochirurgických operací bez krve, nebo Rona Lapina, který založil první centrum pro bezkrevní medicínu v Kalifornii. Významný rozmach bezkrevní medicína zažila hlavně po epidemii AIDS, či syphilis, což jsou onemocnění, která se přenáší mimo jiné i alogenní, tzn. cizí krví.²⁹⁾

Informátorka Pheobe upozorňuje, že existuje ještě alternativa zvaná Hemopure. Je to látka způsobující okamžitý přenos kyslíku z plazmy do tkání a rozšiřuje cirkulující objem. Jedná se o chemicky upravený hemoglobin hovězí krve. Hemopure je kompatibilní se všemi krevními skupinami a podává se akutně anemickým pacientům, či těm pacientům, kteří odmítají krevní transfuzi a nejdou u nich využít jiné alternativy. V USA je Hemopure zatím novým lékem, ještě neschváleným Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv FDA a tak se používá v rámci klinických studií nebo tzv. rozšířeného přístupu.³⁰⁾ Pheobe zkušenosti s touto alternativou nemá a jakožto bývalé člence Svědků Jehovových, jí tento přístup Společnosti zakazující krevní transfuze a povolující infuzi látky z hovězí krve, přijde paradoxní a nechápe ho.

Zbylí tři informátoři na otázky ohledně alternativ krevních transfuzí odpověděli pouze zasláním internetových zdrojů odkazující na klinické postupy bezkrevní medicíny určené pro lékaře, což je pro tuto práci už druhořadé.

První vůdce Svědků Jehovových, C. J. Woodworth, měl silnou averzi vůči očkování. Od roku 1921 do roku 1952 časopis Golden Age (předchůdce nynějšího časopisu Probuďte se!) uváděl informace směřující proti očkování. V článcích bylo očkování popisováno jako bezcenné, škodlivé z lékařského hlediska a morálně špatné z biblického hlediska. Samotný Woodwort totiž věřil, že se při očkování dostávaly do lidského těla i zvířecí buňky, což považoval za ekvivalent konzumace krve, a to je zakázaná praktika pro Svědky Jehovovy podle jejich interpretace Bible³¹⁾. Konkrétně v citátech ve Starém zákoně v knize Skutků apoštolů 15 a 28-29. Podle Woodwortha lidé nejsou sami sebou a ztrácí sebekontrolu, když jim v krvi proudí zvířecí „špína“. V jednom článku bylo řečeno, že by myslící lidé měli raději podstoupit neštovice než se proti nim očkovat, neboť očkování způsobuje syfilis, rakovinu, lepru a další nebezpečné onemocnění a choroby. Očkování porovnávají se špinavým hnisem, který jen znečišťuje krev lidstva. Označují ho dokonce za trestný čin. Pro Svědky Jehovovy bylo očkování zcela zakázáno od roku 1931 až 1952, kvůli čemu byl vyloučen neznámý počet členů, kteří neuposlechli své autority.³²⁾

Obr. 2 Karikatura vakcinace³³⁾

Karikatura vyobrazuje mrtvé děti s dolíčky po neštovicích pod modlícím se andělem. Ve skutečnosti to byla právě očkování, která prakticky eliminovala neštovice. S malými lékařskými znalostmi společnost začala používat děsivou taktiku k přesvědčení lidí, že očkování je špatné. To mělo za následek vyloučení některých dětí Svědků Jehovových ze škol v Americe za to, že odmítly očkování.³⁴⁾

V roce 1952 hlavní společnost Svědků Jehovových Strážná Věž začala být vůči očkování neutrální, takže očkování ani nepodporovala ale ani nezakazovala. Hlavním důvodem byly obavy z právních dopadů, pokud by nadále doporučovali, aby se členové vyhýbali očkování. Oznámili, že očkování je věcí jednotlivce, a že jejich společnost si nemůže dovolit, aby byla do této záležitosti legálně zatažena. Také napsali do jejich časopisu Strážná Věž, že po zvážení této záležitosti se jim nejeví, že by očkování bylo v rozporu s Božím přikázáním, pokud při přípravě není zahrnuta zvířecí krev. Toto zmírnění zákazu očkování přišlo právě včas. Masové očkovací kampaně proti obrně v podstatě vyhladily tuto nemoc mezi lety 1955 a 1967, přinejmenším v Severní Americe.³⁵⁾

Okolo devadesátých let začala společnost nahlížet na očkování pozitivně. V roce 1996 v článku v časopise Probuďte autoři informovali své čtenáře o úspěchu očkovacích programů. Konkrétně o očkování proti dětské obrně, které rapidně snížilo počet nemocných v západní Evropě a Severní Americe, anebo na očkování proti pravým neštovicím, které byly vymýceny po celém světě. Od té doby je očkování pro Svědky Jehovovy povolené, pokud je konkrétní vakcína v souladu s krevními zásadami Strážné věže. ³⁶⁾

Rozhodnutí, zda očkovat sebe nebo svou rodinu, je v současné době na jednotlivých Svědcích Jehovových. Hlavní je, aby daná vakcína neobsahovala některou z hlavních složek krve. V roce 1993 v časopise Probuďte se! napsali následující:

“Křesťané mají velkou úctu k životu a upřímně touží udělat pro zdraví své rodiny to nejlepší. Rozhodnutí, že má být vaše rodina imunizována, je věcí vaší osobní volby.”³⁷⁾

Informátorka Liběna uvedla, že se osobně očkování nebrání a již některá povinná očkování absolvovala. Podle jejích slov je život je dar od Boha, proto si jej velmi váží, a proto má i úctu k otázce imunizace ale i k ostatním lékařským otázkám. Než si ale nechá aplikovat nějaké očkování, sama za sebe zkoumá, jestli nevznikají nějaká zdravotní rizika nebo neobsahuje některou z hlavních složek krve. Dalo by se tedy říct, že má na očkování pozitivní názor ale i tak studuje, zda je pro ni daná vakcína správná. Čeněk měl spíše neutrální názor, a uvedl že výběr zdravotní péče je osobní záležitostí každého člověka, a že se Svědkové Jehovovi nesnaží rozhodovat za druhé. Americká informátorka Pheobe vysvětlila, že ve Spojených státech amerických je nutností být vakcinován, a hlavně děti, jinak ani nemůžou navštěvovat základní školy. Sama s očkováním nemá ani neměla v době co byla Svědkyní Jehovovou žádný problém, ale dává si pozor na některé typy vakcín. Další americký informátor Benjamin vysvětlil, že nevidí nic špatného na očkování a nevidí ani důvod, proč by jakýkoliv Svědek Jehovův vakcinaci odmítl. Podle jeho slov je správné se očkovat, když vakcína vymýtí danou nemoc. Sám se očkovat nechal.

Všichni respondenti měli velice podobný názor, a to ten že očkování záleží na každém člověku zvlášť, ale vyloženě odpor vůči vakcinacím ani jeden z respondentů neměl. Očkovaná byla taky většina respondentů, kromě Čeňka, u kterého je stav očkování neznámý.

Na konci roku 2019 se v Číně, konkrétně ve městě Wuhan objevila neznámá nemoc projevující se zápalem plic a dalšími symptomy. Bylo zjištěno že se jedná o druh koronaviru, a byla pojmenována COVID-19. V krátkém čase se rozšířila do Evropy, Afriky a Ameriky. Dne 30. ledna 2020 Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila globální stav zdravotní nouze a 11. března 2020 WHO prohlásila šíření koronaviru za pandemii.³⁸⁾ V současné době Česká republika prošla třemi lockdowny, a ostatní země jsou na tom podobně. Každodenní život se změnil hlavně kvůli omezení osobních kontaktů, aby se zabránilo dalšímu šíření nemoci. Na konci roku 2020 se na trhu objevili první vakcíny, a to od firem Pfizer, Moderna nebo AstraZeneca. Oficiální stránky Svědků Jehovových všechny tyto vakcíny povolují, neboť neobsahují základní složky krve. ³⁹⁾

Pheobe uvedla, že většina Svědků Jehovových, se kterými se zná se v současné době nechávají očkovat. Ve Spojených státech amerických mají všichni občané starší šestnácti let nárok na očkování proti COVIDu-19. Protože je vakcína široce dostupná, velká většina obyvatel se očkovat nechává, a i Svědkové Jehovovi. Liběna konstatovala, že zatím vyčkává a sleduje, jaká vakcína bude účinná a bude mít minimální zdravotní rizika. Pokud bude vakcína, která neohrozí její zdraví nebo život, je přikloněna k její aplikaci. V nejbližší době ale s očkováním nepočítá, a to hlavně kvůli pomalejší distribuci vakcín v České republice. Čeněk sdělil, že podporuje všechny bezpečnostní pokyny – včetně rozestupů, opatření ohledně hromadných akcí a karantény, mytí rukou, nošení roušek a respirátorů i dalších doporučení, které vlády zavádí a také sám zvažuje očkování proti COVIDu-19.

Na webových stránkách jw.org ve článku Jaký je biblický pohled na tetování?⁴⁰⁾ je o tetování tato zmínka, a to ve 3. Mojžíšově 19:28, kde se říká:

„Nebudete si na sobě dělat tetování.“

Ve článku Mám si pořídit tetování?⁴¹⁾ na stránkách jw.org se píše, že mojžíšský zákon tetování zakazoval. Ve 3. Mojžíšově 19:28 se říká: „Na těle si neuděláte řezné rány kvůli duši, která skonala, a nebudete si na sobě dělat tetování. Já jsem Jehova.“ (Efezanům 2:15; Kolosanům 2:14, 15).

Ve článku Jak se mám dívat na body piercing?⁴²⁾ se dočteme, že již v biblických dobách zbožná žena, která se jmenovala Rebeka, měla nosní kroužek. (1. Mojžíšova 24:22, 47). I Izraelité v době, kdy vyšli z Egypta, nosili náušnice. (2. Mojžíšova 32:2). Není ale jisté, zda se tyto šperky připevňovaly do propíchnutého ucha nebo nosu. Věrní otroci si jako symbol oddanosti svým pánům nechávali probodnout ucho. (2. Mojžíšova 21:6). Píše se zde, že propichování se před několika lety v západním světě provádělo pouze na ušním lalůčku žen. Nyní však šperky nosí dospívající i dospělí lidé obou pohlaví, a to na každé části těla, kde je to jen možné. Podle článku ale tetování a piercingy mohou přivádět zdravotní rizika, jako infekce nebo různé nemoce, před kterými lékaři varují. Bible tedy nedává vzhledem k body piercingu žádný konkrétní příkaz. Ale vybízí nás však, abychom se zdobili se „skromností a zdravou myslí“. (1. Timoteovi 2:9).

V knize Historical dictionary of Jehovah’s Witnesees⁴³⁾ se o tetování dočteme, že je zakázané. Ale toto pravděpodobně patří ke staré úmluvě, která již není považována za závaznou. Společnost Watch Tower Society se staví tím, že tetování je spojeno s pohanským náboženstvím. Společnost tvrdí, že někteří Egypťané se nechávali tetovat jména svých božstev na svá těla. Watch Tower publikace také poukázala na zdravotní rizika, jako je infekce kůže, a podobná rizika společně s jizvami, pokud si někdo rozhodne tetování odstranit. Bible praví křesťanovi, aby své tělo prezentoval jako žijící oběť, svatou a přijatelnou pro Boha. (Římané 12:1–2). Věřící by měli mít na paměti to, že tetování mohou být pomíjivá a že mají mít důvod si je rozmyslet, zvláště pokud se tetování vztahuje k přerušenému romantickému vztahu. Společnost v této souvislosti rovněž zmiňuje otázku „úrazu“. Člen s tetováním, by pak mohl přimět další zranitelnější osobu, aby si také jedno pořídila, možná proto, že nedostatečně zohledňuje svou kariéru, osobní vztahy nebo chování, které projevují ostatní v náboženské skupině.

Informátorka Liběna říká, že tetování je dobré si promyslet, změní to podle ní totiž život a dbá na to, aby její rozhodnutí bylo úspěšné a ne ukvapené. Podle jejích výpovědí značně vyplývá, že ona sama by se tetovat nenechala. V Bibli se ohledně piercingu nestaví žádný konkrétní příkaz, jsou ale o něm zmínky. Povídá, že záleží na tom, kde se člověk nachází, někde je totiž běžné, že si ženy nechávají propíchnout uši a nosí náušnice. V jiné kultuře to však může být pohoršující. Propichování různých částí těla bylo rysem starověkých kultur a některé kultury to mají stále. V naší kultuře je zvykem, že se propichují uši dívkám (ženám) a nosí náušnice. Když má někdo piercing kdekoli jinde na těle, jde podle ní už o módní styl nebo tím vyjadřují svůj postoj. Bez ohledu na to, jaký má paní Liběna osobní názor, její vzhled vypovídá o jejích postojích a jejím životním stylu. Na závěr říká, že kdyby ona sama měla piercing nebo tetování, řadili by jí ostatní do určité skupiny a jí osobně by to nebylo příjemné. „Taky tetováním nebo piercingem zasahuji do svého těla… má to vliv na kůži a může mít nepříjemné dopady na tělo.“

Benjamin, bývalý americký mariňák, je svědkem Jehovovým pouhé 3 roky a k tetování a piercingu se staví takto: „No, mám jedno tetování, když mi bylo 28 let a je to už dlouhá doba. Byl jsem pokřtěn, ještě když jsem nebyl Jehovista … Nyní jsem všechno vzdal pro Jehova.“ tvrdí.

Pheobe říká, že tetování nebylo povoleno ale pouze propíchnuté uši. Organizace učila, že tetování a piercingy jsou považovány jako rebelské. Svědci Jehovovi měli být tišší, uspořádaní a poslušní. Čistí Jehovisté bez tetování měli lepší reprezentaci, když chodili od domu k domu a prodávali časopisy.

Květoslava tvrdí, že je to zřejmě individuální. Osobě ale nikoho takového ve sboru nezná, jen že pár lidí s tetováním občas na přednášku přišlo. Nemyslí si však, že by pro někoho bylo překážkou navázat s ním konverzaci.

Ze všech výpovědí vycházel téměř totožný názor k odporu krevních transfuzí, toto by mohlo být příčinou, že je zákaz vysloven v Bibli, která je pro všechny velmi důležitá – při výpovědích odkazovali na její články nebo je dokonce doslovně citovali. Jediná odchylka se naskytla u informátora Benjamina. Ten u nich nevnímá žádné riziko. Z jeho výpovědi vyplývá, že odmítání je podle jeho názoru čistě náboženská záležitost, protože je tak v Bibli zkrátka řečeno. Při vyjádření se k otázce o zákazu tetování odpověděl, že nic takového už nepraktikuje a všeho se vzdal pro Jehova. Zda toto platí i o přijmutí potenciálních krevních transfuzí v budoucnu se nevyjádřil.

Co se týká alternativ krevních transfuzí, tak Společnost podporuje bezkrevní medicínu a snaží se svým členům přiblížit její postupy. Naléhá, aby každý Svědek důkladně vykomunikoval se svým lékařem, jaké metody na něm budou aplikovány a aby si byl jist, že s nimi souhlasí a neodporují jeho víře. Komunita Svědků Jehovových v České republice i v USA má stejný postoj, nechává volnost v rozhodnutí a nenásledují žádné sankce. Informátorka Liběna z ČR zaujímá zodpovědný postoj a nosí u sebe vždy plnou moc, kde je uvedené její přání bezkrevní léčby. Podobný přístup se nezjistil u žádného informátora z USA. Je tedy možné, že Svědkové Jehovovi z USA to více ponechávají náhodě. Co lze říci s větší jistotou je to, že většina členů této církve se řídí z velké části tím, co je jim předkládáno z vedoucího sboru. Nelze Svědkům Jehovovým však upřít, že jejich náboženské přesvědčení se zapříčinilo o významný rozmach a další vývoj bezkrevní medicíny.

Strážná věž v této době povoluje očkování, které neobsahují hlavní složky krve. A protože žádné z dostupných vakcín proti COVIDu-19 jako Pfizer, Moderna a AstraZeneca krev neobsahují, Svědkové se jimi mohou nechat očkovat. Celkově se ale všichni informátoři jak z České republiky, tak ze Spojených států amerických shodli v tom, že je na každém zvlášť, zda se rozhodne očkovat či ne. Z informátorů nikdo vyloženě odpor vůči vakcinaci neměl, a většina byla očkovaná, až na Čeňka, u kterého je stav očkování neznámý. Liběna vysvětlila, že očkování podporuje ale zatím čeká a sleduje, jaké účinky budou mít jednotlivé typy vakcín proti COVIDu-19. Je ale ochotná se nechat očkovat, pokud to nijak neublíží jejímu zdraví. Podobný názor měli i ostatní čeští informátoři. Benjamin i Pheobe brali očkování jako samozřejmost, a nutný nástroj k vymýcení nemocí. Oba informátoři ze Spojených států amerických byli ochotni se nechat očkovat jednou z vakcín proti COVIDu-19, čeští informátoři byli více skeptičtí. Možným důvodem je lepší dostupnost vakcín ve Spojených státech amerických oproti České republice.

V Bibli jsou o tetování a piercingu jen malé zmínky. Je možné se zde dočíst, že lidé se k tetování a piercingům stavěli odlišně napříč stoletími i geografickými polohami. Informátorka Liběna si myslí, že tetování je lepší si promyslet, rozhodnutí by nemělo být ukvapené, protože tetování změní podle ní život a i to, jak se na ní ostatní dívají a kam by jí s tetováním řadili. Benjamin, který měl tetování ještě před tím, než se stal Svědkem Jehovovým, se nyní k tetování a piercingu staví tak, že vše vzdal pro Jehova. Pheobe zas upozornila na organizaci, která tetování a piercingy viděla jako za rebelské a že Jehovisté bez tetování měli lepší reprezentaci u ostatních lidí. Pro Květoslavu je toto individuální, osobně si ale myslí, že lidé s tetováním nejsou pro ostatní členy Jehovistů překážkou a že není problém s nimi navázat konverzaci. Z odpovědí vyznívá, že každý jedinec má na tetování odlišný názor a je na jeho svobodném rozhodnutí, zda si tetování nebo piercing pořídí. Svědkové Jehovovi žádný určitý příkaz vůči zdobení těla neprohlašují. 

Počet shlédnutí: 301