Polina Chaika, Daria Kukhareva, Polina Nilskaia, Tymur Obiedkov

Semestrální práce je zaměřena na třetí nejrozšířenější etnickou minoritu v Moldavsku, a tou jsou Ukrajinci. Ukrajinci v Moldavsku tvoří 6,6 % populace podle oficiálního počtu obyvatelstva od roku 2014, to je 198,7 tis. lidi.Celkem jich na území Moldávie žije přes 376 tis. (včetně obyvatel Podněsterské republiky).

Svoji historii tato minorita datuje ještě před vznikem Moldavského knížectví, což je důvodem považovat je za autochtonní. V současné době je v Moldávií 111 míst, kde etničtí Ukrajinci tvoří 20 % obyvatelstva a 63 míst, kde je přes 50% obyvatel Ukrajinců.

Soustředili jsme se na otázky společného života dvou skupin, udržování a zachování své kultury, procesu integraci a existenci jakýkoliv kulturních odlišností.

Cílem této práce je zjistit podrobnosti o životním způsobu ukrajinské etnické menšiny v Moldavské republice. To zahrnuje zkoumání podrobností o svébytné kultuře Ukrajinců v tomto regionu a dynamice jejího vývoje, shromáždění informací o postavení této etnické menšiny v moldavské společnosti, vazbách a vztazích ukrajinсů s etnickou většinou i mezi sebou navzájem. Jedním z hlavních cílů byl také pokus podniknout cestu do regionu, aby bylo možné pozorovat popisované jevy a osobně se setkat s informátory. Za tímto účelem je jedním z dílčích cílů nalezení odpovědí na výzkumné otázky:

Jak se mění nacionální identita ukrainců v Moldavsku v průběhu času?

1. Jak se Ukrajince dostali na dnešní území Moldavska?
2. Jak zachovávají svou osobní kulturu?
3. Jak celkové vypadá jejich kulturní život?
4. Jak podporuje stát tuto minoritu?
5. Měla li kultura Ukrajinců vliv na kulturu Moldavan a naopak?

Ukrajinci v Moldavsku jsou dlouholetou a poměrně početnou etnickou menšinou, takže opakovaně přitahovali pozornost různých badatelů a stali se ústředním objektem mnoha prací.
Výzkumnou otázkou „Jak Ukrajinci dostali na dnešní území Moldavska?“ se autoři opakovaně zabývají v publikaci „Dějiny a kultura Ukrajinců Moldavské republiky“ ¹⁾ historiků Kožuchara V. G ²⁾ a Kožuchar K.S. ³⁾. V ní je jako předmluva podán stručný přehled dějin bádání o Ukrajincích Moldavska - podle autora dlouhou dobu Ukrajinci v tomto regionu nepůsobili jako centrální objekt rozsáhlého výzkumu, situace se výrazně změnila až ve dvacátém století, i když často bylo hlavní těžiště bádání zaměřeno na mezietnické vztahy, a nikoli na etnosociální skupinu, která nás zajímá. V článku je popsána historie sekce ukrajinistiky Institutu národnostních menšin a přední badatelé v této oblasti. V části práce věnované historickým procesům souvisejícím se vznikem ukrajinské národnostní menšiny autoři popisují dlouhý proces vzniku starší části menšiny (kterou na základě historického výzkumu nazývají potomky autochtonního slovanského obyvatelstva a předkládají tezi, že Ukrajince lze považovat za „autochtonní“ obyvatelstvo Moldavska na rovnoprávném základě s Moldavany).

To je podloženo poměrně rozsáhlou analýzou jak existujících prací na toto téma, tak i řady původních písemných a jiných pramenů (např. kronik a letopisů). Jako jeden z důkazů jsou uváděny i analýzy řady toponym severní Moldávie. Následuje popis dalších skupin Ukrajinců na území Moldavska - především osadníků v různých historických obdobích. Je pojmenována řada důvodů přesídlení - především socioekonomických a náboženských. Důvody pro volbu Moldavska byly také komplexní - podobnost náboženství a tradic (např. mezi Moldavskem a Galicií/Volyní), poměrně volné užívání staroukrajinských dialektů místním obyvatelstvem, příznivé podmínky pro přesídlence - zemědělce. Později se k rolníkům prchajícím před tlakem panské vlády začaly přidávat další skupiny osadníků - měšťané, zástupci ukrajinského Záporožského kozáctva (známky přítomnosti této skupiny lze spatřovat v řadě velmi charakteristických toponým). Podrobně jsou popsány vztahy a historie vzájemné výměny a obohacování kultur a jazyků a vznik regionálních dialektů. Část knihy je věnována rozborům hmotné a písemné kultury konkrétních lokalit (zápisky, deníky, úřední dokumenty) nebo podrobným popisům tradic rituálů a nářečí s velkým množstvím konkrétních příkladů kulturního míšení a vývoje.Podobně jsou tradice, kultura a způsob života Ukrajinců v některých lokalitách Moldavska předmětem celých publikací stejných autorů⁴⁾. Celkově je kniha velmi obsáhlým pramenem a pomáhá poskytnout široký přehled o tématu.

„Ukrajinci z Besarábie v Moldavsku v historických a etnografických studiích“⁵⁾ od Jaroslava Tarase je uceleným přehledem vývoje etnografického studia Ukrajinců jako etnické menšiny na území Moldavska. Autor rozděluje studie a práce do tří hlavních etap:

1) Počátek 19. století - 60. léta 19. století (především studium tradic a hmotné kultury místními i ruskými badateli)⁶⁾.

2) Od konce 19. století - více moldavských a ruských vědců, větší pozornost duchovní a hmotné kultuře Moldavska (v těchto dvou etapách, jak bylo řečeno výše, se často objevují Ukrajinci, ale většinou nevystupují jako hlavní objekt výzkumu). Pozornost je věnována také zvláštnostem mentality Moldavanů a dalších národů na území dnešního Moldavska.

3) Od počátku 20. století - ruské a sovětské studie o moldavské pospolitosti a kultuře. Dále je pozornost věnována současným studiím a badatelům, často ukrajinsko-moldavského původu, a také obtížím, problémům a perspektivám těchto studií. Práce je cenná svou rozsáhlou informační základnou týkající se etnografie Moldavska a moldavských Ukrajinců.

Ukrajinská etnická menšina je také ústředním prvkem knihy „Ukrajinsko-moldavské etnokulturní vazby: mezinárodní vědecké čtení na památku akademika Kostiantyna Popovyče“⁷⁾. Kniha je rozsáhlým souborem esejů a etnografických prací popisujících historické i současné reálie Ukrajinců v Moldavsku. Editoval ji tým sedmi vědeckých pracovníků z Moldavské akademie věd a dalších (včetně ukrajinských) vědeckých institucí.

Otázka „Jak (Ukrajinci) zachovávají svou osobní kulturu?“ je položena v oddíle „Kulturně hodnotové orientace ukrajinské mládeže Moldavské republiky“. V ní autorka (Kaunenco Iryna, doktorka psychologie na Akademii věd Moldavska) na základě dvou původních kvantitativních výzkumů a jejich další analýzy uvádí, že ukrajinská mládež Moldavské republiky má převážně hodnoty a orientace „…charakteristické pro kolektivistické kultury“. Mezi výsledky bylo zaznamenáno, že ukrajinská mládež v obou vzorcích (2006 a 2013) měla poměrně vysoké procento osob, které se charakterizovaly jako „…věrné tradicím“. Počet osob s kolektivní orientací byl charakteristicky vysoký - vyšší než u jiných etnických skupin na území republiky. Byl učiněn závěr o souvislosti mezi hodnotami vzájemné pomoci a aktivního kolektivního života v rámci etnické menšiny charakteristické pro etnosociální skupinu a zachováním její kulturní podoby.

Výzkumná otázka „Měla li kultura Ukrajinců vliv na kulturu Moldavan a naopak?“ je v publikaci „Vzájemné ovlivňování etnik ve vzpomínkových rituálech na ukrajinsko-moldavském pomezí“⁸⁾ opakovaně nastolena a zodpovězena. V této práci na základě terénního výzkumu provedena srovnávací analýza řady ukrajinských a moldavských tradic. Výsledkem komparativní analýzy je závěr, že kultury Moldavanů a Ukrajinců na území společného pobytu prošly velkým vzájemným promícháním a poměrně silně se doplňovaly. Autor rovněž konstatuje skutečnost, že systém rituálů a víry Ukrajinců v regionu je ve vztahu ke kultuře obyvatelstva Ukrajiny poněkud archaický.

Klíčovým závěrem práce s již existujícími studiemi bylo poznání dlouhé společné historie autochtonních národů Moldavska (Ukrajinců a Moldavanů) a jako logický důsledek poměrně silné míšení národů a jejich kultur. Velkou roli hrála téměř úplná absence zmínek o pokusech o kulturní či jinou asimilaci.

Vzhledem k tomu, že cíle a výzkumné otázky této práce vyžadovaly sběr velkého množství nečíselných údajů a zohlednění velkého množství subjektivních faktorů a zdrojů informací, jsou nejvhodnější kvalitativní výzkumné metodologie a principy. Umožňují široké pochopení tématu a hluboký ponor do prostředí objektu výzkumu a shromáždit nejpřímější a nejrelevantnější informace pro vytvoření co nejrelevantnějších a nejkomplexnějších výsledků. Hlavním předmětem kvalitativního výzkumu jsou jednotlivci, jejich sociální a jiné role, podstata jejich interakcí a význam sociálních jevů. Kvalitativní výzkum umožňuje výzkumníkovi více se ponořit do prostředí charakteristického pro objekt zkoumání a vytvořit si komplexnější a hlubší názor na předmět výzkumu. Za účelem získání informací v průběhu výzkumu byla podniknuta cesta do bezprostřední geografické oblasti předmětu výzkumu (Moldavsko, přesněji města Kišiněv a Balti). S narátory byla vedena řada polostrukturovaných rozhovorů. Tento způsob získávání informací a vedení komunikace umožňuje opřít se o řadu předem připravených otázek (včetně hlavních výzkumných otázek), ale ponechává poměrně velkou míru volnosti jak tazateli (umožňuje modifikovat či doplňovat otázky přímo během rozhovoru), tak narátorovi - odpovědi a jejich charakter jsou málo omezené a mohou si zachovat velký podíl subjektivity. To může být v tomto případě i problém - vypravěč se může od subjektivity snadno odchýlit například k zaujatosti nebo se odchýlit od tématu rozhovoru, když například uvádí příklady ze svého životopisu.

Rozhovory byly vedeny při osobních setkáních s našimi informátory během výše zmíněné cesty do několika lokalit v Moldavské republice. Za účelem zaznamenání informací získaných během rozhovorů byly pořízeny videozáznamy a/nebo zvukové záznamy (se souhlasem informátorů). Použity byly také obvyklé ručně psané poznámky výzkumného týmu, pořízené přímo během rozhovorů nebo mezi nimi.

Většina informátorů, s nimiž byly vedeny rozhovory, byla nalezena ještě před uskutečněním terénní cesty. K jejich vyhledání byla použita různá sociální média (např. sociální síť Facebook a různé metody vyhledávání, např. vyhledávání podle prioritních charakteristických údajů účtů nebo vyhledávání v online skupinách s územním a národnostním odkazem, např. v „Ukrajincích Moldavska“ apod.) Později byli někteří narátoři nalezeni pomocí tzv. metodiky sněhové koule - tj. získáním kontaktů a informací o následujícím narátorovi od narátora, s nímž již byl kontakt navázán. V některých případech, při absenci kontaktů na internetu, byly učiněny pokusy o osobní získání informací kontaktováním příslušných institucí (např. vysokých škol podobných předmětu výzkumu).

Většina informátorů, s nimiž byly vedeny rozhovory, byla nalezena ještě před uskutečněním terénní cesty. K jejich vyhledání byla použita různá sociální média (např. sociální síť Facebook a různé metody vyhledávání, např. vyhledávání podle prioritních charakteristických údajů účtů nebo vyhledávání v online skupinách s územním a národnostním odkazem, např. v „Ukrajincích Moldavska“ apod.) Později byli někteří narátoři nalezeni pomocí tzv. metodiky sněhové koule - tj. získáním kontaktů a informací o následujícím narátorovi od narátora, s nímž již byl kontakt navázán. V některých případech, kdy nebyly k dispozici online kontakty, byly učiněny pokusy o osobní získání informací kontaktováním příslušných institucí (např. vysokých škol podobných předmětu výzkumu). Hotový zvukový a obrazový materiál byl sestříhán a srovnán specialistou týmu.

Pro naši studii jsme použili informace získané od následujících informátorů:

Diana - Ukrajinka, střední věková skupina. Kandidátka filologických věd, proděkanka fakulty literatury, vedoucí Centra ukrajinského jazyka, lektorka katedry slavistiky. Kontakt byl získán od jiného narátora.

Roman - Ukrajinec (smíšený původ, má rumunské předky), středního věku. Je veřejně činnou osobností, jedním ze zakladatelů a vedoucích pracovníků Kongresu Ukrajinců Moldavska. Kromě kongresu se aktivně účastnil veřejných aktivit týkajících se Ukrajinců Moldavska.

Elena - Ukrajinka středního věku, dlouhodobě žije v Moldavsku, žije ve smíšeném manželství s rodilým Moldavanem.

V praktické části práce byla největší pozornost věnována získání odpovědí na otázky „Jak celkově vypadá jejich (Ukrajinců) kulturní život?“ a „Jak podporuje stát tuto minoritu?“ od respondentů přímo zapojených do tématu těchto otázek.
https://czuvpraze-my.sharepoint.com/:v:/g/personal/xchap024_studenti_czu_cz/EZioTv6S4yRNgJLunhNCc7IBK-b_wLSGfgyTXA1Vam0UgA?nav=eyJyZWZlcnJhbEluZm8iOnsicmVmZXJyYWxBcHAiOiJPbmVEcml2ZUZvckJ1c2luZXNzIiwicmVmZXJyYWxBcHBQbGF0Zm9ybSI6IldlYiIsInJlZmVycmFsTW9kZSI6InZpZXciLCJyZWZlcnJhbFZpZXciOiJNeUZpbGVzTGlua0RpcmVjdCJ9fQ&e=zmh5vr

Ukrajinci, podobně jako kterékoli jiné etnikum, skrývají ve své kultuře řadu unikátních rysů, což bylo pro nás zajímavé studovat. Zajímavé ovšem je, že kultura Ukrajinců na území Moldávie má své vlastní, specifické odlišnosti.

V rámci místní komunity se těší velké oblibě ukrajinský dialekt, který zajímavě kombinuje prvky ukrajinštiny a rumunštiny. Díky pevným rodinným vazbám, které ukrajinské rodiny v Moldavsku udržují se svou vlastí, zde stále žijí a prosperují hluboce zakořeněné ukrajinské tradice. Kultura a ukrajinské dědictví jsou oslavovány řadou akcí pořádaných různými organizacemi, vzdělávacími institucemi nabízejícími kurzy ukrajinštiny a dokonce i univerzitou, která se může pochlubit katedrou ukrajinštiny a ukrajinské kultury. Přesto se objevují hlasy poukazující na to, že sami Ukrajinci si možná nejsou plně vědomi ocenění svého etnického dědictví, což může být důsledkem jak omezeného rozsahu pořádaných akcí, tak vlastního rezervovaného postoje k těmto iniciativám.

Internetové stránky:
https://baltsi.mfa.gov.ua/ru/partnership/ukraincy-v-moldove (Informační portál Konzulátu Ukrajiny ve městě Balti)
https://moldova.mfa.gov.ua/ru/news/75471-uchni-ukrajinsykih-licejiv-moldovi-znajomlyatysya-z-istorijeju-ukrajini (Informační portál Velvyslanectví Ukrajiny v Moldavské republice )
https://ukrainians.md/ („První informační materiál Ukrajinců v Moldavsku“)
https://newsmaker.md/rus/novosti/ukrainskaya-hatchina-kak-moldova-stala-obshchim-domom-dlya-raznyh-narodov-chast-tr-38871/
http://buktolerance.com.ua/?page_id=10
https://ipress.ua/articles/ne_svoi_i_ne_chuzhi_129729.html
https://statistica.gov.md/ru/demograficeskie-nacionalnye-yazykovye-i-kulturnye-xarakteristiki-52_3669.htm (Informace Národního statistického úřadu Moldavské republiky o sčítání lidu v roce 2004 (s demografickými, kulturními a etnosociálními charakteristikami).

Publikace
WELLER, Marc. The Rights of Minorities in Europe. Oxford: Oxford Press, 2006, 752 s. ISBN 9780199207626.
THORNBERRY, Patrick. International Law and the Rights of Minorities. Oxford: Clarendon Press, 1993, 464 s. ISBN 9780198258292.

КОЖУХАР, Віктор a Катерина КОЖУХАР, Г., Скрипник, ed. Історія і культура українців Республіки Молдова. Київ: Ін-т мистецтвознавства, фольклористики та етнології ім. М.Т. Рильського НАН України, 2021, 824 s. ISBN 978-966-02-9784-5.

ІГНАТЕНКО, Д. a Л. ЧОЛАНУ, ed. КОНСУЛЬСТВО УКРАЇНИ В М. БЕЛЬЦІ, ЦЕНТР УКРАЇНСЬКОЇ МОВИ ТА КУЛЬТУРИ БЕЛЬЦЬКОГО ДЕРЖАВНОГО УНІВЕРСИТЕТУ ІМЕНІ АЛЕКУ РУССО, СПІЛКА УКРАЇНЦІВ МОЛДОВИ „ЗАПОВІТ — MOSTENIRE“. Юний дослідник: Збірник дослідницьких робіт молоді Республіки Молдова. Бэлць: Tipografia din Bălţi, 2019, 216 s. ISBN 978-9975-3369-1-8.

БУКОВИНСЬКИЙ ПОЛІТОЛОГІЧНИЙ ЦЕНТР. Україна-Румунія-Молдова: історичні, політичні та культурні аспекти взаємин: Матеріали міжнародної наукової конференції (16-17 травня 2001 р.). Чернівці: Букрек, 2002, 512 s. ISBN 966-7854-54-X.

Počet shlédnutí: 65